Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62005TJ0047

Rozsudek Soudu prvního stupně (třetího senátu) ze dne 18. září 2008.
Pilar Angé Serrano a další proti Evropskému parlamentu.
Veřejná služba - Úředníci - Přípustnost - Rovné zacházení.
Věc T-47/05.

Sbírka rozhodnutí – Veřejná služba 2008 I-A-2-00055; II-A-2-00357

ECLI identifier: ECLI:EU:T:2008:384

ROZSUDEK SOUDU

(třetí senát)

18. září 2008

Věc T-47/05

Pilar Angé Serrano a další

v.

Evropský parlament

„Veřejná služba – Úředníci – Úspěch ve vnitřním výběrovém řízení o postup z kategorie v rámci původního služebního řádu – Vstup v platnost nového služebního řádu – Přechodná pravidla pro zařazení do tříd – Změna hierarchických vztahů vzniklých v rámci původního služebního řádu – Přípustnost – Námitka protiprávnosti – Nabytá práva – Legitimní očekávání – Přiměřenost – Rovné zacházení – Zásada řádné správy a povinnost brát ohled na zájmy úředníků“

Předmět: Žaloba, jejímž předmětem je návrh na zrušení individuálních rozhodnutí týkajících se nového zařazení žalobců do platových tříd ode dne 1. května 2004 a sdělených žalobcům dopisem generálního ředitelství pro personální věci Evropského parlamentu během prvního týdne měsíce května 2004, jakož i všech aktů následujících po uvedených rozhodnutích, nebo aktů týkajících se uvedených rozhodnutí, včetně těch, které byly přijaty po podání této žaloby, a návrh na uložení náhrady nákladů řízení Evropskému parlamentu.

Rozhodnutí: Ve vztahu k Pilar Angé Serrano, Jeanu-Marie Brasovi a Adolfu Orcajo Terejovi se nerozhoduje ve věci samé, pokud jde o první návrhové žádání. Žaloba se zamítá ve zbývající části. Evropský parlament ponese vlastní náklady řízení. Dominiek Decoutere, Armin Hau a Francisco Javier Solana Ramos ponesou vlastní náklady řízení. Rada ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Řízení – Předložení důkazů – Lhůta – Opožděné předložené důkazů – Podmínky

(Jednací řád Soudu prvního stupně, čl. 48 odst. 1)

2.      Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem

(Služební řád úředníků, čl. 90 odst. 2 a čl. 91 odst. 1; příloha XIII)

3.      Úředníci – Žaloba – Právní zájem na podání žaloby – Námitky týkající se změny dříve vzniklých hierarchických vztahů provedené přechodnými pravidly přílohy XIII služebního řádu – Přípustnost

(Služební řád úředníků, příloha XIII)

4.      Úředníci – Služební postup – Nabytá práva – Postoupení do kategorie na základě vnitřního výběrového řízení před dnem 1. května 2004

(Služební řád úředníků, příloha XIII, články 2 a 8)

5.      Úředníci – Služební postup – Zavedení přechodných pravidel provázejících přechod z původního na nový systém služebního postupu úředníků – Pravidla o zařazení do platové třídy

(Služební řád úředníků, příloha XIII, čl. 2 a 8)

1.      Ačkoli v souladu s ustanovením čl. 48 odst. 1 jednacího řádu Soudu prvního stupně, mohou účastníci řízení v replice a v duplice navrhnout na podporu své argumentace další důkazy, musí však prodlení při předložení důkazů odůvodnit.

Předložení důkazů po duplice je možné pouze tehdy, pokud navrhovatel důkazu neměl před ukončením písemné části řízení předmětné důkazy k dispozici nebo pokud jejich pozdní předložení protistranou odůvodňuje, aby byl spis doplněn tak, že bude zajištěno dodržení zásady kontradiktornosti

Povinnost odůvodnit prodlení při předložení důkazů znamená, že soudce má pravomoc přezkumu opodstatněnosti uvedeného odůvodnění, a případně obsahu důkazních návrhů, a v případě, že návrh není odůvodněn právně dostačujícím způsobem, má pravomoc důkazy odmítnout. A fortiori je tomu tak rovněž ohledně důkazních návrhů předložených po podání dupliky.

(viz body 54 až 56)

Odkazy: Soudní dvůr, 14. dubna 2005, Gaki-Kakouri v. Soudní dvůr, C‑243/04 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 32 a 33

2.      Předmětem žaloby na neplatnost mohou být pouze opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být přímo a bezprostředně dotčeny zájmy žalobce tím, že tato opatření podstatným způsobem mění jeho právní postavení. To je případ individuálních rozhodnutí konkretizujících přechodná pravidla o zařazování do platových tříd stanovená v příloze XIII služebního řádu. Uvedená rozhodnutí mohou nepříznivě ovlivnit právní postavení dotčeného úředníka, i když orgán, pod který úředník spadá, pouze uplatňuje uvedené právní ustanovení.

(viz body 61 a 62)

Odkazy: Soud, 10. ledna 2006, Komise v. Alvarez Moreno, C‑373/04 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 42, a uvedená judikatura; Soud, 6. června 1996, Baiwir v. Komise, T‑391/94, Recueil FP, s. I‑A‑269 a II‑787, bod 34; Soud, 18. června 1996, Vela Palacios v. CES, T‑293/94, Recueil FP, s. I‑A‑305 a II‑893, bod 22; Soud, 29. listopadu 2006, Agne-Dapper a další v. Komise, T‑35/05, T‑61/05, T‑107/05, T‑108/05 a T‑139/05, Sb. VS s. I‑A‑2‑291 a II‑A‑2‑1497, body 32 a 33

3.      Přípustnost žaloby předpokládá, že žalobci mají v okamžiku podání žaloby dostatečně závažný, vzniklý a trvající zájem na zrušení individuálních rozhodnutí, která napadají, přičemž předpokladem takového zájmu je, že žaloba jim může ve svém výsledku přinést prospěch. To je případ úředníků napadajících změnu hierarchických vztahů vzniklých na základě služebního řádu ve znění platném před dnem 1. května 2004, provedenou přechodnými pravidly přílohy XIII služebního řádu.

(viz body 65, 68, 70, 76 a 81)

Odkazy: Soudní dvůr, 31. května 1988, Rousseau v. Účetní dvůr, 167/86, Recueil, s. 2705, bod 7; Soud, 28. září 2004, MCI v. Komise, T‑310/00, Sb. rozh. s. II‑3253, bod 44

4.      Úředník se může dovolávat nabytého práva pouze tehdy, pokud skutečnost zakládající toto právo nastala na základě daného služebního řádu před změnou jeho ustanovení.

V systému, v němž hierarchie úředníků podléhá změnám, nepředstavuje zařazení některých úředníků v určité fázi jejich služebního postupu do vyšší třídy ve srovnání s jinými úředníky nabyté právo, které musí být chráněno ustanoveními služebního řádu, ve znění platném po dnu 1. května 2004. Úředníci, kteří postoupili do kategorie na základě vnitřního výběrového řízení před uvedeným datem mají nárok očekávat, že jim služební řád nabídne lepší vyhlídky služebního postupu, než ostatním úředníkům. Obecná zásada rovnosti požaduje, aby vůle a úsilí vyvinuté úředníky před uvedeným datem za účelem služebního postupu byly po uvedeném datu uznány. Lepší vyhlídky služebního postupu nabyté před uvedeným datem představují nabytá práva, jež musí být chráněna.

Vyhlídky služebního postupu úředníků se určují v závislosti na několika faktorech – spojených jak se skutečnostmi vlastními každému úředníku (tedy zejména zásluhy či věk), tak s vnějšími skutečnostmi (tedy zejména skutečnosti týkající se útvaru, k němuž byl úředník přidělen) – a nejsou určeny výhradně zařazením do platové třídy. V důsledku toho, i když účinkem pravidel o zařazování do platových tříd stanovených v článcích 2 a 8 přílohy XIII služebního řádu, při samostatném posouzení, je změna hierarchických vztahů vytvořených před dnem 1. května 2004 mezi úředníky, kteří postoupili do kategorie na základě vnitřního výběrového řízení, a ostatními úředníky, nevyplývá z toho nezbytně, že vyhlídky služebního postupu úředníků kteří v takovém řízení uspěli, nejsou lepší, než vyhlídky úředníků, kteří v něm neuspěli. Právě naopak, příloha XIII služebního řádu obsahuje ustanovení, která rozlišují úředníky podle kategorie, do které náleželi před dnem 1. května 2004, a tím zhodnocuje jejich postup do kategorie dosažený před uvedeným datem.

(viz body 106 až 108, 110, 113 a 114)

Odkazy: Soudní dvůr, 19. března 1975, Gillet v. Komise, 28/74, Recueil, s. 463, bod 5

5.      Úředník se nemůže dovolávat zásady ochrany legitimního očekávání, aby zpochybnil legalitu nového ustanovení právního předpisu v oblasti, v níž zákonodárce disponuje širokou posuzovací pravomocí ohledně potřeby reforem. To je případ změny systému služebního postupu úředníků – v jehož rámci bylo zaprvé dosaženo zařazení do vyšší platové třídy a zadruhé úspěch ve vnitřním výběrovém řízení o postupu do kategorie vyvolal všechny své účinky, které byly vyčerpány – jakož i přijetí přechodných pravidel provázejících uvedenou změnu, včetně pravidel pro zařazování do tříd obsažených v článcích 2 a 8 přílohy XIII služebního řádu.

Krom toho na základě zásady proporcionality legalita právní úpravy Společenství podléhá podmínce, že prostředky, které zavádí, jsou způsobilé k dosažení cíle, které dotčená právní úprava legitimně sleduje, a nepřekračují meze toho, co je nezbytné k jeho dosažení, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi vícero přiměřenými opatřeními, je třeba v zásadě zvolit nejméně omezující opatření. Pokud jde o oblast, ve které má zákonodárce Společenství širokou posuzovací pravomoc, která odpovídá politické odpovědnosti, kterou mu Smlouva přiznává, však může být legalita takového opatření dotčena pouze zjevně nepřiměřeným charakterem přijatého opatření ve vztahu k cíli, jehož sledováním je příslušný orgán pověřen. Vzhledem k tomu, že Rada měla širokou posuzovací pravomoc ohledně zavedení přechodných pravidel provázejících přechod z původního na nový systém služebního postupu úředníků, kam spadají pravidla pro zařazování do platových tříd stanovená v článcích 2 a 8 přílohy XIII služebního řádu, nelze tato pravidla pro zařazování považovat za zjevně nepřiměřená k dosažení cíle spočívajícího v souladu s bodem 37 odůvodnění nařízení č. 723/2004 v postupném zavádění nových pravidel a opatření bez dotčení práv nabytých zaměstnanci a s ohledem na jejich legitimní očekávání.

Konečně zařazení úředníků, kteří uspěli ve výběrovém řízení týkajícím se zařazení do kategorie před dnem 1. května 2004, do platové třídy nižší nebo stejné jako je platová třída úředníků, kteří v takovém řízení neuspěli, není porušením zásady rovného zacházení. S ohledem na radikální změnu systém služebního postupu není srovnání hierarchického postavení úředníků před a po uvedeném datu samo o sobě určující pro kvalifikaci porušení zásady rovného zacházení v důsledku článků 2 a 8 přílohy XIII služebního řádu.

(viz body 121, 131 až 133 a 146)

Odkazy: Soudní dvůr, 14. června 1988, Christianos v. Soudní dvůr, 33/87, Recueil, s. 2995, bod 23; Soud 5. června 1996, NMB France a další v. Komise, T‑162/94, Recueil, s. II‑427, bod 69, a uvedená judikatura, a bod 70, a uvedená judikatura; Soud 11. února 2003, Leonhardt v. Parlament, T‑30/02, Recueil FP, s. I‑A‑41 a II‑265, bod 55

Top