Věc C-542/03

Hauptzollamt Hamburg-Jonas

v.

Milupa GmbH & Co. KG

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhof)

„Zemědělství – Vývozní náhrady – Zpracované zemědělské produkty ve formě zboží, na něž se nevztahuje příloha II Smlouvy o ES (nyní po změně příloha I ES) – Nepřesné prohlášení – Sankce“

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 12. května 2005          

Shrnutí rozsudku

1.     Zemědělství – Společná organizace trhů – Vývozní náhrady – Nepřesné prohlášení – Sankce – Zásada proporcionality – Porušení – Nedostatek

(Článek 11 odst.1 první pododstavec písm. a) nařízení Komise č. 3665/87)

2.     Zemědělství – Společná organizace trhů – Vývozní náhrady – Zpracované produkty, na něž se nevztahuje příloha II Smlouvy – Nepřesné prohlášení – Vyvážené zboží obsahující jiný produkt než produkt uvedený v prohlášení – Produkt způsobilý být postaven naroveň některému z produktů uvedených v příloze A nařízení č. 1222/94 – Nárok na vývozní náhradu

(Článek 7 odst. 1 první pododstavec, odst. 2 první pododstavec a odst. 5 nařízení Komise č. 1222/94, a čl. 11 odst. 1 nařízení č. 3665/87)

1.     Sankce stanovená v čl. 11 odst. 1 prvním pododstavci písm. a) nařízení č. 3665/87, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty, ve znění nařízení č. 2945/94, použitelná na vývozce, který, aniž by se dopustil pochybení, požadoval vyšší než použitelnou náhradu, neporušuje zásadu proporcionality, jelikož ji není možné považovat ani za nezpůsobilou k dosažení cíle sledovaného právními předpisy Společenství, a sice boje proti porušování předpisů a podvodům, ani za překračující meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné.

(viz bod 26)

2.     Článek 7 odst. 1 první pododstavec druhou větu, čl. 7 odst. 2 první pododstavec, a čl. 7 odst. 5 nařízení č. 1222/94, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu poskytování vývozních náhrad pro některé zemědělské produkty vyvážené ve formě zboží, na něž se nevztahuje příloha II Smlouvy, a kritéria pro stanovení výše těchto náhrad, ve znění nařízení č. 229/96, je třeba vykládat tak, že pokud vývozce v žádosti o náhradu prohlásil, že pro výrobu vyváženého zboží byl použit produkt postavený na roveň sušenému odstředěnému mléku uvedenému v příloze A (PG 2) na základě čl. 1 odst. 2 uvedeného nařízení, zatímco byl použit jiný produkt, který je rovněž postavený na roveň témuž sušenému odstředěnému mléku na základě téhož ustanovení, může si činit nárok na vývozní náhradu, případně opravenou v souladu s článkem 11 nařízení č. 3665/87, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty, ve znění nařízení č. 2945/94.

(viz bod 27 a výrok)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)

12. května 2005(*)

„Zemědělství – Vývozní náhrady – Zpracované zemědělské produkty ve formě zboží, na něž se nevztahuje příloha II Smlouvy o ES (nyní po změně příloha I ES) – Nepřesné prohlášení – Sankce“

Ve věci C-542/03,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Bundesfinanzhof (Německo) ze dne 18. listopadu 2003, došlým Soudnímu dvoru dne 23. prosince 2003, v řízení

Hauptzollamt Hamburg-Jonas

proti

Milupa GmbH & Co. KG

SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),

ve složení A. Rosas (zpravodaj), předseda senátu, A. La Pergola, J.-P. Puissochet, U. Lõhmus a A. Ó Caoimh, soudci,

generální advokát: P. Léger,

vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,

s ohledem na vyjádření předložená:

–       za Milupa GmbH & Co. KG H. Wrobelem a F. Boulangerem, Rechtsanwälte,

–       za Komisi Evropských společenství G. Braunem, jako zmocněncem,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

1       Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce druhé věty, čl. 7 odst. 2 prvního pododstavce a čl. 7 odst. 5 nařízení Komise (ES) č. 1222/94 ze dne 30. května 1994, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu poskytování vývozních náhrad pro některé zemědělské produkty vyvážené ve formě zboží, na něž se nevztahuje příloha II Smlouvy, a kritéria pro stanovení výše těchto náhrad (Úř. věst. L 136, s. 5), ve znění nařízení Komise (ES) č. 229/96 ze dne 7. února 1996 (Úř. věst. L 30, s. 24, dále jen „nařízení č. 1222/94“).

2       Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi Hauptzollamt Hamburg-Jonas (dále jen „Hauptzollamt“) a společností Milupa GmbH & Co. KG (dále jen „Milupa“) ve věci nároku na vývozní náhrady týkající se zboží, jež zahrnovalo polohotovou směs nevyrobenou s čerstvým odstředěným mlékem, jak bylo uvedeno v celním prohlášení, ale se zahuštěným odstředěným mlékem.

 Právní rámec Společenství

 Nařízení (ES) č. 3448/93

3       Nařízení Rady (ES) č. 3448/93 ze dne 6. prosince 1993 o právní úpravě obchodování s některým zbožím vzniklým zpracováním zemědělských produktů (Úř. věst. L 318, s. 18; Zvl. vyd. 03/15, s. 230) ve svém čl. 8 odst. 1 stanoví:

„Při vývozu zboží lze na použité zemědělské produkty, které splňují podmínky čl. 9 odst. 2 Smlouvy, použít vývozní náhrady zřízené nařízeními o společné organizaci trhů v dotyčných odvětvích.

Vývozní náhradu nelze přiznat na vývoz zemědělských produktů obsažených ve zboží, na které se nevztahuje žádná společná organizace trhu, která stanoví udělování vývozních náhrad pro danou podobu zboží.“

 Nařízení č. 1222/94

4       Toto nařízení stanoví společná prováděcí pravidla k režimu poskytování vývozních náhrad pro zpracované zemědělské produkty vyvážené ve formě zboží, na něž se nevztahuje příloha II Smlouvy o ES (nyní po změně příloha I ES), jejichž základní produkty jsou vyjmenovány v přílohách jednoho ze základních nařízení o společné organizaci trhu s mlékem a mléčnými výrobky, vejci, rýží, cukrem nebo obilovinami. Nařízení č. 1224/94 se použije na základní produkty uvedené v jeho příloze A, na produkty vzešlé z jejich zpracování uvedené v jeho přílohách B nebo C, a na produkty, jejichž zařazení do jedné z těchto dvou kategorií vyplývá z ustanovení čl. 1 odst. 2 téhož nařízení.

5       Příloha A nařízení č. 1222/94 zahrnuje zejména základní produkt s kódem KN ex 0402 10 19 a označený jako „mléko sušené, bez přidaného cukru nebo jiných sladidel, získané postupem spray, o obsahu tuku nejvýše 1,5 % hmotnostních a o obsahu vody nejvýše 5 % hmotnostních (PG 2)“.

6       Článek 1 odst. 2 nařízení č. 1224/94 stanoví, že některé produkty jsou postavené na roveň jiným produktům. Článek 1 odst. 2 písm. c) první odrážka a písm. f) první odrážka uvedeného nařízení, ve znění nařízení Komise (ES) č. 2915/95 ze dne 18. prosince 1995 (Úř. věst. L 305, s. 33) stanoví:

„Po účely tohoto nařízení jsou:

[…]

c) –      mléko a mléčné výrobky kódů KN 0403 10 22, 0403 90 51, 0404 90 11 a 0404 90 31, nezahuštěné ani neobsahující přidaný cukr nebo jiná sladidla, též zmrazené, o obsahu mléčného tuku nejvýše 0,1 % hmotnostních,

[…]

postavené na roveň sušenému odstředěnému mléku uvedenému v příloze A (PG 2);

[…]

f) –      mléko, smetana a mléčné výrobky kódů KN 0403 10 22 až 0403 10 26, kódy NC 0403 90 51 až 0403 90 59 a kódy NC 0404 90 11 až 0404 90 39, zahuštěné, jiné než sušené, v granulích nebo v jiné pevné formě, neobsahující přidaný cukr ani jiná sladidla

[…]

jsou postavené na roveň:

i)      sušenému odstředěnému mléku uvedenému v příloze A (PG 2), pokud jde o tukuprostou část obsahu sušiny v na roveň postaveném produktu

         a

ii)      máslu uvedenému v příloze A (PG 6), pokud jde o obsah mléčného tuku v na roveň postaveném produktu“. (neoficiální překlad)

7       Článek 3 nařízení č. 1222/94 obsahuje různá ustanovení týkající se stanovení množství základních produktů vzatých v úvahu pro výpočet částky náhrady. Ve druhém odstavci tento článek zejména stanoví, že za určitých okolností může být toto množství po dohodě s příslušnými orgány stanoveno buď na základě výrobního vzorce výše uvedeného zboží, nebo na základě průměrných množství produktů použitých během stanoveného období pro výrobu daného množství tohoto zboží.

8       Článek 7 nařízení č. 1222/94 stanoví:

„1. Použijí se ustanovení nařízení (EHS) č. 3665/87. Při vývozu zboží je zúčastněná osoba rovněž povinna uvést v prohlášení množství základních produktů, produktů získaných jejich zpracováním nebo produktů, jejichž postavení na roveň jedné z těchto dvou kategorií vyplývá z čl. 1 odst. 2, které byly skutečně použity ve smyslu čl. 3 odst. 2 pro výrobu uvedeného zboží a pro něž bude žádáno o poskytnutí náhrady, nebo učinit odkaz na toto složení, pokud bylo toto složení stanoveno na základě čl. 3 odst. 2 třetího pododstavce.

[…]

2.      Pokud zúčastněná osoba nevyhotoví prohlášení uvedené v odstavci 1 nebo neposkytne na podporu svého prohlášení uspokojivé informace, nemůže získat náhradu.

[…]

5.      Doklad potvrzující vývoz uvádí na jedné straně množství vyváženého zboží a na straně druhé množství produktů uvedených v odst. 1 prvním pododstavci nebo odkaz na složení stanovené na základě čl. 3 odst. 2 třetího pododstavce. Avšak v případě použití odst. 2 druhého pododstavce tohoto článku se místo posledního údaje uvede údaj o množstvích základních produktů uvedených ve sloupci 4 přílohy D odpovídající údajům, které poskytne rozbor vyváženého zboží.

[…] “ (neoficiální překlad)

 Nařízení (EHS) č. 3665/87

9       Článek 3 odst. 5 nařízení Komise (EHS) č. 3665/87 ze dne 27. prosince 1987, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty (Úř. věst. L 351, s. 1), ve znění nařízení Komise (ES) č. 2945/94 ze dne 2. prosince 1994 (Úř. věst. L 310, s. 57, dále jen „nařízení č. 3665/87“) stanoví:

„Doklad použitý při vývozu pro získání nároku na náhradu musí obsahovat všechny údaje nezbytné k výpočtu náhrady a zejména:

a)      popis produktů podle nomenklatury vývozních náhrad;

b)      čistou hmotnost produktů nebo případně množství vyjádřené v měrných jednotkách, které mají být vzaty v úvahu při výpočtu náhrady;

c)      v rozsahu, v jakém jsou nezbytné pro výpočet náhrady, složení dotčených produktů nebo odkaz na toto složení.

Jestliže je dokument uvedený v tomto odstavci vývozním prohlášením, musí obsahovat rovněž tato označení jakož i uvedení kódu náhrady.“ (neoficiální překlad)      

10     Článek 11 nařízení č. 3665/87, který se použije na vývozy, pro které jsou formality stanovené v článku 3 téhož nařízení splněny od 1. dubna 1995, stanoví:

„1.      Pokud je zjištěno, že, co se týče poskytnutí vývozní náhrady, vývozce požádal o náhradu vyšší, než je použitelná náhrada, je splatnou náhradou pro daný vývoz náhrada pro skutečný vývoz, snížená o částku odpovídající:

a)      polovině rozdílu mezi požadovanou náhradou a náhradou použitelnou na skutečný vývoz;

b)      dvojnásobku rozdílu mezi požadovanou náhradou a použitelnou náhradou, pokud vývozce úmyslně dodal nepravdivé údaje.

Za požadovanou náhradu se považuje částka vypočtená na základě údajů poskytnutých podle článku 3, popř. čl. 25 odst. 2. […]

Sankce uvedená pod písmenem a) se neuplatní:

[…]

–       v případech, kdy je požadovaná náhrada v souladu s nařízením (ES) č. 1222/94 […], a zejména s čl. 3 odst. 2 uvedeného nařízení, a kdy je vypočtena na základě průměrných množství použitých na dané období,

[…]

3.      Aniž je dotčena povinnost zaplatit zápornou částku, jak je uvedeno v odstavci 1 čtvrtém pododstavci, je příjemce povinen v případě neoprávněné výplaty náhrady vrátit neoprávněně získané částky, včetně každé sankce stanovené v odstavci 1 prvního pododstavce, a úroky vypočtené za období, které uplynulo mezi vyplacením a vrácením.

[…]“ (neoficiální překlad)

 Nařízení (EHS) č. 3846/87

11     Nařízení Komise (EHS) č. 3846/87 ze dne 17. prosince 1987, kterým se zavádí nomenklatura zemědělských produktů pro vývozní náhrady (Úř. věst. L 366, s. 1; Zvl. vyd. 03/07, s. 325) zavádí, na základě kombinované nomenklatury, nomenklaturu zemědělských produktů pro vývozní náhrady.

12     Znění jeho článku 3 je následující:

„Nomenklaturu pro náhrady využívají Komise a členské státy při uplatňování opatření Společenství, která se týkají vývozních náhrad na zemědělské produkty, a na dokumentech určených k tomuto účelu musí být uváděny její číselné kódy.

[…]

Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropských společenství úplné znění nomenklatury pro náhrady platné k 1. lednu každého roku, jak vyplývá z ustanovení nařízení o režimu vývozu opatřeních pro [o vývozních režimech pro] zemědělské produkty.“

 Spor v původním řízení a předběžná otázka

13     V roce 1996 Milupa vyvezla do Turecka zboží, na něž se nevztahovala příloha II Smlouvy, a na žádost obdržela exportní náhradu. Ve vývozním prohlášení a v kontrolním výtisku T5 označila na základě vysvětlení podaných výrobcem tohoto zboží, že jako polotovar byla použita polohotová směs s odstředěným mlékem, o obsahu mléčného tuku 0,05 % hmotnostních.

14     V prosinci 1996 byla Milupa informována o skutečnosti, že směs byla vyrobena s odstředěným zahuštěným mlékem, o obsahu mléčného tuku 0,14 až 0,19 % hmotnostních, a o obsahu tukuprosté sušiny 29,31 % hmotnostních. Dopisem ze dne 22. ledna 1997 sdělila Hauptzollamt tyto opravené údaje. Rozhodnutími ze dnů 11. a 12. února 1998 Hauptzollamt požádal společnost Milupa o vrácení vývozní náhrady, která jí byla poskytnuta.

15     Na základě žaloby společnosti Milupa zrušil Finanzgericht Hamburg napadená rozhodnutí v rozsahu, v němž od ní Hauptzollammt požadoval částku odpovídající vývozní náhradě, která měla být poskytnuta v případě použití odstředěného zahuštěného mléka pro výrobu vyváženého zboží. Svůj rozsudek odůvodnil tím, že postačuje, aby zúčastněná osoba poskytla v podstatných rysech správné prohlášení. Úplná ztráta nároku na poskytnutí vývozní náhrady v případě pouze nevýznamných odchylek mezi povahou produktů použitých na výrobu vyváženého zboží uvedenou žadatelem o náhradu a jejich skutečnou povahou nepředstavuje vhodnou sankci, a není ani nezbytná pro zamezení zneužití, vzhledem k tomu, že pokud by údaje byly přesné, žadatel by obdržel náhradu v prakticky rovnocenné výši.

16     Hauptzollamt podal u předkládajícího soudu opravný prostředek „Revision“. Za těchto podmínek Bundesfinanzhof rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Je třeba čl. 7 odst. 1 první pododstavec druhou větu, čl. 7 odst. 2 první pododstavec a čl. 7 odst. 5 nařízení (ES) č. 1222/94, ve znění nařízení (ES) č. 229/96, vykládat tak, že zúčastněná osoba si nemůže nárokovat vývozní náhradu, pokud nebyl pro výrobu vyváženého zboží použit produkt, který uvedla, jenž je postaven na roveň sušenému odstředěnému mléku toho druhu, který je uveden v příloze A (PG 2) na základě čl. 1 odst. 2 písm. c) první odrážky nařízení č. 1222/94, nýbrž jiný produkt, který, co se týče svého obsahu tukuprosté sušiny, je rovněž postaven na roveň sušenému odstředěnému mléku toho druhu, který je uveden v příloze A (PG 2) na základě čl. 1 odst. 2 písm. f) první odrážky uvedeného nařízení?“

 K předběžné otázce

17     Podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda je třeba článek 7 nařízení č. 1222/94 vykládat tak, že za okolností jako ve  věci projednávané v původním řízení, si nemůže zúčastněná osoba činit nárok na vývozní náhradu.

18     Jak Milupa, tak Komise tvrdí, že vývozci není možné odejmout veškerou náhradu. Zatímco Milupa tvrdí, že článek 7 nařízení č. 1222/94 nebrání takové náhradě, Komise tvrdí, že tuto náhradu zakotvuje článek 11 nařízení č. 3665/87.

19     Milupa konkrétněji uplatňuje, že uvedla produkt, jenž podléhá stejnému pravidlu o postavení na roveň jako produkt, který byl ve skutečnosti použit, a že náhrada, která jí byla poskytnuta, byla přibližně srovnatelné výše s tou, na kterou měla právo. Tvrdí, že zachování práva na náhradu tedy není v rozporu s čl. 7 odst. 2 prvním pododstavcem nařízení č. 1222/94. Úplné vyloučení náhrady není ani užitečné, ani nezbytné, a porušuje zásadu proporcionality.

20     V tomto ohledu je namístě konstatovat, že v souladu s čl. 7 odst. 1 prvním pododstavcem první větou nařízení č. 1222/94 se nařízení č. 3665/87 použije, pokud jde o náhrady nárokované na zemědělské produkty vyvážené ve formě zboží, na něž se nevztahuje příloha II Smlouvy a které jsou pokryté nařízením č. 1222/94.

21     Tento článek 7 nařízení č. 1222/94 obsahuje kromě toho určitá zvláštní ustanovení, se zřetelem k povaze produktů upravených tímto nařízením. Článek 7 odst. 1 první pododstavec druhá věta tohoto nařízení tak stanoví, že během vývozu zboží má zúčastněná osoba povinnost ohlásit množství základních produktů, produktů vzešlých z jejich zpracování nebo produktů, jejichž postavení na roveň jedné z těchto dvou kategorií vyplývá z čl. 1 odst. 2, které byly skutečně použity ve smyslu čl. 3 odst. 2 pro výrobu toho zboží, pro které bude nárokováno poskytnutí náhrady, nebo učinit odkaz na toto složení, pokud bylo toto složení stanoveno na základě čl. 3 odst. 2 třetího pododstavce.

22     Článek 7 odst. 2 nařízení č. 1222/94 stanoví, že „pokud zúčastněná osoba nevyhotoví prohlášení […] nebo neposkytne na podporu svého prohlášení uspokojivé informace, nemůže získat náhradu“. Nejeví se však, že by se Milupa nacházela v situaci uvedené v tomto ustanovení.

23     Naproti tomu podle znění čl. 11 odst. 1 nařízení č. 3665/87, použitelného v souladu s čl. 7 odst. 1 prvním pododstavcem první větou nařízení č. 1222/94 uvedeného v bodu 20 tohoto rozsudku, se sankce stanovená tímto ustanovením uplatní, „pokud je zjištěno, že co se týče poskytnutí vývozní náhrady, vývozce požádal o náhradu vyšší, než je použitelná náhrada“. Tento text je jasný a neobsahuje žádný odkaz na předpisy o postavení na roveň uvedené v čl. 1 odst. 2 nařízení č. 1222/94.

24     Mimoto, i když článek 7 nařízení č. 1222/94 obsahuje určitá zvláštní ustanovení, se zřetelem k povaze produktů upravených tímto nařízením, je třeba poznamenat, že žádné z nich není v rozporu s článkem 11 nařízení č. 3665/87, co se týče použití tohoto ustanovení ve věci projednávané v původním řízení.

25     Článek 11 odst. 1 třetí pododstavec čtvrtá odrážka nařízení č. 3665/87 uvádí, že sankce stanovená tímto článkem se neuplatní v případech, kdy je požadovaná náhrada v souladu s nařízením č. 1222/94. Je proto možné z tohoto ustanovení vyvodit, že zmiňovaná sankce se uplatní, pokud žádost o vyšší než použitelnou náhradu, předložená na základě nařízení č. 1222/94, je v rozporu s posledně uvedeným předpisem.

26     Pokud jde o posouzení, z hlediska zásady proporcionality, téže sankce použitelné na vývozce, který, aniž by se dopustil pochybení, požadoval vyšší než použitelnou náhradu, Soudní dvůr již rozhodl, že taková sankce neporušuje tuto zásadu, jelikož ji není možné považovat ani za nezpůsobilou k dosažení cíle sledovaného právními předpisy Společenství, a sice boje proti porušování předpisů a podvodům, ani za překračující meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné (rozsudek ze dne 11. července 2002, C-210/000, Käserei Champignon Hofmeister, Recueil, C-210/00, s. I-6453, bod 68).

27     Na položenou otázku je třeba tudíž odpovědět, že čl. 7 odst. 1 první pododstavec druhá věta, čl. 7 odst. 2 první pododstavec a čl. 7 odst. 5 nařízení č. 1222/94 je třeba vykládat tak, že pokud vývozce v žádosti o náhradu prohlásil, že pro výrobu dotyčného zboží byl použit produkt postavený na roveň sušenému odstředěnému mléku uvedenému v příloze A (PG 2) na základě čl. 1 odst. 2 uvedeného nařízení, zatímco byl použit jiný produkt, který je rovněž postavený na roveň témuž sušenému odstředěnému mléku na základě téhož ustanovení, může si činit nárok na vývozní náhradu, případně opravenou v souladu s článkem 11 nařízení č. 3665/87.

 K nákladům řízení

28     Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Článek 7 odst. 1 první pododstavec druhou větu, čl. 7 odst. 2 první pododstavec, a čl. 7 odst. 5 nařízení Komise (ES) č. 1222/94 ze dne 30. května 1994, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu poskytování vývozních náhrad pro některé zemědělské produkty vyvážené ve formě zboží, na něž se nevztahuje příloha II Smlouvy, a kritéria pro stanovení výše těchto náhrad, ve znění nařízení Komise (ES) č. 229/96 ze dne 7. února 1996, je třeba vykládat tak, že pokud vývozce v žádosti o náhradu prohlásil, že pro výrobu dotyčného zboží byl použit produkt postavený na roveň sušenému odstředěnému mléku uvedenému v příloze A (PG 2) na základě čl. 1 odst. 2 uvedeného nařízení, zatímco byl použit jiný produkt, který je rovněž postavený na roveň témuž sušenému odstředěnému mléku na základě téhož ustanovení, může si činit nárok na vývozní náhradu, případně opravenou v souladu s článkem 11 nařízení Komise (EHS) č. 3665/87 ze dne 27. prosince 1987, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty, ve znění nařízení Komise (ES) č. 2945/94 ze dne 2. prosince 1994.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: němčina.