This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62007CC0290
Opinion of Mr Advocate General Mengozzi delivered on 23 February 2010. # European Commission v Scott SA. # Appeal - State aid - Preferential price for the purchase of developed land - Inquiry as to market value - Formal investigation procedure - Regulation (EC) No 659/1999 - Obligation to undertake a diligent and impartial examination - Scope of the Commission’s power freely to assess value - Costs method - Scope of review by the Courts. # Case C-290/07 P.
Stanovisko generálního advokáta - Mengozzi - 23 února 2010.
Evropská komise proti Scott SA.
Kasační opravný prostředek - Státní podpory - Preferenční pořizovací cena investičně upraveného pozemku - Zkoumání tržní hodnoty - Formální vyšetřovací řízení - Nařízení (ES) č. 659/1999 - Povinnost pečlivého a nestranného přezkumu- Rozsah posuzovací pravomoci Komise - Metoda založená na nákladech - Rozsah soudního přezkumu.
Věc C-290/07 P.
Stanovisko generálního advokáta - Mengozzi - 23 února 2010.
Evropská komise proti Scott SA.
Kasační opravný prostředek - Státní podpory - Preferenční pořizovací cena investičně upraveného pozemku - Zkoumání tržní hodnoty - Formální vyšetřovací řízení - Nařízení (ES) č. 659/1999 - Povinnost pečlivého a nestranného přezkumu- Rozsah posuzovací pravomoci Komise - Metoda založená na nákladech - Rozsah soudního přezkumu.
Věc C-290/07 P.
Sbírka rozhodnutí 2010 I-07763
ECLI identifier: ECLI:EU:C:2010:78
STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
PAOLA MENGOZZIHO
přednesené dne 23. února 20101(1)
Věc C‑290/07 P
Evropská komise
proti
Scott SA
„Kasační opravný prostředek – Státní podpora – Podpora poskytnutá francouzskými orgány společnosti Scott Paper – Preferenční cena pozemku a preferenční sazba poplatku za odvádění a čištění odpadních vod pro účely výstavby továrny na výrobu papíru pro domácí využití“
I – Úvod
1. Nejedná se o první případ, kdy je Soudní dvůr žádán, aby rozhodl o záležitostech týkajících se státní podpory, které Francie údajně poskytla společnosti Scott, jež se zabývá výrobou papíru pro domácí použití. Nejedná se o první ani o poslední případ. Bez ohledu na výsledek projednávané věci se přinejmenším dvě další projednávané věci týkají stejné záležitosti. K těm se pak vrátím později.
2. Skutkové okolnosti, které jsou nyní Soudnímu dvoru dobře známy, počaly v roce 1987. Francouzské orgány v uvedeném roce prodaly soukromé společnosti Scott pozemek za cenu, jež podle Komise byla nižší než jeho tržní hodnota. Pozemek byl použit na výstavbu papírny. V roce 1996 koupila společnost Scott jiná společnost – Kimberly-Clark Corporation – která továrnu uzavřela a poté ji v roce 1998 spolu s pozemkem, na kterém stála, prodala jiné společnosti – Procter & Gamble.
3. Komise v souvislosti s uvedenými událostmi přijala dne 12. července 2000 rozhodnutí 2002/14/ES o státní podpoře poskytnuté Francií ve prospěch Scott Paper SA Kimberly-Clark(2) (dále jen „sporné rozhodnutí“).
4. Výrok sporného rozhodnutí zní:
„Článek 1
Státní podpora formou preferenční ceny pozemku a preferenční sazby poplatku za odvádění a čištění odpadních vod, kterou Francie poskytla společnosti Scott ve výši 39,58 milionu FRF (6,03 milionu eur) nebo, vyjádřeno aktualizovanou hodnotou, ve výši 80,77 milionu FRF (12,3 milionu eur), co se týče preferenční ceny pozemku a v hodnotě, kterou francouzské orgány budou muset vyčíslit za použití metody stanovené Komisí, co se týče druhého zvýhodnění, je neslučitelná se společným trhem.
Článek 2
1. Francie přijme veškerá nezbytná opatření k tomu, aby příjemce podpory uvedené v článku 1, která mu již byla protiprávně poskytnuta, tuto podporu navrátil.
2. Navrácení bude provedeno bezodkladně v souladu s postupy upravenými vnitrostátním právem, pokud umožňují okamžitý a účinný výkon tohoto rozhodnutí. Podpora, která má být navrácena, zahrnuje úroky od data, kdy byla k dispozici příjemci, až do data jejího navrácení. Úroky se vypočítají na základě referenční sazby používané pro výpočet ekvivalentu dotace v rámci podpor na regionální účely.
Článek 3
Francie bude informovat Komisi do dvou měsíců po oznámení tohoto rozhodnutí o opatřeních, která provedla, aby vyhověla tomuto rozhodnutí.
Článek 4
Rozhodnutí je určeno Francouzské republice“. (neoficiální překlad)
5. Proti spornému rozhodnutí byly podány dvě souběžné žaloby k Soudu prvního stupně (nyní Tribunál). První žaloba, podaná Département du Loiret (region ve Francii, kde se nachází pozemek dotčený sporným rozhodnutím) a zapsaná do rejstříku jako věc T‑369/00, vyústila ve zrušení sporného rozhodnutí „v rozsahu, v němž se týká podpory poskytnuté formou preferenční ceny pozemku uvedeného v jeho článku 1“(3). Rozsudek Tribunálu konkrétně zrušil sporné rozhodnutí v plném rozsahu (ohledně preferenční ceny pozemku), protože se Komise dopustila pochybení při výpočtu úroků, které měly být stanoveny při navracení podpory. Komise proti rozsudku podala kasační opravný prostředek, v němž Soudní dvůr, třebaže potvrdil, že odůvodnění použité Tribunálem v případě výpočtu úroku bylo správné, rozhodl, že protiprávní aspekt sporného rozhodnutí nepředstavuje dostatečný důvod pro zrušení aktu v plném rozsahu, ale pouze pro zrušení jeho konkrétní části týkající se úroků. V důsledku toho byl rozsudek v prvním stupni řízení zrušen a věc je nyní znovu projednávána Tribunálem(4).
6. Druhá žaloba proti spornému rozhodnutí, jež je předmětem projednávané věci, byla podána společností Scott Paper SA (dále jen „společnost Scott“), která měla prospěch z opatření, jež Komise kvalifikovala jako státní podporu. Žaloba zapsaná do rejstříku jako věc T‑366/00 vyústila v rozsudek (dále jen „napadený rozsudek“) vydaný dne 29. března 2007, ve stejný den kdy byl vydán rozsudek ve věci T‑369/00, jímž byl zrušen pouze článek 2 sporného rozhodnutí pouze „v rozsahu, v němž se týká podpory poskytnuté formou preferenční ceny pozemku uvedeného v jeho článku 1.“
7. V zájmu úplnosti je třeba uvést, že řada posuzovaných okolností vedla rovněž k dalším věcem, jež Soudní dvůr projednává. Především ve věci C‑276/03 P(5) Soudní dvůr potvrdil úvahy Tribunálu ve dvou dílčích rozsudcích, kterými byly odmítnuty námitky promlčení při navráceni podpory(6). Poté Soudní dvůr rozsudkem z října 2006 rozhodl, že Francie ve stanovené lhůtě nepřistoupila k navrácení podpory(7). Konečně Soudní dvůr dosud nerozhodl ve věci C‑290/09, která se týká žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Court administrative d’appel de Nantes (Odvolací správní soud, Nantes) v rámci řízení o navrácení dotčené podpory.
II – Napadený rozsudek
8. Společnost Scott se na podporu své žaloby ve věci T‑366/00 dovolávala čtyř žalobních důvodů: (i) porušení procesních práv; (ii) porušení zásady rovného zacházení; (iii) porušení zásady ochrany legitimního očekávání, a (iv) nesprávného posouzení podpory(8).
9. Tribunál se zaprvé zabýval námitkou nepřípustnosti uplatněnou Komisí v souvislosti s některými z příloh k žalobě společnosti Scott, kterou bylo řízení zahájeno; podle Komise uvedené dokumenty vzhledem k tomu, že nebyly součástí spisu správního řízení, nemohly být platně připojeny k žalobě.
10. V takové souvislosti Tribunál uvedl, že skutečnou otázkou nebylo, zda takové dokumenty mohly být platně předloženy jako přílohy k žalobě, ale zda by je Tribunál mohl vzít v úvahu pro účely posouzení legality sporného rozhodnutí. Poté, co Tribunál vyloučil takovou možnost ve vztahu ke třem ze čtyř dotčených dokumentů, se zabýval dopisem zaslaným Komisi právníky společnosti Scott dne 24. prosince 1999. Komise odmítla vzít uvedený dopis v úvahu, protože byl zaslán třetí osobou a byl doručen po uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí, jímž bylo zahájeno formální vyšetřovací řízení.
11. Tribunál uvedl řadu úvah ohledně předmětu uvedeného dopisu a soustředil se na úlohu příjemce podpory v řízení o přezkoumání podpory. Není potřeba tyto úvahy, opakovat jelikož tvoří podstatu řady důvodů kasačního opravného prostředku Komise, a budou tudíž analyzovány dále v tomto stanovisku. Zde je pouze nezbytné zdůraznit, že Tribunál konstatoval, že Komise nebyla oprávněna odmítnout zařazení dopisu do správního spisu, a tudíž vzal v úvahu obsah uvedeného dopisu při posuzování legality sporného rozhodnutí.
12. Přesto je nejasné, jaký závěr Tribunál ve skutečnosti dovodil ze svého posouzení dopisu, nebo na jakém základě tak učinil. Zaprvé, v napadeném rozsudku není náznak toho, že se společnost Scott domáhala skutečnosti, že dopis nebyl vzat v úvahu jako důvod pro zrušení(9). Zadruhé, úvahy, které Tribunál vedly ke zrušení sporného rozhodnutí, souvisely s posouzením Komise, a nikoli s provedeným řízením. Dále je z napadeného rozsudku jasné, že analýzy a odkazy uvedené v dopisu společnosti Scott, který Komise odmítla vzít v úvahu, byly převzaty dopisem francouzské vlády Komisi ze dne 21. února 2000, a tudíž byly vloženy do správního spisu(10).
13. Znění napadeného rozsudku naznačuje, že podle Tribunálu skutečnost, že Komise měla přijmout dopis společnosti Scott ze dne 24. prosince 1999 jako důkaz, znamená, že je legitimní použít obsah uvedeného dopisu pro účely posouzení legality sporného rozhodnutí. Jak bylo ostatně uvedeno výše v bodě 12, Tribunál v zásadě uvedl, že argumenty uvedené v dotyčném dopisu se staly součástí spisu, neboť je později uplatnila Francie. Již nyní musím přiznat, že takové odůvodnění podle mého názoru způsobuje řadu obtíží. Budu se jimi zabývat podrobněji dále, při analýze důvodů pro zrušení souvisejících s úlohou přičitatelnou příjemci podpory.
14. Po úvodních poznámkách Tribunál přešel přímo k posouzení čtvrtého žalobního důvodu, podle něhož se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při stanovení hodnoty podpory.
15. V takové souvislosti Tribunál konstatoval, že Komise pochybila, když stanovila hodnotu pozemku prodaného společnosti Scott odkazem na náklady vzniklé francouzským orgánům při koupi a úpravě pozemku. Podle Tribunálu tyto náklady ve skutečnosti nejsou „nejspolehlivějším důkazem“ o této hodnotě(11). I za předpokladu, že by použití nákladové metody bylo správné, se Komise ve svých výpočtech dopustila řady chyb. Některé z nich se nakonec ukázaly jako prospěšné pro společnost Scott, jelikož uváděly nižší než skutečně vzniklé náklady, zatímco jiné uváděly pravý opak; Komise mimoto nedostatečně vzala v úvahu řadu faktorů, na jejichž základě mohla dojít ke spolehlivému ocenění pozemků. V důsledku toho je stanovení hodnoty pozemku v sporném rozhodnutí „postiženo chybami“(12).
16. Tribunál tak kritizoval rozhodnutí Komise, že ve svém posouzení nevzala v úvahu řadu ocenění hodnoty pozemku – provedených francouzskými daňovými orgány, kanceláří znalců Galtier, a Commissaire aux apports, jmenovaných předsedou Tribunal de commerce de Nanterre (obchodní soud v Nanterre) – a dále že nepovažovala za relevantní ani cenu, za kterou společnost Scott v roce 1998 prodala pozemek společnosti Procter & Gamble. Tyto faktory, připomínané jak společností Scott v jejím dopisu ze dne 24. prosince 1999, tak francouzskou vládou v dopisu ze dne 21. února 2000, měly být podle Tribunálu vzaty v úvahu i přesto, že samy o sobě neprokazují chybné ocenění Komise, konkrétně vyzváním účastníků řízení k předložení úplného znění uvedeného ocenění nebo využitím služeb nezávislého znalce(13).
17. Zatřetí Tribunál Komisi vytkl, že předtím, než přijala založené na dostupných informacích, při absenci spolupráce na straně členského státu neuplatnila svou pravomoc přímo v členském státě, aby tak získala konkrétní informace(14). Obecný požadavek adresovaný Francii, aby předložila všechny „dokumenty, informace a údaje užitečné pro ni k tomu, aby mohla přezkoumat slučitelnost“ podpory se společným trhem, byl příliš vágní a nesplňoval požadavky stanovené v čl. 10 odst. 3 nařízení č. 659/1999(15).
18. Tribunál došel k závěru, že „významná nejasnost“ ohledně hodnoty pozemku prodaného společnosti Scott znamenala, že Komise neprovedla dostatečně podrobné šetření. Tribunál tudíž zrušil článek 2 sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž se týkal podpory poskytnuté ve formě preferenční ceny pozemku(16).
III – Důsledky rozsudku Tribunálu a soudržnost odůvodnění
19. První problém, jímž je v projednávané věci nutné se zabývat, se netýká důvodů kasačního opravného prostředku Komise, ale celkové soudržnosti odůvodnění rozsudku vydaného Tribunálem.
20. Jak je patrné, Tribunál ve skutečnosti shledal, že Komise se ve svém posouzení hodnoty pozemku prodaného společnosti Scott francouzskými orgány dopustila řady pochybení. Uvedená pochybení v důsledku toho ovlivnila odhad hodnoty státní podpory. Podle odůvodnění Tribunálu koneckonců nelze vyloučit ani možnost, že nové ocenění pozemku by mohlo vést k tomu, že by byla vyloučena samotná existence státní podpory. Ve skutečnosti, kdyby cena, za niž byl pozemek prodán společnosti Scott, skutečně odrážela jeho tržní hodnotu, by zde státní podpora evidentně nebyla.
21. Tribunál však po vymezení úvah týkajících se hodnoty státní podpory zrušil článek 2 sporného rozhodnutí.
22. Výrok sporného rozhodnutí je uveden výše. Jak bylo uvedeno – a jak je pro takový druh rozhodnutí o otázkách státní podpory typické – stanoví článek 2 sporného rozhodnutí, že podpora musí být navrácena a upřesňuje, jak k tomu má dojít. Závěr, že podpora je neslučitelná se společným trhem, ji zjištění týkající se výše podpory, se nachází v článku 1 rozhodnutí, který zrušen nebyl.
23. Napadený rozsudek je přinejmenším neobvyklý. Tribunál v uvedeném rozsudku po odůvodnění, které by logicky mělo vést ke zrušení článku 1 sporného rozhodnutí či dokonce celého rozhodnutí, namísto toho zvolil zrušení článku 2, který pouze nařizuje navrácení podpory.
24. Ani důvody, proč tomu tak je, ani důsledky, tedy nejsou jasné.(17).
25. Ohledně motivů, jež vedly ke zrušení článku 2 sporného rozhodnutí z rozsudku vyplývá, že společnost Scott ve své žalobě usilovala o zrušení pouze tohoto článku 2(18). Tím pádem by odůvodnění Tribunálu mohlo být shrnuto následovně: ačkoli by chyby ve sporném rozhodnutí ospravedlnily zrušení uvedeného rozhodnutí v plném rozsahu, musí být zrušen pouze jeho článek 2, neboť bylo požadování pouze zrušení tohoto jediného článku.
26. S tím jsou však spojeny dva problémy.
27. Z dokumentů předložených Tribunálu v uvedené věci nejprve vyplývá, že žaloba společnosti Scott na neplatnost se týkala napadnutého rozhodnutí jako celku, nikoli jen článku 2. Samotná společnost Scott potvrdila, že žaloba na neplatnost se týkala celého rozhodnutí. Je však třeba uvést, že společnost Scott proti rozsudku Tribunálu nepodala kasační opravný prostředek, takže se zdá, že je s výsledkem spokojená(19). Skutečnost, že Tribunál vyhověl původní žalobě společnosti Scott jen zčásti, tak sama o sobě nepůsobí obtíže a bylo na společnosti Scott, aby v případě nespokojenosti napadla rozsudek v prvním stupni řízení kasačním opravným prostředkem.
28. Druhý problém je však závažnější a týká se praktických důsledků napadeného rozsudku. Jak jsme viděli, uvedený rozsudek zrušil pouze článek 2 sporného rozhodnutí. Článek 1, který konstatuje, že podpora není slučitelná se společným trhem a definuje výši podpory, zůstal „nedotčen“ v tom smyslu, že se jej netýká výrok rozsudku. V tomto ohledu není jasné, co Komise musí učinit, aby rozsudek splnila. Jednou z věcí, které Komise musí udělat, je oprava článku 2, který byl Tribunálem zrušen. Avšak jakým způsobem má přeformulovat uvedené ustanovení a jaké pokyny má sledovat? Jak je uvedeno výše, rozsudek Tribunálu se soustředil výlučně na ocenění pozemku, tedy jednoho prvku, který je reflektován v článku 1 rozhodnutí, nikoli v článku 2.
29. Ocitli jsme se tedy ve slepé uličce. Ze striktně formálního pohledu, aby by k tomu, aby Komise splnila výrok napadeného rozsudku, pravděpodobně postačovalo, aby v této fázi přijala nové rozhodnutí sestávající z nového pokynu stanovujícího, jak mají francouzské orgány zajistit navrácení podpory. Je však paradoxní, že neexistuje nic, co by „novému“ článku 2 zabránilo, aby byl formulován totožně jako ve sporném rozhodnutí, neboť i když rozsudek Tribunálu zrušil článek 2 sporného rozhodnutí, nestanovil kritéria, podle nichž by měl být napadený článek změněn. Jedinými změnami, které se mají odrážet v „novém“ článku 2, jsou změny vyžádané výsledkem souběžného řízení (ve věci T‑369/00 a následně C‑295/07 P), ve kterých, jak bylo uvedeno výše, byla kritizována metoda použitá Komisí pro výpočet úroků splatných v souvislosti s navrácením uvedené podpory.
30. Pro rekapitulaci: toto řízení se týká kasačního opravného prostředku proti rozsudku Tribunálu, který a) obsahuje argumentaci, která shledává pochybení v rozhodnutí Komise; b) přesto nezrušil uvedenou část rozhodnutí, ale část zcela jinou; c) je v důsledku toho zbaven jakéhokoli významného praktického účinku; d) nebyl v této části napaden.
31. Podle mého názoru je nutné se v tomto ohledu ptát, zda je nutné takovouto situaci pasivně přijmout, vzhledem k tomu, že předmět řízení o kasačním opravném prostředku podaném proti rozsudku Tribunálu je vymezen důvody kasačního opravného prostředku uplatněnými účastníky řízení, či zda má Soudní dvůr naopak potřebné prostředky k tomu, aby se takovým problémem zabýval. Jinými slovy, je třeba zodpovědět otázku, zda Soudní dvůr může i bez návrhu poukázat na pochybení v rozsudku Tribunálu, v němž je použité odůvodnění zjevně nesoudržné s výrokem.
32. Pokud vím, neexistuje žádná věc, která by se takovým konkrétním problémem zabývala a problém vyplývající z příslušnosti soudů Evropské unie (dále jen „soudy Unie“) uplatňovat otázky bez návrhu je jak známo obzvláště choulostivý.
33. Z ustálené judikatury Soudního dvora v tomto ohledu vyplývá, že u důvodů, které případně lze uplatnit bez návrhu,, tak může být učiněno ve všech fázích řízení(20). V důsledku toho je třeba připustit, že důvod, který lze uplatnit bez návrhu, mohou účastníci řízení nebo Soudní dvůr uplatnit poprvé ve fázi kasačního opravného prostředku, tedy dokonce i tehdy případě, že Tribunál důvod nevzal v úvahu.
34. Mimoto se Soudnímu dvoru přiznává pravomoc přezkoumat i bez návrhu ve fázi kasačního opravného prostředku proti rozsudku Tribunálu nedostatek právního zájmu účastníka řízení na podání kasačního opravného prostředku nebo na pokračování v řízení z důvodu skutečnosti, která nastala po vynesení rozsudku Tribunálem(21). Soudní dvůr může obecněji bez návrhu přezkoumat všechny otázky týkající se přípustnosti kasačního opravného prostředku proti rozsudku Tribunálu(22).
35. Nic to však nemění na tom, že projednávaná věc nespadá do žádného z uvedených příkladů. Pochybení nemohlo být přezkoumáno Tribunálem, jelikož postihuje samotný rozsudek Tribunálu. Mimoto se problém v projednávané věci zjevně netýká přípustnosti kasačního opravného prostředku.
36. Je však třeba zdůraznit, že Soudní dvůr nevyloučil možnost přezkoumat i bez návrhu nepominutelný důvod týkající se rozsudku Tribunálu, jak tomu bylo jmenovitě v případě otázky správnosti složení senátu Tribunálu(23).
37. Judikatura Soudního dvora mimoto v oblasti týkající se správních rozhodnutí uznává, že je možné uplatnit i bez návrhu některá pochybení, která jsou v podstatě srovnatelná s pochybeními, jež zatěžují napadený rozsudek. Konkrétně odkazuji na nedostatky v odůvodnění, které soudům Unie brání v plném výkonu jejich pravomoci přezkoumávat legalitu opatření. Podle ustálené judikatury Soudního dvora jsou nedostatek odůvodnění nebo nedostatečné odůvodnění aktu otázkami, které mohou být Soudním dvorem přezkoumány i bez návrhu; povinnost uvést odůvodnění není stanovena výlučně v zájmu adresátů aktu, ale rovněž k tomu, aby umožnila soudní přezkum opatření(24). Aby byly soudy schopny uplatňovat své přezkumné pravomoci, musejí být zjevně schopny plně porozumět důvodům, na nichž je napadený akt založen, a jsou-li takové důvody nedostatečné nebo pokud zcela chybí, přezkum není možný.
38. Ovšem i v případě pochybení, které může být Soudním dvorem přezkoumáno i bez návrhu, musí dojít k výměně argumentů o předmětu sporu, v jejímž průběhu mají účastníci řízení příležitost vyjasnit si postoje(25). V projednávané věci přesto účastníci řízení měli příležitost vyjádřit své názory – jak písemně, na základě konkrétní výzvy Soudního dvora, tak ústně, při jednání – na problém, který se týkal zjevného nedostatku logické soudržnosti mezi žalobními důvody a výrokem rozsudku Tribunálu.
39. Pokud vím, dosud nevznikla situace, kdy by Soudní dvůr přezkoumal bez návrhu vadu postihující odůvodnění rozsudku Tribunálu. Touto otázkou je tedy třeba se zabývat.
40. Zajisté, pokud se „vadou v odůvodnění“ rozumí jakékoli právní pochybení na straně Tribunálu, odpověď musí být záporná. Ve skutečnosti musí břemeno podání kasačního opravného prostředku k Soudnímu dvoru nést neúspěšný účastník řízení. Stejně tomu ostatně je i u správních opatření, neboť účastníkem řízení, který musí napadnout opatření, je subjekt, který na tom má zájem, tím, že uvede důvody, které mohou vést Soudní dvůr k tomu, aby je zrušil.
41. V projednávané věci se však nejedná o zcela obvyklou vadu. Vada v rozsudku Tribunálu je právním pochybením, jehož důsledky fakticky brání Soudnímu dvoru, aby plně vykonával svojí přezkumnou pravomoc, jelikož výrok takového rozsudku neodráží své odůvodnění. Ohledně takovéto domněnky se jsem toho názoru, že Soudní dvůr může zaujmout tentýž přístup jako u správních opatření tak, že bez návrhu zruší napadený rozsudek, založený na odůvodnění, podle něhož Soudní dvůr nesmí vykonávat svou přezkumnou pravomoc.
42. Přirozeně by bylo možné namítat, že řízení před soudy Unie jsou zpravidla charakterizována zásadou, že předmět sporu je vymezen žalobou podanou účastníky řízení. V projednávané věci nicméně existují dva argumenty, které mohou být proti takové výtce uplatněny.
43. Zaprvé, Soudní dvůr při řadě příležitostí tvrdil, že právě předmět žaloby podaný účastníky řízení, a nikoli jejich argumenty, představuje jediné omezení rozhodovací pravomoci soudů Unie(26). V projednávané věci však není pochyb o tom, že Komise požaduje zrušení napadeného rozsudku.
44. Zadruhé nevidím žádný důvod, proč by Soudní dvůr měl zaujímat jiný přístup ohledně rozsudků Tribunálu, než jaký trvale zaujímá vůči správním opatřením. I s ohledem na takové akty je obvykle respektována zásada, že soudy Unie mohou opatření zrušit pouze v rozsahu, v němž bylo napadeno v řízení před nimi a konkrétních důvodů na podporu protiprávnosti takového opatření. Navzdory tomu může Soudní dvůr podle judikatury přezkoumat některé vady i bez návrhu, a to za předpokladu, že byla podána žaloba, ve chvíli, kdy neexistuje jiný prostředek, jehož prostřednictvím by soudy Unie mohly zahájit řízení.
45. Na základě předchozích úvah se domnívám, že Soudní dvůr může, rozhoduje-li o kasačním opravném prostředku proti rozsudku Tribunálu, přezkoumat i bez návrhu vadu odůvodnění takového rozsudku, která Soudnímu dvoru brání v plném výkonu jeho přezkumné pravomoci vůči napadenému rozsudku(27). Podle mého názoru tak napadený rozsudek v projednávané věci měl být zrušen už z tohoto důvodu.
46. Na základě takto formulovaných úvah je nyní namístě přezkoumat důvody na podporu kasačního opravného prostředku Komise.
IV – Kasační opravný prostředek Komise
47. Komise na podporu svého kasačního opravného prostředku uplatňuje ne méně než patnáct důvodů, z nichž mnohé se opakují, či se aspoň vzájemně podobají. Za účelem přezkoumání lze důvody kasačního opravného prostředku rozdělit do dvou hlavních skupin. Zaprvé se budu zabývat důvody, které se týkají úlohy příjemce podpory, zadruhé pak důvody, které se týkají přezkumu obsahu uvedeného ve sporném rozhodnutí ohledně hodnoty podpory Tribunálem.
A – Důvody kasačního opravného prostředku, které se týkají úlohy příjemce podpory
1. Úvodní poznámky
48. První čtyři důvody kasačního opravného prostředku uplatňované Komisí se týkají problému ohledně toho, jaká úloha má být přiznána příjemci dotčené podpory v přezkumu řízení.
49. Jak jsem již uvedl výše, dosah úlohy příjemce jasně nevyplývají z napadeného rozsudku. jakému účelu slouží část napadeného rozsudku týkající se úlohy příjemce. Podle mého názoru musejí být konkrétně prohlášení Tribunálu ve vztahu k závěrům, které byly nakonec tímto soudem přijaty, ve skutečnosti kvalifikována jako pouhá obiter dicta. Zrušení rozhodnutí Tribunálem je ve skutečnosti založeno na pochybeních Komise vzniklých při stanovení hodnoty pozemku prodaného společnosti Scott francouzskými orgány. Podstatné faktory uvedené v dopisu společnosti Scott, který Komise odmítla vzít v úvahu, byly ostatně převzaty francouzskými orgány a vloženy do správního spisu(28).
50. V důsledku toho musejí být důvody kasačního opravného prostředku, které se týkají úlohy příjemce podpory, prohlášeny za nerelevantní ab initio.
51. Za všech okolností, nebude-li Soudní dvůr souhlasit s takovým přístupem nebo s ním bude souhlasit, ale přesto bude chtít v tomto ohledu zformulovat určité obecné úvahy, je v této souvislosti třeba učinit řadu poznámek.
2. Poznámky k úloze příjemce státní podpory
52. Problém ohledně toho, jaká úloha má být přiznána příjemci podpory, je zároveň komplexní a kontroverzní. V této otázce je vcelku ustálená a striktní judikatura Soudního dvora konfrontována s judikaturou Tribunálu, která je méně přesná a je zatížena výkyvy a neurčitostí. Tato zvláštní povaha situace může vysvětlit skutečnost, proč Tribunál v napadeném rozsudku trvá na této otázce. Tribunál by v tomto ohledu mohl chtít implicitně požádat Soudní dvůr o přehodnocení jeho vlastní judikatury v této otázce. Nelze podle mého názoru vyloučit, že Soudní dvůr bude muset v budoucnosti přehodnotit své vlastní výroky týkající se úlohy příjemce podpory. Z důvodů, o jejichž vysvětlení se pokusím dále, však nevěřím tomu, že tento případ by byl pro takové přehodnocení ideální.
53. Soudní dvůr podle ustálené judikatury neustále připomíná, že proces kontroly státních podpor se odehrává především mezi Komisí a členským státem a že příjemci podpory není přiznávána žádná zvláštní úloha(29). Členský stát má v takovém řízení plná práva na obranu, jejichž porušení může vést ke zrušení rozhodnutí Komise, pokud se prokáže, že nedošlo-li by k takové nesrovnalosti, mohlo řízení vést k jinému výsledku(30).
54. V tomto ohledu zůstává úloha příjemců podpory je zcela jasně určená. Článek 1 nařízení č. 659/1999, jež v zásadě kodifikovalo judikaturu Soudního dvora v této oblasti(31), pouze řadí příjemce podpory do obecné kategorie „zúčastněných stran“, které podle čl. 6 odst. 1 uvedeného nařízení mají právo předložit připomínky v návaznosti na rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení ve lhůtě, která obvykle nepřesahuje jeden měsíc. Pro příjemce podpory tedy není určeno žádné ustanovení přiznávající zvláštní práva na obranu nebo právo účastnit se řízení vedeného Komisí.
55. Není pochyb o tom, že tento obecný přístup svým způsobem formalistický, což probudilo živou kritiku ze strany doktríny. Může se ukázat jako umělé a nerealistické,žádat, aby zájmy státu, který přidělil pomoci, kolidovaly se zájmy příjemce, jenž z této pomoci těžil.. Je jasné, že situaci nemůže stejným způsobem nahlížet stát, jemuž může být uloženo navrácení vyplacené podpory, jako podnik, který, má-li podpora být navrácena, může riskovat likvidaci.Podpora ostatně není nutně poskytována vládou členského státu, může ji poskytnout regionální nebo decentralizovaná entitou. Podle této domněnky nemusí mít dotčený stát coby jediný účastník takového řízení stejné zájmy jako lokální entita.
56. Právě v důsledku mezím takovéto striktní judikatury se Tribunál při různých příležitostech pokusil rozšířit rozsah uznané ochrany tak, aby se týkala příjemců podpory. Bylo tomu tak například při vyzdvihování povinnosti zaručit účinnost práva být vyslechnut, jež je přiznáno příjemcům podpory, stejně jako je tomu u všech ostatních zúčastněných stran, podle nařízení č. 569/1999(32), nebo přiznat příjemci podpory právo na uplatnění porušení ze strany Komise vnitrostátního práva na to, aby byl vyslechnut(33).
57. Napadený rozsudek tudíž spadá do tohoto „pokrokového“ trendu v judikatuře Tribunálu.
58. Jsem pevně přesvědčen o tom, že v případě problému týkajícího se úlohy, která má být přiznána příjemcům podpory, je možné – a snad i nutné – vyhnout se zaujímání dualistického přístupu, jelikož tyto dvě radikálně odlišné myšlenkové školy – jedna, která příjemci podpory upírá jakoukoli úlohu, a druhá, která staví příjemce podpory na stejnou úroveň jako dotčený členský stát – zůstávají v rozporu, aniž by existovaly jakékoli vyhlídky na jejich sblížení.
59. Naopak mám za to, že střední cesta mezi kolidujícími názory by mohla být vymezena odkazem na zásadu řádné správy.
60. Jak známo, byla tato zásada zavedena prostřednictvím judikatury a teprve nedávno byla uznána jako „konsolidační“ opatření v článku 41 Listiny základních práv. I když vlastnosti zásady řádné správy zůstávají do jisté míry vágní, není pochyb o tom, že musí být považována za jednu ze základních zásad Evropské unie(34).
61. Je třeba si povšimnout, že tato zásada vychází bez ohledu na to, zda je na ni výslovně odkázáno či nikoli,, z řady rozhodnutí soudu Unie. Mám na mysli například věci, ve kterých bylo od správních orgánů požadováno, aby bez návrhu, pro účely „řádného a nestranného“ vyšetření stížnosti, posoudily řadu otázek, které nebyly stěžovatelem výslovně uplatněny(35), nebo případy, ve kterých se povinnost vyslechnout jednotlivce týkala osoby negativně dotčené opatřením, i když právo být vyslechnut nebylo použitelnými právními přepisy stanoveno(36), nebo konečně, v případech, kdy bylo uvedeno, že Komise má povinnost pečlivě zkoumat všechny informace, které jí byly poskytnuty v rámci řízení(37).
62. Listina základních práv řadí mezi základní prvky zásady řádné správy právo každé osoby na to, aby byla vyslechnuta před tím, nežli bude přijato jakékoli opatření, které by se jí negativně dotkl, právo osoby na přístup k vlastnímu spisu a povinnost správního orgánu odůvodnit své rozhodnutí. Mimoto se nejedná o taxativní seznam, jeho neohraničená povaha je zdůrazněna formulací „[t]oto právo zahrnuje především“(38).
63. Mám za to, že v případě státní podpory zásada řádné správy – ačkoli nevyžaduje, aby příjemci podpory byl přiznán formální status účastníka řízení o přezkumu státní podpory – vylučuje, aby Komise neúprosně a systematicky vylučovala veškeré informace předložené příjemcem podpory, jakmile uplynula lhůta stanovená pro předložení vyjádření zúčastněných osob.
64. Ve skutečnosti se totiž nesmí zapomenout na to, že přezkum státní podpory je správním řízením, a nikoli řízením soudním. Úloha příjemce podpory je v takovém řízení v zásadě taková, že je zdrojem informací pro Komisi. Zatímco tedy vyjádření předložená příjemcem podpory před uplynutím lhůty stanovené pro takový účel musejí být Komisí akceptována a zvážena, vyjádření předložená příjemcem podpory nebo jiným subjektem po uplynutí lhůty mohou být přezkoumána, vyžaduje-li to zásada řádné správy. Tak tomu je zejména tehdy, mají-li dotčené informace pro správní orgán reálné využití pro účely objasnění nebo doplnění toho, co již je známo, za předpokladu, že správní řízení je stále ve fázi, kdy informace mohou být vzaty v úvahu, aniž se zpozdí vydání konečného rozhodnutí.
65. Správní orgán nicméně nemá povinnost zaujmout výslovný postoj k vyjádřením, která byla předložena příjemcem (nebo jinou osobou) po uplynutí stanovené lhůty. Komise tak nemusí uvést důvody, které ji vedly k rozhodnutí nevzít takové informace v úvahu.
66. V souladu s uvedenými vyjádřeními je též důležité z hlediska soudní ochrany dodat, že tomu, kdo poskytl informace, přísluší, aby v případě potřeby prokázal, že informace měly být správním orgánem vzaty v úvahu.
67. Ve světle všech úvodních poznámek nakonec mohu přejít k podrobnému zkoumání důvodů kasačního opravného prostředku.
3. První důvod, který vychází z odmítnutí Komise vložit do spisu dopis společnosti Scott ze dne 24. prosince 1999
a) Argumenty účastníků řízení
68. Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když uvedl, že dopis společnosti Scott ze dne 24. prosince 1999 měl být přijat a vložen do správního spisu. Tribunál především neuvedl, jaké právní pravidlo bylo porušeno. Ke zrušení sporného rozhodnutí může vést pouze porušení podstatných procesních náležitostí ve smyslu článku 230 ES, avšak takové porušení nebylo v žalobě společnosti Scott uplatňováno, což znamená, že rozhodnutí Tribunálu bylo v tomto bodě ultra petita. Dále a především Komise neporušila žádnou z podstatných procesních náležitostí, jelikož v rámci řízení o přezkumu státní podpory je společnost Scott třetí osobou a nemá žádná práva předkládat vyjádření v tak pokročilé fázi řízení. Komise každopádně uvádí, že dopis, který odmítla, byl později převzat Francií v jejím dopise ze dne 21. února 2000 a jako takový byl vložen do správního spisu.
69. Komise uvádí, že rozsudek Tribunálu může mít významné důsledky pro správní praxi, která je soustavně uplatňována v otázkách státní podpory.
70. Společnost Scott naopak tvrdí, že Tribunál Komisi neuložil žádnou obecnou povinnost, nýbrž pouze uvedl řadu úvah, které úzce souvisely s věcí, kterou projednával, a s jejími specifickými vlastnostmi. Skutečnost, že nařízení č. 659/1999 nevyhrazuje příjemci podpory žádnou úlohu s výjimkou práva předložit vyjádření v úvodu správního řízení, neznamená – na rozdíl od tvrzení Komise – že jakýkoli pozdější vstup příjemce podpory je zakázán. Konkrétně nemůže nařízení č. 659/1999 vyloučit použití obecných zásad, které vyžadují, aby Komise jednala s řádnou péčí a nestranně.
71. Argumenty uplatněné Département du Loiret jsou v zásadě srovnatelné s tvrzeními uplatněnými společností Scott.
b) Posouzení
72. Prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku Komise věnovala nejvíce pozornosti a uplatnila k němu nejvíce vyjádření. Komise zjevně zamýšlí bránit se tomu, aby Soudní dvůr potvrdil judikaturu Tribunálu, který upřednostňuje posílení úlohy příjemce podpory v rámci řízení o přezkumu státních podpor.
73. Na základě výše uvedených úvah v průběhu mého obecného zkoumání úlohy příjemce podpory lze bezpečně říci, že zašle-li příjemce podpory Komisi sám určité dokumenty po uplynutí lhůty stanovené pro předkládání vyjádření, může mít Komise povinnost – jejímž základem je zásada řádné správy – vzít v úvahu obsah takových dokumentů, ovšem za předpokladu splnění následujících podmínek: (i) dokumenty musejí mít reálné využití a musejí zaplňovat mezery ve skutkových poznatcích Komise, a (ii) fáze, kterou řízení dosáhlo, to musí umožňovat. Nicméně musí být skutečně prokázáno, že dokumenty jsou užitečné.
74. To však není logika, jíž se řídil Tribunál.
75. Tribunál nejprve především implicitně správně omezil otázku, nikoli ve smyslu porušení podstatných procesních náležitostí, jak by učinila Komise, ale ve smyslu souladu se zásadou řádné správy(39). Na takovém základě však měl Tribunál určit, zda ve skutečnosti obsah dopisu uváděl faktory zásadní pro porozumění okolnostem věci. Jestliže by odpověď na tuto otázku byla kladná, bylo možné konstatovat, že Komise měla povinnost vzít poskytnuté informace v úvahu. Namísto toho Tribunál neudělal více, než že obecně konstatoval okolnosti projednávané věci a uvedl, že je obtížné zjistit skutkové okolnosti, obzvláště proto, že mezi poskytnutím podpory a řízením před Komisí uplynula dlouhá doba. Z takového obecného konstatování Tribunál dovodil, že dopis společnosti Scott měl být Komisí přijat a vložen do spisu.
76. Takové odůvodnění nesdílím. V některých případech totiž zásada řádné správy může – jak bylo uvedeno a jak tvrdí Tribunál – vyžadovat, aby Komise vzala v úvahu dokumenty, které byly zaslány po uplynutí lhůty nebo osobami, které pro to nemají výslovné oprávnění, což ovšem předpokládá tomu předcházející zjištění skutečné užitečnosti informací, jež jsou v těchto dokumentech obsaženy. Ovšem Tribunál v části rozsudku, která se týká rozhodnutí Komise neakceptovat dopis společnosti Scott ze dne 24. prosince 1999, uvedený dopis ani neprozkoumal.
77. V důsledku toho musí být prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku vyhověno v rozsahu, v němž je Tribunálu vytýkáno, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že Komise měla povinnost přijmout dopis společnosti Scott ze dne 24. prosince 1999 a vložit jej do správního spisu.
4. Druhý, třetí a čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku, vycházející z údajné povinnosti Komise požádat o dodatečné informace nebo se obrátit na nezávislého odborníka
78. Druhým, třetím a čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku, jež je třeba zkoumat společně, Komise zpochybňuje konstatování Tribunálu v tom smyslu, že s ohledem na určité informace obsažené zejména v dopisu společnosti Scott a později v dopisu francouzských orgánů ze dne 21. února 2000, se Komise měla věcí zabývat podrobněji a získat dodatečné informace.
a) Argumenty účastníků řízení
79. Komise svým druhým důvodem Tribunálu vytýká, že rozhodl, že Komise měla požádat francouzské orgány, aby poskytly dodatečné informace a vysvětlení poté, co uvedené orgány – ostatně stejně jako společnost Scott ve svém dopisu ze dne 24. prosince 1999 – odkázaly na skutečnost, že existovaly dva odhady, jeden obsažený v odborné zprávě připravené kanceláří znalců Galtier a druhý, vytvořený commissaire aux apports, které naznačují, že hodnota pozemku byla nižší, než Komise odhadovala(40).
80. Komise svým třetím důvodem Tribunálu vytýká, že rozhodl, že Komise měla povinnost požádat společnost Scott o vysvětlení rozdílu mezi odhadovanými náklady (80 milionů FRF) a skutečnými náklady (140 milionů FRF) na úpravy provedené na uvedeném pozemku francouzskými orgány před tím, než byl pozemek prodán společnosti Scott. Takový rozpor měl Komisi podle Tribunálu přivést k pochopení toho, že náklady vynaložené veřejnými orgány při správě pozemku nemusejí nutně odrážet hodnotu pozemku(41).
81. Konečně, Komise svým čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku napadá úvahy Tribunálu ohledně možnosti Komise využít služeb nezávislého znalce, aby tak získala přesný odhad hodnoty pozemku.
82. Uvedené důvody kasačního opravného prostředku jsou rovněž založeny na předpokladu, že Komise neměla z procesního hlediska povinnost požadovat dodatečné informace, konkrétně od francouzských orgánů, které již vyzvala, aby jí poskytly veškeré informace, které by mohly pomoci při stanovení hodnoty pozemku(42). Komise rovněž tvrdí, že ve sporném rozhodnutí byl každopádně vzat ohled na ocenění, na něž odkazuje Tribunál.
83. Společnost Scott ze svého hlediska zdůrazňuje, že Tribunál Komisi nevyčítal porušení podstatných procesních náležitostí takovým způsobem, že by tyto důvody kasačního opravného prostředku musely být zamítnuty kvůli tomuto jedinému důvodu. V každém případě bylo posouzení skutkových okolností Tribunálem podle společnosti Scott založeno na správném přístupu, protože řada úvah obsažených v dopisu ze dne 24. prosince 1999 – ale nepřevzatých v plném rozsahu do dopisu francouzských orgánů ze dne 21. února 20000 – měla přimět Komisi, aby přehodnotila svá původní posouzení a požádala o nové dokumenty.
b) Posouzení
84. Druhý důvod kasačního opravného prostředku úzce souvisí s prvním a mělo by mu být rovněž vyhověno.
85. Je třeba uvést, že Komise i v rámci tohoto kasačního opravného prostředku zakládá své argumenty na nesprávném předpokladu, že Tribunál konstatoval, že Komise porušila podstatné procesní náležitosti, zatímco referenčním bodem, který zde byl Tribunálem použit, je, jak již bylo uvedeno, zásada řádné správy.
86. Námitky Komise, podle nichž ve sporném rozhodnutí zohlednila tržní hodnotu odhadů uvedených v dopisu společnosti Scott ze dne 24. prosince 1999 a v dopisu francouzských orgánů z února 2000, ostatně spočívají na poněkud nejistém základě. Ve skutečnosti je na uvedené odhady ve sporném rozhodnutí odkázáno pouze letmo a nejsou řádně podloženy.
87. Nicméně o to se zde nejedná. Ve skutečnosti jak dopis společnosti Scott, tak dopis francouzských orgánů, které byly doručeny ve velmi pokročilé fázi řízení, pouze poukazovaly na to, že existovaly jiné odhady (odhad vypracovaný daňovými orgány, kanceláří znalců Galtier a Commissionaire aux apports), které uváděly cenu pozemku nižší, než byla hodnota, kterou stanovila Komise na základě důkazů, které měla k dispozici. Jiný dokument však nebyl k dopisům připojen, bylo pouze uvedeno prohlášení o připravenosti poskytnout Komisi v případě potřeby dotčené odhady.
88. Za těchto podmínek se mi nezdá, že Komise na základě zásady řádné správy byla povinna v této fázi řízení požadovat od francouzských orgánů předložení dalších dokumentů a podrobností. V tomto ohledu je třeba připomenout, že Komise již dvakrát vyzývala dotčené orgány, aby poskytly dokumenty a při jedné příležitosti byla její žádost formulována velmi podrobně(43) a že při takové příležitosti nebyly informace, na které odkazují dopisy z prosince 1999 a února 2000, poskytnuty.
89. V témže duchu nelze mít za to, že Komise měla povinnost vzít v úvahu obsah dopisu zaslaného společností Scott v prosinci 1999. Ve skutečnosti by uznání takové povinnosti mohlo z Komise učinit rukojmí vyčkávací taktiky. Kdyby byl například dopis doplněn úplnými zprávami o ocenění pozemku, na které odkazuje, závěr mohl být jiný. Použití zásady řádné správy nicméně podle mého názoru nemůže být rozšířeno až k do té míry, že by Komisi nutila, aby bez jakéhokoli časového omezení, napravovala mezery ve vyjádření a dokumentech, které jí jsou zasílány.
90. Tytéž hlediska platí pro třetí důvod kasačního opravného prostředku, v tom smyslu, že Komise nebyla povinna požadovat po společnosti Scott doplňující informace. Navíc nerozumím tomu, proč by Komise měla žádat společnost Scott, aby vysvětlila, proč byly odhadované náklady na zhodnocení pozemku překročeny, když přitom byly hrazeny francouzskými orgány.
91. Tudíž se domnívám, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že Komise měla požádat francouzské orgány nebo společnost Scott o předložení dodatečných informací týkajících se hodnoty pozemku. Je tedy namístě vyhovět druhému a třetímu důvodu kasačního opravného prostředku.
92. Na druhou stranu jsem toho názoru, že nelze vyhovět čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku, který se týká údajné povinnosti Komise využít nezávislého znalce.
93. Tribunál v žádném bodě napadeného rozsudku ve skutečnosti neuvedl, že Komise měla využít služeb nezávislého znalce. Tribunál pouze zdůraznil, že je to jedna z možností, jichž Komise může využít pro účely získání dodatečných informací.
94. V důsledku toho je třeba zamítnout čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku.
B – Důvody kasačního opravného prostředku, které se týkají přezkoumání věci samé Tribunálem
1. Šestý důvod kasačního opravného prostředku, podle něhož Tribunál Komisi upřel posuzovací pravomoc
95. Šestý důvod kasačního opravného prostředku směřuje k jádru druhého zásadního problému, kterému Soudní dvůr v rámci projednávaného kasačního opravného prostředku čelí, jímž jsou druhy přezkumu, který jsou soudy Unie oprávněny provádět ohledně legality rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor.
a) Argumenty účastníků řízení
96. Komise tvrdí, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když přezkoumal sporné rozhodnutí mnohem podrobněji, než to lze provést v souladu s judikaturou. Konkrétně, Tribunál vstoupil do role Komise, když jí upřel diskreční pravomoc, která jí je v této oblasti přiznána a přezkum legality rozhodnutí Komise soudy Unie v oblasti státních podpor se přitom musí omezovat na přezkum vad uvedených v článku 230 ES. Soudy Unie ostatně nikdy nemají k dispozici všechny důkazy (dokumenty atd.), které byly použity Komisí za účelem přijetí rozhodnutí. V důsledku toho – a to i z praktického hlediska – není možné, aby soudy Unie nahrazovaly posouzení Komise svým vlastním posouzením.
97. Podle společnosti Scott je důvod kasačního opravného prostředku založen na nepochopení napadeného rozsudku. Tribunál nenahradil vlastním posouzením posouzení provedené Komisí, ale jasně uvedl – zejména v bodu 100 uvedeného rozsudku – že jeho cílem bylo pouze ověřit, zda Komise s požadovanou řádnou péčí posoudila všechny důkazy, které jí byly předloženy.
98. Département du Loiret uplatnil argumenty obdobné argumentům uplatněným společností Scott.
b) Posouzení
99. Tento důvod kasačního opravného prostředku se týká mezí pravomoci soudů Unie pro přezkum legality rozhodnutí Komise ohledně státní podpory. Řada bodů byla jasně vymezena relevantní judikaturou a je třeba je v tomto ohledu připomenout.
100. Je třeba připomenout, že pojem „státní podpora“ je právním konceptem a musí být vykládána na základě objektivních faktorů. V důsledku toho mají soudy Unie v zásadě plnou pravomoc v případě určení, zda je dotčené opatření státní podporou(44).
101. Existují nicméně dvě situace, ve kterých je Komisi přiznána širší pravomoc. Zaprvé pro určení, zda je podpora slučitelná se společným trhem ve smyslu čl. 87 odst. 3 ES. V takovém kontextu se přezkum soudy Unie musí omezit na určení, zda rozhodnutí Komise je stiženo zjevnou vadou nebo zneužitím pravomoci(45).
102. Komise rovněž požívá širší posuzovací pravomoci ve vztahu k existenci podpory (a tudíž v situacích, které spadají do působnosti čl. 87 odst. 1 ES), kdykoli rozhodnutí vyžaduje komplexní technické nebo ekonomické posouzení. V takových případech se přezkum soudy Unie obvykle omezuje – vedle potřeby ověřit, že neexistuje zjevné nesprávné posouzení nebo zneužití pravomoci – na ověření, že Komise dodržela všechna procesní pravidla a povinnost uvést odůvodnění a že skutkové okolnosti, na kterých je její rozhodnutí založeno, byly věcně správné(46).
103. Po soudech Unie je při přezkumu rozhodnutí Komise o státních podporách, která obsahují komplexní posouzení, požadováno, aby respektovaly určitou rovnováhu. Soudy jednak nemohou nahrazovat svým vlastním ekonomickým posouzením posouzení Komise. Na druhé straně musejí přezkoumat výklad, který Komise uplatnila u ekonomických faktorů, což mimo jiné znamená, že musejí ověřit, zda údaje použité Komisí pro účely posouzení komplexní situace skutečně dokládají tvrzení, ke kterým Komise posléze dospěla(47).
104. Komise se v projednávané věci musela pokusit stanovit cenu, které by běžný hospodářský subjekt dosáhl v roce 1987 prodejem pozemku pro průmyslové využití. Jednoduše – a strany se zřejmě v tomto bodě shodují – odhad, který musela Komise učinit mnoho let po rozhodné době, byl pouhým hrubým odhadem. Dále podle mého názoru není pochyb o tom, že situace vyžadovala komplexní ekonomické posouzení. V důsledku toho byl Tribunál vyzván, aby provedl přezkum, pro nějž v zásadě má plné pravomoci, ale v jehož průběhu nemůže svým nezávislým posouzením ekonomických faktorů nahrazovat posouzení Komise.
105. Nevěřím však, že ve věci, kterou se zde zabývám, může Tribunál nahradit svým posouzením posouzení Komise.
106. Je totiž potřeba uvést, že v části napadeného rozsudku, v níž se Tribunál zabýval věcnou podstatou sporného rozhodnutí, neprovedl autonomní odhad hodnoty pozemku. Pouze uvedl, že existoval důkaz naznačující, že Komise neposoudila věc dostatečně podrobně a že ocenění pozemku mohlo být stanoveno nesprávně. Konkrétně Tribunál odkazuje na to, že metoda, kterou Komise zvolila pro stanovení hodnoty pozemku, byla založena na nákladech, jakož i na skutečnost, že Komise nepřiznala význam některým informacím, které byly vloženy do správního spisu, konkrétně ocenění, na která odkazují poslední dopisy zaslané francouzskými orgány.
107. Šestý důvod kasačního opravného prostředku tak musí být zamítnut.
2. Sedmý důvod kasačního opravného prostředku, podle kterého Tribunál založil svá zjištění na spekulacích, a nikoli na důkazech
a) Argumenty účastníků řízení
108. Sedmým důvodem kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že i za předpokladu, že by Tribunál nepřekročil svou pravomoc přezkoumávat legalitu opatření, jak je uvedeno v šestém důvodu kasačního opravného prostředku, se však dopustil pochybení, když namísto toho, aby své rozhodnutí založil na dostupných důkazech, založil rozhodnutí na pouhých spekulacích. Konkrétně Tribunál pochybil, když rozhodl, že Komise měla vzít v úvahu ocenění pozemku uvedená v dopisu společnosti Scott z prosince 1999 a následně v dopisu francouzských orgánů z února 2000; popravdě, uvedené dopisy neobsahovaly důkazy, ale pouhá neodůvodněná tvrzení.
109. Podle společnosti Scott se Komise zcela mýlí. Poznatky obsažené v dopisech společnosti Scott a francouzských orgánů jsou ve všech ohledech důkazy. Samozřejmě, kvalifikovat tyto poznatky jako důkazy není totéž jako prohlásit, že jsou pravdivé. Tribunál skutečně neudělal více, než to, že kritizoval skutečnost, že Komise nepovažovala za nutné zabývat se na základě takových informací otázkou podrobněji.
b) Posouzení
110. Před posouzením sedmého důvodu kasačního opravného prostředku je třeba učinit dvě poznámky.
111. Zaprvé musí být legalita rozhodnutí Komise podle ustálené judikatury přezkoumávána soudy Unie ve světle informací dostupných Komisi v době, kdy bylo rozhodnutí přijato(48).
112. Zadruhé je potřeba připomenout, že na základě obecné zásady stanovené v článku 59 statutu Soudního dvora se kasační opravný prostředek proti rozhodnutím Tribunálu omezuje na právní otázky. Jestliže nedošlo ke zkreslení skutkových a právních okolností, nemůže Soudní dvůr přezkoumávat skutkové okolnosti zjištěné Tribunálem(49).
113. Důvod kasačního opravného prostředku uplatňovaný Komisí musí být zkoumán na základě takto jasně vymezených hledisek. Je proto nezbytné zaprvé ověřit, zda při přezkumu legality rozhodnutí Komise Tribunál vzal v úvahu důkazy, které Komise neměla k dispozici v době, kdy přijala sporné rozhodnutí a zadruhé je nutné zjistit, zda Komise nepožaduje po Soudním dvoru nové posouzení skutkových okolností, které provedl Tribunál.
114. Posouzení, na jejichž základě Tribunál shledal v rozhodnutí Komise pochybení, jsou dvojí.
115. Zaprvé Tribunál poukázal na to, že ve sporném rozhodnutí existuje řada specifických problémů, které vrhají pochyby na jeho správnost a hodnověrnost. Konkrétně, nejenže se Komise dopustila zjevných chyb v počtech – ačkoli se jednalo o chyby hovořící ve prospěch společnosti Scott, jelikož jejich náprava vedla k odhadu tržní ceny pozemku, která byla vyšší nežli odhad, ke kterému dospěla Komise(50) – ale dopustila se rovněž nesrovnalostí, konkrétně když se pro účely stanovení tržní hodnoty pozemku v roce 1987 opírala o náklady vzniklé v různé době při koupi parcel na takovém pozemku(51).
116. Zadruhé Tribunál konstatoval, že alternativní ocenění pozemku, na která odkazuje dopis francouzských orgánů ze dne 21. února 2000, spolu se skutečností, že společnost Scott v roce 1998 prodala pozemek jiné soukromé společnosti za mnohem nižší cenu, než byla cena odhadnutá v rozhodnutí, měla přesvědčit Komisi, aby – na základě zásady, která po ní požaduje, aby prováděla pečlivá a nestranná šetření skutkových okolností – zvážila otázku hodnoty pozemku podrobněji, konkrétně tak, že požádá Francii o odborná ocenění, na která francouzské orgány odkázaly, nebo využitím nezávislého znalce(52).
117. Abychom přistoupili k prozkoumání kasačního opravného prostředku z hlediska dvou výše uvedených požadavků, je třeba podotknout, že Tribunál Komisi nevytýkal skutečnosti na základě informací, které pro uvedený orgán nebyly v době přijetí sporného rozhodnutí dostupné. Všechny prvky analýzy Tribunálu jsou ve skutečnosti – jak bylo uvedeno – založeny na nepřesnostech na straně Komise a na podle Tribunálu nedostatečné váze připisované některým informacím obsaženým zejména v dopisu francouzských orgánů ze dne 21. února 2000. Zde je ovšem třeba připomenout, že Komise uvedený dopis vložila do správního spisu.
118. Je třeba ještě na druhou stranu ověřit, zda Komise svým důvodem kasačního opravného prostředku ve skutečnosti neusiluje o to, aby Soudní dvůr znovu posoudil skutkové okolnosti zjištěné Tribunálem. Judikatura Soudního dvora mě v tomto ohledu vede k negativnímu závěru. Soudní dvůr rozhodl, že otázka, zda Tribunál na základě určitých skutkových zjištění řádně dospěl k závěru, že došlo k porušení povinnosti řádné péče a povinnosti uvést odůvodnění, je právní otázkou, která je jako taková přezkoumatelná Soudním dvorem v rámci řízení o kasačním opravném prostředku(53).
119. Podle mého názoru se Tribunál v projednávané věci dopustil nesprávného právního posouzení, jak tvrdí Komise, jelikož rozhodl, že Komise musí, na základě nejnovějších informací poskytnutých zejména francouzskými orgány, přehodnotit své posouzení pokud jde o existenci podpory a – pokud ano – v jaké výši.
120. Tribunál Komisi v zásadě vytýkal, že neprovedla nové šetření poté, kdy obdržela odhady hodnoty pozemku, které vzešly z ocenění připraveného kanceláří znalců Galtier a Commissaire aux apports. Jak jsem zdůraznil výše, dopis francouzských orgánů – stejně jako dopis z prosince 1999 zaslaný společností Scott – pouze zdůrazňoval existenci takových ocenění a výsledky, ke kterým dospěly, přesný obsah uvedených odhadů tržní hodnoty však zveřejněn nebyl.
121. Jak již bylo uvedeno výše, že za takových okolností taková vágní tvrzení nemohou postačovat pro to, aby bylo po Komisi požadováno – na základě zásady řádné správy – aby vzala v úvahu dopis společnosti Scott. Stejně tak a ze stejného důvodu nelze tvrdit, že na základě obsahu dopisu francouzských orgánů z února 2000 měla Komise znovu otevřít vyšetřovací fázi řízení, které mezitím již bylo ukončeno.
122. Jak jsem již zdůraznil, situace mohla být jiná, kdyby francouzské orgány poskytly podloženější důkazy na podporu takových ocenění; konkrétně kdyby připojily všechna vyjádření týkající se uvedených ocenění, což by bylo relativně snadné, zejména s ohledem na skutečnost, že ocenění připravené kanceláří znalců Galtier bylo vyžádáno přímo společností Scott.
123. Nicméně se tak nestalo a pokud by Komisi byla v této fázi řízení uložena povinnost podrobnějšího šetření, mohlo by dojít k legitimaci použití celé řady zdržovacích metod v průběhu řízení o přezkumu státní podpory.
124. Jinými slovy, za specifických okolností projednávané věci, Komise mohla řádně ukončit své vyšetřování a rozhodnout na základě informací, které měla k dispozici a stejně tak legalita rozhodnutí musí být přezkoumána soudy na základě informací dostupných Komisi v době jeho přijetí. Sedmému důvodu kasačního opravného prostředku uplatněnému Komisí je proto třeba vyhovět a sám o sobě postačuje k tomu, aby odůvodnil zrušení napadeného rozsudku.
125. Otázkami použití nákladové metody Komisí a konkrétní chyby uvedené v bodech 109 a 110 napadeného rozsudku se budu podrobněji zabývat dále v rámci zkoumání zbývajících důvodů kasačního opravného prostředku uplatněných Komisí.
3. Osmý důvod kasačního opravného prostředku, který se týká obrácení důkazního břemene.
a) Argumenty účastníků řízení
126. Komise tvrdí, že Tribunál obrátil důkazní břemeno, když požadoval od Komise, aby shromáždila důkazy, které nebyly předloženy účastníky řízení, jejichž povinností bylo podle zkoumaného důvodu kasačního opravného prostředku předložit důkazy nezbytné k tomu, aby Komise případně mohla dospět k odlišnému rozhodnutí.
127. Společnost Scott tvrdí, že Komise nesprávně vyložila napadený rozsudek, neboť Tribunál pouze vymezil skutkové okolnosti a uvedl, že Komise nesplnila svou povinnost řádné péče.
b) Posouzení
128. Důvod kasačního opravného prostředku je neopodstatněný a je založen na nesprávném výkladu napadeného rozsudku.
129. Aniž bych se zabýval věcnými aspekty problému, který se týká důkazního břemene v řízeních o státní podpoře, zdůrazňuji, že Tribunál nepožadoval, aby si Komise vyžádala důkazy na podporu tvrzení společnosti Scott a francouzských orgánů. Naopak, jak již bylo zmíněno, Tribunál pouze uvedl, že všechny důkazy, které měla Komise k dispozici, nebyly dostatečné pro přijetí takového rozhodnutí, které bylo nakonec přijato.
130. Jinými slovy, Tribunál na Komisi neuvalil žádné důkazní břemeno. Naopak rozhodl, že na základě informací, které již získala, měla Komise v souladu se zásadou řádné správy pokročit se svým vyšetřováním dále.
131. Podle mého názoru je tudíž třeba osmý důvod kasačního opravného prostředku Komise zamítnout.
4. Devátý a dvanáctý důvod kasačního opravného prostředku, které se týkají legitimnosti použití nákladové metody Komisí
a) Argumenty účastníků řízení
132. Devátým a dvanáctým důvodem kasačního opravného prostředku Komise zpochybňuje dva odlišné aspekty napadeného rozsudku.
133. Zaprvé Tribunál podle Komise pochybil, když neuznal použití nákladové metody pro výpočet hodnoty podpory Komise. Naopak skutečnost, že neexistovalo žádné ocenění pozemku pocházející z doby, kdy podpora byla poskytnuta, znamená, že bylo zcela vhodné a logické použít nákladovou metodu, která je založena na nákladech, které veřejným orgánům z titulu podpory skutečně vznikly. Je pravda, že tržní cena majetku nutně neodpovídá částce zaplacené za takový majetek. Nicméně je třeba mít na mysli, že v projednávané věci byl pozemek upraven „na míru“ konkrétních potřeb společnosti Scott, což je skutečnost, která snižuje význam ceny, které by mohlo být za takový pozemek dosaženo na volném trhu.
134. Zadruhé Komise Tribunálu vytýká, že se zabýval možnou užitečností odkazu na cenu, za niž byl pozemek prodán v roce 1998 pro účely stanovení hodnoty. Taková cena, i kdyby odrážela tehdy platnou tržní cenu, nemohla nijak osvětlit hodnotu státní podpory poskytnuté o 11 let dříve. Papírenské odvětví bylo v roce 1987 ve fázi plného rozvoje, zatímco v roce 1998 trpělo závažnými obtížemi, takže hodnota pozemku a továrny poklesla. Majetek jakéhokoli druhu mimoto ztrácí průběhem času na hodnotě, a proto je zcela logické, že o 11 let později ztratila podpora poskytnutá společnosti Scott na hodnotě.
135. Podle společnosti Scott je důvod Komise založen na nepochopení napadeného rozsudku. Nebylo názorem Tribunálu, že Komise nemůže použít nákladovou metodu při stanovení hodnoty podpory. Tribunál by pouze za okolností projednávané věci konstatoval, že Komise porušila svou povinnost řádné péče, protože se nezabývala možnou užitečností kupní ceny zaplacené v roce 1998 pro stanovení hodnoty pozemku.
136. Département du Loiret uplatňuje podobné argumenty jako společnost Scott a dodává, že v úvahách Komise existuje základní chyba. Jestliže by tržní hodnota majetku v roce 1998 byla nerelevantní pro účely stanovení hodnoty podpory v roce 1987, jak tvrdí Komise, bylo by z téhož důvodu zbytečné usilovat – ačkoli tak Komise učinila – o určení hodnoty podpory na základě průměrné kupní ceny za pozemek ve vztahu ke třem různým obdobím, která se týkala tří různých parcel ve třech různých obdobích, tedy v letech 1975, 1984 a 1987.
b) Posouzení
137. Devátý důvod kasačního opravného prostředku uplatňovaný Komisí se – stejně jako dvanáctý důvod, který je v zásadě totožný – zabývá skutečností, že Tribunál konstatoval, že ocenění hodnoty pozemku prodaného společnosti Scott v roce 1987 provedené Komisí bylo nepřesné. Tento důvod kasačního opravného prostředku se netýká úvah Tribunálu ohledně toho, že Komise měla dovodit správné závěry z informací obsažených v posledním dopisu společnosti Scott a francouzských orgánů, když uvedené aspekty byly předmětem sedmého důvodu kasačního opravného prostředku, kterým jsem se již zabýval výše. V projednávaném důvodu kasačního opravného prostředku Komise Tribunálu vyčítá, že tvrdil, že Komise měla při stanovování hodnoty podpory použít spolehlivější metody, než je metoda založená na nákladech vzniklých veřejným orgánům.
138. Je třeba uvést, že – jak na to poukázal samotný Tribunál – za účelem určení, zda prodej pozemku veřejnými orgány soukromému subjektu představuje státní podporu, je nutné přistoupit k použití zásady soukromého investora v tržní ekonomice(54). Je tedy třeba určit, zda je cena zaplacená údajným příjemcem podpory – v projednávané věci společností Scott – cenou, která by byla zaplacena, kdyby prodávajícím pozemku byl soukromý subjekt, a nikoli státní orgán.
139. Obecně řečeno, kritérium soukromého investora je komplexním ekonomickým posouzením, pro jehož účely musí být Komisi přiznána široká posuzovací pravomoc(55). Jak jsem uvedl výše, v důsledku toho se jedná o oblast, ve které je pravomoc soudů přezkoumávat legalitu opatření v zásadě omezena na ověření, zda nedošlo ke zjevnému nesprávnému posouzení nebo zneužití pravomoci, a že Komise dodržela relevantní procesní pravidla a skutkové okolnosti, na kterých je napadené správní rozhodnutí založeno, byly přesně vymezeny(56).
140. Podle mého názoru přezkum, o jehož provedení Tribunál v projednávané věci usiloval ve vztahu k rozhodnutí Komise, tyto meze překračuje. Je třeba připomenout, že francouzské orgány v době poskytnutí podpory neprovedly nezávislé ocenění hodnoty pozemku ani nevázaly prodej pozemku na předchozí výběrové řízení, které mohlo ukázat, kolik jsou případní kupci ochotní zaplatit. I v průběhu řízení ověřujícího existenci podpory se jednání francouzských orgánů a údajného příjemce ostatně vyznačovalo – jak Komise uvedla a sám Tribunál konstatoval – zjevným nedostatkem nadšení pro spolupráci a tendenci navrhovat v poslední fázi řízení, kdy bylo očekáváno vydání konečného rozhodnutí, možné důkazy způsobem, který byl více vágní než konkrétní.
141. Je zajisté možné, že posouzení hodnoty pozemku provedené Komisí ve sporném rozhodnutí ve skutečnosti nebylo dokonale přesné, což Komise sama uznává. Pravdou však zůstává, že nebylo prokázáno, že se Komise dopustila jakéhokoli zjevného nesprávného posouzení a že Tribunál – dalek toho, aby konstatoval existenci podobného pochybení nebo srovnatelného porušení relevantních pravidel na straně Komise – pouze uvedl, že řadu pochybení, která, i kdyby byla prokázána, by nestačila k odůvodnění zrušení sporného rozhodnutí. Mám zejména na mysli početní chybu zdůrazněnou v bodech 110 a 111 napadeného rozsudku, jež byla ostatně chybou, která se ukázala ve prospěch společnosti Scott a jejíž oprava vedla ke stanovení vyšší hodnoty prodaného pozemku, a v důsledku toho ke zvýšení hodnoty podpory. Skutečnost, že tato chyba sama o sobě nemůže odůvodnit zrušení, zjevně neznamená, že ji Tribunál nemůže vzít v úvahu (viz v tomto smyslu mou analýzu desátého důvodu kasačního opravného prostředku).
142. Jsem tudíž toho názoru, že devátému a dvanáctému důvodu kasačního opravného prostředku je rovněž třeba vyhovět, a že v důsledku toho má Soudní dvůr napadený rozsudek zrušit.
5. Desátý, třináctý a čtrnáctý důvod kasačního opravného prostředku, které se týkají stanovení hodnoty podpory Komisí
a) Argumenty účastníků řízení
143. Svým desátým důvodem kasačního opravného prostředku se Komise soustřeďuje na řadu specifických aspektů napadeného rozsudku, které opět souvisí s použitím nákladové metody pro stanovení hodnoty podpory. Konkrétně Komise poukazuje na to, že hodnota připisovaná pozemku – o něco více než 70 milionů FRF – byla v každém případě nižší nežli částka 80 milionů FRF za úpravy pozemku, za něž byly zodpovědné francouzské orgány, která byla specifikována v předběžné dohodě sepsané v roce 1987 mezi společností Scott a francouzskými orgány. Komise ostatně tvrdí, že Tribunál pochybil, když rozhodl, že početní chybu ve prospěch společnosti Scott, uvedenou v bodech 109 a 111 napadeného rozsudku, lze považovat za jeden z faktorů, které hovořily ve prospěch zrušení sporného rozhodnutí.
144. Třináctý důvod kasačního opravného prostředku přebírá podobné argumenty, jako jsou argumenty uplatněné v souvislosti s desátým důvodem kasačního opravného prostředku, jakož i v řadě dalších, a znovu opakuje, že ocenění pozemku provedené Komisí bylo natolik mírné, že je ve skutečnosti slučitelné s hodnotami uvedenými v dokumentech, na které odkazuje společnost Scott a francouzské orgány.
145. Třináctý důvod kasačního opravného prostředku opakuje, stejně jako tomu bylo v případě třináctého důvodu, argumenty uplatněné v jiných důvodech, které se týkají posuzovací pravomoci, kterou požívá Komise pro účely stanovení hodnoty podpory.
146. Společnost Scott tvrdí, že již odpověděla na argumenty Komise v rámci předchozích důvodů a znovu uvádí, že v každém případě základním problémem, na kterém spočívá napadený rozsudek, je, že Komise nejednala s řádnou péčí. V důsledku toho nelze různé otázky, kterými se Tribunál zabýval, chápat jako autonomní důvody pro zrušení, ale spíše jako důkaz neexistence řádné péče.
b) Posouzení
147. V případě první části desátého důvodu kasačního opravného prostředku musí být podle mého názoru – v souladu s mým vyjádřením k předcházejícím důvodům – argumentům uplatněným Komisí vyhověno. Tyto argumenty se rovněž týkají řady úvah Tribunálu, které vedly ke zrušení rozhodnutí obsahujícího poměrně komplexní ekonomická posouzení, když Tribunál ve skutečnosti nevytkl žádnou zjevnou chybu nebo porušení procesních pravidel, jež by postihovaly odůvodnění uvedené Komisí.
148. Naproti tomu se domnívám, že nelze vyhovět argumentům Komise, které se týkají použití Tribunálem početní chyby, které se dopustila Komise, která se ukázala ve prospěch společnosti Scott v postavení žalobkyně. V tomto ohledu musí být totiž uvedeno, že – jak správně zdůraznila společnost Scott – Tribunál nepoužil takové zjištění jako základ pro to, aby přistoupil přímo ke zrušení, ale pouze jako důkaz existence porušení povinnosti řádné péče na straně Komise. Nicméně, důrazně nesouhlasím, jak bylo uvedeno výše, se závěrem Tribunálu, podle kterého Komise nebyla dostatečně pečlivá při provádění svého vyšetřování, faktem však zůstává, že není možné Tribunálu vytýkat, že použil početní chybu ve prospěch společnosti Scott jako jeden z faktorů, na kterých založil vlastní závěry.
149. Třináctý a čtrnáctý důvod kasačního opravného prostředku, jak jsem již uvedl, pouze poněkud nejasným způsobem opakují vyjádření a argumenty uplatněné v souvislosti s jinými důvody. Proto podle mého názoru neospravedlňují konkrétní analýzu, a tím spíše to, aby jim bylo vyhověno. Těmito důvody jsem se již zabýval v kontextu důvodů kasačního opravného prostředku, v jejichž rámci byly uplatněny poprvé.
150. Argumenty Komise na podporu třináctého důvodu kasačního opravného prostředku, kterým chce dokázat, že její ocenění pozemku bylo řádné a přiměřené, musejí být považovány – jelikož nezpochybňují skutková zjištění Tribunálu – za pouhé argumenty na podporu tvrzení, které již bylo uplatněno zejména v rámci sedmého důvodu kasačního opravného prostředku, že Tribunál překročil svou pravomoc přezkoumávat legalitu aktů orgánů. Již jsem uvedl, že podle mého názoru toto tvrzení musí být přijato, a není proto nutné zabývat se takovým bodem opakovaně.
151. První části desátého důvodu kasačního opravného prostředku tak musí být vyhověno, zatímco jeho druhou část je třeba zamítnout. Třináctý a čtrnáctý důvod kasačního opravného prostředku je třeba rovněž zamítnout.
6. Jedenáctý důvod kasačního opravného prostředku, který se týká průkazné povahy opatření rady města Orléans
a) Argumenty účastníků řízení
152. Podle Komise se Tribunál dopustil pochybení, když rozhodl, že Komise přičítala při stanovení hodnoty pozemku prodaného společnosti Scott nepřiměřený význam hodnotě připisované pozemku v květnu 1994 radou města Orléans. Naopak, uvedený odhad byl velmi spolehlivý a Komise jej právem použila pro svůj výpočet podpory.
153. Společnost Scott tvrdí, že nebyla seznámena s dokumentem, na který odkazuje Komise. V zápisu z jednání rady města Orléans ze dne 27. května 1994, který má společnost Scott v kopii, není stopy po výňatcích, které Komise ve svém kasačním opravném prostředku cituje(57).
b) Posouzení
154. Komise se nepochybně dopustila řady formulačních chyb při vymezování tohoto důvodu kasačního opravného prostředku. Ve skutečnosti všechny výňatky citované Komisí nejsou k nalezení v kopii usnesení rady města Orléans, kterou má Soudní dvůr k dispozici, a čísla stránek, na něž Komise odkazuje v tomto ohledu ve svých spisech, minimálně vzbuzují několik otázek. .
155. Nicméně, přes četné nepřesnosti, které jsou rysem všech podání účastníků řízení v projednávané věci, není ústřední bod odůvodnění Komise dotčen.
156. Pro připomenutí: v roce 1994, tedy v době, kdy ještě nebylo zahájeno řízení o přezkumu státní podpory, rada města Orléans uvedla, že „původní hodnota“ pozemku byla 10,9 milionů FRF s tím, že uvedený odhad byl velmi mírný.
157. Komise tuto informaci použila jako faktor při výpočtu hodnoty státní podpory poskytnuté společnosti Scott, ale – jak Tribunál uvedl v bodech 109 až 111 napadeného rozsudku – dopustila se výkladové chyby, která ji dovedla ke snížení ceny za metr čtvereční, a to zcela ve prospěch společnosti Scott.
158. Tribunál rozhodl, že se Komise nemohla o takovou hodnotu opírat, jelikož bod 2.2 zápisu z jednání rady města Orléans, ve kterém byla tato hodnota uvedena, je „velmi stručným shrnutím bez podrobného vysvětlení“(58). Tribunál dodal, že vzhledem k tomu, že smluvní podmínky nákupu pozemku francouzskými orgány nebyly známy, bylo možné, že pozemek byl získán jako výsledek nařízení povinného prodeje a že v důsledku toho uvedená hodnota přesahovala skutečnou tržní hodnotu.
159. Podle mého názoru je odůvodnění Tribunálu nesprávné a je tedy třeba vyhovět důvodu kasačního opravného prostředku Komise.
160. Komise v rámci svého posouzení podpory musela sama – jak jsme již viděli – rekonstruovat hodnotu pozemku po uplynutí mnoha let za použití kritéria soukromého investora pro určení, zda se jednalo o státní podporu. Nezávisle na již diskutované posuzovací pravomoci, která musí být Komisi přiznána právě v takové situaci, věřím tomu, že její postup v projednávané věci byl zcela správný. Zajisté, za takových okolností, jakými jsou právě popsané okolnosti, považuji použití ocenění pozemku, které bylo (i) připraveno jedním z veřejných orgánů podílejících se na transakci a (ii) uvedeno v úředním dokumentu, z metodického hlediska za správnou volbu.
161. Považuji námitku Tribunálu, která se týká skutečnosti, že uvedená hodnota nemusí být spolehlivá, jestliže veřejné orgány získaly pozemek formou povinného odprodeje, rovněž za nepodloženou. Základní myšlenkou Tribunálu v tomto ohledu je, že specifická forma nákupu může být nákladnější než nákup za obvyklých tržních podmínek, neboť může zahrnovat vyplácení kompenzací vlastníkovi.
162. V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že mechanismus povinného odprodeje je inherentně určen k upřednostnění veřejného blaha nad soukromými zájmy a není pravděpodobné, že s sebou nese vyplacení významně vyšší částky, než je tržní hodnota majetku, jehož se nařízený odprodej týká, jeho vlastníkovi. V praxi je spíše pravděpodobná opačná situace.
163. Zadruhé, a to považuji za zásadní otázku, však rada města Orléans neuvedla náklady na pozemek, ale pouze odhad jeho hodnoty. Dále je třeba neopomenout skutečnost, že odhad byl pouze jedním z faktorů, které byly společně posuzovány v konečném rozhodnutí Komise o podpoře.
164. V důsledku toho je jedenáctý důvod kasačního opravného prostředku uplatňovaný Komisí opodstatněný a je třeba mu vyhovět.
7. Patnáctý důvod kasačního opravného prostředku vycházející ze zkreslení skutkových okolností a důkazů Tribunálem
165. Patnáctým důvodem kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že Tribunál zkreslil skutkové okolnosti projednávané věci.
166. Ve skutečnosti tento důvod sestává pouze z několika řádků textu a nepředkládá žádný nový materiál ve srovnání s argumenty uplatněnými v rámci ostatních důvodů kasačního opravného prostředku.
167. Je zjevné, že je-li důvod formulován takovým způsobem, nelze mu vyhovět, jelikož neexistuje argument, který by jej podporoval, což je tím spíše pravda v případě údajného zkreslení, protože údajné zkreslení musí být podloženo důkazy, které přesně identifikují skutečnosti, které byly zkresleny a prokazují nesprávná posouzení, kterých se Tribunál dopustil(59).
C – Ostatní důvody kasačního opravného prostředku
1. Pátý důvod kasačního opravného prostředku, podle kterého Tribunál rozhodl na základě skutečností, kterých se společnost Scott nedovolávala
a) Argumenty účastníků řízení
168. Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že souhlasil se vzetím(60) „alternativních“ ocenění pozemku v úvahu, i když na ně společnost Scott ve své žalobě, kterou bylo řízení zahájeno, výslovně neodkazovala.
169. Podle společnosti Scott nelze Tribunálu vytýkat žádné pochybení, vzhledem k tomu, že ve své žalobě zpochybnila stanovení hodnoty podpory Komisí a výslovně odkázala na dopis z 24. prosince 1999, který byl do značné míry založen na takových alternativních stanoveních hodnoty pozemku.
b) Posouzení
170. Důvodu kasačního opravného prostředku Komise nelze vyhovět.
171. Žaloba podaná společností Scott k Tribunálu obsahovala konkrétní výtky ocenění pozemku provedeného Komisí ve srovnání s oceněním provedeným francouzskými daňovými orgány uvedeným v dopisu z 24. prosince 1999, který Komise – podle společnosti Scott nesprávně – odmítla vzít v úvahu(61).
172. Vzhledem k tomuto souboru výtek ke spornému rozhodnutí a k předložení dopisu, který obsahuje odkazy na „alternativní“ ocenění pozemku, byl Tribunál oprávněn rozhodnout, že může provést přezkum hodnoty pozemku na základě důkazů, které mu byly předloženy.
V – Závěry
173. S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr bez návrhu rozhodl, že napadený rozsudek je stižen závažnou vadou soudržnosti, a v důsledku toho jej zrušil. Podpůrně navrhuji vyhovět sedmému, devátému, desátému (pouze jeho první části), jedenáctému a dvanáctému důvodu kasačního opravného prostředku, které byly uplatněny Komisí, a v důsledku toho zrušit napadený rozsudek v každém případě v plném rozsahu. Ještě podpůrněji jsem toho názoru, že je třeba vyhovět i prvnímu, druhému a třetímu důvodu kasačního opravného prostředku.
174. Vzhledem k tomu, že Tribunál zkoumal pouze jeden ze čtyř žalobních důvodů uplatněných společností Scott na podporu její žaloby, stav řízení Soudnímu dvoru neumožňuje, aby ve věci vydal konečné rozhodnutí. Projednávaná věc musí být tudíž vrácena zpět Tribunálu.
175. Závěrem navrhuji, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek;
– vrátil věc zpět Tribunálu;
– rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.
1 – Původní jazyk: italština.
2 – Úř. věst. 2002, L 12, s. 1.
3 – Rozsudek ze dne 29. března 2007, Département du Loiret v. Komise (T‑369/00, Sb. rozh. s. II‑851).
4 – Rozsudek ze dne 11 . prosince 2008,. Département du Loiret v. Komise (C‑295/07 P, Sb. rozh. s. I-9363).
5 – Rozsudek ze dne 6. října 2005, Scott v. Komise (C‑276/03 P, Sb. rozh. s. I‑8437).
6 – Dvěma předmětnými rozsudky vyhlášenými ve stejný den jsou rozsudek ze dne 10. dubna 2003, Département du Loiret v. Komise (T‑369/00, Sb. rozh. s. II‑1789), který nebyl předmětem kasačního opravného prostředku, a rozsudek ze dne 10. dubna 2003, Scott v. Komise (T‑366/00, Sb. rozh. s. II‑1763), jenž byl předmětem kasačního opravného prostředku, který vedl k vydání rozsudku uvedeného výše v poznámce pod čarou 5.
7 – Rozsudek ze dne 5. října 2006, Komise v. Francie (C‑232/05, Sb. rozh. s. I‑10071).
8 – Viz napadený rozsudek, bod 37.
9 – Je však třeba uvést, že rychlé posouzení žaloby společnosti Scott Tribunálem se jeví tak, že žalobkyně fakticky tuto otázku použila v rámci svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku, jenž vychází z porušení procesních práv, kterým se Tribunál nezabýval.
10 – Napadený rozsudek, bod 128.
11 – Napadený rozsudek, bod 106.
12 – Napadený rozsudek, bod 123.
13 – Napadený rozsudek, bod 137.
14 – Napadený rozsudek, bod 151.
15 – Napadený rozsudek, bod 154. Dotčenou právní úpravou je nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339).
16 – Je třeba uvést, že se sporné rozhodnutí týkalo rovněž podpory poskytnuté ve formě preferenční sazby poplatku za odpadní vody. Žalobkyně u Tribunálu uplatnila řadu žalobních důvodů, zejména v souvislosti s otázkami, které se týkají promlčení. Viz bod 31 napadeného rozsudku.
17 – Je třeba uvést, že z titulu nezvyklého souběhu s druhým rozsudkem, jenž se týkal dotčené podpory ve věci T‑369/00, vyneseném téhož dne jako napadený rozsudek (viz výše poznámka pod čarou 3), Tribunál postupoval diametrálně odlišně. Jak již Soudní dvůr prokázal v řízení o kasačním opravném prostředku (viz výše poznámka pod čarou 4), Tribunál zrušil celé rozhodnutí na základě jednoho žalobního důvodu (početní chyba ve výpočtu úroků), který odůvodňoval pouze zrušení článku 2 sporného rozhodnutí, ať již celý, nebo jeho část.
18 – Napadený rozsudek, bod 34.
19 – Nelze rovněž ztrácet ze zřetele skutečnost, že souběžný rozsudek vynesený stejného dne ve věci T‑369/00 zrušil sporné rozhodnutí jako celek. Tudíž, alespoň z praktického hlediska, společnost Scott dosáhla všeho, co požadovala.
20 – Rozsudek ze dne 20. února 1997, Komise v. Daffix (C‑166/95 P, Recueil, s. I‑983, bod 25).
21 – Rozsudky ze dne 19. prosince 1995, Rendo a další v. Komise (C‑19/93 P, Recueil, s. I‑3319, bod 13), a ze dne 3. září 2009, Moser Baer Indi v. Rada (C‑535/06 P, Sb. rozh. s. I-7051, bod 24). Viz rovněž v tomto smyslu rozsudek ze dne 26. února 2002, Rada v. Boehringer (C‑23/00 P, Recueil, s. I‑1873, bod 46).
22 – Rozsudek ze dne 28. února 2008, Neirinck v. Komise (C‑17/07 P, Sb. rozh. s. I‑36*, bod 38).
23 – Rozsudek ze dne 1. července 2008, Chronopost v. UFEX a další (C‑341/06 P a C‑342/06 P, Sb. rozh. s. I‑4777, body 46 až 49).
24 – Takové odůvodnění vyplývá již z rozsudku ze dne 20. března 1959, Nold v. Vysoký úřad (18/57, Recueil, s. 87). Viz nověji rozsudky Komise v. Daffix (uvedený výše v poznámce pod čarou 20, bod 24); ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s Bank France (C‑367/95 P, Recueil, s. I‑1719, bod 67), a ze dne 30. března 2000, VBA v. Florimex a další (C‑265/97 P, Recueil, s. I‑2061, bod 114).
25 – Rozsudky ze dne 2. prosince 2009, Komise v. Irsko a další (C-89/08 P, Sb. rozh. s. I-11245, body 54 až 57), a ze dne 17. prosince 2009, M. v. EMEA (C‑197/09 RX-II, Sb. rozh. s. I-0000, bod 57).
26 – Rozsudek ze dne 19. listopadu 1998, Parlament v. Gutiérrez de Quijano y Lloréns (C‑252/96 P, Recueil, s. I‑7421, body 29 až 34) a usnesení Soudního dvora ze dne 27. září 2004, UER v. M6 a další (C‑470/02 P, bod 69), a ze dne 13. června 2006, Mancini v. Komise (C‑172/05 P, Sb. rozh. s. I‑77*, bod 41).
27 – Viz rovněž mé stanovisko ve věci Internationaler Hilfsfonds v. Komise, C‑362/08 P, věc je dosud projednávána (zejména bod 90 a poznámka pod čarou 23).
28 – Napadený rozsudek, bod 128.
29 – Rozsudky ze dne 24. září 2002, Falck a Acciaierie di Bolzano v. Komise (C‑74/00 P a C‑75/00 P, Recueil, s. I‑7869, body 81 až 83), a ze dne 6. října 2005, Scott v. Komise (uvedený výše v poznámce pod čarou 33). Viz rovněž stanovisko generálního advokáta Jacobse v posledně uvedené věci (body 67 až 69).
30 – Rozsudky ze dne 10. července 1986, Belgie v. Komise (234/84, Recueil, s. 2263, body 27 až 30), a ze dne 14. února 1990, Francie v. Komise (301/87, Recueil, s. I‑307, body 19 a 30).
31 – Viz zejména druhý bod odůvodnění nařízení.
32 – Viz rozsudek Tribunálu ze dne 22. února 2006, Le Levant 001 a další v. Komise (T‑34/02, Sb. rozh. s. II‑267, body 91 až 96) a usnesení předsedy Tribunálu ze dne 4. dubna 2002, Technische Glaswerke Illmenau v. Komise (T‑198/01, Recueil, s. II‑2153, bod 85). Ostatně je třeba uvést, že v rozsudku vydaném ve věci Technische Glaswerke Illmenau v. Komise Tribunál postupoval podle klasické judikatury ortodoxněji: viz rozsudek Tribunálu ze dne 8. července 2004, Technische Glaswerke Illmenau v. Komise (T‑198/01, Sb. rozh. s. II‑2717, body 191 až 195).
33 – Rozsudek ze dne 6. března 2003, Westdeutsche Landesbank Girozentrale a Land Nordrhein-Westfalen v. Komise (T‑228/99 a T‑233/99, Recueil, s. II‑435, body 131 až 143). Tribunál ostatně při této příležitosti klasifikoval právo dotyčného členského státu být vyslechnut jako podstatnou náležitost, jejíž porušení může být uplatněno bez návrhu.
34 – Viz například rozsudek ze dne 22. února 2005, Komise v. Max.mobil (C‑141/02 P, Sb. rozh. s. I‑1283, bod 72). Viz rovněž rozsudky ze dne 19. října 1983, Lucchini Siderurgica v. Komise (179/82, Recueil, s. 3083, bod 27), a ze dne 31. března 1992, Burban v. Parlament (C‑255/90 P, Recueil, s. I‑2253).
35 – Rozsudek Komise v. Systraval a Brink’s France (uvedený výše, bod 62).
36 – Rozsudek ze dne 21 listopadu 1991, Technische Universität München (C‑269/90, Recueil, s. I‑5469, body 23 až 25).
37 – Rozsudek ze dne 22. října 1991, Nölle (C‑16/90, Recueil, s. I‑5163, body 13 a 30 až 32).
38 – Zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska.
39 – Viz napadený rozsudek, bod 56.
40 – Viz napadený rozsudek, bod 128.
41 – Viz napadený rozsudek, bod 121.
42 – Viz napadený rozsudek, bod 154.
43 – Viz napadený rozsudek, body 152 a 154.
44 – Rozsudky ze dne 16. května 2000, Francie v. Ladbroke Racing a Komise (C‑83/98 P, Recueil, s. I‑3271, bod 25), a ze dne 22. prosince 2008, British Aggregates v. Komise (C‑487/06 P, Sb. rozh. s. I-10505, bod 111).
45 – Rozsudek ze dne 6. září 2006, Portugalsko v. Komise (C‑88/03, Sb. rozh. s. I‑7115, bod 99); ze dne 15. prosince 2005, Itálie v. Komise (C‑66/02, Sb. rozh. s. I‑10901, bod 135); ze dne 12. prosince 2002, Francie v. Komise (C‑456/00, Recueil, s. I‑11949, bod 41), a ze dne 3. března 2002, Itálie v. Komise (C‑310/99, Recueil, s. I‑2289, bod 46).
46 – Rozsudky British Aggregates v. Komise (uvedený výše, bod 114); ze dne 8. května 2003 Itálie a SIM 2 Multimedia v. Komise (C‑328/99 a C‑399/00, Recueil, s. I‑4035, bod 39), a ze dne 29. února 1996, Belgie v. Komise (C‑56/93, Recueil, s. I‑723, bod 11).
47 – Ukázkový příklad takového možného „dilematu“ soudu Společenství zejména v rozsudku ze dne 27. listopadu 2007, Španělsko v. Lenzing (C‑525/04 P, Sb. rozh. s. I‑9947, body 56 až 58 a citovaná judikatura).
48 – Viz například rozsudky ze dne 14. září 2004, Španělsko v. Komise (C‑276/02, Sb. rozh. s. I‑8091, bod 31); ze dne 29. dubna 2004, Německo v. Komise (C‑277/00, Recueil s. I‑3925, bod 39); ze dne 3. října 2002, Francie v. Komise (C‑394-01, Recueil, s. I‑8245, bod 64); ze dne 26. září 1996, Francie v. Komise (C‑241/94, Recueil, s. I‑4551, bod 33), a ze dne 10. července 1986, Belgie v. Komise (234/84, Recueil, s. 2263, bod 16).
49 – Viz v oblasti státních podpor například rozsudek Španělsko v. Lenzing (uvedený výše, bod 54 a citovaná judikatura).
50 – Napadený rozsudek, body 110 a 111.
51 – Napadený rozsudek, bod 115.
52 – Napadený rozsudek, body 124 až 142.
53 – Rozsudek ze dne 6. listopadu 2008, Nizozemsko v. Komise (C‑405/07, Sb. rozh. s. I‑8301, bod 44 a citovaná judikatura).
54 – Viz napadený rozsudek, bod 105.
55 – Rozsudky Itálie a SIM 2 Multimedia v. Komise (uvedený výše, body 38 a 39), a Belgie v. Komise (uvedený výše, body 10 a 11). Viz rovněž stanovisko generálního advokáta Jacobse, přednesené dne 27. října 2005 k rozsudku ze dne 10. ledna 2006, Cassa di Risparmio di Firenze a další (C-222/04, Sb. rozh. s. I‑289, bod 109 a poznámka pod čarou 35 stanoviska).
56 – Viz bod 102 tohoto stanoviska.
57 – Komise předložila dokument, na který odkazuje ve svém kasačním opravném prostředku, v září 2007 v rámci žádosti o přednesení repliky. Jedná se o oficiální přepis jednání týkajícího se schválení usnesení rady města Orléans z května 1994. Není však nutné vznášet otázku přípustnosti takového dokumentu, protože má pouze akcesorickou povahu ve vztahu k rozhodnutí přijatém radou města, které bylo Komisí předloženo Tribunálu.
58 – Napadený rozsudek, bod 118.
59 – Rozsudek ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise (C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Recueil, s.I‑123, bod 50), a usnesení ze dne 16. prosince 2004, APOL a AIPO v. Komise (C‑222/03 P, bod 40).
60 – Viz napadený rozsudek, body 130 a 131.
61 – Viz žalobu společnosti Scott k Tribunálu, bod 9.3 a 9.4.