Věc C-351/04

Ikea Wholesale Ltd

v.

Commissioners of Customs & Excise

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná la High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division (Spojené království)]

„Dumping – Dovozy bavlněného ložního prádla pocházejícího z Egypta, Indie a Pákistánu – Nařízení (ES) č. 2398/97 – Nařízení (ES) č. 1644/2001 – Nařízení (ES) č. 160/2002 – Nařízení (ES) č. 696/2002 – Doporučení a rozhodnutí orgánu pro řešení sporů WTO – Právní účinky – Nařízení (ES) č. 1515/2001– Zpětná účinnost – Vrácení zaplaceného cla“

Stanovisko generálního advokáta P. Légera přednesené dne 6. dubna 2006          I ‑ 0000

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 27. září 2007          I ‑ 0000

Shrnutí rozsudku

1.     Předběžné otázky – Posouzení platnosti – Nemožnost dovolávat se dohod WTO pro zpochybnění legality aktu Společenství

2.     Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Dumpingové rozpětí

[Nařízení Rady č. 384/96 čl. 1 odst. 2, čl. 2 odst. 1 a odst. 6 písm. a)]

3.     Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Dumpingové rozpětí

(Nařízení Rady č. 384/96 čl. 2 odst. 10 a čl. 11 a nařízení Rady č. 2398/97)

4.     Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Újma

(Nařízení Rady č. 384/96 čl. 3 odst. 5)

5.     Předběžné otázky – Posouzení platnosti – Prohlášení neplatnosti nařízení Společenství o uložení konečného antidumpingového cla – Účinky

(Nařízení Rady č. 2913/92 čl. 236 odst. 1)

1.     Dohody Světové obchodní organizace (WTO) s ohledem na svou povahu a strukturu v zásadě nepatří mezi normy, ve vztahu k nimž Soudní dvůr kontroluje legalitu aktů orgánů Společenství. Pouze za situace, kdy Společenství zamýšlelo vykonat zvláštní povinnost, kterou na sebe vzalo v rámci WTO, nebo v případě, že akt Společenství výslovně odkazuje na konkrétní ustanovení dohod WTO, přísluší Soudnímu dvoru kontrola legality dotčeného aktu Společenství ve vztahu k pravidlům WTO.

(viz body 29–30)

2.     Co se týče stanovení antidumpingového cla, Rada se nedopouští zjevně nesprávného posouzení v rámci výpočtu „početně zjištěné“ běžné hodnoty výrobku, když se domnívá, že při určování částek pro prodejní, správní a režijní náklady, jakož i zisky, čl. 2 odst. 6 písm. a) základního antidumpingového nařízení č. 384/96 na jedné straně nevylučuje zohlednění údajů jediného podniku, který mezi prošetřovanými podniky uskutečnil v průběhu šetření reprezentativní prodeje obdobného výrobku na tuzemském trhu státu původu, a na druhé straně dovoluje vyloučit ze zjišťování ziskového rozpětí prodeje jiných vývozců nebo výrobců, které nebyly uskutečněny při běžném obchodním styku, v souladu se zásadou stanovenou v čl. 1 odst. 2 a čl. 2 odst. 1 uvedeného nařízení, podle které musí být běžná hodnota v zásadě založena na údajích ohledně prodejů uskutečněných při běžném obchodním styku.

(viz body 46–48)

3.     Jelikož je dumpingové rozpětí nutno určit porovnáním na základě spravedlivého porovnání běžné hodnoty obdobného výrobku a vývozní ceny do Společenství, dopouští se Rada zjevně nesprávného posouzení tím, že za účelem stanovení celkového dumpingového rozpětí výrobku, který je předmětem antidumpingového šetření, používá metodu „nulování“ negativních dumpingových rozpětí v rozsahu, v němž použití takové metody, na kterou mimoto článek 2 základního antidumpingového nařízení č. 384/96 žádným způsobem neodkazuje, vede při srovnání mezi váženým průměrem běžné hodnoty a váženým průměrem cen všech srovnatelných vývozních obchodů do Společenství ke změně cen vývozních obchodů, a tedy i ke srovnání, které plně neodráží všechny vývozní ceny. V důsledku toho je článek 1 nařízení č. 2398/97 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozů bavlněného ložního prádla pocházejícího z Egypta, Indie a Pákistánu neplatný, v rozsahu, v němž Rada použila za účelem zjištění celkového dumpingového rozpětí týkajícího se prošetřovaného výrobku vedoucího k přijetí zmíněného nařízení metodu „nulování“ záporného dumpingového rozpětí pro každý z typů dotyčných výrobků.

(viz body 55–57, výrok 1)

4.     Článek 3 odst. 5 základního antidumpingového nařízení č. 384/96, který uvádí relevantní faktory újmy, jež mají dopad na situaci výrobního odvětví Společenství, dává orgánům Společenství diskreční pravomoc při přezkumu a hodnocení různých ukazatelů, jež se uplatní při určení existence újmy.

Uvedené ustanovení zejména vyžaduje pouze to, aby byly přezkoumány relevantní hospodářské faktory a ukazatele, které mají vliv na situaci výrobního odvětví Společenství, přičemž stanoví jejich výčet, který není vyčerpávající. V důsledku toho orgány Společenství nepřekračují prostor pro uvážení, který je jim přiznán při hodnocení složitých hospodářských situací, tím, že za účelem přezkoumání dopadu dumpingových dovozů na situaci výrobního odvětví Společenství hodnotí pouze relevantní faktory, které na ni mají vliv.

(viz body 61–63)

5.     Dovozce, který u vnitrostátního soudu podal žalobu proti rozhodnutí, kterým se po něm požaduje zaplacení antidumpingového cla na základě nařízení Společenství o uložení konečného antidumpingového cla z dovozů a které je soudem Společenství v rámci řízení o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se platnosti prohlášeno za neplatné, je v zásadě oprávněn uplatňovat tuto neplatnost v rámci sporu v původním řízení, aby dosáhl vrácení tohoto cla podle čl. 236 odst. 1 nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství. V tomto ohledu přísluší předkládajícímu soudu, aby ověřil, zda jsou splněny podmínky, kterým takové vrácení podléhá.

(viz body 67, 69, výrok 2)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)

27. září 2007(*)

„Dumping – Dovozy bavlněného ložního prádla pocházejícího z Egypta, Indie a Pákistánu – Nařízení (ES) č. 2398/97 – Nařízení (ES) č. 1644/2001 – Nařízení (ES) č. 160/2002 – Nařízení (ES) č. 696/2002 – Doporučení a rozhodnutí orgánu pro řešení sporů WTO – Právní účinky – Nařízení (ES) č. 1515/2001– Zpětná účinnost – Vrácení zaplaceného cla“

Ve věci C‑351/04,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division (Spojené království) ze dne 22. července 2004, došlým Soudnímu dvoru dne 16. srpna 2004, v řízení

Ikea Wholesale Ltd

proti

Commissioners of Customs & Excise,

SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),

ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, P. Kūris, R. Silva de Lapuerta, J. Makarczyk a G. Arestis (zpravodaj), soudci,

generální advokát: P. Léger,

vedoucí soudní kanceláře: K. Sztranc-Sławiczek rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 27. října 2005,

s ohledem na vyjádření předložená:

–       za Ikea Wholesale Ltd B. Servaisem a Y. Melinem, avocats,

–       za vládu Spojeného království M. Bethellem, jako zmocněncem, ve spolupráci s R. Thompsonem, QC,

–       za Radu Evropské unie J.-P. Hixem, jako zmocněncem, ve spolupráci s G. Berrischem, Rechtsanwalt,

–       za Komisi Evropských společenství E. Righini a K. Talaber-Ricz, jakož i C. Brownem, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 6. dubna 2006,

vydává tento

Rozsudek

1       Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká na jedné straně platnosti nařízení Rady (ES) č. 2398/97 ze dne 28. listopadu 1997 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozů bavlněného ložního prádla pocházejícího z Egypta, Indie a Pákistánu (Úř. věst. L 332, s. 1) a na straně druhé slučitelnosti s právem Společenství nařízení Rady (ES) č. 1644/2001 ze dne 7. srpna 2001, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2398/97, a pozastavuje jeho uplatňování, pokud jde o dovozy pocházející z Indie (Úř. věst. L 219 s. 1), nařízení Rady (ES) č. 160/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2398/97, a ukončuje řízení, pokud jde o dovozy z Pákistánu (Úř. věst. L 26, s. 1), jakož i nařízení Rady (ES) č. 696/2002 ze dne 22. dubna 2002, kterým se potvrzuje konečné antidumpingové clo uložené z dovozů bavlněného ložního prádla pocházejícího z Indie nařízením Rady (ES) č. 2398/97, pozměněným a pozastaveným nařízením Rady (ES) č. 1644/2001 (Úř. věst. L 109, s. 3) (dále jen společně „následná nařízení).

2       Tato žádost byla předložena v rámci sporu vzniklého ze zamítnutí Commissioners of Customs & Excise (dále jen „Commissioners“) vrátit antidumpingové clo zaplacené Ikea Wholesale Ltd (dále jen „Ikea“) při dovozech bavlněného ložního prádla z Pákistánu a Indie.

 Právní rámec

3       Ustanovení upravující použití antidumpingových opatření Evropským společenstvím se nacházejí v nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 56, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 45, dále jen „základní nařízení“).

4       Článek 1 odst. 1 základního nařízení upřesňuje, že antidumpingové clo může být uloženo na každý dumpingový výrobek, jehož propuštění do volného oběhu ve Společenství působí újmu.

5       Článek 2 odst. 6 a 11 základního nařízení stanoví:

„6.      Částky pro prodejní, správní a režijní náklady, jakož i zisky, se stanoví na základě skutečných údajů, které vývozce nebo výrobce skutečně zaznamená při výrobě a prodeji obdobného výrobku v běžném obchodním styku. Není-li to možné, tak se částky stanoví na základě:

a)      váženého průměru skutečných částek, které byly zjištěny pro jiné prošetřované vývozce nebo výrobce při výrobě a prodeji obdobného výrobku na tuzemském trhu země původu;

[...]

11.      Pokud ustanovení upravující správné srovnání nestanoví jinak, bude existence dumpingového rozpětí v průběhu šetření obvykle stanovena na základě srovnání váženého průměru běžné hodnoty s váženým průměrem cen všech srovnatelných vývozních obchodů [do Společenství] nebo srovnáním běžné hodnoty a vývozních cen [do Společenství] v jednotlivých obchodních případech navzájem [(dále jen ,symetrická metoda‘)]. Běžná hodnota stanovená na základě váženého průměru však může být srovnána s cenami jednotlivých vývozních obchodů [do Společenství], jestliže se struktura exportních cen výrazně liší mezi různými kupujícími, oblastmi nebo časovými obdobími a jestliže metody uvedené v první větě tohoto odstavce neodrážely v plném rozsahu dumpingové praktiky [(dále jen ,asymetrická metoda‘)]. Tento odstavec nevylučuje výběr kontrolního vzorku podle článku 17.“

6       Článek 3 odst. 5 tohoto nařízení stanoví:

„Přezkum účinků dumpingových dovozů na dotčené výrobní odvětví Společenství zahrnuje posouzení všech relevantních hospodářských činitelů a ukazatelů, které ovlivňují stav daného výrobního odvětví včetně skutečnosti, že výrobní odvětví dosud nepřekonalo účinky dřívějšího dumpingu nebo subvencování, rozsah skutečného dumpingového rozpětí, skutečného a možného poklesu prodejů, zisku, výroby, podílu na trhu, produktivity, návratnosti investic a vytížení kapacit; činitelů, které ovlivňují vývoj cen ve Společenství; skutečných a možných nepříznivých účinků na pohyb peněžních prostředků, stav zásob, zaměstnanost, mzdy, hospodářský růst, schopnost opatřit si kapitál nebo investice a v případě zemědělství také, zda došlo ke zvýšení nákladů vládních podpůrných programů. Tento výčet není vyčerpávající a žádné z těchto kritérií není nezbytně rozhodující.“

7       Základní právní předpisy Společenství v oblasti cel představuje nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307). Ustanovení tohoto nařízení použitelná na toto řízení jsou články 236 a 239.

8       Nařízení Rady (ES) č. 1515/2001 ze dne 23. července 2001 o opatřeních, která může Společenství přijmout na základě zprávy přijaté orgánem WTO pro řešení sporů o antidumpingových a antisubvenčních opatřeních (Úř. věst. L 201, s. 10; Zvl. vyd. 11/38, s. 50) stanoví ve svém šestém bodě odůvodnění:

„Pro použití dohody o řešení sporů nejsou stanoveny lhůty. Doporučení ve zprávě přijaté [orgánem pro řešení sporů (dále jen ,OŘS‘)] mají účinky pouze do budoucna. Proto by mělo být stanoveno, že opatření přijaté na základě tohoto nařízení je účinné ode dne vstupu v platnost, pokud není stanoveno jinak, a nezakládá právo na vrácení cla vybraného před tímto datem.“

9       Článek 1 odst. 1 tohoto nařízení uvádí:

„1.      Pokud OŘS přijme zprávu týkající se opatření přijatého Společenstvím na základě nařízení (ES) č. 384/96, nařízení (ES) č. 2026/97 nebo na základě tohoto nařízení (dále jen ,sporné opatření‘), může Rada, pokud to považuje za vhodné, na návrh Komise a po konzultaci s poradním výborem ustaveným podle článku 15 nařízení (ES) č. 384/96 nebo podle článku 25 nařízení (ES) č. 2026/97 (dále jen ,poradní výbor‘) přijmout prostou většinou jedno nebo více následujících opatření:

a)      zrušení nebo změnu sporného opatření, nebo

b)      přijetí jiných zvláštních opatření přiměřených okolnostem daného případu.“

10     Podle čl. 2 odst. 1 nařízení č. 1515/2001:

„Rada též může přijmout opatření podle čl. 1 odst. 1, aby zohlednila právní výklad obsažený ve zprávě přijaté OŘS ohledně nesporného opatření, považuje-li to za vhodné.“

11     Článek 3 uvedeného nařízení stanoví:

„Pokud není stanoveno jinak, nabývají opatření přijatá na základě tohoto nařízení účinku dnem vstupu v platnost a nezakládají právo na vrácení cla vybraného před tímto datem.“

12     Nařízení Komise (ES) č. 1069/97 ze dne 12. června 1997 uložilo prozatímní antidumpingové clo na dovozy bavlněného ložního prádla pocházejícího z Egypta, Indie a Pákistánu (Úř. věst. L 156, s. 11, dále jen „prozatímní nařízení“). Nařízením č. 2398/97 uložila Rada na tyto dovozy konečné antidumpingové clo.

13     S ohledem na doporučení OŘS o uvedených dovozech a na ustanovení nařízení č. 1515/2001 přijala Rada dne 7. srpna 2001 nařízení (ES) č. 1644/2001. Dne 28. ledna 2002 přijala nařízení č. 160/2002 a dne 22. dubna 2002 nařízení č. 696/2002. Žádné z těchto tří nařízení nestanoví vrácení částek již zaplacených na základě nařízení č. 2398/97.

14     Dohoda o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994 (Úř. věst. 1994, L 336, s. 103; Zvl. vyd. 11/21, s. 189, dále jen „antidumpingová dohoda“) je uvedena v příloze 1 A Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO), podepsané v Marrákeši dne 15. dubna 1994 a schválené rozhodnutím Rady 94/800/ES ze dne 22. prosince 1994 o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho pravomoci, v rámci Uruguayského kola mnohostranných jednání (1986–1994) (Úř. věst. L 336, s. 1; Zvl. vyd. 11/21, s. 80). Příloha 2 dohody o zřízení WTO obsahuje Ujednání o pravidlech a řízení při řešení sporů. Podle tohoto ujednání byl zřízen orgán pro řešení sporů.

15     Článek 3 odst. 2 uvedeného ujednání stanoví:

„[…] Členové uznávají, že [systém řešení sporů WTO] poslouží ochraně práv a závazků, vyplývajících pro Členy z uvedených dohod a vyjasnění existujících ustanovení těchto dohod v souladu se zvykovými pravidly výkladu mezinárodního práva veřejného. Doporučení a rozhodnutí DSB [OŘS] nemohou rozšířit nebo zmenšit práva a závazky předvídané uvedenými dohodami.“

 Řízení před OŘS

16     Ve své zprávě ze dne 30. října 2000 skupina odborníků na řešení sporů (dále jen „skupina odborníků“) prohlásila, že Evropská společenství jednala způsobem neslučitelným s jejich povinnostmi vyplývajícími z článků 2.4.2, 3.4 a 15 antidumpingové dohody, co se týče metody použité při šetřeních, která vedla k přijetí nařízení č. 2398/97.

17     Společenství se odvolalo proti některým závěrům skupiny odborníků. Odvolací orgán zřízený v rámci WTO (dále jen „odvolací orgán“) potvrdil ve své zprávě ze dne 1. března 2001, že metoda „nulování“ použitá Společenstvím byla neslučitelná s článkem 2.4.2 antidumpingové dohody a že Společenství jednalo způsobem neslučitelným s článkem 2.2.2 bodem ii) antidumpingové dohody, když vypočítávalo v rámci antidumpingového šetření částky, odpovídající administrativním a prodejním nákladům, všeobecným nákladům, jakož i ziskům. Ve světle těchto zjištění uvedený orgán doporučil, aby OŘS požádal Společenství, aby přijalo nezbytná opatření k zajištění slučitelnosti nařízení č. 2398/97 s povinnostmi, které pro něj vyplývají z antidumpingové dohody.

18     Dne 12. března 2001 přijal OŘS zprávu odvolacího orgánu a zprávu skupiny odborníků ve znění zprávy uvedeného orgánu.

 Spor v původním řízení a předběžné otázky

19     Ikea vykonává ve Spojeném království činnost výrobce a distributora vybavení domácnosti.

20     Dopisem ze dne 10. června 2002 požádala tato společnost Commissioners o vrácení antidumpingového cla zaplaceného při dovozech bavlněného ložního prádla z Pákistánu a Indie za použití nařízení č. 2398/97. Požadovala vrácení 230 301,74 GBP, což odpovídá clu zaplacenému za její dovozy bavlněného ložního prádla z Pákistánu v průběhu období od března 2000 do 29. ledna 2002, jakož i 69 902,29 GBP, což odpovídá části zaplaceného cla za její dovozy výrobků stejné povahy z Indie v průběhu období od března 2000 do 8. srpna 2001. Tato žádost se zakládala na článcích 236 a 239 nařízení č. 2913/92.

21     Ikea uplatňuje protiprávní charakter výpočtu výše antidumpingového cla provedeného podle nařízení č. 2398/97, jakož i protiprávnost tohoto nařízení. Opírá se zejména o zprávy, zjištění a závěry schválené OŘS dne 1. března 2001. Dopisem ze dne 26. června 2006 Commissioners žádost o vrácení předloženou Ikeou zamítli.

22     V důsledku žádosti Ikey směřující k formálnímu správnímu přezkumu zamítavého rozhodnutí přijatého Commissioners přezkumný úředník potvrdil dopisem ze dne 27. listopadu 2002 toto rozhodnutí.

23     Ikea tedy u VAT and Duties Tribunal of London podala žalobu proti rozhodnutí přijatému v rámci přezkumu rozhodnutí Commissioners. Dne 8. září 2003 VAT and Duties Tribunal žalobu Ikey zamítl s tím, že jestliže posledně uvedená mohla napadnout legalitu nařízení č. 2398/97 na základě článku 230 čtvrtého pododstavce ES, neučinila tak v předepsané lhůtě. V důsledku toho měl VAT and Duties Tribunal za to, že se Ikea nemůže vyhnout stanovenému promlčení tím, že napadne nařízení č. 2398/97, č. 1644/2001 a č. 160/2002 v rámci žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.

24     Dne 31. října 2003 se Ikea proti tomuto rozhodnutí odvolala podle článků 14 a 15 finančního zákona z roku 1994 (Finance Act 1994) k High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division. Na podporu tohoto opravného prostředku Ikea v podstatě tvrdí, že na jedné straně se VAT and Duties Tribunal dopustil omylu, když se domníval, že nařízení č. 2398/97, č. 1644/2001 a č. 160/2002 se jí bezprostředně a osobně dotýkají, a že na straně druhé jsou tato nařízení celá nebo částečně protiprávní. Dne 17. února 2004 bylo Ikee dovoleno pozměnit své odvolací návrhové žádání tak, aby se její zpochybnění rozšířilo na nařízení č. 696/2002.

25     High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division poté, co rozhodl, že Ikea nebyla oprávněna k podání žaloby na základě článku 230 čtvrtého pododstavce ES proti nařízení č. 2398/97, a zrušil rozhodnutí VAT and Duties Tribunal, rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Je třeba považovat nařízení […] č. 2398/97 […], s ohledem na závěry skupiny odborníků [OŘS] v její zprávě ze dne 30. října 2000, bodu 7.2 písm. g) a h), WT/DS1412/R a odvolacího orgánu […] v jeho rozhodnutí ze dne 1. března 2002, bodech 86 a 87, WT/DS1141/AB/R, za zcela nebo částečně neslučitelné s právem Společenství v rozsahu, v němž:

–       podřizuje výpočet částky prodejních, správních a režijních nákladů, jakož i zisků, v rozporu s čl. 2 odst. 6 písm. a) [základního] nařízení, v pozměněném znění, a čl. 2.2.2 bodem ii) antidumpingové dohody, chybné metodě,

–       používá v rozporu s čl. 2 odst. 11 [základního] nařízení a článkem 2.4.2 antidumpingové dohody chybnou metodu, když se za účelem prokázání existence dumpingového rozpětí při srovnání běžné hodnoty s vývozní cenou uchyluje k praktice nulování, nebo

–       nehodnotí v rozporu s čl. 3 odst. 5 [základního] nařízení a článkem 3.4 antidumpingové dohody za účelem zjištění újmy všechny relevantní faktory újmy, které mají vliv na situaci výrobního odvětví Společenství, a dopouští se chyby, když se opírá o faktory týkající se společností, které nenáleží do výrobního odvětví Společenství?

2)      Jsou některá nebo všechna [...] nařízení:

–       [...] č. 1644/2001 [...],

–       [...] č. 160/2002 [...] nebo

–       [...] č. 696/2002 [...]

neslučitelná s právem Společenství (včetně článku 1 a čl. 7 odst. 1 a čl. 9 odst. 4 [základního] nařízení, vykládaných s ohledem na článek 1, článek 7.1 a článek 9 antidumpingové dohody) v rozsahu, v němž byla přijata na základě přehodnocení informací vyžádaných v průběhu období původního šetření, přehodnocení, z něhož vzešlo, že v průběhu uvedeného období neexistoval buď žádný dumping, nebo že byl tento dumping nižší úrovně, ale nestanoví možnost vrácení částek již zaplacených podle nařízení č. 2398/97?

3)      Jsou mimoto nařízení č. 1644/2001, 160/2002 a 696/2002 v rozsahu, v němž stanoví výši antidumpingového cla, která není přímo úměrná částce dumpingu nebo újmy, kterou má toto clo nahrazovat, slučitelná s čl. 7 odst. 2 a čl. 9 odst. 4 [základního] nařízení a se zásadou proporcionality?

4)      Liší se odpovědi na výše uvedené otázky, pokud jde o vývozy pocházející z Indie ve vztahu k těm, které pocházejí z Pákistánu, s ohledem na:

–       postupy použité [OŘS], nebo

–       závěry Komise obsažené v nařízeních č. 1644/2001, 160/2002 a 696/2002?

5)      S ohledem na odpovědi na výše uvedené otázky:

–       musí vnitrostátní celní orgán vrátit veškeré nebo část antidumpingových cel, která vybral podle nařízení č. 2398/97, a 

–       pokud ano, v čí prospěch a za jakých podmínek má být takové vrácení uskutečněno?“

 K předběžným otázkám

26     Podstatou první předběžné otázky předkládajícího soudu je, aby Soudní dvůr posoudil platnost nařízení č. 2398/97 s ohledem na antidumpingovou dohodu, jak je později vyložena doporučeními a rozhodnutími OŘS, jakož i s ohledem na základní nařízení.

 K platnosti nařízení č. 2398/97 s ohledem na antidumpingovou dohodu, jak je vyložena doporučeními a rozhodnutími OŘS

27     Spojené království Velké Británie a Severního Irska tvrdí, že doporučení, jakož i rozhodnutí OŘS jasně představují jediný základ pro opravný prostředek, protože platnost nařízení č. 2398/97 nebyla předmětem žádné samostatné žaloby předcházející uvedenému návrhovému žádání. Uplatňuje, že skutečnost, aby se Soudní dvůr vyslovil se zpětnou účinností k legalitě právních předpisů Společenství ve světle doporučení OŘS, která platí do budoucna, nebo rozhodnutí, na nichž tato doporučení spočívají, by byla v rozporu se zásadami, které tvoří základ nařízení č. 1515/2001.

28     Rada a Komise se domnívají, že uvedená doporučení a rozhodnutí o dovozech bavlněného ložního prádla nejsou pro Soudní dvůr závazná a že nařízení č. 2398/97 není postižené neplatností s ohledem na právo Společenství pouze z toho důvodu, že OŘS uzavřel, že přijetí uvedeného nařízení porušuje povinnosti, které pro Společenství vyplývají z antidumpingové dohody.

29     Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury dohody WTO s ohledem na svou povahu a strukturu v zásadě nepatří mezi normy, ve vztahu k nimž Soudní dvůr kontroluje legalitu aktů orgánů Společenství (rozsudky ze dne 30. září 2003, Biret International v. Rada, C‑93/02 P, Recueil, s. I‑10497, bod 52, jakož i ze dne 1. března 2005, Van Parys, C‑377/02, Sb. rozh. s. I‑1465, bod 39 a citovaná judikatura).

30     Pouze za situace, kdy Společenství zamýšlelo vykonat zvláštní povinnost, kterou na sebe vzalo v rámci WTO, nebo v případě, že akt Společenství výslovně odkazuje na konkrétní ustanovení dohod WTO, přísluší Soudnímu dvoru kontrola legality dotčeného aktu Společenství ve vztahu k pravidlům WTO (rozsudek ze dne 23. listopadu 1999, Portugalsko v. Rada, C‑149/96, Recueil, s. I‑8395, bod 49; výše uvedené rozsudky Biret International v. Rada, bod 53, jakož i Van Parys, bod 40 a citovaná judikatura).

31     Podle článku 1 nařízení č. 1515/2001 může Rada v důsledku zprávy přijaté OŘS zrušit nebo změnit sporné opatření nebo přijmout jiné zvláštní opatření přiměřené okolnostem daného případu.

32     Podle svého článku 4 je nařízení č. 1515/2001 použitelné pro zprávy přijaté OŘS po 1. lednu 2001. V projednávaném případě přijal OŘS dne 12. března 2001 zprávu odvolacího orgánu a zprávu skupiny odborníků ve znění zprávy uvedeného orgánu.

33     Přitom podle článku 3 nařízení č. 1515/2001, pokud není stanoveno jinak, nabývají opatření přijatá v rámci tohoto nařízení účinku dnem vstupu v platnost, a z toho důvodu nezakládají právo na vrácení cla vybraného před tímto datem. Šestý bod odůvodnění uvedeného nařízení stanoví v tomto ohledu, že doporučení ve zprávě přijaté OŘS mají účinky pouze do budoucna. Tedy „opatření přijaté na základě [nařízení č. 1515/2001] je účinné ode dne vstupu v platnost, pokud není stanoveno jinak, a nezakládá právo na vrácení cla vybraného před tímto datem“.

34     V projednávaném případě s ohledem na ustanovení nařízení č. 1515/2001 a na doporučení OŘS přijala Rada nejprve dne 7. srpna 2001 nařízení č. 1644/2001. Poté přijala dne 28. ledna 2002 nařízení č. 160/2002 a nakonec dne 22. dubna 2002 nařízení č. 696/2002, kterým se potvrzuje konečné antidumpingové clo uložené nařízením č. 2398/97, ve znění změn a pozastavené nařízením č. 1644/2001.

35     Z předchozího vyplývá, že za okolností, jaké jsou ve věci v původním řízení, nemůže být legalita nařízení č. 2398/97 kontrolována s ohledem na antidumpingovou dohodu, jak je později vyložena doporučeními OŘS, jelikož z následných nařízení jasně vyplývá, že Společenství tím, že vyloučilo vrácení cla zaplaceného na základě nařízení č. 2398/97, nezamýšlelo vykonat zvláštní povinnost, kterou na sebe vzalo v rámci WTO.

 K platnosti nařízení č. 2398/97 s ohledem na základní nařízení

36     Předkládající soud se mimoto zabývá otázkou platnosti nařízení č. 2398/97 s ohledem na základní nařízení. V podstatě se táže, zda se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení při stanovení „početně zjištěné“ běžné hodnoty dotyčného výrobku, dumpingového rozpětí a existence újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství.

37     Žalobkyně v původním řízení se opírá o čl. 2 odst. 6 základního nařízení týkající se stanovení běžné hodnoty výrobku, o čl. 2 odst. 11 základního nařízení týkající se stanovení dumpingového rozpětí a o čl. 3 odst. 5 stejného nařízení týkající se stanovení újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství.

38     V tomto ohledu Ikea uplatňuje, že v případě, že výklad uvedených článků antidumpingové dohody provedený OŘS v jeho rozhodnutích potvrzuje skutečnost, že metody použité dotyčnými orgány Společenství ke stanovení dumpingového rozpětí a újmy jsou chybné, je namístě usoudit, že tyto metody jsou rovněž v rozporu se základním nařízením.

39     Rada a Komise se naopak domnívají, že nařízení č. 2398/97 zůstává s ohledem na právo Společenství platné. Komise, podporovaná Radou, soudí, že ustanovení nařízení č. 2398/97 napadená s ohledem na základní nařízení představují dlouho platnou praxi, která do dnešního dne nebyla soudními orgány Společenství prohlášena za neplatnou.

40     V tomto ohledu je namístě připomenout, jak poznamenal generální advokát v bodě 102 svého stanoviska, že v oblasti společné obchodní politiky a konkrétněji v oblasti obchodních ochranných opatření disponují orgány Společenství z důvodu složitosti hospodářských, politických a právních situací, které musí přezkoumávat, širokou posuzovací pravomocí (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 4. října 1983, Fediol v. Komise, 191/82, Recueil, s. 2913, bod 26, a ze dne 7. května 1987, Nachi Fujikoshi v. Rada, 255/84, Recueil, s. 1861, bod 21).

41     Mimoto podle ustálené judikatury volba mezi různými metodami výpočtu dumpingového rozpětí, které jsou uvedeny v čl. 2 odst. 11 základního nařízení, jakož i určení běžné hodnoty výrobku, a dále zjištění újmy předpokládají posouzení složitých hospodářských situací, a soudní přezkum takového posouzení tak musí být omezen na ověření dodržení procesních pravidel, věcné správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě se napadená volba provádí, neexistence zjevně nesprávného posouzení tohoto skutkového stavu a neexistence zneužití pravomoci (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 7. května 1987, NTN Toyo Bearing a další v. Rada, 240/84, Recueil, s. 1809, bod 19, ze dne 14. března 1990, Gestetner Holdings v. Rada a Komise, C‑156/87, Recueil, s. I‑781, bod 63, a ze dne 19. listopadu 1998, Spojené království v. Rada, C‑150/94, Recueil, s. I‑7235, bod 54).

42     Je tak namístě přezkoumat, zda se orgány Společenství dopustily zjevně nesprávného posouzení s ohledem na právo Společenství při stanovení „početně zjištěné“ běžné hodnoty dotyčného výrobku, dumpingového rozpětí a existence újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství.

 K výpočtu „početně zjištěné“ běžné hodnoty dotyčného výrobku

43     Běžná hodnota se pro všechny typy výrobků vyvážené do Společenství všemi společnostmi vypočítá podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení. Určuje se tak, že k výrobním nákladům typů výrobků vyvážených každou společností se přidá přiměřená částka odpovídající na jedné straně prodejním, správním a jiným vzniklým režijním nákladům, jakož i na straně druhé dosaženým ziskům.

44     Co se týče dovozů z Indie, jelikož jediná společnost uskutečnila celkově reprezentativní tuzemské prodeje a tuzemské prodeje ziskových modelů představovaly méně než 80 %, ale více než 10 % celkových tuzemských prodejů, byly tedy tyto prodeje považovány za uskutečněné v obvyklém obchodním styku. V důsledku toho částka odpovídající na jedné straně prodejním, správním a jiným režijním nákladům a na straně druhé ziskům, která byla použita za účelem určení běžné hodnoty pro všechny společnosti, které byly předmětem šetření, představuje náklady vzniklé a zisky dosažené touto společností podle čl. 2 odst. 6 základního nařízení. Stejné zjištění bylo učiněné, co se týče dovozů z Pákistánu.

45     Pokud jde o použití ziskového rozpětí jediné společnosti, nařízení č. 2398/97 ve svém osmnáctém bodě odůvodnění připomíná, že šetření bylo omezeno na vzorek výrobců/vývozců podle článku 17 základního nařízení a že velká většina indických společností, které spolupracovaly, jsou vývozní společnosti, jež neprodávají obdobné výrobky na svém tuzemském trhu. Komise do tohoto vzorku zahrnula pět indických výrobců/vývozců, z nichž dva v okamžiku výběru prohlásili, že na svém tuzemském trhu obdobné výrobky prodávali.

46     Jak nicméně upřesňuje dvacátý třetí bod odůvodnění prozatímního nařízení, šetření ukázalo, že pouze jeden z těchto výrobců/vývozců uskutečnil v šetřeném období na svém tuzemském trhu reprezentativní prodeje obdobného výrobku. Navíc odkaz v čl. 2 odst. 6 písm. a) základního nařízení na vážený průměr zisků, které byly zjištěny pro jiné vývozce nebo výrobce, nevylučuje, že by tato částka mohla být určena provedením váženého průměru obchodních operací nebo typů výrobků jediného vývozce nebo výrobce.

47     V tomto ohledu je třeba uvést, jak uvedl generální advokát v bodech 132 až 142 svého stanoviska, že se Rada nedopustila zjevně nesprávného posouzení domnívajíc se, že při určování částek pro prodejní, správní a režijní náklady, jakož i zisky se čl. 2 odst. 6 písm. a) může použít, když se dostupné informace týkají jediného výrobce, a umožňuje vyloučit informace týkající se prodejů, které nebyly uskutečněny během běžných obchodních operací.

48     Použití na jedné straně množného čísla ve výrazu „jiní vývozci nebo výrobci“ v čl. 2 odst. 6 písm. a) základního nařízení totiž nevylučuje zohlednění údajů jediného podniku, který mezi prošetřovanými podniky uskutečnil v průběhu šetření reprezentativní prodeje obdobného výrobku na tuzemském trhu státu původu. Na straně druhé skutečnost, že prodeje jiných vývozců nebo výrobců, které nebyly uskutečněny při běžném obchodním styku, byly ze zjišťování ziskového rozpětí vyloučeny, představuje náležitou metodu konstruování běžné hodnoty, která je v souladu se zásadou stanovenou v čl. 1 odst. 2 a čl. 2 odst. 1 základního nařízení, podle které musí být běžná hodnota v zásadě založena na údajích ohledně prodejů uskutečněných při běžném obchodním styku.

49     Z toho vyplývá, že se Rada nedopustila žádného zjevně nesprávného posouzení při výpočtu „početně zjištěné“ běžné hodnoty dotyčného výrobku.

 K určení dumpingového rozpětí

50     Co se týče konečného určení dumpingového rozpětí, předkládající soud se táže, zda je metoda „nulování“ použitá pro účely stanovení takového celkového dumpingového rozpětí, jaké bylo použito v rámci dotčeného antidumpingového šetření v původním řízení, slučitelná s čl. 2 odst. 11 základního nařízení.

51     Úvodem je třeba připomenout, že údajné chyby při výpočtu prodejních, správních a jiných nákladů a zisků, jakož i použití metody „nulování“ se týkají určení dumpingového rozpětí. Protiprávnost úpravy uskutečněné v rámci určení existence dumpingu by nicméně ovlivnila legalitu zavedení antidumpingového cla, pouze pokud zavedené antidumpingové clo převyšuje clo použitelné bez této úpravy.

52     Podle čl. 2 odst. 12 základního nařízení je antidumpingové rozpětí částka, o niž běžná hodnota přesahuje vývozní cenu. Toto rozpětí je tedy vyšetřujícími orgány zjištěno podle odstavce 10 tohoto článku na základě spravedlivého porovnání běžné hodnoty obdobného výrobku a vývozní ceny do Společenství, která je uplatňovaná.

53     Ve věci v původním řízení není napadáno, že dumpingové rozpětí bylo vypočítáno srovnáním váženého průměru „početně zjištěné“ běžné hodnoty za druh výrobku s váženým průměrem vývozní ceny za druh výrobku. Dotyčné orgány tak nejprve sepsaly více různých modelů výrobku, který byl předmětem šetření. Pro každý z nich vypočítaly vážený průměr běžné hodnoty a vážený průměr vývozní ceny a poté je pro každý vzor srovnaly. Jelikož vývozní cena některých vzorů byla nižší než běžná hodnota, byla zjištěna existence dumpingu. Naopak, jelikož u jiných modelů byla vývozní cena vyšší než běžná hodnota, bylo shledáno záporné dumpingové rozpětí.

54     Za účelem výpočtu celkové částky dumpingu prošetřovaného výrobku tyto orgány následně sečetly částku dumpingu všech vzorů, u kterých byla zjištěna existence dumpingu. Naopak všechna negativní dumpingová rozpětí uvedené orgány vynulovaly. Celková částka dumpingu byla následně vyjádřena v procentech součtu hodnoty všech vývozních obchodů všech vzorů, ať byly, nebo nebyly předmětem dumpingu.

55     V tomto ohledu je třeba uvést, že znění článku 2 základního nařízení nijak neodkazuje na metodu „nulování“. Naopak toto nařízení výslovně stanoví pro orgány Společenství povinnost, aby provedly spravedlivé srovnání mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou podle jeho čl. 2 odst. 10 a 11.

56     Článek 2 odst. 11 základního nařízení totiž upřesňuje, že vážený průměr běžné hodnoty bude srovnán s „váženým průměrem cen všech srovnatelných vývozních obchodů [do Společenství]“. V projednávaném případě při tomto srovnání vedlo použití metody „nulování“ negativních dumpingových rozpětí ke změně cen vývozních obchodů. V důsledku toho Rada používajíc tuto metodu nevypočítala celkové dumpingové rozpětí, opírajíc se o srovnání odrážející plně všechny vývozní ceny, a při takovém výpočtu uvedeného rozpětí se tedy dopustila zjevně nesprávného posouzení s ohledem na právo Společenství.

57     Z toho vyplývá, že orgány Společenství jednaly způsobem neslučitelným s čl. 2 odst. 11 základního nařízení, když při výpočtu dumpingového rozpětí týkajícího se prošetřovaného výrobku použily metodu „nulování“ negativních dumpingových rozpětí pro každý z typů dotyčných výrobků.

 Ke stanovení existence újmy

58     Předkládající soud žádá, aby Soudní dvůr posoudil platnost nařízení č. 2398/97 v rozsahu, v němž toto nařízení za účelem přezkoumání újmy nehodnotí, v rozporu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení, všechny relevantní faktory újmy, které mají vliv na situaci výrobního odvětví Společenství, a neprávem se opírá o faktory týkající se společností, které nenáleží do výrobního odvětví Společenství.

59     Je třeba připomenout, že podle čl. 1 odst. 1 základního nařízení se antidumpingové clo může týkat dumpingového výrobku, pouze pokud jeho propuštění do volného oběhu ve Společenství působí újmu, přičemž pojmem „újma“ se rozumí za použití čl. 3 odst. 1 stejného nařízení podstatná újma výrobnímu odvětví Společenství, její hrozba nebo závažné zpoždění při zavádění některého výrobního odvětví Společenství.

60     V tomto ohledu je namístě uvést, že podle třicátého čtvrtého bodu odůvodnění nařízení č. 2398/97 představuje 35 společností, které byly původci stížnosti adresované Komisi podstatnou část celkové výroby ve Společenství ve smyslu čl. 5 odst. 4 základního nařízení, a představují tak rovněž výrobní odvětví Společenství, jak je definováno v čl. 4 odst. 1 posledně uvedeného nařízení. Nicméně z čtyřicátého prvního bodu odůvodnění nařízení č. 2398/97 vyplývá, že přezkum újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství spočíval na údajích týkajících se celého Společenství a nebyl analyzován pouze na úrovni výrobního odvětví Společenství, jak je definované v uvedeném čl. 4 odst. 1.

61     Pokud jde o to, zda se orgány Společenství dopustily zjevně nesprávného posouzení, když nehodnotily všechny relevantní faktory újmy, které mají dopad na situaci výrobního odvětví Společenství, uvedené v čl. 3 odst. 5 základního nařízení, je namístě upřesnit, že toto ustanovení dává těmto orgánům diskreční pravomoc při přezkumu a hodnocení různých ukazatelů.

62     Jak uvádí generální advokát v bodech 193 a 194 svého stanoviska, uvedené ustanovení na jedné straně pouze vyžaduje, aby byly přezkoumány „ relevantní“ hospodářské faktory a ukazatele, „které mají vliv na situaci [výrobního odvětví Společenství]“, a na straně druhé z jeho znění vyplývá, že seznam uvedených hospodářských faktorů a ukazatelů „není vyčerpávající“.

63     Je tedy namístě konstatovat, že dotyčné orgány tím, že za účelem přezkoumání dopadu dumpingových dovozů na uvedenou situaci zhodnotily pouze relevantní faktory, které na ni mají vliv, nepřekročily prostor pro uvážení, který je jim přiznán při hodnocení složitých hospodářských situací. Mimoto během nového hodnocení provedeného v rámci nařízení č. 1644/2001 neměly chyby údajně učiněné při hodnocení újmy účinek na určení existence újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství.

64     Za těchto podmínek je namístě usoudit, že orgány Společenství se při hodnocení existence a významu uvedené újmy nedopustily zjevně nesprávného posouzení.

65     S ohledem na předcházející úvahy je namístě na první otázku odpovědět, že článek 1 nařízení č. 2398/97 je neplatný v rozsahu, v němž Rada použila za účelem zjištění dumpingového rozpětí týkajícího se prošetřovaného výrobku metodu „nulování“ záporného dumpingového rozpětí pro každý z typů dotyčných výrobků.

66     V důsledku toho je třeba, aniž je namístě odpovídat na ostatní otázky týkající se platnosti následných nařízení, přezkoumat pátou otázku týkající se následků vyplývajících z prohlášení neplatnosti článku 1 nařízení č. 2398/97 s ohledem na právo dovozce dotčeného ve věci v původním řízení na vrácení antidumpingových cel, která zaplatil na základě uvedeného nařízení.

67     Vnitrostátním orgánům přísluší, aby ve svém právním řádu vyvodily důsledky z prohlášení neplatnosti v rámci řízení o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se platnosti (rozsudek ze dne 30. října 1975, Rey Soda, 23/75, Recueil, s. 1279, bod 51), což by mělo za následek, že antidumpingové clo zaplacené na základě nařízení č. 2398/97 již nebude v souladu s právem dlužné ve smyslu čl. 236 odst. 1 nařízení č. 2913/92 a celní orgány budou podle tohoto ustanovení v zásadě povinny je vrátit, pokud jsou splněny podmínky, kterým takové vrácení podléhá, včetně podmínky stanovené v odstavci 2 uvedeného článku, což přísluší předkládajícímu soudu, aby ověřil.

68     Dále je namístě uvést, že pouze vnitrostátní soudy jsou příslušné k rozhodování v řízení o vrácení částek neoprávněně vybraných státní institucí na základě právní úpravy Společenství, která byla následně prohlášena za neplatnou (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 30. května 1989, Roquette v. Komise, 20/88, Recueil, s. 1553, bod 14, a ze dne 13. března 1992, Vreugdenhil v. Komise, C‑282/90, Recueil, s. I‑1937, bod 12).

69     Za těchto podmínek je namístě na pátou otázku odpovědět, že takový dovozce, jako je dovozce dotčený v původním řízení, který u vnitrostátního soudu podal žalobu proti rozhodnutím, kterými se po něm požaduje zaplacení antidumpingového cla na základě nařízení č. 2398/97, které je tímto rozsudkem prohlášeno za neplatné, je v zásadě oprávněn uplatňovat tuto neplatnost v rámci sporu v původním řízení, aby dosáhl vrácení tohoto cla podle čl. 236 odst. 1 nařízení č. 2913/92.

 K nákladům řízení

70     Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

1)      Článek 1 nařízení Rady (ES) č. 2398/97 ze dne 28. listopadu 1997 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozů bavlněného ložního prádla pocházejícího z Egypta, Indie a Pákistánu je neplatný v rozsahu, v němž Rada Evropské unie použila za účelem zjištění dumpingového rozpětí týkajícího se prošetřovaného výrobku metodu „nulování“ záporného dumpingového rozpětí pro každý z typů dotyčných výrobků.

2)      Takový dovozce, jako je dovozce dotčený v původním řízení, který u vnitrostátního soudu podal žalobu proti rozhodnutím, kterými se po něm požaduje zaplacení antidumpingového cla na základě nařízení č. 2398/97, které je tímto rozsudkem prohlášeno za neplatné, je v zásadě oprávněn uplatňovat tuto neplatnost v rámci sporu v původním řízení, aby dosáhl vrácení tohoto cla podle čl. 236 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: angličtina.