STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

L. A. GEELHOEDA

přednesené dne 27. dubna 2006(1)

Věc C‑125/05

VW-Audi Forhandlerforeningen, jednající za Vulcan Silkeborg A/S

proti

Skandinavisk Motor Co. A/S

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Østre Landsret (Dánsko)]

„Výklad čl. 5 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 1475/95 ze dne 28. června 1995 o použití čl. [81] odst. 3 Smlouvy na kategorie dohod o distribuci a servisu motorových vozidel – Výpověď dohody dodavatelem v případě potřeby reorganizace celé sítě nebo její podstatné části – Povinnost odůvodnění a dosah této povinnosti“

I –    Úvod

1.     Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Østre Landsret (Dánsko) (dále jen „předkládající soud“) se týká legality výpovědi dohody o distribuci s výpovědní lhůtou jeden rok z hlediska čl. 5 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 1475/95 ze dne 28. června 1995 o použití čl. [81] odst. 3 Smlouvy na kategorie dohod o distribuci a servisu motorových vozidel(2).

2.     Zvláštností projednávané věci je skutečnost, že zodpovězení položených otázek je poněkud ztíženo podstatným rozdílem mezi dánskou verzí znění čl. 5 odst. 3 nařízení č. 1475/95 a jeho ostatními jazykovými verzemi a dále mnohdy značnými rozpory mezi dříve zveřejněnými názory Komise k výkladu výše uvedeného článku a postojem, který zastávala v tomto řízení.

II – Právní rámec

3.     Podle devatenáctého bodu odůvodnění nařízení č. 1475/95:

„[A]by se nebránilo rozvoji pružných a účinných distribučních struktur, je třeba uznat mimořádné(3) právo dodavatele ukončit dohodu v případě potřeby reorganizace celé sítě nebo její podstatné části.“ (neoficiální překlad)

Článek 5 odst. 2 a 3 uvedeného nařízení stanoví:

„2.      Jestliže distributor převzal povinnosti uvedené v čl. 4 odst. 1 za účelem zlepšení struktury distribuce a servisu, výjimka se uplatní pouze tehdy, pokud:

[…]

2.      doba trvání dohody je minimálně pět let, nebo pokud je pro obě strany dohody uzavřené na dobu neurčitou běžná výpovědní lhůta minimálně dva roky; […]

3.      Podmínky výjimky stanovené v odstavcích 1 a 2 nemají vliv na:

–       právo dodavatele vypovědět dohodu s výpovědní lhůtou minimálně jeden rok v případě potřeby reorganizace celé sítě nebo její podstatné části(4),

[…]

V každém případě musejí strany v případě neshody přijmout systém rychlého urovnání sporu, jako například obrátit se na nezávislého odborníka nebo rozhodce, aniž jsou dotčena práva stran obrátit se na příslušný soud v souladu s platnými ustanoveními vnitrostátního práva.“ (neoficiální překlad)

4.     Ve vysvětlující brožuře(5) týkající se nařízení Komise v odpovědi na otázku 16 písm. a)(6), jejímž předmětem je předčasná výpověď dohody o distribuci, upřesňuje následující:

„Le constructeur a le droit de mettre fin à l’accord de manière anticipée (avec un préavis d’un an) lorsqu’il doit réorganiser l’ensemble ou une partie substantielle de son réseau. La nécessité d’une réorganisation est établie de commun accord entre les parties ou, si le distributeur le demande, par un tiers expert ou par un arbitre. Le recours à un tiers expert ou à un arbitre ne préjuge pas du droit des parties de saisir un tribunal national, dans le cadre du droit national [article 5, paragraphe 3]. Lorsque le fournisseur s’accorde dans le contrat un droit de résiliation unilatéral excédant les limites fixées par le règlement, il perd automatiquement le bénéfice de l’exemption par catégorie [article 6, paragraphe 1, point 5, (…)].

Cette possibilité de résiliation anticipée a été introduite pour que le constructeur puisse réadapter en souplesse son appareil de distribution [dix‑neuvième considérant]. Il peut être nécessaire de procéder à une réorganisation à cause du comportement de concurrents ou de l’évolution des circonstances économiques, que cette évolution soit provoquée par les décisions internes d’un constructeur ou par des événements extérieurs, comme la fermeture d’une entreprise employant une main‑d’œuvre abondante dans une région donnée. Étant donné la multitude de situations qui peuvent se présenter, il serait irréaliste de vouloir énumérer tous les motifs de réorganisation possibles.

C’est l’examen de l’organisation spécifique du réseau d’un constructeur qui permet de décider, dans chaque cas d’espèce, si une partie ‘substantielle’ du réseau est affectée ou non. ‘Substantiel’ implique un aspect à la fois économique et géographique, qui peut être limité au réseau d’un État membre donné, ou à une partie de celui‑ci. En toute hypothèse, le constructeur doit parvenir à un accord que ce soit avec le tiers expert, l’arbitre, ou son distributeur dont le contrat de distribution sera résilié, sans que les autres distributeurs indirectement affectés aient à être consultés.“(7)

5.     Podle 1. října 2002 bylo nařízení č. 1475/95 nahrazeno nařízením č. 1400/2002(8).

Článek 3 odst. 5 nařízení č. 1400/2002 stanoví:

„Výjimka se použije za podmínky, že vertikální dohoda uzavřená dodavatelem nových motorových vozidel s distributorem nebo schváleným servisním pracovníkem stanovuje:

[…]

b)      nebo že dohoda je uzavřena na dobu neurčitou, v tomto případě musí být výpovědní lhůta pro řádné ukončení dohody pro obě strany alespoň dva roky; tato lhůta se zkrátí na alespoň jeden rok tam, kde:

[…]

dodavatel dohodu ukončí, když je nutné provést reorganizaci celé sítě nebo její podstatné části.“

Článek 10 výše uvedeného nařízení dále upřesňuje:

„Zákaz stanovený ve čl. 81 odst. 1 se nepoužije v období ode dne 1. října 2002 do dne 30. září 2003 na dohody platné již ke dni 30. září 2002, které nesplňují podmínky pro výjimku stanovenou v tomto nařízení, ale které splňují podmínky pro výjimku stanovené v nařízení […] č. 1475/95.“

6.     Ve vysvětlující brožuře týkající se nařízení č. 1400/2002(9) Komise v odpovědi na otázku 20(10) uvádí následující:

„[…] Uplynutí doby platnosti nařízení č. 1475/95 dne 30. září 2002 a jeho nahrazení novým nařízením neznamená, že síť musí být de facto reorganizována. Nicméně výrobce automobilů může rozhodnout o reorganizaci podstatné části svojí sítě po vstupu v platnost nového nařízení. Za účelem dosažení souladu s nařízením č. 1475/95 a následně získání výhody z přechodného období musí být výpovědní lhůta dva roky, kromě případů, kdy je rozhodnuto o reorganizaci nebo kdy existuje povinnost zaplatit odškodnění.“

Ve čtvrtém pododstavci odpovědi na otázku 68 výše uvedené brožury se uvádí:

„Potřeba reorganizace sítě je objektivní otázka a skutečnost, že dodavatel považuje tuto reorganizaci za nutnou, neřeší tuto otázku v případě sporu. V takovém případě náleží rozhodnutí této otázky s ohledem na okolnosti vnitrostátnímu soudu nebo rozhodci.“

III – Skutkový základ sporu v původním řízení

7.     Dne 21. září 1996 Skandinavisk Motor Co. A/5 (dále jen „SM“) uzavřela s Vulcan Silkeborg (dále jen „VS“) – podnikem, který od roku 1975 distribuuje motorová vozidla značky Audi v Dánsku – dohodu o distribuci těchto motorových vozidel v uvedeném členském státě.

8.     Článek 19.1 této dohody nazvaný „Výpověď ve zkrácené výpovědní lhůtě“ stanoví:

„Dodavatel má […] právo vypovědět dohodu písemně, doporučeným dopisem s výpovědní lhůtou 12 měsíců, v případě potřeby reorganizace celé sítě nebo její podstatné části.“

9.     Dne 16. května 2002 Audi AG (dále jen „Audi“) schválila plán reorganizace svojí distribuční sítě v Dánsku (dále jen „plán reorganizace“). Tento plán zpracovává s ohledem na předpokládaný vývoj hospodářské situace na dánském trhu a na kýžené provozní výsledky distributorů různé možné scénáře ročního prodeje značky Audi na tomto trhu. Tento plán určuje pro každý scénář počet distributorů umožňující dosáhnout zamýšlených finančních cílů.

10.   Dne 2. září 2002 SM zaslala dopis následujícího znění 28 distributorům Audi v Dánsku:

„S ohledem na novou výjimku Společenství pro kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel, která vstoupí v platnost dne 1. října 2002, jsme nuceni reorganizovat svoji distribuční síť ve lhůtě jeden rok a přizpůsobit dohody o distribuci novému nařízení o blokové výjimce.

Musíme tedy v souladu s článkem 19 bodem 1 dohody o distribuci, s odkazem na potřebu reorganizace, vypovědět vaši dohodu, pokud jde o osobní vozidla Audi, s výpovědní lhůtou 12 měsíců, která uplyne dne 30. září 2003.“

11.   Téhož dne SM poslala VS jiný dopis, v němž uvádí, že v příštích měsících stanoví další požadavky Audi vůči různým distributorům, přičemž zdůraznila, že je příliš brzy na konečné hodnocení důsledků pro současnou distribuční síť Audi.

12.   Dopisem ze dne 3. října 2002 SM informovala VS, že s cílem vyhovět příští poptávce na trhu a posílit hospodářskou základnu distribuce Audi bude stávající distribuční síť omezena ze 28 na 14 distributorů a že VS nebude nabídnuta nová dohoda o distribuci.

13.   Za těchto okolností se VW‑Audi Forhandlerforeningen (sdružení distributorů Volkswagen a Audi) jménem distributorů, jejichž dohoda byla vypovězena, obrátilo na předkládající soud a tvrdilo, že výpovědní lhůta měla být 24 měsíců.

IV – Předběžné otázky

14.   Vzhledem k tomu, že spor, který mu byl předložen, nastolil otázky týkající se výkladu práva Společenství použitelného na projednávanou věc, předkládající soud položil Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Musí být čl. 5 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 1475/95 ze dne 28. června 1995 o použití čl. 85 odst. 3 Smlouvy na kategorie dohod o distribuci a servisu motorových vozidel vykládán v tom smyslu, že výpověď dohody o distribuci s výpovědní lhůtou jeden rok dodavatelem vyžaduje širší odůvodnění než jen odkaz na toto ustanovení?

2)      V případě kladné odpovědi na první otázku:

Jaké požadavky mohou být podle práva Společenství kladeny na obsah takového odůvodnění a kdy musí být takové odůvodnění předloženo?

3)      Jaké následky mohou být vyvozeny ze skutečnosti, že odůvodnění nebylo poskytnuto řádně či včas?

4)      Musí být čl. 5 odst. 3 [nařízení] vykládán v tom smyslu, že výpověď dohody s distributorem s výpovědní lhůtou jeden rok musí být uskutečněna na základě plánu reorganizace již vytvořeného dodavatelem?

5)      V případě kladné odpovědi na čtvrtou otázku:

Jaké požadavky mohou být podle práva Společenství stanoveny, pokud jde o obsah a formu plánu reorganizace vytvořeného dodavatelem, a kdy musí být tento návrh předložen?

6)      V případě kladné odpovědi na čtvrtou otázku:

Musí dodavatel informovat distributora, jehož dohoda je vypovídána, o obsahu plánu reorganizace a, pokud tomu tak je, ke kterému okamžiku a v jaké formě?

7)      V případě kladné odpovědi na čtvrtou otázku:

Jaké následky mohou být vyvozeny ze skutečnosti, že případný plán reorganizace není v souladu s požadavky, které mohou být stanoveny pro jeho formu a obsah?

8)      Z dánské verze čl. 5 odst. 3 [nařízení] vyplývá, že výpověď dohody s distributorem s výpovědní lhůtou jeden rok předpokládá, že k ní dojde ‚[...] v případě potřeby zásadně reorganizovat celou nebo podstatnou část sítě [...]‘. Pojem ‚potřeba‘ se nachází ve všech jazykových verzích [nařízení], ale slovo ‚zásadně‘ se nachází pouze ve verzi dánské.

Za těchto podmínek:

Jaké požadavky mohou být stanoveny, pokud jde o povahu reorganizace, aby byl dodavatel oprávněn vypovědět dohodu s distributorem s výpovědní lhůtou jeden rok podle čl. 5 odst. 3 [nařízení]?

9)      Je třeba při posuzování otázky, zda jsou splněny podmínky pro to, aby byl dodavatel oprávněn vypovědět dohodu s výpovědní lhůtou jeden rok podle čl. 5 odst. 3 [nařízení], přikládat význam případným hospodářským důsledkům, které dodavatel může utrpět, pokud by vypověděl dohodu s distributorem s výpovědní lhůtou dva roky?

10)      Kdo nese důkazní břemeno při prokazování splnění podmínek, že dodavatel je oprávněn vypovědět dohodu s výpovědní lhůtou jeden rok podle čl. 5 odst. 3 [nařízení], a za jakých podmínek může být tohoto břemene zbaven?

11)      Musí být čl. 5 odst. 3 [nařízení] vykládán v tom smyslu, že podmínky pro výpověď dohody s výpovědní lhůtou jeden rok podle tohoto ustanovení dodavatelem mohou být splněny již na základě pouhé skutečnosti, že provedení nařízení č. 1400/2002 o blokových výjimkách může jako takové vyžadovat zásadní reorganizaci dodavatelovy distribuční sítě?“

V –    Úvodní poznámky

A –    Znění čl. 5 odst. 3 nařízení č. 1475/95 v různých jazykových verzích

15.   Jak správně podotkl předkládající soud v osmé otázce, existuje skutečně značný rozdíl mezi zněním dánské jazykové verze čl. 5 odst. 3 nařízení č. 1475/95 a zněním ostatních jazykových verzí, neboť pokud jde o „potřebu reorganizovat“ uvedenou ve všech jazykových verzích, pouze ve verzi dánské je tato dále upřesněna jako „potřeba zásadně reorganizovat“.

16.   Existence více či méně významných rozdílů mezi jednotlivými jazykovými verzemi právních předpisů Společenství není sama o sobě žádoucí, ale s ohledem na značnou tvorbu právních předpisů Společenství, které dnes musejí být dostupné ve dvaceti jazykových verzích, se tomu nelze zcela vyhnout. Tento stav musí podněcovat orgány Společenství a jejich útvary k tomu, aby věnovaly pozornost výskytu takových rozdílů a nedostatků, především mohou-li mít právní následky v rámci společenských vztahů.

17.   Jak lze dovodit ze spisu, taková pozornost zjevně chyběla dotčenému útvaru Komise, mezi nímž a dánským orgánem pro hospodářskou soutěž proběhla na podzim roku 2002 výměna korespondence ohledně výkladu a použití čl. 5 odst. 3 nařízení č. 1475/95, který je právě předmětem projednávaného případu. Podivuji se nad tím, že u této příležitosti dotčený útvar Komise opomněl upozornit dánský orgán pro hospodářskou soutěž na tento jazykový rozdíl a napravit jej. Kdyby tak postupoval, bezpochyby by pak dánský soud nemusel pokládat Soudnímu dvoru otázky vyplývající z tohoto rozdílu.

18.   Vzhledem k nutnosti jednotného výkladu práva Společenství, tak jak je zakotveno v jednotlivých jazykových verzích, stanovil Soudní dvůr ve své judikatuře čtyři zásady.

19.   Zaprvé, použitelné předpisy nesmějí být posuzovány samostatně, nýbrž v případě pochybností musejí být vykládány a používány ve světle ostatních závazných jazykových verzí(11).

20.   Zadruhé, v případě rozdílu mezi jednotlivými jazykovými verzemi musejí být dotčená ustanovení vykládána s ohledem na účel a na celkové uspořádání právního předpisu, jehož jsou součástí(12).

21.   Zatřetí, zásada právní jistoty vyžaduje, aby znění určité verze předpisu bylo vykládáno podle vlastního a běžného smyslu a aby byly otázky, které vyvstanou, vyřešeny pokud možno bez upřednostňování některé z jazykových verzí(13).

22.   Konečně všechny závazné jazykové verze jsou si navzájem rovnocenné nehledě na počet obyvatel Společenství, kteří dotčený jazyk užívají(14).

23.   Použijí-li se tyto zásady jako vodítko, lze otázku, již nastoluje dánské, mírně se lišící znění čl. 5 odst. 3 nařízení č. 1475/95, vyřešit poměrně snadno.

24.   Zvláštní kvalifikace potřeby reorganizace, která pouze v dánské jazykové verzi vyplývá z použití příslovce „zásadně“ („gennemgribende“), totiž může vést v případě doslovného výkladu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 1475/95 k poněkud odlišnému významu tohoto ustanovení v porovnání s ostatními jazykovými verzemi, a to v tom smyslu, že se zdá stanovit přísnější podmínky pro reorganizaci, která je podmínkou pro uplatnění zkrácené výpovědní lhůty v případě distribučních dohod uzavřených na dobu neurčitou.

25.   Domnívám se, že s ohledem na obsah a dosah čl. 5 odst. 3 je kvalifikování reorganizace jako „zásadní“ striktně řečeno nadbytečné, protože reorganizace celé distribuční sítě nebo její podstatné části je již sama o sobě zásadní. Slovo „zásadně“ nic nepřidává ke kvantitativním kritériím, jimiž jsou slova „celý“ a „podstatná část“. Skutečnost, že ostatní jazykové verze tuto zvláštní kvalifikaci neobsahují, jen potvrzuje její nadbytečnost.

26.   Pojmu „zásadně“ v dánské jazykové verzi proto nelze přikládat žádný zvláštní význam při výkladu a použití čl. 5 odst. 3 nařízení č. 1475/95.

B –    Odlišnosti mezi postoji Komise uvedenými v jejích vysvětlujících brožurách týkajících se nařízení č. 1475/95 a č. 1400/2002 a v jejím písemném a ústním vyjádření v projednávané věci

27.   Ve svých odpovědích na otázku 16 bod a) ve vysvětlující brožuře týkající se nařízení č. 1475/95(15) a na otázku 68 ve vysvětlující brožuře věnované nařízení č. 1400/2002(16) Komise uvedla, že podmínka stanovená v čl. 5 odst. 3 nařízení č. 1475/95 pro uplatnění zkrácené výpovědní lhůty, a sice že musí být dána „potřeba“ reorganizace, je objektivní povahy, což může v konkrétní projednávané věci ověřit vnitrostátní soud.

28.   Podle předkládacího rozhodnutí Komise tento postoj hájila ještě ke konci roku 2002 při svých neformálních kontaktech s dánským orgánem pro hospodářskou soutěž, který na ně odkázal v dopise ze dne 20. prosince 2002 zaslaném Dansk Automobilforhandler Forening (Dánská federace distributorů motorových vozidel).

29.   Komise se nezmiňuje o názoru, který dříve zastávala ve svých brožurách, a ve svém písemném vyjádření hájí jiný postoj, totiž ten, že potřeba reorganizace závisí výlučně na subjektivní obchodní úvaze výrobce, která nepodléhá zásadnějšímu soudnímu přezkumu.

30.   V návaznosti na dotaz položený soudcem zpravodajem a mnou samotným se Komise na jednání výslovně odchýlila od postojů, které zastávala ve svých brožurách.

31.   Bez ohledu na to, jaké stanovisko je správné, čímž se budu zabývat dále, je vhodné učinit několik poznámek k postoji Komise.

32.   Brožury, o něž se v projednávané věci jedná, je třeba považovat za nezávazná sdělení Komise, v nichž tato uvádí svůj postoj k výkladu a použití dotyčných obecných nařízení upravujících výjimku. Nemohou se odchylovat od Smlouvy nebo od sekundárního práva(17).

33.   Ačkoli dokumenty, o jaké se v projednávané věci jedná, nejsou právně závazné, mohou mít nicméně právní důsledky, jak to ve své judikatuře(18) opakovaně potvrdil Soudní dvůr i Soud, a to v tom smyslu, že ve spojení se zásadou legitimního očekávání s sebou nesou to, že se Komise sama zavazuje při výkonu svých pravomocí.

34.   Odhlédnu-li od těchto případných právních důsledků v přísném slova smyslu, Komise musí též postupovat s náležitou péčí v zájmu účinnosti politiky hospodářské soutěže, již uplatňuje.

35.   Hospodářské subjekty obvykle při svém chování na trhu berou řádně v úvahu názory Komise obsažené v jejích vysvětlujících sděleních, jako jsou i brožury, o něž se jedná v projednávané věci. Ty mají účinky nejen ve vertikálních vztazích mezi Komisí a subjekty na trhu, ale zasahují také do horizontálních vztahů mezi subjekty. Skutkové okolnosti, které jsou základem sporu v původním řízení, a argumenty, které byly uplatněny před předkládajícím soudem, v nichž bylo výslovně odkazováno na příslušné úryvky z brožur, jsou toho dokladem.

36.   Význam sdělení Komise, včetně sdělení předkládaného v dotčených brožurách, v politice i v právní praxi členských států vzrostl od doby, kdy v návaznosti na nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy(19) přešla kontrola dodržování pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže na vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž a na vnitrostátní soudy. Právní jistota a jednota práva v rámci uplatňování a dodržování těchto pravidel, jakož i jejich účinnost jsou zaručeny, jestliže Komise udá jasné upřesnění k použití jednotlivých prvků těchto pravidel. To potvrzují též okolnosti, které byly základem sporu v původním řízení, za nichž proběhly ještě před tímto sporem kontakty mezi Komisí a dánským orgánem pro hospodářskou soutěž, a podle toho, co vyplývá z předkládacího rozhodnutí, vnitrostátní soud vyhledával informace v dotčených brožurách.

37.   Jak jsem již objasnil, předmětná sdělení nemají povahu závazných právních norem, ale poskytují vysvětlení k výkladu pravidel platného primárního a sekundárního práva Společenství. Nelze tedy vyloučit, že Komise bude po důkladnějším zkoumání přesvědčena, že vysvětlení a výklad, jež poskytla ve svých brožurách, nejsou z právního hlediska vůbec správné. S ohledem na rozsah a složitost pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže lze také v případě Komise jakožto odpovědného orgánu výkonné moci někdy hovořit o „vyvíjejícím se názoru“.

38.   V zájmu právní jistoty dotčených subjektů a účinnosti při uplatňování a dodržování pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže na vnitrostátní úrovni je však zcela zásadní, aby Komise sdělila co nejrychleji změny svých postojů. Pokud tak neučiní, vážně tím naruší důvěryhodnost svých sdělení k výkladu a uplatňování práva Společenství v oblasti hospodářské soutěže nebo jeho prvků, a tím také účinnost své politiky.

39.   Za okolností projednávaného případu Komise vzala toto riziko na lehkou váhu, když na jednání bez dalšího vysvětlení oznámila, že její výklad čl. 5 odst. 3 nařízení č. 1475/95, uvedený v úryvcích z obou brožur citovaných v bodech 4 a 6 výše, „se již nepoužije“.

40.   Jak lze též vyvodit z jiných řízení o předběžné otázce probíhajících před Soudním dvorem(20), tento nedostatek řádné péče je o to závažnější, že v důsledku nahrazení nařízení č. 1475/95 nařízením č. 1400/2002 získali mnozí výrobci motorových vozidel příležitost k reorganizaci své sítě distributorů tím, že vypověděli veškeré stávající dohody o distribuci s uplatněním zkrácené výpovědní lhůty jeden rok a následně opětovně uzavřeli s užším okruhem distributorů dohody o distribuci za nových podmínek stanovených nařízením č. 1400/2002(21). Tyto situace nastolují právní otázky, které jsou srovnatelné s právními otázkami, jimiž se zabývám v projednávané věci.

C –    Zpracování položených otázek

41.   Otázky položené Soudnímu dvoru se dělí do čtyř skupin:

–       prvními třemi otázkami se předkládající soud táže, zda je výrobce, který hodlá vypovědět dohodu o distribuci s výpovědní lhůtou jeden rok, povinen odůvodnit tuto výpověď, a v případně kladné odpovědi, jaký je dosah této povinnosti odůvodnění;

–       čtvrtá až devátá otázka se týkají povahy reorganizace, jež může odůvodnit výpověď s použitím zkrácené výpovědní lhůty uvedené v čl. 5 odst. 3 nařízení č. 1475/95, a čtvrtá až sedmá otázka se týkají konkrétněji informací, z nichž musí potřeba reorganizace vyplývat;

–       předmětem desáté otázky je určit, kdo nese důkazní břemeno při prokazování, zda jsou splněny podmínky pro výpověď dohody o distribuci se zkrácenou výpovědní lhůtou, či nikoli;

–       konečně předmětem jedenácté otázky je, zda vstup v platnost nařízení č. 1400/2002 znamená sám o sobě potřebu reorganizace celé sítě distributorů, nebo její podstatné části.

42.   Navrhuji zkoumat otázky takto uskupené.

VI – Analýza položených otázek a odpovědi

A –    První až třetí otázka: povinnost odůvodnění

43.   Článek 5 odst. 3 nařízení č. 1475/95 nestanoví výslovně povinnost odůvodnění, pokud jde o existenci potřeby reorganizace celé sítě distributorů nebo její podstatné části. Devatenáctý bod odůvodnění nařízení, který se k tomu vztahuje, v tomto ohledu rovněž mlčí.

44.   Naproti tomu čl. 3 odst. 4 nařízení č. 1400/2002 takovou povinnost výslovně stanoví. Toto ustanovení je podrobněji rozvedeno v devátém bodě odůvodnění tohoto nařízení(22).

45.   Tato povinnost se však uplatní nejen v případech výpovědi dohody se zkrácenou výpovědní lhůtou, ale vůbec ve všech případech výpovědi dohody, jak to ukazuje znění čl. 3 odst. 4 a devátého bodu odůvodnění. Výpověď se zkrácenou výpovědní lhůtou nepodléhá podle čl. 3 odst. 5 písm. b) druhé odrážky žádné zvláštní, na míru šité podmínce(23).

46.   Komise nicméně z existence obecné povinnosti odůvodnění v případě výpovědi dohody o distribuci podle nařízení č. 1400/2002 vyvozuje argument proti uplatnění implicitní povinnosti odůvodnění, zda je dána podmínka, na jejímž základě lze podle čl. 5 odst. 3 nařízení č. 1475/95 takovou dohodu vypovědět se zkrácenou výpovědní lhůtou.

47.   Stanovisko, které dnes hájí Komise, se ostatně značně odchyluje od stanoviska, které sdělila ještě na konci roku 2002 dánskému orgánu pro hospodářskou soutěž, když stručně řečeno prohlásila, že výpověď musí být odůvodněna v rámci podrobně zpracovaného plánu(24).

48.   Nehledě na důvody, které stály na pozadí tohoto náhlého názorového zvratu, tento se každopádně nemůže na základě úvahy a contrario opírat o znění a dosah čl. 3 odst. 4 nařízení č. 1400/2002. Předmětem tohoto ustanovení je obecná povinnost odůvodnění, jejímž cílem je zejména zamezit tomu, aby dodavatelé motorových vozidel zneužívali svého oprávnění vypovědět dohody o distribuci, a znemožňovali tak distributorům jednat v zájmu prosazování hospodářské soutěže.

49.   V projednávané věci je důležité, zda a v jaké míře vyžaduje výpověď se zkrácenou výpovědní lhůtou odůvodnění šité na míru, aby bylo možné využít tohoto mimořádného práva na výpověď.

50.   Tuto otázku však nelze zodpovědět s použitím úvahy, kde rozhodující argument vychází z neexistence obecné povinnosti výrobce uvést odůvodnění v případě vypovězení dohody o distribuci podle nařízení č. 1475/95 a ze skutečnosti, že se nařízení č. 1400/2002 vyhýbá stanovení takovéto povinnosti.

51.   Nejenže Komise v rámci projednávané věci postupuje nekonzistentně, ale také předkládá ve svém písemném a ústním vyjádření napadnutelnou argumentaci, čímž ve skutečnosti nijak nepřidává na důvěryhodnosti svého stanoviska.

52.   V systému nařízení č. 1475/95, konkrétněji v systému čl. 5 odst. 2 bodu 2 a odst. 3 první odrážky je výpověď ve zkrácené výpovědní lhůtě jeden rok v případě dohod uzavřených na dobu neurčitou výslovně stanovena jako výjimka ze základního pravidla, podle nějž má být v případě výpovědi zachována dvouletá výpovědní lhůta.

53.   Hodlá-li výrobce využít možnosti uplatnit mimořádnou výpovědní lhůtu, musí zajisté dosáhnout přinejmenším splnění podmínek pro uplatnění této mimořádné výpovědní lhůty.

54.   Není-li takováto podmínka stanovena, ztrácí uplatnění zvláštní zkrácené výpovědní lhůty na své mimořádnosti. Tento výsledek mi nepřipadá být v souladu se systémem a účelem čl. 5 odst. 2 a 3 nařízení.

55.   Proto výrobce, který hodlá vypovědět dohodu o distribuci se zkrácenou výpovědní lhůtou, musí na základě ustanovení uvedených v předchozím bodě objasnit, proč hodlá dohodu vypovědět tímto způsobem.

56.   K zodpovězení otázky, jaký je dosah této povinnosti odůvodnění, je třeba vycházet ze znění čl. 5 odst. 3 první odrážky. Toto ustanovení obsahuje tři znaky:

a) potřeba,

b) reorganizovat,

c) celou nebo podstatnou část sítě.

57.   Jistou kvalifikaci prvních dvou znaků lze nalézt v devatenáctém bodě odůvodnění nařízení č. 1475/95(25). Podle druhé věty tohoto bodu odůvodnění řádná dvouletá výpovědní lhůta nesmí bránit rozvoji pružných a účinných distribučních struktur.

58.   Z toho dovozuji, že „potřeba reorganizace“ jakožto důvod pro použití zvláštní zkrácené výpovědní lhůty musí být vázána na hospodářskou účinnost distribučních struktur v dynamickém hospodářském prostředí, v němž výrobce působí.

59.   Třetí znak má spíše kvantitativní rozměr: potřeba reorganizace musí být významná do té míry, že se týká celé distribuční sítě nebo její podstatné části.

60.   V souladu s ustálenou judikaturou v dané oblasti(26) se zcela ztotožňuji se stanoviskem Komise a stran sporu v původním řízení, že síť distributorů, jakožto část celé distribuční sítě výrobce, lze považovat za „podstatnou část sítě“.

61.   V souladu s takovýmto výkladem tyto tři znaky uvažované společně znamenají, že výrobce, který vypoví dohodu o distribuci s použitím zkrácené výpovědní lhůty, musí odůvodnit uplatnění tohoto mimořádného práva přinejmenším potřebou zachovat nebo zvýšit hospodářskou účinnost distribuční sítě s ohledem na interní nebo externí objektivní hospodářské změny, jimž musí čelit, a tato potřeba musí být navíc natolik podstatná, že je příležitostí pro reorganizaci celé sítě nebo její podstatné části.

62.   Lze se oprávněně domnívat, že toto odůvodnění musí být poskytnuto v oznámení, které výrobce zašle distributorovi a v němž vypoví stávající dohodu o distribuci s použitím zkrácené výpovědní lhůty. Bez takového odůvodnění, jehož účelem je věrohodně prokázat, že faktické předpoklady pro výpověď se zkrácenou výpovědní lhůtou jsou splněny, totiž výpověď nesplňuje požadavky stanovené v čl. 5 odst. 3 první odrážce nařízení č. 1475/95.

B –    Čtvrtá až devátá otázka: potřeba výpovědi

63.   Z výše navrhované odpovědi na první tři otázky vyplývá, že výrobce musí věrohodně prokázat, že podmínky pro uplatnění výpovědi se zkrácenou výpovědní lhůtou považované za výjimku jsou splněny.

64.   To zákonitě znamená, že musí existovat jistý soudní přezkum, pokud jde o existenci objektivní potřeby, jíž se výrobce dovolává jakožto důvodu reorganizace.

65.   Pokud by tomu bylo jinak, stačilo by výrobci poukázat na tuto potřebu, aby pak mohl vypovědět dohodu o distribuci, aniž by musel na podporu svého postupu předkládat skutkovou argumentaci, která by mohla být předmětem přezkumu. Jak jsem již uvedl v bodě 53 výše, ochrana, jakou čl. 5 odst. 2 nařízení č. 1475/95 výslovně poskytuje distributorovi, by se stala ryze symbolickou.

66.   V rozsahu, v jakém by postoj zastávaný Komisí v tomto řízení, který se odchyluje od postoje, jejž dříve zaujala ve vysvětlujících brožurách věnovaných nařízením č. 1475/95 a č. 1400/2002(27), měl takto radikální důsledky, jej nelze obhájit.

67.   Tento přístup má totiž za následek, že v případě výpovědi se zkrácenou výpovědní lhůtou již nebude moci distributor využít žádné soudní ochrany, pokud jde o otázku, zda tato výpověď vyplývá z objektivní hospodářské potřeby.

68.   Výrobce, který má v úmyslu vypovědět dohodu o distribuci se zkrácenou výpovědní lhůtou, je tedy povinen věrohodně prokázat, že je pro to dána objektivní hospodářská potřeba. Tento požadavek, který je nutný z hlediska minimální soudní ochrany distributora, krom toho nesmí mít vliv na možnosti výrobce reagovat pružně na měnící se hospodářské okolnosti, v jejichž rámci působí.

69.   Aniž by vnitrostátní soud musel zkoumat úvahy hospodářského rázu, které byly podkladem pro konkrétní vypracování a provedení reorganizace distribuční sítě, může přezkoumat, zda došlo ke změně interních nebo externích objektivních hospodářských okolností, která by mohla k takové operaci vést.

70.   Z výše uvedeného lze vyvodit, že uvedená změna objektivních hospodářských okolností musí být natolik významná, že bude dostatečným důvodem pro poměrně drastický dopad reorganizace celé distribuční sítě nebo její podstatné části. Vnitrostátní soud musí mít možnost přezkoumat též tento kvantitativní poměr.

71.   Je-li splněna podmínka, podle níž má výrobce věrohodně prokázat, že interní nebo externí objektivní hospodářské okolnosti jsou natolik závažné, že odůvodňují reorganizaci celé distribuční sítě nebo její podstatné části, distributor je alespoň chráněn před pouhou změnou výrobcovy koncepce, pokud jde o optimální uspořádání jeho distribuční sítě, která by se nezakládala na změně objektivních okolností. To je v souladu s dosahem čl. 5 odst. 3 první odrážkou nařízení č. 1475/95, podepřeného devatenáctým bodem odůvodnění uvedeného nařízení(28).

72.   Skutečnost, že je nezbytné, aby výpověď dohody o distribuci se zkrácenou výpovědní lhůtou mohla být předmětem omezeného soudního přezkumu, má za následek, že v případě výpovědi dohody o distribuci musí výrobce poskytnout informace, které činí potřebu podstatné reorganizace hodnověrnou.

73.   Z výše uvedeného vyplývá, že informace, které mají být výrobcem poskytnuty v případě výpovědi se zkrácenou výpovědní lhůtou, nemusejí obsahovat plně zpracovaný plán reorganizace. Takový požadavek by zacházel nad rámec toho, co je nezbytné k legálnímu uplatnění zvláštní výpovědní lhůty.

74.   Jak jsem již uvedl v bodech 15 až 26 výše, příslovce „zásadně“ („gennemgribende“) nemá v dánské verzi čl. 5 odst. 3 první odrážky žádný zvláštní význam kromě toho, že potřeba, již výrobce učiní hodnověrnou, musí být taková, že se reorganizace celé distribuční sítě nebo její podstatné části jeví přiměřenou.

75.   V bodě 71 jsem již nepřímo naznačil odpověď na devátou otázku: pokud změna interních nebo externích objektivních hospodářských okolností vede k potřebě výrobce reorganizovat celou svou distribuční síť nebo její podstatnou část, lze na druhou stranu rovněž předpokládat, že neprovede-li takovou reorganizaci, bude to pro něj mít nepříznivé hospodářské důsledky.

C –    Desátá otázka: kdo nese důkazní břemeno?

76.   Na otázku, kdo nese důkazní břemeno, lze s ohledem na výše uvedené odpovědět snadno: je to právě výrobce, který má v úmyslu využít zvláštní možnosti vypovědět dohodu. Je to tedy on, komu přísluší věrohodně prokázat, že byly splněny podmínky, na jejichž základě lze uplatnit zkrácenou výpovědní lhůtu.

77.   Krom toho podle judikatury Soudního dvora platí, že kdo se dovolává výjimky ve smyslu čl. 81 odst. 3 ES, včetně blokové výjimky, musí prokázat, že byly splněny podmínky k tomu, aby tak mohl učinit(29): proto ten, kdo se dovolává takového zvláštního způsobu vypovězení dohody, jaký je stanoven v rámci blokové výjimky, musí prokázat, že byly splněny podmínky, aby tak mohl učinit.

D –    Jedenáctá otázka: je vstup nařízení č. 1400/2002 v platnost sám o sobě dostatečným důvodem pro vypovězení dohody o distribuci se zkrácenou výpovědní lhůtou?

78.   Pro zodpovězení této otázky je namístě rozlišit mezi vstupem v platnost nového nařízení jako takovým a případnými změnami v hospodářském kontextu výroby a prodeje motorových vozidel, které z tohoto nařízení vyplývají.

79.   Vstup nařízení v platnost není sám o sobě skutečností nebo okolností, která by jakožto objektivní změna okolností mohla činit nezbytným vypovězení stávajících dohod o distribuci se zkrácenou výpovědní lhůtou.

80.   Bloková výjimka je jednou z možností poskytnutých hospodářským subjektům, aby se zákaz podle čl. 81 odst. 1 ES nevztahoval na některá ustanovení omezující hospodářskou soutěž obsažená v dohodách o distribuci, které uzavírají. Využití této možnost nicméně záleží na nich samotných(30).

81.   To nevylučuje, že vstup nové blokové výjimky v platnost může skutečně mít takové hospodářské následky, že hospodářský kontext, v jakém se musejí pohybovat výrobci motorových vozidel, se natolik změní, že vznikne potřeba reorganizace distribuční sítě.

82.   Nová bloková výjimka stanovená nařízením č. 1400/2002 se však zásadním způsobem liší od předcházející blokové výjimky upravené nařízením č. 1475/95, a jelikož ponechává výrobcům a distributorům různé možnosti, tyto poskytují široký výběr distribučních variant umožňujících dotyčným hospodářským subjektům konkurovat si ku prospěchu spotřebitele.

83.   Podle vysvětlující brožury týkající se nařízení č. 1400/2002(31) je účelem nové blokové výjimky otevřít cestu širšímu používání nových distribučních technik, jako je prodej přes Internet a prostřednictvím koncesionářů prodávajících více značek. Navíc budou mít majitelé vozidel více možností, pokud jde o volbu místa, kde si dají provést opravu a údržbu, a rovněž o náhradní díly, jež k tomu budou použity.

84.   V souladu s tímto cílem jsou odstraněna restriktivní jednání, jako je možnost kombinovat výhradní distribuci a distribuci selektivní a povinnost zajistit zároveň prodej nových vozidel a servis.

85.   Z toho vyplývá, že hospodářské podmínky výroby, prodeje a údržby vozidel se mohou výrazně změnit po vstupu nařízení č. 1400/2002 v platnost, což je podle bodů odůvodnění toho nařízení jeho výslovným cílem(32).

86.   Za těchto okolností lze připustit, že nová bloková výjimka může ovlivnit podmínky prodeje motorových vozidel do té míry, že vznikne potřeba přizpůsobit stávající distribuční sítě(33).

87.   Vnitrostátnímu soudu přísluší určit, zda nové okolnosti vyplývající z nové blokové výjimky mohou činit naprosto potřebnou reorganizaci celé distribuční sítě nebo její podstatné části.

VII – Závěry

88.   S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr na otázky položené Østre Landsret odpověděl následovně:

„První až třetí otázka:

–       Výrobce, který na základě čl. 5 odst. 3 první odrážky nařízení Komise (ES) č. 1475/95 ze dne 28. června 1995 o použití čl. [81] odst. 3 Smlouvy na kategorie dohod o distribuci a servisu motorových vozidel vypoví dohodu o distribuci se zkrácenou výpovědní lhůtou jeden rok, musí uplatnění této mimořádné výpovědní lhůty v oznámení obsahujícím výpověď odůvodnit alespoň potřebou zachovat nebo zvýšit hospodářskou účinnost distribuční sítě s ohledem na interní nebo externí objektivní hospodářské změny, s nimiž se potýká, a tato potřeba musí být mimoto natolik významná, že musí vést k reorganizace celé distribuční sítě nebo její podstatné části.

Čtvrtá až devátá otázka

–       V oznámení, jímž je distributor uvědomen o výpovědi dohody se zkrácenou výpovědní lhůtou, musí výrobce uvést interní nebo externí objektivní hospodářské okolnosti, které mohou dokládat potřebu reorganizace celé distribuční sítě nebo její podstatné části.

–       Vnitrostátní soud může ověřit existenci těchto hospodářských okolností a jejich význam.

–       Informace, které je výrobce povinen poskytnout, však nemusejí obsahovat více skutečností, než kolik je zapotřebí k uplatnění zkrácené výpovědní lhůty.

–       Příslovce ,zásadně‘ (,gennemgribende‘) nemá v dánské verzi čl. 5 odst. 3 první odrážky žádný zvláštní význam kromě toho, že potřeba, již výrobce učiní hodnověrnou, musí být taková, že se reorganizace celé distribuční sítě nebo její podstatné části jeví přiměřenou.

–       Pokud změna interních nebo externích objektivních hospodářských okolností vede k potřebě výrobce reorganizovat celou svou distribuční síť nebo její podstatnou část, lze na druhou stranu rovněž předpokládat, že neprovede-li takovou reorganizaci, bude to pro něj mít nepříznivé hospodářské důsledky.

Desátá otázka

–       Důkazní břemeno k prokázání podmínek pro uplatnění výpovědi se zkrácenou výpovědní lhůtou nese v souladu s čl. 5 odst. 3 první odrážkou nařízení č. 1475/95 výrobce.

Jedenáctá otázka

–       Článek 5 odst. 3 první odrážka nařízení (ES) č. 1475/95 musí být vykládán tak, že vstup v platnost nařízení Komise (ES) č. 1400/2002 ze dne 31. července 2002 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel nemá sám o sobě za následek splnění podmínek pro vypovězení dohody o distribuci se zkrácenou výpovědní lhůtou ze strany výrobce.

–       Vstup v platnost výše uvedeného nařízení však může vést k takové změně objektivních hospodářských okolností na straně výrobce, že je odůvodněna výpověď se zkrácenou výpovědní lhůtou.

–       Výrobci přísluší prokázat, že tomu tak je.“

---

1 – Původní jazyk: nizozemština.

---

2 – Úř. věst. L 145, s. 25.

---

3 –      Francouzská a dánská verze užívají srovnatelných pojmů, a sice „extraordinaire“ a „ekstraordinaert“, kdežto anglická verze neobsahuje ekvivalentní přídavné jméno.

---

4 – Dánská verze první odrážky odstavce 3 téhož článku poukazuje na potřebu reorganizovat „zásadně celou síť nebo její část“.

---

5 – Evropská komise – Generální ředitelství IV „Hospodářská soutěž“, distribuce motorových vozidel [nařízení (ES) č. 1475/95 zveřejněné v Úředním věstníku L 145 ze dne 29. června 1995], vysvětlující brožura IV/9509/95 FR. Tato brožura je dostupná pouze ve francouzském, anglickém a německém znění.

---

6 – Tato otázka zní: „Est-il possible de mettre fin à l’accord de manière anticipée?“ (Je možné ukončit dohodu předčasně?)

---

7 –      „Výrobce má právo ukončit dohodu předčasně (s výpovědní lhůtou jeden rok), jestliže musí reorganizovat celou svoji síť nebo její podstatnou část. Potřeba reorganizace se určuje společnou dohodou stran, nebo, pokud to požaduje distributor, je určena nezávislým odborníkem nebo rozhodcem. Využití služeb nezávislého odborníka nebo rozhodce nemá vliv na právo stran obrátit se na vnitrostátní soud na základě vnitrostátního práva [čl. 5 odst. 3]. Jestliže se dodavateli v dohodě přiznává právo jednostranné výpovědi přesahující meze stanovené nařízením, automaticky ztrácí výhodu blokové výjimky [čl. 6 odst. 1 bod 5 (…)].

---

Tato možnost předčasné výpovědi byla zavedena, aby výrobce mohl pružně přizpůsobit svůj systém distribuce [devatenáctý bod odůvodnění]. Může vzniknout potřeba přistoupit k reorganizaci z důvodu chování soutěžitelů nebo z důvodu vývoje hospodářských okolností, ať je vývoj vyvolán vnitřním rozhodnutím výrobce, nebo vnějšími událostmi, jako například uzavřením podniku zaměstnávajícího mnoho pracovních sil v určitém regionu. Vzhledem k množství situací, které mohou nastat, je nereálné snažit se o výčet všech možných důvodů reorganizace.

---

Právě přezkum konkrétní organizace sítě výrobce umožňuje případ od případu rozhodnout, zda je zasažena ,podstatná‘ část sítě, či nikoli. ,Podstatná‘ s sebou nese aspekt zároveň hospodářský i zeměpisný, který může být omezen na síť v dotčeném členském státě, nebo v jeho části. V každém případě musí výrobce dospět k dohodě, ať prostřednictvím nezávislého odborníka, nebo rozhodce, se svým distributorem, jehož dohoda o distribuci je vypovídána, avšak nikoli s ostatními nepřímo dotčenými distributory.“ (neoficiální překlad)

---

8 – Nařízení Komise ze dne 31. července 2002 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel (Úř. věst. L 203, s. 30; Zvl. vyd. 08/02, s. 158).

---

9 – Evropská komise – Generální ředitelství „Hospodářská soutěž“, nařízení Komise (ES) č. 1400/2002 ze dne 31. července 2002 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel, vysvětlující brožura, (http://europa.eu.int.comm/competition/car_sector).

---

10 – Otázka 20 zní: „Jak v přechodném období vypovědět dohody podle nařízení č. 1475/95?“

---

11 – Viz zejména rozsudky ze dne 5. prosince 1967, Van der Vecht (19/65, Recueil, s. 445), a ze dne 9. srpna 1994, Francie v. Komise (C‑327/91, Recueil, s. 3641, bod 35).

---

12 – Viz zejména rozsudky ze dne 24. října 1996, Kraaijeveld a další (C‑72/95, Recueil, s. I‑5403, body 28 až 31), a ze dne 5. prosince 1996, Merck a Beecham (C‑276/95 a C‑278/95, Recueil, s. I‑6285, body 21 až 24).

---

13 – Viz zejména rozsudek ze dne 3. března 1977, North Kerry Milk Products (80/76, Recueil, s. 425, bod 11).

---

14 – Viz zejména rozsudek ze dne 2. dubna 1998, EMU Tabac a další (C‑296/95, Recueil, s. I‑ 1605, bod 36.)

---

15 – Uvedena v bodě 4 výše.

---

16 – Uvedena v bodě 6 výše.

---

17 – Viz zejména rozsudky ze dne 24. února 1987, Deufil v. Komise (310/85, Recueil, s. 901, bod 22), a ze dne 14. ledna 1997, Španělsko v. Komise (C‑169/95, Recueil, s. I‑135, bod 22).

---

18 – Viz zejména rozsudky ze dne 24. března 1993, CIRF a další v. Komise (C‑313/90, Recueil, s. I‑1125, body 34 a 36), a rozsudky Soudu ze dne 5. března 1997, WWF UK v. Komise (T‑105/95, Recueil, s. II‑313, body 53 až 55), a ze dne 20. března 2002, LR AF 1998 v. Komise (T‑23/99, Recueil, s. II‑ 1705, bod 274).

---

19 – Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205.

---

20 – Věci A. Brünsteiner [(C‑376/05) a Autohaus Hilgert (C‑377/05), viz Úř. věst. 2006, C 10, s. 8)] a City Motors Groep (C‑421/05, Úř. věst. 2006, C 36, s. 21).

---

21 – Viz zejména P. Kileste a C. Staudt, „Le règlement n° 1400/2002, du 31 juillet 2002, de la Commission européenne en matière de distribution automobile“, Journal des Tribunaux 2003, s. 141, bod 76.

---

22 – Článek 3 odst. 4 nařízení č. 1400/2002 stanoví: „Výjimka se použije za podmínky, že vertikální dohoda uzavřená s distributorem nebo servisním pracovníkem stanovuje, že dodavatel, který chce podat výpověď smlouvy, musí tuto výpověď podat písemně a musí uvést podrobné, objektivní a transparentní důvody výpovědi, aby se zabránilo dodavateli ukončit vertikální dohodu s distributorem nebo servisním pracovníkem kvůli činnostem, které nesmí být podle tohoto nařízení omezeny“.

---

Devátý bod odůvodnění zní: „Aby se dodavateli zabránilo vypovědět dohodu proto, že distributor nebo servisní pracovník se chovají tak, že podporují hospodářskou soutěž, např. provádějí aktivní nebo pasivní prodeje cizím zákazníkům, obchodují s více značkami nebo si najímají subdodavatele na servis oprav a údržby, každá výpověď musí jasně písemně uvádět důvody, které musí být objektivní a transparentní. Aby se také posílila nezávislost distributorů a servisních pracovníků na jejich dodavatelích, je třeba navíc stanovit minimální výpovědní lhůty v případě neobnovení dohod uzavíraných na dobu určitou a pro vypovězení dohod uzavíraných na dobu neurčitou“.

---

23 – Viz čl. 3 odst. 5 citovaný výše v bodě 5.

---

24 – Toto stanovisko je obsaženo ve výše uvedeném dopise (bod 17 výše), který dánský orgán pro hospodářskou soutěž zaslal Dánské federaci distributorů motorových vozidel.

---

25 – Uvedený výše v bodě 3.

---

26 – Viz zejména obdobě rozsudek ze dne 11. července 1989, Belasco a další v. Komise (246/86, Recueil, s. 2117).

---

27 – Viz body 27 až 45 výše.

---

28 – Jedná se zejména o znění první věty tohoto devatenáctého bodu odůvodnění: „Článek 5 odst. 2 body 2 a 3 a čl. 5 odst. 3 stanoví minimální podmínky pro výjimku týkající se doby trvání a vypovězení dohody o distribuci a servisu, protože z důvodu investic distributora za účelem zlepšení struktury distribuce a servisu smluvních výrobků je závislost distributora na dodavateli značně zvýšená v případě dohod uzavřených na krátkou dobu nebo dohod s krátkou výpovědní lhůtou“. (neoficiální překlad)

---

29 – Rozsudek ze dne 17. ledna 1984, VBVB a VBBB v. Komise (43/82 a 63/82, Recueil, s. 19, body 52 a 61).

---

30 – Rozsudky ze dne 18. prosince 1986, VAG France (10/86, Recueil, s. 4071, bod 16), ze dne 5. června 1997, VAG (C‑41/96, Recueil, s. I‑3123, bod 61), a ze dne 30. dubna 1998, Cabour (C‑230/96, Recueil, s. I‑2055, bod 46).

---

31 – Uvedená výše v poznámce pod čarou 9, s. 3 a 11.

---

32 – Viz zejména dvanáctý bod odůvodnění a následující.

---

33 – Komise to připustila implicitně ve své odpovědi na otázku 20 ve vysvětlující brožuře týkající se nařízení č. 1400/2002: „Uplynutí doby platnosti nařízení č. 1475/95 dne 30. září 2002 a jeho nahrazení novým nařízením neznamená, že síť musí být de facto reorganizována. Nicméně výrobce automobilů může rozhodnout o reorganizaci podstatné části svojí sítě po vstupu v platnost nového nařízení […]“. Komise zaujala mnohem jasnější postoj ve svém písemném vyjádření.