1. 

V projednávaných věcech má Soudní dvůr podruhé rozhodnout o kasačních opravných prostředcích podaných v rámci dlouhotrvajícího řízení, které se v zásadě týká obchodní a logistické podpory poskytnuté francouzskou poštou její dceřiné společnosti SFMI-Chronopost, která provozuje služby expresní pošty. Rozhodnutím 98/365/ES (dále jen „napadené rozhodnutí“) Komise určila, že uvedená podpora nepředstavuje státní podporu ( 2 ). Konkurentky SFMI-Chronopost podaly žalobu k Soudu prvního stupně (dále jen věc „Ufex I“) ( 3 ), který napadené rozhodnutí zrušil. V prvním řízení o kasačních opravných prostředcích (dále jen věc „Chronopost I“) ( 4 ) Soudní dvůr zrušil rozhodnutí Soudu prvního stupně a věc mu vrátil. V rámci tohoto řízení má Soudní dvůr rozhodnout o kasačních opravných prostředcích proti následnému rozsudku Soudu prvního stupně, kterým bylo napadené rozhodnutí znovu zrušeno (dále jen „napadený rozsudek“, rozsudek Ufex II) ( 5 ).

2. 

Důvody kasačních opravných prostředků podaných v projednávaných věcech se týkají i) složení Soudu prvního stupně v řízení, které bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem, ii) otázky, zda Soud prvního stupně rozhodoval o nepřípustném žalobním důvodu, iii) jeho přezkoumání odůvodnění uvedeného Komisí ve napadeném rozhodnutí, a iv) jeho posouzení pojmu státní podpory ve vztahu k převodu zákazníků na společnost SFMI-Chronopost.

3.

Spor v projednávaných věcech vychází ze stížnosti podané Komisi v prosinci 1990. V napadeném rozsudku jsou skutkové okolnosti popsány takto:

4.

Kromě stížnosti Komisi „SFEI a další podniky podaly dne 16. června 1993 proti SFMI, Chronopost, La Poste a dalším žalobu k obchodnímu soudu v Paříži. Byla k ní připojena druhá studie společnosti Braxton associés, která aktualizovala údaje uvedené v první studii a prodloužila období vyčíslení podpory do konce roku 1991. Rozhodnutím ze dne 5. ledna 1994 položil obchodní soud v Paříži Soudnímu dvoru několik předběžných otázek k výkladu článku 92 Smlouvy a článku 93 Smlouvy o ES (nyní článek 88 ES), z nichž jedna se týkala pojmu ‚státní podpora‘ za okolností projednávané věci. Francouzská vláda Soudnímu dvoru jako přílohu svého vyjádření ze dne 10. května 1994 předložila hospodářskou studii vypracovanou společností Ernst & Young. Rozsudkem [SFEI a další ( 8 )] Soudní dvůr rozhodl, že ‚[p]oskytnutí logistické a obchodní podpory veřejným podnikem jeho dceřiným společnostem soukromého práva, jež vykonávají činnost otevřenou volné hospodářské soutěži, může představovat státní podporu ve smyslu článku 92 Smlouvy, pokud je úplata přijatá jako protiplnění nižší než úplata, která by byla požadována za obvyklých tržních podmínek‘ (bod 62)“ ( 9 ).

5.

V roce 1993 si Komise od Francie vyžádala a obdržela další informace. V březnu 1996 oznámila uvedenému členskému státu, že zahajuje řízení podle čl. 93 odst. 2 Smlouvy o ES (nyní čl. 88 odst. 2 ES) o podporách údajně poskytnutých Francií společnosti SFMI-Chronopost. Dne 17. července 1996 zveřejnila formální sdělení o zahájení řízení ( 10 ).

6.

Dne 17. srpna 1996 SFEI předložila Komisi vyjádření ke sdělení a přiložila k němu hospodářskou studii vypracovanou Bain & Co ( 11 ). Francie ke své odpovědi připojila hospodářskou studii vypracovanou Deloitte Touche Tohmatsu.

7.

Dne 1. října 1997 Komise přijala napadené rozhodnutí. V článku 1 je uvedeno, že „[l]ogistická a obchodní podpora poskytnutá [La Poste] [její] dceřiné společnosti SFMI-Chronopost [a další vytýkaná opatření] nepředstavují státní podporu ve prospěch SFMI-Chronopost“.

8.

Žalobou podanou Soudu prvního stupně dne 30. prosince 1997 se Ufex, DHL International, Federal Express a CRIE domáhaly zrušení napadeného rozhodnutí. Francie, La Poste a Chronopost následně vstoupily do řízení jako vedlejší účastnice na podporu Komise.

9.

Věc byla přidělena čtvrtému rozšířenému senátu Soudu prvního stupně a byl určen soudce zpravodaj.

10.

Žalobkyně se dovolávaly čtyř žalobních důvodů na zrušení, které vycházely z i) porušení práv obhajoby, ii) nedostatečného odůvodnění, iii) nesprávných skutkových zjištění a zjevně nesprávného posouzení a iv) nerespektování Komisí pojmu „státní podpora“ jednak tím, že v analýze úplaty za podporu poskytnutou La Poste společnosti SFMI-Chronopost nezohlednila obvyklé tržní podmínky, a jednak tím, že z tohoto pojmu vyloučila různá opatření, jimiž byla SFMI-Chronopost údajně zvýhodněna.

11.

Soud prvního stupně přijal první část čtvrtého žalobního důvodu a zrušil článek 1 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž v něm bylo rozhodnuto, že logistická a obchodní podpora poskytnutá La Poste společnosti SFMI-Chronopost nepředstavuje státní podporu. Soud prvního stupně nepovažoval za nezbytné zabývat se druhou částí čtvrtého žalobního důvodu či jinými žalobními důvody v rozsahu, ve kterém se týkaly logistické a obchodní podpory poskytnuté La Poste společnosti SFMI-Chronopost. Zejména nebylo na místě přezkoumávat druhý žalobní důvod. První žalobní důvod a části třetího žalobního důvodu, které se netýkaly výtek přezkoumávaných v rámci čtvrtého žalobního důvodu, byly zamítnuty.

12.

Návrhy doručenými kanceláři Soudního dvora postupně dne 19. a dne 23. února 2001 podaly Chronopost, La Poste a Francie kasační opravné prostředky proti rozsudku Ufex I.

13.

Navrhovatelky se dovolávaly několika důvodů kasačního opravného prostředku, přičemž v rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku tvrdily, že Soud prvního stupně tím, že nesprávně vyložil pojem „obvyklé tržní podmínky“ použitý v rozsudku SFEI, porušil čl. 92 odst. 1 Smlouvy o ES (nyní čl. 87 odst. 1 ES). V bodu 75 rozsudku Ufex I Soud prvního stupně určil, že Komise měla přinejmenším ověřit, že protiplnění přijaté La Poste bylo srovnatelné s protiplněním vyžadovaným soukromou finanční společností nebo soukromou skupinou podniků, jež nepůsobí ve vyhrazeném odvětví.

14.

Soudní dvůr rozhodl, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení, neboť byla přehlédnuta skutečnost, že La Poste se nachází ve velmi odlišné situaci od situace soukromoprávního podniku, který působí za obvyklých tržních podmínek. Jako subjekt pověřený službou obecného hospodářského zájmu ve smyslu čl. 90 odst. 2 Smlouvy o ES (nyní čl. 86 odst. 2 ES) se La Poste musela vybavit, nebo musela být vybavena infrastrukturou a značnými zdroji, které jí umožňují poskytovat základní poštovní služby všem uživatelům, včetně oblastí, ve kterých ceny nepokrývaly náklady vzniklé poskytováním dotčené služby. Vytvoření a udržování sítě La Poste tedy neodpovídalo čistě komerčnímu přístupu a soukromá společnost by je nikdy nepodstoupila. Mimoto poskytnutí logistické a obchodní podpory spočívalo právě v poskytnutí této sítě. Bylo s ním tedy neoddělitelně spojeno. Soudní dvůr došel k následujícímu závěru:

15.

Soudní dvůr tedy došel k závěru, že první důvod kasačního opravného prostředku je opodstatněný. Zrušil rozsudek Ufex I, aniž by se zabýval dalšími důvody kasačního opravného prostředku, a vrátil věc Soudu prvního stupně.

16.

Po vrácení Soudu prvního stupně byla věc nejdříve přidělena čtvrtému rozšířenému senátu a byl určen stejný soudce zpravodaj jako ve věci Ufex I. Vzhledem ke změně složení senátů Soudu prvního stupně rozhodnutím ze dne 13. září 2004 ( 15 ) byl soudce zpravodaj přidělen k třetímu rozšířenému senátu, kterému byla v důsledku toho projednávaná věc přidělena.

17.

Žalobkyně se v zásadě dovolávaly druhého, třetího a čtvrtého žalobního důvodu vzneseného v průběhu řízení, které bylo rozhodnuto rozsudkem Ufex I ( 16 ). V první části čtvrtého žalobního důvodu nyní uplatňují porušení pojmu „obvyklé tržní podmínky“ tak, jak vyplývá z rozsudku Chronopost I.

18.

Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na otázky položené Soudem prvního stupně byly vyslechnuty při jednání konaném dne 15. června 2005.

19.

Soud prvního stupně přijal druhý žalobní důvod (nedostatečné odůvodnění) a výtku uvedenou ve druhé části čtvrtého žalobního důvodu týkající se převodu Postadex. Ostatní výtky, kromě těch, které jsou uvedeny v první části čtvrtého žalobního důvodu, jež shledal nepřezkoumatelnými, zamítl. Napadené rozhodnutí zrušil v rozsahu, v němž toto určovalo, že ani logistická a obchodní podpora poskytnutá La Poste její dceřiné společnosti SFMI-Chronopost, ani převod Postadex nepředstavují státní podporu ve prospěch SFMI-Chronopost.

20.

Návrhy došlými kanceláři Soudního dvora postupně dne 4. a 7. srpna 2006 Chronopost (věc C-341/06 P) a La Poste (věc C-342/06 P) podaly kasační opravné prostředky proti rozsudku Soudu prvního stupně. Navrhovatelky navrhují, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek a uložil žalobkyním náhradu všech nákladů řízení. Chronopost rovněž navrhuje, aby Soudní dvůr vydal konečný rozsudek ve věci a potvrdil legalitu napadeného rozhodnutí.

21.

Ufex, DHL Express (France) (dříve DHL International), Federal Express International (France) a CRIE (v likvidaci) předložily společnou kasační odpověď ke každému kasačnímu opravnému prostředku. Francie ani Komise kasační odpověď nepředložily ( 17 ). Podle článku 117 jednacího řádu předseda Soudního dvora povolil Chronopost a La Poste předložit repliku k otázkám nepřípustnosti. Ufex poté předložila dupliku.

22.

Oba kasační opravné prostředky byly spojeny usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 18. dubna 2007.

23.

Jednání nebylo požadováno a nekonalo se.

24.

Navrhovatelky uplatňují porušení jejich práva na spravedlivý proces, neboť soudce zpravodaj v řízení ukončeném napadeným rozsudkem, byl rovněž soudcem zpravodajem v řízení, které bylo rozhodnuto rozsudkem Ufex I.

25.

Článek 42 odst. 2 stanoví, že „[n]ové důvody nelze předkládat v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení“.

26.

Na základě článku 118 se čl. 42 odst. 2 použije na řízení před Soudním dvorem o kasačním opravném prostředku proti rozhodnutí Soudu prvního stupně.

27.

Článek 48 odst. 2 odpovídá čl. 42 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora a má stejné znění.

28.

Článek 118 stanoví:

„1.   Zruší-li Soudní dvůr rozsudek nebo usnesení senátu, předseda Soudu může přidělit věc jinému senátu složenému ze stejného počtu soudců.

2.   Zruší-li Soudní dvůr rozsudek nebo usnesení vydané Soudem zasedajícím v plénu nebo ve velkém senátu, věc je přidělena tomu soudnímu kolegiu, které zrušené rozhodnutí vydalo.

2a.   Zruší-li Soudní dvůr rozsudek nebo usnesení vydané samosoudcem, předseda Soudu přidělí věc senátu složenému ze tří soudců, jehož členem není uvedený soudce.

[…]“

29.

Navrhovatelky tvrdí, že ačkoli Společenství jako takové není stranou Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“), je povinno respektovat práva zaručená EÚLP. Právo na nezávislý a nestranný soud je nedílnou součástí práva na spravedlivý proces podle článku 6 EÚLP. Zjevná (objektivní) podjatost postačuje k porušení uvedeného práva a vzniká v případě, že složení soudu vznáší legitimní pochybnosti o jeho nestrannosti. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva i francouzských soudů vyplývá, že účast stejného soudce v následném řízení takové pochybnosti vznáší. La Poste má za to, že čl. 118 odst. 1 a 2a jednacího řádu Soudu prvního stupně naznačují, že by soudci neměli znovu rozhodovat ve věcech, ve kterých se podíleli na vydání prvního rozhodnutí.

30.

Ufex ve svých kasačních odpovědích argumentuje, že uvedený důvod je nový, a není tedy podle jednacího řádu Soudního dvora přípustný. Dopisy kanceláře Soudu prvního stupně byly navrhovatelky informovány o složení soudu před jednáním a jméno soudce zpravodaje bylo uvedeno ve zprávě k jednání. Navrhovatelky nicméně nevznesly před uvedeným soudem žádné námitky. Z rozsudku Petrides ( 18 ) vyplývá, že účastník řízení se nemůže v řízení o kasačním opravném prostředku dovolávat procesních záruk, jichž se výše uvedeným způsobem vzdal.

31.

Pokud jde o podstatu předmětného důvodu kasačního opravného prostředku, Ufex zaprvé tvrdí, že složení Soudu prvního stupně při rozhodování o napadeném rozsudku odpovídalo článku 118 jednacího řádu Soudu prvního stupně, pokud jde o složení Soudu prvního stupně ve věci vrácené Soudním dvorem po zrušení předchozího rozhodnutí. K neutralizaci jakéhokoli nebezpečí podjatosti navíc slouží zásada kolegiality, kterou se řídí složení soudních orgánů Společenství. Zadruhé, uvedená pravidla Společenství neporušují čl. 6 odst. 1 EÚLP. Ufex uvádí, že Evropský soud pro lidská práva řeší uvedenou otázku případ od případu a nestanovil žádnou obecnou zásadu, podle níž soudce nemůže rozhodovat ve stejné věci v následných řízeních. Zatřetí, uvedená pravidla odpovídají rozmanitým tradicím členských států. Je navíc v zájmu řádné správy soudnictví Společenství, aby ve složité věci vrácené Soudu prvního stupně byla zachována osoba soudce zpravodaje.

32.

Ve svých replikách navrhovatelky zpochybňují námitku nepřípustnosti vznesenou Ufex. Chronopost má za to, že uvedená námitka je irelevantní, neboť porušení práva na nestranný soud představuje porušení podstatné procesní náležitosti. Jedná se tedy o otázku veřejného pořádku, kterou Soudní dvůr musí vznést z úřední moci.

33.

Navrhovatelky tvrdí, že námitka nepřípustnosti je v každém případě neopodstatněná. Předmětný důvod kasačního opravného prostředku nemohl být uplatněn před doručením napadeného rozsudku. Důvody kasačního opravného prostředku jsou z podstaty věci nové v tom smyslu, že napadají napadený rozsudek. Právo na nestranný soud je nezcizitelné a nelze se jej vzdát podobně jako procesní záruky. Navrhovatelky dále tvrdí, že neexistuje žádný postup upravující zpochybnění složení Soudu prvního stupně ani podání námitek proti konkrétnímu soudci. Chronopost konečně tvrdí, že dopisy kanceláře Soudu prvního stupně neobsahovaly jména soudců v senátech a že neobdržela kopii zprávy k jednání.

34.

Ve svých duplikách Ufex argumentuje, že tvrzení, že předmětný důvod kasačního opravného prostředku je otázkou veřejného pořádku, je samo o sobě novým důvodem. Vzhledem k tomu, že nedošlo k porušení základního práva, je tento argument rovněž irelevantní. Navrhovatelky mohly uvedený důvod uplatnit před Soudem prvního stupně podle čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Soudu prvního stupně. Důvody kasačního opravného prostředku nejsou nutně nové, protože mají být vzneseny k otázkám projednávaným před soudem nižšího stupně. Pokud jsou nové, čl. 42 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora se na kasační opravné prostředky použije na základě jeho článku 118. Ufex rovněž konstatuje, že Chronopost mělo být známo složení senátů Soudu prvního stupně, neboť byly zveřejněny v Úředním věstníku ( 19 ).

35.

Pokud jde o přípustnost, je namístě připomenout, že Chronopost a La Poste vstoupily do řízení před Soudem prvního stupně na podporu Komise.

36.

Podle článku 40 statutu Soudního dvora může vedlejší účastník podporovat pouze návrhová žádání jednoho z účastníků řízení. Soudy Společenství vykládají toto omezení v tom smyslu, že brání vedlejšímu účastníkovi vznášet argumenty nebo důvody, jež se úplně liší od návrhových žádání, která jsou základem sporu mezi žalobcem a žalovaným ( 20 ).

37.

Tvrzené porušení procesních pravidel z důvodu složení Soudu prvního stupně nemá žádnou souvislost s důvody vznesenými před uvedeným soudem Komisí. Chronopost a La Poste tedy nebyly oprávněny vznést uvedený důvod před Soudem prvního stupně.

38.

Dále je namístě položit si otázku, zda Komise sama mohla vznést takový důvod v řízení před Soudem prvního stupně.

39.

Podle čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Soudu prvního stupně nové důvody nelze předkládat v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení. Soud prvního stupně používá při rozhodování o otázce, zda okolnosti „vyšly najevo“ v průběhu řízení, objektivní kritérium, a to zda se účastník řízení mohl o těchto okolnostech dozvědět dříve ( 21 ).

40.

Složení senátu Soudu prvního stupně, kterému byla uvedená věc přidělena po jejím vrácení Soudním dvorem, je zjevně okolností, která nemohla vyjít najevo před zahájením řízení. Podle čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Soudu prvního stupně by tedy Komise byla oprávněna vznést nový důvod za účelem napadení složení senátu.

41.

Komise navíc měla objektivně možnost tak učinit. Složení senátu, kterému byla věc přidělena, bylo sděleno účastníkům řízení. Změny ve složení senátů Soudu prvního stupně v roce 2004 byly zveřejněny v Úředním věstníku. Složení senátů bylo rovněž zveřejněno na internetové stránce Soudního dvora. Jméno soudce zpravodaje je uvedeno ve zprávě k jednání zaslané účastníkům řízení před jednáním. Konečně, složení soudu a jméno soudce zpravodaje jsou jasně uvedeny na oznámení o jednání ve věci, které je vyvěšeno před soudní síní.

42.

Komise tedy objektivně měla možnost vědět v průběhu řízení před Soudem prvního stupně, že soudce zpravodaj ve věci Ufex I je členem senátu v řízení v projednávaných věcech po jejich vrácení Soudu. Z napadeného rozsudku ani ze spisu však nevyplývá, že by Komise vznesla jakoukoli námitku.

43.

V rozsudku Petrides ( 22 ) Soudní dvůr odmítl důvod kasačního opravného prostředku, jímž účastník řízení uplatňoval porušení zásady audi alteram partem a zásady „rovnosti zbraní“, neboť navrhovatel tuto okolnost neuplatnil před Soudem prvního stupně, ačkoli tak mohl učinit; vzdal se tak procesní záruky.

44.

V projednávané věci by Komise obdobně nebyla oprávněna vznést námitku týkající se složení Soudu prvního stupně jako důvod kasačního opravného prostředku. Komise mohla namítat složení senátu před soudem nižšího stupně. Tím, že tak neučinila, se vzdala procesní záruky a tuto otázku by nyní nebyla oprávněna znovu nastolit.

45.

Mám za to, že by bylo v rozporu s rozhodnutím Soudního dvora ve věci Petrides a článkem 40 statutu Soudního dvora, pokud by vedlejší účastník, který vstoupil do řízení v prvním stupni, mohl uplatnit v řízení o kasačním opravném prostředku důvod, který účastník jím podporovaný neuplatnil před soudem nižšího stupně.

46.

Je třeba přiznat, že tento závěr je založen na spíše formální analýze postavení vedlejšího účastníka. Z koncepčního hlediska nemám za to, že by bylo namístě tvrdit, že vedlejší účastník nemá právo na spravedlivý proces, i pokud se nejedná o jeho vlastní proces. V souladu s článkem 40 statutu Soudního dvora má nutně zájem na výsledku řízení (jinak by mu nebylo umožněno vstoupit do řízení). Chronopost a La Poste navíc již nejsou vedlejšími účastníky, nýbrž navrhovatelkami v řízení před Soudním dvorem. Článek 6 odst. 1 EÚLP zaručuje každému právo na spravedlivý proces, ve kterém se „rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu“ ( 23 ).

47.

Mám navíc za to, že pokud Soudní dvůr rozhodne, že Chronopost a La Poste mohly samy vznést námitku proti složení Soudu prvního stupně před Soudem i při neexistenci námitky ze strany Komise, je třeba mít za to, že z důvodů uvedených v bodech 40 až 43 výše se tohoto práva vzdaly.

48.

Mám tedy za to, že první důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný.

49.

Pokud jde o argument navrhovatelek, že jimi uplatňovaný důvod musí být v každém případě přezkoumán Soudním dvorem, neboť vznáší otázku veřejného pořádku, nesouhlasím s Ufex, že tento argument sám o sobě představuje nový důvod. Tento argument byl uplatněn jako odpověď na námitku nepřípustnosti vznesenou Ufex.

50.

Vzhledem k tomu nesouhlasím s tvrzením navrhovatelek.

51.

Jejich argument je založen na judikatuře, z níž vyplývá, že v případě, kdy takový správní orgán, jako je Komise, odepře zúčastněným stranám možnost odpovědět nebo se vyjádřit před přijetím správního aktu, dochází k porušení podstatné procesní náležitosti ( 24 ).

52.

Rozsudek Petrides však představuje jednoznačnou judikaturu, podle níž žalobce, který v průběhu soudního řízení neuplatní svá práva obhajoby, má-li k tomu možnost, se takových práv nemůže později dovolávat. Soudní dvůr v uvedené věci nepovažoval za nutné zabývat se námitkou žalobce i bez návrhu.

53.

Zásady, jejichž porušení uplatňoval žalobce ve věci Petrides, jsou stejně tak součástí práva na spravedlivý proces, jako práva na nestranný soud: zásady audi alteram partem a nemo judex in sua causa totiž představují dva pilíře zásady spravedlnosti. Nevidím tedy žádný důvod, proč by Soudní dvůr měl postupovat v projednávané věci jinak.

54.

Pokud by se Soudní dvůr nicméně rozhodl uvedený důvod připustit, mám za to, že je třeba jej zamítnout jako neopodstatněný.

55.

Zaprvé, nedošlo k žádnému zjevnému porušení podstatné procesní náležitosti. Článek 118 odst. 1 jednacího řádu Soudu prvního stupně nezakazuje, aby v následném řízení ve věci, která byla vrácena Soudu, rozhodoval stejný senát. Naproti tomu lze uvést zcela rozdílné ustanovení čl. 118 odst. 2a, podle něhož soudce nemůže rozhodovat ve věci vrácené Soudu, v níž rozhodoval jako samosoudce. Z jednacího řádu Soudu prvního stupně rovněž nijak nevyplývá, že by stejný soudce nemohl působit jako soudce zpravodaj ve věci vrácené Soudu na základě kasačního opravného prostředku. Článek 118 odst. 2 totiž konkrétně vyžaduje, aby vrácená věc byla přidělena velkému senátu (nebo samozřejmě plénu) ve stejném složení.

56.

Navrhovatelky zadruhé neuplatňují skutečnou (subjektivní) podjatost. Uplatňují pouze (objektivní) podjatost související se složením senátu Soudu prvního stupně, kterému byla uvedená věc přidělena po jejím vrácení Soudním dvorem.

57.

Navrhovatelky správně uvádějí, že ačkoli Společenství není stranou EÚLP, čl. 6 odst. 2 Smlouvy o EU stanoví, že „[u]nie ctí základní práva zaručená EÚLP […]“. EÚLP má navíc zvláštní význam jako zdroj inspirace, pokud jde o základní práva, jejichž dodržování Soudní dvůr zajišťuje ( 25 ). Článek 6 odst. 1 EÚLP, který zaručuje právo na nestranný proces, patří mezi taková základní práva.

58.

Pokud jde o objektivní podjatost, která vzniká v případě, kdy existují legitimní pochybnosti o nestrannosti soudu, Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že „z povinnosti zachovat nestrannost nelze obecně dovozovat, že by soud vyššího stupně, který zruší rozhodnutí správního nebo soudního orgánu, byl povinen věc vrátit buď odlišnému orgánu nebo odlišně složenému oddělení původního orgánu“ ( 26 ). Účast stejného soudce v následném řízení ve stejné věci může vést k odůvodněným pochybnostem ohledně nestrannosti pouze ve spojení s jinými faktory ( 27 ). Žádný takový další faktor není v projednávané věci uplatňován.

59.

Soudci samotného Evropského soudu pro lidská práva se navíc mohou při určitých příležitostech účastnit následného řízení ve stejné věci. Pokud je rozsudek senátu postoupen velkému senátu podle článku 43 EÚLP, mohou být členy velkého senátu předseda postupujícího senátu a soudce, který je členem daného státu (avšak žádný jiný soudce postupujícího senátu) ( 28 ). Jsou známy i případy, kdy soudci rozhodující v obou řízeních změnili svůj názor ( 29 ).

60.

Navrhovatelky konečně uvádějí, že čl. 6 odst. 2 EU rovněž vyžaduje, aby unie ctila základní práva vyplývající z ústavních tradic společných členským státům. Zdůrazňují, že ve Francii musí být soudy, kterým je věc vrácena, složeny odlišně od soudu, který projednával věc poprvé. Ufex namítá, že toto pravidlo neplatí v Německu, Španělsku ani Spojeném království. Mám za to, že situace v jednom státě nepostačuje k prokázání k existence ústavní tradice společné členským státům.

61.

Mám tedy za to, že pokud (quod non) je první důvod kasačního opravného prostředku přípustný, je nicméně neopodstatněný.

62.

La Poste zaprvé tvrdí, že ve svém písemném vyjádření uvedla, že výtka Ufex týkající se převodu Postadex představuje nový důvod a že Soud prvního stupně nerozhodl o tom, zda je v důsledku této skutečnosti nepřípustná. La Poste zadruhé argumentuje, že jelikož byl uvedený důvod nový, Soud prvního stupně se jím neměl v žádném případě zabývat.

63.

Ufex má za to, že první část předmětného důvodu kasačního opravného prostředku uplatňovaného La Poste je zmatečná a nepřesná, a tudíž nepřípustná. Pokud jde o věc samou, Ufex tvrdí, že Soud prvního stupně není povinen rozhodnout o námitce nepřípustnosti vznesené vedlejším účastníkem, pokud není taková námitka vznesena stranou žalovanou. Pokud jde o druhou část předmětného důvodu kasačního opravného prostředku La Poste, důvod uplatňovaný Ufex nebyl nový, nýbrž byl vznesen v její žalobě v prvním řízení.

64.

Pokud jde o první část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, z judikatury Soudního dvora zjevně vyplývá, že vedlejší účastník nemá možnost vznést námitku nepřípustnosti, která není součástí návrhových žádání strany žalované ( 30 ). Komise, jako žalovaná, tuto námitku nevznesla. Soud prvního stupně tedy nebyl povinen o ní rozhodnout.

65.

Rozsudky Soudního dvora, kterých se dovolává La Poste na podporu svého tvrzení, že tato otázka je posuzována případ od případu, ve skutečnosti dokládají, jak správně uvádí Ufex, že Soudní dvůr rozhoduje o námitce nepřípustnosti vznesené vedlejším účastníkem, namísto žalovaného, pouze pokud vznáší otázku veřejného pořádku ( 31 ).

66.

Pokud jde o druhou část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, La Poste v zásadě opakuje námitku nepřípustnosti, již uplatnila u Soudu prvního stupně. Bylo by v rozporu s výše uvedenou judikaturou Soudního dvora, pokud by byl v řízení o kasačním opravném prostředku přezkoumán důvod, který je nepřípustný v prvním stupni.

67.

Navrhuji proto, aby Soudní dvůr zamítl první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku jako neopodstatněnou a prohlásil druhou část tohoto důvodu za nepřípustnou.

68.

Nejprve je nezbytné podrobně vymezit relevantní části napadeného rozhodnutí a napadeného rozsudku.

69.

Bod 33 odůvodnění ( 32 ) napadeného rozhodnutí popisuje, mimo jiné, logistickou a obchodní podporu poskytnutou La Poste společnosti SFMI-Chronopost a vysvětluje způsob výpočtu a vyúčtování nákladů:

[…]

V odstavci [vi] je uvedeno, že celková úplata zaplacená SFMI-Chronopost pokrývala celkové náklady ze 116,1 % v období od roku 1986 do roku 1991 a ze 119 % v období od roku 1986 do roku 1995. V letech 1986 a 1987 činila míra pokrytí 70,3 %, respektive 84,3 %. V těchto dvou letech příjmy pokrývaly přímé náklady s výjimkou nákladů na vrcholové a regionální vedení.

70.

V odstavci [xi] je vysvětleno, že ceny zaplacené SFMI-Chronopost za logistickou podporu rovněž pokrývají veškeré náklady vynaložené La Poste, včetně nákladů na obchodní podporu.

71.

V bodě 34 odůvodnění ( 35 ) Komise shrnula tvrzení SFEI týkající se státní podpory na základě závěrů uvedených v hospodářských zprávách, které si objednala. Celková státní podpora činila podle tvrzení výše uvedené 1,516 miliardy FRF v období 1986 až 1991, přičemž byla tvořena logistickou podporou ve výši 1,048 miliardy FRF a obchodní podporou ve výši 468 miliónů ( 36 ). Pokud jde o celkovou částku údajné podpory, Komise vysvětlila přístup vycházející z „obvyklé tržní ceny“, použitý SFEI. Pokud jde o logistickou podporu, SFEI vypočetla náklady s ohledem na podnik, který vytvořil a provozoval síť podobnou síti La Poste. Co se týče obchodní podpory, Komise shrnula metodiku SFEI v rozsahu, ve kterém byla podle jejího názoru vysvětlena ve stížnosti.

72.

V rámci svého posouzení Komise nejprve odmítla přístup ex novo uplatněný SFEI při oceňování logistické podpory a při hodnocení jednotlivých složek obchodní podpory ( 37 ). Pokud jde o posledně jmenovanou podporu, Komise uvedla, proč má za to, že převod Postadex, který SFEI ocenila částkou 38 miliónů FRF ( 38 ), nepředstavoval státní podporu. Nepřinesl totiž žádné finanční zvýhodnění pro SFMI-Chronopost. Přístup dceřiné společnosti k zákazníkům mateřské společnosti, kteří představovali nehmotné aktivum, byl totiž běžným rysem vztahů mezi společnostmi ve skupině. Uvedený převod byl přímým důsledkem vytvoření SFMI-Chronopost za účelem provozování expresní pošty La Poste.

73.

Komise dále odmítla celkový přístup SFEI k hodnocení státní podpory ( 39 ). Měla za to, že odůvodnění SFEI obsahovalo zásadní omyl ( 40 ) při výkladu rozsudku SFEI ( 41 ). Podle Komise SFEI vykládala pojem „obvyklé tržní podmínky“ jako cenu, za kterou by srovnatelná soukromá společnost poskytovala takové služby nepropojené společnosti, včetně poplatku za přístup k poštovní síti. Z judikatury Soudního dvora však nijak nevyplývalo, že se nemá přihlížet ke strategickým okolnostem a synergickým efektům vyplývajícím ze skutečnosti, že La Poste a SFMI-Chronopost náležely do stejné skupiny společností. Takové okolnosti hrály významnou úlohu při investičním rozhodování holdingové společnosti, a byly tedy relevantní v dotčené věci, která se týkala jednání mateřské společnosti a její dceřiné společnosti. Soudní dvůr však nikdy neuvedl, že je třeba použít jiný přístup, má-li jeden z účastníků monopolní postavení. Komise dále uvedla:

74.

Komise rovněž měla za to, že poskytnutí logistické a obchodní podpory nepředstavovalo státní podporu s ohledem na zásadu investora v tržním hospodářství ( 42 ). Míra vnitřní návratnosti (dále jen „MVN“) – na základě výše dividend vyplacených SFMI-Chronopost a nárůstu hodnoty původního kapitálu vloženého La Poste – přesahovala náklady SFMI-Chronopost na vlastní kapitál v roce 1986. To by bylo pravdou i tehdy, pokud by částka 38 miliónů FRF, která podle tvrzení SFEI představovala hodnotu Postadex, byla zahrnuta v rámci výpočtu vnitřní návratnosti jako vložení kapitálu, společně s hodnocením SFEI zvýhodněných podmínek SFMI-Chronopost při přístupu k síti La Poste.

75.

Soud prvního stupně nejprve shrnul relevantní judikaturu soudů Společenství ( 43 ) a poté vymezil rozsah svého přezkumu odůvodnění napadeného rozhodnutí ( 44 ). Ve světle rozsudku Chronopost I bylo namístě přezkoumat zejména dostatečnost odůvodnění, pokud jde o to, zda protiplnění vyžadované od SFMI-Chronopost za podporu pokrývala dodatečné proměnlivé náklady vynaložené La Poste, příslušný podíl na fixních nákladech vzniklých používáním poštovní sítě, jakož i přiměřený výnos vlastního kapitálu v rozsahu, v jakém je použit na konkurenční činnosti SFMI-Chronopost.

76.

Soud prvního stupně uznal, že „důvody, pro které Komise odmítla metodu výpočtu nákladů navrhnutou žalobkyněmi, […] jasně vyplývají z odůvodnění vyjádřeného v bodech [49 až 56 odůvodnění napadeného] rozhodnutí“ ( 45 ). Bylo však rovněž namístě přezkoumat odůvodnění Komise, pokud jde o i) způsob výpočtu a posouzení nákladů La Poste na základě metody „úplných nákladů“ a ii) protiplnění vyžadované v této souvislosti.

77.

Pokud jde zaprvé o dodatečné proměnlivé náklady ( 46 ), Soud prvního stupně došel k závěru, že body 33 a 57 odůvodnění napadeného rozhodnutí nestanovují dostatečně ani přesný dosah, který Komise zamýšlela svěřit ekonomickým a účetním pojmům používaným za tímto účelem, ani přesný charakter nákladů, které zkoumala, aby prokázala, že nebyla poskytnuta státní podpora, za účelem umožnit výkon přezkumu k otázce, zda tyto náklady skutečně odpovídaly dodatečným proměnlivým nákladům vynaloženým při poskytnutí logistické a obchodní podpory ve smyslu rozsudku Chronopost I. Vysvětlení následně poskytnutá Komisí pouze posilovala závěr, podle kterého bylo odůvodnění napadeného rozhodnutí jako takové příliš obecné.

78.

Nebylo možné zjistit, jaké byly „přímé provozní náklady“ ani jaké náklady v účetnictví La Poste byly přímo přičitatelné jednotlivým činnostem. Odkaz v bodě 57 odůvodnění na „některé fixní náklady“ byl příliš nepřesný, aby bylo možno přesně určit, jaké náklady SFMI-Chronopost během prvních dvou let činnosti pokrývala. Mimoto nebylo uvedeno žádné vysvětlení otázky, jakým způsobem byla plnění poskytnutá La Poste rozložena do řady základních úkonů, nebo jakým způsobem byla tato plnění kladena na roveň obdobným existujícím poštovním službám. Jelikož náklady vynaložené před rokem 1992 byly založeny na odhadech, bylo třeba vysvětlit způsob, jakým byly tyto služby srovnány, aby bylo možno zjistit existenci případných nesprávných skutkových zjištění nebo nesprávných posouzení. Z dotčeného vysvětlení konečně nijak nevyplývalo, jakým způsobem byla obchodní podpora zohledněna ve výpočtu úplných nákladů.

79.

V důsledku toho Soud prvního stupně došel k závěru, že napadené rozhodnutí mělo v tomto ohledu obsahovat přiměřené odůvodnění a přinejmenším obecné shrnutí analytických účetních výpočtů k plněním poskytnutým SFMI-Chronopost, za případného odstranění důvěrných údajů. Napadené rozhodnutí takto neobsahovalo dostatečné odůvodnění posouzení Komise ohledně existence nebo neexistence dodatečných proměnlivých nákladů vynaložených při poskytnutí logistické a obchodní podpory.

80.

Soud prvního stupně se dále zabýval fixními náklady ( 47 ). Určil, že v napadeném rozhodnutí nebyly dostatečně vysvětleny. Jednak nebylo možné ověřit, zda náklady na vrcholové a regionální vedení zahrnovaly fixní náklady vzniklé používáním poštovní sítě. To bylo zvláště důležité s ohledem na skutečnost, že platby SFMI-Chronopost nepokrývaly veškeré úplné náklady v prvních dvou letech činnosti. Zadruhé nebylo možné určit, zda existovaly jiné fixní náklady La Poste spojené s používáním poštovní sítě, které mělo vyžadované protiplnění pokrývat. Nebylo tudíž možné zjistit, zda byl s ohledem na požadavky vyjádřené v rozsudku Chronopost I tento podíl na fixních nákladech určen správně.

81.

Soud prvního stupně konečně určil, že v napadeném rozhodnutí nebylo uvedeno, jaký podíl přinesla SFMI-Chronopost za účelem zajištění výnosu vlastního kapitálu La Poste ( 48 ). Nebylo zjevné, zda Komise provedla tento výpočet MVN za účelem prokázání, že bylo splněno kritérium soukromého investora nebo za účelem výpočtu výnosu vlastního kapitálu.

82.

Při výpočtu MVN Komise neurčila kapitál, o kterém se domnívala, že byl na tuto činnost skutečně určen. Uvedla pouze, že zohlednila jednak vložení kapitálu uskutečněné La Poste v roce 1986, a jednak finanční transakce, které proběhly mezi La Poste a její dceřinou společností v průběhu let 1986-1991, aniž by s dostatečnou přesností určila, o jaké transakce se jednalo. I za předpokladu, že by MVN s dostatečnou přesností zohledňovala výnos vlastního kapitálu určeného na konkurenční činnost SFMI-Chronopost, nebylo možné určit, zda byl tento případný výnos vlastního kapitálu přiměřený ve smyslu bodu 40 rozsudku Chronopost I vzhledem k tomu, že výpočet MVN nevyplýval z napadeného rozhodnutí.

83.

Soud prvního stupně učinil několik obecných poznámek ohledně pokrytí nákladů ( 49 ). Podle něj byly závěry Komise v bodě 57 odůvodnění napadeného rozhodnutí pouze nezdůvodněnými tvrzeními nepřipouštějícími diskuzi. Nebyl proveden podrobný přezkum různých fází výpočtu úplaty za dotyčnou podporu nebo nákladů na infrastrukturu přičitatelných této podpoře, ani nebyly uvedeny číselné údaje analýzy příslušných nákladů. Komise, aniž by stanovila hodnoty a výpočty, na nichž založila svou analýzu a své závěry, se spokojila s tvrzením, že úplné náklady La Poste byly pokryty úplatou SFMI-Chronopost. V důsledku toho Soud prvního stupně nebyl schopen přezkoumat, zda metoda a etapy analýzy použité Komisí nebyly stiženy nesprávnostmi a zda byly slučitelné se zásadami vytýčenými v rozsudku Chronopost I k určení existence nebo neexistence státní podpory.

84.

Soud prvního stupně uzavřel své posouzení druhého žalobního důvodu tím, že uvedl tři argumenty, které v projednávané věci hovořily ve prospěch podrobnějšího odůvodnění:

85.

V tomto kontextu došel Soud prvního stupně k tomuto závěru:

[…]

86.

Navrhovatelky tvrdí, že Soud prvního stupně tím, že shledal odůvodnění napadeného rozhodnutí nedostatečným, překročil rámec požadavků vyplývajících z článku 253 ES a judikatury Soudního dvora. Chronopost má za to, že pod rouškou přezkumu odůvodnění Soud prvního stupně přezkoumával zjevně nesprávné posouzení a pokoušel se posoudit vhodnost metod uplatněných Komisí.

87.

Ufex má za to, že Soud prvního stupně nezpochybnil posouzení v napadeném rozhodnutí, nýbrž se omezil na ověření, zda jeho odůvodnění je dostatečně přesné, úplné a srozumitelné. Správně došel k závěru, že odůvodnění bylo nedostatečné. K tomu, aby bylo možné ověřit, zda bylo v rozhodnutí správně použito kritérium „obvyklých tržních podmínek“ stanovené Soudním dvorem v bodě 40 rozsudku Chronopost I, bylo zapotřebí podrobnější odůvodnění.

88.

Článek 253 ES vyžaduje, aby rozhodnutí Komise obsahovala odůvodnění.

89.

Podle ustálené judikatury Soudního dvora musí být odůvodnění „přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a [Soudní dvůr] mohl vykonat svůj přezkum. Není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho text, ale také s ohledem na jeho celkovou souvislost, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast […]“ ( 50 ).

90.

Pokud jde o rozhodnutí, z něhož vyplývá, že se nejedná o státní podporu uvedenou ve stížnosti, „je Komise povinna každopádně […] objasnit stěžovateli dostatečným způsobem důvody, proč skutkové a právní poznatky uplatňované ve stížnosti nepostačují k prokázání existence státní podpory. Komise nicméně není povinna zaujmout postoj k těm skutečnostem, které jsou zjevně nerelevantní nebo nemají žádný nebo mají jednoznačně druhořadý význam“ ( 51 ).

91.

Je namístě poznamenat, že judikatura dovolávaná Ufex, podle níž má Komise povinnost provést podrobné přezkoumání založené na spolehlivých důkazech ( 52 ) a relevantním a soudržném souboru důkazů ( 53 ), se netýká státní podpory, nýbrž předběžného rozboru prováděného ohledně tržního dopadu fúzí a údajných kartelů.

92.

V projednávaných věcech je nesporné, a Soud prvního stupně tuto skutečnost rovněž uznal v napadeném rozsudku ( 54 ), že je relevantní, zda napadené rozhodnutí splňuje právní kritérium „obvyklých tržních podmínek“ stanovené Soudním dvorem v bodě 40 rozsudku Chronopost I ( 55 ).

93.

Kritérium stanovené Soudním dvorem v rozsudku Chronopost I je obecné povahy. Stanoví přístup, který je třeba použít k posouzení, zda poskytnutí logistické a obchodní podpory představuje státní podporu. Nestanoví hospodářské, účetní nebo finanční standardy, které mají být použity. Vyžaduje sice zahrnutí „všech“ dodatečných proměnlivých nákladů, neurčuje však, které náklady mají být považovány za proměnlivé. Nestanoví ani, co představuje „příslušný“ podíl na fixních nákladech nebo „přiměřený“ výnos vlastního kapitálu.

94.

Mám za to, že první důvod uvedený v napadeném rozsudku, odůvodňující podrobnější odůvodnění (tedy skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo jedním z prvních rozhodnutí, které se dotklo předmětné složité otázky) ( 56 ) odůvodňuje naopak širší a obecnější odůvodnění. Není namístě uvádět každou jednotlivou podrobnost, je-li nesprávný celkový přístup. Napadené rozhodnutí bylo navíc přijato několik let před rozsudkem Chronopost I. Mám za to, že namísto přezkoumání, zda odůvodnění Komise odpovídalo v každém detailním ohledu přesnému znění kritéria, které bylo (později) přijato v rozsudku Chronopost I (a jehož přesné požadavky tedy nemohly být autorovi rozhodnutí známy), soudní přezkum odůvodnění rozhodnutí by se v tomto případě měl zaměřit na ověření, zda byl ve skutečnosti správný celkový přístup Komise – tedy, zda odpovídá podstatě kritéria stanoveného v rozsudku Chronopost I.

95.

Tento názor je podpořen průběhem řízení v projednávané věci před soudy Společenství. Klíčovým aspektem rozhodnutí ve věci Ufex I i rozsudku Chronopost I, kterým bylo toto rozhodnutí zrušeno, byl správný výklad pojmu „obvyklé tržní podmínky“ při jeho použití pro vztah mezi La Poste a SFMI-Chronopost.

96.

Mám tedy za to, že otázka má znít, zda je odůvodnění dostatečné ke zjištění, zda Komise založila své rozhodnutí na správných kritériích pro určení obvyklých tržních podmínek, jak je stanovil Soudní dvůr ve věci Chronopost I.

97.

Soud prvního stupně však napadeným rozsudkem zrušil napadené rozhodnutí v zásadě proto, že měl za to, že odůvodnění a údaje poskytnuté Komisí jsou příliš obecné a nepřesné ( 57 ). Vytýkal Komisi zejména nepřesnost, pokud jde o použité hospodářské a účetní pojmy, povahu zkoumaných nákladů a složky provedených finančních výpočtů. Došel k závěru, že nemůže ověřit existenci případných nesprávných skutkových zjištění nebo nesprávných posouzení a, pokud jde o proměnlivé náklady, uvedl, že do napadeného rozhodnutí mělo být v tomto ohledu zahrnuto přinejmenším obecné shrnutí analytických účetních výpočtů k poskytnutým plněním.

98.

Není pochyb o významu transparentnosti jako takové. Je rovněž pravda, že čím podrobnější údaje jsou k dispozici, tím pravděpodobnější je zjištění existence jakékoli zjevné chyby v úsudku Komise, co se týče buď metodiky, nebo přesnosti použitých údajů. Tak by například uvedení obecného shrnutí účetních výpočtů nemuselo nezbytně zaručit objevení zjevných chyb.

99.

V projednávané věci však není jasné, zda podrobnosti, které postrádal Soud prvního stupně, jsou zcela nezbytné k posouzení, zda Komise nesprávně použila pojem „obvyklé tržní podmínky“ vymezený v rozsudku Chronopost I.

100.

Není zjevně nepřiměřené vykládat tyto podmínky v tom smyslu, že vyžadují splnění obecně uznávaných účetních, obchodních a investičních kritérií. Zásada soukromého investora totiž v právu Společenství funguje právě na tomto základě. V tomto rozsahu by podrobné údaje vyžadované Soudem prvního stupně mohly teoreticky odhalit odchylky od obecně uznávaných zásad, které by mohly představovat zjevné chyby. Takové zásady jsou však samy o sobě dostatečně široké a rozmanité, aby poskytovaly značný prostor pro diskuzi a Soudní dvůr stanovil pouze obecné kritérium pro obsah pojmu „obvyklé tržní podmínky“. Z výše uvedeného vyplývá, že uvedená diskuze by se pohybovala v rámci toho, co je podle Soudu prvního stupně oblast, v níž má Komise širokou posuzovací pravomoc ( 58 ).

101.

Mám tedy za to, že aspekty, které podle Soudu prvního stupně chyběly v odůvodnění Komise, mají v projednávaném řízení druhořadý význam. Napadené rozhodnutí obsahuje dostatečné odůvodnění a je dostatečně podrobné, aby umožňovalo přezkoumání ve světle rozsudku Chronopost I.

102.

Pokud se jedná o náklady na podporu, z odstavců [iii] a [xi] bodu 33 odůvodnění a bodů 42 a 57 odůvodnění ( 59 ) vyplývá, že „celkové náklady“, které byly brány v úvahu, zahrnují veškeré proměnlivé náklady a poměrnou část fixních nákladů na logistickou a obchodní podporu.

103.

Z odstavce [iii] bodu 33 odůvodnění vyplývá, že La Poste dělí „celkové náklady“ na „přímé provozní náklady“ a podíl na „nákladech na vrcholové a regionální vedení“. Uvedené rozdělení neodpovídá rozdělení na proměnlivé a fixní náklady, neboť podle bodu 57 odůvodnění fixní náklady zahrnují nemovitosti a vozidla. Uvedený bod odůvodnění však vyjasňuje, že proměnlivé náklady byly pokryty již od prvního roku. Z konstatování, že v období prvních dvou let (1986 až 1987) byly pokryty pouze „některé fixní náklady“ a že od roku 1988 byly pokryty „veškeré náklady vynaložené [La Poste]“, je zjevné, že od uvedeného roku byly pokryty veškeré fixní náklady. Z bodu 42 odůvodnění je navíc zjevné, že rozdělení fixních nákladů bylo poměrné.

104.

Z bodu 40 rozsudku Chronopost I vyplývá, že „přiměřený výnos z kapitálu“ je třeba odvozovat od protiplnění požadovaného za logistickou a obchodní podporu. Na základě vymezení „protiplnění zahrnujících veškeré náklady“ v bodě 57 odůvodnění lze porovnat posouzení Komise výnosu vlastního kapitálu La Poste získaného z činnosti SFMI-Chronopost s přístupem uplatňovaným Soudním dvorem.

105.

Napadené rozhodnutí rovněž objasňuje SFEI, tedy stěžovatelce, dostatečným způsobem důvody, proč skutkové a právní poznatky uplatňované ve stížnosti nepostačovaly k prokázání existence státní podpory.

106.

V bodech 45 až 62 odůvodnění Komise uvádí důvody odmítnutí výtek SFEI, které jsou shrnuty v bodě 34 odůvodnění. V zásadě odmítla přístup SFEI k ocenění různých částí údajné státní podpory. Z napadeného rozhodnutí zejména vyplývá ( 60 ), že podrobné hospodářské studie předložené stěžovatelkou k prokázání existence státní podpory byly založeny na pojmu „obvyklých hospodářských podmínek“, který byl podle Komise zásadním způsobem chybný ( 61 ). Za těchto okolností by podrobná odpověď na předpoklady a výpočty, z nichž vycházely celkové částky údajné státní podpory v uvedených studiích, nebyla relevantní.

107.

Mám tedy za to, že třetí důvod odůvodňující podrobnější odůvodnění je třeba odmítnout ( 62 ). Soud prvního stupně sám uznal, že úvahy, které vedly Komisi k odmítnutí metody výpočtu nákladů používané SFEI, byly jasně stanoveny v napadeném rozhodnutí ( 63 ). Mám za to, že Komise odpověděla na „základní argumenty žalobkyň podpořené těmito hospodářskými studiemi“. Komise měla v zásadě za to, že celkový přístup a metodika SFEI byly nesprávné. Jaký účel by pak měl požadavek na „pečlivé odůvodnění“, v jehož rámci by byly podrobněji přezkoumány některé aspekty? Doplňuji, že Soud prvního stupně neuvedl, které aspekty vytýkané SFEI považoval za nedostatečně rozebrané v napadeném rozhodnutí. To je v naprostém rozporu s jeho přístupem v rozsudku Sytraval a Brink’s France ( 64 ).

108.

Nejsem přesvědčena o tom, že druhý důvod ( 65 ), na jehož základě Soud prvního stupně vyžadoval podrobnější odůvodnění rozhodnutí Komise, obstojí při podrobnějším zkoumání. Zcela postačí, aby orgán přijímající dotčené rozhodnutí věnoval náležitou pozornost relevantním rozhodnutím soudu, která se dotýkají způsobu formulace rozhodnutí, které přijímá. Komise se totiž soustředila ve svém rozboru na rozsudek SFEI ( 66 ). Nemám však za to, že pouhé zrušení dřívějšího rozhodnutí podstatným způsobem mění rozsah povinnosti uvést odůvodnění stanovené článkem 253 ES. Přesný rozsah povinnosti uvést odůvodnění je třeba i nadále určit s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast.

109.

Mám za to, že se Soud prvního stupně tím, že shledal odůvodnění napadeného rozhodnutí vadným, dopustil nesprávného právního posouzení. Navrhuji proto, aby Soudní dvůr přijal třetí důvod kasačního opravného prostředku.

110.

Soud prvního stupně zaprvé konstatoval, že pojem „státní podpora“ má velmi širokou působnost pro účely článku 92 Smlouvy (nyní článek 87 ES), jehož cílem je zabránit tomu, aby byl obchod mezi členskými státy dotčen různými způsoby zvýhodnění poskytovanými veřejnými orgány, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby ( 69 ). Zahrnoval různé formy zásahů, které snižovaly náklady, jež obvykle zatěžují rozpočet podniku. Podle ustálené judikatury Smlouva definuje státní zásahy podle jejich účinku.

111.

Soud prvního stupně odmítl argument Komise, že převod zákazníků Postadex, jako logický důsledek založení dceřiné společnosti, nepředstavoval státní podporu ( 70 ). Zákazníci představovali nehmotné aktivum, které mělo hospodářskou hodnotu, i když takovou hodnotu bylo obtížné vyčíslit. La Poste mohla vytvořit službu Postadex pouze se zdroji zákonem stanoveného monopolu. SFMI-Chronopost ( 71 ) neposkytla La Poste žádné protiplnění. Převod takového aktiva nicméně představoval pro příjemce zvýhodnění. Toto zvýhodnění lze přičíst státu. Převod tedy představoval státní podporu.

112.

Soud prvního stupně došel k závěru, že Komise tím, že se domnívala, že převod zákazníků Postadex nepředstavoval státní podporu z důvodu, že s sebou nepřinesl žádné finanční zvýhodnění, se dopustila nesprávného právního posouzení. V důsledku toho bylo namístě zrušit napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž Komise měla za to, že převod Postadex ze strany La Poste na SFMI-Chronopost nepředstavoval státní podporu.

113.

Navrhovatelky tvrdí, že Soud prvního stupně chybně určil, že napadené rozhodnutí bylo nesprávné v tom směru, že podle něj převod Postadex na SFMI-Chronopost nepředstavoval státní podporu. Argumentují, že tuto situaci nelze porovnat s jednáním mateřské společnosti v soukromém sektoru s existující dceřinou společností. La Poste naproti tomu založila dceřinou společnost, přičemž převedla hospodářskou činnost na odlišný subjekt, který byl zvláště vytvořen za tímto účelem. V okamžiku založení dceřiné společnosti neexistuje příjemce. Komise takovéto oddělení činnosti podporuje s cílem zvýšit soutěžní fungování trhu.

114.

Ufex tvrdí, že bezúplatný převod vázaných zákazníků Postadex nepochybně zvýhodnilo SFMI-Chronopost jako nového účastníka trhu. Aktiva jsou vždy převáděna za úplatu. Toto zvýhodnění mělo být posouzeno v souladu s pokyny Soudního dvora uvedenými v rozsudku Chronopost I.

115.

V napadeném rozhodnutí Komise uznává, že zákazníci Postadex představují nehmotné aktivum ( 72 ). Soud prvního stupně konstatuje, že skutečnost, že takové aktivum může být obtížné vyčíslit, neznamená, že je bez hodnoty ( 73 ). Mám za to, že zákazníci měli v době převodu na SFMI-Chronopost v roce 1985 kladnou hospodářskou hodnotu.

116.

Co přesně se událo, když La Poste založila SFMI-Chronopost? Mám za to, že je třeba zejména rozlišovat mezi jednak činnostmi souvisejícími se službami expresní pošty a jednak hodnotou těchto činností.

117.

Je zjevné, že nový subjekt převzal činnosti. Tyto činnosti zahrnovaly správu a využívání báze zákazníků. Vlastním založením dceřiné společnosti však jejím akcionářům vznikla hospodářská hodnota činností jí provozovaných. La Poste si tedy ponechala část hodnoty, která odpovídala jejímu 66% akciovému podílu. TAT obdržela zbývající část hodnoty za vložení kapitálu. Jinými slovy, hodnota činností se odrážela v hodnotě akcií vydaných a následně držených akcionáři.

118.

Dotčená situace se tedy liší od privatizace. Pokud stát převede aktivum na externího investora, získá za toto aktivum protihodnotu. Státní podpora vzniká tehdy, pokud je s ohledem na zásadu soukromého investora získaná částka nižší než hodnota prodaných aktiv ( 74 ). Při založení SFMI-Chronopost byl jediným externím investorem TAT, který získal 34% podíl. Pokud by SFMI-Chronopost zaplatila La Poste jakoukoli částku, o tuto částku by se jednoduše snížila hodnota dceřiné společnosti, a tedy i podílu La Poste.

119.

Mám za to, že zásada soukromého investora je rovněž použitelná pro převod činnosti státním subjektem na dceřinou společnost ( 75 ). Otázka zní, zda by soukromý investor postupoval stejným způsobem namísto, například, prodeje podniku třetí osobě. Komise tuto otázku řeší v napadeném rozhodnutí tím, že přezkoumává MVN získaný z vložení kapitálu La Poste v roce 1986 ( 76 ).

120.

V napadeném rozsudku Soud prvního stupně zcela správně konstatuje, že ustanovení, které je nyní obsaženo v čl. 87 odst. 1 ES, rozlišuje státní zásahy v souvislosti s jejich účinky ( 77 ). Není mi však jasné, jak by založení SFMI-Chronopost mohlo narušit trh. Uvedená společnost byla novým soutěžitelem pouze do té míry, že se jednalo o nově založenou společnost s novým názvem. Její činnosti a zákazníci byly tvořeni činnostmi a zákazníky Postadex. Mám za to, že je mnohem pravděpodobnější, že účinkem vytvoření samostatné dceřiné společnosti za účelem provádění činností, jež byly dříve součástí státního podniku, bude zvýšení konkurenceschopnosti na trhu, za předpokladu, že jsou obchodní operace s její mateřskou společností prováděny v souladu s kritérii rozsudku Chronopost I.

121.

S ohledem na všechny výše uvedené důvody nemám za to, že La Poste v době přeměny Postadex na dceřinou společnost převedla hodnotu Postadex na SFMI-Chronopost. Soud prvního stupně se tedy určením, že převod Postadex na SFMI-Chronopost, vzhledem k tomu, že SFMI-Chronopost neposkytla La Poste žádné protiplnění, představuje státní podporu, dopustil nesprávného právního posouzení ( 78 ).

122.

Z výše uvedených důvodů navrhuji, aby Soudní dvůr přijal rovněž čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku.

123.

Podle článku 61 Statutu Soudního dvora, pokud Soudní dvůr zruší rozhodnutí Soudu prvního stupně, Soudní dvůr může sám vydat konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo věc vrátit zpět Soudu k rozhodnutí.

124.

Vzhledem k tomu, že Soud prvního stupně došel k závěru, že nemohl přezkoumat některé argumenty v rámci první části čtvrtého žalobního důvodu z důvodu nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí ( 79 ), mám za to, že stav řízení neumožňuje Soudnímu dvoru vydat konečné rozhodnutí ve věci. Navrhuji proto, aby Soudní dvůr vrátil věc Soudu prvního stupně a rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.

125.

S ohledem na výše uvedené argumenty navrhuji, aby Soudní dvůr: