Žaloba podaná dne 23. února 2006 – Aughinish Alumina v. Komise

(Věc T-69/06)

(2006/C 96/47)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Aughinish Alumina Ltd (Askeaton, Irsko) (zástupci: J. Handoll a C. Waterson, solicitors)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyně

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Napadeným rozhodnutím Komise shledala, že osvobození od spotřební daně, poskytnuté, mezi jinými členskými státy, Irsku, pokud jde o těžké topné oleje, používané při výrobě hliníku, do 31. prosince 2003, představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES. Když konstatovala, že podpora poskytovaná od 17. července 1990 do 2. února 2002, v rozsahu, v němž byla neslučitelná se společným trhem, nemusí být vrácena a že podpora poskytnutá od 3. února 2002 do 31. prosince 2003 je slučitelná se společným trhem ve smyslu čl. 87 odst. 3 ES v rozsahu, v němž příjemci platili sazbu alespoň 13,01 EUR za 1 000 kg těžkých topných olejů, Komise rovněž rozhodla, že totožná podpora byla neslučitelná se společným trhem v rozsahu, v němž příjemci podpory tuto sazbu neplatili, a nařídila Irsku, aby přijalo veškerá nezbytná opatření k navrácení podpory příjemci neslučitelné podpory.

Žalobkyně, irská společnost, která byla příjemkyní údajné podpory, se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Na podporu své žaloby zaprvé tvrdí, že Komise nesprávně považovala dotčenou podporu za existující podporu ve smyslu čl. 88 odst. 1 ES. V tomto ohledu žalobkyně předkládá tři alternativní argumenty: podpora byla předmětem závazného příslibu poskytnutého před přistoupením Irska; podpora byla oznámena v lednu 1983 a Komise teprve v roce 2000 zahájila předběžné řízení; a i pokud by podpora byla považována za protiprávní, Komise nesprávně konstatovala, že by mohla být pouze částečně považována za existující podporu podle článku 15 nařízení č. 659/99 (1).

Žalobkyně rovněž tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje zásadu právní jistoty, jelikož zpochybňuje povolení udělená Radou podle článku 93 ES a Komise nepoužila postupy stanovené v článku 8 směrnice 92/81 (2), aby o státní podpoře nebo jiných otázkách rozhodla, nebo usilovala o zrušení relevantních rozhodnutí Rady.

Dále, podle žalobkyně, Komise nevzala v úvahu základní požadavky článků 3 ES a 157 ES, tedy posílení konkurenceschopnosti průmyslu Společenství a zajištění existence jejích nezbytných podmínek.

Žalobkyně se rovněž dovolává zásad ochrany legitimního očekávání a právní jistoty. V tomto ohledu žalobkyně zdůrazňuje skutečnost, že Komise neučinila negativní kroky po 17 let od oznámení podpory a nezpochybnila rozhodnutí Rady, které prodloužilo osvobození od daně do prosince 2006.

Žalobkyně dále tvrdí, že řízení podle čl. 88 odst. 2 ES trvalo 43 měsíců, podle žalobkyně nepřiměřeně dlouhou dobu, která porušuje zásady řádné správy a právní jistoty.

Konečně má žalobkyně za to, že Komise neprovedla řádnou analýzu relevantních trhů a jejich konkurenční struktury, jak to bylo požadováno, s ohledem na skutečnost, že sama dříve souhlasila s tím, že nedošlo k narušení hospodářské soutěže a s ohledem na skutečnost, že Rada tato osvobození schválila až do 31. prosince 2006.

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES, Úř. věst. L 83, 27.3.1999, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339.

(2)  Směrnice Rady 92/81/EHS ze dne 19. října 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z minerálních olejů, Úř. věst. L 316, 31.10.1992, s. 12.