Účastníci řízení
Odůvodnění rozsudku
Výrok

Účastníci řízení

Ve spojených věcech C‑463/04 a C‑464/04,

jejichž předmětem jsou žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podané rozhodnutími Tribunale amministrativo regionale per la Lombardia (Itálie) ze dne 29. září 2004, došlými Soudnímu dvoru dne 2. listopadu 2004, v řízeních

Federconsumatori,

Adiconsum,

ADOC,

Ercole Pietro Zucca (C‑463/04)

a

Associazione Azionariato Diffuso dell’AEM SpA,

Filippo Cuccia,

Giacomo Fragapane,

Pietro Angelo Puggioni,

Annamaria Sanchirico,

Sandro Sartorio (C‑464/04)

proti

Comune di Milano,

za přítomnosti:

AEM SpA (C‑463/04 a C‑464/04),

Edison SpA (C‑463/04),

SOUDNÍ DVŮR (první senát),

ve složení P. Jann (zpravodaj), předseda senátu, K. Lenaerts, J. N. Cunha Rodrigues, M. Ilešič a E. Levits, soudci,

generální advokát: M. Poiares Maduro,

vedoucí soudní kanceláře: M. Ferreira, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 29. června 2006,

s ohledem na vyjádření předložená:

– za Federconsumatori, Adiconsum a ADOC V. Angiolinim, F. Besostrim, R. Maiou a P. Sabou, avvocati,

– za Associazione Azionariato Diffuso dell’AEM SpA, A. Sanchirico a F. Cucciu, G. Fragapaneho, P. A. Puggioniho a S. Sartoria S. Nesporem a A. L. De Cesarisem, avvocati,

– za Comune di Milano M. Suranem, A. Santa Mariou, C. Croffem a B. Libonatim, avvocati,

– za AEM SpA C. Croffem, avvocato,

– za italskou vládu I. M. Bragugliou, jako zmocněncem, ve spolupráci s M. Fiorillim, avvocato dello Stato,

– za polskou vládu T. Nowakowskim, jako zmocněncem,

– za Komisi Evropských společenství E. Traversou a C. Loggim, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 7. září 2006,

vydává tento

Rozsudek

Odůvodnění rozsudku

1. Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu článku 56 ES.

2. Tyto žádosti byly předloženy v rámci sporů mezi různými sdruženími na ochranu spotřebitelů, drobných akcionářů a individuálních akcionářů, a sice Federconsumatori, Adiconsum, ADOC a p. Zuccou (věc C‑463/04), jakož i Associazione Azionariato Diffuso dell’AEM SpA, A. Sanchirico, F. Cucciou, G. Fragapanem, P. A. Puggionim a S. Sartoriem (věc C‑464/04), a Comune di Milano ve věci vnitrostátního ustanovení, podle kterého mohou stanovy akciové společnosti poskytovat státu nebo veřejné organizaci majícím podíl na jejím kapitálu možnost přímo jmenovat jednoho nebo více členů jejího představenstva.

Vnitrostátní právní předpisy

3. Článek 2449 italského občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) stanoví:

„Společnosti s podílovou účastí státu nebo veřejných organizací

Má-li stát nebo veřejná organizace podíl v akciové společnosti, mohou jim stanovy poskytovat možnost jmenovat jednoho nebo více členů představenstva, auditorů nebo členů dozorčí rady.

Členové představenstva, auditoři nebo členové dozorčí rady jmenovaní podle předchozího odstavce mohou být odvoláni pouze organizacemi, které je jmenovaly.

Výše uvedení mají stejná práva a povinnosti jako členové jmenovaní valnou hromadou, aniž by tím byla dotčena ustanovení zvláštních zákonů.“

4. Článek 2 odst. 1 a 3 nařízení s mocí zákona č. 332 ze dne 31. května 1994, nyní po změně zákona č. 474 ze dne 30. července 1994, ve znění zákona č. 350 ze dne 24. prosince 2003 (GURI č. 299 ze dne 27. prosince 2003, dále jen „zákon č. 474/1994“), stanoví:

„1. Nařízení předsedy Rady ministrů, přijaté na návrh ministra hospodářství a financí se souhlasem ministra výrobních činností, jakož i ministrů odpovědných za příslušné oblasti, a po oznámení příslušným parlamentním komisím určí mezi společnostmi přímo či nepřímo kontrolovanými státem, činnými v odvětví obrany, dopravy, telekomunikací, energetických zdrojů a jiných veřejných služeb ty, do jejichž stanov je třeba včlenit rozhodnutím mimořádné valné hromady, dříve, než bude přijat jakýkoliv akt, jehož důsledkem by byla ztráta kontroly, ustanovení poskytující ministrovi hospodářství a financí jednu nebo více z následujících zvláštních pravomocí, vykonávaných se souhlasem ministra výrobních činností:

[...]

d) jmenování člena představenstva bez hlasovacího práva.

3. Ustanovení tohoto článku se použije rovněž na společnosti kontrolované, přímo či nepřímo, veřejnými organizacemi, územními samosprávnými celky a veřejnými hospodářskými podniky působícími v oboru dopravy a jiných veřejných služeb a určené aktem veřejné organizace-akcionáře, kterému budou rovněž vyhrazeny pravomoci uvedené v odstavci 1.“

5. Článek 4 odst. 1 zákona č. 474/1994, který upravuje hlasování o celé kandidátní listině, zní následovně:

„Společnosti, [jako společnost dotčená ve sporech v původních řízeních], jejichž stanovy stanoví hranici akciové účasti, začlení do svých stanov zvláštní ustanovení, které nemůže být až do odstranění hranice změněno, za účelem volby členů představenstva hlasováním o celé kandidátní listině. […]; listiny mohou být předkládány odstupujícími členy představenstva nebo společníky vlastnícími alespoň 1 % akcií s hlasovacími právy na valné hromadě […]; menšinovým listinám je vyhrazena celkem alespoň pětina členů představenstva, kteří nejsou jmenováni ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu d), přičemž v případě zlomku menšího než jedna se provede zaokrouhlení nahoru na nejbližší celé číslo. […]“

Spory v původních řízeních a předběžné otázky

6. AEM SpA (Azienda Elettrica Milanese SpA, dále jen „AEM“), která je společností založenou Comune di Milano v roce 1996, působí v oblasti veřejných služeb spojených s distribucí plynu a elektřiny, jejíž správa jí byla touto obcí svěřena. V roce 1998 byly její akcie přijaty k obchodování na burze a došlo k prvnímu převodu akcií, na konci kterého vlastnila Comune di Milano 51 % kapitálu této společnosti.

7. Městská rada Comune di Milano (dále jen „městská rada“) pokračovala v privatizaci AEM a rozhodnutím č. 4/04 ze dne 17. února 2004 rozhodla o snížení své kapitálové účasti v AEM na 33,4 %. Tento převod akcií nicméně podmínila předchozí změnou stanov AEM.

8. Rozhodnutím č. 5/04 ze dne 8. března 2004 se městská rada rozhodla „označit AEM , jak stanoví čl. 2 odst. 3 zákona č. 474/1994, […] za společnost, která má být zprivatizována a jejíž stanovy je třeba pozměnit podle ustanovení uvedeného zákona č. 474/1994“. Týmž rozhodnutím bylo mimoto rozhodnuto o změně stanov AEM, zejména ustanovení týkajících se podmínek jmenování členů představenstva této společnosti.

9. Dne 29. dubna 2004 přijala mimořádná valná hromada akcionářů AEM opatření nezbytná pro změnu stanov této společnosti ve smyslu rozhodnutí městské rady č. 5/04 a vložila do nich zejména výhradní právo Comune di Milano přímo jmenovat, v poměru ke svému podílu, členy představenstva podle článku 2449 občanského zákoníku v rozsahu čtvrtiny členů představenstva uvedené společnosti. Krom toho poskytují stanovy AEM uvedené Comune v souladu s článkem 4 zákona č. 474/1994 právo účastnit se volby členů představenstva nejmenovaných přímo jí hlasováním o celé kandidátní listině.

10. Kombinovaný účinek výsady přímého jmenování členů představenstva a práva účastnit se hlasování o celé kandidátní listině pro určení ostatních členů představenstva AEM umožňuje Comune di Milano podle zjištění předkládajícího soudu zachovat si absolutní většinu v uvedeném představenstvu, přestože by měla po převodu akcií vlastnit pouze poměrnou většinu kapitálu této společnosti.

11. Žalobci v obou sporech v původních řízeních napadli rozhodnutí č. 4/04 a 5/04 u Tribunale amministrativo regionale per la Lombardia (Regionální správní soud pro Lombardii), přičemž se domáhali jejich zrušení a odkladu jejich vykonatelnosti. Mechanismu popsanému v předchozím bodě vytýkají zejména to, že odrazuje investory od nabývání podílů v AEM, případně od její kontroly, přičemž takový odrazující účinek má nevyhnutelně negativní důsledky pro jejich podíly na této společnosti, neboť jsou tím nutně znehodnocovány.

12. Mezitímním rozsudkem ze dne 10. června 2004 nařídil Tribunale amministrativo regionale per la Lombardia odklad vykonatelnosti rozhodnutí č. 5/04 z důvodu, že ustanovení týkající se mechanismu jmenování členů představenstva AEM se za daného stavu zdají být v rozporu s judikaturou Soudního dvora v oblasti zvláštních pravomocí.

13. Mezitímním rozsudkem ze dne 10. srpna 2004 změnila Consiglio di Stato uvedený rozsudek, a zamítla tak návrh na odklad vykonatelnosti, zejména z důvodu, že judikatura Společenství, ze které tento rozsudek vychází, se týká věcí spojených s přednostní zlatou akcií „golden share“, což je pojem hluboce odlišný od pojmu, který je předmětem sporů, jež byly uvedenému soudu předloženy a jejichž předmětem jsou zvláštní pravomoci, kterými může být podle občanského práva nadán jeden z akcionářů.

14. Předkládající soud si přesto klade otázku slučitelnosti článku 2449 občanského zákoníku s článkem 56 ES, tak jak je vykládán Soudním dvorem, jelikož jeho použití by ve spojení s mechanismem hlasování o celé kandidátní listině uvedeným v článku 4 zákona č. 474/1994 zavedlo přísné omezení možnosti efektivního podílu na správě a skutečné kontrole akciové společnosti mimo legitimní rámec výkonu zvláštních pravomocí.

15. Za těchto podmínek se Tribunale amministrativo regionale per la Lombardia rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky, které mají totožné znění v obou věcech, C‑463/04 i C‑464/04:

„1) Může být článek 2449 občanského zákoníku, jak byl použit ve věci v původních řízeních, považován za slučitelný s článkem 56 ES, tak jak byl vyložen Soudním dvorem v jeho rozsudcích ze dne 23. května 2000, Komise v. Itálie (C‑58/99), ze dne 4. června 2002, Komise v. Belgie a Komise v. Francie (C‑503/99 a C‑483/99), a ze dne 13. května 2003, Komise v. Spojené království a Komise v. Španělsko (C‑98/01 a C‑463/00), pokud je účastník řízení, který se jej dovolává, veřejnou organizací, která, přestože ztratila právní kontrolu nad akciovou společností, v ní jakožto majitel poměrné většiny disponuje značným podílem (v tomto případě 33,4 %), a získá tak nepřiměřené kontrolní pravomoci?

2) Může být článek 2449 občanského zákoníku ve spojení s článkem 4 nařízení s mocí zákona č. 332 ze dne 31. května 1994, nyní zákona č. 474 ze dne 30. července 1994, považován za slučitelný s článkem 56 ES, tak jak byl vyložen Soudním dvorem v jeho rozsudcích ze dne 23. května 2000, Komise v. Itálie (C‑58/99), ze dne 4. června 2002, Komise v. Belgie a Komise v. Francie (C‑503/99 a C‑483/99), a ze dne 13. května 2003, Komise v. Spojené království a Komise v. Španělsko (C‑98/01 a C‑463/00), pokud je účastník řízení, který se jej dovolává, veřejnou organizací, která, přestože ztratila právní kontrolu nad akciovou společností, v ní jakožto majitel poměrné většiny disponuje značným podílem (v tomto případě 33,4 %), a získá tak nepřiměřené kontrolní pravomoci?

3) Může být článek 2449 občanského zákoníku považován za slučitelný s článkem 56 ES, tak jak byl vyložen Soudním dvorem v jeho rozsudcích ze dne 23. května 2000, Komise v. Itálie (C‑58/99), ze dne 4. června 2002, Komise v. Belgie a Komise v. Francie (C‑503/99 a C‑483/99), a ze dne 13. května 2003, Komise v. Spojené království a Komise v. Španělsko (C‑98/01 a C‑463/00), pokud má vzhledem ke konkrétnímu způsobu svého použití dopady, které odporují jinému ustanovení vnitrostátního práva [a sice čl. 2 odst. 1 písm. d) nařízení s mocí zákona č. 332 ze dne 31. května 1994, nyní zákona č. 474 ze dne 30. července 1994], které je slučitelné s článkem 56 ES, a s ohledem na podmínky svého výkonu a předpoklady svého použití odpovídá zásadám uvedeným ve výše uvedených rozsudcích Soudního dvora ve věci zvláštních pravomocí?“

16. Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 18. ledna 2005 byly věci C‑463/04 a C‑464/04 spojeny pro účely písemné a ústní části řízení, jakož i rozsudku.

K předběžným otázkám

17. Úvodem je třeba konstatovat, že otázky položené předkládajícím soudem spočívají na předpokladu, že pravidlo zavedené článkem 2449 občanského zákoníku představuje, jakkoliv zapadá do obecné právní úpravy společenstevního práva obsažené v uvedeném zákoníku, odchylku od obecného společenstevního práva, jelikož toto právo nestanoví totožné pravidlo platné pro všechny akcionáře, zejména akcionáře soukromé. Soudnímu dvoru přísluší provést požadovaný výklad s ohledem na tento předpoklad.

18. Podstatou otázek předkládajícího soudu, kterými je třeba se zabývat společně, je, zda musí být článek 56 ES vykládán v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu ustanovení, jakým je článek 2449 občanského zákoníku, podle kterého mohou stanovy akciové společnosti poskytovat státu nebo veřejné organizaci majícím podíl na jejím kapitálu možnost přímo jmenovat jednoho nebo více členů jejího představenstva, které může samo, nebo jako ve věcech v původních řízeních ve spojení s takovým ustanovením, jakým je článek 4 zákona č. 474/1994, který přiznává uvedenému státu nebo organizaci právo účastnit se volby členů představenstva nejmenovaných přímo jimi hlasováním o celé kandidátní listině, umožňovat tomuto státu nebo této organizaci získat nepřiměřené kontrolní pravomoci v poměru k jejich podílu na kapitálu uvedené společnosti.

19. Podle ustálené judikatury zakazuje čl. 56 odst. 1 ES obecně omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy (viz zejména rozsudky ze dne 28. září 2006, Komise v. Nizozemsko, C‑282/04 a C‑283/04, Sb. rozh. s. I‑9141, bod 18 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 23. října 2007, Komise v. Německo, C‑112/05, Sb. rozh. s. I‑8995, bod 17).

20. Jelikož pojem „pohyb kapitálu“ ve smyslu čl. 56 odst. 1 ES není ve Smlouvě o ES definován, Soudní dvůr již dříve přiznal informativní povahu klasifikaci připojené ke směrnici Rady 88/361/EHS ze dne 24. června 1988, kterou se provádí článek 67 Smlouvy [článek zrušený Amsterodamskou smlouvou] (Úř. věst. L 178, s. 5; Zvl. vyd. 10/01, s. 10). Pohyb kapitálu ve smyslu čl. 56 odst. 1 ES představují tedy zejména přímé investice, čili, jak vyplývá z této klasifikace a souvisejících vysvětlujících poznámek, investice všeho druhu realizované fyzickými nebo právnickými osobami, které slouží k vytváření nebo udržování dlouhodobých a přímých vztahů mezi osobou poskytující kapitál a podnikem, kterému je tento kapitál poskytován pro účely vykonávání hospodářské činnosti. Pokud jde o podíly v nových nebo stávajících podnicích, jak potvrzují tyto vysvětlující poznámky, cíl vytvořit nebo udržet dlouhodobé hospodářské vztahy předpokládá, že akcie vlastněné akcionářem mu umožňují, aby se buď podle vnitrostátních právních předpisů vztahujících se na akciové společnosti, nebo jiným způsobem efektivně podílel na správě společnosti nebo její kontrole (viz výše uvedený rozsudek Komise v. Německo, bod 18 a citovaná judikatura).

21. Co se týče této formy investic, Soudní dvůr upřesnil, že jako „omezení“ podle čl. 56 odst. 1 ES musejí být kvalifikována vnitrostátní opatření, která mohou zabránit nebo omezit nabytí akcií v dotčených podnicích nebo mohou odradit investory jiných členských států od investování do kapitálu těchto podniků (viz výše uvedený rozsudek Komise v. Německo, bod 19 a citovaná judikatura).

22. Je nutno konstatovat, že takové vnitrostátní ustanovení, jakým je článek 2449 občanského zákoníku, takové omezení představuje.

23. Uvedený článek totiž umožňuje veřejným akcionářům podílet se na činnosti představenstva akciové společnosti výrazněji, než by jim běžně umožňovalo jejich postavení akcionáře (viz, obdobně, výše uvedený rozsudek Komise v. Německo, bod 62).

24. Tím je veřejným akcionářům poskytován nástroj, jenž jim umožňuje vykonávat vliv, který přesahuje jejich investice. Souvztažně s tím může být vliv jiných akcionářů snížen pod úroveň odpovídající jejich investicím (viz výše uvedený rozsudek Komise v. Německo, bod 64).

25. Je třeba zejména uvést, jak zdůrazňuje předkládající soud, že článek 2449 občanského zákoníku nestanoví žádnou hranici pro počet členů představenstva, kteří mohou být přímo jmenováni státem nebo veřejnou organizací majícími podíl na kapitálu akciové společnosti.

26. Co se týče případu AEM, skutečnost, že právo přímo jmenovat členy představenstva podle uvedeného ustanovení bylo Comune di Milano vyhrazeno pouze v poměru k jejímu podílu na kapitálu této společnosti a v rozsahu čtvrtiny členů jejího představenstva, není relevantní.

27. Jak správně uvádí předkládající soud, toto právo přímého jmenování totiž na základě článku 4 zákona č. 474/1994 doplňuje právo Comune di Milano běžně se účastnit volby členů představenstva, kteří jí nebyli přímo jmenováni, hlasováním o celé kandidátní listině, takže může mít v uvedeném představenstvu absolutní většinu, a to i v takovém případě uvedeném v předkládacích usneseních, kdy by vlastnila pouze poměrnou většinu kapitálu, a sice část rovnající se 33,4 % tohoto kapitálu.

28. Nehledě na skutečnost, že právo přímého jmenování poskytnuté Comune di Milano je poměrné jejímu podílu na kapitálu AEM, a i když se toto právo uplatní pouze v rozsahu jedné čtvrtiny členů představenstva této společnosti článek 2449 občanského zákoníku tak ve spojení s článkem 4 zákona č. 474/1994 umožňuje uvedené Comune zajistit si možnost podílet se na činnosti uvedeného představenstva výrazněji, než by jí běžně umožňovalo její postavení akcionáře.

29. Tím, že poskytuje veřejným akcionářům nástroj, který jim umožňuje omezit možnost jiných akcionářů podílet se na společnosti s cílem vytvořit nebo udržet dlouhodobé a přímé hospodářské vztahy s touto společností umožňující efektivně se podílet na její správě nebo na její kontrole, může taková vnitrostátní právní úprava, jaká je předmětem věcí v původním řízení, odrazovat přímé investory z jiných členských států od investování do kapitálu této společnosti (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Komise v. Německo, bod 66).

30. Existence omezení volného pohybu kapitálu nemůže být zpochybněna argumenty Comune di Milano a italské vlády, podle kterých se jednak článek 2449 občanského zákoníku začleňuje do rámce obecného společenstevního práva, a jednak bylo této Comune její právo přímo jmenovat členy představenstva dobrovolně poskytnuto valnou hromadou akcionářů AEM a na základě běžného uplatnění tohoto obecného společenstevního práva.

31. Zaprvé je totiž třeba konstatovat, že článek 2449 občanského zákoníku umožňuje pouze státu a veřejným organizacím majícím podíl v akciové společnosti, aby jim byla jejími stanovami poskytnuta možnost přímo jmenovat jednoho či více členů představenstva. Vzhledem k tomu, že, jak bylo konstatováno v bodě 17 rozsudku v projednávané věci, předkládající soud vychází z předpokladu, že se pravidlo zavedené článkem 2449 občanského zákoníku odchyluje od obecného společenstevního práva, není třeba se zabývat případem, kdy by uvedené právo poskytovalo tutéž možnost jmenování každému akcionáři, zejména akcionářům soukromým.

32. Pouhá okolnost, že vnitrostátní zákonodárce vloží opatření, jehož specifickým účelem je poskytnout státu nebo veřejným organizacím majícím podíl v akciové společnosti zvláštní pravomoci, do ustanovení občanského zákoníku, kterými se takové společnosti řídí, nemůže toto opatření vyjmout z působnosti článku 56 ES.

33. Zadruhé, ačkoli je pravda, že uvedené právo na jmenování není státu nebo veřejným organizacím poskytnuto přímo článkem 2449 občanského zákoníku, ale že je k němu podle tohoto článku třeba rozhodnutí valné hromady akcionářů dotyčné společnosti, v souladu s mechanismem stanoveným zákonem o tvorbě vůle společnosti, nic to nemění na tom, že tato skutečnost nezbavuje dotčenou právní úpravu její omezující povahy.

34. Nezávisle na tom, zda má veřejný akcionář sám většinu nezbytnou k tomu, aby bylo do stanov dotyčné společnosti vloženo jeho právo na přímé jmenování členů představenstva této společnosti, nebo zda, jak je tomu zřejmě v případech sporů v původních řízeních, může takového vložení dosáhnout pouze v součinnosti s jinými akcionáři, je totiž třeba konstatovat, že až na základě právní úpravy dotčené v původních řízeních, která se odchyluje od obecného společenstevního práva, může být veřejnému akcionáři, na rozdíl od akcionáře soukromého, poskytnuto právo podílet se na činnosti představenstva výrazněji, než by mu za běžných okolností umožňovalo jeho postavení akcionáře.

35. I  když takové právo jmenování, jakmile bylo začleněno do stanov, není neměnné, neboť může být v zásadě změněno při příštích úpravách těchto stanov, vztahuje se na ně nicméně poměrně vysoká úroveň ochrany. Veřejný akcionář totiž může využívat záruky kontinuity vztahující se na stanovy akciové společnosti, jelikož jejich změna zpravidla vyžaduje kvalifikovanou většinu akcionářů. I když tak veřejný akcionář nebude nadále disponovat sám nebo v součinnosti s jinými akcionáři většinou nezbytnou k tomu, aby mu bylo poskytnuto právo přímo jmenovat členy představenstva, zejména z důvodu, že mezitím snížil svůj podíl na kapitálu dotčené společnosti, může nicméně i nadále tohoto práva využívat.

36. Investor si bude moci být jistý tím, že bude moci zrušit právo přímo jmenovat členy představenstva akciové společnosti, pouze tehdy, pokud jím provedená investice bude takového rozsahu, že mu poskytne většinu požadovanou pro změnu stanov této společnosti, což může vyžadovat investici vysoce přesahující investici, která by mu při nezačlenění takového práva na jmenování do stanov umožnila podíl na společnosti s cílem vytvořit nebo udržet dlouhodobé a přímé hospodářské vztahy, umožňující efektivní podíl na správě uvedené společnosti nebo na její kontrole.

37. V tomto ohledu je třeba uvést, že v případě AEM nebude moci podle zjištění předkládajícího soudu, která byla potvrzena vyjádřením této společnosti na jednání, investor právo na přímé jmenování členů představenstva poskytnuté Comune di Milano zrušit po dobu, po kterou si posledně uvedená zachová svůj podíl ve výši 33,4 %.

38. I  když bylo uvedené právo na jmenování z formálního hlediska zavedeno rozhodnutím valné hromady akcionářů AEM, musí být toto rozhodnutí, za okolností sporů, které byly předloženy předkládajícímu soudu, považováno za pouhý nástroj, kterého mohla Comune di Milano využít pouze z důvodu existence právní úpravy dotčené v původních řízeních.

39. Volný pohyb kapitálu může být nicméně omezen vnitrostátními opatřeními odůvodněnými důvody uvedenými v článku 58 ES nebo naléhavými důvody obecného zájmu, pokud neexistuje harmonizační právní úprava Společenství stanovící nezbytná opatření pro zajištění ochrany těchto zájmů (viz výše uvedený rozsudek Komise v. Německo, bod 72 a citovaná judikatura).

40. Pokud taková harmonizační úprava Společenství neexistuje, přísluší v zásadě členským státům, aby rozhodly o úrovni ochrany takových legitimních zájmů, jakou chtějí zajistit, jakož i o způsobu, jakým má být této úrovně dosaženo. Mohou tak činit ovšem pouze v mezích stanovených Smlouvou, a zejména v souladu se zásadou proporcionality, podle které musí být přijatá opatření způsobilá zaručit uskutečnění cíle, který sledují, a nesmí překračovat meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné (výše uvedený rozsudek Komise v. Německo, bod 73 a citovaná judikatura).

41. tomto ohledu je třeba zejména připomenout, že podle judikatury Soudního dvora je nepopíratelné, že některé obavy mohou za určitých okolností odůvodnit to, že si členské státy podrží určitý vliv ve společnostech, které byly původně veřejné a následně byly zprivatizovány, pokud jsou tyto společnosti činné v oblastech poskytování služeb všeobecného zájmu nebo v oblasti strategických služeb (rozsudek ze dne 13. května 2003, Komise v. Španělsko, C‑463/00, Recueil, s. I‑4581, bod 66 a citovaná judikatura).

42. Je nutno nicméně konstatovat, že, jak uvedl předkládající soud, článek 2449 občanského zákoníku neváže začlenění práva státu nebo veřejné organizace majících podíl na kapitálu akciové společnosti přímo jmenovat jednoho nebo více členů jejího představenstva do jejích stanov na žádnou podmínku, takže takové ustanovení nemůže být považováno za odůvodněné.

43. S ohledem na veškeré předchozí úvahy je třeba na položené otázky odpovědět tak, že článek 56 ES musí být vykládán v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu ustanovení, jakým je článek 2449 občanského zákoníku, podle kterého mohou stanovy akciové společnosti poskytovat státu nebo veřejné organizaci majícím podíl na jejím kapitálu možnost přímo jmenovat jednoho nebo více členů jejího představenstva, které může samo, nebo jako ve věcech v původních řízeních ve spojení s takovým ustanovením, jakým je článek 4 zákona č. 474/1994, který přiznává uvedenému státu nebo organizaci právo účastnit se volby členů představenstva nejmenovaných přímo jimi hlasováním o celé kandidátní listině, umožňovat tomuto státu nebo této organizaci získat nepřiměřené kontrolní pravomoci v poměru k jejich podílu na kapitálu uvedené společnosti.

K nákladům řízení

44. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Výrok

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

Článek 56 ES musí být vykládán v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu ustanovení, jakým je článek 2449 italského občanského zákoníku, podle kterého mohou stanovy akciové společnosti poskytovat státu nebo veřejné organizaci majícím podíl na jejím kapitálu možnost přímo jmenovat jednoho nebo více členů jejího představenstva, které může samo, nebo jako ve věcech v původních řízeních ve spojení s takovým ustanovením, jakým je článek 4 nařízení s mocí zákona č. 332 ze dne 31. května 1994, nyní po změně zákona č. 474 ze dne 30. července 1994, ve znění zákona č. 350 ze dne 24. prosince 2003, který přiznává uvedenému státu nebo organizaci právo účastnit se volby členů představenstva nejmenovaných přímo jimi hlasováním o celé kandidátní listině, umožňovat tomuto státu nebo této organizaci získat nepřiměřené kontrolní pravomoci v poměru k jejich podílu na kapitálu uvedené společnosti.