1

Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (Úř. věst. L 24, s. 1; Zvl. vyd. 08/03, s. 40) upravuje systém, jehož prostřednictvím Komise provádí kontrolu nad spojováním podniků s významem pro celé Společenství v souladu s definicí spojování podniků obsaženou v článcích 1 a 3 uvedeného nařízení. Tato spojení musejí být Komisi oznámena před svým uskutečněním (článek 4 nařízení č. 139/2004). Komise zkoumá jejich slučitelnost se společným trhem (článek 2 nařízení č. 139/2004).

2

Článek 2 nařízení č. 139/2004 stanoví:

„1.   Spojení, na něž se použije toto nařízení, se hodnotí v souladu s cíli tohoto nařízení a následujícími ustanoveními, aby se zjistilo, zda jsou či nejsou slučitelná se společným trhem.

[…]

2.   Spojení, které zásadně nenaruší účinnou hospodářskou soutěž na společném trhu nebo na jeho podstatné části, zejména v důsledku vzniku nebo posílení dominantního postavení, bude prohlášeno za slučitelné se společným trhem.

3.   Spojení, které zásadně naruší účinnou hospodářskou soutěž na společném trhu nebo na jeho podstatné části, zejména v důsledku vzniku nebo posílení dominantního postavení, bude prohlášeno za neslučitelné se společným trhem.

[…]“

3

Řízení o kontrole spojování podniků probíhá ve dvou fázích. První fáze, v jejímž rámci se provádí pouze předběžné přezkoumání zamýšleného spojení, končí přijetím rozhodnutí ve smyslu článku 6 nařízení č. 139/2004.

4

Článek 6 odst. 1 a 3 nařízení č. 139/2004 stanoví:

„1.   Komise přezkoumá oznámení, jakmile ho obdrží.

[…]

[…]

3.   Komise může zrušit rozhodnutí, které přijala podle odst. 1 písm. a) nebo b), jestliže:

[…]“

5

Komise zahájí důkladný přezkum (druhá fáze) podle čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 139/2004 jen tehdy, vyplynou-li z předběžného přezkumu provedeného v rámci první fáze vážné pochybnosti o slučitelnosti spojení se společným trhem.

6

Rozhodovací pravomoci Komise v rámci důkladného přezkumu jsou vymezeny v článku 8 nařízení č. 139/2004, který stanoví:

„1.   Jestliže Komise zjistí, že oznámené spojení splňuje kritérium stanovené v čl. 2 odst. 2 […], vydá rozhodnutí prohlašující toto spojení za slučitelné se společným trhem.

[…]

2.   Jestliže Komise zjistí, že v návaznosti na změnu provedenou dotčenými soutěžiteli oznámené spojení splňuje kritérium stanovené v čl. 2 odst. 2 […], vydá rozhodnutí prohlašující toto spojení za slučitelné se společným trhem.

[…]

3.   Jestliže Komise zjistí, že spojení splňuje kritérium stanovené v čl. 2 odst. 3 […], vydá rozhodnutí prohlašující toto spojení za neslučitelné se společným trhem.

[…]

6.   Komise může zrušit rozhodnutí, které přijala podle odstavců 1 nebo 2, jestliže:

7

Článek 14 odst. 1 nařízení č. 139/2004 stanoví:

„1.   Komise může rozhodnutím uložit […] podnikům nebo sdružením podniků pokuty až do výše 1 % celkového obratu dotčeného podniku nebo sdružení podniků […], pokud úmyslně nebo z nedbalosti:

[…]“

8

Článek 18 odst. 4 nařízení č. 139/2004 stanoví, že „[p]okud to Komise nebo příslušné orgány členských států pokládají za nutné, mohou také vyslechnout jiné fyzické nebo právnické osoby“ a že „[f]yzické nebo právnické osoby, které prokážou oprávněný zájem […], mají právo být slyšen[y] na základě své žádosti“.

9

V bodě 5 odůvodnění nařízení Komise (ES) č. 802/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení č. 139/2004 (Úř. věst. L 133 s. 1; Zvl. vyd. 08/03, s. 88), se uvádí, že„oznamující strany mají v plném rozsahu a pravdivě uvést Komisi skutečnosti a okolnosti, které jsou významné pro přijetí rozhodnutí o oznamovaném spojení“. Článek 4 uvedeného nařízení v tomto ohledu stanoví:

„1.   Oznámení musí obsahovat požadované informace a dokumenty ve vhodných formulářích stanovených v přílohách. Informace musí být správné a úplné.

[…]“

10

Článek 6 odst. 2 nařízení č. 802/2004 stanoví:

„[…] článek 4 […] tohoto nařízení se obdobně použij[e] na dodatky k oznámením […]“

11

Článek 16 nařízení č. 802/2004, nadepsaný „Slyšení třetích osob“, stanoví:

„1.   Pokud třetí osoby písemně požádají o slyšení podle čl. 18 odst. 4 druhé věty nařízení […] č. 139/2004, Komise je písemně informuje o povaze a předmětu řízení a stanoví lhůtu, během které mohou vyjádřit své názory.

2.   Třetí osoby uvedené v odstavci 1 vyjádří své názory písemně ve stanovené lhůtě. Komise popřípadě může poskytnout těm třetím stranám, které o to požádaly v písemném vyjádření, příležitost zúčastnit se formálního slyšení. Komise může rovněž v jiných případech poskytnout těmto stranám příležitost, aby vyjádřily své názory ústně.

3.   Komise může podobně vyzvat jakékoli jiné fyzické či právnické osoby, aby vyjádřily své názory písemně či ústně, včetně formálního slyšení.“

12

Tuto žalobu podává společně Nederlandse Vakbond Varkenshouders (NVV), M. Schep a Nederlandse Bond van Handelaren in Vee (NBHV) (dále jen společně „žalobci“).

13

NVV je nizozemský profesní svaz založený s cílem zastupovat a hájit zájmy chovatelů prasat. Má přibližně 3000 členů a zastupuje zhruba 50 % všech chovů prasat v Nizozemsku.

14

Marius Schep je chovatelem prasat a také členem NVV.

15

NBHV je sdružení, které zastupuje a hájí zájmy obchodníků s dobytkem, včetně obchodníků s prasaty. Jeho členy jsou provinční sdružení obchodníků s dobytkem. Zatupuje přibližně 70 % obchodníků s prasaty registrovaných v Nizozemsku.

16

Sovion NV je nizozemský podnik zabývající se porážkou dobytka a prasat, výrobou, zpracováním a prodejem masných výrobků a zpracováním vedlejších produktů živočišného původu.

17

Hendrix Meat Group (HMG) je podnik působící hlavně v Nizozemsku, mimo jiné v oblasti porážky prasat a také v oblasti výroby, zpracování a prodeje masa.

18

Dne 18. listopadu 2004 obdržela Komise na základě čl. 4 odst. 1 nařízení č. 139/2004 oznámení zamýšleného spojení (dále jen „spojení“) uvádějící záměr společnosti Sovion získat výlučnou kontrolu nad celým podnikem HMG (dále jen společně „účastnice spojení“).

19

Dne 24. listopadu 2004 zaslala Komise dotčeným subjektům na trhu (soutěžitelům, kupujícím, dodavatelům, odvětvovým sdružením) z několika evropských zemí podrobný dotazník za účelem zjištění účinků spojení na hospodářskou soutěž.

20

Dne 25. listopadu 2004 obdržel NVV uvedený dotazník v angličtině. Na jeho výslovnou žádost mu bylo dne 26. listopadu 2004 poskytnuto nizozemské znění téhož dotazníku.

21

Sdělením zveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie ze dne 26. listopadu 2004 vyzvala Komise dotčené třetí subjekty, aby se ke spojení vyjádřily ve lhůtě deseti dnů.

22

NBHV zaslalo své výhrady ke spojení dopisem ze dne 30. listopadu 2004.

23

NVV dne 2. prosince 2004 v odpovědi na dotazník, který mu byl zaslán Komisí, uvedl, že rozhodnutí prohlašující spojení za slučitelné se společným trhem by vedlo k tomu, že by Sovion získala dominantní postavení na relevantním zeměpisném trhu, který je vymezen územím Nizozemska.

24

Dne 10. prosince 2004 se konala schůzka mezi Komisí na jedné straně a NVV a NBHV na straně druhé, na níž tyto subjekty opětovně sdělily své výhrady ke spojení. Po této schůzce Komise ještě téhož dne zaslala dotazy zástupcům účastnic spojení ohledně bodů, o nichž bylo s NVV a NBHV jednáno.

25

Dne 16. prosince 2004 zaslalo NBHV Komisi dopis, v němž shrnulo svůj postoj a své námitky vůči spojení.

26

Dopisy ze dne 21. prosince 2004 napadly NVV a NBHV obsah jednoho z dokumentů, které účastnice spojení v průběhu správního řízení zaslaly Komisi, konkrétně prohlášení pana S. BM. J. (dále jen „pan J.“), generálního tajemníka Productschappen Vee, Vlees en Eieren (veřejnoprávní organizace pro trh s dobytkem, masem a vejci, dále jen „PVVE“).

27

Rozhodnutím ze dne 21. prosince 2004, jímž bylo spojení prohlášeno za slučitelné se společným trhem (věc COMP/M. 3605 – Sovion/HMG) (Úř. věst. C 28, s. 2, dále jen „napadené rozhodnutí“) a které bylo přijato na základě čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení č. 139/2004, povolila Komise spojení bez zahájení druhé fáze řízení.

28

Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 14. dubna 2005 podali žalobci projednávanou žalobu.

29

Dopisem ze dne 13. července 2005 žalobci Soudu navrhli v souladu s čl. 64 odst. 3 písm. d) jeho jednacího řádu, aby Komisi v rámci organizačních procesních opatření nařídil, aby předložila dokumenty a písemnosti týkající se projednávané věci a poskytla jim jejich kopii.

30

Dne 5. srpna 2005 předložila Komise žalobní odpověď a samostatným podáním pak vyjádření k návrhu na organizační procesní opatření.

31

Podáním došlým kanceláři Soudu dne 30. srpna 2005 požádala Sovion o vedlejší účastenství v rámci tohoto řízení na podporu návrhových žádání Komise.

32

Usnesením ze dne 13. října 2005 vyhověl předseda třetího senátu Soudu návrhu Sovion na vstup do řízení jako vedlejší účastnice a ta dne 31. ledna 2006 předložila svůj spis vedlejší účastnice. Komise své vyjádření ke spisu vedlejší účastnice předložila dne 30. března 2006, žalobci tak učinili dne 8. května 2006.

33

Faxem ze dne 10. května 2006 oznámila Komise, že vyjádření, které žalobci podali ke spisu vedlejší účastnice, se netýkalo pouze obsahu tohoto spisu, ale také dupliky. Komise proto požádala Soud, aby vyjádření týkající se dupliky do spisu nezakládal, nebo aby jí umožnil na toto vyjádření odpovědět písemně.

34

Dopisem kanceláře Soudu ze dne 9. června 2006 byla Komise vyzvána k předložení písemného vyjádření, aniž by se to však dotýkalo otázky přípustnosti předmětných bodů tohoto vyjádření žalobců.

35

Písemná část řízení skončila podáním uvedeného vyjádření Komise dne 30. června 2006.

36

Procesním organizačním opatřením oznámeným dne 1. dubna 2008 vyzval Soud Komisi, aby předložila seznam subjektů, jimž byl zaslán podrobný dotazník ze dne 24. listopadu 2004, seznam subjektů, které na uvedený dotazník odpověděly, a kopii všech odpovědí na otázky obsažené v bodě 8 uvedeného dotazníku. Komise dne 22. dubna 2008 požadované dokumenty Soudu zaslala.

37

Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky položené Soudem byly vyslechnuty na jednání, které se konalo dne 22. května 2008. Dokumenty, které vedlejší účastnice předložila na jednání, nebyly založeny do spisu.

38

Žalobci navrhují, aby Soud:

39

Komise a vedlejší účastnice navrhují, aby Soud:

40

Komise uplatňuje dvě námitky nepřípustnosti, z nichž jedna vychází z nedostatku aktivní legitimace M. Schepa a druhá z opožděného podání žaloby, pokud jde o NBHV. Komise se však nejprve zabývá otázkou, zda v případě, kdy žalobu podá několik žalobců, jako je tomu v projednávané věci, a jeden z žalobců je aktivně legitimován, je přesto nutné zkoumat aktivní legitimaci ostatních žalobců.

41

Komise tvrdí, že je-li jedna a tatáž žaloba podána několika účastníky řízení, lze ji prohlásit za nepřípustnou i ve vztahu k některému z nich (rozsudek Soudu ze dne 21. března 2002, Shaw a Falla v. Komise, T-131/99, Recueil, s. II-2023, bod 12). Připouští však, že v rozsudku Soudu ze dne 8. července 2003, Verband der freien Rohrwerken a další (T-374/00, Recueil, s. II-2275, bod 57), kdy více žalobců podalo žalobu proti rozhodnutí Komise přijatému na základě nařízení o kontrole spojování podniků, Soud konstatoval, že jeden z žalobců je uvedeným rozhodnutím bezprostředně a osobně dotčen, načež rozhodl, že není nutné zkoumat aktivní legitimaci ostatních žalobců.

42

Podle Komise by však v daném případě měla být aktivní legitimace prokazována u každého z žalobců zvlášť, třebaže je žaloba NVV pravděpodobně přípustná. Na podporu tohoto názoru poukazuje Komise zaprvé na zákonitě subjektivní povahu části druhého žalobního důvodu vycházející z tvrzení, že žalobcům nebylo umožněno dostatečně vyjádřit své názory v průběhu správního řízení, zadruhé na skutečnost, že individuální posouzení aktivní legitimace žalobců by umožnilo řádně rozhodnout o nákladech řízení, a zatřetí na nutnost zabránit situaci, kdy by se Komise v rámci případného kasačního opravného prostředku podaného některým z žalobců, jemuž by scházela aktivní legitimace, nemohla v tomto stadiu řízení poprvé dovolávat nedostatku jeho aktivní legitimace.

43

Žalobci na to odpovídají, že aktivní legitimaci není třeba prokazovat zvlášť u každého z nich a že v projednávané věci beztak všichni žalobci dohromady stejně jako každý z nich zvlášť jsou v rámci projednávané žaloby aktivně legitimováni.

44

Je třeba předeslat, že aktivní legitimace NVV není v rámci projednávané žaloby zpochybňována. NVV je totiž napadeným rozhodnutím bezprostředně a osobně dotčen, což Komise ve svých písemnostech uznává, jelikož zastupuje podniky, které účastnicím spojení dodávají živá prasata určená na porážku, a aktivně se účastnil správního řízení. O přípustnosti jeho žaloby proto nepanují žádné pochybnosti.

45

Podle ustálené judikatury přitom platí, že pokud se jedná o jednu a tutéž žalobu podanou více žalobci a je-li tato žaloba přípustná ve vztahu k jednomu z nich, není třeba zkoumat aktivní legitimaci ostatních žalobců (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 24. března 1993, CIRFS a další v. Komise, C-313/90, Recueil, s. I-1125, bod 31; rozsudky Soudu Verband der freien Rohrwerke a další v. Komise, bod 41 výše, bod 57, a ze dne 9. července 2007, Sun Chemical Group a další v. Komise, T-282/06, Sb. rozh. s. II-2149, bod 49 a následující).

46

Základ této judikatury spočívá na úvahách spojených s hospodárností řízení a na skutečnosti, že zpravidla v případě jedné a téže žaloby podané více žalobci, a to i kdyby některý z nich nebyl aktivně legitimován, Soud nicméně musí věcně zkoumat všechny důvody směřující ke zrušení a všechny předložené argumenty v plném rozsahu (viz v tomto smyslu rozsudek Sun Chemical Group a další v. Komise, bod 45 výše, body 51 a 52 ).

47

Soud sice v některých věcech posuzoval žalobce z hlediska přípustnosti žaloby různě (viz v tomto smyslu rozsudek Shaw a Falla v. Komise, bod 41 výše, bod 12; usnesení Soudu ze dne 10. března 2005, Gruppo ormeggiatori del porto di Venezia a další v. Komise, T-228/00, T-229/00, T-242/00, T-243/00, T-245/00 až T-248/00, T-250/00, T-252/00, T-256/00 až T-259/00, T-265/00, T-267/00, T-268/00, T-271/00, T-274/00 až T-276/00, T-281/00, T-287/00 a T-296/00, Sb. rozh. s. II-787, bod 38), toto rozlišení však bylo založeno, stejně jako judikatura citovaná v bodě 45 výše, na úvahách spojených s hospodárností řízení (rozsudek Sun Chemical Group a další v. Komise, bod 45 výše, bod 51).

48

V projednávané věci by však zkoumání aktivní legitimace každého z žalobců zvlášť bylo v rozporu s těmito úvahami. Je totiž třeba konstatovat, že žaloba podaná společně NVV, M. Schepem a NBHV neobsahuje žalobní důvody nebo argumenty, které by se týkaly výlučně jen jednoho z nich, v kterémžto případě by se mohlo stát, že kdyby byla žaloba ve vztahu k jednomu z žalobců prohlášena za nepřípustnou, nedostalo by se pak na analýzu některého nebo některých žalobních důvodů či argumentů. Vzhledem k tomu, že žaloba je ve vztahu k NVV přípustná, pak i kdyby byla ve vztahu k M. Schepovi a NBHV prohlášena za nepřípustnou, Soud by měl každopádně zkoumat všechny žalobní důvody a argumenty, které byly v rámci projednávané věci předloženy. S ohledem na tyto úvahy není třeba zkoumat přípustnost žaloby ve vztahu k NBHV a M. Schepovi.

49

Na podporu své žaloby uplatňují žalobci dva žalobní důvody, z nichž první vychází z porušení článků 2, 6 a 8 nařízení č. 139/2004 a druhý z porušení povinností Komise uvést odůvodnění (článek 253 ES) a postupovat s řádnou péčí.

50

První žalobní důvod vycházející z porušení článků 2, 6 a 8 nařízení č. 139/2004 je rozdělen do čtyř částí, přičemž první a čtvrtou část je podle samotných žalobců nutno zkoumat společně. Ve druhé a třetí části žalobního důvodu žalobci zpochybňují vymezení relevantních zeměpisných trhů, tak jak bylo provedeno v napadeném rozhodnutí, podle kterého zeměpisný rozsah obou trhů s dotčenými výrobky, tedy trhu, na němž se nakupují živá prasata určená na porážku, a trhu, na němž se nakupují živé prasnice určené na porážku, odpovídá oblastem v okruhu 150 km kolem tří hlavních zón chovu prasat v Nizozemsku (Twente, Achterhoek a jižní Brabantsko) s tím, že za střed každé z těchto tří oblastí jsou určena města nacházející se uprostřed těchto regionů, a to Enschede, Doetinchem a Eindhoven (body 25 a 44 napadeného rozhodnutí). V první a čtvrté části žalobního důvodu žalobci tvrdí, že kvůli tomuto nesprávnému vymezení zeměpisného trhu provedla Komise v napadeném rozhodnutí chybnou analýzu hospodářské soutěže, na jejímž základě učinila nesprávný závěr, že dominantní postavení není dáno a že spojení je se společným trhem slučitelné.

51

V tomto ohledu je třeba nejprve připomenout, že pokud jde o zvažovanou aplikaci pravidel týkajících se kontroly spojování podniků na úrovni Společenství v projednávané věci, vhodné vymezení relevantního trhu je nezbytným předpokladem pro posouzení účinků oznámeného spojení podniků na hospodářskou soutěž (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 31. března 1998, Francie a další v. Komise, nazývaný „Kali & Salz“, C-68/94 a C-30/95, Recueil, s. I-1375, bod 143, a rozsudek Soudu ze dne 6. června 2002, Airtours v. Komise, T-342/99, Recueil, s. II-2585, bod 19).

52

Jak z čl. 9 odst. 7 nařízení č. 139/2004, tak z bodu 8 sdělení Komise o definici relevantního trhu pro účely práva hospodářské soutěže Společenství (Úř. věst. 1997, C 372, s. 5, dále jen „sdělení o relevantním trhu“) vyplývá, že relevantní zeměpisný trh zahrnuje oblast, ve které dotčené podniky nabízejí předmětné výrobky a služby, kde jsou podmínky hospodářské soutěže dostatečně stejnorodé, a kterou lze odlišit od sousedních oblastí zejména z toho důvodu, že podmínky hospodářské soutěže jsou v těchto oblastech znatelně odlišné. V rámci vymezení zeměpisného trhu je třeba vzít v úvahu některé skutečnosti, jako jsou povaha a vlastnosti dotčených výrobků a služeb, existence překážek vstupu, preference spotřebitelů, podstatné rozdíly v tržních podílech soutěžitelů nebo v cenách mezi dotčenou oblastí a sousedními oblastmi (rozsudek Soudu ze dne 30. září 2003, Cableuropa a další v. Komise, T-346/02 a T-347/02, Recueil, s. II-4251, bod 115).

53

Podle ustálené judikatury platí, že hmotněprávní pravidla týkající se kontroly spojování podniků na úrovni Společenství a zvláště ta, která se týkají posuzování spojení, jako je článek 2 nařízení č. 139/2004, svěřují Komisi především při hospodářském posouzení určitou diskreční pravomoc. Přezkum výkonu takové pravomoci, která je zásadní pro vymezení pravidel v oblasti spojování podniků, musí soud Společenství provést s přihlédnutím k prostoru pro uvážení, jenž vyplývá z norem hospodářské povahy, které jsou součástí právní úpravy spojování podniků (rozsudky Soudního dvora Kali & Salz, bod 51 výše, body 223 a 224, a ze dne 15. února 2005, Komise v. Tetra Laval, C-12/03 P, Sb. rozh. s. I-987, bod 38; rozsudky Soudu ze dne 25. března 1999, Gencor v. Komise, T-102/96, Recueil, s. II-753, body 164 a 165; Airtours v. Komise, bod 51 výše, bod 64, a ze dne 14. prosince 2005, General Electric v. Komise, T-210/01, Sb. rozh. s. II-5575, bod 60). Zvláště vymezení relevantního trhu, a to v rozsahu, v němž Komise v jeho rámci provádí komplexní hospodářské posouzení, může být předmětem pouze omezeného přezkumu soudem Společenství (viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise, T-201/04, Sb. rozh. s. II-3601, bod 482).

54

To, že Komise má v hospodářské oblasti určitý prostor pro uvážení, však neznamená, že soud Společenství nesmí přezkoumávat výklad údajů hospodářské povahy provedený Komisí. Soud Společenství totiž musí zejména ověřit nejen věcnou správnost dovolávaných důkazních materiálů, jejich věrohodnost a jejich soudržnost, ale rovněž přezkoumat, zda tyto skutečnosti představují veškeré relevantní údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda o ně lze opřít vyvozené závěry (rozsudek Komise v. Tetra Laval, bod 53 výše, bod 39).

55

Argumenty žalobců je tedy třeba zkoumat z hlediska těchto úvah.

56

Komise podporovaná vedlejší účastnicí na úvod tvrdí, že tento žalobní důvod není jasný.

57

V tomto ohledu zaprvé uvádí, že žalobci v žalobě odkazují příliš obecně na „svou korespondenci s [ní]“ a na skutečnosti a argumenty, které jsou v ní obsaženy (přílohy A.6 až A.24), a dále na určité „dodatečné písemnosti“ (přílohy A.26 až A.39), jejichž účelem má být „hlubší objasnění“ stanoviska, které již bylo vyjádřeno v průběhu správního řízení. Podle Komise tyto odkazy nejsou v souladu s čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu, který požaduje, aby žaloba obsahovala předmět sporu a stručný popis žalobních důvodů. Soud by k nim tedy neměl přihlédnout.

58

Komise zadruhé tvrdí, že přihlížet nelze ani k přílohám A.26 až A.38 a k přílohám C.4 až C.7, protože nebyly předloženy v průběhu správního řízení. Podle Komise totiž z judikatury vyplývá, že legalita rozhodnutí musí být posuzována v závislosti na poznatcích, které mohla mít k dispozici v okamžiku, kdy rozhodnutí přijala (rozsudek Soudního dvora ze dne 7. února 1979, Francie v. Komise, 15/76 a 16/76, Recueil, s. 321, bod 7, a rozsudek Soudu ze dne 22. října 1996, SNCF a British Railways v. Komise, T-79/95 a T-80/95, Recueil, s. II-1491, bod 48), a že se tedy žalobce před soudem Společenství nemůže dovolávat skutkových okolností, s nimiž se Komise v průběhu správního řízení neseznámila (rozsudky Soudního dvora ze dne 14. září 1994, Španělsko v. Komise, C-278/92 až C-280/92, Recueil, s. I-4103, bod 31, a ze dne 13. června 2002, Nizozemsko v. Komise, C-382/99, Recueil, s. I-5163, body 49 a 76).

59

Žalobci na to odpovídají, že ve své žalobě uvádějí nikoli stručně, avšak uceleně a srozumitelně podstatné skutkové a právní okolnosti uplatněné na podporu žaloby. Krom toho tvrdí, že Komise byla seznámena s názory, které v průběhu správního řízení vyjádřili. Skutečnost, že Komise nebyla seznámena s některými písemnostmi v okamžiku, kdy přijímala napadené rozhodnutí, na tom nic nemění. Soud je tedy podle nich povinen zkoumat všechny přílohy.

60

Pokud jde zaprvé o odkazy na přílohy, je třeba připomenout, že podle článku 21 statutu Soudního dvora a čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu musí každá žaloba uvádět předmět sporu a stručný popis žalobních důvodů. K tomu, aby byla žaloba přípustná, je podle ustálené judikatury třeba, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně z textu samotné žaloby. I když konkrétní body v textu žaloby mohou být podpořeny a doplněny odkazy na určité části v přiložených dokumentech, obecný odkaz na ostatní písemnosti, byť by byly k žalobě přiložené, nemůže zhojit neexistenci základních prvků právní argumentace, které podle výše připomenutých příslušných ustanovení musí být obsaženy v žalobě (rozsudek Soudního dvora ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C-189/02 P, C-202/02 P, C-205/02 P až C-208/02 P a C-213/02 P, Sb. rozh. s. I-5425, body 93 až 100; viz také v oblasti kontroly spojování podniků rozsudky Soudu ze dne 21. září 2005, EDP v. Komise, T-87/05, Sb. rozh. s. II-3745, bod 155, a ze dne 14. prosince 2005, Honeywell v. Komise, T-209/01, Sb. rozh. s. II-5527, body 56 a 57 a citovaná judikatura).

61

Soudu mimoto nepřísluší vyhledávat a určovat v přílohách žalobní důvody a argumenty, které by mohl pokládat za důvody představující základ žaloby, neboť tyto přílohy mají čistě důkazní a pomocnou funkci (rozsudky Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 60 výše, bod 97, a Honeywell v. Komise, bod 60 výše, bod 57). Tato čistě důkazní a pomocná funkce příloh znamená, že pokud příloha obsahuje právní okolnosti, na nichž jsou založeny některé žalobní důvody uvedené v žalobě, musejí být takové okolnosti obsaženy ve spise účastníka řízení, k němuž je tato příloha připojena, nebo musejí být v tomto spise alespoň dostatečně označeny (rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 60 výše, bod 99).

62

S ohledem na výše připomenutou judikaturu tedy budou odkazy na přílohy Soudem zohledněny pouze v rozsahu, ve kterém jednak podpírají nebo doplňují argumenty výslovně uvedené žalobci v samotném textu jejich písemností, a jednak v rozsahu, ve kterém je Soud schopen přesně určit skutečnosti, na nichž se zakládají jejich námitky vůči spojení podniků, nebo argumenty, které doplňují žalobní důvody uvedené v jejich spisech účastníků řízení (viz v tomto smyslu rozsudek Microsoft v. Komise, bod 53 výše, bod 99).

63

Zadruhé, pokud jde o přílohy, které nebyly v průběhu správního řízení předloženy, Soud má za to, že Komise v této souvislosti nemůže obecně vůči všem těmto přílohám namítat judikaturu citovanou v bodě 58 výše. Je totiž třeba poukázat na skutečnost, že není-li předložení přílohy vedeno snahou o změnu právního a skutkového rámce dříve předloženého Komisi za účelem přijetí napadeného rozhodnutí, nýbrž je součástí vytváření argumentace pouze v rámci výkonu práv obhajoby, pak musí být taková příloha považována za přípustnou (viz v tomto smyslu rozsudek EDP v. Komise, bod 60 výše, bod 158).

64

Přílohy, které nebyly předloženy v průběhu správního řízení, tedy Soud případně zohlední ve světle předchozích úvah.

65

Komise dále tvrdí, že první žalobní důvod je zjevně neopodstatněný v rozsahu, v němž vychází z porušení článku 8 nařízení č. 139/2004, protože napadené rozhodnutí bylo přijato výlučně na základě čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení č. 139/2004. Žalobci na to odpovídají, že se na článek 8 nařízení č. 139/2004 odvolávají důvodně, protože Komise měla zahájit druhou fázi řízení vedoucí k přijetí rozhodnutí na základě čl. 8 odst. 3 nařízení č. 139/2004.

66

V tomto ohledu je nutno připomenout, jak bylo uvedeno výše v bodě 3 a následujících, že řízení o kontrole spojování podniků na úrovni Společenství je v pojetí nařízení č. 139/2004 tvořeno dvěma fázemi. První fáze řízení končí přijetím rozhodnutí na základě čl. 6 odst. 1 nařízení č. 139/2004, a sice písm. a), b) nebo c) podle toho, k jakém závěru Komise na konci této fáze dospěje. Pouze v případě, kdy Komise zjistí, že oznámené spojení spadá do působnosti tohoto nařízení a vyvolává vážné pochybnosti o své slučitelnosti se společným trhem, zahájí druhou fázi řízení, která bude ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. c) věty druhé nařízení č. 139/2004 „ukončen[a] rozhodnutím podle čl. 8 odst. 1 až 4, pokud ovšem dotčené podniky neprokáží ke spokojenosti Komise, že od spojení upustily“.

67

Je tedy třeba konstatovat, že v systému nařízení č. 139/2004 je základem pro rozhodnutí přijímaná Komisí v rámci první fáze řízení článek 6 nařízení č. 139/2004, zatímco právním základem pro rozhodnutí přijímaná v rámci druhé fáze řízení je článek 8 uvedeného nařízení, přičemž oba tyto články musejí být vykládány ve světle kritérií vyjádřených v článku 2 téhož nařízení.

68

Komise, která se v projednávané věci po skončení první fáze domnívala, že spojení nevyvolává vážné pochybnosti o své slučitelnosti se společným trhem, právem založila své rozhodnutí, jímž bylo spojení povoleno, na čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení č. 139/2004. Ostatně i kdyby Komise dospěla k opačnému závěru a rozhodla se zahájit druhou fázi řízení, rovněž by musela přijmout rozhodnutí na základě článku 6 uvedeného nařízení, konkrétně na základě jeho čl. 6 odst. 1 písm. c), a nikoli článku 8 uvedeného nařízení. V žádném případě tedy nemohla po skončení první fáze řízení přijmout rozhodnutí založené na článku 8 nařízení č. 139/2004. Dovolávání se tohoto článku je proto v daných souvislostech nerozhodné. Z tohoto důvodu je třeba učinit závěr, že první žalobní důvod je zjevně neopodstatněný v rozsahu, v němž vychází z porušení článku 8 nařízení č. 139/2004.

69

V rámci druhé části prvního žalobního důvodu žalobci předně uvádějí, že Komise při definování relevantního výrobkového trhu v napadeném rozhodnutí správně odlišila trh, na němž se nakupují živá prasata určená na porážku, od trhu, na němž se nakupují živé prasnice určené na porážku. Podle žalobců se však dopustila zjevně nesprávného posouzení, protože ve vymezení zeměpisného trhu, na němž se nakupují prasata, i v analýze hospodářské soutěže týkající se účinků spojení na tento trh neoprávněně zohlednila prasnice.

70

Po stanovení relevantních výrobkových trhů totiž měla Komise podle žalobců zkoumat relevantní zeměpisný trh u každého výrobkového trhu odlišně. Měla tedy zkoumat zvlášť zeměpisný trh, na němž se nakupují živé prasnice určené na porážku, a zeměpisný trh, na němž se nakupují živá prasata určená na porážku, poněvadž tyto dva produkty nejsou vzájemně zaměnitelné. Na podporu svého tvrzení žalobci odkazují na body 44 a 53 napadeného rozhodnutí, jakož i na poznámku pod čarou 6 na straně 4 tohoto rozhodnutí.

71

Komise se domnívá, že se tento bod žalobního důvodu zakládá na nesprávném výkladu napadeného rozhodnutí, a musí být tedy zamítnut.

72

Nejprve je třeba analyzovat příslušné části napadeného rozhodnutí. V bodech 13 až 16 uvedeného rozhodnutí, které se týkají vymezení výrobkových trhů, Komise uvedla, že nákup prasat a nákup prasnic určených na porážku jsou podle průzkumu trhu a na rozdíl od stanoviska účastnic spojení dva různé výrobkové trhy.

73

Komise dále v souvislosti s vymezením zeměpisného trhu uvádí, že „[p]ro účely vymezení zeměpisného trhu posuzuje prasata a prasnice společně vzhledem k tomu, že na oba výrobkové trhy lze použít stejnou analýzu“ (viz poznámku pod čarou 6 na straně 4 napadeného rozhodnutí). Na základě této úvahy provádí Komise v bodech 17 až 43 napadeného rozhodnutí svou analýzu k definování zeměpisného trhu výlučně z hlediska trhu, na němž se nakupují prasata. Na konci této analýzy vyslovuje Komise v bodě 44 napadeného rozhodnutí závěr, s výslovným odkazem na uvedenou poznámku pod čarou 6, že se definice použitá pro zeměpisný trh, na němž se nakupují prasata, použije také na trh, na němž se nakupují prasnice.

74

Pokud jde naproti tomu o zkoumání účinků spojení na hospodářskou soutěž, Komise svou analýzu provádí zvlášť pro každý z obou trhů a analýzu hospodářské soutěže týkající se trhu, na němž se nakupují prasata (body 46 až 51 napadeného rozhodnutí), odlišuje od analýzy hospodářské soutěže týkající se trhu, na němž se nakupují prasnice (body 52 až 53 napadeného rozhodnutí). Na konci této analýzy vyslovuje závěr, že spojením nemohou na žádném z těchto dvou trhů vzniknout problémy z hlediska hospodářské soutěže (bod 54 napadeného rozhodnutí).

75

Analýza příslušných částí napadeného rozhodnutí ukazuje, že Komise nezaměnila trh, na němž se nakupují prasata, s trhem, na němž se nakupují prasnice, a že rovněž nepovažovala trh, na němž se nakupují prasnice, za součást trhu, na němž se nakupují prasata, ať již v rámci vymezení zeměpisného trhu nebo v rámci analýzy hospodářské soutěže týkající se účinků spojení.

76

Pokud jde o vymezení zeměpisného trhu, Komise na základě úvahy, že analýza může být pro oba výrobkové trhy stejná, jasně rozvedla své úvahy o zeměpisném rozsahu trhu, na němž se nakupují prasata, a následně je použila na trh, na němž se nakupují prasnice. V tomto ohledu je nutno poukázat na skutečnost, že žalobci nijak neprokázali, že by se Komise takto dopustila zjevně nesprávného posouzení. Krom toho ani neobjasnili, jak podle nich Komise zohlednila nákup prasnic v rámci vymezení zeměpisného trhu, na němž se nakupují prasata, ani proč by tím mělo být její posouzení vadné ve vztahu k vymezení uvedených zeměpisných trhů.

77

Pokud jde o tvrzenou záměnu těchto dvou relevantních výrobkových trhů, jíž se Komise měla dopustit v rámci analýzy hospodářské soutěže týkající se účinků spojení, z napadeného rozhodnutí zcela jasně vyplývá, že Komise pro tyto dva relevantní trhy provedla dvě zcela odlišné analýzy. Žalobci tedy nemohou Komisi vytýkat, že se v tomto ohledu dopustila záměny těchto dvou trhů. Je pravda, že věta obsažená v bodě 53 napadeného rozhodnutí, v níž se uvádí, že „analýza hospodářské soutěže týkající se trhu s prasaty se tedy a fortiori použije na trh s prasnicemi“, mohla být formulována lépe. Z kontextu, do nějž je tato věta zasazena, však vyplývá, že Komise měla na mysli, že vzhledem k velmi malým podílům účastnic spojení na relevantních trzích – méně než 20 % – a vzhledem k tomu, že spojení tedy nemůže narušit účinnou hospodářskou soutěž (bod 32 odůvodnění nařízení č. 139/2004), nebylo nutné provádět takovou analýzu hospodářské soutěže, jaká byla v bodech 48 až 51 napadeného rozhodnutí provedena ohledně trhu, na němž se nakupují prasata.

78

S ohledem na výše uvedené je nutno druhou část prvního žalobního důvodu zamítnout.

79

Žalobci Komisi vytýkají, že se v několika případech dopustila zjevně nesprávného posouzení v rámci vymezení relevantního zeměpisného trhu, jak bylo popsáno v bodě 50 výše, a to v rozsahu, v němž nevzala v úvahu jisté skutečnosti, jichž se žalobci dovolávali v průběhu správního řízení, či alespoň v rozsahu, v němž z těchto skutečností vyvodila nesprávné závěry. Podle žalobců byly tyto skutečnosti pro vymezení zeměpisného trhu přece jen zásadní a umožnily by prokázat vnitrostátní rozsah relevantních výrobkových trhů odpovídající území Nizozemska. Těmito skutečnostmi, které budou podrobně zkoumány níže, jsou zaprvé nezaměnitelnost německých prasat s prasaty nizozemskými, zadruhé neexistující souvislost mezi změnou rozdílu v nákupních cenách prasat v Německu a Nizozemsku a vývozem mezi těmito dvěma zeměmi, zatřetí důsledky nákazy, které by vedly k uzavření trhu na národní úrovni, začtvrté existence dodatečných veterinárních požadavků a jiných překážek vývozu, zapáté přepravní vzdálenosti obvykle kratší než Komisí uvažovaný okruh 150 km, zašesté existence politických tlaků a zasedmé předchozí rozhodovací praxe Nederlandse Mededingingsautoriteit (nizozemský orgán pro hospodářskou soutěž).

80

V tomto ohledu je třeba připomenout, že posouzení Komise při definování relevantních trhů je podle ustálené judikatury předmětem soudního přezkumu, který se týká zjevně nesprávného posouzení (rozsudek Cableuropa a další v. Komise, bod 52 výše, bod 119; viz také v tomto smyslu rozsudek Airtours v. Komise, bod 51 výše, body 26 a 32). Krom toho možnost nahrazení poptávky představuje z hospodářského hlediska pro definici relevantního trhu nejbezprostřednější a nejúčinnější tlak (rozsudek Soudu ze dne 4. července 2006, easyJet v. Komise, T-177/04, Sb. rozh. s. II-1931, bod 99; bod 13 sdělení o relevantním trhu).

81

Před provedením analýzy jednotlivých výtek žalobců ke každé ze skutečností uvedených v bodě 79 výše je třeba posoudit argument Komise, že odkazují-li žalobci ve svých písemnostech pouze na zeměpisný trh, na němž se nakupují prasata, pak se jejich výtky týkají pouze tohoto trhu, a nikoli trhu, na němž se nakupují prasnice. Soud v tomto ohledu uvádí, že výtky žalobců směřují vůči analýze týkající se definice relevantního zeměpisného trhu použité v napadeném rozhodnutí, kterážto analýza, tak jak byla popsána v rámci druhé části tohoto žalobního důvodu, byla Komisí použita na oba relevantní výrobkové trhy. Ze spisů žalobců nevyplývá, že by měli v úmyslu své výtky namířit pouze vůči jednomu z těchto dvou výrobkových trhů. Tento argument Komise je proto třeba odmítnout.

82

Podle žalobců se Komise dopustila pochybení, když v rámci vymezení zeměpisného trhu nezohlednila skutečnost, že jateční prasata určená pro německý trh a jateční prasata určená pro trh nizozemský nejsou navzájem zaměnitelná. Tato nezaměnitelnost je podle nich dána nestejnou hmotností nizozemských a německých prasat a rozdíly v druhu či plemeni prasat. S ohledem na tyto rozdíly pak dávají německá jatka přednost německým prasatům před prasaty pocházejícími ze zahraničí. Pro nizozemského chovatele tak nejsou nizozemská jatka nahraditelná německými a německá jatka ve skutečnosti dovážejí pouze velmi omezený podíl nizozemských prasat.

83

K dosažení optimálního cenového rozdílu u nizozemských prasat prodávaných v Německu by tato prasata musela plně odpovídat požadavkům německých jatek, a musela by tedy být chována pomocí genetického výběru speciálně tak, aby vyhovovala požadavkům německého trhu. Pokud tato prasata požadavkům německého trhu nevyhovují, pak by pro nizozemské chovatele bylo finančně výhodné prodat svá prasata na německém trhu pouze v případě, kdy by cenový rozdíl mezi Nizozemskem a Německem byl vyšší než průměr. Nizozemská prasata tedy podle žalobců nejsou zaměnitelná za prasata německá a nanejvýš jsou ve vztahu k nim komplementární. Konkrétní odlišné charakteristiky nizozemských prasat byly podle nich uznány v článcích přiložených k žalobě, kde se uvádí, že jateční prasata určená na porážku do Německa musejí odpovídat přesným charakteristikám, zatímco pro nizozemský trh se charakteristiky těchto prasat jeví být odlišné.

84

Žalobci krom toho nesouhlasí s tím, že prohlášení třetích osob, na nichž Komise založila svou analýzu v napadeném rozhodnutí, jsou rozhodná. Žalobci zpochybňují hodnověrnost těchto prohlášení, která podle nich „všechna bez výjimky“ pocházejí „od účastníků, kteří přímo či nepřímo spadají do sféry vlivu Sovion nebo HMG“. Pokud jde konkrétně o prohlášení pana J., žalobci uvádějí, že se jedná o jeho soukromé stanovisko, nikoli o postoj PVVE, a že svých prohlášení posléze zjevně litoval, jak vyplývá z článku z tisku, který je přiložen k žalobní odpovědi.

85

Dále žalobci tvrdí, že některá z těchto prohlášení, zejména prohlášení uvedená v přílohách B.4 d), B.6 a) a B.6 b), nemohou podepírat závěry Komise, nýbrž spíše potvrzují jejich tezi, že německá jatka dovážejí nizozemská prasata pouze ve velmi omezené míře.

86

Komise podporovaná vedlejší účastnicí s argumenty žalobců nesouhlasí. Konkrétně tvrdí, že pouze jediné prohlášení, a sice prohlášení Hypor BV, pochází od podniku propojeného s účastnicemi spojení.

87

V bodech 31 a 32 napadeného rozhodnutí zkoumala Komise otázky týkající se údajných hmotnostních a genetických rozdílů mezi německými a nizozemskými prasaty. Pokud jde o hmotnostní rozdíl, z napadeného rozhodnutí vyplývá, že v rámci postupu, který Komise nazývá „dodatečným průzkumem“ (bod 30 napadeného rozhodnutí), účastnice spojení tvrdily, že jediným rozdílem mezi prasaty poraženými v Německu a prasaty poraženými v Nizozemsku je jejich hmotnost, protože nizozemská prasata vážila o 2 kg méně než prasata německá, což ovšem nenarušovalo vývoz nizozemských prasat na německý trh, poněvadž nizozemským chovatelům stačilo vyčkat přibližně dva dny, než jejich prasata dosáhla optimální hmotnosti pro německá jatka. Tuto skutečnost údajně potvrdili někteří chovatelé prasat i některá jatka. Pokud jde o genetické rozdíly, účastnice spojení podle bodu 32 napadeného rozhodnutí uvedly, že mezi prasaty poráženými v Nizozemsku a prasaty poráženými v Německu není z genetického hlediska žádný zásadní rozdíl, což měly potvrdit i třetí osoby.

88

Přitom je však třeba konstatovat, že ze spisu skutečně vyplývá, že si Komise v průběhu správního řízení po předložení argumentů žalobců výslovně vyžádala doplňující informace týkající se konkrétně rozdílů v druhu prasat porážených v Německu a Nizozemsku. Účastnice spojení uvedly, že mezi německými a nizozemskými prasaty není rozdíl, že průměrná hmotnost prasat porážených v německých jatkách činí 93 kg a v nizozemských jatkách 90 nebo 91 kg, což je zanedbatelný rozdíl, a protože na konci fáze výkrmu vykazovala prasata růst přibližně 750 g za den, nizozemskému chovateli v každém případě stačilo vyčkat dva tři dny, než mohl německým jatkám dodat prasata optimální hmotnosti.

89

Ze spisu vyplývá, že třetí osoby v několika prohlášeních tato tvrzení účastnic spojení skutečně potvrdily. Jedna německá jatka tak uvedla, že není „žádný rozdíl mezi tím, zda poražená prasata pocházejí z Nizozemska nebo Německa“, nebo dokonce že „v poslední době jsou nizozemská prasata lépe přizpůsobena [jejich] zákaznickému portfoliu“ [příloha B.6. a)], a druhá německá jatka dále uvedla, že „z [jejich] pohledu jsou nizozemská a německá prasata po jakostní stránce rovnocenná“ [příloha B.6. b)]. Jeden nizozemský obchodník s prasaty rovněž uvedl, že při vývozu do Německa neukládá chovatelům prasat „žádné dodatečné požadavky“, s upřesněním, že „mohou používat běžná genetická plemena, běžné krmivo a běžné systémy chovu“, a to i když jsou občas požádáni, aby „prasata vykrmili o několik kilogramů navíc“ [příloha B.4. e)]. Jiný nizozemský obchodník s prasaty také potvrdil, že vyváží prasata z chovů v Nizozemsku, aniž by pro prasata určená na vývoz do Německa stanovoval dodatečné požadavky [příloha B.4. d)]. Jedno nizozemské sdružení podniků konečně uvedlo, že „[i]deální prase v Nizozemsku se příliš neliší od ideálního prasete v Německu“, což také potvrzuje prohlášení pana J., podle nějž „nezaměnitelnost nizozemských a německých selat a prasat (určených na porážku) lze vysvětlit hlavně jejich převážně rovnocennými genetickými vlastnostmi“.

90

Žalobci zpochybňují nezávislost třetích osob, které tato prohlášení učinily, a dále Komisí provedený výklad obsahu těchto prohlášení, která dle jejich názoru potvrzují spíše jejich tezi než tezi Komise.

91

Soud v tomto ohledu zaprvé konstatuje, že žalobci nijak nedokládají své tvrzení, že všechna prohlášení pocházejí bez výjimky od účastníků, kteří přímo či nepřímo spadají do sféry vlivu Sovion nebo HMG. Pokud jde o čtyři z těchto prohlášení, zejména prohlášení obsažená v přílohách B.4. b), B.4. d), B.6. a) a B.6. b), žalobci pouze uvádějí, že k jejich původu není třeba podávat „žádný komentář“. Pokud jde o prohlášení dvou nizozemských sdružení podniků obsažená v přílohách B.4. a) a B.6. c), žalobci poukazují na domnělé „propojení zájmů“ s účastnicemi spojení, aniž by však ke svým tvrzením doložili důkazy. Pokud jde o prohlášení obsažené v příloze B.4. e), žalobci pouze předložili v příloze k replice tiskovou zprávu, která by mohla nanejvýš prokazovat existenci obchodních vztahů mezi pisatelem prohlášení a HMG, a to navíc až po schválení spojení, protože v tomto dokumentu se uvádí datum 13. června 2005. Jediné prohlášení, které prokazatelně pochází od podniku propojeného s účastnicemi spojení, je prohlášení Hypor BV. I když žalobci v tomto ohledu nepředkládají žádný důkaz, připustila Komise, že uvedený podnik náleží do skupiny Nutreco, jehož součástí je i HMG.

92

Pokud jde konečně o prohlášení pana J., Soud poukazuje na to, že Komise neměla důvodu se domnívat, že dotčené stanovisko nebylo sepsáno jménem PVVE, jelikož bylo vyhotoveno na hlavičkovém papíře PVVE a PVVE nikdy Komisi nesdělila, že by pan J. jednal soukromě. Z článku, který předložili žalobci, krom toho nevyplývá, že by se pan J. od obsahu tohoto prohlášení distancoval a považoval je za nepřesné.

93

Zadruhé, pokud jde o obsah těchto prohlášení, Komise se při jejich výkladu nedopustila nesprávného posouzení. Jak vyplývá z bodu 89 výše, tato prohlášení totiž zcela potvrzují závěry Komise. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobci, z prohlášení německých jatek naproti tomu nijak nevyplývá, že „velmi omezený podíl jejich prasat pochází z Nizozemska“, a rovněž tak z prohlášení nizozemských obchodníků nevyplývá, že „do Německa je vyvážen pouze ‚velmi omezený‘ podíl prasat“.

94

Proto je třeba vyslovit závěr, že žalobci právně dostačujícím způsobem neprokázali, že by se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že v rámci vymezení zeměpisného trhu nezohlednila fakt, že jateční prasata určená pro německý trh a jateční prasata určená pro nizozemský trh nejsou navzájem zaměnitelná z důvodu údajných genetických a hmotnostních rozdílů, které by narušovaly vývoz.

95

Tento závěr nevyvracejí ani dokumenty, které žalobci předložili v příloze k žalobě. Je totiž třeba podotknout, že z těchto článků nelze dovodit, že by prasata z chovů v Německu a prasata z chovů v Nizozemsku nebyla z důvodu hmotnostních nebo genetických rozdílů navzájem zastupitelná, ani že by německá jatka v důsledku toho nemohla vůči nizozemským jatkám vytvářet konkurenční tlak. Pokud se dále jedná konkrétně o přílohy A.34 a A.35, je třeba také uvést, že žalobci odkazují jen velmi obecně na články obsažené v těchto přílohách. Je tedy nutno konstatovat, že skutečnosti, které žalobci předložili, neumožňují zpochybnit analýzu obsaženou v napadeném rozhodnutí založenou na výsledcích průzkumu provedeného Komisí (viz bod 60 a následující výše).

96

S ohledem na výše uvedené je třeba vyslovit závěr, že se Komise v tomto ohledu nedopustila zjevně nesprávného posouzení.

97

Žalobci se domnívají, že změny rozdílu v nákupních cenách prasat v Nizozemsku a Německu, a to i za předpokladu, že by byly významné, nevedou ke zvýšení vývozu prasat z Nizozemska do Německa. Na podporu své argumentace žalobci zaprvé uvádějí, že v jednotlivých cenách používaných na mezinárodní úrovni je třeba provést jisté opravy, které zohlední náklady a různé uplatňované přirážky, jakož i rozdíly v definicích, aby tak bylo možné účelně porovnat obvyklé kurzy cen v Nizozemsku a Německu, jak podle nich vyplývá ze zprávy PVVE nadepsané „Srovnání cen vepřového masa v Nizozemsku, Německu a Belgii“, která je přiložena k žalobě.

98

Zadruhé, určité údaje, které sdělila PVVE a které byly přiloženy k replice a týkají se týdenního vývozu prasat a selat z Nizozemska do Německa v roce 2004 a základních cen uplatňovaných v každém z těchto dvou členských států během dotyčných týdenních období, podle žalobců také dokládají, že vzájemná souvislost mezi změnou cenového rozdílu a vývozem je velmi slabá. Žalobci v tomto ohledu odkazují na údaje týkající se 3. a 4. týdne, 9. a 10. týdne a konečně 49. a 50. týdne.

99

Komise podporovaná vedlejší účastnicí s argumenty žalobců nesouhlasí.

100

Otázka, zda je dána souvislost zaprvé mezi cenou prasat v Německu a cenou prasat v Nizozemsku a zadruhé mezi změnou rozdílu těchto cen a vývozem mezi oběma zeměmi, je řešena v bodech 37 a 38 napadeného rozhodnutí. Ačkoli jsou nákupní ceny živých prasat v Německu tradičně vyšší než v Nizozemsku, podle napadeného rozhodnutí existuje mezi těmito dvěma cenami výrazná souvislost, protože tyto ceny vykazují ve střednědobém a dlouhodobém výhledu souběžný vývoj. Průzkum trhu krom toho dle uvedeného rozhodnutí potvrdil tvrzení a důkazy předložené účastnicemi spojení, podle nichž je dán také přímý vztah mezi změnou cen prasat v Nizozemsku a Německu a vývozem prasat, jelikož zvýšení (nebo snížení) rozdílu mezi oběma cenami vede ke zvýšení (nebo snížení) vývozu prasat z Nizozemska do Německa.

101

Žalobci nezpochybňují ani existenci cenového rozdílu mezi Německem a Nizozemskem, ani existenci vzájemné souvislosti mezi těmito dvěma cenami. Zpochybňují existenci vzájemné souvislosti mezi změnou rozdílu v cenách v Nizozemsku a Německu a vývozem mezi těmito dvěma zeměmi. Podle nich totiž změna rozdílu v nákupních cenách prasat v Nizozemsku a Německu, a to ani za předpokladu, že by byla významná, nevede ke zvýšení vývozu prasat z Nizozemska do Německa.

102

Nejprve je však třeba poznamenat, že ze spisu vyplývá, že účastnice spojení v průběhu správního řízení skutečně poskytly údaje, které dokládají paralelu mezi vývojem nákupních cen živých prasat v Německu a Nizozemsku. Účastnice spojení také poskytly údaje, které dokládají souběžný vývoj mezi zvýšením nebo snížením cenového rozdílu mezi Německem a Nizozemskem a růstem nebo poklesem vývozu prasat mezi těmito dvěma zeměmi.

103

Stejně tak třetí osoby v průběhu správního řízení skutečně potvrdily existenci této vzájemné souvislosti. Jeden nizozemský obchodník s prasaty tak uvedl, že „když je cena prasat v Německu vyšší než v Nizozemsku, […] počet zvířat vyvezených do Německa se zvyšuje“ [příloha B.4. e)]. S odkazem na své nákupy nizozemských prasat určených na porážku, jedna německá jatka uvedla, že „je-li cena prasat v Nizozemsku nižší než v Německu, počet nizozemských prasat se zvyšuje“, a že „[z] hlediska čistě ekonomických úvah je tedy zajímavější kupovat více nizozemských prasat“ [příloha B.6. b)]. Pan J. rovněž uvedl, že „[m]alé cenové rozdíly ve skutečnosti vedou ke zvýšení vývozu z Nizozemska“ [příloha B.5. b)].

104

Navíc sami žalobci existenci takové vzájemné souvislosti mezi změnou cenového rozdílu a objemem vývozu připouštějí, když v replice uvádějí, že „prodej prasat německým jatkám v případě, kdy prasata 100% neodpovídají německým požadavkům, je zajímavý pouze tehdy, je-li cenový rozdíl mezi Nizozemskem a Německem vyšší než průměr“ (viz bod 83 výše).

105

Ostatně i pomocí údajů, které sdělila PVVE a které žalobci přiložili k replice na podporu svých argumentů, lze prokázat existenci, a nikoli neexistenci přímé souvislosti mezi změnou cenového rozdílu a objemem vývozu, a podpořit tak závěry Komise. Stejně tak týdenní období, na která žalobci odkazují, spíše prokazují existenci takové vzájemné souvislosti, neboť z celkem tří případů, o nichž se žalobci zmiňují, v jenom případě vedlo zvýšení (9. a 10. týden) rozdílu mezi cenou uplatňovanou v Německu a cenou uplatňovanou v Nizozemsku k nárůstu vývozu a v druhém případě vedlo snížení tohoto rozdílu (49. a 50. týden) k poklesu vývozu. Souběžný vývoj mezi změnou cenového rozdílu a objemem vývozu se nemusí potvrdit naprosto přesně pro všechny týdny, tato skutečnost však sama o sobě nestačí k tomu, aby znehodnotila zjištění Komise, podle kterého taková přímá vzájemná souvislost mezi těmito dvěma faktory existuje. Nanejvýš to dokládá, že tento vztah není dokonale lineární.

106

Proto je třeba učinit závěr, že žalobci neprokázali, že by se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že mezi rozdílem v ceně prasat v Německu a Nizozemsku a objemem vývozu prasat mezi těmito dvěma zeměmi existuje vzájemná souvislost. Toto zjištění nemůže být vyvráceno argumentem žalobců, podle nějž je třeba v jednotlivých cenách uplatňovaných na mezinárodní úrovni provést opravy, které zohlední jednotlivé náklady a přirážky, jakož i rozdíly v definicích, aby tak bylo možné účelně porovnat obvyklé kurzy cen v Nizozemsku a Německu. Soud totiž v tomto ohledu poznamenává, že postačí konstatovat, že žalobci nijak nevysvětlují, jak by nutnost provést tyto údajné opravy mohla ve svém důsledku zpochybnit zjištění Komise, že mezi změnou rozdílu cen v Nizozemsku a Německu a objemem vývozu mezi těmito dvěma zeměmi existuje vzájemná souvislost.

107

S ohledem na výše uvedené je třeba odmítnout argument žalobců, podle kterého se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když se v rámci vymezení relevantního zeměpisného trhu domnívala, že mezi změnou rozdílu v ceně prasat v Nizozemsku a Německu a objemem vývozu prasat mezi těmito dvěma zeměmi existuje přímá vzájemná souvislost.

108

Žalobci tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení v rozsahu, v němž nezohlednila skutečnost, že veterinární opatření přijatá v důsledku nákazy povedou k uzavření trhů na regionální nebo národní úrovni. Podle žalobců se totiž důsledky veterinárních opatření přijatých v případě nákazy projeví na celém státním území a mají vliv na obchod se zahraničím, a to bez ohledu na skutečnost, že se obvykle pro vývoz uzavřou jen některé regiony. Vzhledem k tomu, že se obchod s prasaty v Nizozemsku soustředí kolem tří hlavních regionů, kde se provádí porážka prasat, výskyt zvířecí choroby v některém z těchto tří regionů by vedl k jeho okamžitému uzavření, což by chovatelům prasat z tohoto regionu bránilo v přepravě svých zvířat do jiných regionů. Dotklo by se to tedy celého národního trhu.

109

Pokud jde konkrétně o vývoz, žalobci podotýkají, že vyskytne-li se nákaza na části státního území, obchod se zahraničím se obvykle dočasně přeruší, což může přivodit velmi rozsáhlé škody chovatelům prasat, kteří svou produkci zaměřili na vývoz. Touto okolností lze podle žalobců vysvětlit, proč se chovatelé prasat a obchodníci s prasaty zdráhají nastavit svou produkci podle vývozu.

110

Komise podporovaná vedlejší účastnicí s argumenty žalobců nesouhlasí.

111

Jak vyplývá z bodu 43 napadeného rozhodnutí, Komise účinky nákazy na vývoz zohlednila a dospěla k názoru, že existenci těchto opatření nelze považovat za rozhodující faktor pro vymezení zeměpisného trhu, jelikož údaje o vývozu ukazují, že přerušení vývozu v důsledku zvířecích chorob nezabránilo ve vývozu velkého počtu prasat z Nizozemska do Německa, a veterinární opatření přijatá na celostátní úrovni se dotýkají jak domácího obchodu Nizozemska, tak jeho vývozu.

112

Soud uvádí, že analýza jednotlivých údajů, které byly založeny do spisu, ukazuje, že přerušení vývozu v důsledku nákazy mělo obecně jen krátkodobé účinky a že se vývoz po každé takové krizi rychle normalizoval a záhy se dostal zpět na obvyklé hodnoty. S ohledem na tato zjištění není nijak prokázáno, že by závěr Komise, podle nějž dočasné přerušení nebo omezení vývozu v důsledku nákazy nevede k uzavření relevantního trhu na národní nebo regionální úrovni, a není tedy rozhodnou okolností pro vymezení zeměpisného trhu, byl postižený vadou spočívající ve zjevně nesprávném posouzení.

113

Proto je třeba i tuto výtku odmítnout.

114

Žalobci v žalobě tvrdí, že mezi nizozemským a německým trhem je třeba rozlišovat také kvůli existenci finančních překážek nebo překážek jiné povahy. Z těchto překážek jmenují dodatečnou veterinární kontrolu, které podléhají nizozemská prasata určená k prodeji na německém trhu, jakož i určité „dodatečné náklady“ spojené s vývozem. V replice žalobci tvrdí, že NVV tyto dodatečné náklady spojené s vývozem podrobně vysvětlil ve své odpovědi na dotazník zaslaný Komisí v průběhu správního řízení, a upřesňují, že se jedná zejména o překážky týkající se ceny prasat, výnos provozoven, konkurenci na evropském trhu s masem, požadavky na jakost výrobků u prasat, dodatečné náklady na dopravu, vývozní povolení a náklady na krevní rozbor (v souvislosti s Aujeszkého nemocí).

115

Pokud jde konkrétně o „překážky týkající se ceny prasat“, žalobci tvrdí, že z odpovědi NVV na dotazník Komise, jakož i ze zprávy PVVE (viz bod 97 výše) vyplývá, že po zohlednění celé řady korektivů je mezi cenou prasat v Německu a Nizozemsku cenový rozdíl ve výši 0,08 eura na kilogram, což vytváří překážku ve výši 7,20 eura na každé prase, když průměrná hmotnost poraženého jatečního prasete činí zhruba 90 kg.

116

Komise tvrdí, že v souvislosti s tímto argumentem žalobci ve své žalobě pouze poukázali na existenci dodatečné veterinární kontroly pro prasata určená na vývoz do Německa. Komise, podporovaná vedlejší účastnicí, tedy zpochybňuje, že by bylo přípustné dovolávat se ostatních údajných překážek vývozu, protože zaprvé existence těchto ostatních překážek byla namítána opožděně, tedy až ve stadiu repliky, a zadruhé tyto překážky, kromě nákladů na dopravu, nebyly podrobně vysvětleny ani v odpovědi na dotazník, na niž žalobci odkazují. Komise, podporovaná vedlejší účastnicí, každopádně zpochybňuje všechny argumenty žalobců k věci samé.

117

Nejprve je třeba analyzovat argument ohledně dodatečné veterinární kontroly, které se údajně musela podrobit prasata určená na vývoz do Německa. Komise v tomto ohledu v bodech 33 a 34 napadeného rozhodnutí uvádí, že účastnice spojení tvrdily – což potvrdilo několik třetích osob – že všechna živá prasata určená na porážku musela být vyšetřena bez ohledu na místo porážky, přičemž jediným dodatečným požadavkem spojeným s vývozem byla přítomnost veterináře v provozovně nebo ve shromažďovacím středisku, což přinášelo dodatečné náklady ve výši zhruba 1 až 1,25 eura na každé prase, které mimoto vyvážila tradičně vyšší prodejní cena v Německu.

118

Soud v tomto ohledu konstatuje, že žalobci ve svých písemnostech ani na jednání nijak nedoložili tvrzení o údajné existenci dodatečné veterinární kontroly u prasat určených na vývoz do Německa, která by se lišila od kontroly zmíněné v napadeném rozhodnutí. Tuto výtku je proto třeba odmítnout.

119

Pokud jde o ostatní tvrzené překážky vývozu, je třeba konstatovat, že byly skutečně upřesněny jen v replice a že žaloba v tomto ohledu neobsahuje žádný konkrétní ani obecný odkaz na odpověď NVV na dotazník Komise. Je však třeba připomenout, že ve smyslu čl. 48 odst. 2 jednacího řádu nelze nové důvody předkládat v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení, podle ustálené judikatury nicméně platí, že žalobní důvod, který je rozšířením důvodu dříve přímo nebo implicitně uvedeného v žalobě a který je s ním úzce spjat, musí být prohlášen za přípustný (viz rozsudky Soudu ze dne 19. září 2000, Dürbeck v. Komise, T-252/97, Recueil, s. II-3031, bod 39, a Cableuropa a další v. Komise, bod 52 výše, body 109 a 111 a citovaná judikatura).

120

Přitom je třeba poukázat na skutečnost, že žalobci v žalobě opakovaně Komisi vytýkají, že nezohlednila skutkové okolnosti, které uplatnili v průběhu správního řízení, kdy poukazovali, byť obecně, na argumenty uvedené ve spisech účastníků řízení předložených v průběhu uvedeného řízení. Rovněž je třeba uvést, že se žalobci v žalobě zmiňují o „finančních či jiných překážkách“ a o „dodatečných nákladech spojených s vývozem“, jimiž se má nizozemský trh, na němž se nakupují prasata určená na porážku, lišit od německého. Z toho vyplývá, že podrobnosti, které žalobci uvedli v replice, mohou být považovány za rozšíření argumentace již obsažené v žalobě. S ohledem na judikaturou citovanou v předchozím bodě je proto třeba je považovat za přípustné (viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 17. července 1998, Thai Bicycle v. Rada, T-118/96, Recueil, s. II-2991, body 144 a 145).

121

Argumenty, které žalobci v tomto ohledu uplatnili, však nejsou opodstatněné.

122

Pokud jde zaprvé o údajné „překážky týkající se ceny prasat“, je totiž nutno připomenout, že hlavním cílem vymezení trhu, a to jak výrobkového, tak zeměpisného, je systematické zjišťování tlaku, jímž hospodářská soutěž působí na dotčené podniky, a určit, zda existují reální soutěžitelé schopní ovlivnit chování dotčených podniků nebo jim zabránit v tom, aby jednali nezávisle na tlaku vyvíjeném účinnou hospodářskou soutěží. Základní otázkou pro vymezení zeměpisného trhu tedy v projednávané věci bylo, zda by se v případě mírného, leč trvalého snížení nákupní ceny prasat nebo prasnic na dotčených územích zákazníci účastnic spojení, zejména chovatelé prasat, obrátili na jinde umístěná jatka (viz bod 80 výše a body 13 a 17 sdělení o relevantním trhu).

123

Přitom je třeba poukázat na to, že mnohé skutečnosti obsažené ve spise podporují zjištění Komise, podle nějž nejen jatka nacházející se v Nizozemsku, ale také některá jatka nacházející se v Německu představují konkurenční tlak, který může působit na chování účastnic spojení (viz body 102 až 104 výše). Krom toho údaje, které PVVE sdělila ohledně vývozu prasat z Nizozemska do Německa a které sami žalobci přiložili k replice (viz bod 105 výše), ukazují, že mezi oběma zeměmi stále probíhal vývoz v nezanedbatelném objemu, a to i když rozdíl mezi cenou v Německu a cenou v Nizozemsku byl menší než 7,20 eura na jedno prase. Tyto skutečnosti ukazují, že případné „překážky týkající se cen prasat“, a to i za předpokladu, že by skutečně existovaly, což ostatně nebylo dostačujícím způsobem prokázáno, samy o sobě představují pouze malou překážku vývozu, a že se tedy Komise nesprávného posouzení nedopustila. Tuto výtku je proto třeba odmítnout.

124

Pokud jde zadruhé o údajnou překážku spojenou s předpokládanými dodatečnými náklady na dopravu, Komise v bodě 20 napadeného rozhodnutí uvádí, že podle účastnic spojení a podle výsledků průzkumu trhu nejsou náklady na dopravu směrodatné, protože na cenu prasat určených na porážku mají pouze okrajový vliv. Žalobci tyto závěry nezpochybňují ani v žalobě, ani v replice. Na podporu svého tvrzení pouze odkazují, ostatně velmi obecně, na odpověď NVV na dotazník Komise. Tato odpověď sice skutečně obsahuje zmínku o nákladech na dopravu, nemůže však nijak doložit tvrzení žalobců, a dokonce ani nemůže v tomto ohledu zakládat jejich nároky či dokládat zjevně nesprávné posouzení Komise (viz výše bod 60 a následující). I tuto výtku je tedy třeba odmítnout.

125

Pokud jde konečně zatřetí o ostatní údajné překážky vývozu zmíněné v bodě 114 výše, tyto nejsou objasněny ani v žalobě, ani v odpovědi NVV na dotazník Komise a jejich existence není doložena žádným důkazem. Žalobci navíc neobjasňují, jak výnos provozoven a konkurence na evropském trhu s masem mohou představovat překážky vývozu nebo vést k dodatečným nákladům spojeným s vývozem.

126

S ohledem na výše uvedené je třeba vyslovit závěr, že se Komise při vymezení zeměpisného trhu nedopustila zjevně nesprávného posouzení z hlediska údajných překážek vývozu, na něž žalobci poukazovali.

127

Žalobci poznamenávají, že více než 70 % přepravy vepřového masa na jatka probíhá na vzdálenost kratší než 50 km, 85 % na vzdálenost kratší než 70 km a 95 % na vzdálenost kratší než 95 km. Z toto podle nich vyplývá, že největší podíl jatečních prasat je přepravován na jatka ve vzdálenosti mnohem kratší než okruh 150 km, který v napadeném rozhodnutí sloužil jako základ pro vymezení relevantního zeměpisného trhu. Podle žalobců tedy Komise tento okruh stanovila svévolně. Z důvodu existence překážek vývozu je podle nich v projednávané věci velmi nepravděpodobné, či dokonce nemyslitelné, že by v důsledku trvalého, avšak mírného snížení ceny uplatňované subjektem, který vzejde ze spojení, dodavatelé živých prasat určených na porážku přepravovali zvířata na vzdálenost 150 km do konkurenčních jatek.

128

Žalobci mimoto tvrdí, že existence rostoucích politických tlaků na zkrácení vzdálenosti, na kterou jsou živá zvířata přepravována, rovněž dokládá, že by bylo vhodné v projednávané věci omezit relevantní zeměpisný trh pouze na nizozemské státní území.

129

Komise s argumenty žalobců nesouhlasí.

130

Nejprve je třeba uvést, jak již bylo zdůrazněno v bodě 122 výše, že rozhodující otázkou pro vymezení relevantního zeměpisného trhu v projednávané věci je, zda by dodavatelé prasat určených na porážku byli ochotni přepravovat svá zvířata, kdyby hypoteticky došlo k mírnému, avšak trvalému snížení cen prasat, na vzdálenost 150 km do konkurenčních jatek, takže by takové snížení cen nebylo pro subjekt vytvořený spojením výnosné. Skutečnost, že většina prasat určených na porážku je běžně přepravována na vzdálenost kratší než 150 km, tedy sama o sobě není pro vymezení relevantního trhu rozhodující.

131

Průzkum trhu provedený Komisí, jakož i důkazy, které byly založeny do spisu a již předtím předloženy, krom toho potvrdily, že jatka nacházející se v okruhu 150 km mohou představovat alternativní řešení v případě, že po spojení nastane zvýšení cen prasat (viz výše bod 102 a následující). Proto je třeba učinit závěr, že se Komise v tomto ohledu nedopustila zjevně nesprávného posouzení.

132

Pokud jde o existenci údajných politických tlaků, je třeba poukázat na skutečnost, že sami žalobci uznávají, že se jedná o doplňující argument, který tedy nepředstavuje rozhodnou okolnost pro vymezení zeměpisného trhu. Žalobci každopádně svá tvrzení v tomto ohledu ničím nepodložili.

133

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba i tyto výtky odmítnout.

134

Žalobci Komisi vytýkají, že se bez závažného důvodu odchýlila od své předchozí rozhodovací praxe, pokud jde o definování zeměpisného trhu, na němž se nakupují živá prasata určená na porážku, jakož i od předchozí rozhodovací praxe nizozemského orgánu pro hospodářskou soutěž. Podle žalobců je sice pravdou, že Komise musí vymezit relevantní zeměpisný trh na základě skutečností rozhodných v každé posuzované věci, nicméně se přitom nesmí náhle a bez uvedení závažných důvodů odchýlit od své předchozí praxe. Podle žalobců představují precedenty i rozhodnutí přijatá Komisí, pokud jde o zeměpisný trh jiných členských států, na kterém se nakupují živá prasata určená na porážku.

135

Komise s argumenty žalobců nesouhlasí.

136

Nejprve je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury sice Komisi přísluší výslovně rozvinout své úvahy, pokud její rozhodnutí jde výrazně nad rámec její předchozí rozhodovací praxe (rozsudek Soudního dvora ze dne 26. listopadu 1975, Groupement des fabricants de papiers peints de Belgique a další v. Komise, 73/74, Recueil, s. 1491, bod 31), nicméně hospodářské subjekty nejsou oprávněny vkládat své legitimní očekávání v zachování dřívější rozhodovací praxe, která se může změnit v rámci posuzovací pravomoci orgánů Společenství (viz rozsudek General Electric v. Komise, bod 53 výše, bod 512 a citovaná judikatura). Žalobci se konkrétně nemohou takového legitimního očekávání dovolávat s tím, že Komise v předchozím rozhodnutí definovala trhy určitým konkrétním způsobem, poněvadž Komise, a tím spíše ani Soud nejsou vázány zjištěními, jež byla v takovém rozhodnutí učiněna (viz v tomto smyslu rozsudek General Electric v. Komise, bod 53 výše, bod 514).

137

V tomto ohledu je třeba nejprve konstatovat, že žalobci nepoukázali na žádnou věc, v níž by Komise zkoumala trhy, na nichž se nakupují živá prasata a živé prasnice určené na porážku v Nizozemsku. Nemohou tedy tvrdit, že se v napadeném rozhodnutí odchýlila od své předchozí rozhodovací praxe. V určitých rozhodnutích sice Komise zkoumala trh jiných členských států, na kterém se nakupují živá prasata určená na porážku, zejména v Dánsku [viz rozhodnutí Komise 2000/42/ES ze dne 9. března 1999 v řízení podle nařízení Rady (EHS) č. 4064/89 (věc IV/M.1313 Danish Crown/Vestjyske Slagterier) (Úř. věst. 2000, L 20, s. 1) a rozhodnutí ze dne 14. února 2002 v řízení podle nařízení č. 4064/89 (věc COMP/M.2662 Danish Crown/Steff-Houlberg)], a dále v Německu [rozhodnutí Komise ze dne 19. března 2004 v řízení podle nařízení č. 4064/89 (věc COMP/M.3337 Best Agrifund/Nordfleisch)], nicméně analýza provedená v uvedených rozhodnutích není nutně použitelná na jiné zeměpisné trhy, protože soutěžní podmínky v různých členských státech se mohou zásadně lišit.

138

Pokud jde o dánský trh, Komise sice ve svých předchozích rozhodnutích dospěla k závěru, že trh s živými prasaty určenými na porážku má vnitrostátní rozsah, avšak při porovnání jednotlivých rozhodnutí se ukazuje, že podmínky nizozemského trhu a podmínky dánského trhu se zásadně liší. V Dánsku se totiž trh na rozdíl od Nizozemska vyznačuje tím, že jatka jsou organizována družstevní formou, kdy chovatelé jsou k prasečím jatkům vázáni výlučnou povinností dodávat, dlouhými výpovědními lhůtami a bonusy. Dále vývoz nizozemských prasat do Německa je mnohem větší než vývoz prasat dánských, zatímco rozdíl mezi německými a dánskými cenami je mnohem větší než rozdíl mezi cenami nizozemskými a německými. Pokud jde krom toho o německý trh, Komise ve věci Best Agrifund/Nordfleisch, o níž se žalobci zmiňují, ponechala otázku vymezení zeměpisného trhu otevřenou.

139

Pokud se jedná o rozdíly mezi posouzením Komise v napadeném rozhodnutí a posouzením nizozemského orgánu pro hospodářskou soutěž, je třeba nejprve připomenout, že vzhledem k přesnému rozdělení pravomocí, na němž spočívá nařízení č. 139/2004, nemůže být Komise v rámci řízení o kontrole spojování podniků vázána rozhodnutími vnitrostátních orgánů [viz v tomto smyslu, pokud jde o nařízení Rady (EHS) č. 4064/89 ze dne 21. prosince 1989 o kontrole spojování podniků (Úř. věst. 1990, L 257, s. 13; Zvl. vyd. 08/01, s. 31), rozsudek Soudního dvora ze dne 18. prosince 2007, Cementbouw Handel & Industrie v. Komise, C-202/06 P, Sb. rozh. s. I-12129, bod 56]. Komise a nizozemský orgán pro hospodářskou soutěž navíc ve svých příslušných oblastech působnosti rozhodují na základě odlišných kritérií (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Cementbouw Handel & Industrie v. Komise, bod 57). Sami žalobci každopádně připustili, že nizozemský orgán pro hospodářskou soutěž v rámci vymezení zeměpisného trhu přihlédl ke konkurenčnímu tlaku ze strany zahraničních jatek nacházejících se v pohraničních oblastech.

140

S ohledem na výše uvedené je třeba také tuto výtku odmítnout.

141

S přihlédnutím ke všem výše uvedeným úvahám je třeba učinit závěr, že poněvadž žalobci neprokázali, že by se Komise v rámci vymezení zeměpisného trhu použitého v napadeném rozhodnutí dopustila zjevně nesprávného posouzení, je třeba třetí část prvního žalobního důvodu zamítnout.

142

Na rozdíl od výsledku analýzy, k němuž Komise dospěla v napadeném rozhodnutí, žalobci tvrdí, že spojením vzniká dominantní postavení nového subjektu na trzích, na nichž se nakupují živá prasata a živé prasnice určené na porážku, což vytváří překážku účinné hospodářské soutěži, a z tohoto důvodu mělo být spojení prohlášeno za neslučitelné se společným trhem.

143

Žalobci na prvním místě uvádějí, že hospodářská analýza Komise vychází z chybného předpokladu souvisejícího s nesprávným vymezením relevantních zeměpisných trhů. Kdyby se tedy Komise přiklonila k vnitrostátnímu rozsahu relevantních zeměpisných trhů, dospěla by k odlišnému závěru, a to v tom smyslu, že spojením by na těchto trzích vzniklo „velmi dominantní postavení“. Žalobci uvádějí, že účastnice spojení v projednávané věci mají po sporném spojení podniků podíl ve výši 65 % na nizozemském trhu, na němž se nakupují živá prasata určená na porážku, zatímco ostatní jatka mají každá tržní podíl nanejvýš 8 %, jak vyplývá z údajů, jež předložil NVV.

144

Na druhém místě žalobci napadají zjištění uvedené v bodě 50 napadeného rozhodnutí, podle nějž průměrná přebytková kapacita nizozemských prasečích jatek činí 12 %. Žalobci se naopak domnívají, že v projednávané věci žádná přebytková kapacita neexistuje, protože kapacita jatek není vždy plně využívána s cílem zajistit řádné hospodaření podniku. Vždy existuje určitá rezerva odpovídající přibližně 10 % kapacity jatek, která není využita, aby bylo možné vhodně reagovat na změny nabídky jatečních prasat. Výsledkem stoprocentního využití kapacity jatek by naopak byl trh, kde by se již chovatelé prasat nebo obchodníci s prasaty nemohli svobodně rozhodnout, na jaká jatka se obrátí, což by mohlo vést k narušení trhu.

145

Na třetím místě žalobci vytýkají Komisi, že při analýze účinků spojení na hospodářskou soutěž nezohlednila několik skutečností, konkrétně zaprvé skutečnost, že vývoz jatečních prasat z Nizozemska do Německa nikdy nepřekračuje 10 až 15 % celkové produkce, zadruhé skutečnost, že vývozní trh je komplementární povahy, když potřeby nizozemského trhu absorbují zhruba 85 až 90 % výrobní kapacity, zatřetí skutečnost, že dovozní trh je v Německu komplementární, začtvrté skutečnost, že dovozu prasat do Německa z Nizozemska konkuruje dovoz z Dánska, a zapáté skutečnost, že všechny tyto faktory jsou zesíleny finančními vývozními překážkami zmíněnými v rámci třetí části prvního žalobního důvodu.

146

Na čtvrtém místě žalobci tvrdí, že dominantní postavení vzniklé po sporném spojení nevyplývá jen z velmi vysokých tržních podílů účastnic spojení, nýbrž také ze „značného propojení zájmů v různých organizacích, které mají na relevantním trhu určitou moc“, jako jsou Centrale Organisatie voor de Vleessector (COV), PVVE, Land- en Tuinbouw Organisatie Nederland (LTO), Zuidelijke Land- en Tuinbouw Organisatie (ZLTO) a Noord- Brabantse Christelijke Boerenbond (NCB).

147

Komise podporovaná vedlejší účastnicí řízení s argumenty žalobců nesouhlasí.

148

Je třeba připomenout, že podle čl. 2 odst. 2 nařízení č. 139/2004 spojení, které zásadně nenaruší účinnou hospodářskou soutěž na společném trhu nebo na jeho podstatné části, zejména v důsledku vzniku nebo posílení dominantního postavení, bude prohlášeno za slučitelné se společným trhem.

149

Rovněž je třeba připomenout, že má-li být existence dominantního postavení v každé věci určena individuálně v závislosti na okolnostech případu (viz v tomto smyslu rozsudek Sun Chemical Group a další v. Komise, bod 45 výše, bod 136), v bodě 32 odůvodnění nařízení č. 139/2004 se uvádí, že spojení, které z důvodu omezeného podílu na trhu spojujících se podniků nemůže narušit účinnou hospodářskou soutěž, lze pokládat za slučitelné se společným trhem. Náznak v tomto smyslu existuje zejména tam, kde tržní podíl daných podniků nepřesahuje 25 % na společném trhu nebo jeho podstatné části.

150

Komise v projednávané věci konstatovala, že pokud jde o trhy, na nichž se nakupují prasata určená na porážku, účastnice spojení by spojením získaly na každém ze tří relevantních trhů celkový tržní podíl menší než 30 % (bod 47 napadeného rozhodnutí). V návaznosti na toto konstatování rozvedla Komise v bodech 48 až 51 napadeného rozhodnutí analýzu hospodářské soutěže, přičemž konstatovala, že po spojení by trhy zůstaly dostatečně roztříštěné s tím, že by na nich působilo několik soutěžitelů s tržními podíly od 4 do 16 % (bod 49 napadeného rozhodnutí) a přebytková kapacita jatek by činila zhruba 12 % v Nizozemsku, 14 % v Belgii a 28 % v západních oblastech Německa.

151

Pokud jde o trhy, na nichž se nakupují prasnice určené na porážku, Komise v napadeném rozhodnutí uvedla, že po spojení by tržní podíly byly ještě menší, neboť by na každém ze tří relevantních trhů dosahovaly méně než 20 % (bod 52 napadeného rozhodnutí). S ohledem na malý rozsah tržních podílů, notně pod limitem uvedeným v bodě 32 odůvodnění nařízení č. 139/2004, Komise nepovažovala za nutné svou analýzu hospodářské soutěže dále rozvíjet (bod 53 napadeného rozhodnutí).

152

Na závěr této analýzy tedy Komise dospěla k závěru, že na trzích, na nichž se nakupují živá prasata a živé prasnice určené na porážku, nevznikají v důsledku spojení žádné problémy v oblasti hospodářské soutěže (bod 54 napadeného rozhodnutí).

153

Soud uvádí, že argumenty žalobců nemohou zpochybnit analýzu hospodářské soutěže provedenou Komisí v napadeném rozhodnutí.

154

Zaprvé je totiž třeba připomenout, že argumentace ohledně nesprávného vymezení relevantních trhů již byla odmítnuta v rámci zkoumání druhé a třetí části prvního žalobního důvodu (viz výše bod 69 a následující a bod 79 a následující).

155

Zadruhé, pokud jde o zjištění uvedené v bodě 50 napadeného rozhodnutí ohledně existence přebytkové kapacity v nizozemských jatkách ve výši zhruba 12 %, je třeba konstatovat, že sami žalobci v žalobě i v replice uznávají existenci této přebytkové kapacity, když uvádějí, že „určitá rezerva v kapacitě (zhruba 10 %) je nezbytná, aby bylo možné absorbovat dosti proměnlivou nabídku jatečních prasat“. Případná existence takové přebytkové kapacity na trhu je každopádně pouze komplementárním, byť významným faktorem v rámci analýzy hospodářské soutěže, který může relativizovat postavení účastnic spojení na trhu po uskutečněném spojení.

156

Zatřetí, pokud jde o skutečnosti zmíněné v bodě 145 výše, které Komise ve své analýze hospodářské soutěže údajně nezohlednila, je třeba konstatovat, aniž by bylo nutné se zabývat otázkou jejich přípustnosti, kterou vznesla Komise, že žalobci neobjasňují, proč a jak měla analýza těchto skutečností přivést Komisi k závěru, že spojení zásadně naruší účinnou hospodářskou soutěž na společném trhu nebo na jeho podstatné části, ani jakým jiným způsobem se Komise měla dopustit nesprávného posouzení ve své analýze hospodářské soutěže týkající se spojení kvůli tomu, že tyto skutečnosti opomněla vzít v úvahu. Žalobci navíc nijak nedokládají svá tvrzení, zatímco jimi zmiňovaná existence údajných vývozních překážek již byla vyloučena v rámci zkoumání třetí části prvního žalobního důvodu.

157

Pokud jde konečně o výtku týkající se údajného „propojení zájmů“ organizací majících určitou moc na relevantním trhu, je třeba uvést, že žalobci tuto výtku nedoložili žádným důkazem, a že tedy musí být odmítnuta.

158

S ohledem na výše uvedené je třeba první a čtvrtou část prvního žalobního důvodu zamítnout, jelikož žalobci neprokázali, že by se Komise ve své analýze hospodářské soutěže týkající se účinků spojení dopustila pochybení.

159

První žalobní důvod musí být s ohledem na všechny výše uvedené úvahy v celém rozsahu zamítnut.

160

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti Komise uvést odůvodnění (článek 253 ES) a její povinnosti řádné péče lze rozdělit do tří částí.

161

Žalobci Komisi zaprvé vytýkají, že porušila svou povinnost řádné péče tím, že ponechala bez povšimnutí jejich argumenty a informace, které předložili na podporu své argumentace v průběhu správního řízení, s tím, že je zcela přehlédla, či je přinejmenším nezahrnula do své analýzy, ačkoli se jednalo o skutečnosti, na nichž bylo třeba založit definici relevantního zeměpisného trhu. Žalobci zadruhé Komisi vytýkají, že napadené rozhodnutí založila na informacích poskytnutých účastnicemi spojení a třetími osobami s nimi propojenými či třetími osobami, které nemají dostatečnou odbornost nebo nejsou dostatečně reprezentativní, nebo je založila na soukromých hypotézách, které nebyly vhodně podloženy, aniž provedla nezávislou studii trhu v reakci na argumenty, které žalobci předložili, a na rozpory mezi informacemi, které měla k dispozici. Podle žalobců to mělo za následek, že Komise dospěla k nesprávným výsledkům a závěrům. Pokud jde konkrétně o prohlášení pana J., žalobci Komisi vytýkají, že je nepožádala o žádnou informaci k jeho obsahu a že nezohlednila jejich dopisy z 21. prosince 2004 (viz bod 26 výše).

162

Komise nesouhlasí s žádným s argumentů, které žalobci v tomto ohledu předložili.

163

Nejprve je nutno připomenout, že podle ustálené judikatury v případech, kdy jsou orgány Společenství nadány posuzovací pravomocí, jako je tomu v oblasti kontroly spojování podniků (viz judikaturu citovanou v bodě 53 výše), má dodržení záruk přiznaných právním řádem Společenství ve správních řízeních o to větší význam. K těmto zárukám patří zejména povinnost příslušného orgánu přezkoumat s péčí a nestranností všechny relevantní skutečnosti projednávaného případu, právo dotčeného vyjádřit své názory, jakož i právo na to, aby rozhodnutí bylo dostatečně odůvodněno (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 21. listopadu 1991, Technische Universität München, C-269/90, Recueil, s. I-5469, bod 14; rozsudky Soudu ze dne 18. září 1995, Nölle v. Rada a Komise, T-167/94, Recueil, s. II-2589, bod 73, a ze dne 11. července 1996, Métropole télévision a další v. Komise, T-528/93, T-542/93, T-543/93 a T-546/93, Recueil, s. II-649, bod 93 a citovaná judikatura).

164

V oblasti kontroly spojování podniků má Komise v souladu s ustálenou judikaturou prostor pro uvážení, zejména pokud jde o hospodářské posouzení (viz judikaturu citovanou v bodě 53 výše). To, že Komise musí ve správních řízeních dodržovat záruky přiznané právním řádem Společenství, včetně povinnosti řádné péče, která jí ukládá, aby zkoumala s péčí a nestranností všechny relevantní skutečnosti projednávaného případu, má tedy v dané oblasti o to větší význam (k významu dodržování záruk přiznaných právním řádem Společenství v oblasti kontroly spojování podniků viz stanovisko generální advokátky J. Kokott předcházející rozsudku Soudního dvora ze dne 10. července 2008, Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala, C-413/06 P, Sb. rozh. s. I-4951, bod 126).

165

Vzhledem k tomu, že v uvedené oblasti musí Komise při své činnosti dodržovat povinnost řádné péče, je povinna zjistit s potřebnou péčí skutkové a právní okolnosti, na nichž závisí výkon její posuzovací pravomoci, a to shromážděním skutkových poznatků, které jsou nezbytné pro výkon uvedené pravomoci a mohou mít výrazný dopad na výsledek rozhodovacího procesu. Tato povinnost znamená zaprvé, že Komise je povinna zohlednit jak skutkové okolnosti a informace, které jí předložily oznamující strany, tak i ty, které jí předložila jakákoli jiná třetí osoba aktivně se účastnící řízení, a zadruhé, že je případně povinna vyhledat si uvedené skutkové okolnosti prostřednictvím průzkumů trhu či žádostí o informace zaslaných subjektům na trhu.

166

Je však třeba poukázat na skutečnost, že požadavek, aby Komise ve správních řízeních dodržovala záruky přiznané právním řádem Společenství, a tedy i požadavek na dodržování povinnosti řádné péče, musí být v oblasti kontroly spojování podniků vykládán, podobně jako požadavek na dodržování povinnosti uvést odůvodnění (viz bod 192 níže), způsobem slučitelným s požadavkem na rychlost, který charakterizuje obecnou systematiku nařízení č. 139/2004 a Komisi ukládá, aby při výkonu své posuzovací pravomoci dodržovala striktní lhůty (viz v tomto smyslu, pokud jde o nařízení č. 4064/89, rozsudek Cementbouw Handel & Industrie v. Komise, bod 139 výše, bod 39).

167

Výtky žalobců, podle nichž Komise údajně porušila povinnost řádné péče, je třeba zkoumat právě z hlediska těchto zásad.

168

Podstatou tvrzení žalobců je, že Komise porušila svou povinnost řádné péče zaprvé tím, že nezohlednila argumenty a informace, které žalobci předložili v průběhu správního řízení, a zadruhé tím, že napadené rozhodnutí založila na informacích pocházejících hlavně od účastnic spojení nebo od třetích osob s nimi propojených, avšak každopádně na takových informacích, které nebyly dostatečně ověřeny pomocí vhodného a nezávislého průzkumu trhu.

169

Pokud jde o první bod této části žalobního důvodu, je nejprve třeba uvést, že v rámci druhého žalobního důvodu žalobci Komisi pouze obecně vytýkají, že nezohlednila skutečnosti a informace, které jí předložili v průběhu správního řízení, aniž však upřesnili, jaké rozhodné skutečnosti a informace projednávané věci Komise podle nich neanalyzovala s nezbytnou péčí a nestranností.

170

Analýza spisu, jakož i úvahy uvedené výše v bodě 79 a následujících k třetí části prvního žalobního důvodu ostatně ukazují – na rozdíl od toho, co tvrdí žalobci – že Komise nepřehlédla skutečnosti a informace, které jí žalobci v průběhu správního řízení předložili, nýbrž naopak k těmto skutečnostem a informacím přihlédla a do své analýzy je zahrnula. Toto konstatování potvrzuje také skutečnost, že Komise v napadeném rozhodnutí výslovně analyzovala co do podstaty všechny skutečnosti, o nichž žalobci v rámci projednávané žaloby tvrdí, že je uplatnili v průběhu správního řízení a že je podle nich Komise opomněla v rámci své analýzy zohlednit.

171

Výtka týkající se nezaměnitelnosti německých a nizozemských prasat je tak v napadeném rozhodnutí analyzována v bodě 27 (první odrážka) a dále v bodech 31 a 32; výtka vycházející z neexistence vzájemné souvislosti mezi změnou rozdílu nákupní ceny a objemem vývozu je řešena v bodech 36 až 38; následky nákaz jsou analyzovány v bodech 27 (třetí odrážka) a 43; údajné veterinární požadavky a ostatní údajné dodatečné náklady na vývoz jsou analyzovány v bodě 27 (druhá odrážka) a v bodech 33 až 35; otázka přepravní vzdálenosti je řešena v bodě 26; precedenty Komise v dotčeném odvětví jsou zohledněny v bodě 17; otázka týkající se přebytkové kapacity je řešena v bodě 50 v části věnované analýze hospodářské soutěže týkající se účinků spojení. Konečně v bodech 29, 39 a 40 napadeného rozhodnutí se Komise zabývá argumentem, který se týkal délky trvání smluv o dodávkách, o níž se žalobci zmínili na schůzce dne 10. prosince 2004, a který nebyl v rámci projednávané věci uplatněn. Ze spisu ani z tvrzení žalobců naproti tomu nevyplývá, že by tito v průběhu správního řízení výslovně uplatnili výtky vycházející z přepravní vzdálenosti kratší než Komisí uvažovaný okruh 150 km a z existence politických tlaků na zkrácení doby přepravy živých zvířat.

172

Výtky, které žalobci v tomto ohledu uplatnili, je proto třeba odmítnout.

173

Pokud jde o druhý bod této části žalobního důvodu, je třeba uvést, že žalobci zpochybňují jak první „průzkum trhu“ zmíněný v bodě 26 napadeného rozhodnutí, který Komise provedla rozesláním dotazníku několika subjektům na trhu, tak i průzkum, který Komise v bodě 30 a následujících napadeného rozhodnutí nazývá „dodatečným průzkumem“ a jehož účelem bylo posoudit, zda jsou skutečnosti a argumenty žalobců rozhodné. Podle žalobců je dodatečný průzkum konkrétně „vadný“ a „nereprezentativní“, jelikož byl proveden výlučně na základě prohlášení předložených účastnicemi spojení nebo třetími osobami s nimi propojenými.

174

Pokud jde o první „průzkum trhu“, nejprve je třeba uvést, že v řízeních o kontrole spojování podniků Komise po oznámení obvykle provádí šetření na základě pravomocí, které jí přiznává nařízení č. 139/2004, aby lépe pochopila fungování relevantních trhů a získala informace o stavu hospodářské soutěže na těchto trzích. Takový průzkum může spočívat zejména v zaslání dotazníku podnikům nebo jiným subjektům, jako například sdružením podniků nebo profesním sdružením, které mají důkladnou znalost dotčených trhů.

175

Ze spisu přitom vyplývá, že v projednávané věci měl průzkum provedený Komisí nezanedbatelný rozsah, neboť se jej zúčastnilo bezmála 200 subjektů na trhu. Dotazník rozeslaný jednotlivým subjektům na trhu krom toho čítal 36 velmi podrobných otázek týkajících se relevantních trhů, jakož i analýzy hospodářské soutěže týkající se účinků spojení. Čtrnáct z nich se týkalo trhu, na němž se nakupují živá prasata určená na porážku, a šest se konkrétně týkalo rozsahu zeměpisného trhu a zvláště pak otázek přepravní vzdálenosti, vnitrostátního rozsahu trhu, oblastí navržených účastnicemi za střed okruhu 150 km a přepravních nákladů. NVV dotazník obdržel a odpověděl na něj.

176

S ohledem na tato konstatování nemohou žalobci tvrdit, že Komise neprovedla vhodné šetření ke zjištění rozhodných skutečností projednávaného případu, zejména z hlediska vymezení zeměpisného trhu, pokud jde o trhy, na nichž se nakupují prasata a prasnice určené na porážku. Pokud jde o tvrzení žalobců, že v napadeném rozhodnutí nelze nijak určit, jakých skutečností se průzkum trhu týkal, je třeba poznamenat zaprvé, že Komise v několika bodech napadeného rozhodnutí přesně odkazuje na subjekty, které dotčené informace poskytly (viz zejména body 32, 38 a 42 napadeného rozhodnutí), a zadruhé, že každopádně Komise v rámci rozhodnutí přijatého na základě čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení č. 139/2004 není povinna podrobně specifikovat dokumenty a zdroje, na nichž svou analýzu zakládá, nejsou-li konkrétní odkazy nutné k tomu, aby její úvahy byly jasné a jednoznačné (viz v tomto smyslu, pokud jde o nařízení č. 4064/89, rozsudek Verband der freien Rohrwerke a další v. Komise, bod 41 výše, bod 185).

177

Argumenty žalobců se krom toho týkají i „dodatečného průzkumu“ zmíněného v bodě 30 napadeného rozhodnutí, který Komise provedla za účelem vyhodnocení, zda jsou argumenty a skutečnosti, které žalobci sami předložili v průběhu řízení, platné a rozhodné.

178

Ze spisu v tomto ohledu vyplývá, že po obdržení odpovědí na dotazník a po schůzce s žalobci provedla Komise konkrétní dodatečný průzkum z hlediska argumentů a skutečností předložených žalobci. Ze spisu také vyplývá, že v rámci tohoto „dodatečného průzkumu“ Komise ve skutečnosti pouze zaslala téhož dne, kdy se konala schůzka s žalobci, elektronickou zprávu zástupcům účastnic spojení s žádostí o informace ohledně skutkových okolností předložených žalobci v průběhu schůzky, které podle nich představovaly překážky vývozu. S přihlédnutím k požadavkům na velmi krátké procesní lhůty Komise poskytla účastnicím spojení k podání odpovědi velmi striktní lhůtu (dva dny ke konci týdne).

179

Den po rozeslání této žádosti o informace zástupci účastnic spojení zaslali stanovisko, v němž odpověděli bod po bodu na otázky Komise a na podporu svých tvrzení přitom poskytli dodatečné dokumenty. O dva dny později zástupci účastnic spojení rovněž zaslali na podporu své argumentace několik prohlášení „třetích stran“, která potvrzovala jejich tvrzení obsažená ve stanovisku. Komise po obdržení těchto informací a prohlášení nepovažovala za nutné provádět další kontroly.

180

Žalobci napadají průběh tohoto „dodatečného průzkumu“, přičemž tvrdí, že Komise vycházela výlučně z informací, které v podstatě pocházely od účastnic spojení. Soud tedy musí ověřit, zda Komise při provádění shora popsaného dodatečného průzkumu porušila svou povinnost řádné péče, která jí ukládá, aby s nezbytnou péčí a nestranností zjistila skutkové a právní okolnosti, na nichž závisí její posuzovací pravomoc.

181

V tomto ohledu je třeba uvést, že v projednávané věci sice Komise v rámci „dodatečného průzkumu“ skutečně jen zaslala účastnicím spojení dodatečnou žádost o informace, uvedený dodatečný průzkum se ovšem týkal jediné otázky, a sice vymezení zeměpisného trhu, k níž už Komise provedla důkladný průzkum trhu, jehož předběžné výsledky byly v podstatě slučitelné s vymezením, které navrhly účastnice spojení a které pak bylo přijato v napadeném rozhodnutí, což také vyplývá ze spisu. Právě proto, že některé kvalifikované třetí osoby, jmenovitě žalobci, vyjádřily odlišné postoje, měla Komise za to, že je nutné provést uvedený dodatečný průzkum za účelem posouzení, zda jsou skutečnosti předložené těmito třetími osobami rozhodné.

182

Skutečnost, že se Komise obrátila na účastnice spojení, aby zjistila jejich názor na vzniklé otázky, není v této souvislosti překvapivá, jelikož tyto třetí osoby nejenže měly důkladnou znalost trhu, ale také byly prvními dotčenými osobami v předmětném spojení a každopádně jim mělo být v rámci jejich práv obhajoby umožněno vyjádřit se k rozhodným otázkám, které třetí osoby vznesly v průběhu řízení.

183

V projednávané věci se přitom účastnice spojení neomezily na pouhý nesouhlas s argumenty žalobců, nýbrž také předložily na podporu svých argumentů prohlášení třetích osob, které byly činné v předmětných odvětvích, a které tedy byly pravděpodobně obeznámeny se situací na trzích dotčených spojením podniků. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že ze spisu nevyplývá, že by Komise ověřila nezávislost třetích osob, které poskytly informace na podporu stanovisek účastnic spojení. Pokud se však jedná o otázku, zda Komise z tohoto důvodu porušila svou povinnost řádné péče, tak jak byla definována výše v bodě 163 a následujících, je třeba k tomu vyjádřit následující úvahy.

184

Nejprve je nutno uvést, že vzhledem k požadavku na rychlost a ke striktním lhůtám, které jsou pro Komisi v rámci řízení o kontrole spojování podniků závazné, nemůže být Komise povinna ověřovat všechny informace, které obdrží, neexistují-li náznaky nepřesnosti poskytnutých informací. Povinnost Komise provádět v rámci takového řízení svůj přezkum s péčí a nestranností jí sice nedovoluje vycházet ze skutečností nebo informací, které nelze považovat za pravdivé, uvedený požadavek na rychlost nicméně předpokládá, že Komise nemůže sama ověřovat do sebemenších podrobností pravost a hodnověrnost informací, které jsou jí zasílány, jelikož řízení o kontrole spojování podniků nutně a do určité míry spočívá na důvěře.

185

V tomto ohledu je třeba připomenout, že právní předpisy v oblasti kontroly spojování podniků upravují různá opatření, jejichž účelem je odradit od předávání nesprávných či zavádějících informací a takové případy postihovat. Nejenže totiž mají oznamující strany výslovně stanovenou povinnost sdělit jí pravdivé a úplné skutečnosti a okolnosti rozhodné pro účely rozhodnutí, jak správně uvádí Komise (bod 5 odůvodnění, čl. 4 odst. 1 a čl. 6 odst. 2 nařízení č. 802/2004), s tím, že nesplnění této povinnosti je sankcionováno článkem 14 nařízení č. 139/2004, ale Komise též může rozhodnutí o slučitelnosti zrušit, jestliže je toto rozhodnutí založeno na nesprávných informacích, za které je zodpovědný jeden z podniků, nebo bylo získáno podvodem [viz čl. 6 odst. 3 písm. a) a čl. 8 odst. 6 písm. a) nařízení č. 139/2004].

186

V každém případě je třeba konstatovat, jak také vyplývá z úvah obsažených výše v bodě 91 a následujících, že žalobci v projednávané věci, nijak nedoložili svá tvrzení, že všechna prohlášení předložená v průběhu „dodatečného průzkumu“ pocházela bez výjimky od účastníků, kteří přímo či nepřímo spadají do sféry vlivu účastnic spojení, a vůbec tedy neprokázali, že by Komise neprovedením konkrétní kontroly nestrannosti těchto třetích osob porušila svou povinnost řádné péče, která jí ukládá, aby zkoumala s péčí a nestranností všechny rozhodné skutečnosti projednávaného případu.

187

Pokud jde konkrétně o prohlášení pana J., je nutno poukázat na to, že Komise neměla žádnou povinnost vyslechnout žalobce ohledně prohlášení tajemníka PVVE, jak vyplývá zejména ze zjištění učiněných v bodě 92 výše, a dále že dopisy ze dne 21. prosince 2004 by každopádně samy o sobě nemohly zpochybnit analýzu, kterou Komise provedla, protože prohlášení pana J. bylo jen jedním z mnoha důkazů na podporu závěrů Komise a jeho obsah ostatně korespondoval s obsahem ostatních důkazů.

188

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba učinit závěr, že Komise v projednávané věci neporušila svou povinnost řádné péče, a že tato část druhého žalobního důvodu musí být proto zamítnuta.

189

Žalobci také tvrdí, že Komise dostatečně neodůvodnila ani napadené rozhodnutí, ani své rozhodnutí odmítnout argumenty a skutečnosti, které předložili v průběhu správního řízení. V posledně uvedeném bodě žalobci Komisi konkrétněji vytýkají, že jejich argumenty prezentovala v bodech 27 až 29 napadeného rozhodnutí příliš stručně a nedostatečně a dále že jasně, srozumitelně a dostatečně podrobně neuvedla důvody pro odmítnutí těchto argumentů, či přinejmenším důvody, z nichž při tomto rozhodování vycházela.

190

Komise s argumenty žalobců nesouhlasí.

191

Jak vyplývá z ustálené judikatury, odůvodnění požadované článkem 253 ES musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak, aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové okolnosti a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (rozsudky Soudního dvora ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C-367/95 P, Recueil, s. I-1719, bod 63, a ze dne 22. června 2004, Portugalsko v. Komise, C-42/01, Sb. rozh. s. I-6079, bod 66).

192

Nicméně autor takového aktu není povinen vyjádřit se ke skutečnostem, které mají jasně druhořadý význam, nebo předpokládat možné námitky (rozsudek Soudního dvora ze dne 25. října 2005, Německo a Dánsko v. Komise, zvaný „Feta“, C-465/02 a C-466/02, Sb. rozh. s. I-9115, bod 106). Navíc stupeň podrobnosti odůvodnění rozhodnutí musí být přiměřený materiálním možnostem a technickým podmínkám nebo lhůtě, ve kterých musí být rozhodnutí vydáno (rozsudek Soudního dvora ze dne 14. února 1990, Delacre a další v. Komise, C-350/88, Recueil, s. I-395, bod 16; viz také v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 1. prosince 1965, Schwarze, 16/65, Recueil, s. 1081, 1096 a 1097). Komise tak neporušuje svoji povinnost odůvodnění, pokud v případě, že vykonává svoji pravomoc kontroly spojování podniků, neuvede v rozhodnutí přesné odůvodnění, co se týče posouzení určitých aspektů spojení podniků, které se jí zdají být zjevně nevhodné, bez významu, nebo při tomto posuzování jasně podružné (viz v tomto smyslu rozsudek Komise v. Sytraval a Brink’s France, bod 191 výše, bod 64). Takový požadavek by byl totiž obtížně slučitelný s požadavkem rychlosti a krátkých procesních lhůt, které musí Komise dodržovat při výkonu své pravomoci kontroly spojování podniků a které patří mezi zvláštní okolnosti řízení o kontrole tohoto spojování (rozsudky Cementbouw Handel & Industrie v. Komise, bod 139 výše, bod 39, a Verband der freien Rohrwerke a další v. Komise, bod 41 výše, bod 186).

193

Z toho vyplývá, že pokud Komise prohlásí spojení podniků za slučitelné se společným trhem na základě čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení č. 139/2004, je požadavek odůvodnění splněn, pokud toto rozhodnutí jasně uvádí důvody, pro které se Komise domnívá, že dotyčné spojení, případně po změnách provedených dotyčnými podniky, nevyvolává vážné pochybnosti o své slučitelnosti se společným trhem (rozsudek Verband der freien Rohrwerke a další v. Komise, bod 41 výše, bod 185).

194

Ačkoli je v tomto ohledu pravda, že Komise není při odůvodnění rozhodnutí přijatých na základě nařízení č. 139/2004 povinna vyjádřit se ke všem skutečnostem a argumentům, které před ní byly uplatněny, včetně těch, které jsou jasně podružné pro posouzení, které má být provedeno, nemění to nic na tom, že musí popsat skutkové okolnosti a právní úvahy, které mají zásadní význam v rámci systematiky rozhodnutí (viz v tomto smyslu obdobně rozsudky Soudního dvora ze dne 18. května 1962, Geitling a další v. Vysoký úřad, 13/60, Recueil, s. 165, 221; ze dne 15. července 1970, ACF Chemiefarma v. Komise, 41/69, Recueil, s. 661, bod 78, a ze dne 7. července 1981, Rewe-Handelsgesellschaft Nord a Rewe-Markt Steffen, 158/80, Recueil, s. 1805, bod 26).

195

V projednávané věci je třeba konstatovat, že z bodů 12 až 54 napadeného rozhodnutí týkajících se trhu, na němž se nakupují prasata a prasnice určené na porážku, jsou jasně a jednoznačně patrné důvody, na jejichž základě Komise dospěla k názoru, že spojení na těchto trzích nevyvolává vážné pochybnosti o své slučitelnosti se společným trhem. Na základě těchto bodů mohl Soud provést přezkum v návaznosti na jednotlivé výhrady, které žalobci v rámci této žaloby vyjádřili.

196

Krom toho je třeba uvést, jak již vyplývá z bodu 171 výše, že Komise v bodech 26 až 43 napadeného rozhodnutí uvedla veškeré skutečnosti a argumenty, jichž se žalobci v průběhu správního řízení dovolávali, a podrobně se co do podstaty vyjádřila ke všem těmto skutečnostem a argumentům, když u každého z těchto argumentů vysvětlila jeho obsah i důvod jeho odmítnutí.

197

Z toho vyplývá, že část žalobního důvodu vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

198

V rámci druhého žalobního důvodu žalobci opakovaně tvrdí, že jim Komise v průběhu správního řízení neumožnila, aby dostatečně objasnili své názory. Žalobci zejména uvádějí, že v průběhu schůzky dne 10. prosince 2004 nebyli dostatečně pozorně vyslechnuti, že ve skutečnosti neměli příležitost vyjádřit svá stanoviska, že zástupci Komise jednali pouze v angličtině, a že jim tak nebylo umožněno plně a srozumitelně hájit své názory.

199

Komise s argumenty žalobců nesouhlasí.

200

Je třeba podotknout, že pokud žalobci tvrdí, že jim Komise nedala příležitost vyjádřit dostatečně své argumenty v průběhu správního řízení, tak podstatou jejich tvrzení je, že došlo k porušení jejich práva být vyslechnuti.

201

V tomto ohledu je nutno připomenout, že právo být vyslechnut je v rámci řízení o kontrole spojování podniků na úrovni Společenství výslovně přiznáno třetím osobám, jako jsou žalobci, které doloží dostatečný zájem, a to na základě čl. 18 odst. 4 nařízení č. 139/2004 a čl. 16 odst. 1 nařízení č. 802/2004.

202

Tyto třetí osoby mají právo být na vlastní žádost vyslechnuty Komisí, aby vyjádřily své názory na škodlivé účinky, jaké na ně má oznámené zamýšlené spojení, avšak toto právo musí být dáno do souladu jednak s dodržováním práv obhajoby účastníků spojení, a jednak s hlavním cílem nařízení, kterým je zajistit účinnost kontroly a právní jistotu podniků, na které se nařízení vztahuje. To, zda byla v projednávané věci práva žalobců porušena, je tedy třeba určit v rámci tohoto systému ochrany práv dotčených a třetích osob (viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 27. listopadu 1997, Kayserberg v. Komise, T-290/94, Recueil, s. II-2137, body 109 a 110).

203

Ze spisu v tomto ohledu vyplývá, že NVV a NBHV plně využily možnosti poskytnuté třetím osobám účastnit se správního řízení a vyjádřit ke spojení své názory.

204

NVV totiž obdržel dotazník, který mu Komise zaslala v rámci svého průzkumu trhu a který mu rovněž na jeho žádost poskytla v nizozemské verzi. Dne 2. prosince 2004 zaslal svou odpověď na uvedený dotazník, přičemž podrobně uvedl své argumenty a předložil několik příloh na jejich podporu. Dne 10. prosince 2004 se krom toho účastnil schůzky, na niž byl pozván Komisí a kde měl spolu s NBHV ústně rozvést své argumenty. Konečně dne 21. prosince 2004 zaslal Komisi další dopis, v němž zpochybnil obsah prohlášení pana J.

205

Sdružení NBHV zaslalo první stížnost dopisem ze dne 30. listopadu 2004 v návaznosti na sdělení zveřejněné v Úředním věstníku, jímž Komise vyzvala třetí dotčené osoby k předložení jejich stanovisek ke spojení (viz bod 21 výše). Dále se účastnilo schůzky s Komisí dne 10. prosince 2004, po níž zaslalo další dopis, a to 16. prosince 2004, za účelem dalšího vyjasnění námitek vůči spojení, které již uplatnilo v průběhu správního řízení a zvláště na uvedené schůzce. NBHV konečně zaslalo dne 21. prosince 2004 Komisi dopis, v němž zpochybnilo obsah prohlášení pana J.

206

NVV a NBHV za daného stavu nemohou Komisi vytýkat, že jim v průběhu správního řízení neumožnila dostatečně objasnit jejich názory.

207

Žalobci však napadají konkrétně průběh schůzky ze dne 10. prosince 2004. Tvrdí, že během této schůzky nebyli vyslechnuti dostatečně pozorně a že ve skutečnosti neměli příležitost plně a srozumitelně vyjádřit své názory, a to i proto, že zástupci Komise hovořili pouze anglicky.

208

V tomto ohledu Soud zaprvé konstatuje, že tvrzení žalobců jsou velmi obecná a že tito je právně dostačujícím způsobem nepodložili a stejně tak ani neupřesnili, jaké argumenty Komise nevyslyšela a jaké neměli možnost dostatečně rozvést.

209

Zadruhé, důkladná analýza spisu dokládá, že argumenty, které žalobci předložili v průběhu schůzky dne 10. prosince 2004, Komise skutečně zohlednila. Jak vyplývá z bodů 25 a 205 výše, sdružení NBHV totiž po uvedené schůzce, a to 16. prosince 2004, zaslalo dopis právě za účelem vyjasnění námitek, které vůči spojení uplatnilo v průběhu správního řízení a zvláště na uvedené schůzce.

210

Přitom je třeba konstatovat, že témata probíraná v tomto dopise se do značné míry shodují s tématy, k nimž Komise požádala o poskytnutí dodatečných informací prostřednictvím elektronické zprávy, kterou účastnicím spojení zaslala ještě v den konání schůzky, tj. 10. prosince 2004, aby si ujasnila otázky, které žalobci vznesli ve svých dopisech a k nimž na uvedené schůzce podali ústní vysvětlení (viz body 24, 204 a 205 výše). Tato témata se krom toho do značné míry shodují se skutečnostmi, které Komise podle žalobců v rámci své analýzy nezohlednila.

211

Pokud jde o okolnost, že schůzka ze dne 10. prosince 2004 proběhla v angličtině, a nikoli v nizozemštině, je třeba poukázat na to, že žalobci nedokázali ani ve svých písemnostech, ani v odpovědích na jistý počet otázek položených na jednání Soudem upřesnit argumenty a skutečnosti, které se jim údajně nepodařilo na této schůzce vyjádřit kvůli tomu, že proběhla v angličtině, a které tedy Komise z tohoto důvodu ve své analýze údajně nezohlednila. Z dopisu ze dne 16. prosince 2004, který NBHV zaslalo po konání uvedené schůzky, krom toho nevyplývá, že by si žalobci na průběh této schůzky stěžovali. Ačkoli je politováníhodné, že Komise nedala žalobcům možnost vyjadřovat se v průběhu uvedené schůzky v nizozemštině, je třeba vyslovit ve světle výše uvedených úvah závěr, že tato skutečnost neměla škodlivé následky, které by mohly představovat vadu správního řízení (viz v tomto smyslu rozsudek ACF Chemiefarma v. Komise, bod 194 výše, bod 52).

212

Z výše uvedeného vyplývá, že NVV a NBHV nemohou Komisi vytýkat, že je nevyslechla dostatečně pozorně nebo že jim nedala možnost plně a srozumitelně hájit své názory.

213

Marius Schep, který je beztak členem NVV, na sdělení zveřejněné v Úředním věstníku na rozdíl od NBHV nijak nereagoval (viz bod 21 výše) a rovněž tak nežádal o to, aby byl vyslechnut ve smyslu čl. 18 odst. 4 nařízení č. 139/2004 a čl. 16 odst. 1 nařízení č. 802/2004. Nemůže tedy Komisi vytýkat, že mu v průběhu správního řízení nedala příležitost dostatečně vyjádřit své argumenty.

214

S ohledem na shora uvedené úvahy je třeba učinit závěr, že tato část druhého žalobního důvodu musí být také zamítnuta.

215

Závěrem tedy musí být druhý žalobní důvod zamítnut v plném rozsahu.

216

Dopisem ze dne 13. července 2005 navrhli žalobci Soudu, aby v souladu s čl. 64 odst. 3 písm. d) jednacího řádu nařídil, aby Komise předložila všechny dokumenty a písemnosti týkající se věci a aby jim zaslala jejich kopii. Komise tvrdí, že tento návrh by měl být zamítnut.

217

Aniž by tím bylo dotčeno organizační procesní opatření nařízené dne 1. dubna 2008 (viz bod 36 výše), je třeba v tomto ohledu na úvod připomenout, že podle článku 49 jednacího řádu Soud může v každém stadiu řízení nařídit jakékoli organizační procesní opatření nebo důkazní opatření uvedené v článcích 64 a 65 jednacího řádu. K nim patří i návrh na předložení dokumentů.

218

Aby však Soud mohl určit, zda je pro řádný průběh řízení užitečné nařídit předložení určitých dokumentů, musí účastník řízení, který to navrhuje, označit požadované dokumenty a poskytnout Soudu alespoň minimum informací dokládajících užitečnost těchto dokumentů pro potřeby řízení (rozsudek Soudního dvora ze dne 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise, C-185/95 P, Recueil, s. I-8417, bod 93). Ostatně, je-li pravda, že Komise nemůže vycházet z dokumentů, k nimž ani Soud, ani žalobci neměli přístup, pak je třeba uvést, že pouze tato okolnost sama o sobě neodůvodňuje to, aby Soud nařídil předložení dokumentů na základě článku 64 jednacího řádu. Takové organizační procesní opatření totiž může být Soudem nařízeno pouze tehdy, pokud žalobci hodnověrně tvrdí, že tyto dokumenty jsou nezbytné a rozhodné pro účely vydání rozhodnutí ve věci (rozsudek Verband der freien Rohrwerke a další v. Komise, bod 41 výše, bod 201).

219

Je však třeba konstatovat, že návrh žalobců na organizační procesní opatření, tak jak byl formulován, neoznačuje požadované dokumenty dostatečně přesně, aby Soud mohl posoudit jejich užitečnost pro účely řízení, ani hodnověrně neupřesňuje, proč jsou tyto dokumenty nezbytné a rozhodné pro účely vydání rozhodnutí ve věci. Návrh na organizační procesní opatření je tedy třeba zamítnout.

220

Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise a vedlejší účastnice požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobci neměli ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedeným uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

SOUD (třetí senát)

rozhodl takto:

Právní rámec

Skutečnosti předcházející sporu

I – Účastníci řízení a účastnice spojení

II – Správní řízení

Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

Právní otázky

I – K přípustnosti

A – Argumenty účastníků řízení

B – Závěry Soudu

II – K věci samé

A – K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článků 2, 6 a 8 nařízení č. 139/2004

1. K nejasnosti prvního žalobního důvodu

a) Argumenty účastníků řízení

b) Závěry Soudu

2. K porušení článku 8 nařízení č. 139/2004

3. Ke druhé části prvního žalobního důvodu, vycházející z toho, že do definice zeměpisného trhu, pokud jde o nákup živých prasat určených na porážku, byly údajně zahrnuty i prasnice

a) Argumenty účastníků řízení

b) Závěry Soudu

4. Ke třetí části prvního žalobního důvodu, týkající se nezohlednění zásadních skutečností pro vymezení zeměpisného trhu či nesprávných závěrů z nich vyvozených

a) Nezaměnitelnost prasat určených pro německý trh s prasaty určenými pro nizozemský trh

Argumenty účastníků řízení

Závěry Soudu

b) Neexistující souvislost mezi změnou rozdílu v nákupních cenách prasat v Nizozemsku a Německu a objemem vývozu mezi těmito dvěma zeměmi

Argumenty účastníků řízení

Závěry Soudu

c) Účinky veterinárních opatření přijímaných v důsledku nákazy na vývoz

Argumenty účastníků řízení

Závěry Soudu

d) Existence dalších překážek vývozu

Argumenty účastníků řízení

Závěry Soudu

e) Přepravní vzdálenosti kratší než Komisí uvažovaný okruh 150 km a existence politických tlaků

Argumenty účastníků řízení

Závěry Soudu

f) Předchozí rozhodovací praxe

Argumenty účastníků řízení

Závěry Soudu

5. K první a čtvrté části žalobního důvodu, týkajícím se analýzy spojení z hlediska práva hospodářské soutěže

a) Argumenty účastníků řízení

b) Závěry Soudu

B – Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění a povinnosti řádné péče

1. K první části druhého žalobního důvodu, vycházející z porušení povinnosti řádné péče

a) Argumenty účastníků řízení

b) Závěry Soudu

K povinnosti řádné péče

K údajnému porušení povinnosti řádné péče

2. Ke druhé části druhého žalobního důvodu, vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění

a) Argumenty účastníků řízení

b) Závěry Soudu

3. Ke třetí části druhého žalobního důvodu, vycházející z porušení práva být vyslechnut

a) Argumenty účastníků řízení

b) Závěry Soudu

K návrhu žalobců na organizační procesní opatření

K nákladům řízení