Věc C-525/04 P

Španělské království

v.

Lenzing AG

„Kasační opravný prostředek – Státní podpory – Nevymáhání dlužných příspěvků, poplatků z prodlení a úroků – Přípustnost – Kritérium soukromého věřitele“

Stanovisko generální advokátky J. Kokott přednesené dne 1. února 2007          

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 22. listopadu 2007          

Shrnutí rozsudku

1.     Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně

(Článek 88 ES a čl. 230 čtvrtý pododstavec ES)

2.     Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Chybné posouzení skutkového stavu – Nepřípustnost – Přezkum posouzení důkazů Soudním dvorem – Vyloučení s výjimkou případu zkreslení

(Článek 225 ES; statut Soudního dvora, čl. 58 první pododstavec)

3.     Podpory poskytované státy – Rozhodnutí Komise konstatující slučitelnost vnitrostátního opatření s čl. 87 odst. 1 ES – Uplatnění kritéria soukromého věřitele Komisí

(Článek 87 odst. 1 ES)

1.     Jiné subjekty než adresáti rozhodnutí mohou tvrdit, že jsou osobně dotčeny ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES, pouze pokud je toto rozhodnutí zasahuje z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo z důvodu faktické situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát takového rozhodnutí.

Pokud jde konkrétněji o oblast státních podpor, jiné subjekty než adresáti, které zpochybní opodstatněnost rozhodnutí o posouzení podpory, jsou považovány za osobně dotčené uvedeným rozhodnutím v případě, že jejich postavení na trhu je podstatně zasaženo podporou, která je předmětem dotčeného rozhodnutí. V tomto ohledu samotná okolnost, že akt může mít určitý vliv na soutěžní poměry na relevantním trhu a že se dotčený podnik mohl nacházet v jakémkoli vztahu soutěže vůči tomu, kdo má prospěch z tohoto aktu, nemůže v žádném případě postačovat k tomu, aby uvedený podnik mohl být považován za osobně dotčený uvedeným aktem. Podnik se tedy nemůže spoléhat výlučně na své postavení soutěžitele ve vztahu k podniku-příjemci, ale musí mimoto prokázat, že se nachází v takové faktické situaci, jaká jej individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým byl individualizován adresát rozhodnutí.

Nicméně takové zvláštní postavení, jaké charakterizuje jiný subjekt než adresáty rozhodnutí, vůči jakémukoliv jinému hospodářskému subjektu, by nemělo být nezbytně vyvozováno z takových poznatků, jako jsou významný pokles obratu, nezanedbatelné finanční ztráty nebo podstatné snížení podílů na trhu v důsledku udělení dotčené podpory. Udělení státní podpory totiž může zasáhnout do konkurenčního postavení subjektu rovněž jinými způsoby, zejména tím, že způsobí ušlý zisk nebo vývoj méně příznivý než ten, který by byl zaznamenán v případě neexistence takové podpory. Rovněž intenzita takového zásahu se může lišit v závislosti na značném počtu takových faktorů, jako je zejména struktura dotčeného trhu nebo povaha dotčené podpory. Prokázání podstatného zásahu do konkurenčního postavení na trhu tedy nemůže být omezeno na existenci určitých důkazů nasvědčujících zhoršení jeho obchodní nebo finanční výkonnosti.

(viz body 30–35)

2.     Pouze Soud je příslušný ke zjištění a posouzení relevantních skutkových okolností, jakož i k posouzení důkazů. Posouzení těchto skutkových okolností a důkazů tedy nepředstavuje, s výhradou případu, kdy by došlo k jejich zkreslení, právní otázku, která podléhá jako taková přezkumu Soudního dvora v rámci řízení o kasačním opravném prostředku.

(viz bod 54)

3.     Přezkum Komise týkající se otázky, zda určitá opatření mohou být kvalifikována jako státní podpora z důvodu, že veřejné orgány nejednaly týmž způsobem jako soukromý věřitel, vyžaduje provedení komplexního hospodářského posouzení. Jestliže Soudní dvůr přiznává Komisi určitý prostor pro uvážení v hospodářské oblasti, neznamená to, že soud Společenství nesmí přezkoumávat výklad údajů hospodářské povahy provedený Komisí. Soud Společenství totiž musí ověřit nejen věcnou správnost uplatňovaných důkazů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale musí rovněž přezkoumat, zda tyto skutečnosti představují veškeré rozhodné údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda lze o ně opřít vyvozené závěry. Nicméně v rámci tohoto přezkumu mu nepřísluší nahradit hospodářské posouzení Komise vlastním posouzením.

V případě, kdy orgán Společenství disponuje širokou posuzovací pravomocí, má přezkum dodržování určitých procesních záruk zásadní význam. K těmto zárukám patří i povinnost příslušného orgánu zkoumat pečlivě a nestranně všechny rozhodné skutečnosti projednávaného případu a dostatečným způsobem odůvodnit své rozhodnutí.

(viz body 56–59)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)

22. listopadu 2007(*)

„Kasační opravný prostředek – Státní podpory – Nevymáhání dlužných příspěvků, poplatků z prodlení a úroků – Přípustnost – Kritérium soukromého věřitele“

Ve věci C‑525/04 P,

jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 Statutu Soudního dvora, podaný dne 27. prosince 2004,

Španělské království, zastoupené J. M. Rodríguez Cárcamem, jako zmocněncem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

účastník řízení podávající kasační opravný prostředek,

přičemž dalšími účastníky řízení jsou:

Komise Evropských společenství, zastoupená V. Kreuschitzem a J. Buendía Sierrou, jako zmocněnci, ve spolupráci s M. Núñez-Müllerem, Rechtsanwalt, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalovaná v prvním stupni,

Lenzing AG, se sídlem v Lenzing (Rakousko), zastoupená U. Soltészem, Rechtsanwalt,

žalobkyně v prvním stupni,

SOUDNÍ DVŮR (první senát),

ve složení P. Jann, předseda senátu, A. Tizzano (zpravodaj), R. Schintgen, A. Borg Barthet a E. Levits, soudci,

generální advokátka: J. Kokott,

vedoucí soudní kanceláře: B. Fülöp, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 14. prosince 2006,

po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 1. února 2007,

vydává tento

Rozsudek

1       Svým kasačním opravným prostředkem se Španělské království domáhá zrušení rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 21. října 2004, Lenzing v. Komise (T‑36/99, Sb. rozh. s. II‑3597, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Soud částečně zrušil rozhodnutí Komise 1999/395/ES ze dne 28. října 1998 o státní podpoře poskytnuté Španělskem Sniace SA, se sídlem v Torrelavega, Cantabria (Úř. věst. 1999, L 149, s. 40, dále jen „rozhodnutí ze dne 28. října 1998“), ve znění rozhodnutí Komise 2001/43/ES ze dne 20. září 2000 (Úř. věst. 2001, L 11, s. 46, dále jen „sporné rozhodnutí“).

 Skutkový základ sporu

2       V bodech 8 až 29 napadeného rozsudku Soud objasnil skutkový základ sporu následovně:

„8      Lenzing AG [dále jen ,žalobkyně‘] je rakouská společnost, která vyrábí a uvádí na trh vlákna z celulózy (viskózy, modalu a lyocellu).

9      Sniace SA (dále jen ,Sniace‘) je španělská společnost, která vyrábí celulózu, papír, vlákna z viskózy, syntetická vlákna a vlákna ze sulfátu sodného. […]

10      V březnu 1993 prohlásily španělské soudy zastavení plateb Sniace, která byla již několik let v hospodářských a finančních obtížích. V říjnu 1996 uzavřeli soukromí věřitelé Sniace dohodu, podle níž přeměnili 40 % svých pohledávek za touto společností na akcie této společnosti; tato dohoda vedla ke zrušení zastavení plateb. Veřejní věřitelé Sniace se rozhodli neúčastnit se této dohody, když využili svého práva zdržet se.

11      Dne 5. listopadu 1993 a 31. října 1995 uzavřela Sniace s Fogasa [španělský záruční mzdový fond] dohody týkající se splácení nedoplatků mezd a náhrad posledně jmenovanému orgánu, které vyplatil zaměstnancům Sniace. První dohoda stanovila splácení částky 897 652 789 španělských peset (ESP) zvýšené o 465 055 911 ESP úroků vypočítaných podle zákonné úrokové sazby ve výši 10 % pololetními splátkami po dobu osmi let (dále jen ,dohoda ze dne 5. listopadu 1993‘). Druhá dohoda stanovila splácení částky 229 424 860 ESP zvýšené o 110 035 018 ESP úroků vypočítaných podle zákonné úrokové sazby ve výši 9 % pololetními splátkami po dobu osmi let (dále jen ,dohoda ze dne 31. října 1995‘). Za účelem zajištění pohledávek Fogasa zřídila Sniace ve prospěch Fogasa dne 10. srpna 1995 zástavní právo ke dvěma ze svých nemovitostí. V červnu 1998 činila částka splacená Sniace v rámci těchto dvou dohod 186 963 594 ESP.

12      Dne 8. března 1996 hlavní finanční správa sociálního zabezpečení (dále jen ,HFSSZ‘) uzavřela se Sniace dohodu o stanovení splátkového kalendáře pro splácení jejího dlužného pojistného na sociální zabezpečení v celkové výši 2 903 381 848 ESP, týkající se období od února 1991 do února 1995 (dále jen ,dohoda ze dne 8. března 1996‘). Tato dohoda upravila splácení této částky zvýšené o úroky vypočítané podle zákonné úrokové sazby ve výši 9 % v 96 měsíčních splátkách až do března 2004. Tato dohoda byla změněna dohodou ze dne 7. května 1996, která upravila odložení splátek po dobu jednoho roku, splácení v 84 měsíčních splátkách a použití zákonné úrokové sazby ve výši 9 % (dále jen ,dohoda ze dne 7. května 1996‘). Jelikož tyto dohody nebyly Sniace dodrženy, byly nahrazeny novou dohodou uzavřenou dne 30. září 1997 mezi touto společností a HFSSZ (dále jen ,dohoda ze dne 30. září 1997‘). Splácení se týkalo částky 3 510 387 323 ESP, odpovídající nedoplatkům pojistného na sociální zabezpečení za období od února 1991 do února 1997, přičemž tato částka byla zvýšena o poplatky z prodlení ve výši 615 056 349 ESP, a ke splacení muselo dojít v průběhu deseti let. Během prvních dvou let byly uhrazeny pouze úroky vypočítané podle roční sazby ve výši 7,5 %, zatímco během následujících let se splátky týkaly jistiny a úroků. K dubnu 1998 Sniace v rámci dohody ze dne 30. září 1997 splatila 216 118 863 ESP.

13      [Lenzing] zaslala dne 4. července 1996 Komisi stížnost ve věci několika státních podpor, které měly být poskytnuty Sniace během několika let počínaje koncem 80. let. Dopisem ze dne 26. listopadu a 9. prosince 1996 předala Komisi doplňující informace. Španělské orgány předložily připomínky dopisem ze dne 17. února 1997.

[…]

16      Dopisem ze dne 7. listopadu 1997 Komise sdělila španělské vládě svoje rozhodnutí zahájit řízení stanovené v čl. 93 odst. 2 Smlouvy o ES (nyní čl. 88 odst. 2 ES) ohledně některých z údajných podpor, na které poukazovala [Lenzing], mimo jiné ohledně dohod ze dne 5. listopadu 1993 a 31. října 1995 a ohledně ,nevymáhání pojistného na sociální zabezpečení od roku 1991‘, a vyzvala ji k předložení jejích připomínek. Ostatní členské státy a dotčené strany byly informovány o zahájení tohoto řízení a byly vyzvány k uplatnění svých případných připomínek zveřejněním tohoto dopisu v Úředním věstníku Evropských společenství ze dne 14. února 1998 (Úř. věst. C 49, s. 2). Španělská vláda předložila své připomínky dopisem ze dne 19. prosince 1997. Dotčené třetí strany, mezi nimi [Lenzing], která tak učinila dopisem ze dne 27. března 1998, předložily své připomínky, ke kterým španělská vláda sdělila své vyjádření dopisem ze dne 24. června 1998. Dopisem ze dne 16. dubna 1998 španělská vláda odpověděla na otázky položené Komisí dopisem ze dne 23. února 1997.

17      Dne 28. října 1998 Komise přijala rozhodnutí [ze dne 28. října 1998].

18      Výrok tohoto rozhodnutí zní následovně:

,Článek první

Následující státní podpora poskytnutá Španělskem [Sniace] je neslučitelná se společným trhem:

a)      dohoda ze dne 8. března 1996 (ve znění dohody ze dne 7. května 1996) uzavřená mezi Sniace a [HFSSZ] o novém splátkovém kalendáři pro splácení dluhu v celkové výši jistiny 2 903 381 848 ESP, v novém znění dohody ze dne 30. září 1997 o novém splátkovém kalendáři pro splácení dluhu v celkové výši jistiny 3 510 387 323 ESP v rozsahu, v němž úroková sazba byla nižší než tržní sazba; a

b)      dohody ze dne 5. listopadu 1993 a 31. října 1995 uzavřené mezi Sniace a [Fogasa] týkající se částky 1 362 708 700 ESP, respektive částky 339 459 878 ESP (včetně úroků) v rozsahu, v němž úroková sazba byla nižší než tržní sazba.

Pokud se týká ostatních skutečností, které byly předmětem řízení zahájeného na základě čl. [88 odst. 2 ES], totiž záruky za půjčku v celkové výši jedné miliardy [ESP] poskytnuté na základě zákona 7/93, mechanismu financování výstavby zařízení na zpracování odpadních vod a částečného zrušení dluhů městskou radou v Torrelavega, tato opatření nepředstavují podporu, takže je možné ukončit řízení […] Pokud se týká nevymáhání příspěvků na ochranu životního prostředí za období 1987-1995, Komise včas přijme samostatné rozhodnutí.

Článek 2

1.      Španělské království přijme veškerá nezbytná opatření k tomu, aby příjemce navrátil podporu uvedenou v článku 1, která mu již byla protiprávně poskytnuta.

[…]‘

19      Návrhem doručeným kanceláři Soudního dvora dne 24. prosince 1998 Španělské království podalo žalobu na zrušení rozhodnutí ze dne 28. října 1998 (věc C‑479/98). Řízení v této věci bylo poprvé přerušeno rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 23. února 1999 v souvislosti s očekávaným vyhlášením rozsudku Soudního dvora ve věci C‑342/96, Španělsko v. Komise, v jejímž rámci vyvstaly podobné otázky.

[…]

21      Dne 29. dubna 1999 Soudní dvůr vydal svůj rozsudek ve věci C‑342/96 (Recueil, s. I‑2459, dále jen ,rozsudek Tubacex‘). Soudní dvůr nejdříve konstatoval, že Fogasa neposkytuje půjčky podnikům v úpadku nebo podnikům nacházejícím se v nesnázích, ale vypořádává veškeré legitimní žádosti předložené zaměstnanci vyplácením peněžních prostředků a jejich následným navrácením podniky. Dodal, že Fogasa může uzavírat dohody o splácení, které mu umožňují stanovit splátkový kalendář nebo rozvrhnout platbu dlužných částek a stejně tak může HFSSZ povolit platbu dlužného pojistného na sociální zabezpečení na základě splátkového kalendáře nebo rozvržení plateb tohoto pojistného. Soudní dvůr následně poznamenal, že se stát nechoval jako veřejný investor, jehož zásah musí být srovnáván s chováním soukromého investora, který investuje svůj kapitál s cílem dosahování zisku ve víceméně krátkém časovém období, ale jako ,veřejný věřitel, který usiluje podobně jako soukromý věřitel o navrácení jemu dlužných částek a který za tímto účelem uzavírá s dlužníkem dohody, podle kterých je pro nahromaděné dluhy stanoven splátkový kalendář nebo jsou jejich platby rozvrženy za účelem usnadnění jejich splácení‘ (bod 46). Upřesnil, že dotčené dohody byly uzavřeny z toho důvodu, že Tubacex měl již předem existující právní povinnost přistoupit ke splácení mezd předem vyplacených ze strany Fogasa a k platbě dlužného pojistného na sociální zabezpečení a že tyto dohody tedy nezaložily nové dluhy Tubacex vůči veřejným orgánům (bod 47). Soudní dvůr konečně prohlásil, že ,úroky obvykle používané na tento druh pohledávek jsou úroky, které jsou určeny k náhradě škody utrpěné věřitelem z důvodu prodlení při plnění povinnosti dlužníka splnit svůj dluh, tedy úroky z prodlení‘ a že ,[za] předpokladu, že by se sazba úroků z prodlení použitelná na dluhy vůči veřejnému věřiteli lišila od sazby použitelné na dluhy vůči soukromému věřiteli, by bylo třeba uplatnit tuto posledně jmenovanou sazbu v případě, že by byla vyšší než sazba prvně uvedená‘ (bod 48). S ohledem na tyto skutečnosti Soudní dvůr zrušil rozhodnutí 97/21 v rozsahu, v němž prohlásilo opatření přijatá Španělským královstvím ve prospěch [Tubacex] za neslučitelná s článkem [87 ES], jelikož úroková sazba 9 % použitá na částky, které dlužila Tubacex [Fogasa] a HFSSZ, je nižší než sazby uplatňované na trhu‘.

[…]

23      V návaznosti na rozsudek Tubacex Komise znovu přezkoumala rozhodnutí ze dne 28. října 1998. Dopisem ze dne 16. února 2000 sdělila španělské vládě své rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 ES vzhledem ke ,znakům podpory [...] pokládaným za neslučitelné se společným trhem uvedeným v článku 1 rozhodnutí [ze dne 28. října 1998]‘ a vyzvala ji k předložení jejích připomínek. […]

24      Dne 20. září 2000 přijala Komise [sporné] rozhodnutí.

[…]

26      Komise došla [v tomto rozhodnutí] […] k závěru, že ,dohody o splácení uzavřené mezi Fogasa a Sniace a dohoda o novém splátkovém kalendáři uzavřená mezi správou sociálního zabezpečení a Sniace ne[představovaly] státní podpory‘ (bod 31 odůvodnění), a že následkem toho ,[bylo] namístě změnit její rozhodnutí [ze dne 28. října 1998]‘ (bod 32 odůvodnění).

27      Výrok [sporného] rozhodnutí stanoví:

‚Článek 1

Rozhodnutí [ze dne 28. října 1998] se mění následovně:

1)      Článek 1 odst. 1 se nahrazuje následujícím odstavcem:

»Následující opatření provedená Španělskem ve prospěch [Sniace] nepředstavují státní podpory:

a)      dohoda ze dne 8. března 1996 (ve znění dohody ze dne 7. května 1996) uzavřená mezi Sniace a [HFSSZ] o novém splátkovém kalendáři pro splácení dluhu v celkové výši jistiny 2 903 381 848 [ESP] (neboli 17 449 676,34 eur), ve znění nové dohody ze dne 30. září 1997 o novém splátkovém kalendáři pro splácení dluhů v celkové výši jistiny 3 510 387 323 [ESP] (neboli 21 097 852,72 EUR) a 

b)      dohody ze dne 5. listopadu 1993 a ze dne 31. října 1995 uzavřené mezi Sniace a [Fogasa] týkající se částek ve výši 1 362 708 700 [ESP] (neboli 8 190 044,23 eur), respektive 339 459 878 [ESP] (neboli 2 040 194,96 eur).«

2)      Článek 2 se ruší.

[…]‘

[…]

29      Usnesením ze dne 4. prosince 2000 předseda Soudního dvora nařídil výmaz věci C‑479/98 z rejstříku Soudního dvora.“

 Řízení před Soudem a napadený rozsudek

3       Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 11. února 1999 podala Lenzing žalobu směřující k částečnému zrušení rozhodnutí ze dne 28. října 1998. Lenzing poté, co Komise přijala sporné rozhodnutí, předložila své vyjádření dopisem zapsaným v kanceláři Soudu dne 12. února 2001, ve kterém zejména přeformulovala svá návrhová žádání a navrhla, aby Soud článek 1 sporného rozhodnutí zrušil v rozsahu, v němž stanoví, že nevymáhání pohledávek, poplatků z prodlení a úroků dlužných HFSSZ, dohody ze dne 8. března 1996, 7. května 1996 a 30. září 1997, nevymáhání pohledávek a úroků z prodlení dlužných Fogasa, jakož i dohody ze dne 5. listopadu 1993 a 31. října 1995 nepředstavují státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES.

4       Soud napadeným rozsudkem nejprve zamítl námitku nepřípustnosti vznesenou Španělským královstvím a Komisí a učinil zejména závěr, že Lenzing musí být považována za osobně dotčenou sporným rozhodnutím.

5       Soud v tomto ohledu v bodu 73 napadeného rozsudku připomněl ustálenou judikaturu Soudního dvora, podle které subjekty jiné než adresáti rozhodnutí mohou tvrdit, že jsou osobně dotčeny pouze tehdy, pokud jsou tímto rozhodnutím zasaženy z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo faktické situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým je individualizován adresát takového rozhodnutí.

6       Soud dále v bodě 74 uvedeného rozsudku zdůraznil, že co se týče konkrétněji oblasti státních podpor, jako osobně dotčené rozhodnutím Komise, jímž je ukončeno formální vyšetřovací řízení zahájené na základě čl. 88 odst. 2 ES v souvislosti s individuální podporou (dále jen „formální vyšetřovací řízení“), byly kromě podniku-příjemce uznány i konkurenční podniky tohoto posledně jmenovaného podniku, které hrály aktivní roli v rámci tohoto řízení, pokud jejich postavení na trhu bylo podstatným způsobem dotčeno opatřením, které je předmětem napadeného rozhodnutí (rozsudek ze dne 28. ledna 1986, Cofaz a další v. Komise, 169/84, Recueil, s. 391, bod 25).

7       Zaprvé, pokud jde o účast Lenzing na formálním řízení, nalézací soud v bodech 77 až 79 napadeného rozsudku konstatoval, že Lenzing podala stížnost vedoucí k zahájení tohoto řízení a aktivně se tohoto řízení účastnila předložením podrobných vyjádření.

8       Zadruhé, co se týče zásahu do konkurenčního postavení Lenzing, Soud v bodě 80 uvedeného rozsudku připomněl, že ve fázi přezkumu přípustnosti postačuje, aby žalobkyně uvedla příslušným způsobem důvody, pro něž může rozhodnutí Komise poškodit její legitimní zájmy tím, že se podstatným způsobem dotkne jejího postavení na předmětném trhu.

9       Nalézací soud dále v bodech 81 až 91 napadeného rozsudku zkoumal argumenty vznesené Lenzing za účelem prokázání zásahu do jejího postavení na trhu. Tyto body mají následující znění:

„81      V projednávaném případě je namístě konstatovat, že ve své žalobě [Lenzing] zdůraznila skutečnost, že údajné podpory poškodily její konkurenční postavení na trhu s vlákny z viskózy v rozsahu, v němž umožnily Sniace uměle se udržet v činnosti, zatímco se tento trh vyznačuje omezeným počtem výrobců, čilou hospodářskou soutěží a značnou nadměrnou kapacitou.

82      Pro prokázání existence takové nadměrné kapacity [Lenzing] výslovně odkázala na určité stránky z vyjádření, které předložila dne 27. března 1998 v návaznosti na zahájení [formálního vyšetřovacího] řízení a které jsou přiloženy k její žalobě. Tyto stránky obsahují údaje ohledně spotřeby, výroby a výrobních kapacit vláken z viskózy ve Společenství v letech 1992 až 1997, přičemž tyto údaje pocházejí od Comité international de la rayonne et des fibres synthétiques (Mezinárodní výbor pro umělé hedvábí a syntetická vlákna) (CIRFS).

83      Při jednání [Lenzing] mimoto odkázala na některé informace obsažené v její stížnosti ze dne 4. července 1996, rovněž připojené k její žalobě. V této stížnosti uvedla údaje o trhu vláken z viskózy, označila výrobce viskózy tehdy přítomné na trhu s uvedením odhadu jejich příslušných výrobních kapacit a upřesnila množství prodaných vláken z viskózy Sniace během let 1991 až 1995, přičemž zejména rozlišila množství prodaná ve Španělsku a množství vyvezená do Itálie.

84      Komise nepředložila žádnou skutečnost, která by mohla zpochybnit správnost informací poskytnutých [Lenzing]. Naopak uznává jak ve své námitce nepřípustnosti, tak v rozhodnutí ze dne 28. října 1998, že trh vláken z viskózy trpí nadměrnou kapacitou. Tak v bodě 74 odůvodnění tohoto rozhodnutí výslovně konstatuje, že ,Sniace působí v odvětví, které prochází poklesem, což vedlo některé z jejích soutěžitelů ke snížení jejich kapacit‘, že ,výroba těchto vláken v Evropském hospodářském prostoru poklesla z 760 000 tun v roce 1992 na 684 000 tun v roce 1997 (to je snížení o 10 %) a spotřeba se během téhož období snížila o 11 %‘ a že ,průměrná míra využití kapacit v průběhu tohoto období činila přibližně 84 %, což je málo pro odvětví s tak vysokou kapitálovou intenzitou‘.

85      Navíc musí být zdůrazněno, že Komise uznala jak ve svém rozhodnutí ze dne 28. října 1998 (bod 80 odůvodnění), tak ve [sporném rozhodnutí] (bod 29 odůvodnění), že podstatné finanční obtíže, s nimiž se potýkala Sniace, vážně ohrozily její šance na budoucí existenci, a pokud by HFSSZ přistoupila k nucenému výkonu svých pohledávek, mohlo by toto způsobit ukončení činnosti této společnosti. S přihlédnutím k velmi omezenému počtu výrobců na trhu a nadbytku výrobních kapacit, které existují na tomto trhu, by zánik Sniace mohl mít citelné účinky na konkurenční postavení zbývajících výrobců tím, že by se snížily jejich přebytečné kapacity a zlepšila by se jejich obchodní situace. Sniace sice nepatřila mezi nejvýznamnější výrobce vláken z viskózy ve Společenství, ale postavení, které zaujímala na trhu, nebylo zdaleka zanedbatelné. Tak musí být zejména připomenuto, že Komise konstatovala v bodě 9 odůvodnění rozhodnutí ze dne 28. října 1998, že se výrobní kapacita vláken z viskózy Sniace ,[pohybovala ve výši kolem] 32 000 tun (přibližně 9 % z celkové kapacity na úrovni Společenství)‘.

86      Je třeba konstatovat, že tyto skutečnosti prokazují, že postavení [Lenzing] na trhu je podstatným způsobem dotčeno [sporným] rozhodnutím.

87      [Lenzing] krom toho zdůraznila skutečnost, že údajné podpory umožnily Sniace prodávat své výrobky ve Společenství za ceny nižší přibližně o 20 % v porovnání s průměrnými cenami jejích soutěžitelů. Na podporu tohoto tvrzení [Lenzing] odkázala na prohlášení společností Courtauld plc a Säteri uvedená v bodech 15 a 17 odůvodnění rozhodnutí ze dne 28. října 1998. Ve své replice žalobkyně doplnila toto tvrzení o výslovný odkaz na svůj dopis ze dne 18. června 1997, připojený ke své žalobě, ve kterém poskytla Komisi doplňující informace o evropském trhu vláken z viskózy. V tomto dopise jsou uvedeny tabulky uvádějící zejména množství vláken z viskózy a modalu dodané Sniace a [Lenzing] do Španělska a Sniace a rakouskými výrobci do Francie a Itálie v letech 1989 až 1996. Uvedený dopis obsahuje rovněž údaje o dovozních cenách uplatňovaných ve Francii a v Itálii Sniace a jinými výrobci v letech 1989 až 1996. [Lenzing] přiložila mimoto ke své replice tabulky, ve kterých jsou uvedeny tytéž údaje pro období od roku 1997 až do poloviny roku 2001. Z těchto různých údajů vyplývá, že ve většině případů a s výjimkou výrobců ze zemí východní Evropy byly ceny Sniace nižší než ceny ostatních evropských výrobců.

88      Komise nezpochybňuje to, že Sniace prodávala své výrobky za ceny nižší než ceny jejích evropských soutěžitelů. Uvádí pouze, že obecný pokles cen o více než 30 %, ke kterému na trhu došlo mezi roky 1990 a 1996, není následkem poskytnutí údajných podpor Sniace, ale externích faktorů jako dovozů z Asie. Je namístě mimoto konstatovat, že v článku publikovaném ve specializované publikaci European Chemical News, kterou Komise připojila jako přílohu ke své námitce nepřípustnosti, je uvedeno, že ,pozorovatelé trhu tvrdí, že Sniace nadále vykonává negativní vliv na ceny, který překračuje její nízkou kapacitu z hlediska postavení na trhu‘.

89      Nelze tak vyloučit, že údajné podpory, z nichž jsou některé považovány samotnou Komisí za ,značná zvýhodnění‘ (bod 80 odůvodnění rozhodnutí ze dne 28. října 1998), umožnily Sniace prodávat své výrobky za ceny nižší než ceny jejích soutěžitelů, mezi nimi [Lenzing].

90      Konečně argument, který Komise vyvozuje ze skutečnosti, že v průběhu dotčených let měla [Lenzing] dobré výsledky a zvýšila svoji výrobu, postrádá jakoukoli relevanci. Podstatné dotčení postavení dotčené osoby na trhu se totiž nemusí nezbytně projevovat snížením její ziskovosti, snížením jejího podílu na trhu nebo vykázáním ztrát z podnikání. V této souvislosti se nabízí otázka, zda by se zúčastněná osoba nacházela ve výhodnějším postavení, kdyby rozhodnutí, jehož zrušení navrhuje, neexistovalo. Jak správně zdůrazňuje [Lenzing], může tato situace platně pokrýt případ, kdy na straně [Lenzing] vznikne ušlý zisk z důvodu poskytnutí zvýhodnění jednomu z jejích soutěžitelů veřejnými orgány.

91      Z výše uvedených úvah vyplývá, že [Lenzing] uvedla relevantním způsobem důvody, pro které [sporné] rozhodnutí bylo způsobilé poškodit její oprávněné zájmy tím, že se podstatným způsobem dotklo jejího postavení na trhu. Musí být tedy učiněn závěr o tom, že žalobkyně je [sporným] rozhodnutím osobně dotčena.“

10     Co se týče věci samé, Soud přijal žalobní důvod vznesený Lenzing, který vychází z porušení čl. 87 odst. 1 ES Komisí tím, že nesprávně použila kritérium soukromého věřitele.

11     Podle nalézacího soudu totiž Komise provedla zjevně nesprávné posouzení tím, že shledala, že předmětná chování HFSSZ a Fogasa splňovala kritérium soukromého věřitele. Úvaha Soudu k tomuto aspektu je vysvětlena v bodech 154 až 160 napadeného rozsudku následovně:

„154      Z[e] [sporného] rozhodnutí a z písemností Komise vyplývá, že Komise usuzuje ze tří důvodů, že se HFSSZ a Fogasa chovaly v projednávaném případě jako soukromý věřitel.

155      Zaprvé Komise činí srovnání mezi chováním těchto dvou orgánů a chováním soukromých věřitelů Sniace. Hlavní argument vyvozuje ze skutečnosti, že HFSSZ a Fogasa se s využitím svého práva zdržet se neúčastnily dohody z října 1996, a že se tedy na rozdíl od těchto soukromých věřitelů de facto nevzdaly 40 % částky svých pohledávek. […]

156      Toto první srovnání je zjevně nesprávné. HFSSZ a Fogasa byly totiž v odlišné situaci od situace soukromých věřitelů Sniace. V této souvislosti je třeba připomenout, že tyto orgány mají právo zdržet se, že jejich pohledávky jsou přednostní a že jim svědčí některá zajištění, tedy zástavní práva v případě HFSSZ a zástavní právo k nemovitosti v případě Fogasa. […]

157      Zadruhé se Komise dovolává skutečnosti, že Banesto nepřistoupila k exekuci svých pohledávek, třebaže byly tyto pohledávky zajištěny zástavním právem k nemovitostem […]

158      Je třeba konstatovat, že toto druhé srovnání zjevně není přesvědčivější než první. Žádný poznatek ze spisu totiž neumožňuje domnívat se, že Banesto byla v situaci srovnatelné se situací HFSSZ a Fogasa. V tomto ohledu je namístě poznamenat, že spis neobsahuje žádný, byť i stručný, údaj o okolnostech, za kterých bylo přijato rozhodnutí této banky nepřistoupit k exekuci svých pohledávek. […]

159      Zatřetí Komise tvrdí, že HFSSZ a Fogasa ,usilovaly o to, aby se zvýšily [jejich] šance na vymožení veškerých částek, které [jim] byly dlužné, aniž by utrpěly finanční ztráty‘ (bod 30 odůvodnění [sporného] rozhodnutí) tím, že uzavřely dotyčné dohody o novém splátkovém kalendáři a o splácení. V bodě 29 odůvodnění [sporného] rozhodnutí odkazujícím na její rozhodnutí ze dne 28. října 1998 upřesňuje, pokud jde o HFSSZ, že tím, že ,nepřistoupil k exekuci s cílem vyhnout se vyvolání likvidace podniku, [tento orgán] jednal takovým způsobem, aby se zvýšily šance na vymožení dluhu‘.

160      Je třeba konstatovat, že tato tvrzení nejsou nijak prokázána. Jednak jsou v přímém rozporu s opakovaným tvrzením Komise, podle kterého HFSSZ a Fogasa měly taková přednostní práva a dostatečná zajištění, že je nic nenutilo přistoupit k exekuci jejich pohledávek. Kromě toho Komise neměla dostatečné informace pro to, aby mohla posoudit s plnou znalostí věci vyhlídky na ziskovost a životaschopnost Sniace. Tak je třeba konstatovat, že Španělské království po výzvě Soudu v rámci opatření pro organizaci řízení […], aby sdělilo vývoj výsledků (obratu a zisků a ztrát) a objem zadlužení Sniace od roku 1991 do roku 2000, přiznalo, že nemá k dispozici tyto údaje. Za těchto okolností nemůže být hodnověrné tvrzení Komise, podle kterého ,španělská vláda [...] ujistila žalovanou hodnověrným způsobem, že správa sociálního zabezpečení jednala [...] s cílem ochránit všechna práva, která měla vůči Sniace‘. Navíc Komise neměla k dispozici žádný hodnověrný a realistický restrukturalizační plán týkající se Sniace. [...]“

12     V bodě 162 napadeného rozsudku Soud tudíž prohlásil první žalobní důvod za opodstatněný, a čl. 1 odst. 1 sporného rozhodnutí proto zrušil, aniž by považoval za nezbytné zkoumat druhý žalobní důvod vznesený Lenzing.

 Návrhová žádání účastníků řízení

13     Ve svém kasačním opravném prostředku Španělské království navrhuje, aby Soudní dvůr:

–       zrušil napadený rozsudek;

–       vyhověl návrhovým žádáním předloženým v prvním stupni a odmítl kasační opravný prostředek jako nepřípustný nebo podpůrně jej zamítl jako neopodstatněný,

–       uložil Lenzing náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku.

14     Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

–       zrušil napadený rozsudek;

–       vyhověl návrhovým žádáním předloženým v prvním stupni;

–       uložil Lenzing náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku.

15     Lenzing navrhuje, aby Soudní dvůr:

–       zamítl kasační opravný prostředek;

–       vyhověl návrhovým žádáním předloženým Lenzing v prvním stupni a

–       uložil Španělskému království náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku a Komisi náhradu nákladů řízení v prvním stupni.

 Ke kasačnímu opravnému prostředku

16     Na podporu svého kasačního opravného prostředku se Španělské království dovolává dvou důvodů. První důvod se týká přípustnosti žaloby podané Lenzing v řízení v prvním stupni, zatímco druhý důvod vychází z nesprávného výkladu kritéria soukromého věřitele provedeného Soudem.

 K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku

 Argumentace účastníků řízení

17     Španělské království, podporované Komisí, svým prvním důvodem kasačního opravného prostředku namítá, že Soud nesprávně právně posoudil věc tím, že se domníval, že Lenzing byla osobně dotčena sporným rozhodnutím ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES.

18     Španělská vláda nejprve s odvoláním zejména na výše uvedený rozsudek Cofaz a další v. Komise tvrdí, že Soud v rozporu s požadavky stanovenými judikaturou Společenství dospěl k tomuto závěru opíraje se výlučně o roli, kterou sehrála Lenzing během formálního vyšetřovacího řízení, přičemž nepřezkoumal nebo přinejmenším přezkoumal nesprávně, zda postavení tohoto podniku na trhu bylo sporným rozhodnutím podstatně dotčeno.

19     Španělské orgány v tomto ohledu uvádějí, že opatření přijatá Fogasa a HFSSZ ve vztahu ke Sniace, malému subjektu držícímu přibližně 10% podíl na trhu, nemohla způsobit Lenzing, která je podnikem náležícím ke skupině, jež patří k hlavním výrobcům vláken z viskózy Společenství, žádnou škodu. Během dotčeného období se navíc jak podíly na trhu, tak i zisky Lenzing zvýšily.

20     Nicméně Soud tyto skutečnosti neznal nebo je považoval za nerozhodné a naopak zohlednil skutečnosti charakterizující nikoliv postavení Lenzing na trhu, ale výlučně postavení Sniace, takové, jako jsou přežití tohoto podniku díky dotčeným podpůrným opatřením nebo úroveň cen, jež uplatňoval. Soud prvního stupně tak zbavil požadavek judikatury, týkající se skutečného a efektivního zásahu do konkurenčního postavení podniku, který podal stížnost, veškerého obsahu.

21     Španělská vláda dále Soudu vytýká, že své úvahy založil v podstatě na existenci ušlého zisku, který údajně utrpěla Lenzing z toho důvodu, že se Sniace udržela na trhu. Přitom i za předpokladu, že Lenzing skutečně takový ušlý zisk utrpěla, taková okolnost sama o sobě neumožňuje učinit závěr o splnění podmínky týkající se podstatného zásahu do postavení dotčeného subjektu na trhu. Požadavek takového zásahu krom toho vylučuje, aby, jak rozhodl Soud, bylo možné ušlý zisk předpokládat.

22     Podle španělských orgánů Lenzing každopádně žádný ušlý zisk neutrpěla, jak ukazuje skutečnost, že celkové postavení tohoto podniku se během dotčeného období zlepšilo. Nakonec uvádějí, že dotčená opatření neznamenala vklad finančních prostředků do Sniace, ale jednalo se o dohody o splácení dlužných částek s placením úroků, což mělo pro tento podnik za následek novou finanční zátěž. Nelze tedy tvrdit, že v případě neexistence těchto opatření by se soutěžitelé Sniace nezbytně nacházeli v lepším postavení.

23     Komise dodává, že z judikatury Společenství vyplývá, že soutěžiteli, který podal stížnost, přísluší uvést náležitým způsobem negativní dopady konkrétně a osobně utrpěné z důvodu poskytnutí podpory, jakož i stupeň závažnosti zásahu do jeho postavení na trhu. Soud přitom tyto požadavky, co se týče důkazního břemene týkajícího se takového zásahu, porušil tím, že se opíral pouze o obecné údaje o trhu a o účinky pociťované jinými soutěžiteli, když rozhodl, že Lenzing byla osobně dotčena sporným rozhodnutím. Ostatně Lenzing, ačkoliv k tomu byla několikrát vyzvána, nebyla schopna během řízení v prvním stupni předložit sebemenší příklad škody utrpěné z důvodu dotčených podpůrných opatření, přičemž její výkony se během dotčeného období soustavně a značně zlepšovaly.

24     Lenzing se naopak domnívá, že Soud správně rozhodl, že byla sporným rozhodnutím osobně dotčena. V souladu s požadavky stanovenými judikaturou Společenství Soud totiž podrobně a přesvědčivým způsobem prokázal podstatný zásah do jejího postavení na trhu ve světle takových skutečností, jako je tržní podíl Sniace, její udržení v činnosti na trhu vyznačujícím se nadměrnou kapacitou a nízkým počtem soutěžitelů nebo i uplatňování uměle nízkých cen tímto podnikem. Bylo by tedy nesprávné tvrdit, že se Soud v tomto ohledu opíral pouze o existenci údajného ušlého zisku. Každopádně je tato skutečnost v rámci analýzy zásahu do konkurenčního postavení Lenzing zcela relevantní, protože posledně jmenovaná by se určitě nacházela ve výhodnější situaci v případě zániku soutěžitele na takovém trhu, jako je dotčený trh. Zbývající podniky by si totiž mohly uvolněné podíly na trhu přivlastnit a využít svou nadměrnou kapacitu.

25     Existence konkrétního zásahu do konkurenčního postavení Lenzing je potvrzena řadou okolností, a sice přímým konkurenčním vztahem existujícím mezi oběma podniky na týchž zeměpisných trzích a ve vztahu k totožným zákazníků, dobytím nových podílů na trhu společností Sniace během dotčeného období, skutečností, že dotčené opatření tvoří provozní podporu se zvláště omezujícími účinky na hospodářskou soutěž nebo i vynaloženými výdaji a úsilím Lenzing v rámci formálního vyšetřovacího řízení.

26     Lenzing krom toho tvrdí, že Španělské království a Komise založily své argumenty na příliš restriktivním výkladu judikatury Společenství, a zejména výše uvedeného rozsudku Cofaz a další v. Komise. Tato judikatura se totiž omezuje na požadavek, aby soutěžitel, který podal stížnost, prokázal, že jeho postavení na trhu „může“ být státní podporou zasaženo, a nevyžaduje tedy prokázání „skutečného a efektivního zásahu“, jež by soutěžitelům příjemce takové podpory ukládalo nadměrné důkazní břemeno.

27     Komise ve své kasační odpovědi konečně podala příliš pozitivní obraz hospodářské situace Lenzing během dotčeného období s cílem minimalizovat účinky dotčené podpory. Tento obraz je ostatně v rozporu s některými údaji obsaženými v dokumentech použitých samotnou Komisí v rámci řízení v prvním stupni.

 Závěry Soudního dvora

28     Prvním důvodem kasačního opravného prostředku Španělské království, podporované Komisí, v podstatě tvrdí, že skutečnosti považované Soudem za způsobilé prokázat existenci podstatného zásahu do postavení Lenzing na trhu jsou nedostatečné pro dovození závěru o skutečné existenci takového zásahu.

29     Na úvod je třeba připomenout, že v souladu s čl. 230 čtvrtým pododstavcem ES může fyzická nebo právnická osoba podat žalobu proti rozhodnutí, které je určeno jiné osobě, pouze pokud se jí uvedené rozhodnutí bezprostředně a osobně dotýká.

30     Podle ustálené judikatury Soudního dvora mohou jiné subjekty než adresáti rozhodnutí tvrdit, že jsou osobně dotčeni, pouze pokud je toto rozhodnutí zasahuje z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo z důvodu faktické situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát takového rozhodnutí (viz zejména rozsudky ze dne 15. července 1963, Plaumann v. Komise, 25/62, Recueil, s. 197, 223; ze dne 19. května 1993, Cook v. Komise, C‑198/91, Recueil, s. I‑2487, bod 20, a ze dne 13. prosince 2005, Komise v. Aktionsgemeinschaft Recht und Eigentum, C‑78/03, Sb. rozh. s. I‑10737, bod 33).

31     Pokud jde konkrétněji o oblast státních podpor, jiné subjekty než adresáti, kteří zpochybní opodstatněnost rozhodnutí o posouzení podpory, jsou považovány za osobně dotčené uvedeným rozhodnutím v případě, že jejich postavení na trhu je podstatně zasaženo podporou, která je předmětem dotčeného rozhodnutí (viz v tomto smyslu výše uvedené rozsudky Cofaz a další v. Komise, body 22 až 25, a Komise v. Aktionsgemeinschaft Recht und Eigentum, body 37 a 70).

32     Co se týče určení takového zásahu, Soudní dvůr upřesnil, že samotná okolnost, že sporné rozhodnutí může mít určitý vliv na soutěžní poměry na relevantním trhu a že se dotčený podnik mohl nacházet v jakémkoli vztahu soutěže vůči tomu, kdo má prospěch z tohoto aktu, nemůže v žádném případě postačovat k tomu, aby uvedený podnik mohl být považován za osobně dotčený uvedeným aktem (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 10. prosince 1969, Eridania a další v. Komise, 10/68 a 18/68, Recueil, s. 459, bod 7, jakož i usnesení ze dne 21. února 2006, Deutsche Post a DHL Express v. Komise, C‑367/04 P, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 40).

33     Podnik se tedy nemůže spoléhat výlučně na své postavení soutěžitele ve vztahu k podniku-příjemci, ale musí mimoto prokázat, že se nachází v takové faktické situaci, jaká jej individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým byl individualizován adresát rozhodnutí (rozsudek ze dne 23. května 2000, Comité d‘entreprise de la Société française de production a další v. Komise, C‑106/98 P, Recueil, s. I‑3659, bod 41, jakož i výše uvedené usnesení Deutsche Post a DHL Express v. Komise, bod 41).

34     Nicméně na rozdíl od toho, co tvrdí Španělské království a Komise, z judikatury Soudního dvora nevyplývá, že takové zvláštní postavení, jaké charakterizuje jiný subjekt než adresáty rozhodnutí ve smyslu výše uvedeného rozsudku Plaumann v. Komise, vůči jakémukoliv jinému hospodářskému subjektu, by mělo být nezbytně vyvozováno z takových poznatků, jako jsou významný pokles obratu, nezanedbatelné finanční ztráty nebo podstatné snížení podílů na trhu v důsledku udělení dotčené podpory.

35     Jak totiž uvedla generální advokátka v bodech 43 až 45 svého stanoviska, udělení státní podpory může zasáhnout do konkurenčního postavení subjektu rovněž jinými způsoby, zejména tím, že způsobí ušlý zisk nebo vývoj méně příznivý než ten, který by byl zaznamenán v případě neexistence takové podpory. Rovněž intenzita takového zásahu se může lišit v závislosti na značném počtu takových faktorů, jako je zejména struktura dotčeného trhu nebo povaha dotčené podpory. Prokázání podstatného zásahu do konkurenčního postavení na trhu tedy nemůže být omezeno na existenci určitých důkazů nasvědčujících zhoršení jeho obchodní nebo finanční výkonnosti.

36     Ostatně nelze vyloučit, že v určitých případech se podniku podaří vyloučit nebo alespoň omezit takové zhoršení například dosažením úspor nebo rozvojem na výnosnějších trzích. Pokud by přitom byla přijata argumentace španělských orgánů a Komise, vedla by k takovému výkladu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES, podle kterého by za takových okolností byl podnik, i když pocítí podstatné dopady vyvolané poskytnutím státní podpory soutěžiteli, vystaven nebezpečí, že nebude aktivně legitimován k podání žaloby proti rozhodnutí o posouzení dotčených opatření.

37     V projednávaném případě z bodů 81 až 90 napadeného rozsudku vyplývá, že Soud se neomezil na obecné uvedení existence konkurenčního vztahu mezi Lenzing a Sniace, ale založil svůj závěr, pokud jde o zásah do postavení Lenzing na trhu, na řadě důkazů předložených Lenzing, které mohou v podstatě prokázat zvláštnost soutěžní situace na trhu s vlákny z viskózy, vyznačujícím se velmi omezeným počtem výrobců a výrazně nadměrnou výrobní kapacitou, vliv narušení způsobený udělením podpory podniku působícímu na takovém trhu, jakož i účinek podpory na úroveň cen uplatňovaných Sniace.

38     Konkrétně se Soud mohl z důvodů, které generální advokátka uvedla v bodech 45 a 46 svého stanoviska, v bodě 85 napadeného rozsudku právem domnívat, že to, že se na trhu, jež má vlastnosti trhu s viskózou, které nebyly španělskou vládou zpochybněny, udrží v činnosti určitý subjekt, může vyvolat zvláště významné účinky na postavení jeho soutěžitelů.

39     Situace Lenzing se tak zejména jasně liší od situace ve věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek Komise v. Aktionsgemeinschaft Recht und Eigentum (bod 72), v němž Soudní dvůr dospěl k závěru o neexistenci podstatného zásahu do konkurenčního postavení členů sdružení podávajícího žalobu v této věci z důvodu, že velmi velké množství subjektů, a sice všichni zemědělci Evropské unie, mohlo být považováno za soutěžitele příjemců dotčeného programu nabývání půdy.

40     Krom toho je třeba konstatovat, že španělské království a Komise nepředložily Soudnímu dvoru žádnou skutečnost, která by mohla prokázat existenci zkreslení důkazů předložených Soudu nebo nesprávnost zjištění Soudu ve vztahu k písemnostem ve spise, jež by mohly zpochybnit jeho svrchované posouzení skutkového stavu, pokud jde o zásah do postavení Lenzing na trhu.

41     Konečně za těchto podmínek nelze Soudu vytýkat ani to, že, jak tvrdí Komise, porušil pravidla týkající se rozložení důkazního břemene. V tomto ohledu stačí poznamenat, že v bodě 80 napadeného rozsudku vycházel nalézací soud v souladu s požadavky stanovenými judikaturou ve výše uvedeném rozsudku Cofaz a další v. Komise (bod 28) z toho, že přísluší pouze Lenzing, aby náležitě uvedla důvody, pro něž může rozhodnutí Komise poškodit její legitimní zájmy tím, že se podstatným způsobem dotkne jejího postavení na předmětném trhu (viz výše uvedený rozsudek Cofaz a další v. Komise, bod 28). Vzhledem k důvodům uvedeným v bodech 34 až 39 tohoto rozsudku mohly přitom důkazy, kterých se dovolávala Lenzing a které byly zkoumány Soudem, takový zásah prokázat.

42     Vzhledem k předcházejícím úvahám je třeba první důvod kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněný.

 Ke druhému důvodu kasačního opravného prostředku

 Argumentace účastníků řízení

43     Druhým důvodem kasačního opravného prostředku Španělské království tvrdí, že Soud nesprávně právně posoudil věc tím, že nesprávně vyložil kritérium soukromého věřitele.

44     Napadený rozsudek totiž nesprávně shledal jednak, že umožnění restrukturalizace dluhů je samo o sobě v rozporu s kritériem soukromého věřitele, a jednak, že v případě nedodržení dohody o novém splátkovém kalendáři by se soukromý věřitel vždy a nutně rozhodl pro exekuci svých pohledávek. Tento přístup je v rozporu s judikaturou, a zejména s výše uvedeným rozsudkem Soudního dvora Tubacex a rozsudkem Soudu ze dne 11. července 2002, HAMSA v. Komise (T‑152/99, Recueil, s. II‑3049), které výslovně připustily, že opatření týkající se nového splátkového kalendáře nebo i prominutí dluhů mohou být zcela slučitelná s kritériem soukromého věřitele.

45     Španělské orgány v tomto ohledu upřesňují, že přezkum takových opatření musí být vždy veden v závislosti na okolnostech každého projednávaného případu. Soud přitom nepřihlédl k celé řadě důkazů a faktorů, které naznačují, že obě španělské veřejné instituce přijaly, pokud jde o vymáhání svých pohledávek, přiměřené rozhodnutí, které je v souladu s chováním soukromého věřitele. Španělská vláda zejména odkazuje na skutečnost, že likvidace Sniace z důvodu případné exekuce by měla za následek nové dluhy ve vztahu k Fogasa, pokud jde o výplatu mezd a jiných náhrad propuštěným zaměstnancům, že dlužné částky byly dostatečně zajištěny a plynuly z nich úroky ve výši zákonné sazby, že podnik již splatil část svých dluhů a dále se nezadlužil a že ostatní věřitelé nepřistoupili k exekuci svých pohledávek.

46     Španělské království se dále dovolává rozporné povahy úvahy Soudu v bodě 146 napadeného rozsudku tkvící v tom, že na jedné straně je uznáno, že zásah Fogasa stanovený právními předpisy Společenství o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele neobsahuje sám o sobě prvky státních podpor, a na straně druhé je tvrzeno, že jakýkoliv veřejný zásah za účelem financování takových provozních nákladů podniku, jako jsou výplata mezd, může představovat podporu pokaždé, když vyústí v poskytnutí zvýhodnění podniku. Z tohoto hlediska totiž zásah Fogasa, jehož úkolem je právě převzetí výplaty mezd zaměstnancům podniků, jež se nacházejí v hospodářských nesnázích, představuje vždy zvýhodnění dotčeného podniku.

47     Komise, která sdílí argumenty rozvíjené Španělským královstvím, dodává, že Soud tím, že odmítl analýzu provedenou ve sporném rozhodnutí, nerespektoval širokou posuzovací pravomoc přiznanou Komisi v oblasti komplexních hospodářských otázek. Tato pravomoc podléhá jen soudnímu přezkumu omezenému na zjevně nesprávné posouzení.

48     Přitom s přihlédnutím jednak k zárukám, které měly Fogasa a HFSSZ, a jednak k chování soukromých věřitelů, nebylo odmítnutí Komise považovat sporná opatření za státní podpory v žádném případě zjevně nesprávné. Soud nicméně překročil meze stanovené jeho přezkumu a nahradil posouzení Komise vlastním posouzením, čímž porušil nejen čl. 87 odst. 1 ES, ale také zásadu institucionální rovnováhy mezi správní a soudní mocí Společenství, tak jak vyplývá ze Smlouvy o ES.

49     Komise rovněž Soudu vytýká, že v rámci svého přezkumu použití kritéria soukromého věřitele neprovedl zvláštní přezkum jednak uzavření dohod o odkladu splatnosti dluhů a o stanovení splátkového kalendáře ze strany Fogasa a HFSSZ, a jednak neprovedení exekuce pohledávek v případě nedodržení těchto dohod. Pro věřitele jednajícího podle pravidel tržního hospodářství je přitom zřetelný rozdíl, zda se jedná o uzavření dohody o splátkovém kalendáři, nebo o to, jaké důsledky by bylo třeba popřípadě vyvozovat z porušení tohoto druhu dohody dlužníkem.

50     Lenzing zcela souhlasí s úvahami Soudu a tvrdí, že mnohé argumenty vznesené Španělským královstvím a Komisí jsou nepřípustné, jelikož představují pouhé opakování argumentů tvrzených v řízení v prvním stupni nebo se omezují na to, že zpochybňují posouzení skutkového stavu nebo důkazy provedené Soudem.

 Závěry Soudního dvora

51     Je třeba konstatovat, že argumenty rozvedené Španělským královstvím a Komisí v rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku vycházejí ze zásady, že Soud měl v napadeném rozsudku za to, že uzavření dohod o nových podmínkách dluhu, jakož i nedostatek exekuce pohledávek při porušení těchto dohod znamená, že kritérium soukromého věřitele nemůže být v žádném případě splněno.

52     Taková argumentace přitom vede k nesprávnému výkladu relevantních částí uvedeného rozsudku.

53     Z bodů 152 až 161 napadeného rozsudku totiž jednoznačně vyplývá, že Soud na rozdíl od toho, co tvrdí španělská vláda a Komise, nezaložil své posouzení dotčených opatření ani na jakési protiprávnosti per se dohod o novém splátkovém kalendáři a o splácení dluhů, ani na domněnce, že v případě nedodržení těchto dohod by každý soukromý věřitel nezbytně zahájil exekuční řízení za účelem dobytí svých pohledávek. Naopak z výše uvedených bodů vyplývá, že nalézací soud učinil závěr o existenci zjevně nesprávného posouzení ze strany Komise ve světle řady skutečností a okolností projednávaného případu.

54     Za těchto podmínek vede většina argumentů vznesených španělskými orgány a Komisí ve skutečnosti ke zpochybnění posouzení důkazů provedeného Soudem a k tomu, že je Soudu vytýkáno, že nezohlednil některé skutečnosti, které španělské orgány a Komise považují za rozhodné, nebo že přihlédl k jiným skutečnostem, které považují za nerozhodné. Takový výklad přitom nepodléhá přezkumu Soudního dvora, s výhradou případu zkreslení skutkového stavu a důkazů předložených nalézacímu soudu, které v projednávaném případě nebylo prokázáno, ba ani španělskou vládou nebylo tvrzeno (v tomto smyslu viz zejména rozsudky ze dne 2. března 1994, Hilti v. Komise, C‑53/92 P, Recueil, s. I‑667, bod 42; ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Recueil, s. I‑123, bod 49, jakož i ze dne 23. března 2006, Mülhens v. OHIM, C‑206/04 P, Sb. rozh. s. I‑2717, bod 28).

55     Z toho vyplývá, že tento důvod kasačního opravného prostředku je v rozsahu, v němž směřuje proti posouzení důkazů Soudem, nepřípustný.

56     Pokud jde o argument vyvozovaný ze skutečnosti, že Soud překročil úroveň přezkumu, kterou mu přiznává judikatura v oblasti komplexních hospodářských posouzení, je třeba především připomenout, že jestliže Soudní dvůr přiznává Komisi určitý prostor pro uvážení v hospodářské oblasti, neznamená to, že soud Společenství nesmí přezkoumávat výklad údajů hospodářské povahy provedený Komisí (rozsudek ze dne 15. února 2005, Komise v. Tetra Laval, C‑12/03 P, Sb. rozh. s. I‑987, bod 39).

57     Podle judikatury Soudního dvora musí totiž soud Společenství ověřit nejen věcnou správnost dovolávaných důkazních materiálů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale musí rovněž přezkoumat, zda tyto skutečnosti představují veškeré rozhodné údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda lze o ně opřít vyvozené závěry (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 25. ledna 1979, Racke, 98/78, Recueil, s. 69, bod 5; ze dne 22. října 1991, Nölle, C‑16/90, Recueil, s. I‑5163, bod 12; výše uvedený rozsudek Komise v. Tetra Laval, bod 39, jakož i ze dne 18. července 2007, Industrias Químicas del Vallés v. Komise, C‑326/05 P, Sb. rozh. s. I‑6557, bod 76). Nicméně v rámci tohoto přezkumu mu nepřísluší nahradit hospodářské posouzení Komise vlastním posouzením (usnesení ze dne 25. dubna 2002, DSG Dradenauer Stahlgesellschaft v. Komise, C‑323/00 P, Recueil, s. I‑3919, bod 43).

58     Krom toho je třeba uvést, že v případě, kdy orgán Společenství disponuje širokou posuzovací pravomocí, má dodržování určitých procesních záruk zásadní význam. Soudní dvůr tak měl příležitost upřesnit, že k těmto zárukám patří i povinnost příslušného orgánu zkoumat pečlivě a nestranně všechny rozhodné skutečnosti projednávaného případu a dostatečným způsobem odůvodnit své rozhodnutí (viz rozsudky ze dne 21. listopadu 1991, Technische Universität München, C‑269/90, Recueil, s. I‑5469, bod 14, jakož i ze dne 7. května 1992, Pesquerias De Bermeo a Naviera Laida v. Komise, C‑258/90 a C‑259/90, Recueil, s. I‑2901, bod 26).

59     Co se týče projednávané věci, je nesporné, že přezkum Komise týkající se otázky, zda určitá opatření mohou být kvalifikována jako státní podpora z důvodu, že veřejné orgány nejednaly týmž způsobem jako soukromý věřitel, vyžaduje provedení komplexního hospodářského posouzení.

60     Pokud přitom jde o soudní přezkum uvedeného přezkumu prováděný Soudem, z bodů 154 až 160 napadeného rozsudku vyplývá, že se nalézací soud, aniž by nahradil hospodářské posouzení Komise vlastním posouzením, omezil na to, že poukázal jednak na některé zjevné rozpory ve srovnání provedeném Komisí mezi situací veřejných věřitelů a situací soukromých věřitelů, vyplývající ze samotného textu sporného rozhodnutí, a jednak na nedostatek poznatků, jež by tvořily základ jejího závěru, pokud jde o situaci jednoho z těchto soukromých věřitelů a perspektivu ziskovosti a životaschopnosti Sniace.

61     Soud tímto dodržel meze soudního přezkumu komplexních hospodářských posouzení, který soud Společenství může vykonávat.

62     Z těchto úvah vyplývá, že druhý důvod kasačního opravného prostředku je zčásti nepřípustný a zčásti neopodstatněný.

63     Vzhledem k tomu, že žádný z důvodů kasačního opravného prostředku uplatňovaných Španělským královstvím na podporu jeho kasačního opravného prostředku neobstál, je třeba tento kasační opravný prostředek zamítnout.

 K nákladům řízení

64     Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Lenzing požadovala náhradu nákladů tohoto řízení a Španělské království nemělo ve věci úspěch, je důvodné mu uložit, aby nesl kromě vlastních nákladů řízení i náklady řízení vynaložené Lenzing.

65     Komise ponese v souladu s čl. 69 odst. 4 prvním pododstavcem jednacího řádu vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

1)      Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)      Španělské království ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení Lenzing AG.

3)      Komise Evropských společenství ponese vlastní náklady řízení.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: němčina.