1.

Otázky položené Finanzgericht Düsseldorf (finanční soud v Düsseldorfu) (Německo) umožňují Soudnímu dvoru upřesnit dopad vady zboží na jeho hodnotu transakce, a v důsledku toho rovněž na jeho celní hodnotu.

2.

Předkládající soud potřebuje odpovědi Soudního dvora k rozhodnutí o žalobě podané Mitsui & Co. Deutschland GmbH (dále jen „Mitsui & Co.“) proti Hauptzollamt Düsseldorf (hlavní celní úřad v Düsseldorfu, dále jen „Hauptzollamt“) ohledně rozhodnutí tohoto úřadu týkajícího se žádosti o vrácení cla, kterou předložila Mitsui & Co.

3.

Mitsui & Co. se zabývá nákupem a dovozem vozidel značky Subaru, na která japonský prodejce, jenž je zároveň jejich výrobcem, poskytuje tříletou záruku. Prodejce-výrobce nahrazoval společnosti Mitsui & Co. náklady z titulu této záruky, a sice náklady na opravy, které mu vyúčtovali jeho odběratelé. V důsledku toho Mitsui & Co. požádala Hauptzollamt o vrácení cla.

4.

Sporné rozhodnutí Hauptzollamt se týká vozidel propuštěných do volného oběhu v červenci roku 2000. Rozhodnutím ze dne 27. května 2004 Hauptzollamt částečně vyhověl žádosti společnosti Mitsui & Co. ze dne směřující k vrácení cla z titulu plnění v rámci záruky. Zohlednil pouze úpravy cen provedené do února roku 2002 a odmítl úpravy cen provedené mezi březnem roku 2002 a červnem roku 2003 s odkazem na čl. 145 odst. 2 a 3 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne , kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství ( 2 ), ve znění nařízení Komise (ES) č. 444/2002 ze dne  ( 3 ).

5.

Hauptzollamt potvrdil svůj postoj v rozhodnutí ze dne 30. března 2005, kterým rozhodl o stížnosti podané Mitsui & Co., v níž tato společnost uvedla, že článek 145 prováděcího nařízení se na její žádost o vrácení cla nepoužije, neboť v případě záruky se nejedná o dodatečnou úpravu ceny, nýbrž o uznání závazku záruky, pokud jde o částku, a že krom toho na základě vyloučení zásady zpětné účinnosti není uvedený článek 145 použitelný na zboží dovezené a propuštěné do volného oběhu před 19. březnem 2002.

6.

V rozhodné době z hlediska skutečností v původním řízení byla celní hodnota upravena v kapitole III nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství ( 4 ).

7.

Článek 29 odst. 1 celního kodexu definuje „celní hodnotu dováženého zboží“ jako hodnotu transakce, to je cenu, která byla nebo má být skutečně zaplacena za zboží prodané pro vývoz na celní území Společenství ( 5 ).

8.

Uvedený článek 29 celního kodexu ve svém odst. 3 písm. a) definuje rovněž „cenu, která byla nebo má být za zboží skutečně zaplacena“ jako celkovou platbu, která byla nebo má být uskutečněna mezi prodávajícím a kupujícím ve prospěch prodávajícího za dovážené zboží. Zahrnuje veškeré platby, které kupující uskutečnil nebo má uskutečnit jako podmínku prodeje dováženého zboží prodávajícímu nebo třetí osobě k uspokojení závazku prodávajícího.

9.

Komise Evropských společenství přijala na základě článku 249 celního kodexu nařízení č. 2454/93.

10.

Toto nařízení bylo několikrát změněno. Nařízení č. 444/2002, které vstoupilo v platnost dne 19. března 2002, představuje jednu z těchto změn.

11.

Jak připomíná pátý a šestý bod odůvodnění nařízení č. 444/2002, po propuštění zboží do volného oběhu může být cena, kterou si mezi sebou dohodli kupující a prodávající, v určitých případech změněna tak, aby zohledňovala vadu zboží. Platné předpisy by proto měly výslovně umožňovat, aby hodnota transakce podle článku 29 celního kodexu tyto zvláštní okolnosti brala s výhradou odpovídajících ochranných doložek a rozumných lhůt v úvahu.

12.

Z těchto důvodů nařízení č. 444/2002 uvádí nové znění článku 145 prováděcího nařízení. V odstavcích 2 a 3 tento článek stanoví, že po propuštění zboží do volného oběhu lze pro určení jeho celní hodnoty vzít v úvahu úpravu ceny, která byla nebo má být skutečně za zboží zaplacena, již provedl prodejce ve prospěch kupujícího.

13.

Článek 145 odst. 2 a 3 prováděcího nařízení upřesňuje hmotněprávní podmínky této možnosti. Zaprvé, dotčené zboží musí být vadné v době, kdy celní orgány přijaly celní prohlášení. Zadruhé, prodejce musí provést úpravu v rámci plnění závazku záruky stanoveného v kupní smlouvě, jež byla uzavřena před propuštěním tohoto zboží do volného oběhu. Zatřetí, vadnost uvedeného zboží nesmí být vzata v úvahu již v příslušné kupní smlouvě. Začtvrté, úpravu ceny lze vzít v úvahu pouze v případě, že tato úprava byla provedena ve lhůtě 12 měsíců ode dne, kdy bylo přijato celní prohlášení s návrhem na propuštění zboží do volného oběhu.

14.

Finanzgericht Düsseldorf se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru tyto čtyři předběžné otázky:

15.

Písemná vyjádření předložila Mitsui & Co., německá vláda a Komise.

16.

Mitsui & Co., jakož i Komise požádaly Soudní dvůr o to, aby proběhlo jednání, které se konalo dne 12. června 2008.

17.

První otázka předkládajícího soudu směřuje k určení, zda čl. 29 odst. 1 a 3 písm. a) celního kodexu může být vykládán v tom smyslu, že platby prodávajícího kupujícímu, které se uskuteční v rámci dohody o záruce po propuštění zboží do volného oběhu, snižují celní hodnotu zboží, která je vypočítána na základě hodnoty transakce.

18.

Všichni účastníci řízení, kteří předložili svá vyjádření, se jednotně domnívali, že takové platby prodávajícího kupujícímu, jaké jsou dotčeny ve věci v původním řízení, snížily celní hodnotu zboží ve věci v původním řízení.

19.

Zaprvé je třeba připomenout, že Soudní dvůr několikrát konstatoval, že účelem právní úpravy Společenství týkající se celní hodnoty je zavedení spravedlivého, jednotného a nestranného systému, který vylučuje používání libovolných nebo fiktivních celních hodnot ( 6 ).

20.

Z judikatury Soudního dvora rovněž vyplývá, že celní hodnota musí odrážet skutečnou hospodářskou hodnotu dováženého zboží, a proto musí zohledňovat veškeré položky tohoto zboží, které mají hospodářskou hodnotu ( 7 ).

21.

V projednávaném případě ze skryté vady dovážených vozidel vyplývá, že skutečná hospodářská hodnota těchto vozidel byla nižší než hodnota transakce přiznaná v době jejich propuštění do volného oběhu.

22.

Jak Komise ve svém vyjádření správně uvedla, čl. 29 odst. 1 až 3 celního kodexu výslovně nestanoví, jak postupovat při dodatečných úpravách hodnoty transakce, která je základem pro výpočet celní hodnoty.

23.

Mám za to, že v tomto ohledu se lze opřít o judikaturu Soudního dvora týkající se úpravy ceny, která byla nebo má být skutečně zaplacena po nákupu zboží, ale před jeho propuštěním do volného oběhu, k níž došlo v důsledku ztráty nebo poškození tohoto zboží.

24.

Soudní dvůr v rozsudku Repenning ( 8 ) připustil, že hodnota transakce je údajem, který musí být případně upraven, je-li to nezbytné k tomu, aby se zabránilo určení libovolné nebo fiktivní celní hodnoty.

25.

Pokud jde o tuto otázku, mám stejný názor jako generální advokát Darmon v bodě 20 svého stanoviska ve věci, ve které byl vydán rozsudek Hauptzollamt Hamburg-St-Amnen v. Ebbe Sönnichsen ( 9 ), podle něhož celní hodnota musí být posouzena ke dni, kdy zboží je propuštěno do volného oběhu ve Společenství. Jelikož se zohledňuje jeho skutečná hodnota, je důležitý jeho stav při vstupu do Společenství.

26.

Ve světle těchto skutečností je třeba připustit, že platby prodávajícího kupujícímu, které se uskuteční po propuštění zboží do volného oběhu v rámci dohody o záruce, snižují celní hodnotu tohoto zboží za podmínky, že uvedené zboží bylo vadné v době jeho propuštění do volného oběhu.

27.

Jiný výklad článku 29 odst. 1 a 3 písm. a) celního kodexu by vedl k určení fiktivní celní hodnoty, což by bylo v rozporu s cílem právní úpravy Společenství týkající se celní hodnoty.

28.

Podstatou této otázky předkládajícího soudu je, zda platby prodávajícího ve prospěch kupujícího, které jsou provedeny z titulu dohody o záruce a jimiž jsou tomuto kupujícímu nahrazeny náklady na opravy účtované jeho odběrateli, znamenají úpravu hodnoty transakce ve smyslu čl. 145 odst. 2 prováděcího nařízení ve znění nařízení č. 444/2002.

29.

Názory účastníků řízení, kteří předložili svá vyjádření, se v této otázce různí.

30.

Podle německé vlády a Komise představují takové platby úpravu ceny, která byla nebo má být za zboží skutečně zaplacena, jež podle čl. 145 odst. 2 prováděcího nařízení může být vzata v úvahu pro určení jeho celní hodnoty v souladu s článkem 29 celního kodexu.

31.

Mitsui & Co. má opačný názor. Navrhuje, aby Soudní dvůr odpověděl na druhou otázku tak, že tyto platby nepředstavují úpravu hodnoty transakce ve smyslu čl. 145 odst. 2 prováděcího nařízení.

32.

Mitsui & Co. na jednání upřesnila, že uvedený čl. 145 odst. 2 se podle jejího názoru použije pouze v případech, kdy se prodávající a kupující dohodnou na snížení ceny zboží z důvodu jeho vadnosti.

33.

Pokud bychom připustili výklad čl. 145 odst. 2 prováděcího nařízení navrhovaný Mitsui & Co., znamenalo by to s ohledem na mou odpověď na první otázku položenou předkládajícím soudem, že platby prodávajícího kupujícímu, které se uskuteční po propuštění zboží do volného oběhu v rámci dohody o záruce, snižují celní hodnotu zboží, ale nikoli podle podmínek vyplývajících z tohoto čl. 145 odst. 2.

34.

Chtěl bych zdůraznit, že podle mého názoru znění uvedeného čl. 145 odst. 2 potvrzuje výklad čl. 29 odst. 1 a 3 písm. a) celního kodexu navrhovaný v rámci odpovědi na první otázku položenou předkládajícím soudem.

35.

Článek 145 odst. 2 prováděcího nařízení nezakládá možnost vzít z důvodu vadnosti zboží pro určení jeho celní hodnoty v úvahu dodatečnou úpravu ceny, která byla nebo má být skutečně zaplacena za zboží, k níž dojde po dovozu. Vzhledem k tomu, že tato možnost vyplývá přímo z čl. 29 odst. 1 a 3 písm. a) celního kodexu, uvedený čl. 145 odst. 2 pouze potvrzuje její existenci a upřesňuje podmínky jejího využití.

36.

Vyvstává tudíž otázka, zda platby prodávajícího ve prospěch kupujícího, které jsou provedeny z titulu dohody o záruce a jimiž jsou kupujícímu nahrazeny náklady na opravy účtované jeho odběrateli, představují „úpravu“ ceny, která byla nebo má být skutečně zaplacena.

37.

Moje odpověď na tuto otázku je založena na předpokladu, že zákonodárce Společenství nezamýšlel omezit působnost čl. 145 odst. 2 prováděcího nařízení pouze na případ snížení ceny zboží z důvodu jeho vadnosti. V tomto ohledu odkazuji na použití výrazu „úprava“ ceny v tomto ustanovení namísto výrazu „snížení“ ceny, jenž má užší smysl.

38.

Tento předpoklad je rovněž potvrzen komentářem č. 2 Výboru pro celní kodex týkajícím se použití čl. 145 odst. 2 prováděcího nařízení, který popisuje podobnou situaci, jako je situace, kterou řeší předkládající soud. Podle mého názoru má tento komentář stejnou povahu a hodnotu jako vysvětlivky ke kombinované nomenklatuře, ohledně nichž Soudní dvůr konstatoval, že významným způsobem přispívají k výkladu celního práva Společenství ( 10 ).

39.

Jsem tedy toho názoru, že čl. 145 odst. 2 prováděcího nařízení se vztahuje rovněž na takový iniciativní přístup prodávajícího k vadnosti zboží, jako je jeho přístup v projednávaném případě, a sice na náhradu nákladů kupujícího na opravy, které mu účtují jeho odběratelé.

40.

Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je určení časové působnosti čl. 145 odst. 2 a 3 prováděcího nařízení, který do něj byl vložen nařízením č. 444/2002 a vstoupil v platnost dne 19. března 2002.

41.

Posouzení účastníků řízení, kteří předložili svá vyjádření, se v této otázce rozchází.

42.

Mitsui & Co. a Komise mají na odpověď na tuto otázku stejný názor. Navrhují, aby Soudní dvůr odpověděl tak, že čl. 145 odst. 2 a 3 prováděcího nařízení nemá být použit na dovozy, pro které bylo celní prohlášení přijato před vstupem v platnost nařízení č. 444/2002, kterým bylo toto ustanovení do prováděcího nařízení vloženo.

43.

Naproti tomu německá vláda se domnívá, že uvedený článek 145 neobsahuje žádné vlastní hmotněprávní pravidlo, ale vysvětluje nebo upřesňuje článek 29 celního kodexu. Z tohoto důvodu musí být celní prohlášení učiněná před vstupem v platnost nařízení č. 444/2002, které změnilo článek 145 prováděcího nařízení, posouzena přímo podle jednoho z kritérií obsažených v tomto ustanovení. Proto se pravidlo uvedené v čl. 145 odst. 3 prováděcího nařízení, podle kterého mohou být při výpočtu celní hodnoty vzaty v úvahu pouze úpravy cen dohodnuté ve lhůtě dvanácti měsíců ode dne přijetí celního prohlášení, použije i na prohlášení učiněná před vstupem nařízení č. 444/2002 v platnost.

44.

Je třeba uvést, jak již Soudní dvůr upřesnil v rozsudku Beemsterboer Coldstore Services ( 11 ), že zatímco procesní pravidla se obecně použijí na všechny spory probíhající v době, kdy vstupují v platnost, hmotněprávní pravidlo nemůže být v zásadě použito na situace, které vznikly před jeho vstupem v platnost.

45.

K podání odpovědi na otázku, zda je čl. 145 odst. 2 a 3 prováděcího nařízení použitelný na budoucí účinky situace vzniklé před vstupem nařízení č. 444/2002 v platnost, je tedy třeba určit, zda odstavce 2 a 3 tohoto článku jsou hmotněprávními nebo procesními ustanoveními.

46.

Jak jsem již uvedl ( 12 ), odstavec 2, ale ani odstavec 3, nestanoví nová pravidla. Potvrzují existenci práva dodatečně po dovozu upravit z důvodu vadnosti zboží jeho hodnotu transakce za účelem určení celní hodnoty zboží a stanovují podmínky využití tohoto práva.

47.

Nicméně to neznamená, že uvedená ustanovení nemohou být hmotněprávními ustanoveními. Právě naopak jejich hmotněprávní povaha vyplývá ze skutečnosti, že tato ustanovení definují podmínky využití práva na úpravu hodnoty transakce.

48.

Z judikatury vyplývá, že za určitých podmínek je nicméně zpětný účinek hmotněprávních ustanovení práva Společenství povolen. Tato možnost podléhá podmínce, že ze znění, účelu nebo struktury hmotněprávních ustanovení jasně vyplývá, že jim musí být takový účinek přičítán ( 13 ).

49.

Soudní dvůr však současně uvedl, že zpětný účinek hmotněprávního ustanovení nesmí ohrozit základní zásady Společenství, zejména zásadu právní jistoty a zásadu legitimního očekávání, na jejichž základě musí být právní předpisy Společenství jasné a pro procesní subjekty předvídatelné ( 14 ).

50.

Přitom před vstupem v platnost nařízení č. 444/2002, které změnilo prováděcí nařízení, podle ustálené správní praxe německé celní orgány uplatňovaly v případě dodatečné úpravy hodnoty transakce, k níž došlo po dovozu a z důvodu vadnosti zboží, pro určení jeho celní hodnoty obecnou tříletou lhůtu. Podle mého názoru tedy právě zásada ochrany legitimního očekávání brání zpětnému použití čl. 145 odst. 2 a 3 prováděcího nařízení.

51.

Je tudíž nutno konstatovat, že čl. 145 odst. 2 a 3 prováděcího nařízení ve znění nařízení č. 444/2002 se nepoužije na situace vzniklé před jeho vstupem v platnost, a sice na dovozy, pro které bylo celní prohlášení přijato před uvedeným vstupem v platnost.

52.

S ohledem na odpověď navrhovanou na třetí otázku sdílím názor zastávaný Komisí v jejím písemném vyjádření, a sice že neexistují okolnosti, které by mohly zpochybnit platnost čl. 145 odst. 2 a 3 prováděcího nařízení ve znění nařízení č. 444/2002.

53.

Ve světle výše uvedených úvah tedy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené předkládajícím soudem takto: