1

Svým kasačním opravným prostředkem se AEPI Elliniki Etaireia pros Prostasian tis Pnevmatikis Idioktisias AE (dále jen „AEPI“) domáhá zrušení rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 12. července 2007, AEPI v. Komise (T-229/05, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Soud prvního stupně zamítl jako neopodstatněnou žalobu, jíž se AEPI domáhala zrušení rozhodnutí Komise SG Greffe (2005) D/201832 ze dne 18. dubna 2005, kterým byla zamítnuta stížnost podaná navrhovatelkou týkající se domnělého porušení článků 81 ES nebo 82 ES řeckými organizacemi kolektivní správy práv souvisejících s právem autorským k hudebním dílům Erato, Apollon a Grammo (dále jen „sporné rozhodnutí“).

2

Z bodů 1 až 12 napadeného rozsudku vyplývá, že skutečnosti předcházející sporu mohou být shrnuty následovně.

3

Navrhovatelka je akciovou společností založenou podle řeckého práva, která vykonává činnosti v oblasti ochrany duševního vlastnictví k hudebním dílům v Řecku.

4

Dne 3. března 1993 přijala Řecká republika zákon č. 2121/1993 o autorských právech, právech souvisejících s právem autorským a kulturních záležitostech (FEK A’ 25/4.3.1993, dále jen „zákon č. 2121/1993“). Na základě článku 54 tohoto zákona mohou autoři svěřit správu nebo ochranu svých práv k duševnímu vlastnictví organizacím kolektivní správy, jejichž činnost podléhá povolení řeckého ministerstva kultury. Článek 58 stejného zákona uvádí, že se ustanovení uvedeného článku 54 použijí obdobně na správu a ochranu práv souvisejících s právem autorským.

5

Navrhovatelka žádala o povolení pro všechna autorská práva a práva související s právem autorským k hudebním dílům. Řecké ministerstvo kultury jí však udělilo omezené povolení ke kolektivní správě autorských práv k hudebním dílům.

6

Tři řecké organizace kolektivní správy práv souvisejících s právem autorským, tedy Erato, Apollon a Grammo (dále jen „tři organizace“), získaly povolení ke kolektivní správě práv souvisejících s právem autorským, jejichž nositeli jsou hudební interpreti, výkonní hudebníci a výrobci podpůrných zvukových nebo obrazových materiálů.

7

Dne 22. března 2001 podala navrhovatelka Komisi Evropských společenství stížnost proti Řecké republice a třem organizacím. Jednak tvrdila, že všechny tři organizace porušují články 81 ES a 82 ES, jelikož se dopustily zneužití dominantního postavení a vytvořily kartelové dohody, jakož i jednání ve vzájemné shodě (dále jen společně „oznámené praktiky“), a jednak požadovala, aby Soudní dvůr shledal Řeckou republiku odpovědnou za porušení článku 81 ES z důvodu, že zákon 2121/1993 umožňoval uvedeným organizacím, aby se oznámených praktik dopustily.

8

Ve své stížnosti navrhovatelka uvedla, že odměna u práv souvisejících s právem autorským byla stanovena v nadměrné výši, která činila až 5 % hrubých příjmů řeckých rozhlasových a televizních stanic. Toto jednání podle ní představuje porušení článků 81 ES a 82 ES, které jí způsobuje závažné a nenapravitelné škody, jelikož dotyčné podniky nejsou schopny hradit tyto nadměrné částky, a zbavuje tak navrhovatelku možnosti vybírat poplatky, které požaduje za autorská práva.

9

Dopisem ze dne 7. prosince 2004 rozdělila Komise z právních a procesních důvodů stížnost na dvě části, z nichž jedna se týkala Řecké republiky a druhá tří organizací.

10

Dne 18. dubna 2005 Komise zohlednila argumenty navrhovatelky a zamítla sporným rozhodnutím stížnost týkající se tří organizací z důvodu chybějícího zájmu Společenství.

11

Rozhodné závěry, ze kterých vychází sporné rozhodnutí, jsou následující:

„V projednávaném případě není domnělé protiprávní jednání způsobilé vést k významným narušením společného trhu vzhledem k tomu, že všechny zúčastněné strany mají své sídlo v Řecku a vykonávají své činnosti pouze v Řecku. Není pravděpodobné, že se tato situace změní, tedy že tři organizace […] začnou v brzké době vykonávat své činnosti v jiných zemích, vzhledem ke struktuře trhů se službami pro ochranu souvisejících práv a praktickým potížím takové činnosti. Krom toho mají účinky údajných praktik dopad pouze na řeckém trhu. Smlouvy o užívání hudby jsou uzavírány pouze s rozhlasovými a televizními stanicemi a dalšími uživateli, kteří se nacházejí v Řecku. Všechny tři organizace […] jsou příslušné pouze pro ochranu práv souvisejících s právem autorským v Řecku a nemají praktickou možnost vykonávat tuto pravomoc mimo tento stát.

Komise by dále musela za účelem prokázání případného protiprávního jednání provést komplexní šetření podmínek převládajících na relevantním trhu a možné alternativy. Zaprvé, vzhledem k tomu, že jednak řecký zákon (v souladu se směrnicí 92/100/EHS [Rady ze dne 19. listopadu 1992 o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem (Úř. věst. L 346, s. 61; Zvl. vyd. 17/01, s. 120)]) stanoví, že u všech souvisejících práv se vyplácí jednotná odměna, a že jednak domnělé protiprávní jednání má vycházet ze skutečnosti, že všechny tři organizace […] společně požadují od uživatelů zaplacení této odměny, by Komise musela prokázat případnou existenci a účinnost metod, které umožňují oddělené požadování plateb jediné odměny. Zadruhé by Komise musela nejen prokázat, že všechny tři organizace […] mají společné dominantní postavení, ale musela by podle rozsudků Soudního dvora [ze dne 13. července 1989,] Tournier [(395/87, Recueil, s. 2521)], jakož i Lucazeau [a další (110/88, 241/88 a 242/88, Recueil, s. 2811) [rovněž] prošetřit výše odměn za autorská a s nimi související práva ve všech zemích Unie, na jakých základech jsou vypočítávány, používaná kritéria a podmínky převládající na řeckém trhu ve srovnání s trhy v jiných evropských státech.

Krom toho je třeba poznamenat, že Vaše společnost má možnost předložit své výtky vnitrostátním orgánům. Svůj případ může předložit mimo jiné řeckému orgánu pro ochranu hospodářské soutěže. Řecký orgán pro ochranu hospodářské soutěže je schopen díky svým hlubším znalostem podmínek vnitrostátního trhu Vaši stížnost projednat. Skutečnost, že všechny zúčastněné strany a všichni dotyční uživatelé hudby mají své sídlo v Řecku a vykonávají své činnosti na řeckém trhu, zvyšuje význam podrobných znalostí podmínek na místním trhu. Navíc má tento orgán stejně jako Komise […] pravomoc uplatňovat články [81 ES a 82 ES].

Je tedy třeba dospět k závěru, že rozsah a složitost šetření požadovaného ke zjištění, zda jednání tří organizací […] je, či není v souladu s pravidly práva hospodářské soutěže Společenství, jsou nepřiměřené ve vztahu k velmi omezenému významu případného protiprávního jednání pro fungování společného trhu. Věc tedy nedosahuje požadovaného stupně zájmu Společenství na zahájení vyšetřování ze strany Komise.“

12

Komise dne 20. dubna 2005 rozhodla odložit část stížnosti týkající se tvrzeného porušení povinnosti ze strany Řecké republiky. Žaloba, kterou AEPI podala proti tomuto rozhodnutí, byla zamítnuta usnesením Soudu ze dne 5. září 2006, AEPI v. Komise (T-242/05), které bylo předmětem kasačního opravného prostředku, jenž byl zamítnut usnesením Soudního dvora ze dne 10. července 2007, AEPI v. Komise (C-461/06 Ρ).

13

V žalobě na zrušení sporného rozhodnutí podané Soudu vznesla navrhovatelka dva důvody, z nichž jeden se týkal zjevně nesprávného posouzení zájmu Společenství, který uvedené praktiky představují, a druhý porušení povinnosti uvést odůvodnění.

14

Pokud jde o první žalobní důvod, Soud rozhodl v bodě 38 napadeného rozsudku, že pokud jde o pravomoci Komise v oblasti projednávání stížností, závisí hodnocení zájmu, který pro Společenství představuje stížnost v oblasti hospodářské soutěže, na skutkových a právních okolnostech každého případu, které se mohou v jednotlivých věcech významně lišit, a nikoli na předurčených kritériích, jejichž použití by bylo závazné. Soud dodal, že Komise je povolána v rámci svého poslání spočívajícího v dohledu nad prováděním článků 81 a 82 ES k vymezení a provádění politiky hospodářské soutěže Společenství a má za tímto účelem diskreční pravomoc pro projednávání uvedených stížností.

15

Soud v bodě 40 napadeného rozsudku zdůraznil, že za účelem posouzení zájmu Společenství náleží Komisi porovnat význam údajného protiprávního jednání pro fungování společného trhu, pravděpodobnost možnosti prokázat jeho existenci, jakož i rozsah nezbytných vyšetřovacích opatření s cílem splnit, za co nejlepších podmínek, svůj úkol dohlížet na dodržování článků 81 ES a 82 ES.

16

V projednávaném případě konstatoval Soud v bodech 45 a 46 napadeného rozsudku, že se Komise ve sporném rozhodnutí k tomu, aby odůvodnila, že oznámené praktiky nevyvolávají v projednávaném případě dostatečný zájem Společenství, opírala o tři důvody, a to, že tyto praktiky nemohou způsobit významné narušení společného trhu, že by Komise musela provést komplexní šetření podmínek na trhu k prokázání existence tvrzeného protiprávního jednání a že ochrana práv a zájmů navrhovatelky může být zajištěna vnitrostátními orgány pro ochranu hospodářské soutěže. Soud uvedl, že v rámci své žaloby na zrušení sporného rozhodnutí zpochybnila navrhovatelka pouze první z těchto důvodů.

17

Soud poté posoudil tento první žalobní důvod následujícím způsobem:

18

Pokud jde o druhý žalobní důvod, a především o výtku, podle které Komise nezaujala stanovisko k řadě předložených dokladů a argumentů, Soud rozhodl, že Komise má pouze povinnost vyložit právní úvahy, které jsou podstatné pro přijetí rozhodnutí. Podle Soudu uvedla Komise jasně, tak jak je požadováno, konkrétní důvody pro zamítnutí stížnosti (body 62 a 63 napadeného rozsudku).

19

Soud tedy žalobu v plném rozsahu zamítl.

20

AEPI navrhuje, aby Soudní dvůr

21

Komise navrhuje, aby byl opravný prostředek zamítnut a aby byla navrhovatelce uložena náhrada nákladů řízení.

22

Komise zpochybňuje přípustnost kasačního opravného prostředku a tvrdí, že všechny důvody kasačního opravného prostředku v podstatě přebírají argumenty a důkazy, které navrhovatelka předložila v řízení v prvním stupni, aniž by specifikovala, jaké vady nesprávného právního posouzení napadený rozsudek vykazuje.

23

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 225 odst. 1 druhého pododstavce ES a článku 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora je opravný prostředek omezen na právní otázky a musí se zakládat na důvodech vycházejících z nepříslušnosti Soudu, nedostatků řízení před Soudem, které poškozují zájmy navrhovatele, nebo porušení práva Společenství Soudem.

24

Z judikatury rovněž vyplývá, že jestliže navrhovatel zpochybňuje výklad nebo použití práva Společenství Soudem, právní otázky přezkoumané v prvním stupni mohou být v rámci kasačního opravného prostředku znovu projednány. Jestliže by totiž navrhovatel nemohl tímto způsobem založit svůj kasační opravný prostředek na důvodech nebo argumentech již použitých před Soudem, řízení o kasačním opravném prostředku by bylo zčásti zbaveno svého smyslu (viz rozsudek ze dne 19. ledna 2006, Comunità montana della Valnerina v. Komise, C-240/03 P, Sb. rozh. s. I-731, bod 107, jakož i zejména usnesení ze dne 11. listopadu 2003, Martinez v. Parlament, C-488/01 P, Recueil, s. I-13355, bod 39, a ze dne 13. července 2006, Front national a další v. Parlament a Rada, C-338/05 P, bod 23).

25

Kasační opravný prostředek musí navíc přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku, jejichž zrušení se navrhovatel domáhá, jakož i právní argumenty, kterými je tento návrh konkrétně podpořen (viz výše uvedený rozsudek Comunità montana della Valnerina v. Komise, bod 105, jakož i zejména výše uvedená usnesení Martinez v. Parlament, bod 40, a Front national a další v. Parlament a Rada, bod 24).

26

V této souvislosti je třeba konstatovat, že navrhovatelka označila konkrétní body napadeného rozsudku, tedy zejména body 38, 41 až 43, 44 a 54, proti kterým formulovala právní argumenty směřující k prokázání, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení.

27

Námitka nepřípustnosti tedy musí být zamítnuta.

28

Na podporu svého kasačního opravného prostředku vznáší navrhovatelka pět důvodů. První důvod se týká nedostatečného odůvodnění napadeného rozsudku ohledně diskreční pravomoci, kterou Komise má při projednávání stížností, které jí byly předloženy. Podstatou druhého až čtvrtého důvodu je určit, že rozsudek Soudu postrádá opodstatnění a je stižen vadou nedostatečného odůvodnění ohledně zjištění, že obchod mezi členskými státy nebyl narušen. Konečně pátým důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelka uplatňuje, že napadený rozsudek vykazuje vadu nesprávného právního posouzení, neboť existence vlivu, byť pouze potenciálního, na obchod mezi členskými státy postačuje k odůvodnění použití článků 81 ES a 82 ES.

29

Navrhovatelka uplatňuje nedostatečné odůvodnění v bodě 38 napadeného rozsudku, jelikož Soud neposoudil, zda Komise ve sporném rozhodnutí dodržela meze diskreční pravomoci, kterou má v rámci projednávání stížností v oblasti hospodářské soutěže, které jí byly předloženy. Skutečnost, že je jí taková pravomoc v tomto rámci přiznána, totiž neodůvodňuje zamítnutí žaloby, jelikož dotyčná diskreční pravomoc nemůže být vykonávána svévolně.

30

Komise namítá, že Soud své posouzení, podle něhož Komise ve sporném rozhodnutí dodržela meze své posuzovací pravomoci, odůvodnil přesně a úplně.

31

Je třeba uvést, že Soud měl v bodě 38 napadeného rozsudku správně za to, že Komise má za úkol vymezit a provádět politiku hospodářské soutěže, a má za tímto účelem diskreční pravomoc v rámci projednávání stížností, které jí byly předloženy (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 4. března 1999, Ufex a další v. Komise, C-119/97 P, Recueil, s. I-1341, body 88 a 89).

32

Z toho však nelze vyvodit, že Soud opomněl posoudit, zda Komise vykonala tuto pravomoc v mezích stanovených judikaturou.

33

Soud totiž nejprve v bodě 39 napadeného rozsudku připomněl ustálenou judikaturu, podle níž v případě, že Komise rozhodne udělit stížnostem, které projednává, prioritu, může stanovit pořadí, ve kterém tyto stížnosti projedná, a odkázat na zájem Společenství, který daná věc představuje, jako na přednostní kritérium, a v následujícím bodě uvedeného rozsudku upřesnil, že za účelem posouzení zájmu Společenství musí Komise zohlednit okolnosti případu v projednávané věci, a zejména skutkové a právní okolnosti, které jsou jí sděleny ve stížnosti, která jí byla předložena, tím že porovná význam údajného protiprávního jednání pro fungování společného trhu, pravděpodobnost možnosti prokázat jeho existenci a rozsah nezbytných vyšetřovacích opatření.

34

V této souvislosti Soud zdůraznil, že mu náleží mimo jiné ověřit, zda ze sporného rozhodnutí vyplývá, že Komise provedla takové porovnání (bod 41 napadeného rozsudku).

35

Právě v následujících bodech napadeného rozsudku Soud takové ověření provedl.

36

Především v bodě 46 a následujících uvedeného rozsudku Soud posuzoval, zda Komise měla při přijetí závěru ohledně neexistence dostatečného zájmu Společenství k prošetření stížnosti správně za to, že oznámené praktiky nemohou způsobit významné narušení fungování společného trhu.

37

Soud takto přezkoumal podmínky, za kterých Komise vykonala svou diskreční pravomoc.

38

Za těchto podmínek nelze vytýkat Soudu, že neposoudil, zda Komise dodržela ve sporném rozhodnutí meze své diskreční pravomoci při projednávání stížností, které jí byly předloženy. V tomto ohledu tedy napadený rozsudek nevykazuje vadu nedostatečného odůvodnění.

39

V důsledku toho je třeba první důvod opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněný.

40

Druhým až čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku, které je třeba posoudit společně, napadá navrhovatelka tvrzení Soudu, že pokud jsou účinky protiprávního jednání pociťovány pouze na území jediného členského státu, je Komise oprávněna zamítnout stížnost z důvodu nedostatečného zájmu Společenství, jelikož toto protiprávní jednání neovlivňuje obchod uvnitř Společenství.

41

Svým druhým a třetím důvodem kasačního opravného prostředku namítá především vadu nesprávného posouzení nebo nedostatečného odůvodnění v bodech 41 až 43 napadeného rozsudku. Navrhovatelka Soudu navíc vytýká, že se v bodě 44 tohoto rozsudku opřel o judikaturu, která se nijak netýkala autorského práva, aniž by zohlednil řadu relevantních rozsudků, které prokazují, že i když k protiprávnímu jednání došlo výlučně na území jednoho členského státu, může být ovlivněn obchod uvnitř Společenství.

42

V rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že články 81 ES a 82 ES v první řadě nevylučují, že je obchod uvnitř Společenství ovlivněn, pokud k protiprávnímu jednání došlo na území pouze jednoho členského státu. Krom toho zpochybňuje tvrzení obsažené v bodech 49 a 50 napadeného rozsudku, podle něhož nepředložila důkazy, které mohou jednak prokázat, že oznámené praktiky mají vliv na obchod mezi členskými státy takovým způsobem, který může narušit uskutečnění cílů jednotného trhu, a že se jednak nejedná o uživatele hudby na řeckém území a řecké autory, komu v první řadě vzniká škoda plynoucí z oznámených praktik. V této souvislosti se opírá především o následující skutečnosti:

43

Podle Komise vyplývá jasně z podrobného odůvodnění napadeného rozsudku, že na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelka, jak rámec činností tří organizací, tak jejich praktiky nevzbudily nejmenší podezření z citelného vlivu, který by tyto činnosti mohly mít na obchod uvnitř Společenství.

44

Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je jedině Soud příslušný jednak zjistit skutkový stav, kromě případu, kdy věcná nesprávnost jeho zjištění vyplývá z písemností ve spise, které mu byly předloženy, a jednak tento skutkový stav posoudit. Posouzení skutkového stavu, kromě případu zkreslování důkazů předložených Soudu, tedy nepředstavuje právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora (viz rozsudky ze dne 11. února 1999, Antillean Rice Mills a další v. Komise, C-390/95 P, Recueil, s. I-769, bod 29, jakož i ze dne 15. června 2000, Dorsch Konsult v. Rada a Komise, C-237/98 P, Recueil, s. I-4549, bod 35).

45

V důsledku toho nemohou uspět argumenty směřující k prokázání existence ovlivnění obchodu mezi členskými státy, které předložila navrhovatelka, zejména v rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, tedy skutečnost, že vybírá v Řecku odměny za autorská práva za užívání hudby nejen řeckých autorů, ale rovněž autorů usazených v jiných členských státech Unie, jakož i skutečnost, že vyplácí odměny takto vybrané na základě dohod o vzájemném zastoupení odpovídajícím organizacím usazeným v jiných členských státech, které jsou pověřené, jako AEPI, kolektivní správou autorských práv z hudebních děl.

46

V první řadě jsou všechny tyto argumenty čistě skutkového rázu, a nemohou být v důsledku toho posouzeny Soudním dvorem v rámci kasačního opravného prostředku.

47

Zadruhé navrhovatelka Soudu nevytkla, že některé důkazy zkreslil.

48

Zatřetí se navrhovatelka omezuje na zpochybnění konstatování Soudu, podle něhož neprokázala, že oznámené praktiky mohou ovlivnit obchod uvnitř Společenství. Důvody takto uplatňované jsou však každopádně nerozhodné vzhledem k tomu, že takové ovlivnění nezpůsobuje samo o sobě významná narušení fungování společného trhu. V této souvislosti je přitom nutno poznamenat, že Soud zamítl první důvod navrhovatelky, předložený na podporu její žaloby na neplatnost, když zjistil, že nepředložila žádný konkrétní důkaz prokazující skutečnou nebo potenciální existenci významného narušení fungování společného trhu.

49

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že pojmy „ovlivnění obchodu uvnitř Společenství“ na jedné straně a „významná narušení fungování společného trhu“ na straně druhé, jsou odlišnými pojmy.

50

Pokud jde o první pojem, ze znění článků 81 ES a 82 ES vyplývá, že se tyto články použijí na kartelové dohody, které omezují hospodářskou soutěž, jakož i zneužití dominantního postavení pouze tehdy, pokud mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy. Ovlivnění obchodu mezi členskými státy tak slouží jako kritérium pro vymezení mezi oblastí působnosti práva Společenství, především článků 81 ES a 82 ES, a oblastí působnosti vnitrostátního práva hospodářské soutěže. Pokud se ukáže, že domnělé protiprávní jednání není způsobilé ovlivnit obchod uvnitř Společenství nebo jej ovlivnit jinak než pouze zanedbatelně (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 23. listopadu 2006, Asnef-Equifax a Administración del Estado, C-238/05, Sb. rozh. s. I-11125, bod 34 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 25. ledna 2007, Dalmine v. Komise, C-407/04 P, Sb. rozh. s. I-829, bod 90 a citovaná judikatura), nepoužije se právo hospodářské soutěže Společenství, a konkrétněji články 81 ES a 82 ES.

51

Krom toho z ustálené judikatury vyplývá, že k tomu, aby dohoda mezi podniky mohla ovlivnit obchod mezi členskými státy, musí být takové povahy, že je třeba na základě souhrnu objektivních skutkových nebo právních okolností předpokládat s dostatečnou pravděpodobností, že ovlivňuje přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně obchod mezi členskými státy takovým způsobem, který může narušit uskutečnění cílů jednotného trhu mezi členskými státy (viz v tomto smyslu zejména výše uvedený rozsudek Dalmine v. Komise, bod 90).

52

Pokud jde o pojem „významných narušení fungování společného trhu“, ten může představovat jedno z kritérií hodnocení existence dostatečného zájmu Společenství k prošetření stížnosti Komisí.

53

Pokud tedy Komise stanoví pořadí priorit projednávání stížností, které jí byly předloženy, může legitimně odkázat na zájem Společenství. V tomto rámci je povinna v každém projednávaném případě posoudit závažnost údajného narušení hospodářské soutěže a přetrvávání jeho účinků. Tato povinnost zejména znamená, že zohlední délku trvání a význam oznámeného protiprávního jednání, jakož i jeho dopad na stav hospodářské soutěže v Evropském společenství (výše uvedený rozsudek Ufex a další v. Komise, bod 93).

54

V důsledku toho, za předpokladu, že je učiněn závěr, že je ovlivněn obchod uvnitř Společenství, bude stížnost na porušení článků 81 ES a 82 ES prošetřena Komisí, a nikoli vnitrostátními orgány hospodářské soutěže, pokud existuje dostatečný zájem Společenství. Tak tomu může být především tehdy, pokud je vytýkané protiprávní jednání způsobilé přivodit významná narušení fungování společného trhu.

55

Ačkoli je sice v této souvislosti pravda, že v napadeném rozsudku Soud nerozlišil jasně a konkrétně tyto dva pojmy, ale zaměnil je, generální advokát v bodech 40 až 45 svého stanoviska uvedl, že toto zjištění nemůže nicméně vést ke zrušení uvedeného rozsudku, neboť se jeho výrok zdá být opodstatněný z jiných právních důvodů (viz v tomto smyslu zejména rozsudky ze dne 9. června 1992, Lestelle v. Komise, C-30/91 P, Recueil, s. I-3755, bod 28, a ze dne 13. července 2000, Salzgitter v. Komise, C-210/98 P, Recueil, s. I-5843, bod 58).

56

Z bodů 49, 50 a 54 napadeného rozsudku ve vzájemném spojení totiž zejména vyplývá, že se jeho výrok zjevně opírá o důvody, které lze shrnout do konstatování Soudu v bodě 54 uvedeného rozsudku, podle kterého navrhovatelka nepředložila žádný konkrétní důkaz prokazující skutečnou nebo potenciální existenci významných narušení fungování společného trhu.

57

Z toho vyplývá, že nezávisle na závěrech obsažených v napadeném rozsudku týkajících se otázky ovlivnění obchodu uvnitř Společenství ve smyslu článků 81 ES a 82 ES zamítl Soud žalobu z důvodu chybějících konkrétních důkazů prokazujících skutečnou nebo potenciální existenci významných narušení fungování společného trhu, jako kritéria hodnocení existence dostatečného zájmu Společenství k prošetření stížnosti Komisí.

58

Nelze tedy tvrdit, že záměna v napadeném rozsudku, kterou navíc navrhovatelka v rámci svého kasačního opravného prostředku nevznesla, může bránit porozumění důvodům, na kterých se zakládá uvedený rozsudek, pro účely zpochybnění jeho platnosti nebo výkonu soudního přezkumu ze strany Soudního dvora.

59

Stejně tak, ačkoli je pravda, že Soud v bodě 55 napadeného rozsudku konstatoval, že navrhovatelka neprokázala, že se Komise ve sporném rozhodnutí dopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že oznámené praktiky nejsou takové povahy, aby ovlivnily obchod mezi členskými státy ve smyslu článků 81 ES a 82 ES, i když se Komise nijak k této otázce nevyslovila, nic to nemění na tom, že se toto tvrzení nevztahuje na pojem „významná narušení fungování společného trhu“.

60

Navíc vzhledem ke skutečnosti, že se Komise ve sporném rozhodnutí nezabývala otázkou ovlivnění obchodu mezi členskými státy, je nutno poukázat na to, že uvedené tvrzení Soudu tedy v projednávaném případě nevylučuje použití článků 81 ES a 82 ES příslušnými vnitrostátními orgány.

61

Pokud jde o argumenty předložené navrhovatelkou v jejím druhém a třetím důvodu kasačního opravného prostředku, obsažené v bodě 41 tohoto rozsudku, vycházející z různých rozsudků Soudního dvora, je třeba uvést, že takto uplatňovaná judikatura není v projednávaném případě relevantní.

62

Všechny rozsudky Soudního dvora, na které odkazuje navrhovatelka, a to rozsudek ze dne 31. května 1979, Hugin Kassaregister a Hugin Cash Registers v. Komise (22/78, Recueil, s. 1869); výše uvedený rozsudek Tournier; výše uvedený rozsudek Lucazeau a další; rozsudky ze dne 10. prosince 1991, Merci convenzionali porto di Genova (C-179/90, Recueil, s. I-5889); ze dne 17. května 1994, Corsica Ferries (C-18/93, Recueil, s. I-1783), jakož i ze dne 6. dubna 1995, RTE a ITP v. Komise (C-241/91 P a C-242/91 P, Recueil, s. I-743), se zabývají pojmem „ovlivnění obchodu mezi členskými státy“ ve smyslu článků 81 ES a 82 ES.

63

Jediný rozsudek citovaný navrhovatelkou, který se týká pojmu „významná narušení fungování společného trhu“, tedy rozsudek Soudu ze dne 24. ledna 1995, Tremblay a další v. Komise (T-5/93, Recueil, s. II-185), také není v projednávaném případě relevantní. Z bodu 40 uvedeného rozsudku totiž vyplývá, že Soud zrušil rozhodnutí Komise z důvodu nedostatečného odůvodnění v rozsahu, v němž byly tímto rozhodnutím zamítnuty stížnosti, které oznamovaly uzavření vnitrostátního trhu vyplývající ze smluv o vzájemném zastupování uzavřených mezi společnostmi pro správu autorských práv různých členských států. To však neodpovídá okolnostem projednávaného případu.

64

Z toho vyplývá, že druhý až čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku musejí být zamítnuty.

65

Navrhovatelka zpochybňuje tvrzení obsažené v bodě 54 napadeného rozsudku, podle něhož neuvedla žádnou konkrétní skutečnost prokazující skutečnou nebo potenciální existenci významných narušení fungování společného trhu. Podle navrhovatelky nevyžadují články 81 ES a 82 ES existenci skutečného, nýbrž jen potenciálního narušení. V této souvislosti se domnívá a opírá se při tom o některé skutečnosti, z nichž většinu již tvrdila v rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, že je zřejmé potenciální ovlivnění obchodu uvnitř Společenství. V důsledku toho Soud údajně chybně vyložil články 81 ES a 82 ES.

66

Komise namítá, že navrhovatelka chybně vykládá body 42, 48 až 50, 54 a 55 napadeného rozsudku, jelikož odkaz učiněný Soudem na „skutečnou nebo potenciální“ existenci významných narušení fungování společného trhu musí být posouzen z hlediska důkazů předložených navrhovatelkou.

67

Ve svém pátém důvodu kasačního opravného prostředku kritizuje navrhovatelka tvrzení Soudu obsažené v bodě 54 napadeného rozsudku, že neuvedla žádnou konkrétní skutečnost prokazující skutečnou nebo potenciální existenci významných narušení fungování společného trhu a omezila se na pokus o prokázání, že oznámené praktiky ovlivňují potenciálně obchod uvnitř Společenství ve smyslu článků 81 ES a 82 ES.

68

Jak přitom vyplývá z bodu 48 tohoto rozsudku, i za předpokladu, že by oznámené praktiky potenciálně ovlivňovaly obchod uvnitř Společenství ve smyslu článků 81 ES a 82 ES, jak to tvrdí navrhovatelka, nevedlo by takové ovlivnění samo o sobě k potenciálním významným narušením společného trhu.

69

V důsledku toho musí být pátý důvod kasačního opravného prostředku zamítnut jako nerelevantní.

70

Vzhledem k výše uvedenému je třeba kasační opravný prostředek zamítnout v plném rozsahu.

71

Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě článku 118 téhož řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a navrhovatelka neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: