—

za I. Altuna P. Horrigem, Rechtsanwalt,

—

za německou vládu M. Lummou a J. Möllerem, jako zmocněnci,

—

za řeckou vládu G. Karipsiadisem a T. Papadopoulou, jako zmocněnci,

—

za Komisi Evropských společenství V. Kreuschitzem a G. Rozetem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 7 prvního pododstavce rozhodnutí Rady přidružení č. 1/80 ze dne 19. září 1980 o vývoji přidružení (dále jen „rozhodnutí č. 1/80“). Rada přidružení byla zřízena Dohodou zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem, podepsanou dne 12. září 1963 v Ankaře Tureckou republikou na jedné straně a členskými státy EHS a Společenstvím na straně druhé, která byla uzavřena, schválena a potvrzena jménem Společenství rozhodnutím Rady 64/732/EHS ze dne 23. prosince 1963 (Úř. věst. 217, s. 3685; Zvl. vyd. 11/11, s. 10).

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi Ibrahimem Altunem, tureckým státním příslušníkem, a Stadt Böblingen (město Böblingen) ve věci řízení o vyhoštění dotyčného z německého území.

3

Článek 6 odst. 1 a 2 rozhodnutí č. 1/80 zní takto:

„1.   Aniž jsou dotčena ustanovení článku 7 o volném přístupu jeho rodinných příslušníků k zaměstnání, turecký pracovník působící na řádném trhu práce v členském státě:

2.   Dovolená za kalendářní rok a nepřítomnost z důvodu mateřství, pracovního úrazu nebo krátkodobé nemoci jsou pokládány za dobu řádného zaměstnání. Doba nedobrovolné nezaměstnanosti, která je řádně konstatována příslušnými orgány a nepřítomnost z důvodu dlouhodobé nemoci, aniž by byla pokládána za dobu řádného zaměstnání, nemají vliv na práva nabytá na základě předchozí doby zaměstnání.“(neoficiální překlad)

4

Článek 7 rozhodnutí č. 1/80 stanoví:

„Rodinní příslušníci tureckého pracovníka působícího na řádném trhu práce v členském státě, kteří získali povolení ho následovat:

Děti tureckých pracovníků, které ukončily odborné vzdělání v hostitelském státě, mohou nezávisle na délce svého pobytu v tomto členském státě za podmínky, že jeden z rodičů legálně vykonával zaměstnání v dotčeném členském státě po dobu nejméně tří let, odpovědět na jakoukoli nabídku zaměstnání ve zmíněném členském státě.“(neoficiální překlad)

5

Podle čl. 14 odst. 1 téhož rozhodnutí:

„Ustanovení tohoto oddílu se použijí s výhradou omezení z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví.“(neoficiální překlad)

6

Úmluva o právním postavení uprchlíků, která byla podepsána dne 28. července 1951 v Ženevě [Recueil des traités des Nations unies, sv. 189, s. 150, č. 2545 (1954)], vstoupila v platnost dne 22. dubna 1954. Znění této úmluvy použitelné na spor v původním řízení je znění vyplývající z Protokolu týkajícího se právního postavení uprchlíků, který byl přijat dne 31. ledna 1967 v New Yorku a vstoupil v platnost dne 4. října 1967 (dále jen „Ženevská úmluva“).

7

Podle čl. 1 části A bodu 2 Ženevské úmluvy se pojem „uprchlík“ vztahuje na kteroukoli osobu, jež „se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti; totéž platí pro osobu bez státní příslušnosti, která se nachází mimo zemi svého dosavadního pobytu a vzhledem ke shora uvedeným obavám se tam nechce nebo nemůže vrátit“.

8

Podle článku 5 Ženevské úmluvy žádné ustanovení této úmluvy „nesmí být na újmu jakýmkoliv právům a výsadám uděleným uprchlíkům smluvními státy nezávisle na této úmluvě“.

9

Ibrahim Altun, který je žalobcem v původním řízení, se narodil dne 1. ledna 1985 a je syn Aliho Altuna. Ali Altun, který je rovněž tureckým státním příslušníkem, přijel dne27. března 1996 do Německa jako žadatel o azyl. Rozhodnutím ze dne 19. dubna 1996 mu Bundesamt für die Anerkennung ausländischer Flüchtlinge (Spolkový úřad pro uznávání zahraničních uprchlíků) přiznal toto postavení. Za tímto účelem dne 23. května 1996 obdržel Ali Altun povolení k trvalému pobytu v Německu.

10

Poté, co Ali Altun několikrát změnil bydliště, se od 1. ledna 2000 usadil v Böblingen.

11

Ali Altun začal vykonávat výdělečnou činnost v červenci 1999 u společnosti pro zprostředkování dočasné práce ve Stuttgartu. Od 1. dubna 2000 pracoval v podniku na výrobu potravin až do doby, kdy tento podnik vyhlásil dne 1. června 2002 úpadek. Ali Altun byl poté vyzván, aby se přihlásil u Arbeitsamt (úřad práce) jako nezaměstnaný a jeho pracovní smlouva byla formálně ukončena dne 31. července 2002. Od 1. června 2002 do 26. května 2003 pobíral dávky v nezaměstnanosti.

12

V červnu 1999 zahájil Ali Altun řízení o sloučení rodiny pro svou ženu, syny a dcery. Poté, co Ibrahimu Altunovi příslušné zastoupení Spolkové republiky Německo v zahraničí vydalo víza, přijel dne 30. listopadu 1999 do Německa a bydlel u svého otce. Dne 9. prosince 1999 obdržel povolení k pobytu platné do 31. prosince 2000. Platnost tohoto povolení byla prodloužena do 31. prosince 2002 a poté do 8. prosince 2003.

13

Dne 26. září 2002 se Ibrahim Altun přihlásil u Arbeitsamt jako nezaměstnaný. Dne 1. září 2003 se začal účastnit školení pro nezaměstnané mladistvé, ze kterého se dne 2. dubna 2004 odhlásil.

14

Dne 28. dubna 2003 byl Ibrahim Altun zatčen pro pokus o znásilnění šestnáctileté dívky a byl umístěn do vyšetřovací vazby do 27. května 2003. Rozhodnutím Amtsgericht Böblingen ze dne 16. září 2003 byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na jeden rok a tři měsíce.

15

Dne 20. listopadu 2003 požádal o další prodloužení platnosti svého povolení k pobytu, které bylo odmítnuto rozhodnutím Stadt Böblingen ze dne 20. dubna 2004. Stadt Böblingen mu krom toho nařídilo, aby opustil území Spolkové republiky Německo do tří měsíců od doručení tohoto rozhodnutí, přičemž mu pohrozilo, že pokud nevykoná tento příkaz, bude vrácen do Turecka.

16

Stadt Böblingen tvrdilo, že trestný čin, jehož se dopustil Ibrahim Altun je závažný a podle vnitrostátního práva představuje důvod k zamítnutí žádosti o prodloužení platnosti povolení k pobytu. Krom toho Ibrahim Altun nemůže mít práva přiznaná čl. 7 prvním pododstavcem rozhodnutí č. 1/80.

17

Vzhledem k tomu, že opravný prostředek podaný žalobcem v původním řízení proti uvedenému zamítavému rozhodnutí byl také zamítnut, podal žalobce v původním řízení žalobu k Verwaltungsgericht Stuttgart, přičemž tvrdil, že jeho právo pobytu nemá být posouzeno pouze s ohledem na vnitrostátní právo, ale také na základě čl. 7 prvního pododstavce rozhodnutí č. 1/80.

18

Vzhledem k tomu, že Verwaltungsgericht Stuttgart měl za to, že za těchto podmínek vyžaduje řešení sporu výklad práva Společenství, rozhodl se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky.

19

Podstatou první a druhé otázky předkládajícího soudu, které je třeba přezkoumat společně, je, zda může mít dítě tureckého pracovníka práva vyplývající z čl. 7 prvního pododstavce první odrážky rozhodnutí č. 1/80, pokud během období tří let soužití tohoto dítěte s tímto pracovníkem posledně uvedený vykonával zaměstnaneckou činnost dva a půl roku a poté byl následujících šest měsíců nezaměstnaný.

20

Podle ustálené judikatury čl. 7 první pododstavec rozhodnutí č. 1/80 má v členských státech přímý účinek, takže se turečtí státní příslušníci, kteří splňují jeho podmínky, mohou přímo dovolávat práv, která jim přiznává (rozsudky ze dne 17. dubna 1997, Kadiman, C-351/95, Recueil, s. I-2133, bod 28, a ze dne 18. července 2007, Derin, C-325/05, Sb. rozh. s. I-6495, bod 47).

21

Soudní dvůr rozhodl rovněž, že práva, která čl. 7 první pododstavec rozhodnutí č. 1/80 přiznává dítěti tureckého pracovníka v oblasti zaměstnání v dotyčném členském státě, nezbytně znamenají existenci souvisejícího práva pobytu, protože jinak by bylo právo přístupu na trh práce a skutečný výkon zaměstnanecké činnosti zbaveno jakéhokoli účinku (viz zejména rozsudek výše uvedený Derin, bod 47).

22

Jak vyplývá ze samotného znění čl. 7 prvního pododstavce první odrážky rozhodnutí č. 1/80, právo přiznané dítěti tureckého pracovníka odpovědět na jakoukoli nabídku zaměstnání v hostitelském státě podléhá dvěma podmínkám, podle nichž tento pracovník musí působit na řádném trhu práce tohoto státu a dítě tam musí řádně pobývat po dobu nejméně tří let. Je třeba upřesnit, že první podmínka se nevztahuje k pojmu „řádné zaměstnání“ uvedenému v čl. 6 odst. 1 rozhodnutí č. 1/80, ale je spojena pouze s pojmem „působení na řádném trhu práce“.

23

Pokud jde o působení tureckého pracovníka na řádném trhu práce, Soudní dvůr rozhodl v rámci výkladu čl. 6 odst. 1 rozhodnutí č. 1/80, že tento pojem označuje všechny pracovníky, kteří splnili zákonné podmínky hostitelského členského státu, a mají tak právo vykonávat na jeho území výdělečnou činnost (rozsudky ze dne 26. listopadu 1998, Birden, C-1/97, Recueil, s. I-7747, bod 51, jakož i ze dne 24. ledna 2008, Payir a další, C-294/06, Sb. rozh. s. I-203, bod 29).

24

Krom toho i přes dočasné přerušení pracovního poměru turecký pracovník nadále působí na řádném trhu práce v hostitelském členském státě ve smyslu čl. 6 odst. 1 rozhodnutí č. 1/80 po období, které přiměřeně potřebuje pro nalezení jiné zaměstnanecké činnosti, a to bez ohledu na příčinu nepřítomnosti dotyčného na trhu práce v hostitelském členském státě, má-li tato nepřítomnost dočasný charakter (rozsudek ze dne 7. července 2005, Dogan, C-383/03, Sb. rozh. s. I-6237, body 19 a 20).

25

Turecký pracovník je vyloučen ze řádného trhu práce pouze tehdy, pokud již nemá objektivně žádnou šanci na znovuzačlenění do trhu práce nebo pokud překročil lhůtu přiměřenou pro nalezení nové zaměstnanecké činnosti po uplynutí období dočasného nevykonávání této činnosti (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 10. února 2000, Nazli, C-340/97, Recueil, s. I-957, bod 44, a výše uvedený rozsudek Dogan, bod 23).

26

Situace nedobrovolné nezaměstnanosti, v níž se Ali Altun ocitl poté, co podnik, v němž pracoval, vyhlásil úpadek, nemůže sama o sobě bránit tomu, aby Ali Altun nadále působil na řádném trhu práce v hostitelském členském státě.

27

Úvahy uvedené v bodech 23 až 25 tohoto rozsudku ohledně pojmu „působení na řádném trhu práce“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 rozhodnutí č. 1/80 mohou být použity při výkladu čl. 7 prvního pododstavce tohoto rozhodnutí.

28

Rozdílný výklad uvedeného pojmu podle toho, zda se jedná o tento pojem v rámci článku 6 rozhodnutí č. 1/80, nebo v rámci článku 7 tohoto rozhodnutí, by mohl narušit soudržnost systému zavedeného Radou přidružení za účelem postupného upevnění situace tureckých pracovníků v hostitelském členském státě.

29

Je třeba připomenout, že cílem rozhodnutí č. 1/80 je podpora postupné integrace tureckých státních příslušníků splňujících podmínky stanovené v jednom z ustanovení tohoto rozhodnutí v hostitelském členském státě, a tudíž požívajících práv, která jim toto rozhodnutí přiznává (výše uvedený rozsudek Derin, bod 53).

30

Pokud jde o podmínku bydliště, čl. 7 první pododstavec první odrážka rozhodnutí č. 1/80 ukládá rodinnému příslušníkovi tureckého pracovníka povinnost pobývat u tohoto pracovníka nepřetržitě po dobu nejméně tří let.

31

Ustálená judikatura totiž v tomto ohledu vyžaduje, aby se sloučení rodiny, které odůvodnilo vstup rodinného příslušníka tureckého pracovníka na území hostitelského státu, projevovalo po určitou dobou skutečným soužitím ve společné domácnosti s tímto pracovníkem a aby tomu tak bylo, dokud sama dotčená osoba nesplňuje podmínky pro přístup na trh práce tohoto státu (viz rozsudek ze dne 16. března 2000, Ergat, C-329/97, Recueil, s. I-1487, bod 36, a výše uvedený rozsudek Derin, bod 51).

32

Z toho vyplývá, že po celou dobu nezbytnou k tomu, aby rodinný příslušník nabyl právo přístupu na trh práce hostitelského členského státu, musí pracovník, s nímž sdílí společný život, působit na řádném trhu práce tohoto státu.

33

Obě podmínky připomenuté v bodě 22 tohoto rozsudku musejí být splněny zároveň.

34

Takový je výklad čl. 7 prvního pododstavce rozhodnutí č. 1/80, který vyplývá ze znění a cílů tohoto ustanovení, jakož i z judikatury Soudního dvora.

35

Soudní dvůr totiž upřesnil, že práva přiznaná v čl. 7 prvním pododstavci rozhodnutí č. 1/80 mohou být vykonávána rodinným příslušníkem po uplynutí doby pobytu s tureckým pracovníkem působícím na řádném trhu práce v hostitelském členském státě, i když po uplynutí tohoto období zmíněný pracovník již sám nepůsobí na řádném trhu práce v tomto členském státě (rozsudek ze dne 11. listopadu 2004, Cetinkaya, C-467/02, Sb. rozh. s. I-10895, bod 32).

36

Okolnost, že podmínka vzniku práva přístupu na trh práce v hostitelském členském státě pracovníkovi zaniká poté, co sám jeho rodinný příslušník nabyl toto právo, to nemůže zpochybnit.

37

Je třeba dospět k závěru, že pro účely nabytí práva přístupu na trh práce v hostitelském členském státě rodinným příslušníkem tureckého pracovníka v souladu s čl. 7 prvním pododstavcem rozhodnutí č. 1/80, musí být podmínka působení tohoto pracovníka na řádném trhu práce splněna alespoň po dobu tří let společného bydliště.

38

Podle předkládajícího soudu vedl žalobce v původním řízení společný život se svým otcem po dobu více než tří let, a sice od 30. listopadu 1999, dne, kdy přijel do Německa, do 20. dubna 2004, dne, kdy bylo přijato rozhodnutí, kterým mu bylo odmítnuto prodloužení platnosti jeho povolení k pobytu. Vnitrostátní soud uvádí také, že do 20. dubna 2004 vykonával Ali Altun výdělečnou činnost po dobu dva a půl roku a poté se stal od června 2002 nedobrovolně nezaměstnaným.

39

Podmínky stanovené v čl. 7 prvním pododstavci první odrážce rozhodnutí č. 1/80, které se týkají působení tureckého pracovníka na řádném trhu práce hostitelského členského státu a doby řádného pobytu jeho rodinného příslušníka v tomto členském státě, jsou tudíž v projednávaném případě splněny.

40

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na první a druhou otázku odpovědět tak, že čl. 7 první pododstavec první odrážka rozhodnutí č. 1/80 musí být vykládán v tom smyslu, že dítě tureckého pracovníka může mít práva vyplývající z tohoto ustanovení, pokud během období tří let soužití tohoto dítěte s tímto pracovníkem posledně uvedený vykonával výdělečnou činnost po dobu dva a půl roku a poté byl šest následujících měsíců nezaměstnaný.

41

Podstatou této otázky předkládajícího soudu je, zda skutečnost, že turecký pracovník získal právo pobytu v členském státě, a tím také i právo přístupu na trh práce tohoto státu jakožto politický uprchlík, brání tomu, aby jeho rodinný příslušník mohl mít práva vyplývající z čl. 7 prvního pododstavce rozhodnutí č. 1/80.

42

Podle ustálené judikatury výkon práv, která vyplývají pro turecké pracovníky z rozhodnutí č. 1/80, nepodléhá žádné podmínce týkající se důvodu, pro který jim bylo právo vstupu a právo pobytu v hostitelském členském státě původně přiznáno (viz v tomto smyslu v rámci článku 6 rozhodnutí č. 1/80 rozsudek ze dne 16. prosince 1992, Kus, C-237/91, Recueil, s. I-6781, body 21 a 22, jakož i výše uvedený rozsudek Payir a další, bod 40; v rámci článku 7 téhož rozhodnutí rozsudek ze dne 5. října 1994, Eroglu, C-355/93, Recueil, s. I-5113, bod 22).

43

Článek 7 první pododstavec rozhodnutí č. 1/80 tak nečiní uznání práva přístupu na trh práce hostitelského členského státu a souvisejícího práva pobytu v tomto státě rodinných příslušníků tureckého pracovníka závislým na okolnostech, za nichž tam tento pracovník získal právo vstupu a pobytu.

44

Předkládající soud má za to, že uprchlíci jsou již dostatečně chráněni právy, jež jsou jim přiznána Ženevskou úmluvou, a že není nutné je zahrnout do působnosti dohody o přidružení uzavřené s jejich státem původu. Zdá se mu, že taková „dvojí výhoda“ není náležitá.

45

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že Ženevská úmluva ve svém článku 5 uvádí, že žádné z jejích ustanovení nesmí být na újmu jakýmkoliv právům a výsadám uděleným uprchlíkům nezávisle na této úmluvě.

46

Rozhodnutí č. 1/80 přitom přiznává rodinným příslušníkům tureckého pracovníka práva, kterých se nemohou dovolávat podle Ženevské úmluvy.

47

Zatímco totiž článek 7 rozhodnutí č. 1/80 stanoví rodinným příslušníkům tureckého pracovníka právo odpovědět na nabídky zaměstnání v hostitelském členském státě, pokud jsou splněny některé podmínky spojené zejména s délkou pobytu v tomto státě, nepřiznává Ženevská úmluva rodinným příslušníkům politického uprchlíka žádné právo této povahy.

48

Rozhodnutí č. 1/80 zajisté nezasahuje do pravomoci členských států upravovat jak vstup tureckých státních příslušníků na jejich území, tak i podmínky jejich prvního zaměstnání (viz zejména výše uvedený rozsudek Payir a další, bod 36).

49

Odmítnout použití rozhodnutí č. 1/80 z toho důvodu, že Ali Altun měl při vydání svého povolení ke vstupu a pobytu v Německu postavení politického uprchlíka, by nicméně zpochybnilo práva, která pro něho samotného a pro jeho rodinné příslušníky vyplývají z tohoto rozhodnutí.

50

Na třetí otázku je tudíž třeba odpovědět tak, že skutečnost, že turecký pracovník získal právo pobytu v členském státě, a tím i právo přístupu na řádný trh práce v tomto státě, jakožto politický uprchlík, nebrání tomu, aby jeho rodinný příslušník mohl mít práva vyplývající z čl. 7 prvního pododstavce rozhodnutí č. 1/80.

51

Podstatou čtvrté a páté otázky, jež je třeba přezkoumat společně, je, zda a popřípadě za jakých podmínek mohou být zpochybněna práva, která vyplývají pro rodinného příslušníka tureckého pracovníka z čl. 7 prvního pododstavce rozhodnutí č. 1/80, pokud tento pracovník získal postavení politického uprchlíka na základě nepravdivých prohlášení.

52

Předkládající soud uvádí, že jeho pochybnosti ohledně této otázky vycházejí ze skutečnosti, že celá řada indicií umožňuje prokázat, že údaje poskytnuté Alim Altunem v rámci jeho žádosti o azyl nemohly odpovídat skutečnosti.

53

Podle ustálené judikatury Soudního dvora řádnost zaměstnání tureckého státního příslušníka v hostitelském členském státě předpokládá stabilní a jisté postavení na trhu práce zmíněného členského státu, a z tohoto důvodu nezpochybněné právo pobytu (rozsudky ze dne 20. září 1990, Sevince, C-192/89, Recueil, s. I-3461, bod 30, a ze dne 26. října 2006, Güzeli, C-4/05, Sb. rozh. s. I-10279, bod 38).

54

V této souvislosti Soudní dvůr rozhodl, že doba zaměstnání odpracovaná tureckým státním příslušníkem na základě povolení k pobytu, jež mu bylo vydáno pouze na základě jeho podvodného jednání, které vedlo k jeho odsouzení, není založena na stabilní situaci a musí být považována za dosaženou pouze v nejistém postavení z toho důvodu, že během dotčené doby dotčená osoba legálně neměla právo pobytu (viz zejména rozsudky ze dne 5. června 1997, Kol, C-285/95, Recueil, s. I-3069, bod 27, a ze dne 11. května 2000, Savas, C-37/98, Recueil, s. I-2927, bod 61).

55

Výkon zaměstnání tureckým státním příslušníkem na základě povolení k pobytu vydaného na základě podvodného jednání, které vedlo k odsouzení, nemůže vést ke vzniku práv ve prospěch tohoto tureckého státního příslušníka nebo odůvodnit jeho legitimní očekávání (výše uvedený rozsudek Kol, bod 28).

56

Krom toho s ohledem na vztah mezi právy, která má turecký pracovník podle rozhodnutí č. 1/80 a právy jeho rodinných příslušníků, kterým bylo povoleno, aby ho následovali, jichž se mohou dovolávat na základě článku 7 tohoto rozhodnutí, takové podvodné jednání tohoto pracovníka může mít účinky v právní sféře jeho rodinných příslušníků.

57

Tyto účinky musejí být nicméně posouzeny s ohledem na datum přijetí rozhodnutí o odnětí povolení k pobytu zmíněnému pracovníkovi vnitrostátními orgány hostitelského členského státu.

58

Pokud v den, kdy je povolení k pobytu tureckému pracovníkovi odňato, jsou práva jeho rodinných příslušníků zatím jen nabývána, jelikož podmínka týkající se doby skutečného soužití s pracovníkem stanovená v čl. 7 prvním pododstavci rozhodnutí č. 1/80 ještě nebyla splněna, jsou členské státy oprávněny vyvodit důsledky z podvodného jednání tohoto pracovníka ve vztahu k jeho rodinným příslušníkům.

59

Naproti tomu, pokud tito rodinní příslušníci již nabyli vlastní právo přístupu na trh práce v hostitelském členském státě, a tím i související právo pobytu v tomto státě, nemohou již být tato práva zpochybněna z důvodu porušení předpisů, které v minulosti ovlivnilo právo pobytu zmíněného pracovníka.

60

Jakékoli jiné řešení by bylo v rozporu se zásadou právní jistoty, která, jak vyplývá z ustálené judikatury, vyžaduje zejména, aby právní úprava byla jasná a přesná a její účinky byly předvídatelné, zejména pokud může vyvolat nepříznivé důsledky pro jednotlivce (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 13. února 1996, Van Es Douane Agenten, C-143/93, Recueil, s. I-431, bod 27, a ze dne 18. listopadu 2008, Förster, C-158/07, Sb. rozh. s. I-8507, bod 67).

61

Právo přístupu na trh práce, které mají rodinní příslušníci tureckého pracovníka podle čl. 7 prvního pododstavce rozhodnutí č. 1/80, by ostatně bylo zbaveno veškeré podstaty, pokud by příslušné vnitrostátní orgány mohly jakýmkoli způsobem podmínit nebo omezit použití konkrétních práv, která byla turecké migrující osobě přiznána uvedeným rozhodnutím (výše uvedený rozsudek, Ergat, bod 41, a rozsudek ze dne 25. září 2008, Er, C-453/07, Sb. rozh. s. I-7299, bod 27).

62

Omezení práv, která čl. 7 první pododstavec rozhodnutí č. 1/80 přiznává rodinným příslušníkům tureckého pracovníka, kteří splňují podmínky uvedené ve zmíněném pododstavci, mohou být pouze dvojího druhu, a to že buď přítomnost turecké migrující osoby na území hostitelského členského státu představuje z důvodu jejího osobního chování skutečné a vážné nebezpečí pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost nebo veřejné zdraví ve smyslu čl. 14 odst. 1 téhož rozhodnutí, nebo že dotyčná osoba opustila území tohoto státu na podstatnou dobu a bez legitimních důvodů (viz zejména výše uvedené rozsudky Cetinkaya, body 36 a 38, jakož i Er, bod 30).

63

Taxativní povaha omezení uvedených v předchozím bodě by byla zpochybněna, kdyby vnitrostátní orgány mohly podmínit, omezit nebo nevzít v úvahu vlastní práva nabytá rodinnými příslušníky migrujícího pracovníka, na základě nového přezkumu nebo nového posouzení okolností udělení práva vstupu a pobytu tomuto migrujícímu pracovníkovi.

64

Na čtvrtou a pátou otázku je tak třeba odpovědět, že čl. 7 první pododstavec rozhodnutí č. 1/80 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud turecký pracovník získal postavení politického uprchlíka na základě nepravdivých prohlášení, nemohou být práva jeho rodinného příslušníka vyplývající z tohoto ustanovení zpochybněna, splňoval-li tento rodinný příslušník v den odnětí povolení k pobytu vydaného tomuto pracovníkovi podmínky stanovené v uvedeném ustanovení.

65

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: