1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 49 ES.

2

Tato žádost byla předložena v rámci řízení mezi De Nationale Loterij NV (dále jen „Nationale Loterij“) a Customer Service Agency BVBA, v němž se žalobkyně jednak domáhá toho, aby bylo určeno, že činnosti společnosti Customer Service Agency BVBA, které spočívají v tom, že získává zájemce o skupinovou (a individuální) účast ve hře Euro Millions, která je typem loterie organizované na úrovni Společenství, představují porušení poctivých obchodních zvyklostí a porušení zákonného monopolního postavení přiznaného Nationale Loterij ve vztahu k pořádání veřejných loterií, a jednak toho, aby bylo nařízeno okamžité ukončení uvedených činností.

3

Rechtbank van koophandel te Hasselt měl pochybnosti ohledně slučitelnosti belgické právní úpravy hazardních her, kterou měl použít, konkrétně ohledně slučitelnosti o zákona racionalizaci činnosti a správy Národní loterie (Wet tot rationalisering van de werking en het beheer van de Nationale Loterij) ze dne 19. dubna 2002 (Belgisch Staatsblad ze dne , s. 18828) s právem Společenství), a kladl si přitom zejména otázky ohledně slučitelnosti zákonného monopolu Nationale Loterij na pořádání veřejných loterií s článkem 49 ES. Rozhodl se proto přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

4

Poté, co byla Soudnímu dvoru předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, podala Nationale Loterij odvolání proti předkládacímu rozhodnutí k hof van beroep te Antwerpen.

5

Rozsudkem ze dne 8 listopadu 2007 uvedený odvolací soud změnil předkládací rozhodnutí a uložil Customer Service Agency BVBA povinnost zastavit svoji činnost z důvodu, že porušuje vnitrostátní právní úpravu, pod hrozbou pokuty 5000 euro za každé zjištěné porušení. Hof van beroep te Antwerpen ve svém rozsudku dospěl k závěru, že soud prvního stupně nastolil otázku slučitelnosti vnitrostátní právní úpravy s článkem 49 ES oprávněně. Měl však za to, že odpověď na tuto otázku je jednoznačná, a že tedy není třeba nezbytné podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce. Na základě přezkumu vnitrostátní právní úpravy s ohledem na rozsudek Soudního dvora ze dne , Gambelli a další (C-243/01, Recueil, s. I-13031), rozhodl, že je tato právní úprava s právem Společenství slučitelná.

6

Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že pokud se jedná o soud, jehož rozhodnutí lze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, nebrání článek 234 ES tomu, aby rozhodnutí takového soudu, který se na Soudní dvůr obrací s žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, podléhala obvyklým opravným prostředkům upraveným ve vnitrostátním právu (rozsudky ze dne 12. února 1974, Rheinmühlen-Düsseldorf, 146/73, Recueil, s. 139, bod 3, a ze dne , Cartesio, C-210/06, Sb. rozh. s. I-9641, bod 89).

7

Ve zbytku není výklad článku 234 ES, který je uveden v bodu 98 výše citovaného rozsudku Cartesio, z pohledu věci v původním řízení relevantní. Ve věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek Cartesio, se Soudní dvůr musel zabývat ustanoveními vnitrostátního práva upravujícími právo na odvolání proti rozhodnutí podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, která se vyznačovala tím, že věc v původním řízení jako celek je i nadále projednávána předkládajícím soudem a samostatným odvoláním je napadeno pouze předkládací rozhodnutí. Soudní dvůr v témže bodě 98 dospěl k závěru, že čl. 234 druhý pododstavec ES musí být vykládán tak, že pravomoc rozhodnout o předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru, kterou toto ustanovení Smlouvy o ES přiznává všem vnitrostátním soudům, nelze zpochybnit použitím takových pravidel, která umožňují odvolacímu soudu změnit rozhodnutí podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Soudnímu dvoru, zrušit tuto žádost a nařídit soudu, který uvedené rozhodnutí vydal, aby pokračoval v přerušeném vnitrostátním řízení. Takovýto výklad však není přenosný na věc v původním řízení, neboť v ní řízení týkající se daného sporu před předkládajícím soudem již neprobíhá.

8

Hof van beroep te Antwerpen totiž sám rozhodl ve sporu mezi účastníky původního řízení, čímž na sebe vzal odpovědnost za zajištění dodržování práva Společenství.

9

Nelze tedy než konstatovat, že před předkládajícím soudem řízení o sporu již neprobíhá.

10

Vzhledem k tomu, že důvodem pro předběžnou otázku není poskytnutí konzultativního stanoviska k obecným nebo hypotetickým otázkám, nýbrž její nezbytnost pro efektivní vyřešení sporu (viz zejména rozsudek ze dne 20. ledna 2005, García Blanco, C-225/02, Sb. rozh. s. I-523, bod 28), není již nutné na položené otázky odpovídat.

11

Proto, i když předkládající soud, který má v zásadě povinnost vyvodit důsledky z rozsudku vydaného v rámci řízení o odvolání proti rozhodnutí podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, konkrétně pak povinnost rozhodnout, zda bude na své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce trvat, změní ji nebo ji vezme zpět (viz v tomto smyslu výše citovaný rozsudek Cartesio, bod 96), žádost o rozhodnutí o předběžné otázce zpět nevzal, je v daném případě třeba učinit závěr, že na tuto žádost není namístě odpovídat.

12

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

Ve věci C-525/06 není namístě na žádost o rozhodnutí o předběžné otázce odpovídat.