1

Dne 2. července 1999 Tegometall International AG podala přihlášku k zápisu slovní ochranné známky Společenství k Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů.

2

Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je slovní označení TEK.

3

Výrobky, pro které byl zápis ochranné známky požadován, spadají do tříd 6 a 20 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají pro každou z těchto tříd následujícímu popisu:

4

Dne 18. května 2001 byla ochranná známka TEK zapsána jako ochranná známka Společenství.

5

Dne 23. července 2003 Wuppermann AG navrhla, aby byl tento zápis prohlášen za neplatný na základě čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94 z důvodu, že se na něj vztahují absolutní důvody pro zamítnutí zápisu stanovené v čl. 7 odst. 1 písm. b), c) a g) uvedeného nařízení.

6

Dne 3. února 2004 žalobkyně podala žádost o omezení seznamu výrobků obsažených ve třídě 20, které zrušovací oddělení vyhovělo. Po omezení jsou výrobky ze třídy 20, na které se vztahuje ochranná známka TEK, následující:

„Police a policové díly, zejména závěsné košíky pro police, všechny výše uvedené výrobky nikoliv ze dřeva.“

7

Rozhodnutím ze dne 20. září 2004 zrušovací oddělení zamítlo návrh vedlejší účastnice na prohlášení neplatnosti a uložilo vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení, jelikož mělo za to, že absolutní důvody pro zamítnutí zápisu uvedené v čl. 7 odst. 1 písm. b), c) a g) nařízení č. 40/94 nebyly v projednávaném případě uplatnitelné.

8

Vedlejší účastnice podala dne 16. listopadu 2004 odvolání proti rozhodnutí zrušovacího oddělení (věc R 1063/2004-2) z důvodu, že byl uplatnitelný každý z důvodů neplatnosti uvedených v ustanoveních čl. 51 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. b), c) a g) nařízení č. 40/94.

9

Rozhodnutím ze dne 21. října 2005, ve znění opravy ze dne 16. listopadu 2005 (dále jen „napadené rozhodnutí“), druhý odvolací senát vyhověl odvolání vedlejší účastnice, zrušil rozhodnutí zrušovacího oddělení a rozhodl o výmazu ochranné známky z důvodu, že ochranná známka je popisná ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 a postrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) téhož nařízení.

10

Druhý odvolací senát v podstatě zaprvé usoudil, že jelikož výraz „tek“ znamená v italštině a ve francouzštině teakové dřevo, že je nesporné, že police a policové díly jsou vyráběny z teakového dřeva, a že není vyloučeno, že police a policové díly z kovu a plastu mohou imitovat teakové dřevo, výraz „tek“ užívaný pro police a policové díly z kovu a nikoliv ze dřeva slouží „k označení zjevu, vnějšího vzhledu a případně dalších kvalitativních aspektů teakového dřeva“. Z toho tedy vyvodil, že ochranná známka TEK představuje výlučně popisný údaj ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94, který musí zůstat k dispozici pro konkurenty. Zadruhé usoudil, že jelikož slovo „tek“ není způsobilé rozlišit požadované výrobky v závislosti na jejich původu, je rovněž třeba zamítnout zápis ochranné známky z důvodu nedostatku rozlišovací způsobilosti ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94. Naproti tomu usoudil, že není povinen zkoumat, zda dotčená ochranná známka může klamat veřejnost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. g) nařízení č. 40/4.

11

Dne 29. prosince 2005 žalobkyně oznámila dopisem OHIM, že omezila seznam výrobků, na které se vztahuje ochranná známka TEK, následovně:

12

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

13

OHIM navrhuje, aby Soud:

14

Vedlejší účastnice navrhuje, aby Soud zamítl žalobu.

15

Žalobkyně tvrdí, že omezení její přihlášky k zápisu ze dne 29. prosince 2005 pro výrobky spadající do tříd 6 a 20, které neimitují dřevo, musí být Soudem zohledněno, neboť se jedná o novou skutečnost ve smyslu čl. 48 odst. 2 druhého pododstavce jednacího řádu Soudu, která vyšla najevo až poté, co druhý odvolací senát přijal své rozhodnutí. Z ustanovení čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94 ve spojení s čl. 48 odst. 2 jednacího řádu a contrario vyplývá, že předložení nových důvodů v rámci řízení o prohlášení neplatnosti je v zásadě povoleno [rozsudek Soudu ze dne 26. listopadu 2003, HERON Robotunits v. OHIM (ROBOTUNITS), T-222/02, Recueil, s. II-4995, body 50 a následující].

16

Na jednání upřesnila, že tato žádost o omezení byla předložena při podání žaloby a že byla OHIM zapsána do rejstříku. Rovněž namítala, že rozsudek Soudního dvora ze dne 12. února 2004, Koninklijke KPN Nederland (C-363/99, Recueil, s. I-1619), není v projednávaném případě relevantní, neboť negativní omezení jsou v Niceské dohodě upravena.

17

OHIM tvrdí, že prohlášení žalobkyně o vzdání se, pokud jde o výrobky z imitace dřeva, nelze zohlednit, neboť toto prohlášení znamená protiprávní změnu předmětu řízení podle čl. 135 odst. 4 jednacího řádu [rozsudek Soudu ze dne 21. dubna 2005, Ampafrance v. OHIM – Johnson & Johnson (monBeBé), T-164/03, Sb. rozh. s. II-1401, bod 21].

18

OHIM má rovněž za to, že zrušovací oddělení neprávem schválilo omezení seznamu výrobků ze dne 3. února 2004, neboť takové omezení výrobků je se zřetelem k judikatuře protiprávní (výše uvedený rozsudek Koninklijke KPN Nederland, body 114 a 115). Nicméně i při zohlednění tohoto omezení odvolací senát podle názoru OHIM správně usoudil, že dotčená ustanovení ve věci prohlášení neplatnosti byla uplatnitelná.

19

Jak stanoví čl. 63 odst. 2 nařízení č. 40/94, může Soud zrušit nebo změnit rozhodnutí odvolacího senátu OHIM pouze „pro nepříslušnost, podstatné porušení procesních ustanovení, porušení Smlouvy, [nařízení č. 40/94] nebo prováděcích předpisů nebo zneužití pravomoci“. Podle článku 74 uvedeného nařízení se tento přezkum legality musí provést s ohledem na skutkový a právní rámec řízení, jak byl předložen odvolacímu senátu [rozsudky Soudu ze dne 1. února 2005, SPAG v. OHIM – Dann a Backer (HOOLIGAN), T-57/03, Sb. rozh. s. II-287, bod 17; ze dne 15. září 2005, Citicorp v. OHIM (LIVE RICHLY), T-320/03, Sb. rozh. s. II-3411, bod 16, a usnesení Soudu ze dne 15. listopadu 2006, Anheuser-Busch v. OHIM – Budějovický Budvar (BUDWEISER), T-366/05, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 27].

20

Z toho vyplývá, že Soud může zrušit nebo změnit rozhodnutí, které je předmětem žaloby, pouze tehdy, pokud bylo rozhodnutí stiženo jedním z těchto důvodů pro zrušení nebo změnu v okamžiku, kdy bylo přijato. A naopak nemůže uvedené rozhodnutí zrušit nebo změnit z důvodů, které se vyskytnou až po jeho přijetí (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. května 2006, Sunrider v. OHIM, C-416/04 P, Sb. rozh. s. I-4237, bod 55).

21

Krom toho podle čl. 26 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 „přihláška ochranné známky Společenství musí obsahovat […] seznam výrobků nebo služeb, pro něž se požaduje zápis“.

22

Článek 44 odst. 1 nařízení č. 40/94 stanoví, že „[p]řihlašovatel může kdykoli vzít zpět přihlášku ochranné známky Společenství nebo omezit seznam výrobků nebo služeb, který obsahuje“.

23

V projednávaném případě je nesporné, že žalobkyně provedla omezení výrobků, na které se vztahuje její přihláška k zápisu ochranné známky Společenství, po přijetí napadeného rozhodnutí. Tudíž ať OHIM rozhodne o této žádosti jakkoliv, nemůže ovlivnit legalitu napadeného rozhodnutí, které je jediným napadeným před Soudem (viz v tomto smyslu výše uvedené usnesení BUDWEISER, body 40 až 48).

24

Je sice třeba uvést, že pokud jde o přihlášku ochranné známky Společenství, která se vztahuje na více výrobků, Soud vyložil prohlášení přihlašovatele ochranné známky před ním, a tedy po rozhodnutí odvolacího senátu, podle něhož vzal zpět svou přihlášku pouze pro některé z výrobků uvedených v původní přihlášce, buď jako prohlášení, že napadené rozhodnutí je zpochybňováno pouze v části, ve které se týká zbývajících požadovaných výrobků [viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 8. července 2004, Telepharmacy Solutions v. OHIM (TELEPHARMACY SOLUTIONS), T-289/02, Sb. rozh. s. II-2851, body 13 a 14], nebo, pokud k takovému prohlášení došlo v pokročilém stádiu řízení před Soudem, jako částečné zpětvzetí [viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 5. března 2003, Unilever v. OHIM (Vejčitá tableta), T-194/01, Recueil, s. II-383, body 13 až 17].

25

Nicméně, pokud svým omezením seznamu výrobků uvedených v přihlášce ochranné známky Společenství přihlašovatel ochranné známky nezamýšlí vyjmout jeden nebo více výrobků z tohoto seznamu, ale zamýšlí změnit jednu vlastnost, jako je určení všech výrobků nacházejících se na tomto seznamu, nelze vyloučit, že tato změna může mít vliv na průzkum ochranné známky Společenství provedený odděleními OHIM v průběhu správního řízení. Za těchto okolností by se připuštění této změny ve stadiu žaloby před Soudem rovnalo změně předmětu sporu v průběhu řízení zakázané čl. 135 odst. 4 jednacího řádu. Takové omezení nemůže být tedy Soudem v rámci přezkumu opodstatněnosti žaloby zohledněno (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek monBeBé, body 20 až 22).

26

Je tedy třeba určit, zda odkaz učiněný žalobkyní v žalobě na omezení výrobků požadovaných pro dotčenou ochrannou známku ze dne 29. prosince 2005 může být vykládán jako prohlášení žalobkyně, že zpochybňuje napadené rozhodnutí pouze v části, ve které se týká výrobků nacházejících se na změněném seznamu.

27

Tak tomu v daném případě není. Tímto omezením žalobkyně nevyjmula určité výrobky ze seznamu výrobků, pro které je požadován zápis dotčené ochranné známky, ale změnila vlastnosti všech výrobků nacházejících se na tomto seznamu doplněním upřesnění, že tyto výrobky nesmějí být vyrobeny „z imitace dřeva“. Jak bylo přitom uvedeno v bodech 11 a 25 výše, takové omezení nemůže být Soudem zohledněno, neboť by omezilo předmět řízení.

28

Je tudíž třeba dospět k závěru, že výrobky, které mají být zohledněny v rámci této žaloby, jsou ty, které jsou obsaženy v seznamu výrobků uvedeném v původní přihlášce ochranné známky žalobkyně, jak byla omezena dne 3. února 2004 (viz body 3 a 6 výše).

29

Pokud jde o argument vznesený OHIM, podle něhož zrušovací oddělení neprávem schválilo žádost o omezení výrobků, které nejsou ze dřeva, ze dne 3. února 2004, je třeba uvést – pokud by tento argument byl přípustný –, že toto omezení výrobků, jak na to upozorňuje OHIM, nemělo vliv na analýzu provedenou odvolacím senátem ohledně popisného charakteru a nedostatku rozlišovací způsobilosti dotčené ochranné známky. Takový argument musí být tedy zamítnut, neboť nemá žádný vliv na řešení tohoto sporu.

30

Žalobkyně na podporu své žaloby uplatňuje čtyři žalobní důvody, vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 písm. c), b) a g) a čl. 73 druhé věty nařízení č. 40/94.

31

Nejprve je třeba přezkoumat čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 73 druhé věty nařízení č. 40/94.

32

Žalobkyně tvrdí, že v průběhu celého správního řízení o prohlášení neplatnosti se nemohla vyjádřit k otázce, zda absolutní důvod pro zamítnutí zápisu stanovený v čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 je charakterizován tím, že význam „teakové dřevo“ navozený dotčenou ochrannou známkou by mohl sloužit k popisu výrobků vyrobených z imitací tohoto dřeva. Jelikož se nekonala ústní část řízení, má za to, že neměla nikdy příležitost vyjádřit se k úvahám formulovaným odvolacím senátem, které se objevily pouze v jeho rozhodnutí.

33

V tomto ohledu upozorňuje na to, že vedlejší účastnice se před odvolacím senátem dovolávala absolutních důvodů pro zamítnutí vycházejících z čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 40/94 s tím, že se omezila na tvrzení, že dotčená ochranná známka mohla vyvolat představu výrazů „technologie“ nebo „technika“. Rovněž uvádí, že vedlejší účastnice se opřela výlučně o důvod pro zamítnutí vycházející z čl. 7 odst. 1 písm. g) nařízení č. 40/94 k tomu, aby tvrdila, že slovní ochranná známka TEK může klamat dotčené francouzsky a italsky hovořící kruhy tím, že nutí k domněnce, že by výrobky žalobkyně mohly imitovat teakové dřevo.

34

Připomíná, že k porušení zásady týkající se práva být vyslechnut dochází tehdy, pokud majitel ochranné známky neměl příležitost vyjádřit se k použití absolutních důvodů pro zamítnutí, které odvolací senát uplatnil z úřední povinnosti [rozsudek Soudu ze dne 27. února 2002, Eurocool Logistik v. OHIM (EUROCOOL), T- 34/00, Recueil, s. II-663, bod 21].

35

Rovněž podotýká, že byla zbavena možnosti vyjádřit se k odůvodnění odvolacího senátu, a zejména možnosti omezit ještě více seznam výrobků, pro které byl požadován zápis.

36

OHIM odpovídá, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, zásada práva být vyslechnut nebyla porušena.

37

Jednak podotýká, že vedlejší účastnice výslovně založila své odvolání na každém z důvodů pro prohlášení neplatnosti uvedených v čl. 51 odst. 1 písm. a) a čl. 7 odst. 1 písm. b), c) a g) nařízení č. 40/94. Krom toho, i když vedlejší účastnice odkázala na imitace teakového dřeva v rámci své argumentace, která se netýkala čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 40/94, ale čl. 7 odst. 1 písm. g) uvedeného nařízení, je nesporné, že předmětem sporu se stala existence imitací teakového dřeva.

38

Žalobkyně byla tudíž podle OHIM informována nejen o všech důvodech pro prohlášení neplatnosti, ale také o všech skutečnostech, které byly zohledněny odvolacím senátem v jeho rozhodnutí.

39

OHIM připomíná, že absolutní důvody pro zamítnutí jsou vždy předmětem posouzení, přinejmenším vzhledem ke všem druhům výrobků zmíněných v seznamu výrobků, které se nacházejí na trhu. Má za to, že na základě této zásady byl odvolací senát povinen zohlednit nepopřenou existenci imitací dřeva v rámci diskusí o všech důvodech pro prohlášení neplatnosti, včetně těch, které jsou stanoveny v čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 40/94.

40

Konečně doplňuje, že odvolací senát není povinen předložit účastníkům řízení ke komentáři návrh rozhodnutí uvádějící všechny právní úvahy a argumenty považované za relevantní.

41

Vedlejší účastnice tvrdí, že žalobkyně se mohla vyjádřit k důvodu pro zamítnutí zápisu stanovenému v čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 vyplývajícímu ze skutečnosti, že její výrobky mohou imitovat teakové dřevo.

42

Úvodem je třeba připomenout, že podle čl. 73 druhé věty nařízení č. 40/94 mohou být rozhodnutí OHIM založena pouze na důvodech, ke kterým měli účastníci možnost se vyjádřit.

43

V souladu s tímto ustanovením může odvolací senát OHIM založit své rozhodnutí pouze na skutkových a právních okolnostech, ke kterým účastníci řízení mohli předložit svá vyjádření [rozsudky Soudního dvora ze dne 21. října 2004, KWS Saat v. OHIM, C-447/02 P, Sb. rozh. s. I-10107, bod 42, a Soudu ze dne 13. července 2005, Sunrider v. OHIM (TOP), T-242/02, Sb. rozh. s. II-2793, bod 59].

44

Uvedené ustanovení zakotvuje v rámci práva ochranných známek Společenství obecnou zásadu ochrany práv na obhajobu (výše uvedený rozsudek LIVE RICHLY, bod 21). Na základě této obecné zásady práva Společenství musí být adresátům rozhodnutí veřejných orgánů, která se znatelným způsobem dotýkají jejich zájmů, umožněno, aby náležitě vyjádřili své stanovisko (rozsudek Soudního dvora ze dne 23. října 1974, Transocean Marine Paint v. Komise, 17/74, Recueil, s. 1063, bod 15, a výše uvedený rozsudek LIVE RICHLY, bod 22).

45

Krom toho podle judikatury, i když se právo být vyslechnut, jak je zakotveno čl. 73 druhou větou nařízení č. 40/94, vztahuje na všechny skutkové nebo právní okolnosti a na důkazní materiály, které představují základ rozhodnutí odvolacího senátu, neuplatní se však na konečné stanovisko, které správní orgány zamýšlí přijmout [rozsudky Soudu ze dne 7. června 2005, Lidl Stiftung v. OHIM – REWE-Zentral (Salvita), T-303/03, Sb. rozh. s. II-1917, bod 62, a ze dne 5. dubna 2006, Kachakil Amar v. OHIM (Podélná čára ukončená trojúhelníkem), T-388/04, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 20]. Odvolací senát tudíž není povinen vyslechnout odvolatele ohledně skutkového posouzení, které je součástí jeho konečného stanoviska.

46

V této věci žalobkyně tvrdí, že během celého správního řízení o prohlášení neplatnosti se nemohla vyjádřit k otázce, zda absolutní důvod pro zamítnutí vycházející z čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 se zakládá na tom, že význam „teakové dřevo“ se může uplatnit na imitace dřeva.

47

Je přitom třeba zaprvé konstatovat, že ve stádiu průzkumu ochranné známky před zrušovacím oddělením došlo k debatě, zda ochranná známka je popisnou ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94, pokud jde o význam „teakové dřevo“.

48

Vedlejší účastnice totiž opřela svůj návrh na prohlášení neplatnosti dotčené ochranné známky Společenství o ustanovení čl. 51 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. b), c) a g) nařízení č. 40/94 s tím, že zejména uvedla, že zapsané slovní označení TEK představuje údaj sloužící k označení jakosti výrobků, které obsahují teakové dřevo. Návrh na prohlášení neplatnosti byl doručen žalobkyni, která následně vyjmula následující výrobky: „police a policové díly ze dřeva“ obsažené v popisu výrobků ze třídy 20, na které se vztahuje dotčená ochranná známka.

49

Za těchto okolností zrušovací oddělení usoudilo, že po vyloučení polic a policových dílů ze dřeva ze seznamu výrobků, na které se vztahuje ochranná známka Společenství, nemohla být ochranná známka TEK nadále považována za údaj sloužící k označení vlastnosti výrobku.

50

Zadruhé je třeba konstatovat, že odvolací senát nepotvrdil závěr zrušovacího oddělení. Odvolací senát totiž usoudil, že ačkoliv je jistě pravda, že majitelka ochranné známky Společenství vyloučila výrobky ze dřeva ze seznamu výrobků, neznamená to, že police z kovu nebo plastu nemohou imitovat nábytek z teakového dřeva. Dospěl k závěru, že „výraz ‚tek‘ užívaný pro police z kovu nebo z plastu tudíž slouží k označení zjevu, vnějšího vzhledu a případně jiných kvalitativních aspektů teakového dřeva“.

51

Odvolací senát tím, že usoudil, že vyloučení výrobků ze dřeva nestačí k vyloučení toho, aby dotčená ochranná známka byla popisnou, neboť výrobky, pro které tato ochranná známka byla zapsána, mohou imitovat teakové dřevo, vycházel ze stejného právního rámce – čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 – a skutkového rámce jako zrušovací oddělení.

52

Zatřetí je třeba uvést, že ačkoliv odvolací senát dospěl k jinému závěru než zrušovací oddělení, odkázal na argument vznesený před ním vedlejší účastnicí, podle něhož dotčená ochranná známka vyvolává u dotčených francouzsky a italsky hovořících kruhů klamnou představu, že výrobek má tvrdost, váhu a odolnost vůči hnilobě teakového dřeva, neboť police a policové díly nejsou již často vyráběny z teakového dřeva, ale z jiných materiálů, které jsou napouštěny olejem, barveny, lakovány nebo potaženy folií, aby navozovaly dojem teakového dřeva. Tímto argumentem vedlejší účastnice přitom zřetelně zdůrazňovala skutečnost, že není vyloučeno, že dotčené výrobky mohou nadále vyvolávat představu jakosti a vlastností teakového dřeva.

53

Je pravda, jak tvrdí žalobkyně, aniž by jí v tom OHIM odporoval, že skutečnost, že police a policové díly mohou imitovat teakové dřevo, byla vznesena vedlejší účastnicí před odvolacím senátem pouze v rámci absolutního důvodu pro zamítnutí vycházejícího z čl. 7 odst. 1 písm. g) nařízení č. 40/94, a nikoliv v rámci absolutního důvodu pro zamítnutí vycházejícího z čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94. Nic to však nemění na tom, že se žalobkyně mohla v průběhu řízení vyjádřit ke skutečnosti, na které odvolací senát založil své úvahy.

54

Je totiž nesporné, že imitace teakového dřeva je spjata se vzhledem skutečného teakového dřeva. Krom toho vzhled teakového dřeva takových výrobků jako polic a policových dílů by nevyhnutelně byl stejný, ať jsou tyto vyráběny ze skutečného teakového dřeva, nebo z imitace teakového dřeva, to znamená z jiných materiálů než z tohoto dřeva.

55

Je přitom třeba konstatovat, že v průběhu řízení o prohlášení neplatnosti se žalobkyně vyjádřila nebo mohla vyjádřit ke skutečnosti, že zapsané slovní označení mohlo vyvolávat představu vzhledu teakového dřeva. Je totiž třeba konstatovat, že žalobkyně měla příležitost vyjádřit se k důvodu zamítnutí zápisu stanovenému v čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94, vznesenému vedlejší účastnicí v jejím návrhu na prohlášení neplatnosti, podle něhož zapsané slovní označení TEK představuje údaj sloužící k popisu jakosti výrobků, které obsahují teakové dřevo, a ke zjištění zrušovacího oddělení, že je pravda, že v souladu s výňatky ze slovníku v italštině a ve francouzštině slovo „tek“ slouží k označení teakového dřeva (viz bod 10 rozhodnutí zrušovacího oddělení).

56

Za těchto okolností odvolací senát neporušil práva žalobkyně na obhajobu, jelikož ta měla možnost se vyjádřit ke všem skutkovým a právním okolnostem, na kterých odvolací senát založil své rozhodnutí v rámci čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94.

57

Ostatní argumenty předložené žalobkyní nemohou toto posouzení vyvrátit.

58

Narozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, se okolnosti této věci liší od okolností věci, ve kterých byl vydán výše uvedený rozsudek EUROCOOL. V té věci totiž odvolací senát z úřední povinnosti uplatnil nový absolutní důvod pro zamítnutí, aniž by dal přihlašovateli možnost vyjádřit se k jeho použití. V projednávaném případě naproti tomu odvolací senát vzal v úvahu každý z absolutních důvodů pro zamítnutí, a zejména absolutní důvod pro zamítnutí vycházející z čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94, který byl prozkoumán zrušovacím oddělením. Odvolací senát založil své úvahy na všech vlastnostech výrobků zahrnujících jejich povahu imitace dřeva, které jsou posuzovacími kritérii spadajícími do působnosti čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94.

59

Krom toho je bezvýznamné, že tento argument, týkající se imitací dřeva, byl vznesen vedlejší účastnicí v rámci jiného absolutního důvodu pro zamítnutí, než který odvolací senát uplatnil. Je totiž třeba připomenout, že z judikatury vyplývá, že posouzení skutkových okolností je součástí rozhodovacího aktu samého a právo být vyslechnut se nevztahuje na konečné stanovisko, které správní orgány zamýšlí přijmout. Za těchto podmínek nebyl odvolací senát povinen vyslechnout žalobkyni ohledně posouzení skutkových okolností, na němž se rozhodl založit své rozhodnutí (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Salvita, bod 62, a výše uvedený rozsudek Podélná čára ukončená trojúhelníkem, bod 20).

60

Z toho vyplývá, že na základě všech těchto důvodů musí být čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 73 druhé věty nařízení č. 40/94 zamítnut jako neopodstatněný.

61

Žalobkyně popírá, že přihlašovaná ochranná známka může být považována za popisnou pro dotčené výrobky.

62

Zaprvé tvrdí, že běžně informovaný, pozorný a přiměřeně obezřetný spotřebitel nerozumí slovu „tek“ tak, že má popisnou hodnotu pro označené výrobky, neboť ochranná známka byla zapsána pro výrobky nikoliv ze dřeva a uvedené výrobky nevypadají jako z teakového dřeva ani jako z imitace teakového dřeva.

63

Podle ní, pokud jde o police a policové díly vyrobené z jiných materiálů než ze dřeva, průměrně informovaný, pozorný a přiměřeně obezřetný spotřebitel přisuzuje výrazu „tek“ jiný význam než teakové dřevo, a zejména je pravděpodobné, že chápe ochrannou známku TEK jako spojení dvou prvních písmen názvu společnosti Tegometall.

64

Na jednání žalobkyně doplnila, že ačkoliv slovo „tek“ je skutečně zařazeno ve slovnících s významem „teakové dřevo“, je používáno pouze vzácně.

65

Pokud jde o skutečnost, že výraz „tek“ odkazuje na tmavohnědou barvu teakového dřeva, žalobkyně namítá, že tento argument vznesený vedlejší účastnicí byl předložen opožděně a že každopádně nelze z toho, že tyto výrobky mají případně teakovou barvu, vyvodit, že jsou skutečně z teakového dřeva. Krom toho slovník barev používá anglický výraz „teak“, a nikoliv „tek“; anglicky hovořící veřejnost však není v projednávaném případě relevantní.

66

Žalobkyně dodává, že k tomu, aby dotčené kruhy chápaly ochrannou známku TEK tak, že má popisnou funkci ve vztahu k výrobkům, které nejsou ze dřeva, musí být toto slovo užíváno uživatelem v kontextu, který jednoznačně odkazuje na popisný význam. Tak by tomu bylo v případě samolepících folií, které povrchu jiného předmětu dodávají barvu, strukturu a žilkování teakového dřeva výlučně s cílem poskytnout dotčeným výrobkům vzhled podobný vzhledu teakového dřeva. Přitom výrobky, pro které žalobkyně požadovala zápis, nejsou užívány se specifickým cílem imitovat teakové dřevo.

67

V tomto ohledu namítá, že k posouzení způsobilosti ochranné známky k zápisu není určujícím kritériem to, zda by v určitém kontextu ochranná známka mohla být veřejností vnímána jako popisná, ale posoudit, zda ochranná známka jako taková, nezávisle na okolnostech, za kterých by mohla být používána, může hrát pro výrobky, které jsou předmětem zápisu, čistě popisnou roli [rozsudky Soudu ze dne 20. března 2002, DaimlerChrysler v. OHIM (CARCARD), T-356/00, Recueil, s. II-1963, bod 46, a ze dne 9. října 2002, Dart Industries v. OHIM (UltraPlus), T-360/00, Recueil, s. II-3867, bod 52].

68

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že není možné spojit slovo „tech“, vnímané veřejností jako zkratka, akronym, který se vyslovuje jako takový, se slovním označením TEK, vnímaným jako spojení písmen, a tudíž vyslovovaným jako sled jednotlivých písmen „t“, „e“ a „k“.

69

Má za to, že pro rozhodnutí o způsobilosti určité ochranné známky k zápisu je třeba vědět, zda označení, které je předmětem sporu, může být zapsáno, a nikoliv zkoumat, zda podobná označení by mohla být zapsána. I když je výslovnost totožná, rozdíly ve způsobu psaní označení tak mohou vést k odlišnému posouzení v souvislosti s jejich zápisem.

70

Podle názoru žalobkyně, i kdybychom přisoudili slovnímu označení TEK význam zkratky „technologie“ nebo „technika“, nelze mít za to, že uvedená ochranná známka může popisovat vlastnosti výrobků, které jsou předmětem zápisu. Pokud jde totiž o police a policové díly, výrazy „technika“ nebo „technologie“ nemají určitý nebo jednoznačný popisný význam a nepopisují konkrétní vlastnosti těchto výrobků.

71

Rovněž tvrdí, že ačkoliv některé části police mohou mít technický charakter, a proto mohou být předmětem patentu, nelze z toho vyvodit, že veřejnost by měla za to, že takové výrobky mají ze své povahy technický charakter.

72

OHIM podotýká, že je nesporné, že ve francouzštině a italštině výraz „tek“ znamená teakové dřevo a že police a policové díly mohou být z teakového dřeva. Podle něj se nezdá být sporné, že veřejnost bude chápat „tek“ tak, že je popisem teakového dřeva, přinejmenším v případech, ve kterých má povrch určitého předmětu zabarvení, strukturu a texturu, které odpovídají teakovému dřevu.

73

Tvrdí, že odvolací senát správně usoudil, že pro posouzení popisného charakteru ochranné známky byl významný pouze seznam výrobků doprovázející ochrannou známku, a že když je určité označení popisné pouze pro část výrobků obsažených v určité kategorii, nemůže být pro tuto kategorii zapsáno [rozsudek dne 16. března 2006, Telefon & Buch v. OHIM – Herold Business Data (WEISSE SEITEN), T-322/03, Sb. rozh. s. II-835, bod 83].

74

Vedlejší účastnice tvrdí, stejně jako OHIM, že ochranná známka TEK popisuje dotčené výrobky. Podle ní „teak“ je hnědým barevným odstínem, tedy teakovou hnědou, která je definována jako taková ve slovníku barev Maerz a Paul. Tudíž vzhledem k tomu, že barva je obvyklým údajem o vnějším vzhledu věcí a v projednávaném případě polic, není vyloučeno, že dotčená italsky a francouzsky hovořící veřejnost bude chápat ochrannou známku TEK jako údaj o jakosti.

75

Namítá, že ochranná známka TEK je čistě popisem výrobků, které jsou předmětem zápisu, nezávisle na kontextu, ve kterém by mohly být užívány. Za předpokladu, že by bylo zohledněno omezení výrobků na ty, které nejsou z imitací dřeva, tvrdí, že veškerý popisný vztah mezi označením a výrobky nemůže být přesto vyloučen, neboť výraz „tek“ popisuje barvu dotčených výrobků, které nejsou ze dřeva a které nejsou z imitace dřeva.

76

Má za to, že výraz „tek“ bude rovněž chápán většinou spotřebitelů jako zkratka slova „technika“. V tomto ohledu podotýká, že v souladu se stálými kontrolními směrnicemi oddělení ochranných známek United Kingdom Intellectual Property Office (Úřad duševního vlastnictví Spojeného království), označení „tek“ a „tec“ jsou považována za rovnocenná a nejsou připouštěna pro netechnické výrobky a že odvolací senát zamítl zápis slovní ochranné známky CYBERTEK, neboť průměrný spotřebitel si bude moci učinit spojitost mezi pojmem „tek“ a slovy „technika“ nebo „technologie“ [viz rozhodnutí R 826/2004-1 ze dne 15. prosince 2004 (CYBERTEK)].

77

Podle ustálené judikatury brání čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 tomu, aby označení nebo údaje, kterých se týká, byly vyhrazeny jedinému podniku z důvodu jejich zápisu jako ochranné známky. Toto ustanovení sleduje cíl obecného zájmu, který vyžaduje, aby taková označení nebo údaje mohly být všemi volně užívány [rozsudek Soudu ze dne 27. listopadu 2003, Quick v. OHIM (Quick), T-348/02, Recueil, s. II-5071, bod 27; viz rovněž obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 4. května 1999, Windsurfing Chiemsee, C-108/97 a C-109/97, Recueil, s. I-2779, bod 25].

78

Krom toho označení, na která se vztahuje čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94, jsou označeními, která jsou považována za neschopná vykonávat základní funkci ochranné známky, a to označovat původ výrobku nebo služby tak, aby spotřebitel, který získá výrobek nebo službu označené ochrannou známkou, mohl při dalším nabytí učinit stejnou volbu, pokud byla jeho zkušenost pozitivní, nebo jinou volbu, pokud byla tato zkušenost negativní (viz výše uvedený rozsudek Quick, bod 28 a uvedená judikatura).

79

Označeními a údaji uvedenými v čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94, jsou taková označení a údaje, které mohou při běžném užívání z hlediska relevantní veřejnosti sloužit k označení výrobku nebo služby, pro které je zápis požadován, buď přímo, nebo tím, že uvádějí jednu z jejich podstatných vlastností [rozsudky Soudního dvora ze dne 20. září 2001, Procter & Gamble v. OHIM, C-383/99 P, Recueil, s. I-6251, bod 39, a Soudu ze dne 22. června 2005, Metso Paper Automation v. OHIM (PAPERLAB), T-19/04, Sb. rozh. s. II-2383, bod 24].

80

Z toho vyplývá, že k tomu, aby se na označení uplatnil zákaz upravený v tomto ustanovení, musí mít dostatečně přímou a konkrétní spojitost s dotčenými výrobky nebo službami, která dotyčné veřejnosti umožní vnímat bezprostředně a bez dalšího přemýšlení popis dotčených výrobků nebo služeb nebo některé z jejich vlastností [viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 20. července 2004, Lissotschenko a Hentze v. OHIM (LIMO), T-311/02, Sb. rozh. s. II-2957, bod 30, a výše uvedený rozsudek PAPERLAB, bod 25].

81

Popisný charakter ochranné známky musí být tudíž posuzován jednak vzhledem k dotčeným výrobkům nebo službám, a jednak vzhledem k vnímání cílové veřejnosti, kterou tvoří spotřebitelé těchto výrobků nebo služeb [výše uvedený rozsudek Soudu CARCARD, bod 25, a rozsudek ze dne 12. ledna 2005, Wieland-Werke v. OHIM (SnTEM, SnPUR, SnMIX), T-367/02 až T-369/02, Sb. rozh. s. II-47, bod 17].

82

V projednávaném případě je nejprve třeba připomenout, že tato žaloba se týká pouze následujících výrobků, na které se vztahuje přihláška ochranné známky: polic a policových dílů, zejména závěsných košíků pro police, všech výše uvedených výrobků z kovu, spadajících do třídy 6, a všech výše uvedených výrobků nikoliv ze dřeva, spadajících do třídy 20. Jak bylo totiž ukázáno v bodech 19 až 29, Soud nemůže vzít v úvahu omezení výrobků uvedených v přihlášce k zápisu ochranné známky na všechny výrobky, které neimitují teakové dřevo, ke kterému došlo po napadeném rozhodnutí.

83

Má se za to, že relevantní veřejností je průměrný, běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný spotřebitel [rozsudek Soudu ze dne 27. února 2002, Ellos v. OHIM (ELLOS), T-219/00, Recueil, s. II-753, bod 30; viz rovněž obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 22. června 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer, C-342/97, Recueil, s. I-3819, bod 26]. Vzhledem k povaze dotčených výrobků (police, policové díly a závěsné košíky) jsou tyto výrobky totiž určeny ke všeobecné spotřebě. Krom toho vnímání výrazu „tek“ musí být posuzováno ve vztahu k francouzsky a italsky hovořícímu spotřebiteli, jelikož dotčené slovo je výrazem francouzského a italského jazyka.

84

Za těchto podmínek je třeba v rámci použití absolutního důvodu pro zamítnutí uvedeného v čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 určit, zda existuje z hlediska relevantní veřejnosti dostatečně přímý a konkrétní vztah mezi ochrannou známkou TEK a výrobky, na které se vztahuje přihláška k zápisu, jak byly posouzeny odvolacím senátem.

85

Pokud jde o význam slovního označení TEK, je třeba nejprve uvést, že žalobkyně nezpochybnila před odvolacím senátem závěr zrušovacího oddělení obsažený v bodě 10 jeho rozhodnutí, podle něhož je pravda, že v souladu s výňatky ze slovníku, které byly předloženy v italštině a ve francouzštině, slovo „tek“ slouží k označení teakového dřeva. Argumenty žalobkyně se totiž omezují v podstatě na tvrzení, že použití kovové policové struktury s policemi z kovu nebo ze skla zaručeně nevytváří dojem, že police nebo policové díly jsou z teakového dřeva.

86

Žalobkyně na jednání před Soudem upřesnila, aniž by popírala, že výraz „tek“ je skutečně zařazen do francouzských a italských slovníků, že má přesto pochybnosti o tom, že toto slovo je v tomto smyslu skutečně užíváno.

87

Je tudíž nesporné, že slovo „tek“ znamená teakové dřevo ve francouzských a italských slovnících a že představuje jeden ze způsobů psaní teakového dřeva v těchto slovnících. Jedná se o typ hnědavého dřeva, tvrdého, velmi hutného a odolného proti hnilobě, a výraz „tek“ tedy označuje typ dřeva a vlastnosti tohoto dřeva.

88

V tomto ohledu je bezvýznamné, zda výraz „tek“ je používán ve smyslu teakového dřeva. K tomu, aby OHIM zabránil zápisu na základě čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94, není totiž nezbytné, aby označení a údaje tvořící ochrannou známku, na které se vztahuje tento článek, byly skutečně užívány k popisným účelům pro tyto výrobky nebo tyto služby v okamžiku podání přihlášky k zápisu. Stačí, jak to uvádí samo znění tohoto ustanovení, že by tato označení a údaje mohly být k těmto účelům užívány (rozsudek Soudního dvora ze dne 23. října 2003, OHIM v. Wrigley, C-191/01 P, Recueil, s. I-12447, bod 32, a výše uvedený rozsudek LIMO, bod 32).

89

Pokud jde o povahu vztahu existujícího mezi slovním označením TEK a dotčenými výrobky, odvolací senát v bodech 13 až 15 napadeného rozhodnutí usoudil, že vzhledem k tomu, že police a policové díly mohou být vyráběny z teakového dřeva a že nelze vyloučit, že tyto výrobky z kovu a z plastu mohou imitovat teakové dřevo, výraz „tek“ užívaný v souvislosti s policemi a policovými díly z kovu nebo z plastu slouží k označení zjevu, vnějšího vzhledu a případně dalších kvalitativních aspektů teakového dřeva.

90

Je třeba uvést, že žalobkyně nepopírá, že police, policové díly a závěsné košíky mohou být vyráběny z teakového dřeva ani že výše uvedené výrobky mohou mít přesto vzhled teakového dřeva, neboť police jsou v současnosti vyráběny z jiných materiálů než z teakového dřeva, které jsou napuštěny olejem, lakovány nebo potaženy samolepícími foliemi vyvolávajícími dojem tohoto druhu dřeva. Tvrdí, že relevantní veřejnost nechápe výraz „tek“ jako vlastnost jejích výrobků, neboť výrobky, pro které byla její ochranná známka zapsána, jsou z kovu a nejsou ani z teakového dřeva ani z imitace teakového dřeva.

91

Je přitom třeba konstatovat, že žalobkyně požádala o zápis své ochranné známky pro police a policové díly, závěsné košíky, všechny výše uvedené výrobky z kovu spadající do třídy 6, a pro všechny výše uvedené výrobky nikoliv ze dřeva spadající do třídy 20. Odvolací senát tedy právem v bodě 17 napadeného rozhodnutí usoudil, že seznam výrobků „[není] v žádném případě omezen na police ze skla nebo z kovu rozpoznatelné jako takové“.

92

S přihlédnutím k seznamu výrobků, pro které byla ochranná známka TEK zapsána, může tudíž žalobkyně v budoucnosti nabízet své výrobky z materiálů jako plast nebo kov, které přesto mají vzhled teakového dřeva. Dotčené výrobky, zejména ty vyráběné z plastu, totiž budou moci díky svému zbarvení, svému vnějšímu vzhledu, z důvodu všech technik imitace dřeva, které v současnosti existují na trhu, vyvolávat dojem, že jsou z teakového dřeva nebo že mají alespoň některé z vlastností teakového dřeva.

93

Spojitost existující mezi smyslem slova „tek“ a mezi policemi a policovými díly a závěsnými košíky, všemi výše uvedenými výrobky z kovu a nikoliv ze dřeva, se jeví býti dostatečně úzká na to, aby spadala do oblasti zákazu uvedeného v čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek ELLOS, bod 37).

94

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že je bezvýznamné, že žalobkyně nenabízí výrobky, pro které požadovala zápis, s cílem imitovat teakové dřevo. Jak již bylo uvedeno výše, posouzení popisného charakteru určitého označení lze totiž provést pouze ve vztahu ke každé kategorii výrobků a služeb, na kterou se vztahuje přihláška k zápisu (viz bod 81 výše). V tomto ohledu skutečnost, že slovní označení je popisné pouze ve vztahu k části výrobků nebo služeb spadajících do kategorie uvedené v přihlášce k zápisu, nebrání tomu, aby zápis tohoto slovního označení byl zamítnut [rozsudek Soudu ze dne 20. března 2002, DaimlerChrysler v. OHIM (TELE AID), T-355/00, Recueil, s. II-1939, bod 40].

95

S přihlédnutím ke konkrétnímu a přímému vztahu mezi slovním označením TEK a policemi, policovými díly a závěsnými košíky z kovu a nikoliv ze dřeva odvolací senát správně usoudil, že na základě čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 nemůže slovní označení TEK tvořit ochrannou známku Společenství.

96

Vzhledem k tomu, že zápis slovního označení musí být zamítnut podle čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94, jestliže alespoň jeden z jeho potenciálních významů označuje vlastnost dotčených výrobků nebo služeb (výše uvedený rozsudek OHIM v. Wrigley, bod 32), je třeba usoudit, že se odvolací senát nedopustil nesprávného právního posouzení tím, že neposoudil, zda ochranná známka TEK je rovněž vnímána jako popisný údaj pro určité technické nebo technologické aspekty výrobků v anglicky a německy hovořících oblastech.

97

Je tudíž třeba zamítnout první žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94.

98

Pokud jde o druhý žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, a třetí žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 písm. g) nařízení č. 40/94, je třeba připomenout, že jak vyplývá z čl. 7 odst. 1 nařízení č. 40/94, je použití jednoho z absolutních důvodů pro zamítnutí dostačující pro to, aby označení nemohlo být zapsáno jako ochranná známka Společenství (rozsudek Soudního dvora ze dne 19. září 2002, DKV v. OHIM, C-104/00 P, Recueil, s. I-7561, bod 29).

99

Není tudíž nezbytné posoudit argumenty žalobkyně vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) a g) nařízení č. 40/94.

100

Z předchozího vyplývá, že žalobu je třeba zamítnout v plném rozsahu.

101

Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že OHIM požadoval náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je třeba posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

102

Jelikož vedlejší účastnice nepožadovala náhradu nákladů řízení, musí nést vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

SOUD (pátý senát)

rozhodl takto: