Věc C-547/03 P

Asian Institute of Technology (AIT)

v.

Komise Evropských společenství

„Kasační opravný prostředek – Program Asia-Invest – Výzva k předkládání návrhů – Smlouva – Článek 111 jednacího řádu Soudu – Zjevná nepřípustnost – Nedostatek právního zájmu na podání žaloby – Článek 64 jednacího řádu Soudu – Organizační procesní opatření – Žádost o předložení dokumentů – Výzva účastníkům řízení, aby se písemně vyjádřili k některým stránkám sporu“

Stanovisko generální advokátky C. Stix-Hackl přednesené dne 13. září 2005          

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 19. ledna 2006          

Shrnutí rozsudku

Řízení – Rozhodnutí přijaté usnesením obsahujícím odůvodnění – Žaloba proti organizačním procesním opatřením

(Jednací řád Soudu, články 64 a 111)

Jelikož účelem organizačních procesních opatření uvedených v článku 64 jednacího řádu Soudu je podle uvedeného článku zajistit za nejlepších možných podmínek přípravu věcí pro rozhodování, průběh řízení a řešení sporů, nemůže použití takových opatření samo o sobě bránit přijetí usnesení obsahujícího odůvodnění na základě článku 111 téhož řádu.

(viz bod 30)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)

19. ledna 2006 (*)

„Kasační opravný prostředek – Program Asia-Invest – Výzva k předkládání návrhů – Smlouva – Článek 111 jednacího řádu Soudu – Zjevná nepřípustnost – Nedostatek právního zájmu na podání žaloby – Článek 64 jednacího řádu Soudu – Organizační procesní opatření – Žádost o předložení dokumentů – Výzva účastníkům řízení, aby se písemně vyjádřili k některým stránkám sporu“

Ve věci C‑547/03 P,

jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 Statutu Soudního dvora, podaný dne 22. prosince 2003,

Asian Institute of Technology (AIT), se sídlem v Pathumthani (Thajsko), zastoupený H. Teissierem du Crosem, avocat, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatel“),

přičemž dalším účastníkem řízení je:

Komise Evropských společenství, zastoupená P.-J. Kuijperem a B. Schöfer, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalovaná v prvním stupni,

SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),

ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, J. Makarczyk, R. Silva de Lapuerta, P. Kūris a G. Arestis (zpravodaj), soudci,

generální advokátka: C. Stix-Hackl,

vedoucí soudní kanceláře: K. Sztranc, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 26. května 2005,

po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 13. září 2005,

vydává tento

Rozsudek

1       Svým kasačním opravným prostředkem se Asian Institute of Technology (dále jen „AIT“) domáhá zrušení usnesení Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 15. října 2003, AIT v. Komise (T‑288/02, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, dále jen „napadené usnesení“), kterým posledně uvedený odmítl jeho žalobu směřující ke zrušení rozhodnutí Komise ze dne 22. února 2002 o uzavření smlouvy o výzkumu v rámci programu „Asia‑Invest“ s „Center for Energy‑Environment Research and Development“ (dále jen „sporné rozhodnutí“) jako zjevně nepřípustnou.

 Právní rámec

2       Jednací řád Soudu ve znění platném v době vydání napadeného usnesení obsahuje ve své hlavě II kapitolu 3 nazvanou „Organizační procesní opatření a důkazní opatření“. V oddílu I této kapitoly nazvaném „Organizační procesní opatření“ je uveden článek 64, který ve svých odstavcích 1 až 4 stanoví:

„1. Účelem organizačních procesních opatření je zajistit za nejlepších možných podmínek přípravu věcí pro rozhodování, průběh řízení a řešení sporů. Nařizuje je Soud po vyslechnutí generálního advokáta.

2. Účelem organizačních procesních opatření je zejména:

a)       zajistit řádný průběh písemné a ústní části řízení a usnadnit provádění důkazů;

b)       určit body, ke kterým musí účastníci řízení doplnit své argumenty nebo které vyžadují dokazování;

c)       upřesnit dosah návrhových žádání účastníků řízení, jejich důvodů a

d)       usnadnit smírné urovnání sporu.

3. Organizační procesní opatření mohou spočívat zejména v:

a)      kladení otázek účastníkům řízení;

b)      výzvách účastníkům řízení, aby předložili svá písemná nebo ústní stanoviska k určitým aspektům sporu;

c)      vyžádání informací nebo podrobnějších objasnění od účastníků řízení nebo třetích osob;

d)      žádostech o předložení dokumentů nebo jakýchkoli písemností týkajících se dané věci;

e)      předvolání zmocněnců účastníků řízení nebo účastníků řízení ke schůzkám.

4.      Každý účastník řízení může v každém stadiu řízení navrhnout přijetí nebo změnu organizačních procesních opatření. V tom případě je nutno před nařízením těchto opatření vyslechnout ostatní účastníky řízení.

Pokud to okolnosti řízení vyžadují, Soud uvědomí účastníky o zamýšlených opatřeních a poskytne jim možnost předložit ústně nebo písemně vyjádření.“

3       Hlava III uvedeného jednacího řádu obsahuje kapitolu 2 nazvanou „Námitky a překážky v průběhu řízení“. Tato kapitola obsahuje zejména články 111, 113 a 114, které stanoví:

„Článek 111

Je-li Soud zjevně nepříslušný k projednání určitého návrhu nebo je-li určitý návrh zjevně nepřípustný nebo zjevně postrádá jakýkoli právní základ, může Soud, aniž by pokračoval v řízení, po vyslechnutí generálního advokáta rozhodnout usnesením obsahujícím odůvodnění.

Článek 113

Soud může kdykoliv bez návrhu posoudit, zda jsou splněny nepominutelné podmínky řízení nebo po vyslechnutí účastníků vyslovit, že návrh se stal bezpředmětným a že ve věci již nerozhodne; rozhoduje přitom podle čl. 114 odst. 3 a 4.

Článek 114

[…]

3. Nerozhodne-li Soud jinak, projedná se návrh ústně.

4. Po vyslechnutí generálního advokáta Soud o návrhu rozhodne nebo si vyhradí rozhodnout o něm spolu s věcí samou. Spadá-li věc do příslušnosti Soudního dvora, postoupí ji Soudnímu dvoru.

Zamítne-li Soud návrh nebo vyhradí-li si rozhodnout o něm spolu s věcí samou, určí předseda nové lhůty pro pokračování v řízení.“

 Skutkový základ sporu

4       AIT je neziskovým vzdělávacím subjektem v oblasti technologie a výzkumu se sídlem v Thajsku.

5       Jak vyplývá z napadeného usnesení, součástí AIT byl do roku 2001 útvar bez právní subjektivity nazvaný „Center for Energy‑Environment Research and Development“ (dále jen „CEERD“), jehož ředitelem byl do 31. prosince 2001 T. Lefèvre.

6       Program „Asia-Invest“ je součástí řady iniciativ Evropského společenství koncipovaných za účelem podpory výměn a vzájemné dohody mezi Evropskou unií a Asií na podporu obchodní spolupráce. V rámci tohoto programu Komise Evropských společenství dne 10. dubna 2001 zveřejnila výzvu k předkládání návrhů č. EUROPEAID/112441/C/G (Úř. věst. C 109, s. 9).

7       Po tomto zveřejnění Center for Energy-Environment Research and Development – Foundation for International Human Resource Development (dále jen „CEERD‑FIHRD“) předložilo dne 19. listopadu 2001 návrh podepsaný T. Lefèvrem jakožto ředitelem tohoto útvaru.

8       Po vyhodnocení předložených spisů se Komise rozhodla mimo jiné tento návrh přijmout a přijala sporné rozhodnutí. Smlouva č. ASI/B7‑301/95/108‑174 uzavřená s CEERD byla podepsána dne 27. února 2002 T. Lefèvrem, který se představil jako ředitel tohoto útvaru. Uvedená smlouva stanovila platbu zálohy ve výši 27 481,88 eur, která byla zaslána na účet otevřený na jméno „Foundation for International Human Resource Development“ (dále jen „FIHRD“) u Thai Farmers Bank.

9       Dopisem ze dne 17. července 2002 poradce AIT požádal EuropeAid, Úřad pro spolupráci Komise (dále jen „EuropeAid“), o informace o projektu nazvaném „Facilitating the Dissemination of European Clean Technologies in Thailand“. V tomto dopisu uvedený poradce uvedl, že CEERD bylo „pouhým útvarem AIT, a nikoliv právnickou osobou […], nemaje postavení pro uzavírání smluv pod tímto neoprávněně užívaným jménem, zejména prostřednictvím T. Lefèvra, který již dlouhou dobu ne[byl] ředitelem tohoto útvaru.“

10     V odpovědi na uvedený dopis ředitel EuropeAid p. Muller zaslal dne 21. července 2002 poradci AIT dopis, ve kterém ho informoval, že smlouva byla podepsána jednak dne 22. února 2002 jím samotným a p. Eichem za Komisi a jednak dne 27. února 2002 T. Lefèvrem, ředitelem CEERD. V tomto dopisu bylo upřesněno, že v rámci této smlouvy již byla z titulu zálohy zaplacena částka ve výši 27 481,88 eur a že doba trvání smlouvy byla patnáct měsíců vzhledem k tomu, že projekt končil dne 28. května 2003.

11     V témže dopisu Komise rovněž uvedla, že dne 4. července 2000 již s T. Lefèvrem, ředitelem CEERD, podepsala obdobnou smlouvu na 17 měsíců a že dotace, stanovená touto smlouvou, ve výši 42 227,50 eur již byla zcela vyplacena.

 Řízení před Soudem a napadené usnesení

12     Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 23. září 2002 AIT podal žalobu, kterou se domáhal zrušení sporného rozhodnutí. Tato věc byla zapsána do rejstříku pod č. T‑288/02.

13     Téhož dne podal AIT žalobu, kterou se domáhá zrušení rozhodnutí Komise ze dne 4. července 2000 o uzavření smlouvy v oblasti výzkumu uvedené v bodu 11 tohoto rozsudku. Tato věc byla zapsána do rejstříku pod č. T‑287/02.

14     Dne 20. prosince 2002 Komise předložila žalobní odpovědi ve věcech AIT v. Komise, které vedly k usnesení Soudu ze dne 25. června 2003 (T‑287/02, Recueil, s. II‑2179) a k napadenému usnesení (T‑288/02, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí), a navrhla zejména spojení těchto věcí. Kancelář Soudu stanovila AIT lhůtu pro předložení jeho vyjádření k tomuto návrhu na spojení. AIT se spojením uvedených věcí nesouhlasil.

15     Ve své žalobní odpovědi předložené v rámci věci T‑288/02 se Komise dovolávala nepřípustnosti žaloby. Příloha k této odpovědi obsahovala rovněž první strany návrhu CEERD‑FIHRD podepsaného dne 19. listopadu 2001 T. Lefèvrem jakožto ředitelem CEERD‑FIHRD, jakož i smlouvu ze dne 27. února 2002 uzavřenou mezi Komisí a CEERD.

16     Návrhem na předběžné opatření došlým kanceláři Soudu dne 23. května 2003 AIT podal návrh na odklad provádění sporného rozhodnutí. Usnesením ze dne 9. července 2003, AIT v. Komise (T‑288/02 R, Recueil, s. II‑2885), předseda Soudu zamítl tento návrh a rozhodl, že o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto později. AIT podal proti tomuto usnesení kasační opravný prostředek, který předseda Soudního dvora v řízení o předběžném opatření zamítl usnesením ze dne 30. září 2003, AIT v. Komise [C‑348/03 P(R), nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí].

17     V rámci věci, ve které byl vydáno napadené usnesení, Soud na základě článku 64 svého jednacího řádu požádal dne 30. června 2003 Komisi, aby mu předložila výzvu k předkládání návrhů č. EUROPEAID/112441/C/G, uvedené v bodu 6 tohoto rozsudku, texty vztahující se k rámci právní úpravy týkající se poskytování dotací stanovených v programu „Asia‑Invest“ a úplný návrh CEERD‑FIHRD ze dne 19. listopadu 2001.

18     Vzhledem k tomu, že Komise této žádosti dne 22. července 2003 vyhověla, Soud na základě článku 64 svého jednacího řádu vyzval AIT, aby se vyjádřila k dokumentům předloženým tímto orgánem Společenství a předložila své vyjádření k námitce nepřípustnosti uplatněné Komisí v její žalobní odpovědi.

19     Dne 11. září 2003 AIT této žádosti vyhověl. V rámci svého vyjádření AIT zejména uvedl, že dne 2. září 2003 zahájil proti T. Lefèvrovi řízení pro podvod u tribunal de grande instance de Paris.

20     Výše uvedeným usnesením ze dne 25. června 2003, AIT v. Komise, Soud na základě článků 113 a 114 svého jednacího řádu odmítl žalobu podanou AIT v odpovídající věci jako nepřípustnou.

21     Napadeným usnesením Soud na základě článku 111 svého jednacího řádu odmítl žalobu směřující proti spornému rozhodnutí jako zjevně nepřípustnou.

22     Závěry Soudu v tomto ohledu jsou následující:

„27       Z ustálené judikatury vyplývá, že na základě čl. 230 čtvrtého pododstavce ES mohou být právnickou nebo fyzickou osobou napadeny pouze akty s právně závaznými účinky, jimiž mohou být dotčeny její zájmy tím, že podstatným způsobem mění její právní postavení (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise, C‑60/81, Recueil, s. 2639, bod 9; rozsudky Soudu ze dne 18. května 1994, BEUC a NCC v. Komise, T‑37/92, Recueil, s. II‑285, bod 27, a ze dne 18. prosince 1997, ATM v. Komise, T‑178/94, Recueil, s. II‑2529, bod 53).

28      Z písemností Komise, jakož i z dokumentů předložených Soudu, a zejména ze smlouvy ze dne 27. února 2002 a z návrhu ze dne 19. listopadu 2001 předloženého [CEERD‑FIHRD] vyplývá, že Komise přijala napadené rozhodnutí s úplnou znalostí věci, tedy vědoma si náležitě toho, že druhá smluvní strana byla jednotkou odlišnou od AIT a že CEERD a jeho ředitel již neměli s AIT spojitost. Jak ve své žalobní odpovědi uvedla Komise, návrh ze dne 19. listopadu 2001 a zejména část II „The Applicant“ výslovně uvádí převod CEERD z AIT na FIHRD, jakož i skutečnost, že T. Lefèvre již nebyl zaměstnán u AIT. Navíc Komise byla dotčenými dokumenty před uzavřením smlouvy informována o celé řadě nových kontaktních údajů CEERD, jakož i FIHRD.

29      Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodnutí Komise o uzavření smlouvy ze dne 27. února 2002 nebylo postiženo žádnou vadou, co do odlišné totožnosti smluvní strany, ani uvedením v omyl, co do existence spojení mezi posledně uvedenou a žalobcem. Komise věděla, že smlouva byla T. Lefèvrem dohodnuta na účet [CEERD‑FIHRD], nové a odlišné jednotky, a smlouvu uzavřela se znalostí této skutečnosti.

30      Z toho vyplývá, že napadené rozhodnutí je určeno [CEERD‑FIHRD], a nikoliv žalobci, a že smlouva ze dne 27. února 2002 posledně uvedenému neukládá žádné povinnosti, ani mu nepřiznává žádná práva. Rozhodnutí Komise o uzavření této smlouvy se tedy žalobce nijak nedotýká a jeho zrušení nemůže ovlivnit jeho právní postavení, ani mu přinést žádné výhody.

31      S ohledem na výše uvedené nemůže žalobce tvrdit, že napadené rozhodnutí má právně závazné účinky, jimiž mohou být dotčeny jeho zájmy tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení.

32      Pokud má žalobce za to, že byl poškozen údajným neloajálním chováním T. Lefèvra, jakož i údajným ‚neoprávněným užíváním‘ CEERD, nezbývá mu, než uplatnit svá práva u příslušných vnitrostátních soudů. Zrušení napadeného rozhodnutí nemůže zhojit škodu způsobenou údajně z důvodu tvrzeného neoprávněného užívání.“

 Návrhová žádání účastníků řízení a řízení před Soudním dvorem

23     Svým kasačním opravným prostředkem AIT navrhuje, aby Soudní dvůr:

–       zrušil napadené usnesení;

–       vrátil věc zpět Soudu;

–       anebo zahájil ústní část řízení;

–       zrušil sporné rozhodnutí.

24     Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

–       zamítl kasační opravný prostředek;

–       uložil AIT náhradu nákladů řízení.

25     Dopisem došlým kanceláři Soudu dne 12. března 2004 AIT v souladu s článkem 117 jednacího řádu Soudního dvora požádal o povolení podat repliku. Rozhodnutím ze dne 23. března 2004 předseda Soudního dvora tuto žádost zamítl.

 Ke kasačnímu opravnému prostředku

26     Na podporu svých návrhových žádání směřujících ke zrušení napadeného usnesení AIT uplatňuje tři důvody opravného prostředku. První a druhý důvod opravného prostředku vychází z nesprávného použití článku 111 jednacího řádu Soudu, resp. z porušení čl. 230 čtvrtého pododstavce ES. Ve třetím důvodu opravného prostředku se AIT dovolává porušení článku 47 Charty základních práv Evropské unie, vyhlášené dne 7. prosince 2000 v Nice (Úř. věst. C 364, s. 1, dále jen „Charta základních práv“).

 K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku

27     V rámci tohoto důvodu opravného prostředku AIT uplatňuje zaprvé, že Soud nesprávně použil článek 111 svého jednacího řádu, jelikož, jako v projednávané věci, již před rozhodnutím na základě tohoto článku rozhodl o procesních organizačních opatřeních v souladu s ustanoveními článku 64 téhož jednacího řádu.

28     Je třeba jednak uvést, že článek 111 jednacího řádu umožňuje Soudu zamítnout žalobu usnesením obsahujícím odůvodnění, aniž by pokračoval v řízení, pokud této žalobě nemůže být vyhověno z důvodů uvedených v tomto ustanovení.

29     Je krom toho namístě uvést, že v souladu s čl. 64 odst. 1 jednacího řádu Soudu je účelem organizačních procesních opatření, nařízených na základě tohoto článku, zajistit za nejlepších možných podmínek přípravu věcí pro rozhodování, průběh řízení a řešení sporů.

30     Z toho vyplývá, že jelikož účelem organizačních procesních opatření uvedených v článku 64 jednacího řádu Soudu je podle uvedeného článku zajistit za nejlepších možných podmínek přípravu věcí pro rozhodování, průběh řízení a řešení sporů, nemůže použití takových opatření samo o sobě bránit přijetí usnesení na základě článku 111 téhož řádu.

31     V tomto ohledu AIT zvláště tvrdí, že použití tohoto článku 111 v projednávané věci je nesprávné z toho důvodu, že žaloba, která byla podána, nebyla zjevně nepřípustná ve smyslu tohoto článku. Nepřípustnost zjištěná Soudem byla totiž odhalena po organizačních procesních opatřeních, o kterých bylo rozhodnuto rok po podání žaloby, a po první výměně spisů účastníků řízení.

32     Je třeba připomenout, jak vyplývá z bodů 30 a 31 napadeného usnesení, že žaloba podaná Soudu byla odmítnuta jako zjevně nepřípustná z toho důvodu, že AIT neodůvodnil svůj právní zájem na podání žaloby. Tento důvod nepřípustnosti byl uveden již v žalobní odpovědi Komise. Navíc dokumenty, na kterých Soud založil své úvahy, a sice návrh CEERD-FIHRD ze dne 19. listopadu 2001 a smlouva ze dne 27. února 2002, byly uvedeny z velké části mezi procesními písemnostmi, které byly přiloženy k žalobní odpovědi Komise.

33     Z toho vyplývá, že tvrzení AIT, že při nedostatku předložení některých dokumentů, na něž napadené usnesení výslovně odkazuje a pro jejichž předložení Soud stanovil Komisi lhůtu, neměla být žaloba prohlášena za nepřípustnou, je v každém případě zcela neopodstatněné, a musí být tedy zamítnuto.

34     Zadruhé AIT uplatňuje, že přijetí napadeného usnesení na základě článku 111 jednacího řádu Soudu po první výměně spisů účastníků řízení se dotýká jeho procesních práv, jelikož neměl příležitost být vyslechnut. Na základě toho AIT tvrdí, že nepřípustnost uplatněná v projednávané věci spadá do působnosti článku 113 téhož řádu, který AIT přiznává více práv, zejména právo na ústní část řízení.

35     V tomto ohledu je namístě konstatovat, že použití tohoto posledně uvedeného článku nezaručuje průběh ústní části řízení vzhledem k tomu, že Soud může za použití čl. 114 odst. 3 svého jednacího řádu, na který odkazuje článek 113 téhož řádu, rozhodnout po pouze písemné části řízení.

36     Pokud se konečně AIT svými tvrzeními v podstatě dovolává porušení svých procesních práv, jelikož neměl příležitost být vyslechnut, je v každém případě třeba připomenout, že Soud AIT vyzval, aby předložil své vyjádření k námitkám nepřípustnosti uplatněným Komisí v její žalobní odpovědi, a že AIT této výzvě vyhověl.

37     V důsledku toho je třeba rovněž zamítnout argumenty, které AIT uplatnil na podporu tohoto důvodu opravného prostředku.

38     Z výše uvedeného vyplývá, že Soud se při použití článku 111 svého jednacího řádu nedopustil žádného nesprávného právního posouzení, a je tedy namístě zamítnout první důvod opravného prostředku.

 Ke druhému důvodu opravného prostředku

39     AIT uplatňuje, že použitím rozsudku Soudního dvora ze dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise (C‑60/81, Recueil, s. 2639), Soud porušil čl. 230 čtvrtý pododstavec ES. Podle AIT měla být přípustnost jeho žaloby přezkoumána ve světle rozsudku Soudního dvora ze dne 15. července 1963, Plaumann v. Komise (C‑25/62, Recueil, s. 199). V tomto ohledu se AIT domnívá, že podmínky uvedené v této judikatuře jsou v projednávané věci splněny. Opíraje se o rozsudek ze dne 18. května 1994, Codorníu v. Rada (C‑309/89, Recueil, s. I‑1853), AIT totiž tvrdí, že sporným rozhodnutím je dotčeno zejména jeho právo používat jméno, jakož i logo CEERD, která se objevují v několika dokumentech spisu, přičemž toto dotčení vymezuje jeho situaci vzhledem ke všem ostatním hospodářským subjektům.

40     Je třeba konstatovat, že v rámci tohoto důvodu opravného prostředku AIT nepředložil žádnou argumentaci, která by mohla prokázat, že zjištění Soudu uvedené v bodu 31 napadeného usnesení, podle kterého nemá sporné rozhodnutí právně závazné účinky, jimiž mohou být dotčeny jeho zájmy tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení, je nesprávné.

41     Jednak AIT nevyvrátil zjištění Soudu, které je uvedeno v bodu 28, resp. 30 napadeného usnesení, podle nichž Komise sporné rozhodnutí přijala vědoma si náležitě toho, že její smluvní partner byl jednotkou odlišnou od AIT a že uvedené rozhodnutí bylo adresováno CEERD, a nikoliv jemu. Navíc AIT rovněž nezpochybňuje , že v době podpisu sporné smlouvy již CEERD a jeho ředitel nebyly s AIT spojeny.

42     Krom toho AIT žádným argumentem nevyvrací zjištění uvedené v bodu 30 napadeného usnesení, podle kterého mu sporné rozhodnutí neukládá žádné povinnosti a nepřiznává mu žádná práva.

43     Pokud jde o tvrzení, podle kterého bylo jméno a logo CEERD, která jsou uvedena v různých písemnostech spisu předložených Soudu, neoprávněně užíváno T. Lefèvrem, je třeba mít za to, že tento prvek neodůvodňuje právní zájem AIT na podání žaloby proti spornému rozhodnutí u Soudu.

44     Mimoto, jak Soud právem rozhodl v bodu 32 napadeného usnesení, pokud má AIT za to, že byl poškozen údajným neloajálním chováním T. Lefèvra, je jeho věcí uplatnit svá práva u příslušných vnitrostátních soudů.

45     V tomto ohledu, jak vyplývá z vyjádření předložených AIT v návaznosti na předání dokumentů předložených mu v rámci organizačních procesních opatření před Soudem Komisí, tento útvar uvedl, že T. Lefèvra dne 2. září 2003 zažaloval pro podvod u tribunal de grande instance de Paris.

46     Z výše uvedených úvah vyplývá, že je třeba rovněž zamítnout druhý důvod opravného prostředku.

 K třetímu důvodu opravného prostředku

47     AIT tvrdí podpůrně, že odmítnutí jeho žaloby jako nepřípustné s ohledem na článek 230 ES porušuje jeho právo na efektivní soudní řízení, které mu zaručuje článek 47 Charty základních práv. Na základě toho AIT tvrdí, že žaloba u vnitrostátních soudů, na rozdíl od toho, co je uvedeno v bodu 32 napadeného usnesení, nesplňuje podmínky vyžadované judikaturou pro výkon efektivního řízení. Pokud totiž Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 25. července 2002, Unión de Pequeños Agricultores v. Rada (C‑50/00 P, Recueil, s. I‑6677), odmítl řídit se stanoviskem generálního advokáta, odůvodnění, které přijal, není použitelné pro takovou právnickou osobu neusazenou v některém členském státě Unie, jako je AIT.

48     Tento důvod opravného prostředku je třeba zamítnout. Je totiž namístě uvést, že poté, co Soud v bodu 31 napadeného usnesení uvedl, že AIT nemůže tvrdit, že sporné rozhodnutí má právně závazné účinky, jimiž mohou být dotčeny jeho zájmy tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení, Soud v bodu 32 téhož usnesení konstatoval, že pokud má AIT za to, že byl poškozen údajným protiprávním chováním T. Lefèvra, jakož i údajným „neoprávněným užíváním“ loga CEERD, nezbývá mu, než uplatnit svá práva u příslušných vnitrostátních soudů.

49     V tomto ohledu je třeba připomenout, že je nesporné, že AIT dne 2. září 2003 T. Lefèvra zažaloval pro podvod u tribunal de grande instance de Paris.

50     Z toho vyplývá, že AIT v žádném případě nemůže v projednávané věci využít porušení svého práva na účinnou soudní ochranu.

51     Z výše uvedených úvah vyplývá, že je rovněž namístě zamítnout třetí důvod opravného prostředku jako neopodstatněný, a tedy zamítnout návrhová žádání směřující ke zrušení napadeného usnesení.

52     Vzhledem k tomu, že ostatní návrhová žádání kasačního opravného prostředku byla předložena pro případ, že Soudní dvůr zruší napadené usnesení, je namístě zamítnout kasační opravný prostředek v plném rozsahu.

 K nákladům řízení

53     Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě článku 118 tohoto řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise náhradu nákladů řízení od AIT požadovala a AIT neměl ve věci úspěch, je namístě posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

1)      Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)      Asian Institute of Technology (AIT) se ukládá náhrada nákladů řízení.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: francouzština.