1. 

Podstatou této předběžné otázky Regeringsrätten (Švédsko) je, zda má být alkohol obsažený ve víně na vaření považován za líh ve smyslu článku 20 směrnice 92/83/EHS ( 2 ).

2. 

Zvláštnost této věci spočívá ve skutečnosti, že všichni účastníci původního řízení se shodují na skutečnosti, že alkohol obsažený ve víně na vaření musí být považován za líh ve smyslu tohoto ustanovení.

3. 

Uvedená věc tedy nastoluje otázku existence sporu, a tím i otázku pravomoci Soudního dvora rozhodovat o předběžné otázce.

4. 

V tomto stanovisku vyjasním důvody, na základě kterých mám za to, že Soudní dvůr nemá pravomoc rozhodovat o této předběžné otázce.

5.

Směrnice 92/83 směřuje k harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických výrobků a zejména ke stanovení společných definic všech dotyčných výrobků založených na definicích, které jsou obsaženy v kombinované nomenklatuře platné ke dni přijetí této směrnice ( 3 ).

6.

Článek 20 směrnice 92/83 definuje líh jako:

7.

Krom toho podle čl. 27 odst. 1 písm. f) směrnice 92/83 členské státy mohou osvobodit výrobky, které obsahují líh od harmonizované spotřební daně, jsou-li tyto výrobky „používány jako takové nebo jako složka polotovarů k výrobě plněných nebo jinak zpracovávaných potravin pod podmínkou, že obsah alkoholu v žádném případě nepřesahuje 8,5 litrů čistého alkoholu na 100 kg výrobku v případě čokolád, popřípadě 5 litrů čistého alkoholu na 100 kg výrobku v případě jiných výrobků“.

8.

Švédský zákon o spotřební dani z alkoholu (lagen om alkoholskatt) ( 6 ), který do vnitrostátního právního řádu provádí směrnici 92/83, ve svém čl. 1 prvním pododstavci stanoví, že daň z alkoholu se odvádí z piva, vína a ostatních kvašených nápojů, meziproduktů, jakož i z lihu.

9.

Podle článku 3 LAS se daň odvádí z vín položek KN 2204 a 2205, přičemž obsah alkoholu musí být výlučně výsledkem fermentace a musí přesahovat určité procento, které článek upřesňuje.

10.

Co se týče lihu, článek 6 LAS stanoví, že se daň z lihu odvádí z výrobků položek KN 2207 a 2208 s obsahem alkoholu přesahujícím 1,2 % objemových, i když jsou tyto výrobky obsaženy ve výrobku, který spadá do jiné kapitoly kombinované nomenklatury.

11.

V článku 7 prvním pododstavci bodu 5 LAS je nicméně stanoveno, že spotřební daň se neodvádí z výrobků, které jsou používány jako přímé součásti potravin nebo složky polotovarů k výrobě plněných nebo jinak zpracovávaných potravin, pod podmínkou, že obsah alkoholu v žádném případě nepřesahuje 8,5 litrů čistého alkoholu na 100 kg čokoládových výrobků a 5 litrů čistého alkoholu na 100 kg ostatních potravin.

12.

Společnost Gourmet Classic Ltd (dále jen „Gourmet Classic“) je britský podnik, který hodlá uvádět na švédský trh víno na vaření.

13.

Dříve než Gourmet Classic uvedla svůj výrobek na trh, požádala Skatterättsnämnden (švédská komise pro daňové právo) o stanovisko, aby tento orgán potvrdil, že její víno na vaření nepodléhá spotřební dani, jelikož se na něj podle ní vztahuje osvobození stanovené čl. 27 odst. 1 písm. f) směrnice 92/83.

14.

Dotčené víno na vaření je tvořeno směsí přibližně o 40 % obyčejného červeného nebo bílého vína a 60 % nealkoholického vína, ke které je přidáno malé množství soli. Obsah alkoholu dosahuje 4,8 l čistého alkoholu na 100 kg konečného výrobku.

15.

HM Customs and Excise, Tariff and Statistical Office (britský daňový orgán) sdělil společnosti Gourmet Classic, že její víno na vaření spadá do podpoložky KN 2103909089.

16.

V rámci řízení, které proběhlo před Skatterättsnämnden, Skatteverket (švédská daňová správa) předložila své vyjádření, přičemž uvedla, že podle článku 6 LAS víno na vaření prodávané společností Gourmet Classic podléhá dani z alkoholu, ale že se na týž výrobek vztahuje osvobození stanovené v čl. 7 prvním pododstavci bodě 5 LAS.

17.

V důsledku toho by se podle Skatteverket z vína na vaření, které Gourmet Classic uvádí na trh, neměla odvádět žádná spotřební daň.

18.

Skatterättsnämnden vydala své stanovisko v souladu s doporučením Skatteverket.

19.

Skatteverket podala odvolání k Regeringsrätten, aby potvrdil stanovisko vydané Skatterättsnämnden. Gourmet Classic uvádí, že rovněž souhlasí se stanoviskem Skatterättsnämnden.

20.

Regeringsrätten má za to, že k tomu, aby mohl rozhodnout, je nezbytné získat objasnění k opodstatněnosti závěru, podle kterého se má za to, že víno na vaření obsahuje líh ve smyslu směrnice 92/83.

21.

Regeringsrätten se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující otázku:

„Má být alkohol obsažený ve víně na vaření klasifikován jako líh uvedený v první odrážce článku 20 směrnice [92/83]?“

22.

Ve vyjádření, které předložila Soudnímu dvoru, je Komise Evropských společenství názoru, že Soudnímu dvoru nepřísluší rozhodovat o předběžné otázce položené Regeringsrätten.

23.

Podle Komise skutečnost, že Skatteverket nepožádal odvolací soud o změnu stanoviska vydaného Skatterättsnämnden, ale o potvrzení tohoto stanoviska, prokazuje, že mezi účastníky původního řízení neexistuje žádný spor. Komise poukazuje rovněž na to, že se všichni účastníci sporu shodují na skutečnosti, že je víno na vaření osvobozeno od veškeré daně z alkoholu.

24.

Komise uvádí rozsudek ze dne 16. prosince 1981, Foglia ( 7 ), ve kterém Soudní dvůr stanovil, že mu článek 234 ES nedává za úkol poskytovat poradní stanoviska k obecným nebo hypotetickým otázkám, ale přispívat k výkonu spravedlnosti v členských státech ( 8 ).

25.

Stále s odkazem na výše uvedený rozsudek Foglia Komise dodává, že Soudní dvůr nemá pravomoc odpovídat na takovou otázku výkladu, jako je otázka, která mu byla položena ve věci v původním řízení, jelikož zapadá do procesní konstrukce vytvořené účastníky řízení tak, aby jej vedli k tomu, aby zaujal stanovisko k určitým otázkám práva Společenství, které neodpovídají objektivní potřebě týkající se řešení nějakého sporu.

26.

Podobně jako Komise jsem toho názoru, že Soudní dvůr nemá pravomoc k zodpovězení otázky položené Regeringsrätten.

27.

Postup stanovený v článku 234 ES je nástrojem spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy ( 9 ). Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce umožňuje vnitrostátnímu soudu, který má pochybnosti o výkladu právních předpisů Společenství, položit Soudnímu dvoru otázku, aby vydal rozhodnutí, které je nezbytné pro rozhodnutí sporu.

28.

Je sice pravda, že v rámci článku 234 ES je věcí vnitrostátního soudu, který rozhoduje spor, posoudit nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce a relevanci takové otázky, nemění to však nic na skutečnosti, že je věcí Soudního dvora, aby ověřil vlastní pravomoc a podmínky, za kterých se na něj vnitrostátní soud obrátil ( 10 ).

29.

Soudní dvůr tak může být veden k tomu, aby ověřil, zda návrh byl podán vnitrostátním soudem členského státu ( 11 ), který rozhoduje spor ( 12 ) a který považuje rozhodnutí Soudního dvora za nezbytné k vydání svého rozsudku ( 13 ).

30.

Řízení před Skatterättsnämnden je řízením zvláštním. Skatterättsnämnden má za úkol vydávat předběžná stanoviska o otázkách týkajících se zejména daňových poplatníků v jejich vztazích s orgány veřejné moci s ohledem na jejich daňové povinnosti ( 14 ). Jestliže daňový poplatník podá návrh k Skatterättsnämnden, má Skatteverket možnost předložit vyjádření týkající se zdanění dotčeného plnění.

31.

Skatterättsnämnden poté poskytne stanovisko o způsobu, jakým má být při zdaňování tohoto plnění vyřešena otázka, která jí byla předložena. Toto stanovisko může být z podnětu navrhovatele nebo Skatteverket předmětem žaloby před Regeringsrätten ( 15 ).

32.

V rozsudku Victoria Film uvedeném výše Soudní dvůr rozhodl, že nemá pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách položených Skatterättsnämnden z důvodu, že Skatterättsnämnden vykonává zejména správní funkci, přičemž připomněl, že vnitrostátní soudy jsou oprávněny obrátit se na Soudní dvůr pouze tehdy, pokud před nimi probíhá spor a pokud rozhodují v rámci řízení, které má být ukončeno rozhodnutím, jež má charakter soudního rozhodnutí ( 16 ).

33.

Soudní dvůr ve stejném rozsudku nicméně dodal, že v případě, že daňový poplatník nebo Skatteverket podají žalobu proti předběžnému stanovisku, lze mít za to, že Regeringsrätten, kterému je věc předložena, vykonává funkci soudní povahy ve smyslu článku 234 ES, jejímž cílem je přezkum legality aktu upravujícího zdanění, které bylo daňovému poplatníkovi uloženo ( 17 ).

34.

Je tedy zcela nepochybné, že Regeringsrätten je vnitrostátním soudem ve smyslu článku 234 ES.

35.

Na druhou stranu mám za to, že ve věci v původním řízení není splněna podmínka existence sporu probíhajícího před vnitrostátním soudem.

36.

Je třeba nejprve poznamenat, že pojem „spor“ je vymezen jako rozepře vedoucí k procesu, přičemž se rozumí, že rozepří se rozumí rozpor ( 18 ).

37.

Dále, stále co se týče podmínky existence sporu, Soudní dvůr již rozhodl, že nemá pravomoc, jestliže strany spor vytvořily uměle, aby jej přivedly k poskytnutí poradního stanoviska k obecné nebo hypotetické otázce ( 19 ), nebo také pokud bylo nárokům navrhovatele v původním řízení vyhověno poté, co vnitrostátní soud podal Soudnímu dvoru svou žádost o rozhodnutí o předběžné otázce ( 20 ).

38.

V takových případech Soudní dvůr rozhodl, že neexistuje skutečný spor, nebo že spor, který vedl k předběžné otázce již neexistuje, jelikož mezi účastníky řízení neexistuje nebo již neexistuje rozepře.

39.

Poukazuji přitom na to, že ve věci v původním řízení je nesporné, že všichni účastníci řízení, tedy Gourmet Classic, Skatterättsnämnden a Skatteverket, souhlasí s řešením, které má být přijato.

40.

Z předkládacího rozhodnutí totiž vyplývá, že Gourmet Classic požadovala po Skatterättsnämnden potvrzení, že na víno na vaření nebude uložena daň z alkoholu, protože podle ní spadá mezi výjimky stanovené v čl. 27 odst. 1 písm. f) směrnice 92/83 převzaté do čl. 7 prvního pododstavce bodu 5 LAS ( 21 ).

41.

V rámci této věci Skatteverket před Skatterättsnämnden tvrdila, že se na víno na vaření může uplatnit osvobození stanovené tímto posledně uvedeným ustanovením ( 22 ).

42.

Krom toho Skatterättsnämnden přijala stanovisko ve smyslu vyjádření obou účastníků řízení ( 23 ).

43.

Regeringsrätten v bodě 22 svého předkládacího rozhodnutí ostatně dodává, že všichni účastníci původního řízení souhlasí, že v tomto případě nemá být odvedena daň z alkoholu.

44.

Z těchto skutečností jasně vyplývá, že mezi účastníky řízení neexistuje rozpor, a v důsledku toho neexistuje ani spor před vnitrostátním soudem.

45.

Není to poprvé, kdy se Regeringsrätten obrátil na Soudní dvůr ve sporu v původním řízení týkajícím se stanoviska Skatterättsnämnden ( 24 ). Soudní dvůr v těchto předchozích věcech rozhodl v souladu se svou judikaturou Victoria Film uvedenou výše, že má pravomoc rozhodnout o předběžných otázkách položených Regeringsrätten.

46.

V uvedených věcech totiž Regeringsrätten projednával žalobu proti předběžnému stanovisku Skatterättsnämnden, a byl tedy povolán k rozhodnutí sporu vydáním soudního rozhodnutí ( 25 ).

47.

Na rozdíl od naší věci bylo stanovisko Skatterättsnämnden zpochybněno, což vedlo ke sporu.

48.

V rozsudku ze dne 9. února 1995, Leclerc-Siplec ( 26 ), sice Soudní dvůr rozhodl o své pravomoci, i když odpůrkyně v původním řízení vyjadřovala stejný názor jako navrhovatel ( 27 ).

49.

Je třeba nicméně poznamenat, že v rozsudku Leclerc-Siplec uvedeném výše existoval na začátku řízení mezi účastníky řízení skutečný spor. Společnosti TF1 Publicité a M6 Publicité odmítly vysílat reklamu na distribuci paliva v supermarketech Leclerc. Dovozní společnost Édouard Leclerc-Siplec tedy žalovala tyto dvě společnosti před tribunal de commerce (obchodním soudem) v Paříži (Francie) ( 28 ).

50.

V naší věci má řízení původ nikoli ve sporu mezi stranami, ale v žádosti o potvrzení stanoviska, na kterém se všichni účastníci řízení shodují. Zvláštností původního řízení je to, že Skatteverket může podat odvolání k Regeringsrätten proti stanovisku přijatému Skatterättsnämnden, i když cílem tohoto odvolání je navrhnout potvrzení tohoto stanoviska.

51.

V naší věci se tedy jedná nikoli o hypotetický nebo fiktivní spor, jak tomu bylo v případě věcí, ve kterých byly vydány rozsudky Foglia, uvedený výše nebo ze dne 21. ledna 2003, Bacardi-Martini a Cellier des Dauphins ( 29 ), ale o návrh na potvrzení stanoviska, bez existence jakéhokoli sporu.

52.

Předkládající soud ostatně ve své žádosti vysvětluje, že se na něj účastníci obrátili s cílem „dát vznik precedentu“ týkajícímu se otázky osvobození vína na vaření od spotřební daně a propůjčit této otázce obecnou působnost.

53.

Jinými slovy, mám za to, že tento soud žádá, aby Soudní dvůr poskytnul poradní stanovisko.

54.

Soudní dvůr přitom v rozsudku ze dne 16. července 1992, Meilicke ( 30 ), upřesnil, že duch spolupráce, jímž má být veden průběh řízení o předběžné otázce, znamená, že vnitrostátní soud bere ohled na funkci svěřenou Soudnímu dvoru ( 31 ). Tato funkce nespočívá v poskytování poradních stanovisek, ale v poskytnutí odpovědi na potřebu nezbytně související s účinným vyřešením sporu ( 32 ).

55.

Přijetí pravomoci Soudního dvora v takovém případě, jako je případ, který zde byl předložen, by podle mého názoru vedlo k obcházení cíle sledovaného článkem 234 ES a nedbání podmínek, za nichž se v rámci tohoto článku lze obrátit na Soudní dvůr, které předpokládají existenci sporu a znamenají to, že předběžná otázka musí být odůvodněna potřebou nalézt řešení skutečného soudního sporu.

56.

Dodávám, že i za předpokladu, že by Regeringsrätten nakonec přijal postoj opačný tomu, který zastává Skatterättsnämnden a všichni účastníci původního řízení, Gourmet Classic by mohla případně před vnitrostátním soudem zpochybnit rozhodnutí, kterým by jí bylo uloženo dovozní clo, a tento soud by se mohl v rámci toho, co by pak představovalo skutečný spor, Soudního dvora dotázat na působnost článku 20 směrnice 92/83.

57.

S ohledem na všechny tyto skutečnosti se domnívám, že Soudní dvůr nemá pravomoc rozhodovat o otázce položené Regeringsrätten.

58.

Vzhledem k předcházejícím úvahám navrhuji, aby Soudní dvůr prohlásil, že nemá pravomoc rozhodovat o předběžné otázce položené Regeringsrätten.