I – Právní rámec

II – Skutečnosti předcházející sporu, napadené rozhodnutí a napadený rozsudek

III – Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastníků řízení

A – Návrhová žádání účastníků řízení v rámci jednotlivých věcí

1. Věc C-501/06 P (kasační opravný prostředek podaný GSK)

2. Věc C-513/06 P (kasační opravný prostředek podaný Komisí)

3. Věc C-515/06 P (kasační opravný prostředek podaný EAEPC)

4. Věc C-519/06 P (kasační opravný prostředek podaný Aseprofar)

B – Spojení věcí a ústní část řízení

IV – K přípustnosti

A – K přípustnosti tvrzení Komise a Aseprofaru týkajících se cílového omezení hospodářské soutěže obsažených v jejich kasačních opravných prostředcích (C-513/06 P a C-519/06 P)

B – K přípustnosti tvrzení Komise pojmenovaného jako „vzájemný kasační opravný prostředek“ ve věci C-501/06 P v reakci na kasační opravný prostředek podaný GSK

1. K tvrzením Komise týkajícím se cílového omezení hospodářské soutěže

a) K přípustnosti v rámci vzájemného kasačního opravného prostředku

b) K přípustnosti v rámci návrhu na zamítnutí kasačního opravného prostředku

c) K přípustnosti uvedených tvrzení jakožto návrhu na zamítnutí kasačního opravného prostředku

d) K obsahové totožnosti tvrzení Komise uvedených ve věcech C-513/06 P a C-501/06 P

2. K tvrzením Komise týkajícím se výsledného omezení hospodářské soutěže

3. K přípustnosti vzájemného kasačního opravného prostředku Komise, kterým se napadá bod 1 výroku napadeného rozsudku

C – Závěr

V – Ke kasačnímu opravnému prostředku podanému GSK ve věci C-501/06 P

A – K nesprávnému právnímu posouzení, kterého se Soud dopustil v části jeho odůvodnění týkající se protisoutěžního cíle VOP

1. Část odůvodnění napadeného rozsudku týkající se protisoutěžního cíle VOP

2. K pojmu „cílové omezení hospodářské soutěže“

3. K právním vadám

a) K výkladu pojmu „cílové omezení hospodářské soutěže“, který je stižen právními vadami

i) Ke konstatování, že v případě dohody směřující k omezení paralelního obchodu lze vycházet v zásadě pouze z toho, že tato dohoda má protisoutěžní cíl

ii) K předpokladu prostisoutěžního účinku

iii) Ke zohlednění nevýhody pro konečné spotřebitele

iv) K otázce omezeného zohlednění výhod paralelního obchodu pro konečné spotřebitele

v) Závěr

b) K otázce zohlednění právního a hospodářského kontextu

i) K předpokladu, že zprostředkovatelé si mohou ponechat případné cenové výhody plynoucí z paralelního obchodu, v kterémžto případě tyto výhody nejsou přeneseny na konečné spotřebitele

ii) K ostatním předpokladům a zjištěním

4. Závěr

B – K nahrazení odůvodnění

1. Ke skutkovému stavu zjištěnému Soudem

2. K potvrzení odůvodnění Komise, že cílem VOP je omezení hospodářské soutěže

a) Typizovaná perspektiva

b) Předpoklad omezení hospodářské soutěže

c) Dílčí závěr

3. Závěr

C – Ke konstatování Soudu, že Komise směla předpokládat, že výsledkem VOP bylo omezení hospodářské soutěže

D – Závěr

VI – Ke kasačním opravným prostředkům podaným Komisí, Aseprofarem a EAEPC

A – Část odůvodnění napadeného rozsudku

B – Kasační opravný prostředek podaný Komisí ve věci C-513/06 P a vzájemný kasační opravný prostředek podaný Komisí ve věci C-501/06 P

1. K první podmínce ve smyslu čl. 81 odst. 3 ES

a) Ke zkreslení právního a hospodářského kontextu

b) K pojmu „podpora technického pokroku“, k rozložení důkazního břemene a k míře dokazování

i) K použití důkazního standardu z oblasti kontroly spojování podniků

ii) K prahu, od kterého lze předpokládat výhodu spočívající v nárůstu efektivnosti

iii) K významu strukturální povahy cenových rozdílů

iv) K měnovému kolísání

v) Ke vztahu mezi dodatečnými finančními prostředky pro GSK a podporou technického pokroku

vi) Závěr

c) Ke zkreslení napadeného rozhodnutí a nezohlednění minulých událostí v rámci prospektivní analýzy

i) Ke zkreslení napadeného rozhodnutí

– Ke zkreslení obsahu napadeného rozhodnutí

– K nahrazení odůvodnění

– Závěr

ii) Ke zohlednění událostí nastalých v minulosti

iii) Ke zohlednění údajů, které nebyly k dispozici v době vydání rozhodnutí

iv) Závěr

d) K nesprávnému použití kritéria přezkumu

i) K vytvoření nového důvodu směřujícího ke zrušení

ii) K překročení pravomocí Soudu

e) K nedostatečnému odůvodnění vyplývajícímu ze spěšného hodnocení důkazů a nevyjasněných domněnek Soudu

i) K hodnocení důkazů předložených GSK

ii) K neobjasnění otázky, proč by nebyl výzkum a vývoj bez VOP možný

2. K ostatním podmínkám podle čl. 81 odst. 3 ES

3. Závěr

C – Kasační opravný prostředek EAEPC ve věci C-515/06 P

1. K roli a funkci čl. 81 odst. 3 ES

2. K důkaznímu břemeni

3. K chybnému hodnocení nebo nezohlednění důkazů

a) K obrácení důkazního břemene

b) K chybnému hodnocení nebo nezohlednění skutečností vyplývajících ze spisu

c) Ke zohlednění nesprávných skutečností

4. Závěr

D – Kasační opravný prostředek Aseprofaru ve věci C-519/06 P

1. K první podmínce podle čl. 81 odst. 3 ES

2. K ostatním podmínkám stanoveným v čl. 81 odst. 3 ES

a) K přiměřenému podílu spotřebitelů

b) K nezbytnosti

c) K možnosti vyloučení hospodářské soutěže

3. Závěr

E – Závěr

VII – Shrnutí

VIII – Závěry

1. 

V rámci projednávaných kasačních opravných prostředků se Soudní dvůr může v návaznosti na svůj rozsudek ve věci Sot. Lélos kai Sia ( 2 ), jehož předmětem je posouzení jednostranných opatření omezujících paralelní obchod s léčivými přípravky podle článku 82 ES, vyjádřit k otázce slučitelnosti dohod směřujících k takovému cíli s článkem 81 ES.

2. 

Předmětem projednávaných kasačních opravných prostředků je posouzení všeobecných obchodních podmínek (dále jen „VOP“) výrobce léčivých přípravků GlaxoSmithKline Services Unlimited (dále jen „GSK“) podle článku 81 ES. Ve svých VOP požadovala GSK po zprostředkovatelích, kteří byli usazeni ve Španělsku a jimž GSK prodávala léčivé přípravky (dále jen „španělští zprostředkovatelé“), rozdílné ceny u určitých léčivých přípravků v závislosti na tom, zda je španělští zprostředkovatelé distribuovali ve Španělsku, nebo v jiných členských státech.

3. 

Účelem VOP bylo omezit paralelní obchod s léčivými přípravky GSK mezi Španělskem a jinými členskými státy, který španělští zprostředkovatelé provozovali na základě rozdílu v cenách mezi členskými státy. GSK se domnívá, že z paralelního obchodu těží v první řadě zprostředkovatelé. Omezení paralelního obchodu přináší výhody naopak konečným spotřebitelům. Další prostředky, které by GSK, respektive koncern, jehož je součástí ( 3 ), získal omezením paralelního obchodu, by mohl investovat do výzkumu a vývoje nových léčivých přípravků.

4. 

GSK oznámila své VOP Komisi. Komise ve svém rozhodnutí ze dne 8. května 2001 ( 4 ) (dále jen „napadené rozhodnutí“) konstatovala, že VOP porušovaly čl. 81 odst. 1 ES a nemohly být vyňaty na základě čl. 81 odst. 3 ES. V řízení o žalobě podané GSK Soud svým rozsudkem ze dne ve věci T-168/01 ( 5 ) (dále jen „napadený rozsudek“) sice napadené rozhodnutí potvrdil v rozsahu, ve kterém Komise konstatovala, že VOP porušovaly čl. 81 odst. 1 ES, ale zrušil je v rozsahu, ve kterém Komise zamítla žádost o vynětí VOP na základě čl. 81 odst. 3 ES.

5. 

Kasační opravný prostředek ve věci C-501/06 P podaný GSK na jednu stranu směřuje proti napadenému rozsudku v rozsahu, ve kterém potvrdil konstatování Komise, že uvedené VOP porušovaly čl. 81 odst. 1 ES. Na druhou stranu napadají Komise (podporovaná Polskou republikou jako vedlejší účastnicí), Asociación de exportadores españoles de productos farmacéuticos (dále jen „Aseprofar“) a European Association of Euro Pharmaceutical Companies (dále jen „EAEPC“) svými kasačními opravnými prostředky ve věcech C-513/06 P, C-515/06 P a C-519/06 P, jakož i Komise a Aseprofar svými vzájemnými kasačními opravnými prostředky ve věci C-501/06 P napadený rozsudek v rozsahu, ve kterém v něm bylo zrušeno rozhodnutí Komise týkající se zamítnutí návrhu GSK na vynětí VOP na základě čl. 81 odst. 3 ES.

6.

Podle článku 3 odst. 1 písm. g) ES zahrnují činnosti Společenství systém zajišťující, aby na vnitřním trhu nebyla narušována hospodářská soutěž.

7.

Článek 81 ES stanoví:

„1.   Se společným trhem jsou neslučitelné, a proto zakázané, veškeré dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž cílem nebo výsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na společném trhu, zejména ty, které:

2.   Dohody nebo rozhodnutí zakázané podle tohoto článku jsou neplatné od počátku.

3.   Odstavec 1 však může být prohlášen za neúčinný pro:

které přispívají ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků anebo k podpoře technického či hospodářského pokroku, přičemž vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho vyplývajících, a které:

8.

Směrnice 89/105/EHS ze dne 21. prosince 1988 o průhlednosti opatření upravujících tvorbu cen u humánních léčivých přípravků a jejich začlenění do oblasti působnosti vnitrostátních systémů zdravotního pojištění ( 6 ) stanoví požadavky umožňující ověření toho, že tato opatření nevytvářejí množstevní omezení dovozu nebo vývozu, ani opatření s rovnocenným účinkem.

9.

V době oznámení uvedených VOP existovaly v členských státech rozdílné vnitrostátní úpravy týkající se cen léčivých přípravků (dále jen „vnitrostátní cenové regulace“). K nim patřily mj. ustanovení týkající se stanovení prodejních cen léčivých přípravků, sazeb hrazení léčivých přípravků nebo zisků výrobců léčivých přípravků.

10.

Koncern, jehož je GSK součástí, je jedním z hlavních světových výrobců léčivých přípravků. GSK se dohodla ( 7 ) s 89 španělskými zprostředkovateli, s nimiž udržovala obchodní vztahy mimo distribuční síť, na platnosti VOP, které vstoupily v platnost dne 9. března 1998. Tyto VOP stanovily u 82 léčivých přípravků dvě rozdílné ceny, které byly pojmenovány jako cena 4A a cena 4B.

11.

Cena 4A nesmí v žádném případě překročit maximální průmyslovou cenu stanovenou příslušnými španělskými zdravotnickými orgány. Tato cena pak byla požadována, když byly uvedené léčivé přípravky zaprvé financovány španělskými fondy sociálního zabezpečení nebo španělskými veřejnými fondy a zadruhé byly zakoupené léčivé přípravky poté uváděny na trh prostřednictvím španělských lékáren nebo nemocnic.

12.

V ostatních případech byla požadována cena 4B. VOP stanovily, že cena 4B by se určovala podle skutečných, objektivních a nediskriminačních kritérií nezávisle na místě určení výrobku stanoveném kupujícím. Při tom měla být použita zejména cena, která byla rovněž přizpůsobena a kterou GSK navrhla španělským zdravotnickým orgánům na začátku jednání v rámci postupu týkajícího se tvorby cen provedeného španělskými orgány.

13.

Mezi dotčenými léčivými přípravky se nacházely mj. tyto léčivé přípravky: Beconase, Becloforte, Becotide, Flixotide, Serevent, Ventolín, Lamictal a Imigran, které mohly být na základě cenových rozdílů obzvláště předmětem paralelního obchodu mezi Španělskem a Spojeným královstvím.

14.

Dopisem ze dne 6. března 1998 podala GSK návrh na určení podle článku 2 nařízení (EHS) Rady č. 17, prvního nařízení, kterým se provádějí články [81] a [82] Smlouvy ( 8 ) (dále jen „nařízení č. 17“), že VOP neporušovaly čl. 81 odst. 1 ES (negativní atest) a podpůrně návrh podle článku 4 nařízení č. 17 na udělení výjimky pro tyto VOP na základě čl. 81 odst. 3 ES. Komise těmto návrhům nevyhověla. V článku 1 napadeného rozhodnutí konstatovala, že VOP porušily čl. 81 odst. 1 ES. Odůvodnila to tím, že jak cílem, tak i výsledkem uvedených VOP bylo omezení hospodářské soutěže. V článku 2 napadeného rozhodnutí zamítla žádost o udělení výjimky pro tyto VOP podle čl. 81 odst. 3 ES.

15.

GSK podala u Soudu žalobu na neplatnost napadeného rozhodnutí. Napadeným rozsudkem Soud pouze částečně vyhověl žalobě podané GSK. V rozsahu, ve kterém žaloba směřovala proti konstatování uvedenému v článku 1 napadeného rozhodnutí, a sice že VOP porušily čl. 81 odst. 1 ES, ji Soud v druhém bodě výroku zamítl. Soud sice konstatoval, že Komise neměla vycházet z domněnky, že cílem uvedených VOP bylo omezení hospodářské soutěže, ale žalobu směřující proti článku 1 napadeného rozhodnutí zamítl proto, že nakonec potvrdil odůvodnění Komise týkající se výsledného omezujícího účinku uvedených VOP na hospodářskou soutěž. V rozsahu, ve kterém žaloba směřovala proti zamítnutí žádosti o vynětí v článku 2 napadeného rozhodnutí, jí Soud v prvním bodě výroku napadeného rozsudku vyhověl ( 9 ). V třetím až pátém bodě výroku rozhodl Soud o náhradě nákladů řízení.

16.

Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 11. prosince 2006 podala GSK kasační opravný prostředek proti napadenému rozsudku. Tato věc byla zaregistrována pod číslem C 501/06 P.

17.

GSK ve svém kasačním opravném prostředku navrhuje:

18.

Komise v reakci na kasační opravný prostředek podaný GSK v této věci navrhuje:

19.

GSK v reakci na tato návrhová žádání Komise navrhuje:

20.

EAEPC v reakci na kasační opravný prostředek podaný GSK v tomto řízení navrhuje:

21.

Aseprofar v reakci na kasační opravný prostředek podaný GSK v tomto řízení navrhuje:

22.

Polská republika byla připuštěna jako vedlejší účastnice na podporu Komise a navrhuje:

23.

GSK v reakci na návrhová žádání Polské republiky nadále ponechává v platnosti svá návrhová žádání a kromě toho navrhuje:

24.

Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 11. prosince 2006 podala Komise kasační opravný prostředek proti napadenému rozsudku. Tato věc byla zaregistrována pod číslem C-513/06 P.

25.

Komise ve svém kasačním opravném prostředku navrhuje:

26.

EAEPC podporuje návrhová žádání Komise.

27.

GSK v reakci na kasační opravný prostředek podaný Komisí v tomto řízení navrhuje:

28.

Polská republika byla připuštěna jako vedlejší účastnice na podporu Komise a navrhuje:

29.

GSK v reakci na návrh Polské republiky nadále ponechává v platnosti svá návrhová žádání a kromě toho navrhuje:

30.

Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 18. prosince 2006 podala EAEPC kasační opravný prostředek proti napadenému rozsudku. Tato věc byla zaregistrována pod číslem C-515/06 P.

31.

EAEPC ve svém kasačním opravném prostředku navrhuje:

32.

Komise podporuje návrhová žádání EAEPC.

33.

GSK v reakci na kasační opravný prostředek podaný EAEPC navrhuje:

34.

Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 13. prosince 2006 podal Aseprofar kasační opravný prostředek proti napadenému rozsudku. Tato věc byla zaregistrována pod číslem C-519/06 P.

35.

Aseprofar ve svém kasačním opravném prostředku navrhuje:

36.

Komise a EAEPC podporovaly návrhová žádání Aseprofaru.

37.

GSK v reakci na kasační opravný prostředek podaný Aseprofarem navrhuje:

38.

Usnesením ze dne 17. prosince 2008 byly věci C-501/06 P, C-513/06 P, C-515/06 P a C-519/06 P spojeny pro účely ústní části řízení, jakož i rozsudku.

39.

Jednání, které se konalo dne 18. března 2009, se účastnili, svá vyjádření doplnili a na otázky odpověděli zástupci GSK, Komise, EAEPC, Aseprofaru a vlády Polské republiky.

40.

GSK namítala nepřípustnost části návrhových žádání, respektive tvrzení Komise a Aseprofaru. Jelikož námitky uplatňované GSK vycházejí částečně z celkových souvislostí návrhových žádání účastníků řízení v jednotlivých věcech, je třeba se jimi zabývat předem.

41.

Námitky nepřípustnosti směřují zaprvé proti tvrzením Komise a Aseprofaru obsaženým v jejich kasačních opravných prostředcích ve věcech C-513/06 P a C-519/06 P, jimiž Komise a Aseprofar vytýkají právně chybné odůvodnění Soudu týkající se cílového omezení hospodářské soutěže (A). GSK zadruhé ve věci C-501/06 P navrhuje zamítnout část návrhových žádání a tvrzení Komise jako nepřípustných, v nichž Komise reagovala na kasační opravný prostředek podaný GSK (B).

42.

Návrhová žádání Komise a Aseprofanu jsou přípustná v rozsahu, ve kterém ve svých kasačních opravných prostředcích podaných ve věcech C-513/06 P a C-519/06 P navrhují zrušení bodu 1 výroku napadeného rozsudku. Komise a Aseprofar jsou bodem 1 výroku napadeného rozsudku nepříznivě dotčeny a uvádějí důvody, na základě nichž by podle nich měl být bod 1 výroku zrušen.

43.

GSK zpochybňuje přípustnost tvrzení, kterým Komise a Aseprofar namítá právní pochybení v té části odůvodnění napadeného rozsudku, ze které vychází bod 2 výroku.

44.

GSK správně namítá, že k těmto důvodům nelze přihlížet jako k samostatným důvodům kasačního opravného prostředku. Komise a Aseprofar nenavrhují zrušení, nýbrž potvrzení bodu 2 výroku napadeného rozsudku, ovšem za podmínky nahrazení odůvodnění napadeného rozsudku. Taková žádost je v rámci podání, jehož předmětem je kasační opravný prostředek ( 10 ), nepřípustná. Podle ustálené judikatury může účastník řízení podávající kasační opravný prostředek požadovat přezkum části odůvodnění rozsudku v zásadě jen tehdy, pokud právní pochybení nacházející se v této části odůvodnění může zpochybnit výrok napadeného rozsudku ( 11 ). U důvodů kasačního opravného prostředku, které nesměřují vůči výroku, nýbrž pouze vůči odůvodnění napadeného rozsudku, tedy zásadně ( 12 ) není dán právní zájem na podání žaloby.

45.

Na podporu přípustnosti svých tvrzení Komise a Aseprofar uvádějí, že odůvodnění Soudu týkající se cíle VOP směřujícího k omezení hospodářské soutěže ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES mělo vliv na odůvodnění Soudu týkající se možnosti vynětí VOP podle čl. 81 odst. 3 ES.

46.

I pokud by toto tvrzení bylo správné, nemůže to ze shora uvedených důvodů vést k tomu, že se účastníku řízení podávajícímu kasační opravný prostředek přizná právní zájem na podání obsáhlého návrhu na nahrazení odůvodnění rozsudku. V takovém případě lze k uvedenému tvrzení přihlédnout jen v takové míře, v jaké je způsobilé zpochybnit tu část výroku napadeného rozsudku, která nepříznivě zasahuje do právního postavení účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek.

47.

V řízení o kasačních opravných prostředcích podaných Komisí a Aseprofarem ve věcech C-513/06 P a C-519/06 P tedy nelze k důvodům směřujícím proti té části odůvodnění, která se týká protisoutěžního cíle VOP, přihlížet jako k samostatným důvodům kasačního opravného prostředku směřujícím proti této části rozsudku. Přihlížet k nim lze pouze v rámci návrhového žádání obsaženého v kasačním opravném prostředku směřujícího ke zrušení bodu 1 výroku napadeného rozsudku, tedy v rozsahu, ve kterém směřuje proti odůvodnění Soudu týkajícímu se čl. 81 odst. 3 ES.

48.

Ve věci C-501/06 P Komise reagovala na kasační opravný prostředek podaný GSK takto:

49.

Nejprve je třeba konstatovat, že odpověď Komise uvedená v první odrážce předchozího bodu reagující na důvody kasačního opravného prostředku GSK je jako návrh na zamítnutí kasačního opravného prostředku ve smyslu první alternativy první odrážky čl. 116 odst. 1 jednacího řádu bez problému přípustná. Dále se tedy budu zabývat pouze návrhovými žádáními a tvrzeními Komise, které označila jako „vzájemný kasační opravný prostředek“.

50.

Komise namítá v reakci na kasační opravný prostředek podaný GSK právní pochybení v odůvodnění Soudu, na jehož základě Soud rozhodl, že Komise neměla předpokládat, že cílem uvedených VOP bylo omezení hospodářské soutěže. GSK pokládá toto tvrzení za nepřípustné.

51.

Bez dalšího je třeba dát GSK za pravdu, že toto tvrzení je v rámci vzájemného kasačního opravného prostředku podle druhé alternativy první odrážky čl. 116 odst. 1 jednacího řádu nepřípustné. Jak v rámci kasačního opravného prostředku, tak i v rámci vzájemného kasačního opravného prostředku je zásadně vyloučeno napadat pouze odůvodnění napadeného rozsudku ( 13 ).

52.

Je ovšem třeba brát v úvahu, že Komise v průběhu řízení upozornila na to, že tímto tvrzením chtěla v první řadě odpovědět na kasační opravný prostředek GSK. Nechce tedy, aby její tvrzení bylo pokládáno za vzájemný kasační opravný prostředek ve smyslu druhé alternativy první odrážky čl. 116 odst. 1 jednacího řádu, nýbrž za návrh na zamítnutí kasačního opravného prostředku GSK ve smyslu první alternativy první odrážky čl. 116 odst. 1 jednacího řádu.

53.

V této souvislosti je zaprvé třeba konstatovat, že k takovému tvrzení lze jistě přihlížet v rámci návrhu na zamítnutí kasačního opravného prostředku ve smyslu první alternativy první odrážky čl. 116 odst. 1 jednacího řádu, na rozdíl od případů, kdy by k tomu došlo v rámci kasačního opravného prostředku ve smyslu první odrážky čl. 113 odst. 1 jednacího řádu nebo vzájemného kasačního opravného prostředku ve smyslu druhé alternativy první odrážky čl. 116 odst. 1 jednacího řádu.

54.

Návrh na zamítnutí kasačního opravného prostředku totiž lze opírat o návrh na nahrazení odůvodnění napadeného rozsudku. Soudní dvůr totiž nezamítne kasační opravný prostředek pouze v případě, kdy potvrdí odůvodnění napadeného rozsudku jako prosté právních vad. Kasační opravný prostředek zamítne i v případě, kdy může odůvodnění Soudu obsahující právní vady nahradit odůvodněním prostým právních vad, které podporuje tu část výroku, která byla napadena kasačním opravným prostředkem ( 14 ).

55.

Zadruhé je třeba poukázat na to, že zde jsou dány takové okolnosti. Článek 81 odst. 1 ES předpokládá alternativně existenci cílového nebo výsledného omezení hospodářské soutěže ( 15 ). Komise opřela zjištění uvedené v článku 1 napadeného rozhodnutí spočívající v tom, že došlo k porušení čl. 81 odst. 1 ES, jak o to, že cílem uvedených VOP bylo omezení hospodářské soutěže, tak i o to, že takové omezení bylo jejich výsledkem.

56.

Soud odůvodnění Komise týkající se cílového omezení hospodářské soutěže sice nepokládal za dostatečné, ale žalobu GSK zamítl proto, že nakonec potvrdil odůvodnění Komise týkající se omezujícího účinku na hospodářskou soutěž. Bodem 2 výroku napadeného rozsudku Soud tedy potvrdil článek 1 napadeného rozhodnutí.

57.

Ve své kasační odpovědi tedy Komise mohla opřít návrh na zamítnutí kasačního opravného prostředku GSK prostředku, který směřuje proti bodu 2 výroku napadeného rozsudku, o to, že Soud měl potvrdit již uvedené odůvodnění Komise týkající se cíle VOP, jímž bylo omezení hospodářské soutěže.

58.

Proto nejprve vyvstává otázka, zda lze tvrzení Komise označené jako „vzájemný kasační opravný prostředek“ chápat jako návrh na zamítnutí kasačního opravného prostředku.

59.

Oproti tvrzení GSK to při tom nemůže záviset pouze na zvolené formulaci; rozhodující je naopak rozpoznatelná vůle Komise. Hranice takového výkladu nebo přehodnocení, které se řídí vůlí jedné ze stran, je zajisté dosažena tam, kde dochází k narušení práv obhajoby druhé strany. O takový případ by se mohlo jednat zejména tehdy, jestliže tato vůle nebyla vůči druhé straně dostatečně jasně vyjádřena. Jelikož ale část označená jako „vzájemný kasační opravný prostředek“ zjevně směřovala k odmítnutí kasačního opravného prostředku GSK za podmínek nahrazení odůvodnění napadeného rozsudku, pak se mi výklad, respektive přehodnocení, jeví jako oprávněné. Nevidím ani důvod se domnívat, že by tím u GSK došlo k narušení jejích práv obhajoby. Ta zaujala rozsáhlé stanovisko k odůvodnění Soudu týkajícímu se cíle VOP, jímž bylo omezení hospodářské soutěže.

60.

Nezávisle na tom, zda je výklad, respektive přehodnocení, „vzájemného kasačního opravného prostředku“ na návrh na zamítnutí kasačního opravného prostředku pokládán za přípustný, zdá se mi možné věcně přihlížet k tvrzením Komise týkajícím se cíle VOP, jímž bylo omezení hospodářské soutěže. Pravomoc Soudního dvora nahradit odůvodnění by totiž nemělo být závislé na příslušném návrhu odpůrce, proti němuž směřuje kasační opravný prostředek (dále jen „odpůrce“).

61.

K nahrazení odůvodnění rozsudku Soudu sice nemůže dojít bez podnětu, tedy nezávisle na kasačním opravném prostředku, pokud však kasační opravný prostředek napadá tu část výroku, kterou Soud opíral o příslušnou část odůvodnění, pak nemůže nahrazení dotčeného odůvodnění záviset na tom, že odpůrce vyjádří příslušnou žádost nebo navrhne určité alternativní odůvodnění. Takový přístup mi nepřipadá slučitelný s rolí Soudního dvora podle článku 220 ES. Podle tohoto ustanovení zajišťuje Soudní dvůr v rámci svých pravomocí (které jsou vykonatelné podáním kasačního opravného prostředku) dodržování práva při výkladu a provádění smlouvy o ES. S tím se mi zdá slučitelný jen takový přístup, kdy je Soudní dvůr v rámci řízení o kasačním opravném prostředku oprávněn nahradit odůvodnění Soudu obsahující právní vady i bez příslušného návrhu odpůrce. Potvrzení svého právního názoru spatřuji v případech uvedených v poznámce pod čarou 14, kde jak se zdá, Soudní dvůr nahradil odůvodnění i bez návrhu.

62.

Jelikož pravomoc Soudního dvora nahradit odůvodnění tedy není závislá na návrhu účastníků řízení, lze v rámci přezkumu kasačního opravného prostředku podaného GSK přihlížet k tvrzením Komise týkajícím se protisoutěžního cíle VOP, i kdyby nemělo být možné vykládat, respektive přehodnotit, tvrzení Komise označená jako „vzájemný kasační opravný prostředek“ jako návrh na zamítnutí kasačního opravného prostředku.

63.

Nakonec je třeba zamítnout také námitku GSK, podle níž představuje obsahově totožné tvrzení Komise v jejím kasačním opravném prostředku ve věci C-513/06 P a v její reakci na kasační opravný prostředek GSK ve věci C-501/06 P protiprávní zneužití řízení.

64.

Zaprvé je třeba poznamenat, že obě řízení je i přes jejich propojení nadále třeba pokládat za samostatná řízení. Zadruhé, GSK nemůže se svou výtkou uspět již proto, že příslušné tvrzení Komise je v rámci jejího kasačního opravného prostředku ve věci C-513/06 P třeba zamítnout jako nepřípustné ( 16 ). Situace opakovaného tvrzení téhož kasačního opravného prostředku, která je předmětem výtky GSK jakožto situace představující protiprávní zneužití řízení, tedy nevyvstává. Zatřetí nelze Komisi ve věci C-501/06 P odepřít zájem na zohlednění jejích tvrzení ze shora uvedených důvodů ( 17 ).

65.

Jak jsem popsala výše ( 18 ), Komise ve věci C-501/06 P uvedla jako reakci na kasační opravný prostředek podaný GSK další důvody, proč se Soud ve svém odůvodnění týkajícím se protisoutěžního účinku podle čl. 81 odst. 1 ES dopustil nesprávného právního posouzení, a tyto důvody označila rovněž jako „vzájemný kasační opravný prostředek“.

66.

V rozsahu, ve kterém GSK namítá nepřípustnost také tohoto tvrzení, lze přihlédnout ke shora uvedenému odůvodnění ( 19 ). Jako vzájemný kasační opravný prostředek by toto tvrzení bylo třeba zamítnout jako nepřípustné. Pokud jde o to, zda lze k tomuto tvrzení Komise přihlédnout, pak přichází jeho výklad, respektive přehodnocení, na návrh na zamítnutí kasačního opravného prostředku sice méně v úvahu, než tomu bylo v případě naposled rozebraného tvrzení, které se týká cíle spočívajícího v omezení hospodářské soutěže. Komise se totiž v dané souvislosti omezila pouze na uplatnění námitky nesprávného právního posouzení, kterého se měl dopustit Soud, aniž by se zabývala tím, jakým alternativním odůvodněním by mělo být nahrazeno odůvodnění, které pokládá za právně vadné. Skutečnost, že toto tvrzení primárně směřuje pouze proti odůvodnění soudu, a nikoli k zamítnutí kasačního opravného prostředku, však lze překonat s pomocí domněnky, že Komise se dožaduje nahrazení odůvodnění, které pokládá za právně vadné, důvody, které potvrzují její odůvodnění obsažené v napadeném rozhodnutí týkající se výsledku VOP spočívajícího v omezení hospodářské soutěže. Také toto tvrzení Komise, které se týká výsledného omezení hospodářské soutěže, lze každopádně připustit na základě shora objasněné pravomoci Soudního dvora nahradit odůvodnění bez návrhu ( 20 ), aniž by bylo třeba rozhodnout o tom, zda lze tvrzení označená jako „vzájemný kasační opravný prostředek“ vykládat, respektive přehodnotit, na návrh na zamítnutí kasačního opravného prostředku.

67.

Jak jsem popsala výše ( 21 ), Komise podala rovněž pod názvem „vzájemný kasační opravný prostředek“ návrh na zrušení bodu 1 výroku napadeného rozsudku. V tomto případě se skutečně jedná o vzájemný kasační opravný prostředek ve smyslu druhé alternativy první odrážky čl. 116 odst. 1 jednacího řádu.

68.

GSK pokládá tento vzájemný kasační opravný prostředek za nepřípustný, neboť Komise již svým kasačním opravným prostředkem v řízení C-513/06 P podala návrh na zrušení bodu 1 výroku napadeného rozsudku. Možností podat kasační opravný prostředek a vzájemný kasační opravný prostředek podle ní nelze využít kumulativně. Komise se naopak odvolává zejména na nezávislost řízení a na to, že strana, která sama podala kasační opravný prostředek, může navíc působit jako vedlejší účastník v rámci jiného řízení o kasačním opravném prostředku směřujícím proti napadenému rozsudku.

69.

Vzájemný kasační opravný prostředek Komise ve věci C-501/06 P je přípustný.

70.

Zaprvé je třeba upozornit na to, že věci C-501/06 P a C-513/06 P neztratily ani přes jejich propojení svou povahu samostatných řízení. Naopak je v každé jednotlivé věci třeba zkoumat přednesené výtky.

71.

Zadruhé, přihlédnutí k procesně ekonomickým hlediskům nemůže oproti tvrzení GSK zásadně vést k tomu, že v uplatnění opravného prostředku zakotveného v jednacím řádu je třeba spatřovat protiprávní zneužití řízení.

72.

Zatřetí, ze znění druhé alternativy první odrážky čl. 116 odst. 1 jednacího řádu nemohu vyvodit žádné omezení v tom směru, že vzájemný kasační opravný prostředek lze podat jen tehdy, pokud dotyčný účastník řízení ještě nepodal žádný kasační opravný prostředek. Možnost podat vzájemný kasační opravný prostředek může mít praktický význam zejména v takových případech, kdy by jedna ze stran před podáním kasačního opravného prostředku nejprve ráda počkala, zda druhá strana napadne rozsudek. To však nepředstavuje předpoklad podle druhé alternativy první odrážky čl. 116 odst. 1 jednacího řádu. Dále je třeba upozornit na to, že některá ze stran se může rozhodnout podat nejprve kasační opravný prostředek omezený jen na určité výtky a teprve kasační opravný prostředek podaný druhou stranou je podnětem pro podání rozsáhlejšího vzájemného kasačního opravného prostředku. Takový postup by měl být slučitelný se zněním a cílem druhé alternativy první odrážky čl. 116 odst. 1 jednacího řádu.

73.

Začtvrté, oproti tvrzení GSK, nehovoří proti kumulativnímu podání kasačního opravného prostředku a vzájemného kasačního opravného prostředku ani zásada koncentrace řízení, ani zásada prekluze nových důvodů kasačního opravného prostředku po uplynutí lhůty pro jeho podání. Podle druhé alternativy první odrážky čl. 116 odst. 1 jednacího řádu je účastník řízení ještě i v případě, že již došlo k uplynutí lhůty k podání kasačního opravného prostředku, oprávněn prostřednictvím vzájemného kasačního prostředku navrhovat úplné zrušení rozsudku ( 22 ). Jestliže jednací řád účastníku řízení poskytuje právo napadnout v plném rozsahu rozsudek prostřednictvím vzájemného kasačního opravného prostředku i přes uplynutí lhůty k podání kasačního opravného prostředku, lze z toho podle mě tím spíše dovodit, že přihlédnutí k zásadám koncentrace řízení a prekluze nových důvodů kasačního opravného prostředku toho účastníka řízení, který tento opravný prostředek již podal, nemůže zabránit podání vzájemného kasačního opravného prostředku.

74.

Pokud GSK spatřuje také protiprávní zneužití řízení v tom, že kasační opravný prostředek Komise ve věci C-513/06 P a vzájemný kasační opravný prostředek Komise ve věci C-501/06 P jsou z velké části stejného obsahu, pak je nakonec třeba zamítnout i tuto námitku nepřípustnosti. I v této souvislosti je totiž třeba upozornit na samostatnost jednotlivých věcí ( 23 ).

75.

Jako závěr přezkumu přípustnosti konstatuji, že nebude přihlédnuto k tvrzením Komise ve věci C-513/06 P a Aseprofaru ve věci C-519/06 P týkajícím se protisoutěžního cíle VOP z důvodu jejich nepřípustnosti v rozsahu, ve kterém je jejich prostřednictvím požadována pouze nahrazení odůvodnění obsaženého v napadeném rozsudku.

76.

Ke tvrzením Komise týkajícím se odůvodnění Soudu ohledně cíle a protisoutěžního účinku VOP naopak lze v rámci přezkumu kasačního opravného prostředku GSK ve věci C-501/06 P přihlédnout v plném rozsahu. Totéž platí také pro příslušná tvrzení Aseprofaru ( 24 ), EAEPC a Polska v této věci.

77.

Podání kasačního opravného prostředku Komise ve věci C-513/06 P nakonec nevede k nepřípustnosti jejího vzájemného kasačního opravného prostředku ve věci C-501/06 P.

78.

Kasační opravný prostředek podaný GSK ve věci C-501/06 P směřuje hlavně proti bodu 2 výroku napadeného rozsudku. V něm Soud zamítl žalobu podanou GSK v rozsahu, ve kterém tato žaloba směřovala ke zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí. V článku 1 napadeného rozhodnutí Komise konstatovala, že VOP používané GSK porušovaly čl. 81 odst. 1 ES.

79.

Než zahájím přezkum uvedeného kasačního opravného prostředku, ráda bych nejprve upozornila na zvláštnost spočívající v tom, že Komise, Aseprofar, EAEPC a Polská republika požadují nahrazení části odůvodnění rozsudku, která se týká protisoutěžního cíle VOP. Požadují tedy v řízení C 501/06 P zamítnutí kasačního opravného prostředku podaného GSK za předpokladu nahrazení části odůvodnění rozsudku, která se týká protisoutěžního cíle VOP ( 25 ). Zadruhé bych ráda upozornila na strukturu čl. 81 odst. 1 ES, podle něhož se nejprve zkoumá, zda má dohoda protisoutěžní cíl, a pouze pokud tomu tak není, je třeba zkoumat protisoutěžní účinky dohody ( 26 ).

80.

Domnívám se, že tyto zvláštnosti jsou důvodem pro přednostní přezkum toho, zda se Soud dopustil nesprávného právního posouzení ve svém odůvodnění týkajícím se protisoutěžního cíle VOP, a zda toto povede k nahrazení odůvodnění. Pokud totiž bude odůvodnění Soudu, podle něhož Komise nebyla oprávněna vycházet z toho, že cílem VOP je omezení hospodářské soutěže, nahrazeno odůvodněním, podle něhož Komise právem vycházela z toho, že cílem VOP je omezení hospodářské soutěže, bylo by třeba zamítnout kasační opravný prostředek podaný GSK již z tohoto důvodu ( 27 ). V takovém případě by totiž GSK již nemohla prosadit své důvody kasačního opravného prostředku, které směřují proti odůvodnění napadeného rozsudku v části, která se týká protisoutěžního účinku VOP.

81.

Z těchto důvodů nejprve přezkoumám, zda je odůvodnění Soudu týkající se protisoutěžního cíle VOP stiženo právními vadami (A). Pokud by tomu tak bylo, budu dále zkoumat, zda Soudní dvůr může toto právně vadné odůvodnění Soudu nahradit v rámci svých pravomocí v řízení o kasačním opravném prostředku odůvodněním, podle něhož byla Komise oprávněna vycházet z toho, že VOP měly protisoutěžní cíl (B). Pokud by byly dány předpoklady takového nahrazení odůvodnění týkající se protisoutěžního cíle VOP, pak by nebyly důvody kasačního opravného prostředku uplatňované GSK směřující proti odůvodnění Soudu týkajícímu se protisoutěžního účinku VOP nadále relevantní, neboť by již nemohly zpochybnit bod 2 výroku napadeného rozsudku (C).

82.

Komise, Aseprofar, EAEPC a Polská republika namítají, že Soud se dopustil nesprávného právního posouzení v části jeho odůvodnění týkající se protisoutěžního cíle VOP. Budu se proto nejprve krátce zabývat příslušnou částí odůvodnění napadeného rozsudku (1) a pojmem „cílové omezení hospodářské soutěže“ (2). V návaznosti na to přezkoumám, jakými právními vadami je dotčená část napadeného rozsudku stižena (3).

83.

Soud zkoumal v bodech 114 až 147 napadeného rozsudku, zda Komise právem mohla vycházet z toho, že cílem VOP bylo omezení hospodářské soutěže. Nejprve Soud konstatoval, že GSK zamýšlela s pomocí VOP docílit omezení paralelního obchodu a že u dohod, jejichž cílem bylo omezení paralelního obchodu, je zásadně třeba vycházet z toho, že se jednalo o cílové omezení hospodářské soutěže ( 28 ).

84.

Soud ovšem v projednávaném případě nepovažoval cíl spočívající v omezení paralelního obchodu za dostačující pro to, aby se dalo vycházet z toho, že dohoda měla protisoutěžní cíl. Naopak uvedl, že použití čl. 81 odst. 1 ES nemůže záviset pouze na tom, že dochází k omezení paralelního obchodu, a tudíž k omezení obchodu. V projednávaném případě je navíc potřeba analýza za účelem objasnění otázky, zda bylo cílem nebo výsledkem VOP omezení hospodářské soutěže na relevantním trhu k tíži konečného spotřebitele ( 29 ). Domnívat se, že omezení paralelního obchodu směřuje k omezení hospodářské soutěže, lze jen pokud jsou koneční spotřebitelé zbaveni výhod účinné hospodářské soutěže ( 30 ).

85.

S ohledem na právní a hospodářský kontext projednávaného případu však nelze předpokládat, že tyto VOP zbavují konečné spotřebitele takových výhod hospodářské soutěže ( 31 ).

86.

V této souvislosti Soud nejprve uvedl, že lze předpokládat, že španělští zprostředkovatelé si mohou ponechat cenové výhody plynoucí z paralelního obchodu, v kterémžto případě tyto výhody nejsou přeneseny na konečné spotřebitele ( 32 ).

87.

Dále Soud Komisi vytkl, že v žádné fázi nezkoumá zvláštní a zásadní charakteristickou vlastnost odvětví léčivých přípravků, která vyplývá ze skutečnosti, že ceny dotčených výrobků podléhající kontrole členských států, které je stanoví přímo nebo nepřímo na úrovni, kterou považují za vhodnou, jsou ve Společenství stanoveny na strukturálně rozdílných úrovních a na rozdíl od ceny ostatního spotřebního zboží, v každém případě a ve značné míře nadále nepodléhají volnému působení nabídky a poptávky ( 33 ). Tato okolnost brání tomu, aby bylo možné předpokládat, že paralelní obchod má dopad na ceny léčivých přípravků uplatňované vůči konečným spotřebitelům hrazených v rámci národních systémů zdravotního pojištění, a že jim z tohoto důvodu přináší citelnou výhodu, která je obdobná výhodě, jež by existovala, pokud by tyto ceny byly určovány nabídkou a poptávkou ( 34 ).

88.

V návaznosti na tato zjištění Soud usoudil, že hlavní závěr Komise, podle kterého bylo cílem uvedených VOP omezení hospodářské soutěže, nemůže být přijat. Jelikož ceny dotčených léčivých přípravků jsou ve velké míře vyňaty z volného působení nabídky a poptávky z důvodu platné právní úpravy a jsou stanoveny nebo kontrolovány veřejnými orgány, nelze mít bez dalšího za dané, že paralelní obchod směřuje k jejich snížení, a tedy ke zvýšení blahobytu konečných spotřebitelů. Analýza znění VOP provedená v tomto kontextu tedy neumožňuje předpokládat, že omezení paralelního obchodu směřuje ke snížení blahobytu konečných spotřebitelů. V této situaci, která je z velké části nová, tedy povahu této dohody jako omezující hospodářskou soutěž nelze dovodit pouze z jejího znění, vykládaného v jeho kontextu, a je nezbytně nutné přihlédnout i k jejím účinkům, byť i jen za účelem ověření toho, co tento výklad umožnil regulačnímu orgánu předpokládat ( 35 ).

89.

Podle ustálené judikatury je třeba chápat alternativní poměr protisoutěžního cíle a výsledku ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES jako dva stupně přezkumu. Pokud se prokáže protisoutěžní cíl dohody, není už třeba předkládat důkaz o jejích protisoutěžních účincích ( 36 ). Ke konkrétním následkům dohody tedy není třeba přihlížet, pokud je jejím cílem vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže ( 37 ). Na takovou dohodu se totiž vztahuje čl. 81 odst. 1 ES i v případě, že na trhu nemá protisoutěžní účinky ( 38 ). Je tedy jasné, že se v případě skutkové podstaty obsažené v čl. 81 odst. 1 ES v rámci alternativy cílového omezení hospodářské soutěže jedná o ohrožovací delikt ( 39 ).

90.

Pokud mohou dohody omezit hospodářskou soutěž svou samotnou povahou, lze předpokládat, že mají za cíl omezení hospodářské soutěže. Z toho lze vycházet tehdy, když je dohoda s přihlédnutím k jejímu právnímu a hospodářskému kontextu způsobilá a směřující k vyvolání nepříznivých účinků na hospodářskou soutěž ( 40 ).

91.

V této souvislosti je třeba přihlížet zejména ke zkušenostem, podle nichž mají určité typy dohod pravděpodobně také nepříznivé účinky na trh a ohrožují cíle, které sledují pravidla hospodářské soutěže Společenství. U tohoto postupu se zvlášť výrazně projevuje povaha cílového omezení hospodářské soutěže jako ohrožovacího deliktu, neboť určité typy dohod (např. stanovení cen, rozdělení zákazníků, vertikální regulace cen) se na základě zkušeností řadí mezi cílová omezení hospodářské soutěže, aniž by byly zkoumány jejich konkrétní následky. Tento typizovaný postup sice vytváří právní jistotu, ale jeho použití vždy podléhá výhradě, že právní a hospodářský kontext dohody, která má být zkoumána, není v rozporu s použitelností tohoto typizovaného posouzení ( 41 ).

92.

Pojem „cílové omezení hospodářské soutěže“ ovšem není omezen pouze na určité typy dohod. Patří sem naopak i takové dohody, u nichž lze na základě ekonomických poznatků předpokládat dostatečný stupeň škodlivosti ve vztahu k hospodářské soutěži ( 42 ). Takové posouzení dohody předpokládá, že je hodnocena v rámci jejího právního a hospodářského kontextu. Tato situace je tedy po obsahové stránce v určité míře blízká přezkumu protisoutěžních účinků dohody ( 43 ). Rozdíl oproti přezkumu protisoutěžních účinků dohody spočívá ovšem v tom, že u cílového omezení hospodářské soutěže se nepříznivý zásah do tržních vztahů zdá tak zjevný, že protisoutěžní účinek dohody lze předpokládat, aniž by byla vypracována důkladná analýza trhu.

93.

Za účelem zjištění toho, zda má dohoda za cíl omezení hospodářské soutěže, je třeba přihlížet zejména k obsahu dohody, k objektivním cílům, které sleduje, k jejímu právnímu a hospodářskému kontextu, jakož i k chování stran. Jako indicie přichází v úvahu i vůle stran ( 44 ).

94.

Pokud dohoda nemá za cíl omezení hospodářské soutěže, pak je podle čl. 81 odst. 1 ES zakázaná jen tehdy, když se na základě přezkumu skutečných nebo potenciálních dopadů, které má dohoda na jeden či více relevantních trhů, objasní a prokáže, že výsledkem dohody je omezení hospodářské soutěže ( 45 ).

95.

Komise, Aseprofar, EAEPC a Polská republika uplatňují řadu právních vad, které se týkají zejména výkladu pojmu „cílové omezení hospodářské soutěže“ (a) a zohlednění právního a hospodářského kontextu (b).

96.

Komise, Aseprofar a EAEPC se ohrazují proti konstatování Soudu obsaženému zejména v bodech 115, 116 a 121 napadeného rozsudku, podle něhož je u dohody, která směřuje k omezení paralelního obchodu, třeba v zásadě vycházet z toho, že tato dohoda má protisoutěžní cíl.

97.

Tento důvod kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout.

98.

Dohody omezující paralelní obchod jsou sice podle judikatury Soudního dvora typickým příkladem dohod, jejichž cílem je omezení hospodářské soutěže ( 46 ), ale jak je uvedeno výše ( 47 ), vždy je třeba přihlížet k právnímu a hospodářskému kontextu dané dohody. Pokud je tato výhrada vyjádřena výrazem „v zásadě“, nelze Soudu tedy vytýkat žádné právní pochybení.

99.

Komise, Aseprofar a EAEPC se ohrazují proti tomu, že Soud zejména v bodech 121, 122 a 134 napadeného rozsudku učinil existenci cílového omezení hospodářské soutěže závislou na tom, že musí být možné předpokládat, že výsledkem dohody je omezení hospodářské soutěže.

100.

Ani toto konstatování Soudu neobsahuje právní vady.

101.

Pojem protisoutěžního cíle nesmí být kvůli následkům, které mohou podniku vzniknout v důsledku porušení čl. 81 odst. 1 ES, vykládán příliš široce ( 48 ). Tento cíl je vyjádřen v předpokladem omezení hospodářské soutěže. Dále nevidím žádný podstatný rozdíl mezi shora pojednanou mírou přezkumu, a sice zda je dohoda na základě zkušeností způsobilá vyvolat nepříznivé účinky na hospodářskou soutěž ( 49 ), a mírou přezkumu, k jejímuž použití se uchýlil Soud, podle níž je třeba zjistit, zda lze předpokládat, že výsledkem dohody je omezení hospodářské soutěže. Pokud není v rámci uvedeného předpokladu požadován důkaz potenciálních účinků, není tak použití této míry přezkumu stiženo žádnou právní vadou.

102.

Aseprofar a Komise se dále ohrazují proti konstatováním Soudu obsaženým v bodech 118, 119, 133, 134 a 147 napadeného rozsudku. V těchto bodech Soud v podstatě konstatoval, že předpoklad existence cílového omezení hospodářské soutěže vyžaduje v projednávaném případě vypracování analýzy za účelem objasnění otázky, zda bylo cílem nebo výsledkem předmětných VOP omezení hospodářské soutěže na relevantním trhu k tíži konečných spotřebitelů. Komise tedy nebyla oprávněna předpokládat, že uvedené VOP měly za cíl omezení hospodářské soutěže, neboť aniž by přezkoumala účinky VOP, nebyla oprávněna předpokládat, že VOP omezily hospodářskou soutěž k tíži konečného spotřebitele. Soud se odvolal na to, že – jelikož ceny dotčených léčivých přípravků jsou ve velké míře vyňaty z volného působení nabídky a poptávky z důvodu vnitrostátních cenových regulací a jsou stanoveny nebo kontrolovány veřejnými orgány – nelze mít bez dalšího za dané, že paralelní obchod směřuje ke snížení cen uplatňovaných vůči konečným spotřebitelům.

103.

Aseprofar a Komise se proti konstatováním a závěrům Soudu obsaženým ve shora uvedených bodech napadeného rozsudku ohrazují právem. Je-li v nich vyžadována analýza nevýhod pro konečné spotřebitele, pak vycházejí z právně nesprávného výkladu pojmu „cílové omezení hospodářské soutěže“.

104.

Nejprve je třeba konstatovat, že čl. 81 odst. 1 ES podle svého znění pouze požaduje, aby cílem nebo výsledkem dohody bylo vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže, tedy omezení hospodářské soutěže. O jeho znění se tedy nelze opírat, pokud jde o požadavek, aby vedle existence omezení hospodářské soutěže muselo být navíc analyzováno, zda je cílem nebo výsledkem dohody znevýhodnit konečné spotřebitele ( 50 ).

105.

Za další je ze systematického hlediska třeba přihlížet ke struktuře článku 81 ES, jak správně uvádí Aseprofar. Podle čl. 81 odst. 1 ES jsou dohody, jejichž cílem je omezení hospodářské soutěže, zásadně zakázány. Podle čl. 81 odst. 3 ES mohou být takové dohody vyňaty ze zákazu podle čl. 81 odst. 1 ES, jen pokud jsou kumulativně naplněny čtyři předpoklady. Mezi tyto předpoklady patří zaprvé, že s pomocí dohody se dosáhne zlepšení distribuce výrobků anebo k podpoře technického či hospodářského pokroku, zadruhé, že vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho vyplývajících, zatřetí, že neukládají příslušným podnikům omezení, jež nejsou k dosažení těchto cílů nezbytná, a začtvrté, že neumožňují těmto podnikům vyloučit hospodářskou soutěž ve vztahu k podstatné části výrobků tímto dotčených.

106.

V souladu s celkovou koncepcí článku 81 ES je podíl spotřebitelů na výhodách vyplývajících z dohody tedy předpokladem, k němuž je třeba přihlížet podle čl. 81 odst. 3 ES. Dále z čl. 81 odst. 3 ES vyplývá, že i dohody, které vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z ní vyplývajících, mohou být vyňaty, jen pokud jsou naplněny i další předpoklady podle čl. 81 odst. 3 ES. Za těchto okolností se mi nezdá být slučitelné se systematikou normy obsažené v článku 81 ES činit existenci cílového omezení hospodářské soutěže závislou na důkaze o škodlivosti pro spotřebitele ( 51 ).

107.

To neznamená, že k dopadům dohody na konečné spotřebitele nelze v rámci čl. 81 odst. 1 ES vůbec přihlížet. Musí se ale jednat o aspekty, které zpochybňují existenci omezení hospodářské soutěže jako takové ( 52 ). V této souvislosti je třeba upozornit na to, že výhody, které konečným spotřebitelům mohou vzniknout tím, že GSK disponuje v důsledku omezení paralelního obchodu většími finančními prostředky a tyto popřípadě využije pro účely výzkumu a vývoje nových léčivých přípravků, nejsou způsobilé zpochybnit existenci omezení hospodářské soutěže ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES. K takovým výhodám, i kdyby mohly posílit hospodářskou soutěž mezi výrobci léčivých přípravků, je třeba přihlížet v rámci čl. 81 odst. 3 ES, a nikoli v rámci čl. 81 odst. 1 ES ( 53 ).

108.

Z tohoto důvodu je třeba zamítnout také tvrzení GSK, podle něhož nelze vycházet z cílového omezení hospodářské soutěže v případě, že nelze předpokládat, že některé ujednání obsažené ve VOP může škodit spotřebitelům. Pojem „cílové omezení hospodářské soutěže“ přepokládá to, že dohoda je způsobilá a směřuje k vyvolání dostatečných účinků na hospodářskou soutěž, a nikoli to, že tuto dohodu je v rámci celkového hodnocení třeba kvalifikovat jako škodlivou pro spotřebitele. V rámci přezkumu, zda je cílem dohody omezení hospodářské soutěže, tedy není směrodatné srovnávací posouzení škodlivosti dohod pro spotřebitele, které omezují paralelní obchod s léčivými přípravky, a dohod, jejichž cílem jsou závažná omezení hospodářské soutěže, která zpravidla nelze odůvodnit podle čl. 81 odst. 3 ES. Takový výklad je totiž v rozporu se strukturou článku 81 ES. Pojem „cílové omezení hospodářské soutěže“ nelze omezit na zvlášť závažná omezení hospodářské soutěže nebo na základní porušení ( 54 ).

109.

Oproti tvrzením GSK je na základě struktury článku 81 třeba odmítnout i neomezené ztotožnění cílových omezení hospodářské soutěže podle čl. 81 odst. 1 ES se zákazy per se ve smyslu práva hospodářské soutěže platného ve Spojených státech amerických ( 55 ).

110.

Domnívám se, že je třeba dávat si pozor i na použitelnost hodnocení obsažených v rozsudcích, které byly vydány na základě článku 82 ES. Z takových rozsudků sice mohou vyplynout zejména indicie o tom, zda a do jaké míry je omezení paralelního obchodu způsobilé omezit hospodářskou soutěž, ( 56 ) nicméně z hodnocení, že jednostranné jednání podniku s dominantním postavením na trhu, které omezuje paralelní obchod s léčivými přípravky, není za určitých předpokladů třeba kvalifikovat jako zneužívající, nelze bez dalšího usuzovat, že dohoda mezi podniky omezující paralelní obchod s léčivými přípravky nemá za cíl omezení hospodářské soutěže ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES. Posouzení, zda je jednostranné jednání zneužívající podle článku 82 ES, totiž zaprvé podléhá jiným kritériím než přezkum toho, zda je dohoda slučitelná se článkem 81 ES. Zadruhé je třeba upozornit na to, že posouzení zneužití podle článku 82 ES je výsledkem rozsáhlého přezkumu, zatímco posouzení, zda je cílem dohody omezení hospodářské soutěže, představuje pouze první krok v rámci přezkumu podle článku 81 ES.

111.

Dále je sice pravda, že systém nenarušené hospodářské soutěže, o jehož uskutečnění usiluje smlouva ES podle jejího čl. 3 odst. 1 písm. g), má za cíl co možná nejlepší zásobení spotřebitelů s pomocí zákazu škodlivých omezení hospodářské soutěže způsobených jednotlivci. To ale neznamená, že se již v rámci přezkumu, zda je cílem dohody omezení hospodářské soutěže, musí přihlížet k tomu, zda předmětná dohoda přináší konkrétní nevýhody konečnému spotřebiteli.

112.

Cílové omezení hospodářské soutěže je naopak třeba předpokládat již tehdy, když je dohoda s ohledem na její právní a hospodářský kontext způsobilá a směřuje k vyvolání dostatečně nepříznivých účinků na hospodářskou soutěž ( 57 ). Článek 81 odst. 1 ES chrání hospodářskou soutěž na všech úrovních trhu ( 58 ). V projednávaném případě je tedy chráněna hospodářská soutěž v rámci značky, která vzniká tak, že přímí odběratelé léčivých přípravků, tedy nemocnice a lékárny, mohou léčivé přípravky od GSK odebírat nejen od zprostředkovatelů v zemi určení, nýbrž prostřednictvím paralelního obchodu i od španělských zprostředkovatelů. Totiž nejen omezení hospodářské soutěže na trhu, kde konečný spotřebitel vystupuje jako odběratel, ale i omezení hospodářské soutěže na trhu o úroveň výš je v zásadě způsobilé mít nepříznivý dopad na konečného spotřebitele.

113.

Výhody vyplývající z hospodářské soutěže na trhu o úroveň výš totiž mohou být přeneseny na konečného spotřebitele. To platí zejména tehdy, když na nižších úrovních trhu existuje účinná hospodářská soutěž. Podle mého názoru nesměřuje navíc pouze ta okolnost, že na nižších úrovních trhu neexistuje žádná či jen nedostatečná hospodářská soutěž, k tvrzení, že na omezení hospodářské soutěže na vyšší úrovni trhu se čl. 81 odst. 1 ES nevztahuje. Problém spočívající v tom, že výhody vznikající prostřednictvím hospodářské soutěže na vyšší úrovni trhu nejsou z důvodu chybějící hospodářské soutěže na nižší úrovni trhu přenášeny na konečného spotřebitele, je totiž třeba vyřešit na té úrovni trhu, kde se nachází. K okolnosti, že výhody vyplývající z hospodářské soutěže na vyšší úrovni trhu nejsou z důvodu chybějící hospodářské soutěže na nižší úrovni trhu přenášeny na konečného spotřebitele, lze ovšem přihlížet v rámci posouzení příslušné dohody podle čl. 81 odst. 3 ES.

114.

Proti tomuto přístupu Soudu navíc hovoří to, že by cílové omezení hospodářské soutěže jakožto alternativní skutkovou podstatu čl. 81 odst. 1 ES zčásti zbavil užitečného účinku. Pojem „cílové omezení hospodářské soutěže“ by sice mohl i nadále zahrnovat případy, kdy je dotčena hospodářská soutěž na trhu, na kterém spotřebitel přímo poptává předmětný produkt, ale pokud dojde k omezení hospodářské soutěže na vyšší úrovni trhu, pak by podle uvedeného přístupu Soudu mohlo být podstatně těžší předpokládat cílové omezení hospodářské soutěže.

115.

S přibývající vzdáleností od úrovně trhu, kde konečný spotřebitele poptává konečný produkt, by totiž mohlo být obtížnější analyzovat, zda má dané omezení hospodářské soutěže na vyšší úrovni trhu citelně nepříznivý dopad na konečného spotřebitele. Od určité vzdálenosti by bylo bez provedení analýzy trhu sotva možné takovou analýzu provést. S analýzou trhu by ovšem došlo k překročení hranice od cílového k výslednému omezení hospodářské soutěže.

116.

Uvedený přístup Soudu by tak měl za následek, že u dohod prováděných na úrovni trhu v určité vzdálenosti od úrovně trhu, kde konečný spotřebitel poptává konečný produkt, by už takřka nepřicházela v úvahu cílová, nýbrž už jen výsledná omezení hospodářské soutěže.

117.

Ostatně, toto nesprávné právní posouzení, pokud jde o výklad Soudu, nelze podložit judikaturou, na kterou Soud odkázal v bodě 118 napadeného rozsudku. Soud tak v bodě 115 rozsudku ze dne 7. června 2006, Österreichische Postsparkasse v. Komise ( 59 ), pouze konstatoval, že konečným cílem článku 81 ES je zvýšit blaho spotřebitele a v této souvislosti zmiňuje podíl spotřebitele na zisku plynoucího z uvedené dohody v souvislosti s čl. 81 odst. 3 ES. Ani z rozsudku Consten a Grundig v. Komise ( 60 ) nelze dovodit výklad pojmu „cílové omezení hospodářské soutěže“, o který se Soud opíral v napadeném rozsudku.

118.

Soud tedy nesprávně vyložil pojem „cílové omezení hospodářské soutěže“, když rozhodl, že předpoklad existence cílového omezení hospodářské soutěže vyžaduje v projednávaném případě vypracování analýzy za účelem objasnění otázky, zda je cílem nebo výsledkem dohody omezení hospodářské soutěže na relevantním trhu v neprospěch konečného spotřebitele.

119.

Jen pro doplnění bych chtěla připomenout, že i když je podle přístupu Soudu, který je podle mého názoru výsledkem nesprávného právního posouzení, vyžadována analýza nevýhod pro konečné spotřebitele, další právní pochybení by spočívalo v tom, že se tento přístup zakládá na příliš zužujícím chápání výhod pro konečné spotřebitele, kteří jsou chráněni podle čl. 81 odst. 1 ES.

120.

Aseprofar a Komise namítají, že Soud nesmí přihlížet pouze k účinkům paralelního obchodu na ceny uplatňované vůči konečným spotřebitelům. Odvolávají se na to, že i na další výhody pro konečné spotřebitele je třeba pohlížet jako na chráněné podle článku 81 ES. V této souvislosti odkazují mj. na to, že systémy zdravotního pojištění by mohly na základě paralelního obchodu snížit náklady na léčivé přípravky.

121.

Oproti názoru GSK nelze toto tvrzení zamítnout jako nepřípustné tvrzení skutečností v řízení o kasačním opravném prostředku. Aseprofar a Komise tím totiž v prvé řadě namítají, že Soud chápe výhody pro konečné spotřebitele chráněné podle článku 81 ES příliš zužujícím způsobem, a tudíž se dopouští nesprávného právního posouzení, pokud jde o výklad článku 81 ES. Tento důvod kasačního opravného prostředku je i odůvodněný. Podle článku 81 ES se toto totiž týká všech výhod, které mohou pro konečné spotřebitele vzniknout prostřednictvím systému nenarušené soutěže, tedy všechny přímé nebo nepřímé cenové výhody, jakož i jiné přímé a nepřímé výhody, které se netýkají ceny.

122.

Soud tím, že se v bodech 133, 134 a 147 napadeného rozsudku soustředil pouze na účinky VOP na ceny uplatňované vůči konečným spotřebitelům a odůvodnění Komise považoval za právně vadné již z toho důvodu, že tento aspekt nezohlednila, nerozpoznal dosah výhod pro konečné spotřebitele, které jsou chráněny podle článku 81 ES.

123.

Závěrem je třeba konstatovat, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení, pokud jde o výklad pojmu „cílové omezení hospodářské soutěže“.

124.

Jelikož se mi zdá, že již shora pojednaná právní pochybení mohou vést k nahrazení odůvodnění Soudu týkajícího se cíle VOP, kterým je omezení hospodářské soutěže, upustím od přezkumu všech dalších důvodů kasačního opravného prostředku. Je ovšem třeba brát v úvahu, že Soudní dvůr se musí při nahrazení odůvodnění opírat o skutkové okolnosti, které zjistil Soud ( 61 ). Proto se budu dále ještě zabývat důvody kasačního opravného prostředku, které se týkají zohlednění právního a hospodářského kontextu uvedených VOP Soudem.

125.

Komise, Aseprofar, EAEPC a Polská republika namítají pochybení Soudu týkající se zohlednění právního a hospodářského kontextu VOP. Podstatným aspektem těchto důvodů kasačního opravného prostředku je to, že Soud v rámci svého odůvodnění týkajícího se protisoutěžního cíle VOP vycházel z jiného právního a hospodářského kontextu, než tomu bylo v rámci jeho odůvodnění týkajícího se protisoutěžního účinku VOP. V této souvislosti jsou vytýkány zejména nesprávné pojetí právního a hospodářského kontextu, zkreslování skutečností a rozpory v odůvodnění. GSK proti tomu naopak namítá, že tyto důvody kasačního opravného prostředku jsou v rámci řízení o něm do značné míry nepřípustné, neboť směřují k přezkumu skutkových zjištění provedených Soudem. V ostatním GSK uplatňuje tytéž důvody kasačního opravného prostředku, pouze obráceně, a namítá tedy, že se Soud nedopustil pochybení v části rozsudku týkající se protisoutěžního cíle VOP, nýbrž v části týkající se protisoutěžního účinku VOP.

126.

Předem je třeba odmítnout důvod kasačního opravného prostředku, podle něhož Soud nesprávně pochopil pojem „právní a hospodářský kontext“, neboť vycházel z toho, že právní a hospodářský kontext může být při přezkumu cíle VOP, kterým je omezení hospodářské soutěže, jiný než při přezkumu jejich výsledku, kterým je omezení hospodářské soutěže. Jak vyplývá z bodu 110 napadeného rozsudku, Soud správně vycházel z toho, že k témuž právnímu a hospodářskému kontextu je třeba přihlížet jak při přezkumu cíle dohody, kterým je omezení hospodářské soutěže, tak i při přezkumu jejího výsledku, kterým je omezení hospodářské soutěže ( 62 ).

127.

U ostatních důvodů kasačního opravného prostředku je třeba rozlišovat mezi tím, co Soud předpokládal ve větě druhé bodu 122 napadeného rozsudku, a to že zprostředkovatelé si mohou ponechat případné cenové výhody plynoucí z paralelního obchodu, v kterémžto případě tyto výhody nejsou přeneseny na konečné spotřebitele (i), a ostatními konstatováními Soudu (ii).

128.

Komise, Aseprofar, EAEPC a Polská republika se správně ohrazují proti předpokladu uvedenému ve větě druhé bodu 122 napadeného rozsudku, a sice že zprostředkovatelé léčivých přípravků si mohou ponechat případné cenové výhody plynoucí z paralelního obchodu s léčivými přípravky, v kterémžto případě tyto výhody nejsou přeneseny na konečné spotřebitele. Toto konstatování je stiženo právními vadami.

129.

Zaprvé, toto konstatování představuje zkreslování důkazů. Skutková zjištění Soudu sice v řízení o kasačním opravném prostředku zásadně nesmějí být zpochybňována, neboť kasační opravný prostředek k Soudnímu dvoru je omezený na právní otázky ( 63 ), avšak jedna výjimka je stanovena pro případy, kdy ze soudního spisu vyplyne, že skutková zjištění provedená Soudem jsou věcně nesprávná ( 64 ).

130.

Takový případ tu zde skutečně máme. Jak vyplývá ze soudního spisu, předpoklad Soudu uvedený ve větě druhé bodu 122 napadeného rozsudku, a sice že zprostředkovatelé léčivých přípravků si mohou ponechat případné cenové výhody plynoucí z paralelního obchodu s léčivými přípravky, v kterémžto případě tyto výhody nejsou přeneseny na konečné spotřebitele, nevychází ze soudního spisu, právě naopak je v něm tento předpoklad vyvrácen.

131.

Nejprve je třeba konstatovat, že se jedná o předpoklad vykonstruovaný samotným Soudem. To vyplývá zejména ze srovnání mezi větou první a větou druhou bodu 122 napadeného rozsudku. V první větě Soud konstatoval, co směla Komise předpokládat s přihlédnutím k právnímu a hospodářskému kontextu. Toto nepředstavuje předpoklad vykonstruovaný samotným Soudem. Ve větě druhé Soud naopak sám předpokládal, že zprostředkovatelé si mohou ponechat případné cenové výhody plynoucí z paralelního obchodu, v kterémžto případě tyto výhody nejsou přeneseny na konečné spotřebitele. Tuto větu nelze chápat jinak, než že se jedná o předpoklad vykonstruovaný samotným Soudem.

132.

Tento předpoklad se dále neopírá o soudní spis. V této souvislosti je třeba upozornit zejména na to, že GSK v řízení před Soudem neuvedla, že španělští zprostředkovatelé nestanoví v zemích určení nižší ceny a že výhody s tím spojené nejsou přeneseny na pacienty ( 65 ). GSK pouze pokládala míru snížení ceny a výši výhod pro konečné spotřebitele za nepatrné. Účastníci řízení sice nejsou jednotného názoru ohledně míry snížení ceny a výše výhod, nicméně nepřou se o zásadní otázku, zda taková odchylka vůbec existuje.

133.

Předpoklad Soudu uvedený ve větě druhé bodu 122 napadeného rozsudku, a sice že zprostředkovatelé si ponechali (všechny) cenové výhody plynoucí z paralelního obchodu, pročež tyto výhody nebyly přeneseny na konečné spotřebitele, tak představuje zkreslení skutkového stavu, které musí být v rámci řízení o kasačním opravném prostředku zohledněno.

134.

Zadruhé je předpoklad uvedený ve větě druhé bodu 122 napadeného rozsudku stižen právní vadou ve formě rozporného odůvodnění ( 66 ). Je rozporné, když Soud na jednu stranu ve větě druhé bodu 122 napadeného rozsudku vysloví předpoklad, že zprostředkovatelé si ponechávají cenové výhody plynoucí z paralelního obchodu, ale na druhou stranu se v rámci posouzení výsledku, kterým je omezení hospodářské soutěže, provedeného v bodech 185, 187 a 189 napadeného rozsudku opírá o to, že španělští zprostředkovatelé vyvážející léčivé přípravky do země určení je nabízí za nižší ceny (i když jen nepatrně) než zprostředkovatelé v této zemi určení.

135.

Důvody kasačního opravného prostředku, jimiž Komise, Aseprofar, EAEPC a Polská republika vytýkají další zkreslování skutkového stavu nebo rozpory v odůvodnění Soudu, zejména ohledně účinků vnitrostátních cenových regulací v oblasti léčivých přípravků na hospodářskou soutěž v rámci jedné značky, je třeba odmítnout.

136.

Zdá se mi, že tyto důvody kasačního opravného prostředku je třeba odmítnout, aniž by bylo třeba zkoumat jejich přípustnost, již proto, že Soud v části jeho odůvodnění týkající se cíle VOP, kterým je omezení hospodářské soutěže, sám neuvedl žádné další předpoklady, které by byly v rozporu s konstatováními, která Soud učinil v části jeho odůvodnění týkající se výsledku, kterým je omezení hospodářské soutěže. V rozsahu, ve kterém Soud na základě právního a hospodářského kontextu zjištěného v bodech 124 až 131 napadeného rozsudku zkoumal, co Komise směla předpokládat v rámci přezkumu protisoutěžního cíle VOP, a v rozsahu, ve kterém Soud v tomto ohledu dospěl k závěrům odchylným od těch při přezkumu protisoutěžního účinku, se mi zdá, že závěr tohoto přezkumu je v prvé řadě výsledkem uvedených právních vad týkajících se výkladu pojmu „protisoutěžní cíl“, a nikoli nesprávného chápání právního a hospodářského kontextu.

137.

Souhrnně konstatuji, že Soud provedl nesprávný výklad pojmu „cílové omezení hospodářské soutěže“. Právními vadami je stižen předpoklad Soudu uvedený ve větě druhé bodu 122 napadeného rozsudku, a sice že zprostředkovatelé si ponechali případné cenové výhody plynoucí z paralelního obchodu, pročež tyto výhody nebyly přeneseny na konečné spotřebitele.

138.

Kasační opravný prostředek GSK by bylo třeba zamítnout, pokud by se odůvodnění Soudu stižené právními vadami mělo nahradit odůvodněním, že Komise právem předpokládala, že cílem VOP je omezení hospodářské soutěže.

139.

Nejprve bych se chtěla zabývat skutkovým stavem zjištěným Soudem (1), neboť Soudní dvůr se při nahrazení odůvodnění Soudu může opírat pouze o skutečnosti, které byly zjištěny Soudem. Následně se budu zabývat odůvodněním, kterým je třeba nahradit odůvodnění Soudu stižené právními vadami (2).

140.

Soudní dvůr nesmí v rámci řízení o kasačním opravném prostředku provádět zásadně žádná skutková zjištění. Proto lze připustit nahrazení odůvodnění Soudu jen za předpokladu, že Soudní dvůr může toto odůvodnění opírat o skutečnosti zjištěné Soudem ( 67 ).

141.

V této souvislosti jsou problematické rozporné předpoklady Soudu uvedené ve větě druhé bodu 122 napadeného rozsudku na straně jedné a v bodech 185, 187 a 189 napadeného rozsudku na straně druhé. Na jednu stranu Soud ve větě druhé bodu 122 napadeného rozsudku vycházel z předpokladu, že zprostředkovatelé léčivých přípravků si ponechali případné cenové výhody plynoucí z paralelního obchodu s léčivými přípravky, pročež tyto výhody nebyly přeneseny na konečné spotřebitele. Na straně druhé Soud v bodech 185, 187 a 189 napadeného rozsudku vycházel z předpokladu, že španělští zprostředkovatelé vyvážející léčivé přípravky do země určení je nabízí za nižší ceny (i když jen nepatrně) než zprostředkovatelé v této zemi určení.

142.

I přes tento rozpor lze podle mého názoru předpokládat, že Soud vychází ze skutkového stavu, kdy španělští zprostředkovatelé vyvážející léčivé přípravky do země určení je nabízí za nižší ceny (i když jen nepatrně) než zprostředkovatelé v této zemi určení.

143.

V tomto směru lze zaprvé uvést, že Soud ve větě druhé bodu 122 pouze vyjádřil předpoklad, který při detailnějšímu přezkumu provedeném v bodech 185, 187 a 189 napadeného rozsudku přehodnotil.

144.

Zadruhé, předpoklad uvedený ve větě druhé bodu 122 je zřejmě třeba vidět v souvislosti s (právně závadným) názorem, že v rámci cílového omezení hospodářské soutěže je třeba přihlížet k nevýhodám pro konečné spotřebitele a že tyto nevýhody mohou být zohledněny jen ve formě nepříznivého účinku na ceny uplatňované vůči konečným spotřebitelům.

145.

Zatřetí je třeba přihlížet k tomu, že zde máme zvláštní případ. Není to tak, že by Soud neprovedl skutková zjištění. Spíše je to tak, že Soud učinil dvě protichůdná zjištění k jednomu aspektu skutkového stavu, přičemž ze soudního spisu vyplývá, že jedno z těchto zjištění je nesprávné a druhé naopak správné. Domnívám se, že v takovém případě se nejedná Soudní dvůr nepřekročuje pravomoci, které má v řízení o kasačním opravném prostředku, když vychází ze zjištění Soudu, která jsou v souladu s obsahem soudního spisu.

146.

Ve výsledku si myslím, že se Soudní dvůr může při rozumném posouzení napadeného rozsudku opírat o zjištění Soudu uvedené v bodě 185 napadeného rozsudku, podle něhož španělští zprostředkovatelé vyvážející léčivé přípravky do země určení je nabízí za nižší ceny než zprostředkovatelé v této zemi určení.

147.

Dále je třeba zkoumat, zda je vycházeje z tohoto skutkového stavu a na základě správného výkladu pojmu „cíl spočívajícího v omezení hospodářské soutěže“ ( 68 ) třeba nahradit odůvodnění napadeného rozsudku v tom smyslu, že Komise v napadeném rozhodnutí právem vycházela z toho, že cílem VOP je omezení hospodářské soutěže.

148.

V této souvislosti je třeba připomenout, že Soud v rámci žaloby na neplatnost podané na základě článku 230 ES přezkoumá, zda je odůvodnění rozhodnutí Komise stiženo právními vadami, ale nesmí toto odůvodnění Komise nahradit vlastním odůvodněním ( 69 ). Tato judikatura platí obdobně pro Soudní dvůr, pokud v rámci řízení o kasačním opravném prostředku nahrazuje odůvodnění Soudu. V projednávaném případě je tedy třeba zkoumat, zda se zjištění Komise, že cílem VOP bylo omezení hospodářské soutěže, dostatečně opírá o odůvodnění napadeného rozhodnutí.

149.

Jak jsem uvedla výše, cíl dohody spočívající v omezení hospodářské soutěže lze předpokládat tehdy, když je dohoda s přihlédnutím k jejímu právnímu a hospodářskému kontextu konkrétně způsobilá a směřuje k vyvolání dostatečně nepříznivých účinků na hospodářskou soutěž ( 70 ). V této souvislosti lze přihlížet jak ke stávajícím zkušenostem cestou typizované perspektivy, tak i k vědecko hospodářským poznatkům, na základě nichž lze předpokládat vznik takových účinků.

150.

V první řadě Komise opřela své tvrzení, že cílem VOP bylo omezení hospodářské soutěže, o to, že VOP směřovaly k omezení paralelního obchodu, a z toho důvodu bylo jejich cílem omezení hospodářské soutěže ( 71 ). Komise své odůvodnění opřela v první řadě o typizovanou perspektivu, kterou lze shrnout slovy „omezení paralelního obchodu, a tudíž cílové omezení hospodářské soutěže“.

151.

V tomto odůvodnění nespatřuji žádné právní pochybení.

152.

Nejprve je třeba připomenout, že takový typizovaný postup je slučitelný s povahou cílového omezení hospodářské soutěže jakožto ohrožovacího deliktu ( 72 ).

153.

Dále je při zohlednění stávajících zkušeností cestou typizované perspektivy třeba brát v úvahu zejména judikaturu Soudního dvora. Z ní vyplývá, že dohoda směřující k omezení paralelního obchodu představuje jeden z typických případů cílového omezení hospodářské soutěže ( 73 ).

154.

Dále typizovaná perspektiva sice vždy přichází v úvahu za předpokladu, že právní a hospodářský kontext dohody, která má být přezkoumána, není v rozporu s použitelností tohoto typizovaného posouzení. ( 74 ) To ale nelze v projednávaném případě předpokládat.

155.

Zaprvé, z bodů 65 a 66 rozsudku Sot. Lélos kai Sia ( 75 ) vydaného velkým senátem Soudního dvora podle mého názoru vyplývá, že přes právní a hospodářské zvláštnosti odvětví léčivých přípravků platí i pro něj zásada, že dohodu směřující k omezení paralelního obchodu je nutno pokládat za cílové omezení hospodářské soutěže. I když základem tohoto rozsudku byla předběžná otázka, jejímž předmětem byl výklad článku 82 ES, odvolával se zde Soudní dvůr výslovně na pojem „cílové omezení hospodářské soutěže“ ve smyslu článku 81 ES.

156.

Zadruhé, žádná zvláštnost odvětví léčivých přípravků, na které se odvolává GSK, není způsobilá zpochybnit hodnocení vyvěrající ze zkušenosti, a sice že cílem dohod směřujících k omezení paralelního obchodu je omezení hospodářské soutěže.

157.

Nejprve je třeba konstatovat, že podle právního a hospodářského kontextu zjištěného Komisí nelze předpokládat, že by vnitrostátní cenové regulace zavedené v jednotlivých členských státech vylučovaly jakýkoli prostor pro hospodářskou soutěž ( 76 ).

158.

Dále, existence rozdílných vnitrostátních cenových regulací nevyvrací per se předpoklad cílového omezení hospodářské soutěže. Jak totiž správně uvádí Komise a EAEPC, k hospodářské soutěži v rámci evropského vnitřního trhu dochází zpravidla za odlišných vnitrostátních podmínek. Evropský vnitřní trh se totiž i přes harmonizaci určitého rozsahu nadále vyznačuje rozdílnými právními a hospodářskými řády jednotlivých členských států. Hospodářská soutěž za zcela stejných podmínek tedy zásadně neexistuje. To ale nevede k tomu, že čl. 81 odst. 1 ES se nepoužije ( 77 ).

159.

Oproti názoru GSK dále nehraje v této souvislosti roli, že členské státy chtějí omezit platnost vnitrostátních ustanovení na jejich státní území. Využití příznivějších podmínek v určitém členském státě naopak právě představuje jednu z podstatných výhod vnitřního trhu.

160.

Nakonec je třeba brát v úvahu to, že článek 81 ES přispívá i k dosažení cíle spočívajícího v posílení spojení vnitrostátních trhů ( 78 ). V určité míře sice sdílím skepsi Soudu týkající se otázky, zda se užitím pravidel hospodářské soutěže v oblasti léčivých přípravků skutečně dosáhne spojení trhů v tom smyslu, že se srovnají ceny pro konečné spotřebitele, ale minimálně nelze vyloučit, že oddělení vnitrostátních trhů by mohlo narušit spojení trhů na jiných úrovních trhu.

161.

Nakonec si nemyslím, že v projednávaném případě velmi záleží na cíli spočívajícím ve spojení trhů. Hospodářská soutěž ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES je sice uvedena jako prostředek k dosažení cílů Smlouvy, a slouží tedy i ve prospěch dosažení postupného spojení trhů ( 79 ). Není ale významná pouze v rámci tohoto cíle. Článek 81 odst. 1 ES chrání hospodářskou soutěž i tehdy, když směřuje ke spojení trhů jen omezeně.

162.

Závěrem je tedy třeba konstatovat, že z právního a hospodářského kontextu nevyplynul pro Komisi žádný důvod pro to, aby se odklonila od typizovaného posouzení „omezení paralelního obchodu, a tudíž cílové omezení hospodářské soutěže“.

163.

Pro doplnění bych chtěla připomenout, že i když Komise své odůvodnění opřela v prvé řadě o typizovanou perspektivu, odůvodnění napadeného rozhodnutí obsahuje minimálně prvky, které jsou důvodem pro to, že lze předpokládat omezení hospodářské soutěže.

164.

Z bodu odůvodnění 116 napadeného rozhodnutí tak zaprvé vyplývá, že prostřednictvím VOP měl být omezen zdroj zásobování pro léčivé přípravky a že španělští zprostředkovatelé měli na základě rozdílu v cenách ve Španělsku a v jiných členských státech jak možnost, tak i motivaci nabízet tyto přípravky pod cenou požadovanou zprostředkovateli usazenými v zemi určení.

165.

Zadruhé, Komise ve svém odůvodnění týkajícím se cíle VOP spočívajícího v omezení hospodářské soutěže sice výslovně nevysvětlila, jakou roli pro hospodářskou soutěž hrají v odvětví léčivých přípravků patenty, ve svém odůvodnění týkajícím se cílového omezení hospodářské soutěže výslovně nepoukázala na význam paralelního obchodu spočívající v tom, že cenová soutěž vyvolaná paralelním obchodem představuje až do zániku patentu hlavní formu hospodářské soutěže v této oblasti ( 80 ), ale v bodě odůvodnění 112 napadeného rozhodnutí vzala tento fenomén v potaz, když poukázala na rostoucí konkurenční tlak na léčivý přípravek GSK v důsledku zániku patentové ochrany. Tím tedy tento aspekt v jejím odůvodnění alespoň zazněl.

166.

Zatřetí, Komisi v této souvislosti nelze vytýkat, že nezohlednila možnost členských států stanovit ceny, a tím snížit náklady na léčivé přípravky. V rozsahu, v jakém vnitrostátní právní řád ponechá prostor pro hospodářskou soutěž, je totiž hospodářská soutěž v rámci tohoto prostoru chráněna článkem 81 ES.

167.

Začtvrté, Komise správně konstatovala, že omezením paralelního obchodu se nutně posílí i vyjednávací pozice výrobce léčivých přípravků v rámci vyjednávání v členských státech, v nichž jsou prodejní ceny a sazby náhrad proplácených za léčivé přípravky stanoveny státními orgány ( 81 ). I když totiž nelze postup mezi těmito orgány a výrobci léčivých přípravků postavit na roveň s jednáními o smlouvě mezi dvěma soukromými podniky, bude hrát roli řada faktorů, k nimž mj. patří možnost odebírat léčivé přípravky ze zásobovacího zdroje za výhodné ceny ( 82 ). Tento aspekt nelze ponechat bez povšimnutí v rámci čl. 81 odst. 1 ES.

168.

Závěr Komise, podle něhož bylo cílem VOP omezení hospodářské soutěže, se tedy neopíralo pouze o odůvodnění, podle něhož lze na základě typizované perspektivy předpokládat cílové omezení hospodářské soutěže již proto, že cílem VOP bylo omezení paralelního obchodu. Odůvodnění Komise naopak obsahovalo alespoň i prvky, na základě nichž lze, aniž by musela být vypracována podrobná analýza trhu, předpokládat, že VOP by směřovaly k narušení hospodářské soutěže.

169.

Závěrem je tedy třeba konstatovat, že Komise v napadeném rozhodnutí správně konstatovala, že cílem VOP bylo omezení hospodářské soutěže.

170.

Odůvodnění napadeného rozsudku je tedy třeba nahradit v tom smyslu, že Komise byla oprávněna předpokládat, že cílem VOP bylo omezení hospodářské soutěže. Soud měl potvrdit článek 1 napadeného rozhodnutí již proto, že Komise byla oprávněna vycházet z toho, že cílem VOP bylo omezení hospodářské soutěže

171.

Jelikož Soud neprávem vycházel z toho, že Komise nesměla předpokládat, že cílem VOP bylo omezení hospodářské soutěže a odůvodnění napadeného rozsudku je třeba odpovídajícím způsobem nahradit ( 83 ), je třeba zamítnout důvody kasačního opravného prostředku podaného GSK, které směřují proti odůvodnění napadeného rozsudku týkajícímu se výsledku VOP spočívajícího v omezení hospodářské soutěže, jako irelevantní. Tyto důvody kasačního opravného prostředku nemohou zpochybnit bod 2 výroku napadeného rozsudku. Ten totiž nachází dostatečnou oporu již v odůvodnění týkajícím se cíle spočívajícího v omezení hospodářské soutěže, které má být nahrazeno.

172.

Ze shora uvedených důvodů navrhuji zamítnout kasační opravný prostředek podaný GSK ve věci C-501/06 P za předpokladu, že dojde k nahrazení odůvodnění napadeného rozsudku týkajícího se cíle VOP, kterým je omezení hospodářské soutěže.

173.

Než se budu zabývat kasačním opravným prostředkem Komise (B), Aseprofaru (C) a EAEPC (D), ráda bych se krátce vrátila k té části napadeného rozsudku, kterou strany napadají (A)

174.

V bodech 233 až 320 napadeného rozsudku Soud zkoumal odůvodnění Komise, o něž opírala zamítnutí návrhu GSK na vynětí VOP na základě čl. 81 odst. 3 ES. Nejprve konstatoval, že osoba, která se dovolává čl. 81 odst. 3 ES musí prostřednictvím přesvědčivých argumentů a důkazů prokázat, že tyto podmínky stanovené v čl. 81 odst. 3 ES jsou splněny ( 84 ). Komise musí adekvátním způsobem tyto argumenty a důkazy přezkoumat a vyhodnotit ( 85 ).

175.

Posouzení dohody podle čl. 81 odst. 3 ES zahrnuje komplexní hospodářské posouzení. Proto je soudní přezkum v rámci žaloby na neplatnost omezen na ověření věcné správnosti skutkových zjištění provedených Komisí, že se nedopustila zjevně nesprávného posouzení těchto skutkových zjištění a že je správně právně kvalifikovala ( 86 ). To zahrnuje i přezkum toho, zda důkazy uplatněné GSK představují veškeré relevantní údaje a zda o ně lze opřít závěry, které z nich byly vyvozeny ( 87 ). Soudu ale nepřísluší, aby nahrazoval odůvodnění Komise vlastním odůvodněním ( 88 ).

176.

V bodech 247 až 308 napadeného rozsudku Soud nejprve přezkoumal odůvodnění Komise týkající se první podmínky stanovené v čl. 81 odst. 3 ES. Zde konstatoval, že podporu technického pokroku ve smyslu čl. 81 odst. 3 ES lze předpokládat, jsou-li dány zřejmé objektivní výhody, které nelze spatřovat již v jakýchkoliv subjektivních výhodách, které mají podniky účastnící se této dohody ( 89 ). Přezkum toho, zda jsou takové výhody dány, může předpokládat prospektivní analýzu. V jejím rámci je třeba zkoumat, zda se s ohledem na skutkové argumenty a předložené důkazy jeví pravděpodobnějším, buď že dotyčná dohoda má umožnit získání zřejmých objektivních výhod, anebo že tomu tak není ( 90 ). Komisi zadruhé případně náleží posoudit, zda tyto zřejmé objektivní výhody mohou vynahradit nepříznivé následky pro hospodářskou soutěž ( 91 ).

177.

V rámci přezkumu odůvodnění Komise Soud postupoval následovně. Nejprve představil skutkové argumenty a důkazy předložené GSK na podporu své žádosti o vynětí a zkoumal a uznal jejich průkaznost ( 92 ). Poté zkoumal, zda je Komise dostatečně zohlednila v rámci přezkumu existence zřejmých objektivních výhod ( 93 ). Soud nakonec dospěl k závěru, že odůvodnění Komise je stiženo nedostatečným přezkumem, protože Komise dostatečně nezohlednila a nevyvrátila všechny relevantní skutkové argumenty a důkazy předložené GSK ( 94 ). Proto Komise nemohla legálně dojít k závěru, že GSK neprokázala, že první podmínka použití čl. 81 odst. 3 ES byla splněna ( 95 ).

178.

Nakonec Soud uvedl, že závěry Komise týkající se třech dalších podmínek podle čl. 81 odst. 3 ES jsou v podstatě založeny na jejím závěru týkajícím se první podmínky. Jelikož závěr týkající se první podmínky je stižen nedostatečným přezkumem a ani zbytek odůvodnění týkající se ostatních podmínek není dostatečný, Komise nemohla legálně dojít k závěru, že tyto tři další podmínky nebyly splněny ( 96 ).

179.

Ve svém kasačním opravném prostředku ve věci C-513/06 P a svém vzájemném kasačním opravném prostředku ve věci C-501/06 P Komise jednak prostřednictvím pěti důvodů kasačního opravného prostředku napadá odůvodnění Soudu týkající se první podmínky podle čl. 81 odst. 3 ES (1), a jednak prostřednictvím jednoho důvodu kasačního opravného prostředku napadá odůvodnění Soudu týkající se dalších podmínek podle čl. 81 odst. 3 ES (2). Kasační opravný prostředek a vzájemný kasační opravný prostředek podané Komisí mají převážně stejný obsah, a proto budou přezkoumány společně.

180.

Pokud jde o první podmínku, vznesla Komise řadu různých námitek, které rozdělila do pěti důvodů kasačního opravného prostředku.

181.

V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku Komise nejprve namítá, že Soud zkreslil právní a hospodářský kontext daných VOP. Jelikož Komise neoznačuje napadenou část rozsudku, je tento důvod kasačního opravného prostředku třeba odmítnout jako nepřípustný podle článku 225 ES, čl. 58 odst. 1 statutu Soudního dvora a podle čl. 112 odst. 1 písm. c) jeho jednacího řádu ( 97 ).

182.

Komise dále namítá nedostatek odůvodnění. Ten podle ní spočívá v tom, že Soud nevysvětlil, proč v bodě 104 napadeného rozsudku vycházel pouze z toho, že vnitrostátní cenové regulace jsou způsobilé narušit hospodářskou soutěž, ale v bodě 276 napadeného rozsudku vychází ze skutečného narušení hospodářské soutěže těmito pravidly.

183.

Tato námitka je neopodstatněná. Konstatování Soudu uvedené v bodě 104 napadeného rozsudku vzešlo v rámci přezkumu toho, zda existence vnitrostátních cenových regulací směřuje k nepoužitelnosti čl. 81 odst. 1 ES. Soud v bodě 105 napadeného rozsudku konstatoval, že vnitrostátní pravidla směřující k narušování hospodářské soutěže nevylučují použitelnost čl. 81 odst. 1 ES. Proto bylo v této souvislosti zbytečné pozitivně zjišťovat, zda tato pravidla skutečně narušují hospodářskou soutěž. Nedostatek odůvodnění tedy nespočívá v tom, že se Soud v bodě 104 napadeného rozsudku zaměřil pouze na to, že tyto vnitrostátní cenové regulace jsou způsobilé narušit hospodářskou soutěž, ale v bodě 276 napadeného rozsudku vychází ze skutečného narušení hospodářské soutěže těmito pravidly ( 98 ).

184.

V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku Komise uplatňuje, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení, pokud jde o výklad pojmu „podpora technického pokroku“ a pokud jde o rozložení důkazního břemene a rozsah dokazování

185.

Komise zaprvé namítá, že Soud se dopustil nesprávného právního posouzení, když použil zejména v bodech 242 a 269 napadeného rozsudku důkazní standard z oblasti kontroly spojování podniků. V rámci kontroly spojování podniků je Komise povinna zjistit skutečnosti hovořící pro a proti slučitelnosti spojení podniků se společným trhem a nese v tomto ohledu důkazní břemeno. V rámci žádosti o vynětí dohody podle čl. 81 odst. 3 ES přísluší naopak žádajícímu podniku, aby prokázal, že jsou splněny předpoklady podle čl. 81 odst. 3 ES. V tomto ohledu nese důkazní břemeno podnik.

186.

Tato námitka není opodstatněná. Soud sice v bodě 242 napadeného rozsudku vzal v úvahu rozsudky, které byly vydány v souvislosti s kontrolou spojování podniků ( 99 ), z toho ale nelze usuzovat, že Soud předpokládal, že Komise je povinna zjistit skutečnosti hovořící pro a proti slučitelnosti předmětných VOP s čl. 81 odst. 3 ES a že v tomto ohledu nese důkazní břemeno. Proti tomu hovoří zejména zjištění Soudu uvedená v bodech 235 a 236, 248 a také 269 napadeného rozsudku, v nichž se Soud jasně vyjádřil v tom smyslu, že nejprve přísluší žádajícímu podniku, aby s pomocí přesvědčivých argumentů a důkazů prokázal, že jsou splněny předpoklady podle čl. 81 odst. 3 ES. Proti tomu hovoří zejména i závěr Soudu uvedený v bodě 303 napadeného rozsudku, podle něhož je odůvodnění napadeného rozhodnutí stiženo nedostatečným přezkumem, když Komise platně nezohlednila všechny předložené relevantní skutkové argumenty a důkazy.

187.

Zadruhé Komise namítá, že Soud uznal za dostačující, že GSK předkládá relevantní, věrohodné a pravděpodobné argumenty a důkazy. Podle ustálené judikatury se však od žádajících podniků vyžaduje, aby předložily přesvědčivé argumenty a důkazy o tom, že jsou splněny předpoklady stanovené v čl. 81 odst. 3 ES. Soud se tedy dopustil nesprávného právního posouzení, když přenesl důkazní břemeno na Komisi. Soud navíc po Komisi v bodech 269, 277, 281, 286 a 313 napadeného rozsudku požadoval, aby předložila přesvědčivé argumenty a důkazy. Tímto způsobem Soud použil asymetrický důkazní standard v neprospěch Komise.

188.

I tato námitka je neopodstatněná. Nejprve je třeba upozornit na to, že Soud sám neprováděl žádná zjištění ohledně toho, zda existuje zřejmá objektivní výhoda. V bodě 241 napadeného rozsudku správně upozornil na svou omezenou pravomoc při přezkumu rozhodnutí Komise, pokud se tato rozhodnutí opírají o komplexní hospodářské posouzení. V tomto případě Soud prověří, zda byla dodržena procesní pravidla, zda je odůvodnění dostatečné, zda byl správně zjištěn skutkový stav a zda nedošlo ke zjevně nesprávnému posouzení skutkového stavu nebo ke zneužití pravomoci uvážení ( 100 ). Soud tedy správně přezkoumal odůvodnění Komise pouze v tom směru, zda se Komise dostatečně zabývala argumenty a důkazy přednesenými GSK.

189.

Prvním krokem v rámci tohoto přezkumu je zjištění předpokladů předmětné skutkové podstaty. Jako druhý krok musí Soud přezkoumat, do jaké míry byla tvrzení podniku relevantní pro naplnění předmětné skutkové podstaty ( 101 ). Jako třetí krok musí Soud přezkoumat, zda Komise v případě, že se tvrzeními podniku nebude řídit, dostatečně zohlednila a zamítla všechny jeho relevantní argumenty a důkazy. To, jak detailní podobu musí mít odůvodnění Komise, se řídí zejména podle relevantních tvrzení podniku ( 102 ). Jedná se tedy o pohyblivou škálu.

190.

V rozsahu, ve kterém Soud v bodech 269, 277, 281, 286 a 313 napadeného rozsudku kvalifikoval odůvodnění Komise v napadeném rozhodnutí jako nepřesvědčivé, se tedy nejedná o posouzení provedené samotným Soudem ohledně toho, zda byl závěr Komise týkající se nenaplnění první podmínky podle čl. 81 odst. 3 ES po obsahové stránce správný, či nikoli. Jedná se pouze o přezkum odůvodnění Komise týkající se toho, zda Komise přesvědčivě reprodukovala a dostatečně vyvrátila relevantní argumenty a důkazy předložené GSK.

191.

Za těchto okolností v těchto bodech nespatřuji ani použití asymetrického důkazního standardu, ani jiné právní pochybení týkající se postupu Soudu. Od toho je ale třeba odlišit otázku, zda Soud provedl správné posouzení obsahu napadeného rozhodnutí anebo jestli jej zkreslil ( 103 ).

192.

Komise dále napadá konstatování Soudu uvedená v bodech 249 a 252 napadeného rozsudku. Zde se Soud za účelem zjištění zřejmé objektivní výhody zaměřil na to, zda je s ohledem na argumenty a důkazy předložené GSK pravděpodobnější, že předmětná dohoda umožňuje dosažení zřejmých objektivních výhod, anebo nikoli. Komise namítá, že Soud se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že se odchýlil od věcného kritéria přezkumu, podle něhož je podmínkou existence zřejmé objektivní výhody.

193.

Tato námitka je neopodstatněná. Věcné kritérium přezkumu Soud vyjádřil v bodě 247 napadeného rozsudku, kde správně konstatoval, že podmínkou je existence zřejmé objektivní výhody ( 104 ). Bod 249 napadeného rozsudku je podle mého názoru třeba chápat v tom smyslu, že předpokladem vynětí, k němuž dojde v rámci nařízení č. 17 ex ante na určité období, může být prospektivní analýza týkající se vzniku výhod spjatých s touto dohodou, a obsahuje tak prognostický prvek ( 105 ). Prognózu nakonec nikdy nelze učinit se stoprocentní jistotou. ( 106 ) Proto lze předpokládat zřejmou objektivní výhodu již tehdy, pokud Komise na základě předložených argumentů a důkazů dospěje k přesvědčení, že vznik zřejmé objektivní výhody je na základě konkrétních zkušeností dostatečně pravděpodobný. Skutečnost, že se Soud v bodě 249 napadeného rozsudku soustředil na to, zda je vznik výhody pravděpodobný, tedy není sám o sobě stižen právní vadou. V této souvislosti sice v zásadě vyvstává otázka, jak vysoký stupeň pravděpodobnosti musí být dán, aby bylo možné předpokládat vznik zřejmé objektivní výhody, podle mého názoru je však zde třeba stanovit požadavek vysokého stupně pravděpodobnosti, neboť při porušení čl. 81 odst. 1 ES je třeba vycházet již z toho, že došlo k poklesu efektivnosti v podobě omezení hospodářské soutěže. Požadovaná míra pravděpodobnosti ale nehraje v řízení, v němž se projednává tento kasační opravný prostředek, žádnou roli. Soud totiž neopíral napadený rozsudek o to, že Komise stanovila požadavek vysokého stupně pravděpodobnosti. Soud se spíš zaměřil na to, že Komise dostatečně neodůvodnila svůj závěr týkající se neexistence zřejmé objektivní výhody, neboť ve svém odůvodnění dostatečně nezohlednila, respektive nevyvrátila, argumenty a důkazy předložené GSK, které byly pro posouzení existence zřejmé objektivní výhody významné.

194.

V rozsahu, ve kterém Komise namítá, že Soud v bodě 252 napadeného rozsudku pokládal za dostatečné již umožnění zřejmé objektivní výhody, je tato námitka neopodstatněná již proto, že Soud na tomto místě nic takového nekonstatoval. Spíše zde reprodukoval obsah napadeného rozhodnutí. Z bodu 252 napadeného rozsudku tak lze dovodit pouze toto: Podle názoru Soudu Komise v rámci napadeného rozhodnutí dospěla k závěru, že se argumenty a důkazy předloženými GSK dostatečně neprokázalo, že bylo možné dosáhnout zřejmé objektivní výhody.

195.

Komise dále namítá, že Soud vyžadoval na základě strukturálního faktoru vnitrostátních cenových regulací v jednotlivých členských státech, aby Komise provedla obzvlášť pečlivý přezkum.

196.

V této souvislosti Komise nejprve napadá konstatování Soudu uvedené v bodech 276 až 301 napadeného rozsudku, podle nichž měla Komise při přezkumu poklesu efektivnosti spjatého s paralelním obchodem a nárůstu efektivnosti spjatého s předmětnými VOP zohlednit právní a hospodářský kontext odvětví léčivých přípravků. Komise namítá, že se Soud v těchto bodech dopustil nesprávného právního posouzení, když předpokládal, že Komise nese ztížené důkazní břemeno na základě strukturální povahy cenových rozdílů.

197.

Tato námitka nakonec nemůže obstát. Pokud jde o bod 301 napadeného rozsudku je třeba upozornit na to, že tento bod navazuje na bod 300 napadeného rozsudku. Zde Soud upozornil především na významnou roli inovační hospodářské soutěže mezi výrobci léčivých přípravků, a tedy na význam výzkumu a vývoje v této oblasti. Účinky vnitrostátních cenových regulací v jednotlivých členských státech Soud zmínil v bodě 300 napadeného rozsudku jen pro doplnění („krom toho“). V rozsahu, ve kterém se Soud následně v bodě 301 napadeného rozsudku zaměřil na to, že Komise měla přesněji zkoumat pravděpodobnost vzniku výhody, kterou uplatnila GSK, směřuje to podle mého názoru v prvé řadě ke zohlednění inovační hospodářské soutěže mezi výrobci léčivých přípravků. Posílení povinnosti řádné péče příslušející Komisi z důvodu vnitrostátních cenových regulací, proti němuž se Komise ohrazuje, tedy nelze z bodu 301 napadeného rozsudku vyčíst.

198.

Jinak je tomu v bodě 276 napadeného rozsudku. Zde Soud na základě právního a hospodářského kontextu v odvětví léčivých přípravků, ve kterém byl narušen průběh hospodářské soutěže vnitrostátními pravidly, pokládá za obzvlášť závažné, že Komise neprovedla přezkum pravděpodobnosti vzniku shora uvedené výhody. Zde je vztah k vnitrostátním cenovým regulacím zřetelný.

199.

Komisi je sice třeba dát za pravdu v tom ohledu, že narušení hospodářské soutěže vnitrostátními cenovými regulacemi se netýkají přímo výhod, které mohou být vyvolány prostřednictvím VOP. Přímo se vnitrostátní cenové regulace týkají účinků omezení hospodářské soutěže, které bylo vyvoláno VOP.

200.

Základní myšlenka Soudu obsažená v bodě 276 napadeného rozsudku ale podle mého názoru není stižena právní vadou. V této souvislosti je nejprve třeba zohlednit, že v projednávaném případě tvoří ztráty efektivity způsobené omezením paralelního obchodu stranu „má dáti“ v rámci komplexního hospodářského posouzení, které se má provést podle čl. 81 odst. 3 ES, zatímco strana „dal“ zahrnuje zejména nárůst efektivity, který může vyplývat z podpory technického pokroku. Dále je třeba upozornit na to, že Komise musí v rámci své pravomoci podle čl. 81 odst. 3 ES spočívající v udělování výjimek ze zákazu zakotveného v čl. 81 odst. 1 ES zohlednit specifika určitých hospodářských odvětví a problémy, které se tam vyskytují ( 107 ). Komise tak musí v rámci posouzení, které se má provádět podle čl. 81 odst. 3 ES, zohlednit okolnosti, na základě kterých se účinky omezení paralelního obchodu budou zdát méně závažné. V těchto případech je třeba zjišťovat nárůst efektivity představující stranu „dal“ v rámci komplexního hospodářského posouzení se zvláštní péčí, neboť omezení této strany „má dáti“ se může projevit ve výsledku komplexního hospodářského posouzení. Již na základě této myšlenky se nedomnívám, že konstatování Soudu obsažené v bodě 276 napadeného rozsudku je zásadně nesprávné.

201.

Zadruhé Komise napadá bod 284 napadeného rozsudku. Komise namítá, že Soud zde zkreslil obsah napadeného rozhodnutí, když konstatoval, že paralelní obchod lze v souladu se zjištěními Komise vysvětlit existencí rozdílných cen za stejný léčivý přípravek v různých členských státech Společenství a cyklické měnové kolísání je pouze významným komplikujícím faktorem tohoto jevu. Komise v napadeném rozhodnutí údajně pouze konstatovala, že paralelní obchod závisí na dvou různých faktorech.

202.

Tato námitka je přípustná, neboť v řízení o kasačním opravném prostředku lze před Soudním dvorem namítat zkreslení obsahu napadeného rozhodnutí ( 108 ).

203.

Tato námitka je ale neopodstatněná. Nejprve je třeba upozornit na to, že bod 284 napadeného rozsudku je součástí odůvodnění Soudu obsaženého v bodech 281 až 293 napadeného rozsudku. Zde Soud zkoumal, zda se podpůrný závěr Komise, podle něhož nemá paralelní obchod s léčivými přípravky GSK účinek, alespoň ne citelný, na náklady GSK na výzkum a vývoj, opírá o dostatečné odůvodnění. Soud tedy zkoumal, zda GSK předložila v tomto ohledu relevantní argumenty a důkazy a zda je Komise dostatečně přezkoumala a vyvrátila ( 109 ). Soud v této souvislosti v bodě 283 napadeného rozsudku v podstatě reprodukoval tvrzení GSK, podle něhož sice měnové kolísání určovalo finanční rozměr paralelního obchodu, ale existence paralelního obchodu mezi Španělskem a Spojeným královstvím nevyplývá pouze z měnového kolísání, nýbrž i ze strukturálně rozdílných cen v jednotlivých členských státech. V bodě 284 napadeného rozsudku Soud uvedl, že tato argumentace GSK je pro posouzení existence zřejmé objektivní výhody relevantní a že je podpořena body odůvodnění 31, 32 a 53 napadeného rozhodnutí.

204.

Podle mého názoru nespočívá v tvrzení, že tato argumentace GSK byla podpořena obsahem napadeného rozhodnutí, žádné zkreslení obsahu napadeného rozhodnutí. V bodech odůvodnění 31 a 32 napadeného rozhodnutí Komise totiž uvedla, že paralelní obchod vzniká spolupůsobením dvou faktorů. Jak Komise rozvedla v bodě 31 odůvodnění napadeného rozhodnutí, faktor strukturální povahy představuje to, že v případě chybějící harmonizace na úrovni Společenství členské státy přijmou a prosazují ustanovení směřující k přímé nebo nepřímé kontrole prodejních cen výrobců léčivých přípravků a ke stanovení nákupních cen pro konečné spotřebitele a státní rozpočet. V bodě 32 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise upozornila na další faktor, tedy kolísání měny, který je cyklické povahy. Rozlišování mezi faktorem strukturální povahy a faktorem cyklické povahy podle mě nasvědčuje tomu, že faktor strukturální povahy je dán trvale. Domnívám se, že Soud v bodě 284 napadeného rozsudku nevyjádřil nic zásadně jiného. Nespatřuji tedy žádný podstatný rozdíl mezi obsahem napadeného rozhodnutí a konstatováním Soudu v bodě 284 napadeného rozsudku

205.

Tato námitka by krom toho byla neúspěšná i proto, že Soud odůvodnil relevanci argumentace GSK také tím, že tento faktor byl podpořen Komisí v jejím sdělení o jednotném trhu s léčivými přípravky ( 110 ).

206.

Oproti tvrzením Komise nespočívá v konstatování obsaženém v bodě 284 napadeného rozsudku ani zkreslení bodu 164 odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž Komise konstatovala, že objem paralelního obchodu v letech 1996 až 1998 byl zjevně více určen měnovým kolísáním než úrovní ceny ve Španělsku. Soud totiž v bodě 285 a následujících napadeného rozsudku zohlednil, že Komise sice mohla považovat paralelní obchod mezi Španělskem a Spojeným královstvím v letech 1996 až 1998 na základě měnového kolísání za v zásadě zvláštní případ, ale vysvětlil, že její údaje nebyly dostatečně podrobné, aby bylo možné tento závěr přesvědčivě odůvodnit při současném vyvrácení argumentů a důkazů předložených GSK.

207.

Námitku spočívající v tom, že Soud v bodě 284 napadeného rozsudku zkreslil napadené rozhodnutí, je tak třeba zamítnout jako neopodstatněnou.

208.

V této souvislosti Komise nakonec namítá, že Soud se dopustil v bodě 292 napadeného rozsudku pochybení spočívajícího v nedostatečném odůvodnění, když odkázal na sdělení Komise o jednotném trhu s léčivými přípravky ( 111 ), aniž by uvedl konkrétní bod, ke kterému se odkaz vztahuje. To není pravda. Bod 292 je totiž třeba číst v souvislosti s bodem 264 napadeného rozsudku. Zde Soud shrnul podstatné závěry obsažené v tomto sdělení včetně údaje o příslušných číslech stran. Předmětný vztah tak vyplývá z odrážek 6 a 7 bodu 264 napadeného rozsudku.

209.

Zatřetí Komise namítá, že Soud v bodech 281 až 293 napadeného rozsudku nepovažoval za nezbytné vypořádat se s mírou poklesu efektivity zapříčiněnou paralelním obchodem, protože předpokládal, že je to dáno strukturální příčinou paralelního obchodu. I toto údajně představuje nesprávné právní posouzení, pokud jde o výklad použitelného kritéria přezkumu, podle něhož je třeba prokázat zřejmé výhody.

210.

Také tato námitka je neopodstatněná. Soud v bodech 281 až 293 napadeného rozsudku nezpochybnil, že musí být dána zřejmá výhoda. Pouze konstatoval, že Komise opírala závěr, podle něhož nelze předpokládat zřejmý účinek paralelního obchodu na výzkum a vývoj, o odůvodnění, které dostatečně nezohlednilo, respektive nevyvrátilo, argumenty a důkazy předložené GSK ( 112 ).

211.

Pokud jde o čtvrtou námitku Komise, a sice že existence nebo neexistence příčinného vztahu mezi paralelním obchodem a rozvojem technického pokroku nesouvisí s tím, zda byly paralelní dovozy zapříčiněny strukturálním faktorem, je nejprve třeba upozornit na to, že Soud se na to nezaměřil v prvé řadě. V prvé řadě se spíš zaměřil na to, že Komise opírala svůj závěr spočívající v tom, že není dána žádná zřejmá objektivní výhoda, pouze o nedostatečně odůvodněné odmítnutí příčinné souvislosti, respektive zřejmé příčinné souvislosti, mezi paralelním obchodem a výzkumem a vývojem, a že dostatečně nepřezkoumala pravděpodobnost, zda by mohl být s uvedenými VOP spjat nárůst efektivity v podobě podpory hospodářského pokroku. Dále je s odkazem na body 199 až 200 tohoto stanoviska třeba upozornit na to, že v případě, kdy by určité okolnosti mohly případně omezit stranu „má dáti“ v rámci komplexního hospodářského posouzení, které se má provést podle čl. 81 odst. 3 ES, je třeba provést přezkum pravděpodobnosti výskytu zřejmé objektivní výhody jakožto strany „dal“ obzvlášť pečlivě.

212.

Pokud Komise namítá, že nelze odůvodnit, že podniky jednostranně přijmou opatření omezující hospodářskou soutěž s cílem omezit nevýhody vyplývající z vnitrostátních právních úprav, je třeba tuto námitku zamítnout, neboť GSK se odvolává také na to, že uvedené VOP přispívají ke zřejmé objektivní výhodě v podobě podpory technického pokroku ve smyslu čl. 81 odst. 3 ES. V rozporu s námitkou Komise nakonec nepředstavuje rozporné odůvodnění ani to, že Soud na jednu stranu v bodě 192 napadeného rozsudku, a tudíž v rámci přezkumu čl. 81 odst. 1 ES, sice konstatuje, že specifika odvětví léčivých přípravků, zejména existence vnitrostátních cenových regulací, nevylučují existenci omezení hospodářské soutěže, ale na druhou stranu upozorňuje na to, že Komise je v rámci její pravomoci zakotvené v čl. 81 odst. 3 ES spočívající v udělování výjimek ze zákazu stanoveného v čl. 81 odst. 1 ES, povinna zohlednit specifika odvětví léčivých přípravků.

213.

Dále Komise namítá, že Soud zejména v bodech 292 a 293 napadeného rozsudku předpokládal, že měnová kolísání mohou sama nebo za spolupůsobení strukturálního faktoru vnitrostátních cenových regulací odůvodnit omezení hospodářské soutěže. Toto představuje podle Komise nesprávné právní posouzení.

214.

Také tato námitka je neodůvodněná. Soud v bodech 292 a 293 napadeného rozsudku nekonstatoval, že dohodu omezující hospodářskou soutěž, která směřuje výhradně k vyrovnání měnového kolísání, lze odůvodnit podle čl. 81 odst. 3 ES. Soud v bodě 286 napadeného rozsudku zaprvé uvedl, že se Komise nevypořádala s okolností spočívající v tom, že i při měnovém kolísání zůstává podíl paralelních dovozů léčivých přípravků ze Španělska do Spojeného království stejný. Z tohoto důvodu pokládal závěr Komise v bodě 165 a následujících napadeného rozhodnutí, podle něhož byl paralelní obchod mezi Spojeným královstvím a Španělskem zapříčiněn hlavně měnovým kolísáním, za nedostatečně odůvodněný. Zadruhé se argumentace GSK neomezuje jen na to, že by s pomocí uvedených VOP chtěla vyrovnat měnová kolísání. GSK naopak uvádí, že s pomocí těchto VOP se dosáhne nárůst efektivity v podobě podpory technického pokroku podle čl. 81 odst. 3 ES.

215.

Komise dále namítá, že Soud nesprávně použil čl. 81 odst. 3 ES, když v rozporu s judikaturou použil méně přísné kritérium přezkumu týkající se naplnění pojmového znaku podpory technického pokroku ve smyslu čl. 81 odst. 3 ES.

216.

V této souvislosti Komise zaprvé namítá, že Soud v bodech 255, 269, 281 a 300 napadeného rozsudku použil jako právní kritérium to, že dodatečný zisk zvýší inovační schopnost. Zde se podle Komise jedná o nesprávné právní posouzení. Podniky totiž mohou dodatečné finanční prostředky využít i pro jiné účely, zejména pro vyplacení zisků majitelům podniku.

217.

Tuto námitku je třeba zamítnout jako neopodstatněnou. Jak vyplývá z bodu 247 napadeného rozsudku, Soud nepoužil takové kritérium, nýbrž předpokládal zřejmou objektivní výhodu v podobě podpory technického pokroku, která nespočívá v jakýchkoliv výhodách, které mají podniky účastnící se této dohody, pokud jde o jejich činnost, ale ve zřejmých objektivních výhodách, které mohou vynahradit nepříznivé následky vyplývající z této dohody pro hospodářskou soutěž. Soud pouze konstatoval, že závěr Komise, podle něhož nebyla dána zřejmá objektivní výhoda, se zakládá na nedostatečném odůvodnění. Také z napadených bodů 269, 281 a 300 napadeného rozsudku jasně vyplývá, že Soud měl za to, že závěr Komise týkající se narušení inovační schopnosti GSK je nedostatečně odůvodněn.

218.

Komise zadruhé namítá právně závadný předpoklad Soudu, že postačí, pokud by byla na náklady výzkumu a vývoje investována jen část dodatečných finančních prostředků.

219.

Také tato námitka je neopodstatněná. Nejprve je třeba upozornit na to, že Komise napadené rozhodnutí neopírala o tento bod. To ale ještě není samo o sobě rozhodující. Kdyby totiž z čl. 81 odst. 3 ES skutečně vyplývalo, že zřejmou objektivní výhodu ve smyslu tohoto ustanovení lze předpokládat jen tehdy, pokud se veškeré finanční prostředky, které by GSK získala na základě omezení paralelního obchodu, vloží do podpory výzkumu a vývoje, už by argumentace GSK nebyla relevantní. GSK totiž uvedla, že k nárůstu efektivity by došlo i tehdy, kdyby výrobci léčivých přípravků investovali do vývoje a výzkumu jen část dodatečných finančních prostředků.

220.

Předpokladem existence zřejmé objektivní výhody ve smyslu čl. 81 odst. 3 ES ovšem nutně není to, aby se veškeré dodatečné finanční prostředky investovaly do nákladů výzkumu a vývoje. V rozporu s tvrzením Komise toto nevyplývá z rozsudku Verband der Sachversicherer v. Komise ( 113 ). Podle první podmínky stanovené čl. 81 odst. 3 ES je pouze třeba zkoumat, zda je dána výhoda spočívající v nárůstu efektivity, která příznivě působí i mimo okruh přímo zúčastněných a vyrovnává nepříznivé účinky omezení hospodářské soutěže. V rámci posouzení, zda je dána taková výhoda spočívající v nárůstu efektivity, bude jistě hrát podstatnou roli výše podílu, protože na tom závisí, zda náklady výzkumu a vývoje, lze-li s velkou pravděpodobností předpokládat jejich vznik, vyrovnají nepříznivé následky vznikající omezením paralelního obchodu. Totéž platí i pro přezkum druhé a třetí podmínky stanovené čl. 81 odst. 3 ES, tedy zda je spotřebitelům vyhrazen přiměřený podíl a zda lze omezení paralelního obchodu pokládat za nezbytné. Komise tedy může v rámci jejího přezkumu zohlednit, že do výzkumu a vývoje je investován pouze podíl. To však není důvodem pro úplné upuštění od tohoto přezkumu, respektive pro nedostatečné zohlednění všech argumentů a důkazů v rámci tohoto přezkumu.

221.

Komise zatřetí namítá, že Soud v bodech 274 a 300 napadeného rozsudku nakonec zohlednil, zda je třeba očekávat více výzkumu a vývoje od výrobce léčivých přípravků nebo od paralelních obchodníků nebo konečných spotřebitelů. Toto údajně představuje nesprávné právní posouzení, neboť by to směřovalo k tomu, že první podmínka podle čl. 81 odst. 3 ES je stále naplněna, jakmile na základě dohody dojde k přerozdělení finančních prostředků zprostředkovatelů nebo spotřebitelů ve prospěch výrobce léčivých přípravků.

222.

Ani tato námitka není opodstatněná. Nejprve je opět třeba připomenout, že Soud pouze přezkoumal odůvodnění Komise týkající se neexistence zřejmé objektivní výhody v podobě technického nebo hospodářského pokroku, ale sám neučinil žádné rozhodnutí. Tím tedy v bodě 274 napadeného rozsudku, jak vyplývá z bodu 270 napadeného rozsudku, a v bodě 300 napadeného rozsudku reprodukoval argumentaci GSK.

223.

V bodech 274 a 300 napadeného rozsudku dále není provedeno žádné srovnání mezi výzkumnou a vývojovou činností výrobců léčivých přípravků na straně jedné a španělských zprostředkovatelů nebo spotřebitelů na straně druhé. GSK pouze uvedla, že v rámci kompletního posouzení předmětných VOP z hlediska hospodářské soutěže a z přerozdělení finančních prostředků vyplývajícího z těchto VOP je třeba srovnat tyto elementy: na „straně dal“ nárůsty efektivity prostřednictvím podpory technického pokroku, který lze očekávat na základě významu inovační hospodářské soutěže mezi výrobci léčivých přípravků, na straně jedné a na „straně má dáti“ poklesy efektivity, které je třeba očekávat na základě omezení paralelního obchodu, na straně druhé. V této souvislosti GSK upozornila na to, že Komise musí při posuzování míry poklesů efektivity, které lze očekávat v důsledku omezení paralelního obchodu, zohlednit, že paralelní obchodníci si na základě tržních struktur v oblasti léčivých přípravků ponechávají většinu příjmů plynoucích z paralelního obchodu ( 114 ).

224.

I druhý důvod kasačního opravného prostředku uplatňovaného Komisí je tedy třeba v plném rozsahu zamítnout.

225.

V rámci tohoto důvodu kasačního opravného prostředku Komise namítá, že Soud zaprvé zkreslil obsah napadeného rozhodnutí (i), zadruhé nepřipustil zohlednění událostí, které se odehrály v minulosti (ii), a zatřetí nepřipustil zohlednění údajů, které nebyly k dispozici v době vydání rozhodnutí (iii).

226.

Komise nejprve napadá odůvodnění Soudu obsažené v bodě 261 napadeného rozsudku. Zde Soud konstatoval, že posouzení výhod spočívajících v nárůstu efektivity souvisejících s uvedenými VOP, které provedla Komise, se týká pouze bodu 156 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Komise namítá, že toto konstatování Soudu představuje zkreslení napadeného rozhodnutí.

227.

Tato námitka je velmi důležitá. Soud totiž opíral své odůvodnění o nedostatky v odůvodnění Komise. Pokud Soud reprodukoval obsah napadeného rozhodnutí zkresleně, pak by to mohlo zpochybnit konstatování Soudu týkající se nedostatků v odůvodnění Komise.

228.

Tato námitka je přípustná, neboť zkreslení obsahu rozhodnutí lze v kasačním opravném prostředku namítat ( 115 ). Tato námitka týkající se zkreslení obsahu rozhodnutí je podle mého názoru i opodstatněná, neboť Soud nerozpoznal v bodě 261 a v dalších bodech napadeného rozsudku obsah napadeného rozhodnutí. Jelikož je ovšem závěr Soudu, podle něhož trpí odůvodnění Komise nedostatky, správné, je třeba jej za předpokladu, že dojde k nahrazení odůvodnění napadeného rozsudku, potvrdit.

229.

Nejprve je třeba upozornit na to, že Komise a Soud zastávaly zjevně rozdílné názory ohledně struktury přezkumu, která se má použít.

230.

Komise v bodech 154 až 169 odůvodnění napadeného rozhodnutí zkoumala, zda lze předpokládat existenci zřejmé objektivní výhody. Nejprve upozornila na to, že podniky mohly samy rozhodnout, jaké náklady vynaloží na výzkum a vývoj. Existenci zřejmé objektivní výhody Komise odmítla, neboť podle ní nelze předpokládat, že byla dána přímá příčinná souvislost, respektive zřejmá přímá příčinná souvislost, mezi dodatečnými finančními prostředky, které by GSK získala omezením paralelního obchodu, a zvýšenými náklady na výzkum a vývoj. Tento závěr Komise opírala zejména o přezkum historických údajů týkajících se GSK.

231.

Jak vyplývá zejména z konstatování Soudu obsažených v bodě 295 napadeného rozsudku a z názvů částí rozsudku umístěných před bodem 269, před bodem 281, před bodem 294 a před bodem 304 napadeného rozsudku, Soud naopak vycházel z následující struktury přezkumu. Zaprvé měla Komise zkoumat nevýhody poklesu efektivity souvisejícího s paralelním obchodem obecně pro farmaceutický průmysl a konkrétně pro GSK. V této souvislosti Soud konstatoval, že Komise opírala závěr, podle něhož nevede paralelní obchod tím, že narušuje inovační schopnost GSK, k žádnému poklesu efektivity, o nedostatečné odůvodnění ( 116 ). Zadruhé měla Komise zkoumat rozsah ztráty efektivity související s paralelním obchodem. V tomto ohledu Soud konstatoval, že podpůrný závěr, podle něhož v každém případě není prokázáno, že paralelní obchod směřuje ke zřejmé ztrátě efektivity tím, že narušuje inovační schopnost GSK, rovněž trpěl chybami v odůvodnění ( 117 ). Zatřetí měla Komise zkoumat nárůsty efektivity související s předmětnými VOP. To ale Komise učinila pouze v bodě 156 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde v podstatě konstatovala, že dodatečné finanční prostředky automaticky nevedou k vyšším investicím do výzkumu a vývoje, neboť výrobci léčivých přípravků mohou podle vlastního uvážení rozhodnout, v jakém rozsahu chtějí investovat do výzkumu a vývoje. Toto odůvodnění Soud pokládal vzhledem k argumentům a důkazům předloženým GSK za nedostatečné ( 118 ). Začtvrté měla Komise zvážit odpovídající výhodu a nevýhodu pro hospodářskou soutěž, která vznikla tím, že VOP porušují čl. 81 odst. 1 ES. To Komise neučinila ( 119 ).

232.

V souladu s konstatováním Soudu v bodě 295 napadeného rozsudku vyplynula shora uvedená struktura přezkumu nevyhnutelně ze skladby argumentů předložených GSK a příslušného objasnění během správního řízení.

233.

Toto východisko Soudu je nesprávné. To, zda jsou přezkum a odůvodnění Komise dostatečné či nedostatečné, se totiž v první řadě řídí podmínkami, které mají být splněny, a teprve v druhé řadě tím, zda se Komise dostatečně zabývala všemi argumenty a důkazy relevantními pro předmětnou skutkovou podstatu ( 120 ).

234.

V souladu se strukturou čl. 81 odst. 3 ES tak bylo nejprve nutné zkoumat, zda lze s dostatečnou pravděpodobností předpokládat, že s VOP byla spjata podpora technického pokroku. V tomto ohledu nebyl tento první krok, v rozporu s konstatováním Soudu v bodě 295 napadeného rozsudku, nevyhnutelně přezkumem toho, zda paralelní obchod směřuje k poklesu efektivity pro farmaceutický průmysl obecně a pro GSK konkrétně.

235.

Shora uvedené úvahy sice nesmí být chápány v tom smyslu, že Soudem navržený postup vede k nesprávnému výsledku ( 121 ), ale na druhou stranu Soud nesmí Komisi vytýkat nedostatečné odůvodnění jen proto, že se přezkum Komise řídí strukturou čl. 81 odst. 3 ES. Předepsání struktury přezkumu, která je nesprávně označována jako nevyhnutelná, dále nesmí vést k tomu, že Soud zkreslí obsah napadeného rozhodnutí tím, že rozhodnutí posuzuje jen „brýlemi“ takové struktury přezkumu. Toto však Soud učinil, když v bodě 261 napadeného rozsudku konstatoval, že Komise zkoumala nárůsty efektivity související s předmětnými VOP pouze v bodě 156 odůvodnění napadeného rozhodnutí, a sice jen v bodech. Tak Soud přehlédl, že Komise zkoumala nejen v bodě 156 odůvodnění, nýbrž i v bodech 154 a 155 odůvodnění, jakož i v bodech 157 až 169 odůvodnění napadeného rozhodnutí, zda lze s dostatečnou pravděpodobností předpokládat, že VOP směřují k nárůstům efektivity.

236.

Komise tedy právem namítá, že Soud v rámci svého konstatování v bodě 261 napadeného rozsudku zkreslil obsah napadeného rozhodnutí.

237.

To ale nakonec nemůže zpochybnit závěr Soudu, podle něhož Komise nedostatečně odůvodnila své rozhodnutí. Právní posouzení skutkového stavu zakládající se na zjištěních Soudu, která nejsou dotčena ani shora uvedeným zkreslením obsahu napadeného rozhodnutí, ani jinými namítanými právními vadami, totiž směřuje k výsledku, že závěr Komise týkající se neexistence zřejmé objektivní výhody se neopíral o dostatečné odůvodnění.

238.

V bodech 275 až 280 napadeného rozsudku Soud konstatoval, že Komise dostatečně neodůvodnila svůj závěr, podle něhož neexistuje žádný důkaz o příčinné souvislosti mezi dodatečnými finančními prostředky pro GSK vyplývajícími z paralelního obchodu a dodatečnými náklady na výzkum a vývoj. Soud tak zejména v bodě 277 napadeného rozsudku uvedl, že Komise v bodě 157 odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně nevyvrátila souvislost mezi běžnými příjmy na obecné úrovni nebo očekávanou rentabilitou výrobků na straně jedné a náklady na výzkum a vývoj na straně druhé, jak na tuto souvislost upozornila GSK. Jelikož GSK se při současném předložení důkazů odvolávala na to, že na tyto faktory (běžné příjmy na obecné úrovni nebo očekávaná rentabilita výrobků) má paralelní obchod nepříznivý vliv, neměla Komise upustit od přezkumu těchto důkazů ( 122 ). V bodech 278 a 279 napadeného rozsudku Soud mj. konstatoval, že se Komise dostatečně nezabývala argumentací GSK, podle níž má GSK nejvyšší zájem na investování do výzkumu a vývoje z důvodu značné míry hospodářské soutěže mezi značkami v oblasti inovace, ale z důvodu paralelního obchodu nemá možnost získat zpět všechny plody těchto investic za účelem opětovného investování do výzkumu a vývoje.

239.

Soud dále v bodech 281 až 293 napadeného rozsudku uvedl, že Komise dostatečně neodůvodnila ani svůj závěr, podle něhož nemají dodatečné finanční prostředky žádný alespoň zřejmý vliv na výzkum a vývoj. Soud tak v bodě 286 napadeného rozsudku konstatoval, že Komise nevyvrátila argument GSK, podle něhož se na základě měnového kolísání sice změnila hodnota, nikoli však objem paralelních dovozů pocházejících ze Španělska. Soud se v bodě 291 napadeného rozsudku dále zaměřil na to, že se Komise v souvislosti se zřejmou povahou výhody zaměřila pouze na paralelní obchod mezi Španělskem a Spojeným královstvím, ale v souvislosti se zřejmou povahou omezení hospodářské soutěže kladla velký důraz na to, aby byly zohledněny také účinky v jiných členských státech. Nakonec Soud v bodě 292 napadeného rozsudku upozornil na to, že i v budoucnu mohou nastat měnová kolísání, která mohou mít dopad na hodnotu ztrát GSK způsobených paralelním obchodem.

240.

Komise sice upozorňuje na to, že jak vyplývá z bodu 160 odůvodnění napadeného rozhodnutí, Komise nemohla na základě údajů poskytnutých GSK konstatovat, že v minulosti existovala přímá souvislost mezi ztrátou finančních prostředků pro GSK v důsledku paralelního obchodu na straně jedné a ukončením plánu výzkumu a vývoje na straně druhé. Dále zde konstatovala, že náklady GSK na výzkum a vývoj se relativně zvyšovaly, a sice i v letech, kdy GSK trpěla ztrátami příjmů.

241.

Z článku 81 odst. 3 ES ale nelze vyvodit, že existenci zřejmé objektivní výhody lze prokázat jen tím, že podnik prokáže přímou souvislost mezi paralelním obchodem a náklady do výzkumu a vývoje. Naopak není vyloučeno, že podnik to prokáže jiným způsobem ( 123 ).

242.

Komise tak nemůže nezohlednit argumentaci podniku, který se opírá o argumenty z oblasti hospodářské vědy a na jejich podporu uvádí relevantní údaje hospodářské a hospodářsko statistické povahy, jen proto, že se tím neprokáže přímá souvislost ( 124 ). Komise sice může paušální argumentaci podniku také paušálně vyvrátit, pokud ale podnik svou argumentaci rozebere podrobně a relevantním způsobem, pak se Komise musí s touto argumentací podrobně vypořádat. Odkaz na to, že dodatečné prostředky také mohou být jednoduše zahrnuty do zisku podniku, protože podnik může podle vlastního uvážení rozhodnout, v jakém objemu je investuje do výzkumu a vývoje, v tomto případě nestačí. Takto obecný odkaz totiž nereflektuje, že tržní chování podniku může být podstatně ovlivněno hospodářskou soutěží s jinými podniky a že uvážení podniku může být na základě této soutěže omezeno.

243.

Z hlediska skutkových okolností je nejprve třeba poukázat na konstatování Soudu obsažené v bodě 256 napadeného rozsudku, podle něhož GSK předložila důkazy hospodářské a hospodářsko statistické povahy. Soud dále v bodě 264 napadeného rozsudku upozornil na to, že sama Komise zdůraznila ve sdělení o jednotném trhu s léčivými přípravky ( 125 ) význam inovační hospodářské soutěže v odvětví léčivých přípravků, stálý přísun nových produktů na trh, specifika financování investic do výzkumu a vývoje, jakož i vztah k rentabilitě podniku.

244.

Na základě těchto skutkových okolností, jejichž zjištění přísluší výhradně Soudu, přičemž tato skutková zjištění již zásadně nelze zpochybňovat v řízení o kasačním opravném prostředku, dospívám s ohledem na shora uvedené právní úvahy k závěru, že Soud v bodě 301 napadeného rozsudku nakonec správně rozhodl, že Komise nebyla oprávněna zamítnout bez odůvodnění skutkové argumenty a důkazy předložené GSK. Na tomto místě bych chtěla ještě jednou výslovně upozornit na to, že Soud nekonstatoval, že Komise byla povinna předpokládat na základě argumentů a důkazů předložených GSK existenci zřejmé objektivní výhody. Soud pouze konstatoval, že Komise byla povinna zabývat se argumenty a důkazy předloženými GSK, které byly relevantní ohledně existence zřejmé objektivní výhody, a pokud je nepokládala za dostatečné, měla je vyvrátit.

245.

Soud tak nakonec správně rozhodl, že závěr Komise, že neexistuje zřejmá objektivní výhoda, je nedostatečně odůvodněn. Námitku Komise je tak třeba za předpokladu, že dojde k nahrazení odůvodnění napadeného rozsudku, zamítnout.

246.

Komise dále namítá, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení, když neuznal, že Komise se směla zabývat událostmi nastalými v minulosti za účelem provedení prospektivní analýzy.

247.

I tato námitka je neopodstatněná. Soud nevyloučil, že Komise může brát v úvahu události nastalé v minulosti. Jak je uvedeno výše, Soud pouze konstatoval, že uvedené odůvodnění Komise bylo nedostatečné, neboť dostatečně nezohlednilo všechny relevantní argumenty a důkazy předložené GSK.

248.

Pokud Komise nakonec namítá, že Soud v bodech 58 a 59 napadeného rozsudku nepřipustil, aby Komise v rámci řízení před Soudem brala v úvahu údaje, které nebyly k dispozici v době vydání rozhodnutí, pak v tom nespatřuji žádnou právní vadu. Přezkum napadeného rozhodnutí se, jak Soud správně uvedl v těchto bodech, posuzuje výlučně s ohledem na skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí ( 126 ). Proto je pro mě nepochopitelné, jak chce Komise napravit nedostatky v odůvodnění v prospektivní analýze, která má být provedena v době vydání napadeného rozhodnutí, zohledněním údajů, které byly nashromážděny teprve po vydání tohoto rozhodnutí, a tudíž nemohly být Komisí v jejím odůvodnění zohledněny.

249.

I tento důvod kasačního opravného prostředku je tedy třeba zamítnout v plném rozsahu.

250.

Komise dále namítá, že došlo k nesprávnému použití kritéria přezkumu, a sice zaprvé tím, že Soud vytvořil nový důvod směřující ke zrušení (i), a zadruhé tím, že překročil své pravomoci (ii).

251.

Komise zaprvé namítá, že Soud v bodech 269, 277, 281, 286 a 313 napadeného rozsudku vytvořil nový důvod směřující ke zrušení rozhodnutí, a sice nedostatečný přezkum nebo nepřesvědčivé vyvrácení argumentů podniku. Podle Komise nelze pro tento důvod směřující ke zrušení nalézt žádný právní základ.

252.

Tato námitka je neopodstatněná. Jak je uvedeno výše v bodě 188 tohoto stanoviska, provádí Soud v případech, kdy má Komise posuzovací pravomoc z důvodu komplexnosti hospodářského posouzení, které je třeba provést, pouze přezkum toho, zda byly dodrženy procesní pravidla, zda je odůvodnění dostatečné po obsahové stránce, zda byl správně zjištěn skutkový stav a zda nedošlo ke zjevně chybnému posouzení skutkového stavu nebo ke zneužití pravomoci uvážení. V tomto ohledu je přezkum toho, zda je odůvodnění Komise dostatečné, v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora uvedenou v poznámce pod čarou 100 k bodu 188 tohoto stanoviska.

253.

V rozsahu, ve kterém Komise namítá, že Soud v bodech 274 a 278 napadeného rozsudku nahradil odůvodnění rozhodnutí jeho vlastním odůvodněním, je třeba tuto námitku zamítnout jako neopodstatněnou. Nejprve je třeba upozornit na to, že Soud, jak vyplývá zejména z bodu 270 napadeného rozsudku, v bodě 274 napadeného rozsudku zcela na počátku uvedl argumentaci GSK, podle které má každý výrobce léčivých přípravků na základě bujné inovační hospodářské soutěže v tomto odvětví nejvyšší zájem na tom investovat alespoň část svého dodatečného zisku do výzkumu a vývoje. Dále Soud v bodě 278 napadeného rozsudku konstatoval, že Komise se tímto aspektem dostatečně nezabývala a nepodala dostatečnou odpověď na tuto argumentaci GSK. I z toho vyplývá, že Soud nenahradil odůvodnění Komise svým vlastním odůvodněním.

254.

Nakonec Komise namítá nedostatek odůvodnění Soudu týkající se hodnocení důkazů předložených GSK (i) a týkající se otázky, proč by nebyl výzkum a vývoj bez VOP možný (ii).

255.

V této souvislosti Komise zaprvé namítá konstatování Soudu uvedené v bodech 262 a 263 napadeného rozsudku. Podle ní představuje nedostatečné odůvodnění, když Soud v těchto bodech konstatoval, že GSK unesla svou část důkazního břemene s pomocí důkazů, které Soud uvedl v bodech 256 až 259 napadeného rozsudku. Část argumentů a důkazů uvedených v bodě 258 byla totiž sporná.

256.

Tato námitka je neopodstatněná. Nejprve je opět třeba upozornit na to, že Soud nezkoumal existenci zřejmé objektivní výhody, nýbrž pouze odůvodnění Komise týkající se této otázky. Především z názvu části rozsudku uvedeného před bodem 263 dále vyplývá, že Soud v bodě 263 a následujících napadeného rozsudku pouze zkoumal, zda jsou důkazy předložené GSK relevantní, a zda je tudíž Komise měla zkoumat a případně vyvrátit. Soud konec konců, jak již bylo uvedeno, zkoumal odůvodnění Komise a dospěl k závěru, že se Komise dostatečně nezabývala všemi argumenty a důkazy předloženými GSK. Soud své odůvodnění neopíral o to, že GSK neprokázala některé body. Své odůvodnění opíral o to, že se Komise nezabývala vůbec nebo nedostatečně některými argumenty a důkazy předloženými GSK

257.

Zadruhé Komise namítá, že Soud provedl rozporné odůvodnění.

258.

Nejprve namítá, že Soud v bodě 273 napadeného rozsudku konstatoval, že paralelní obchod nepřináší konečnému spotřebiteli žádné významné výhody, zatímco v bodě 190 napadeného rozsudku uvedl, že omezení paralelního obchodu přináší spotřebitelům nevýhody. Tato námitka je neopodstatněná. Jak totiž vyplývá především z bodu 270 napadeného rozsudku, Soud v bodě 273 napadeného rozsudku zcela na počátku zopakoval argumentaci a důkazy předložené GSK

259.

Komise dále namítá, že Soud v bodech 133, 143 a 144 napadeného rozsudku konstatoval, že odvětví léčivých přípravků nepodléhá tlakům nabídky a poptávky, zatímco v bodech 271 a 272 napadeného rozsudku správně popsal spolupůsobení nabídky a poptávky. Tuto námitku je třeba s ohledem na důvody uvedené v bodech 42 až 47 tohoto stanoviska zamítnout jako nepřípustnou, neboť Komise tím po věcné stránce nenapadá odůvodnění obsažené v bodech 271 a 272 napadeného rozsudku, nýbrž odůvodnění v bodech 133, 143 a 144. Kromě toho je třeba upozornit na to, že Soud, jak vyplývá z bodu 270 napadeného rozsudku, zopakoval v bodech 271 a 272 napadeného rozsudku zcela na počátku argumentaci předloženou GSK.

260.

Komise zatřetí namítá, že konstatování obsažené v bodě 265 napadeného rozsudku je nedostatečně odůvodněné. Zde Soud konstatoval, že některé argumenty GSK jsou podpořeny sdělením Komise o jednotném trhu s léčivými přípravky ( 127 ). Komise namítá, že to není srozumitelné, neboť nelze pochopit, které prvky argumentace GSK byly potvrzeny. Také tato námitka je neopodstatněná. Ze srovnání argumentů předložených GSK v bodech 258 a 259 napadeného rozsudku a shrnutí podstatných závěrů obsažených ve sdělení Komise o jednotném trhu s léčivými přípravky v bodě 264 napadeného rozsudku totiž dostatečně jasně vyplývá, kterou část argumentů toto sdělení potvrdilo, a sice zejména význam inovační hospodářské soutěže, stálý přísun nových produktů na trh, financování investic do výzkumu a vývoje, jejich vztah k rentabilitě podniku, jakož i strukturální faktor vnitrostátních cenových regulací v jednotlivých členských státech. Soud dále přihlédl k tomuto sdělení v bodě 284 napadeného rozsudku s cílem doložit relevanci argumentu, který se zakládal na tomto strukturálním faktoru vnitrostátních cenových regulací. Kromě toho by nedostatek odůvodnění nebyl podstatný. Předloží-li podnik argumenty a důkazy na podporu svých relevantních tvrzení, pak je Komise musí dostatečně zohlednit. V projednávaném případě byla relevance argumentů předložených GSK na základě obsahu sdělení Komise pouze posílena.

261.

Komise nakonec napadá body 278 a 297 napadeného rozsudku. Soud se údajně dopustil nedostatku odůvodnění, protože nevysvětlil, proč GSK nemohla bez dodatečných prostředků v dostatečné míře investovat do výzkumu a vývoje.

262.

Také tato námitka je neopodstatněná. Nejprve je opět třeba upozornit na to, že Soud v bodech 253 až 308 napadeného rozsudku zkoumal pouze odůvodnění Komise týkající se existence první podmínky podle čl. 81 odst. 3 ES, tedy existence zřejmé objektivní výhody. Soud v bodě 278 napadeného rozsudku konstatoval, že se Komise ve svém odůvodnění, podle něhož může GSK financovat náklady na výzkum a vývoj z jiných položek, dostatečně nezabývala argumentací GSK, podle níž má GSK v důsledku inovační hospodářské soutěže mezi výrobci léčivých přípravků nejvyšší zájem na investování do výzkumu a vývoje. V rozporu s názorem Komise Soudu nepřísluší nahradit odůvodnění Komise vlastním odůvodněním. Otázka, zda může výrobce léčivých přípravků na poklesy rentability reagovat i krácením jiných položek než položky výzkumu a vývoje, se kromě toho netýká otázky, zda existuje zřejmá objektivní výhoda, ale týká se otázky, zda bylo omezení hospodářské soutěže nezbytné k dosažení této výhody, a tedy třetí podmínky podle čl. 81 odst. 3 ES.

263.

Komise nakonec namítá, že se Soud v bodě 309 napadeného rozsudku, v němž zohlednil odůvodnění Komise týkající se dalších podmínek podle čl. 81 odst. 3 ES, dopustil nesprávného právního posouzení.

264.

S ohledem na první námitku Komise, že Soud sám nepodal žádné odůvodnění týkající se nezbytnosti uvedených VOP, je třeba upozornit na to, že jak je shora uvedeno v bodě 188 tohoto stanoviska, Soud nesmí svým posouzením nahradit posouzení Komise. Soud tedy správně provedl pouze přezkum odůvodnění rozhodnutí Komise.

265.

Soud svým konstatováním v bodě 309 napadeného rozsudku, a sice že závěry Komise týkající se nevyhnutelnosti VOP nebyly dostatečné, jelikož se zakládaly na závěrech o neexistenci zřejmé objektivní výhody, v rozporu s tvrzeními Komise, dále nezkreslil ani obsah bodu 187 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

266.

Z bodu 187 odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž vyplývá, že Komise odůvodnila absenci nevyhnutelnosti tím, že není prokázána žádná výhoda, a tudíž neexistuje ani žádný obnos, jehož nevyhnutelnost by bylo třeba přezkoumat. To svědčí proti předpokladu, že Komise tuto nevyhnutelnost skutečně zkoumala.

267.

Pokud by i přes toto odůvodnění mělo být pro doplnění zohledněno konstatování Komise uvedené v bodě 157 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle něhož GSK může náklady na výzkum a vývoj financovat i z jiných položek, je třeba poukázat na toto: Nezbytnost sice znamená více než jen způsobilost přispět k dosažení pozitivních cílů dohody ( 128 ), nezbytná však není dohoda pouze tehdy, když se výhod, o něž usiluje, nedá jiným způsobem vůbec dosáhnout, nýbrž i tehdy, když jich nelze dosáhnout v témže rozsahu, za stejnou dobu, nebo se stejnou jistotou. Při tomto posouzení je třeba přihlížet k tržním poměrům a hospodářské situaci, kterým jsou smluvní strany dohody vystaveny.

268.

Z odůvodnění Komise uvedeného v bodě 157 odůvodnění napadeného rozhodnutí sice vyplývá, že zvýšení investic do výzkumu a vývoje jiným způsobem nebylo vyloučeno, nevyplývá z něj však v žádném případě, zda by zvýšení investic do výzkumu a vývoje nastalo ve stejném rozsahu a se stejnou jistotou. V této souvislosti je třeba přihlížet k tomu, že součástí argumentace GSK bylo to, že výrobci léčivých přípravků by vynaložili více nákladů na výzkum a vývoj v absolutních číslech, kdyby byly v absolutních číslech vyšší jejich příjmy. Ani zohlednění odůvodnění Komise uvedené v bodě 157 odůvodnění napadeného rozhodnutí by tak nezpochybnilo závěr Soudu uvedený v bodě 309 napadeného rozsudku, podle něhož Komise dostatečně neodůvodnila nesplnění této podmínky.

269.

I tento důvod kasačního opravného prostředku je tedy třeba zamítnout.

270.

Je tedy třeba v plném rozsahu zamítnout kasační opravný prostředek a vzájemný kasační opravný prostředek Komise ve věcech C-513/06 P a C-501/06 P.

271.

EAEPC opírá svůj kasační opravný prostředek ve věci C-515/06 P o tři důvody kasačního opravného prostředku.

272.

Ve svém prvním důvodu kasačního opravného prostředku EAEPC napadá hlavně konstatování Soudu uvedené v bodě 261 napadeného rozsudku, podle něhož Komise pojednala v bodě 156 odůvodnění napadeného rozhodnutí otázku, zda předmětné VOP vedly k nárůstu efektivity, jen příležitostně. EAEPC uvádí, že konstatování Soudu je stiženo právními vadami, neboť se zakládá na zkresleném opakování argumentace GSK a napadeného rozhodnutí.

273.

Tato námitka nebude nakonec úspěšná. Jak bylo rozvedeno v bodech 226 až 236 tohoto stanoviska, je bod 261 napadeného rozsudku sice stižen právními vadami, ale tato námitka nakonec neobstojí, protože Soud výsledně dospěl ke správnému závěru, že odůvodnění Komise není dostatečné, viz body 237 až 245 tohoto stanoviska.

274.

V rozsahu, ve kterém EAEPC ve svém druhém důvodu kasačního opravného prostředku zaprvé namítá, že Soud pokládal v bodě 258 napadeného rozsudku argumenty GSK za relevantní, ačkoli GSK neprokázala, že dodatečné finanční prostředky vyplývající pro GSK z omezení paralelního obchodu by vedly také přímo k nárůstu nákladů na výzkum a vývoj, je třeba tuto námitku zamítnout jako neopodstatněnou.

275.

Nejprve je třeba upozornit na to, že Soud pouze přezkoumal odůvodnění Komise. Jak je uvedeno v bodě 186 tohoto stanoviska, vycházel Soud správně z toho, že GSK přísluší prokázat s pomocí argumentů a důkazů s dostatečnou pravděpodobností vznik zřejmé objektivní výhody. Soud nekonstatoval, že GSK prokázala argumenty a důkazy, které předložila, vznik zřejmé objektivní výhody. Pouze konstatoval, že Komise nezamítla nebo zamítla pouze nedostatečně relevantní argumenty a důkazy předložené GSK, mezi nimi hospodářsko vědecké studie uvedené v bodě 256 napadeného rozsudku, a její odůvodnění tedy bylo nedostatečné.

276.

Ve své druhé námitce EAEPC napadá konstatování Soudu v bodě 274 napadeného rozsudku, a sice že pokud se výrobce léčivých přípravků ponechá dodatečné finanční prostředky, pravděpodobně to povede k nárůstu efektivity ve srovnání se situací, kdy si zisk rozdělí se zprostředkovatelem. Tuto námitku je třeba zamítnout jako neopodstatněnou již proto, že jak vyplývá z bodu 270 napadeného rozsudku, Soud zcela na počátku v bodech 271 až 274 napadeného rozsudku zopakoval argumentaci GSK.

277.

Ve svém třetím důvodu kasačního opravného prostředku EAEPC namítá právní vady týkající se rozdělení důkazního břemene, jakož i chybné hodnocení a zkreslení skutkového stavu.

278.

V rozsahu, ve kterém EAEPC zaprvé namítá, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení, když přepokládal, že důkazní břemeno přešlo na Komisi, je tuto námitku třeba zamítnout s odkazem na úvahy uvedené v bodech 187 až 191 tohoto stanoviska. Soud pouze konstatoval, že Komise ve svém odůvodnění dostatečně nezohlednila všechny relevantní argumenty a důkazy GSK. V této souvislosti je třeba zamítnout i argument EAEPC týkající se toho, že přechod povinnosti tvrzení a důkazního břemene na Komisi lze v projednávaném případě předpokládat pouze tehdy, pokud lze na základě tvrzení GSK předpokládat existenci výhody spočívající v nárůstu efektivity. Jelikož je kontrola Soudu při komplexním hospodářském posouzení omezena, bylo použití kritéria předpokladu chybné. To by totiž předpokládalo, že Soud v rozporu se svými omezenými pravomocemi provede vlastní posouzení.

279.

EAEPC zadruhé namítá, že v bodě 277 napadeného rozsudku došlo ke zkreslení důkazů. V bodě 277 napadeného rozsudku Soud upozornil na to, že ve studii Frontier Economics II se konstatuje, že paralelní obchod sice není hlavním faktorem zohledněným při přijímání rozhodnutí týkajících se výzkumu a vývoje, nicméně konstatuje se i to, že existuje souvislost mezi obecnou úrovní běžných příjmů nebo očekávanou rentabilitou výrobků a rozhodnutími týkajícími se výzkumu a vývoje. Jelikož se GSK odvolává na to, že tyto faktory jsou dotčeny paralelním obchodem, měla Komise prohloubit svůj přezkum důkazů předložených v tomto ohledu GSK.

280.

V rozsahu, ve kterém EAEPC namítá, že Soud uvedenou studii vykládal v tom smyslu, že z ní vyplývá přímá souvislost mezi paralelním obchodem a náklady na výzkum a vývoj, je tato námitka neopodstatněná. Z bodu 277 napadeného rozsudku vyplývá spíše to, že tato souvislost se dělí na dvě stadia, přičemž GSK opírala o studii jen první stádium. GSK se v prvním stádiu odvolala na studii za účelem prokázání souvislosti mezi obecnou úrovní běžných příjmů nebo očekávanou rentabilitou výrobků na straně jedné a náklady na výzkum a vývoj na straně druhé. Ve druhém stadiu pak GSK při současném předložení dalších důkazů uvedla, že tyto faktory (úroveň běžných příjmů, rentabilita výrobků) jsou nepříznivě ovlivněny paralelním obchodem. V rozporu s tvrzením EAEPC tak nelze z bodu 277 napadeného rozsudku dovodit, že Soud ze studie dovodil přímou souvislost mezi paralelním obchodem a náklady na výzkum a vývoj.

281.

EAEPC dále napadá bod 275 napadeného rozsudku. Konstatováním, že Komise neprovedla přesný přezkum skutkových argumentů a důkazů, ale omezila se jen na jejich úryvkovité, málo relevantní nebo málo přesvědčivé opakování, Soud zkreslil napadené rozhodnutí. Právní vada objasněná v bodech 226 až 236 tohoto stanoviska sice ovlivňuje konstatování uvedené v bodě 275 napadeného rozsudku, nakonec je ale třeba tuto námitku zamítnout z důvodů uvedených v bodech 237 až 244 tohoto stanoviska, protože Soud nakonec dospěl ke správnému závěru, že odůvodnění Komise bylo nedostatečné.

282.

EAEPC dále namítá, že Soud nezohlednil konstatování Komise v bodě 157 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle něhož GSK mohla dodatečný výzkum a vývoj financovat i z jiných prostředků, a tudíž nenastala nezbytnost ve smyslu čl. 81 odst. 3 ES. Pokud má tato námitka směřovat proti bodu 275 napadeného rozsudku, je třeba ji zamítnout jako neopodstatněnou, neboť toto není relevantní v rámci přezkumu toho, zda je dána zřejmá objektivní výhoda. Uvedená námitka EAEPC nemůže mít úspěch ani jako námitka proti konstatování Soudu v bodech 309 a 310 napadeného rozsudku, v nichž Soud konstatoval, že Komise dostatečně neodůvodnila svůj závěr, že VOP nejsou nezbytné. Zaprvé by tato námitka byla nepřípustná proto, že EAEPC potom jasně neoznačila napadenou část rozsudku ( 129 ). Zadruhé by bylo třeba tuto námitku zamítnout z důvodů uvedených v bodech 265 až 268 tohoto stanoviska.

283.

Nakonec je třeba jako neopodstatněnou zamítnout námitku EAEPC směřující proti bodu 273 napadeného rozsudku, v jejímž rámci EAEPC namítá, že Soud provedl nesprávný výklad pojmu „konečný spotřebitel“. Z bodu 270 napadeného rozsudku vyplývá, že Soud zcela na počátku v bodech 271 až 274 napadeného rozsudku zopakoval argumentaci GSK.

284.

V rozsahu, ve kterém EAEPC nakonec namítá, že odůvodnění Soudu týkající se protisoutěžního cíle VOP je stiženo právními vadami, je třeba tuto námitku obsaženou v kasačním opravném prostředku EAEPC zamítnout jako nepřípustnou z důvodů uvedených shora v bodech 42 až 47 tohoto stanoviska.

285.

Je tedy třeba v plném rozsahu zamítnout kasační opravný prostředek ve EAEPC věci C-515/06 P.

286.

Aseprofar svůj kasační opravný prostředek ve věci C-519/06 P opírá o dva důvody kasačního opravného prostředku, z nichž první směřuje proti odůvodnění Soudu týkajícímu se první podmínky podle čl. 81 odst. 3 ES (1) a druhý směřuje proti odůvodnění Soudu týkajícímu se dalších podmínek podle čl. 81 odst. 3 ES (2).

287.

První důvod kasačního opravného prostředku uplatňovaný Aseprofarem směřuje proti závěru Soudu uvedenému v bodě 301 napadeného rozsudku. Zde Soud konstatoval, že Komise nebyla v bodě 156 odůvodnění napadeného rozhodnutí oprávněna pouze bez dalšího zamítnout argumenty GSK s odůvodněním, že výhoda popsaná GSK nemusí vzniknout.

288.

V této souvislosti Aseporfar nejprve uvádí, že body 156 až 161 odůvodnění napadeného rozhodnutí neobsahovaly žádné zjevně nesprávné posouzení. V projednávaném případě byla Komise oprávněna konstatovat, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi paralelním obchodem a výzkumem a vývojem. Konstatování Soudu uvedené v bodě 301 napadeného rozsudku je proto stiženo právními vadami.

289.

Tuto námitku je třeba zamítnout s odkazem na shora uvedené úvahy v bodech 251 a 252, jakož i v bodech 237 až 241 tohoto stanoviska. Soud sice zkreslil obsah napadeného rozhodnutí, ale nakonec správně konstatoval, že Komise své rozhodnutí dostatečně neodůvodnila, neboť se dostatečně nezabývala všemi relevantními argumenty a důkazy předloženými GSK.

290.

V rozsahu, ve kterém Aseprofar v této souvislosti dále namítá, že Soud nezohlednil, že GSK mohla náklady na výzkum a vývoj v případě nouze financovat i s pomocí úvěru, je tuto námitku třeba zamítnout s odkazem na úvahy uvedené shora v bodech 265 až 269 tohoto stanoviska. Pro doplnění je třeba upozornit na to, že GSK uvedla důvody, proč jsou tyto náklady obvykle financovány z vlastního kapitálu a v jejím případě výhradně z vlastního kapitálu, a že Komise se tímto nezabývala.

291.

Dále je třeba zamítnout námitku, podle níž Soud neprávem vycházel z nedostatku odůvodnění podle článku 253 ES. Jak jasně vyplývá z bodů 210 až 213 napadeného rozsudku, netýkají se závěry Soudu uvedené v bodě 301 napadeného rozsudku nedodržení formálních náležitostí podle článku 253 ES, nýbrž věcné nesprávnosti odůvodnění, která vyplývá z nedostatečného zohlednění předložených argumentů a důkazů.

292.

Nakonec je třeba s odkazem na body 251 a 252 tohoto stanoviska zamítnout námitku, že Soud uvedl nový důvod směřující ke zrušení, a s odkazem na bod 188 tohoto stanoviska je třeba zamítnout námitku, že Soud nepřípustným způsobem nahradil posouzení Komise vlastním posouzením.

293.

Ve svém druhém důvodu kasačního opravného prostředku Aseprofar napadá body 309 až 315 napadeného rozsudku. Zde Soud konstatoval, že odůvodnění Komise týkající se ostatních podmínek nebylo dostatečné. Aseprofar namítá, že Soud nerozpoznal, že podniky nesou důkazní břemeno spočívající v prokázání podmínek podle čl. 81 odst. 3 ES. Soud tedy nebyl oprávněn kvalifikovat odůvodnění Komise jako příliš stručné, aniž předtím přezkoumal, zda GSK předložila ohledně těchto ostatních podmínek relevantní argumenty a důkazy.

294.

Aseprofar zaprvé namítá, že Soud neprávem předpokládal, že Komise podala nedostatečné odůvodnění týkající se přiměřeného podílu konečných spotřebitelů. GSK nejprve pouze uvedla, že paralelní obchod spotřebitelům nepřináší žádné výhody. GSK dále neprokázala, že by spotřebitelé mohli využít podstatnou část nárůstu efektivity. Nakonec Komise v napadeném rozhodnutí uvedla nevýhody, které by vyplynuly z omezení paralelního obchodu.

295.

Tato námitka je neopodstatněná. Soud právem konstatoval, že odůvodnění Komise týkající se přiměřeného podílu spotřebitelů bylo nedostatečné. GSK se odvolávala na to, že paralelní obchod vede ke ztrátám efektivity. Tato tvrzení zahrnovala i to, že nárůsty efektivity vznikající v podobě podpory technického pokroku převažují ztráty efektivity zapříčiněné omezením paralelního obchodu. ( 130 ) Tím se Komise dostatečně nezabývala. Jak Soud správně konstatoval, Komise se v bodě 179 odůvodnění napadeného rozhodnutí opírala v prvé řadě o to, že GSK neprokázala vznik zřejmé objektivní výhody. Komise mohla napadené rozhodnutí navíc opírat o to, že GSK neprokázala přiměřený podíl konečných spotřebitelů. Samostatné odůvodnění nezávislé na naplnění či nenaplnění první podmínky by ovšem předpokládalo, že by Komise druhou podmínku přezkoumala podpůrně za předpokladu naplnění první podmínky. Takový přezkum může spočívat například v tom, že by Komise za předpokladu výhod, jejichž existenci uplatnila GSK, konstatovala, že i v tomto případě převažují nevýhody vznikající omezením paralelního obchodu. To Komise ovšem neučinila. Popsáním ztrát efektivity v bodech 183 až 186 odůvodnění napadeného rozhodnutí zapříčiněných omezením paralelního obchodu Komise v prvé řadě vyvrátila argumenty GSK, podle nichž paralelní obchod nepřináší žádné výhody konečným spotřebitelům. Zvážení (předpokládaných) nárůstů a ztrát efektivity však neprovedla.

296.

Aseprofar dále namítá, že Soud se dopustil nesprávného právního posouzení, když předpokládal, že Komise podala nedostatečné odůvodnění týkající se podmínky nezbytnosti. K tomu GSK pouze uvedla, že VOP jsou nezbytné k napravení narušení hospodářské soutěže způsobeného Španělskem. Neuvedla, že neexistuje jiná možnost podpory technického pokroku.

297.

I tato námitka je neopodstatněná. Podniky sice nesou důkazní břemeno spočívající v prokázání podmínek podle čl. 81 odst. 3 ES, je ovšem třeba přihlížet k tomu, že se u řízení podle článku 4 nařízení č. 17 jedná o správní řízení, které se řídí zásadou oficiality ( 131 ). Podniky tak mohou požadovat, aby Komise řádným způsobem přezkoumala jejich žádosti o vynětí dohody podle čl. 81 odst. 3 ES. Při tom se Komise nesmí omezit pouze na požadavek, aby podnik předložil důkaz splnění podmínek pro vynětí, ale musí podle zásad řádné správy všemi prostředky, které má k dispozici, přispět k objasnění právně relevantních skutkových okolností ( 132 ). To neznamená, že Komise musí prokázat nesplnění podmínek podle čl. 81 odst. 3 ES, ze zásady řádné správy a z obecných zásad správního práva ovšem vyplývá, že odůvodnění Komise týkající se nesplnění jednotlivých podmínek podle čl. 81 odst. 3 ES musí mít určitý minimální obsah, pokud Komise chce o toto odůvodnění opřít zamítavé rozhodnutí. K tomuto minimálnímu obsahu patří nejprve konstatování, že předmětná podmínka není splněna. Dále z odůvodnění musí vyplynout alespoň to, že Komise příslušnou podmínku přezkoumala.

298.

Odůvodnění Komise obsažené v bodě 187 ale nakonec spočívá pouze v konstatování, že nezbytnost se nemusí přezkoumávat, pokud není naplněna první podmínka. Komise tak vyjádřila, že tuto podmínku nepřezkoumávala. Proto Soud v bodech 309 a 310 napadeného rozsudku správně konstatoval, že příslušné odůvodnění Komise nebylo dostatečné.

299.

Aseprofar nakonec namítá, že Soud neprávem předpokládal, že Komise podala nedostatečné odůvodnění týkající se čtvrté podmínky podle čl. 81 odst. 3 ES, tedy možnosti vyloučení hospodářské soutěže. Komise nejprve v bodě 188 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že GSK k tomu neuvedla žádné důkazy. Dále zde Komise konstatovala, že GSK měla podstatné podíly na trzích s určitými produkty v některých členských státech. Dále se Soud v bodě 315 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když předpokládal, že Komise měla uvážit, zda omezit cenovou nebo inovační hospodářskou soutěž. Komise není povinna vyvracet argumenty, které GSK neuplatnila během správního řízení. Kromě toho by uvážení vedlo k výsledku, kdy by bylo třeba upřednostnit cenovou hospodářskou soutěž. Nakonec se Aseprofar domnívá, že odkaz Soudu na nedostatečně objasněnou definici trhu v bodě 314 napadeného rozsudku není přesvědčivý, neboť je nezávisle na této definici trhu třeba předpokládat, že GSK má na trhu silné postavení.

300.

Tyto námitky je třeba zamítnout již proto, že jsou neúčinné. Soud opřel svůj závěr nejprve o odůvodnění uvedené v bodě 312 napadeného rozsudku, v němž konstatoval, že Komise nakonec o otázce pozice GSK na trhu nerozhodla. Jelikož Aseprofar nenapadá tuto část odůvodnění, jsou už námitky směřující proti bodům 314 a 315 napadeného rozsudku neúčinné.

301.

Kromě toho by tato námitka byla také neopodstatněná. Nejprve je třeba upozornit na to, že Komise v rozporu s tvrzeními Aseprofaru v bodě odůvodnění 188 napadeného rozhodnutí nekonstatovala to, že GSK ohledně čtvrté podmínky nic neuvedla, nýbrž pouze to, že GSK v této souvislosti neuvedla žádné argumenty, které by už neuvedla v jiné souvislosti. Navíc je třeba připomenout, že Komise v souladu se zásadami dobré správy ( 133 ) nemůže nechat určité aspekty, které jsou zjevné nebo vyplývají z tvrzní účastníků řízení, nepřezkoumané jen proto, že je účastníci řízení výslovně neuplatnili s ohledem na některou z podmínek podle čl. 81 odst. 3 ES. Soud tedy správně konstatoval, že Komise měla v tomto rámci zohlednit alespoň to, že GSK byla v souvislosti s léčivými přípravky, jimž je poskytována patentována ochrana, se zánikem patentu vystavena potenciální hospodářské soutěži výrobců generik.

302.

V tomto ohledu je třeba zamítnout v plném rozsahu i kasační opravný prostředek podaný Aseprofarem.

303.

Navrhuji tedy zamítnout v plném rozsahu kasační opravný prostředek Komise ve věci C-513/06 P, kasační opravný prostředek EAEPC ve věci C-515/06 P, kasační opravný prostředek Aseprofaru ve věci C-519/06 P, jakož i vzájemné kasační opravné prostředky Komise a Aseprofaru ve věci C-501/06 P.

304.

V této souvislosti bych ale chtěla výslovně upozornit, že článek 2 napadeného rozhodnutí je třeba zrušit proto, že odůvodnění Komise nebylo dostatečné. O tom, zda lze pro předmětné VOP udělit výjimku podle čl. 81 odst. 3 ES, tedy nebylo rozhodnuto.

305.

Kasační opravné prostředky směřující proti napadenému rozsudku je tedy třeba zamítnout, kasační opravný prostředek podaný GSK ve věci C-501/06 P ovšem za předpokladu, že dojde k nahrazení odůvodnění týkajícího se protisoutěžního cíle VOP, kasační opravné prostředky podané Komisí, EAEPC a Aseprofarem ve věcech C-513/06 P, C-515/06 P a C-519/06 P, jakož i vzájemné kasační opravné prostředky Komise a Aseprofaru ve věci C-501/06 P za předpokladu, že dojde k nahrazení části odůvodnění, v níž Soud zkreslil obsah napadeného rozhodnutí.

1)

zamítl ve věci C-501/06 P kasační opravný prostředek GSK a vzájemné kasační opravné prostředky Komise a Aseprofaru,

2)

zamítl ve věci C-513/06 P kasační opravný prostředek Komise,

3)

zamítl ve věci C-515/06 P kasační opravný prostředek EAEPC,

4)

zamítl ve věci C-519/06 P kasační opravný prostředek Aseprofaru.