Věc C-299/05

Komise Evropských společenství

v.

Evropský parlament a Rada Evropské unie

„Žaloba na neplatnost – Sociální zabezpečení – Nařízení (EHS) č. 1408/71 – Článek 4 odst. 2a a článek 10a – Příloha IIa – Nařízení (ES) č. 647/2005 – Zvláštní nepříspěvkové dávky“

Stanovisko generální advokátky J. Kokott přednesené dne 3. května 2007          

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 18. října 2007          

Shrnutí rozsudku

1.     Žaloba na neplatnost – Lhůty – Prekluze

(Článek 230 pátý pododstavec ES)

2.     Sociální zabezpečení migrujících pracovníků – Zvláštní nepříspěvkové dávky – Pojem

(Nařízení Rady č. 1408/71,ve znění nařízení č. 647/2005, čl. 4 odst. 1 písm. a) a odst. 2a písm. a))

1.     Ze samotného znění posledního pododstavce článku 230 ES, jakož i z jeho účelu, kterým je zajištění právní jistoty, vyplývá, že akt, který nebyl napaden ve lhůtě dvou měsíců, a to podle okolností od vyhlášení nebo oznámení napadeného aktu, nebo ode dne, kdy se o něm navrhovatel dozvěděl, se stává konečným. Tento konečný charakter se týká nejenom samotného aktu, ale rovněž každého pozdějšího aktu, který má čistě potvrzující charakter. Toto řešení, které je odůvodněno nutnou právní stabilitou, platí jak pro individuální akty, tak pro akty normativního charakteru, jako je nařízení.

Naopak, pokud je pozměněno ustanovení nařízení, je znovu otevřena možnost podat žalobu nejenom proti tomuto ustanovení, ale také proti všem ustanovením, která s ním tvoří jeden celek, i když nebyla pozměněna.

(viz body 28–30)

2.     Co se týče zvláštních nepříspěvkových dávek, zaprvé, podle čl. 4 odst. 2a písm. a) bodu ii) nařízení č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97, ve znění nařízení č. 647/2005, může být dávka kvalifikována jako zvláštní pouze tehdy, pokud slouží výhradně k poskytnutí zvláštní ochrany zdravotně postiženým úzce spjaté se společenským prostředím těchto osob v dotyčném členském státě. Dávky, které nemají pouze tuto funkci, ale mají také za cíl zajistit nezbytnou péči o tyto osoby a dohled nad nimi, pokud je nezbytný, v jejich rodině nebo specializovaném zařízení, nemohou být tedy kvalifikovány jako zvláštní dávky s ohledem na uvedené ustanovení.

Zadruhé, podle čl. 4 odst. 2a písm. a) bodu i) uvedeného nařízení je zvláštní dávka ve smyslu tohoto ustanovení charakterizována rovněž svým účelem. Musí nahrazovat nebo doplňovat dávku sociálního zabezpečení, ačkoli se od ní odlišuje, a představovat sociální pomoc odůvodněnou hospodářskými a sociálními důvody a stanovenou právní úpravou stanovící objektivní kritéria.

Naopak dávka se považuje za dávku sociálního zabezpečení, pokud je přiznána na základě právními předpisy vymezené situace, aniž by došlo k individuálnímu a diskrečnímu posouzení osobních potřeb, a vztahuje-li se k některému z rizik výslovně uvedených v čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1408/71. Dávky přiznané objektivním způsobem na základě právními předpisy vymezené situace, které směřují ke zlepšení zdravotního stavu a života odkázaných osob, mají za cíl zejména doplnit dávky v rámci nemocenského pojištění a musí na ně být pohlíženo jako na „dávky v nemoci“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení.

(viz body 53–56, 61)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)

18. října 2007(*)

„Žaloba na neplatnost – Sociální zabezpečení – Nařízení (EHS) č. 1408/71 – Článek 4 odst. 2a a článek 10a – Příloha IIa – Nařízení (ES) č. 647/2005 – Zvláštní nepříspěvkové dávky“

Ve věci C‑299/05,

jejímž předmětem je žaloba na neplatnost na základě článku 230 ES, podaná dne 26. července 2005,

Komise Evropských společenství, zastoupená M.‑J. Jonczy, D. Martinem a V. Kreuschitzem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalobkyně,

proti

Evropskému parlamentu, zastoupenému G. Riccim a A. Troupiotisem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

Radě Evropské unie, zastoupené M. Veiga, J. Leppem a G. Curmi, jako zmocněnci,

žalovaným,

podporovaným:

Finskou republikou, zastoupenou T. Pynnä, J. Heliskoskim a E. Bygglin, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

Švédským královstvím, zastoupeným A. Krusem a R. Sobockim, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska, zastoupeným E. O’Neill a C. Vajdou, jako zmocněnci,

vedlejšími účastníky řízení,

SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),

ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, J. Makarczyk, P. Kūris, J.‑C. Bonichot (zpravodaj) a C. Toader, soudci,

generální advokátka: J. Kokott,

vedoucí soudní kanceláře: J. Swedenborg, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 18. dubna 2007,

po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 3. května 2007,

vydává tento

Rozsudek

1       Svou žalobou se Komise Evropských společenství domáhá, aby byla zrušena ustanovení bodu 2 přílohy I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 647/2005 ze dne 13. dubna 2005, kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, a (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 (Úř. věst. L 117, s. 1), uvedená v položkách nazvaných „Finsko“, písm. b), „Švédsko“, písm. c) a „Spojené království“, písm. d) až f).

 Právní rámec

2       Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996 (Úř. věst. 1997, L 28, s. 1; Zvl. vyd. 05/03, s. 3, dále jen „nařízení č. 1408/71“), pozměněné nařízením č. 647/2005 (dále jen „pozměněné nařízení č. 1408/71“), zohledňuje, podle bodů odůvodnění nařízení č. 647/2005, výklad Soudního dvora ohledně některých ustanovení tohoto nařízení, týkajících se mimo jiné zvláštních nepříspěvkových dávek, za účelem usnadnění jeho použití. Nařízení č. 647/2005 bylo přijato na návrh Komise směřující zejména ke změně přílohy IIa nařízení č. 1408/71 (dále jen „příloha IIa“).

3       Podle čl. 1 písm. u) bodu i) pozměněného nařízení č. 1408/71 se „rodinnými dávkami“ rozumějí veškeré věcné i peněžité dávky určené k pokrytí rodinných výdajů.

4       Podle čl. 4 odst. 1 písm. h) se toto nařízení vztahuje na rodinné dávky.

5       Podle čl. 4 odst. 2a uvedeného nařízení:

„Tento článek se vztahuje na zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky poskytované podle právních předpisů, které vykazují, s přihlédnutím k jejich osobní působnosti, cílům nebo podmínkám pro vznik nároku na dávku, vlastnosti jak právních předpisů týkajících se sociálního zabezpečení uvedených v odstavci 1, tak sociální pomoci.

,Zvláštními nepříspěvkovými peněžitými dávkami‘ se rozumějí dávky:

a)      jejichž účelem je:

i)       poskytovat doplňkové, náhradní nebo pomocné krytí proti rizikům krytým odvětvími sociálního zabezpečení uvedenými v odstavci 1 a zaručit dotyčným osobám příjem na úrovni životního minima s ohledem na hospodářskou a sociální situaci v dotyčném členském státě, nebo

ii)       poskytnout výhradně zvláštní ochranu zdravotně postiženým, úzce spjatou se společenským prostředím této osoby v dotyčném členském státě; a

b)      které jsou financovány výlučně z povinného odvodu daní určených ke krytí obecných veřejných výdajů a podmínky jejich poskytování a výpočtu jejich výše nezávisí na žádném příspěvku příjemce. Dávky poskytované k doplnění příspěvkových dávek se však nepokládají za příspěvkové dávky pouze z tohoto důvodu; a

c)      které jsou uvedeny v příloze IIa.“

6       Tato ustanovení nahradila následující:

„Toto nařízení se vztahuje také na zvláštní nepříspěvkové dávky stanovené v rámci jiných právních předpisů nebo jiného systému, než které jsou uvedeny v odstavci 1 nebo vyloučeny na základě odstavce 4, pokud jsou tyto dávky určeny:

a)      buď k zajištění pomocného, doplňkového nebo vedlejšího krytí případů odpovídajících odvětvím sociálního zabezpečení uvedeným v odst. 1 písm. a) až h), nebo

b)      výhradně k zajištění zvláštní ochrany pro zdravotně postižené.“

7       Článek 10a pozměněného nařízení č. 1408/71 stanoví:

„1.      Článek 10 a hlava III se nevztahují na zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky uvedené v čl. 4 odst. 2a. Osoby, na které se vztahuje toto nařízení, obdrží tyto dávky výhradně na území členského státu, v kterém mají bydliště, v souladu s právními předpisy tohoto státu za předpokladu, že jsou tyto dávky uvedeny v příloze IIa. Dávky poskytuje instituce místa bydliště na vlastní náklady.“

 Základ sporu

8       Příloha IIa nařízení č. 1408/71 stanoví seznam zvláštních nepříspěvkových dávek, jež osoby, na které se vztahuje toto nařízení, mohou na základě článku 10a téhož nařízení obdržet pouze na území členského státu, ve kterém mají bydliště.

9       Členské státy nevznesly žádné námitky proti návrhu Komise směřujícímu ke změně čl. 4 odst. 2a nařízení č. 1408/71 s cílem upřesnit definici zvláštních nepříspěvkových peněžitých dávek podle zásad stanovených Soudním dvorem v rozsudcích ze dne 8. března 2001, Jauch (C‑215/99, Recueil, s. I‑1901), a ze dne 31. května 2001, Leclere a Deaconescu (C‑43/99, Recueil, s. I‑4265).

10     Podle této judikatury mohou být na seznam uvedený v příloze IIa zapsány pouze dávky, které jsou zároveň zvláštní a nepříspěvkové.

11     Komise analyzovala všechny dávky, které by bylo možné kvalifikovat jako „zvláštní nepříspěvkové“ dávky, ve světle kritérií čl. 4 odst. 2a nařízení č. 1408/71 a výkladu tohoto ustanovení ze strany Soudního dvora, a vypracovala a navrhla nový seznam dávek, které mohou být zahrnuty do přílohy IIa.

12     Použití kritérií vzešlých z judikatury Soudního dvora vedlo Komisi k tomu, že na tento nový seznam nezapsala:

–       dávky patřící pod čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1408/71, totiž „dávky v invaliditě, včetně těch, jež jsou určeny k udržení nebo zlepšení výdělečné schopnosti“;

–       dávky poskytované zdravotně postiženým dětem, jejichž hlavním cílem je pokrytí dodatečných rodinných výdajů způsobených přítomností zdravotně postiženého dítěte v domácnosti;

–       dávky ve stavu odkázanosti, které Soudní dvůr kvalifikoval ve výše uvedeném rozsudku Jauch jako peněžité dávky v nemoci, které mají za cíl zlepšení zdravotního stavu a života odkázaných osob, přestože tyto dávky mohou pokrývat aspekty nezávislé na samotné nemoci.

13     Na žádost Finské republiky, Švédského království a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska Rada Evropské unie nicméně souhlasila s tím, že na seznam uvedený v příloze IIa, navržený Komisí, znovu zařadí následující dávky (dále jen společně „sporné dávky“):

–       co se týče Finské republiky, příspěvek na péči o dítě;

–       co se týče Švédského království, příspěvek v invaliditě a příspěvek na péči o zdravotně postižené děti;

–       co se týče Spojeného království, příspěvek na živobytí pro zdravotně postižené (dále jen „DLA“), příspěvek na pečovatelskou službu (dále jen „AA“) a příspěvek při péči o zdravotně postiženého (dále jen „CA“).

14     Evropský parlament ve druhém čtení návrhu pozměňujícího nařízení schválil postoj Rady a vzal na vědomí prohlášení Komise, kterým si vyhrazuje právo předložit věc Soudnímu dvoru a na základě rozsudku, který vydá, případně předložit nový návrh na změnu seznamu uvedeného v příloze IIa.

15     Dne 13. dubna 2005 Evropský parlament a Rada přijaly nařízení č. 647/2005, které zohlednilo požadavky tří členských států uvedených v bodě 12 tohoto rozsudku. Komise se domáhá zrušení tohoto nařízení v rozsahu, v němž zmiňuje sporné dávky v seznamu uvedeném v příloze IIa pozměněného nařízení č. 1408/71 (dále jen „pozměněná příloha IIa“).

16     Komise se totiž domnívá, že tyto různé dávky nesplňují podmínky, které by umožnily omezit jejich poskytování pouze na osoby, které mají bydliště na území každého z těchto členských států.

 K žalobě

 K žádosti o znovuotevření ústní části řízení

17     Dopisem ze dne 19. června 2007 předložilo Spojené království vyjádření ke stanovisku generální advokátky. Domnívá se, že nemohlo odpovědět na tvrzení obsažené v tomto stanovisku, podle kterého by uvedení DLA na seznamu v pozměněné příloze IIa mělo být zrušeno úplně, přestože není popíráno, že složka „pohyblivost“ této dávky splňuje podmínky požadované k tomu, aby mohla být považována za zvláštní dávku.

18     V důsledku toho Spojené království žádá, aby Soudní dvůr znovuotevřel ústní část řízení, aby mohlo uplatnit judikaturu Soudního dvora týkající se možnosti částečného zrušení normativního pravidla. Na podporu své argumentace se dovolává pravidel týkajících se částečného zrušení ustanovení aktu, připomenutých v rozsudku ze dne 24. května 2005, Francie v. Parlament a Rada (C‑244/03, Sb. rozh. s. I‑4021, body 13 až 15).

19     Soudní dvůr může podle článku 61 svého jednacího řádu bez návrhu nebo na návrh generálního advokáta nebo na návrh účastníků řízení nařídit znovuotevření ústní části řízení, pokud má za to, že věc není dostatečně objasněna nebo že musí být rozhodnuta na základě argumentu, který nebyl mezi účastníky řízení projednán (viz rozsudky ze dne 19. února 2002, Wouters a další, C‑309/99, Recueil, s. I‑1577, bod 42, jakož i ze dne 14. prosince 2004, Arnold André, C‑434/02, Sb. rozh. s. I‑11825, bod 27, a Swedish Match, C‑210/03, Sb. rozh. s. I‑11893, bod 25).

20     Otázka dělitelnosti DLA byla přitom jednak zmíněna v písemnostech Komise, takže Spojené království na ni mohlo odpovědět ve svém spisu vedlejšího účastníka. Krom toho se Soudní dvůr domnívá, že disponuje všemi poznatky nezbytnými k odpovědi na položené otázky.

21     V důsledku toho není namístě nařizovat znovuotevření ústní části řízení.

 K přípustnosti

 Argumentace účastníků řízení

22     Parlament se domnívá, že když byla žaloba podána, lhůta stanovená v článku 230 ES již uplynula. Má za to, že tato lhůta musí být počítána od vyhlášení aktu, který pozměnil nařízení č. 1408/71 tak, že poprvé zařadil sporné dávky na seznam uvedený v příloze IIa. Přitom DLA, AA a CA tam jsou zmíněny od vstupu v platnost nařízení Rady (EHS) č. 1247/92 ze dne 30. dubna 1992, kterým se mění nařízení (EHS) č. 1408/71 (Úř. věst. L 136, s. 1; Zvl. vyd. 05/02, s. 41), finské a švédské dávky k nim byly doplněny aktem o podmínkách přistoupení Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království a o úpravách smluv zakládajících Evropskou unii (Úř. věst. 1994, C 241, s. 21, a Úř. věst. 1995, L 1, s. 1).

23     Parlament uplatňuje, že zákonodárce tím, že při přijetí nařízení č. 647/2005 nahradil celou přílohu IIa místo toho, aby se omezil na provedení zamýšlených změn, neměl v úmyslu umožnit napadení zapsání dávek, které v této příloze již byly uvedeny.

24     Parlament připouští, že čl. 1 bodem 2 nařízení č. 647/2005 zákonodárce Společenství pozměnil znění čl. 4 odst. 2a nařízení č. 1408/71. Nicméně domnívá se, že byla pouze přeformulována definice zvláštních nepříspěvkových dávek. Naopak podstata předchozí definice nebyla změněna. Na podporu svého postoje zdůrazňuje, že Soudní dvůr vydal své výše uvedené rozsudky Jauch, jakož i Leclere a Deaconescu na základě přezkumu a výkladu ustanovení posledně uvedeného článku ve znění předcházejícím přijetí nařízení č. 647/2005.

25     Parlament se tedy domnívá, že použitá kritéria, která byla přeformulována nařízením č. 647/2005, již byla součástí prvků, kterými se tyto dávky řídily, a že zákonodárce se omezil na jejich uvedení v samotném textu čl. 4 odst. 2a pozměněného nařízení č. 1408/71.

26     Komise se domnívá, že jakmile zákonodárce Společenství přijal nový předpis sekundárního práva, i když obsah přílohy zůstal nedotčen, přijal k této příloze nové „rozhodnutí“. Je tomu tak tím spíše, pokud ho Komise upozornila na skutečnost, že bývalá příloha se stala s ohledem na judikaturu Soudního dvora částečně neslučitelnou s právem Společenství.

27     Toto nové rozhodnutí musí být tedy možné předložit Soudnímu dvoru k přezkoumání, aniž by bylo možné v rámci žaloby na neplatnost tvrdit, že kritizovaná část textu zůstala nezměněna.

 Závěry Soudního dvora

28     Podle posledního pododstavce článku 230 ES musí být žaloba na neplatnost podána do dvou měsíců, a to podle okolností od vyhlášení nebo oznámení napadeného aktu, nebo ode dne, kdy se o něm navrhovatel dozvěděl.

29     Ze samotného znění tohoto ustanovení, jakož i z jeho účelu, kterým je zajištění právní jistoty, vyplývá, že akt, který nebyl napaden v této lhůtě, se stává konečným. Tento konečný charakter se týká nejenom samotného aktu, ale rovněž každého pozdějšího aktu, který má čistě potvrzující charakter. Toto řešení, které je odůvodněno nutnou právní stabilitou, platí jak pro individuální akty, tak pro akty normativního charakteru, jako je nařízení.

30     Naopak pokud je pozměněno ustanovení nařízení, je znovu otevřena možnost podat žalobu nejenom proti tomuto ustanovení, ale také proti všem ustanovením, která s ním tvoří jeden celek, i když nebyla pozměněna.

31     Použití těchto zásad vede k prohlášení žaloby Komise za přípustnou.

32     Znění čl. 4 odst. 2a pozměněného nařízení je totiž podstatně odlišné od dřívějšího znění a zjevně mění dosah tohoto článku a okolnost uvedená Parlamentem, že Soudní dvůr vykládal dřívější text ve smyslu, který odpovídá novému znění, nedává tomuto novému znění charakter potvrzení původního znění. Tato změna byla přijata právě proto, aby byl znovu definován obsah seznamu nevývozních dávek uvedeného v příloze IIa.

33     Z toho vyplývá, že čl. 4 odst. 2a pozměněného nařízení č. 1408/71 tvoří se seznamem uvedeným v pozměněné příloze IIa jeden celek, což ostatně vyplývá rovněž ze samotného znění článku 10a uvedeného nařízení, které stanoví, že „osoby, na které se vztahuje toto nařízení, obdrží [zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky uvedené v čl. 4 odst. 2a] výhradně na území členského státu, v kterém mají bydliště, v souladu s právními předpisy tohoto státu za předpokladu, že jsou tyto dávky uvedeny v [pozměněné] příloze IIa“.

34     Žaloba Komise je v důsledku toho přípustná.

 K věci samé

35     Komise na podporu své žaloby uplatňuje jediný žalobní důvod. Tvrdí, že nařízení č. 647/2005 je stiženo právním omylem v rozsahu, v němž přiznává sporným dávkám tím, že je zařazuje na seznam uvedený v pozměněné příloze IIa, charakter zvláštních dávek.

 Argumentace účastníků řízení

36     Co se týče finského příspěvku na péči o dítě, Komise připouští, že tato dávka může podporovat začlenění zdravotně postiženého dítěte do jeho sociálního prostředí, ale domnívá se, že slouží rovněž k vyrovnání výdajů vyplývajících pro rodinu tohoto dítěte z jeho zdravotního postižení nebo nemoci. Přitom Soudní dvůr rozhodl, že dávka určená ke zmírnění finanční zátěže související s péčí o děti spadá do kategorie rodinných dávek definovaných v čl. 1 písm. u) bodě i) nařízení č. 1408/71 a vztahuje se k riziku uvedenému v čl. 4 odst. 1 písm. h) tohoto nařízení (rozsudky ze dne 15. března 2001, Offermanns, C‑85/99, Recueil, s. I‑2261, a ze dne 7. listopadu 2002, Maaheimo, C‑333/00, Recueil, s. I‑10087).

37     Komise se domnívá, že skutečnost, že tato dávka je poskytována na základě individuálního posouzení potřeb zdravotně postiženého nebo nemocného dítěte, nemůže změnit povahu této dávky.

38     Ohledně švédského příspěvku na péči o zdravotně postižené děti předkládá stejné úvahy, jaké uvedla co se týče finského příspěvku na péči o dítě, se kterým vykazuje tento posledně uvedený příspěvek četné podobnosti. Ze stejných důvodů se domnívá, že švédská dávka musí být rovněž považována za „rodinnou dávku“ ve smyslu čl. 1 písm. u) bodu i) pozměněného nařízení č. 1408/71.

39     Co se týče švédského příspěvku v invaliditě, Komise tvrdí, že má zejména za cíl vyrovnání dodatečných nákladů, které může být osoba nucena vynakládat z důvodu svého zdravotního postižení za účelem zlepšení svého zdravotního stavu a kvality života jako odkázaná osoba.

40     Měl by tedy být ve světle výše uvedeného rozsudku Jauch považován za „dávku v nemoci“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) pozměněného nařízení č. 1408/71.

41     Co se týče DLA, AA a CA, Komise se domnívá, že takové dávky mají za cíl zejména vyrovnání dodatečných nákladů, které může být osoba nucena vynakládat z důvodu svého zdravotního postižení za účelem zlepšení svého zdravotního stavu a kvality života jako odkázaná osoba. Slouží, jak na to poukázal Soudní dvůr ve výše uvedeném rozsudku Jauch, k doplnění dávek v rámci zdravotního pojištění.

42     Za těchto okolností, přestože mají své charakteristické rysy, je třeba tyto dávky považovat za „dávky v nemoci“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) pozměněného nařízení č. 1408/71.

43     Rada, Parlament, Finská republika, Švédské království a Spojené království tvrdí, že s ohledem na jejich zvláštní charakteristiky, zejména jejich základní znaky, jejich účel a podmínky jejich poskytování, tyto dávky naopak představují „zvláštní nepříspěvkové dávky“, jelikož splňují kritéria definovaná v čl. 4 odst. 2a pozměněného nařízení č. 1408/71, jak byla vyložena Soudním dvorem.

44     Tyto orgány a členské státy uplatňují, že aby dávka mohla být kvalifikována jako „zvláštní“, musí vykazovat charakteristiky, které ji současně zařazují do kategorie sociálního zabezpečení i sociální pomoci na základě její osobní působnosti, cílů a způsobů jejího použití. Sporné dávky se přitom podobají dávkám sociální pomoci, jelikož pojem potřeby představuje základní kritérium a jejich poskytnutí nepodléhá podmínce dosažení dob zaměstnání nebo placení příspěvků, zatímco podle jiných znaků se blíží dávkám sociálního zabezpečení v rozsahu, v němž příslušné orgány nemají při jejich přiznání žádnou posuzovací pravomoc, a z důvodu, že jejich poskytnutí staví příjemce dávek do právně vymezeného postavení.

45     Sporné dávky jsou tedy dávky smíšené, které Rada považuje za úzce svázané s hospodářskou a sociální situací tří dotyčných členských států.

46     Postoj přijatý Soudním dvorem v rozsudku ze dne 5. března 1998, Molenaar (C‑160/96, Recueil, s. I‑843), a ve výše uvedených rozsudcích Jauch, jakož i Leclere a Deaconescu tuto analýzu nemění, protože charakteristiky a podmínky poskytnutí dávek, které byly předmětem těchto věcí, jsou podstatně odlišné od podmínek a charakteristik sporných dávek.

47     Parlament se mimoto domnívá, že okolnost, že sporné dávky mohou být na základě některých svých aspektů kvalifikovány jako dávky sociálního zabezpečení, není neslučitelná s jejich charakterem zvláštní dávky.

48     Takový přístup je posílen rozsudkem ze dne 29. dubna 2004, Skalka (C‑160/02, Recueil, s. I‑5613, bod 25), podle kterého je zvláštní dávka ve smyslu čl. 4 odst. 2a nařízení č. 1408/71 charakterizována svým účelem. Musí nahrazovat nebo doplňovat dávku sociálního zabezpečení, představovat sociální pomoc odůvodněnou hospodářskými a sociálními důvody a být stanovena právní úpravou stanovící objektivní kritéria.

49     Jinak řečeno, dávka může současně spadat pod odstavce 1 a 2a článku 4 pozměněného nařízení č. 1408/71.

50     Spojené království připomíná, že Soudní dvůr již rozhodl v rozsudcích ze dne 4. listopadu 1997, Snares (C‑20/96, Recueil, s. I‑6057), a ze dne 11. června 1998, Partridge (C‑297/96, Recueil, s. I‑3467), že DLA a AA jsou dávky, na které se vztahuje čl. 4 odst. 2a písm. b) nařízení č. 1408/71.

 Závěry Soudního dvora

51     Z litery a systematiky článku 4 pozměněného nařízení č. 1408/71 vyplývá, že dávka nemůže být současně kvalifikována jako dávka rodinná a dávka zvláštní. Rodinné dávky jsou totiž uvedeny v odstavci 1 tohoto článku, zatímco zvláštní dávky v jeho odstavci 2a, přičemž toto rozlišení má umožnit určit příslušné režimy těchto dvou kategorií dávek (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 21. února 2006, Hosse, C‑286/03, Sb. rozh. s. I‑1771, body 36 a 37, jakož i uvedená judikatura).

52     Je tedy namístě přezkoumat, zda sporné dávky zmíněné na seznamu uvedeném v pozměněné příloze IIa mají zvláštní charakter, přičemž jejich nepříspěvkový charakter není popírán.

53     Zaprvé podle čl. 4 odst. 2a písm. a) bodu ii) pozměněného nařízení č. 1408/71 může být dávka kvalifikována jako zvláštní, pouze pokud slouží výhradně k poskytnutí zvláštní ochrany zdravotně postiženým úzce spjaté se společenským prostředím této osoby v dotyčném členském státě.

54     V projednávaném případě sporné dávky nemají tuto jedinou funkci. I když totiž nepopiratelně podporují samostatnost osob, které je pobírají, a zajišťují ochranu zdravotně postižených v jejich vnitrostátním sociálním kontextu, mají také za cíl zajistit nezbytnou péči o tyto osoby a dohled nad nimi, pokud je nezbytný, v jejich rodině nebo specializovaném zařízení. Nemohou být tedy kvalifikovány jako zvláštní dávky s ohledem na čl. 4 odst. 2a písm. a) bod ii) pozměněného nařízení č. 1408/71.

55     Zadruhé, kromě zvláštního případu uvedeného v předcházejících bodech, podle čl. 4 odst. 2a písm. a) bodu i) pozměněného nařízení č. 1408/71 je zvláštní dávka ve smyslu tohoto ustanovení charakterizována rovněž svým účelem. Musí nahrazovat nebo doplňovat dávku sociálního zabezpečení, ačkoli se od ní odlišuje, a představovat sociální pomoc odůvodněnou hospodářskými a sociálními důvody a stanovenou právní úpravou stanovící objektivní kritéria (viz rozsudek ze dne 6. července 2006, Kersbergen-Lap a Dams-Schipper, C‑154/05, Sb. rozh. s. I‑6249, bod 30 a uvedená judikatura).

56     Naopak dávka se považuje za dávku sociálního zabezpečení, pokud je přiznána na základě právními předpisy vymezené situace, aniž by došlo k individuálnímu a diskrečnímu posouzení osobních potřeb, a vztahuje-li se k některému z rizik výslovně uvedených v čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1408/71 (rozsudky ze dne 27. března 1985, Hoeckx, 249/83, Recueil, s. 973, body 12 až 14; ze dne 20. června 1991, Newton, C‑356/89, Recueil, s. I‑3017; ze dne 16. července 1992, Hughes, C‑78/91, Recueil, s. I‑4839, bod 15; výše uvedené rozsudky Molenaar, bod 20, a Jauch, bod 25). Na základě této judikatury, která zohledňuje základní znaky dávek německého pojištění pro případ odkázanosti, Soudní dvůr v bodě 25 výše uvedeného rozsudku Molenaar rozhodl, že na uvedené dávky je třeba pohlížet jako na „dávky v nemoci“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1408/71, a v bodě 36 téhož rozsudku, že je na ně třeba pohlížet jako na „peněžité dávky“ zdravotního pojištění uvedené zejména v čl. 19 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení (viz rovněž výše uvedený rozsudek Jauch, bod 25).

57     Co se týče, na prvním místě, finského a švédského příspěvku na péči o dítě, mají podle samotných výpovědí dotyčných vlád za cíl umožnit rodičům zdravotně postižených dětí zajistit péči o děti, dohled nad nimi a případně jejich rehabilitaci. Ve Finsku jsou stanoveny zákonem o příspěvku na péči o dítě (laki lapsen hoitotuesta) a ve Švédsku zákonem o sociálním zabezpečení (lag om allmän försäkring).

58     Okolnost, že nárok na tyto dávky není podmíněn délkou pracovní činnosti nebo placením příspěvků, že tyto dávky jsou přiznávány případ od případu podle potřeb dítěte a podle kritérií stanovených zákonem a že mimoto patří do souboru dávek a služeb určených zdravotně postiženým osobám, a jsou z toho důvodu úzce svázány s hospodářským a sociálním kontextem dotyčných členských států, není takové povahy, aby měla vliv na jejich hlavní účel, který je lékařské povahy.

59     Jelikož tyto dávky musí být proto kvalifikovány jako dávky v nemoci, Komise oprávněně tvrdí, že nařízení č. 647/2005 je stiženo právním omylem v rozsahu, v němž jsou zmíněny na seznamu uvedeném v pozměněné příloze IIa, který je vyhrazen zvláštním nepříspěvkovým dávkám.

60     Co se týče, na druhém místě, švédského příspěvku v invaliditě, z vysvětlení švédské vlády zejména vyplývá, že tato dávka, stanovená zákonem o příspěvku v invaliditě a příspěvku na péči (lag om handickappersättning och vårdbigrad), náleží invalidním osobám, u nichž ke snížení pohyblivosti došlo mezi 19 a 65 lety. Je určena k financování pomoci třetí osoby nebo k tomu, aby umožnila invalidní osobě nést náklady vzniklé její nemocí a zlepšit její zdravotní stav a kvalitu života v rozsahu, v němž je odkázaná.

61     Přitom dávky přiznané objektivním způsobem na základě právními předpisy vymezené situace, které směřují ke zlepšení zdravotního stavu a života odkázaných osob, mají za cíl zejména doplnit dávky v rámci zdravotního pojištění a musí na ně být pohlíženo jako na „dávky v nemoci“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1408/71 (výše uvedené rozsudky Molenaar, body 24 a 25; Jauch, bod 28, a Hosse, bod 38).

62     Švédský příspěvek v invaliditě, který odpovídá těmto charakteristikám a tomuto účelu, musí být v důsledku toho kvalifikován jako dávka v nemoci, jak Soudní dvůr rozhodl ve výše uvedených rozsudcích Molenaar, Jauch nebo Hosse, i když režim stanovený švédskými právními předpisy je odlišný od režimu upravujícího dávky dotčené v těchto věcech.

63     Na rozdíl od toho, co tvrdí Švédské království, okolnost, že snížení pohyblivosti musí mít změřitelnou délku a že musí nastat před 65 lety věku, není takové povahy, aby změnila účel švédského příspěvku v invaliditě, který spočívá v uspokojení potřeb vyplývajících z invalidity a v pokrytí rizika vyvolaného nemocí, v níž tkví původ invalidity.

64     V důsledku toho Komise oprávněně tvrdí, že nařízení č. 647/2005 je stiženo právním omylem v rozsahu, v němž je tato dávka zmíněna na seznamu uvedeném v pozměněné příloze IIa, který je vyhrazen zvláštním nepříspěvkovým dávkám.

65     Co se týče, na třetím místě, DLA, AA a CA, tyto dávky mají všechny charakter dávek ve stavu odkázanosti, i když, pokud jde o DLA, jen částečný.

66     Podle Spojeného království jsou tyto dávky zvláštní a mají za cíl přispět k podpoře samostatnosti, jakož i sociální integrace zdravotně postižených osob a rovněž v nejvyšší možné míře jim pomoci vést život podobný životu osob, které nejsou zdravotně postižené. Potřeba pomoci přestavuje kritérium, které určuje právo na tyto dávky. Právo na DLA nebo na AA nezávisí na neschopnosti pracovat a dotčené tři dávky jsou poskytovány bez ohledu na výši příjmů oprávněné osoby, přičemž může být změněna pouze jejich výše.

67     Na rozdíl od toho, co tvrdí Spojené království, pouze DLA lze považovat za dávku obsahující složku sociální pomoci. Ostatní dvě dotčené dávky mají pouze účel, který se podobá účelu švédského příspěvku v invaliditě, totiž pomoci zdravotně postižené osobě překonat v nejvyšší možné míře její zdravotní postižení při činnostech každodenního života.

68     V důsledku toho musí být na tyto tři dávky, stejně jako na předchozí, pohlíženo jako na dávky v nemoci, i když DLA obsahuje odlišný aspekt, který se týká pohyblivosti.

69     Složka „pohyblivost“ DLA, na kterou by se mohlo pohlížet jako na zvláštní nepříspěvkovou dávku, totiž – jak ostatně uvádí Komise – může být individualizována tak, že pouze tato složka by mohla být zmíněna na seznamu uvedeném v pozměněné příloze IIa, pokud by se Spojené království rozhodlo vytvořit dávku, která by se týkala pouze této složky.

70     Skutečnost, že DLA, AA a CA, na rozdíl od dávek dotčených ve výše uvedených rozsudcích Jauch a Hosse, nemají za cíl zejména doplnit dávky v rámci zdravotního pojištění, nemá dopad na kvalifikaci těchto dávek.

71     Mimoto okolnost, že Soudní dvůr rozhodl ve výše uvedených rozsudcích Snares a Partridge, že DLA a AA jsou v právním kontextu té doby dávky, na které se vztahuje čl. 4 odst. 2a písm. b) nařízení č. 1408/71, nemá dopad na analýzu těchto dávek, kterou může Soudní dvůr provést v právním kontextu po vydání výše uvedeného rozsudku Jauch.

72     V důsledku toho Komise oprávněně tvrdí, že nařízení č. 647/2005 je stiženo právním omylem v rozsahu, v němž jsou DLA, AA a CA zmíněny na seznamu uvedeném v pozměněné příloze IIa, který je vyhrazen zvláštním nepříspěvkovým dávkám.

73     Z předchozího vyplývá, že ustanovení bodu 2 přílohy I nařízení č. 647/2005 uvedená v položkách nazvaných „Finsko“, písm. b), „Švédsko“, písm. c), a „Spojené království“, písm. d) až f), jsou stižena právním omylem, a musí být tedy zrušena.

 K časovým účinkům tohoto rozsudku

74     Je nicméně namístě, aby Soudní dvůr konstatoval, že pouhé zrušení zápisu DLA na seznam uvedený v pozměněné příloze IIa by mělo za následek přinucení Spojeného království k tomu, aby přiznalo složku „pohyblivost“ této dávky neurčitému počtu příjemců v celé Evropské unii, ačkoliv charakter této části DLA jako nepříspěvkové dávky nemůže být popírán a mohla by být legálně uvedena na uvedeném seznamu jako nevývozní dávka.

75     Tato okolnost odůvodňuje, aby Soudní dvůr využil pravomoci, kterou mu výslovně svěřuje čl. 231 druhý pododstavec ES v případě zrušení nařízení, zachovat prozatímně účinky zápisu DLA, co se týče výhradně její části „pohyblivost“, aby mohla být v přiměřené lhůtě přijata příslušná opatření k zajištění jejího zapsání do pozměněné přílohy IIa.

 K nákladům řízení

76     Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle čl. 69 odst. 3 prvního pododstavce téhož jednacího řádu může nicméně Soudní dvůr rozdělit náklady mezi účastníky řízení nebo rozhodnout, že každý z nich nese vlastní náklady, pokud každý účastník měl ve věci částečně úspěch i neúspěch, nebo pokud jsou k tomu dány výjimečné důvody. Jelikož Parlament a Rada neměly ve věci úspěch, je namístě rozhodnout, že každý z nich ponese vlastní náklady a rovným dílem nahradí náklady řízení Komise. Podle čl. 69 odst. 4 jednacího řádu nesou členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, vlastní náklady.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

1)      Ustanovení bodu 2 přílohy I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 647/2005 ze dne 13. dubna 2005, kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, a (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71, uvedená v položkách nazvaných „Finsko“, písm. b), „Švédsko“, písm. c), a „Spojené království“, písm. d) až f), se zrušují.

2)      Účinky zápisu příspěvku na živobytí pro zdravotně postižené v položce nazvané „Spojené království“, písm. d) přílohy IIa nařízení Rady č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996, pozměněného nařízením č. 647/2005, jsou zachovány, co se týče výhradně části „pohyblivost“ této dávky, aby mohla být v přiměřené lhůtě přijata příslušná opatření k zajištění jejího zapsání do uvedené přílohy.

3)      Evropský parlament a Rada Evropské unie ponesou vlastní náklady a rovným dílem nahradí náklady řízení Komise Evropských společenství.

4)      Finská republika, Švédské království a Spojené království Velké Británie a Severního Irska ponesou vlastní náklady řízení.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: francouzština.