ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

28. dubna 2009

Věc F-72/06

Luc Verheyden

v.

Komise Evropských společenství

„Veřejná služba – Úředníci – Vnitřní vyšetřování OLAF – Rozhodnutí OLAF o předání informací vnitrostátním soudním orgánům – Přípustnost“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se L. Verheyden zejména domáhá, aby bylo zrušeno rozhodnutí Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) o předání informací, jež se ho týkaly, italským soudním orgánům a aby bylo Komisi uloženo uhradit mu náhradu škody.

Rozhodnutí: Žaloba žalobce se zamítá. Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě se dotýkající určitých osob – Rozhodnutí Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) o předání informací vnitrostátním soudním orgánům – Zahrnutí

(Služební řád, článek 90a; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1073/1999, čl. 10 odst. 2)

2.      Úředníci – Žaloba – Žaloba směřující proti Evropskému úřadu pro boj proti podvodům (OLAF)

(Služební řád, čl. 90 odst. 1 a článek 90a)

3.      Úředníci – Žaloba – Předchozí správní řízení

(Služební řád, článek 90)

1.      Rozhodnutí, kterými Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) na základě čl. 10 odst. 2 nařízení č. 1073/1999 o vyšetřování prováděném OLAF předává informace vnitrostátním soudním orgánům, představují s ohledem na důsledky, jež mohou přivodit, a vzhledem k nutnosti zajistit účinnou soudní ochranu osob, na něž se vztahuje služební řád, akty, jež se nepříznivě dotýkají určitých osob ve smyslu článku 90a služebního řádu.

(viz bod 38)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 28. dubna 2009, Violetti a další v. Komise, F‑5/05 a F‑7/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, body 69 až 97

2.      V systému opravných prostředků zavedeném článkem 90a služebního řádu je žaloba směřující k náhradě škody za újmu způsobenou Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) přípustná pouze tehdy, předcházel-li jí postup před zahájením soudního řízení v souladu s ustanoveními služebního řádu. Tento postup se liší v závislosti na tom, zda újma, jejíž náhrada je požadována, byla důsledkem aktu, jež se nepříznivě dotýká určité osoby, ve smyslu článku 90a služebního řádu, nebo jednání OLAF, které nemá povahu rozhodnutí. V prvním případě je třeba, aby dotčená osoba předložila ve stanovených lhůtách proti dotčenému aktu stížnost řediteli OLAF. Naproti tomu ve druhém případě musí být správní řízení zahájeno žádostí ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu, kterou je požadováno odškodnění, a případně je v něm třeba pokračovat stížností proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti. Nicméně existuje-li přímý vztah mezi žalobou na neplatnost a žalobou na náhradu škody, je posledně zmíněná žaloba přípustná jako akcesorická k žalobě na neplatnost, aniž by bylo nezbytné, aby jí předcházela žádost adresovaná úřadu o náhradu údajně způsobené újmy, a stížnost zpochybňující opodstatněnost implicitního či výslovného zamítnutí žádosti.

(viz bod 53)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 28. června 1996, Y v. Soudní dvůr, T‑500/93, Recueil FP, s. I‑A‑335 a II‑977, body 64 a 66

3.      Nedodržení lhůt stanovených v článku 90 služebního řádu správním orgánem může založit odpovědnost dotyčného orgánu za případnou škodu způsobenou dotčeným osobám, ale pouze za podmínky, že tyto osoby za účelem získání náhrady údajné škody prošly dvěmi etapami postupu před zahájením soudního řízení, tedy podaly nejprve žádost a poté stížnost.

(viz bod 60)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 26. ledna 2005, Roccato v. Komise, T‑267/03, Sb. VS s. I‑A‑1 a II‑1, bod 84