7.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 142/3

1)

Úroky z investovaného kapitálu a odpisy fixních aktiv použitých pro zavedení účastnického vedení představují náklady, které je třeba zohlednit v souladu se zásadou stanovení sazeb za zpřístupnění účastnického vedení na základě nákladové orientace zakotvenou v čl. 3 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2887/2000 ze dne 18. prosince 2000 o zpřístupnění účastnického vedení.

2)

V rámci použití zásady stanovení sazeb za zpřístupnění účastnického vedení na základě nákladové orientace, zakotvené v čl. 3 odst. 3 nařízení č. 2887/2000, musí vnitrostátní regulační orgány při určení základu pro výpočet nákladů oznámeného operátora vzít v úvahu skutečné náklady, tedy náklady již vynaložené oznámeným operátorem, jakož i odhadované náklady, přičemž tyto jsou případně založeny na odhadu výdajů na výměnu sítě nebo některých jejích součástí.

3)

Vnitrostátní regulační orgán může na základě čl. 4 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2887/2000 požadovat od oznámeného operátora, aby mu poskytl příslušné informace o dokladech prokazujících náklady zohledněné v rámci použití zásady stanovení sazeb za zpřístupnění účastnického vedení na základě nákladové orientace. Jelikož právo Společenství neobsahuje ustanovení týkající se přezkoumání účetních dokladů, samotným vnitrostátním regulačním orgánům přísluší dle použitelného práva přezkoumat, zda předložené doklady jsou nejvhodnější pro potřeby účtování nákladů.

4)

Právo Společenství nevylučuje možnost, že v rámci použití zásady stanovení sazeb za zpřístupnění účastnického vedení na základě nákladové orientace stanoví vnitrostátní regulační orgány v případě neexistence úplných a srozumitelných účetních dokladů náklady na základě analytického modelu nákladů zdola nahoru nebo shora dolů.

5)

Možnost členských států přijmout podle čl. 1 odst. 4 nařízení č. 2887/2000 podrobná vnitrostátní opatření nemůže způsobit nepoužitelnost zásady stanovení sazeb za zpřístupnění účastnického vedení na základě nákladové orientace, zakotvené v čl. 3 odst. 3 uvedeného nařízení.

6)

Z ustanovení čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení č. 2887/2000 vyplývá, že vnitrostátní regulační orgány mají při přezkumu sazeb oznámených operátorů za zpřístupnění účastnického vedení s ohledem na zásadu stanovení sazeb, zakotvenou v čl. 3 odst. 3 uvedeného nařízení, širokou pravomoc zahrnující posouzení jednotlivých aspektů těchto sazeb, a to až po možnost změnit ceny, tedy navrhované sazby. Tato široká pravomoc se rovněž vztahuje na náklady vynaložené oznámenými operátory, jako jsou úroky z investovaného kapitálu a odpisy fixních aktiv, na základ pro jejich výpočet, jakož i na modely účetního prokázání těchto nákladů.

7)

Jedině členským státům v rámci jejich procesní autonomie přísluší, aby v souladu se zásadou rovnocennosti a efektivity soudní ochrany určily příslušný soudní orgán, povahu sporu, a tudíž podmínky soudního přezkumu rozhodnutí vnitrostátních regulačních orgánů o schválení sazeb oznámených operátorů za zpřístupnění jejich účastnického vedení. Za těchto podmínek musí vnitrostátní soud zajistit, že povinnosti vyplývající z nařízení č. 2887/2000 ohledně zpřístupnění účastnického vedení podle podmínek v souladu se zásadou stanovení sazeb zakotvenou v čl. 3 odst. 3 zmíněného nařízení budou skutečně dodrženy, a to za průhledných, spravedlivých a nediskriminačních podmínek.

8)

Článek 4 odst. 1 nařízení č. 2887/2000 ve spojení s čl. 5a odst. 3 směrnice Rady 90/387/EHS ze dne 28. června 1990 o vytvoření vnitřního trhu telekomunikačních služeb zavedením otevřeného přístupu k telekomunikační síti, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/51/ES ze dne 6. října 1997, vyžaduje, aby vnitrostátní soudy vykládaly a používaly vnitrostátní procesní normy upravující opravné prostředky tak, že proti rozhodnutí vnitrostátního regulačního orgánu o schválení sazeb za zpřístupnění účastnického vedení může podat žalobu nejen podnik, kterému je toto rozhodnutí určeno, ale rovněž oprávnění operátoři ve smyslu zmíněného nařízení, jejichž práva jsou tímto rozhodnutím potenciálně dotčena.

9)

Nařízení č. 2887/2000 je třeba vykládat tak, že v rámci řízení o dohledu týkajícího se stanovení sazeb za zpřístupnění účastnického vedení, vedeného vnitrostátním regulačním orgánem podle článku 4 uvedeného nařízení, musí oznámený operátor prokázat, že jeho sazby jsou v souladu se zásadou nákladové orientace sazeb. Naproti tomu členské státy musí upravit rozdělení důkazního břemene mezi vnitrostátní regulační orgán, který přijal rozhodnutí o schválení sazeb oznámeného operátora, a oprávněného operátora, který toto rozhodnutí napadá. Členské státy rovněž musí v souladu se svými procesními normami a se zásadami efektivity a rovnocennosti soudní ochrany zakotvenými v právu Společenství stanovit pravidla pro rozdělení tohoto důkazního břemene v případě zpochybnění rozhodnutí vnitrostátního regulačního orgánu o schválení sazeb oznámeného operátora za zpřístupnění jeho účastnického vedení před soudem.