1

Článek 87 ES stanoví:

„1.   Podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem, nestanoví-li tato smlouva jinak.

[…]“

2

Článek 88 ES stanoví:

„[…]

2.   Zjistí-li Komise poté, co vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek, že podpora poskytovaná některým státem nebo ze státních prostředků není slučitelná se společným trhem podle článku 87 nebo že je zneužívána, rozhodne, že dotyčný stát ve lhůtě stanovené Komisí takovou podporu zruší nebo upraví.

[…]“

3

Podle článku 10 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [88] ES (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339):

„1.   Pokud má Komise k dispozici informace týkající se údajné protiprávní podpory, přezkoumá je bezodkladně bez ohledu na jejich zdroj.

2.   V případě nutnosti si Komise vyžádá informace od dotyčného členského státu. Ustanovení čl. 2 odst. 2 a čl. 5 odst. 1 a 2 se použijí přiměřeně.

3.   Pokud navzdory upomínce podle čl. 5 odst. 2 dotyčný členský stát neposkytne požadované informace ve lhůtě předepsané Komisí nebo pokud poskytne neúplné informace, Komise si rozhodnutím vyžádá poskytnutí informací (dále jen ‚příkaz k poskytnutí informací‘). Rozhodnutí blíže určí, které informace jsou požadovány, a předepíše přiměřenou lhůtu, ve které mají být poskytnuty.“

4

Článek 13 odst. 1 nařízení č. 659/1999 stanoví:

„Přezkoumání možné protiprávní podpory je zakončeno přijetím rozhodnutí podle čl. 4 odst. 2, 3 nebo 4. V případě rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení je přezkoumání zakončeno přijetím rozhodnutí podle článku 7. Nesplní-li členský stát příkaz k poskytnutí informací, je rozhodnutí přijato na základě dostupných informací.“

5

Článek 14 téhož nařízení stanoví:

„1.   Je-li v případech protiprávní podpory přijato záporné rozhodnutí, Komise rozhodne, že dotyčný členský stát učiní všechna nezbytná opatření, aby příjemce podporu navrátil (dále jen ‚rozhodnutí o navrácení‘). Komise nebude vyžadovat navrácení podpory, pokud by to bylo v rozporu s obecnými zásadami práva Společenství.

[…]“

6

Dopisem ze dne 9. dubna 1998 oznámily německé orgány Komisi několik finančních pomocí poskytnutých zejména prostřednictvím Bundesanstalt für vereinigungsbedingte Sonderaufgaben (dále jen „BvS“) ve prospěch SKL Motoren- und Systemtechnik GmbH (dále jen „SKL-M“) v rámci jeho restrukturalizace. Jelikož část těchto podpor již byla poskytnuta, byl spis zapsán do rejstříku jako neoznámená podpora pod číslem NN 56/98.

7

SKL-M, která byla před svou restrukturalizací součástí skupiny Lintra Beteiligungsholding GmbH, je podnik činný v odvětví výroby lodních motorů.

8

Prostřednictvím BvS vznikl během roku 1997 smluvní vztah mezi SKL-M a podnikem MTU Friedrichshafen GmbH (dále jen „MTU“ nebo „žalobkyně“) činným v odvětví výroby vysoce výkonných dieselových motorů, s perspektivou odkoupení SKL-M ze strany MTU.

9

Dne 5. listopadu 1997 byly mezi MTU a SKL-M uzavřeny dvě dohody. První dohoda přiznávala MTU předkupní právo na podíly SKL-M, s možností nabýt všechny podíly do 1. prosince 1999 za symbolickou 1 DEM a poté do 31. prosince 2001„za rozumnou cenu“. Druhá dohoda (Wechselseitiger Lizenz- und Kooperationsvertag zwischen SKL-M und MTU, dále jen „WLKV“) týkající se vytvoření společného podniku stanovila způsoby společného užívání stávajícího know-how oběma podniky, jakož i vývoje, výroby a prodeje dvou nových typů motorů, a sice plynového motoru a válcového řadového motoru. Třetí dohoda uzavřená tentýž den mezi BvS, Land de Saxe-Anhalt a SKL-M upravovala vyplacení podpor na restrukturalizaci.

10

I přes okolnost, že MTU se nakonec zřekla možnosti stanovené výše uvedenou první dohodou, a tedy se zřekla odkoupení SKL-M z důvodu právní nejistoty ohledně podpor vyplacených předtím Spolkovou republikou Německo ve prospěch SKL-M, posledně uvedená a MTU nicméně pokračovaly ve své spolupráci v rámci WLKV.

11

Dne 15. června 2000 uplatnila MTU článek 5 WLKV a byla podle tohoto ustanovení oprávněna užívat výhradním způsobem vůči třetím osobám know-how dotčené WLKV, včetně práv průmyslového vlastnictví nebo přihlášek k zápisu takových práv, které existovaly alespoň k tomuto datu. Jako protihodnotu za toto právo SKL-M obdržela odměnu ve formě jediné platby určené k pokrytí vynaložených nákladů na vývoj, v rámci rozpočtu dohodnutého v příloze I WLKV, a sice 4,31 milionů německých marek (DEM) za plynové motory a 2,4 milionů DEM za válcové řadové motory, což je celkem 6,71 milionů DEM (3,43 milionů eur). SKL-M měla rovněž podle článku 5 WLKV možnost užívat své vlastní know-how, včetně know-how převedeného na MTU, nezávisle na výše uvedených právech k duševnímu vlastnictví.

12

V červenci 2000 bylo know-how ohodnoceno a dáno k dispozici MTU, která zaplatila SKL-M částku stanovenou WLKV.

13

Vzhledem k tomu, že po předběžném posouzení informací předložených německými orgány Komise usoudila, že sporná opatření vyvolávají vážné pochybnosti, pokud jde o jejich slučitelnost se společným trhem, informovala dopisem ze dne 8. srpna 2000 německé orgány o svém rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 ES. Toto rozhodnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropských společenství (Úř. věst. 2001, C 27, s. 5) a Komise vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek. Při této příležitosti se Komise rovněž dotázala německých orgánů, zda MTU využívala podpory poskytnuté SKL-M nebo zda z ní mohla mít prospěch (odstavec 103 rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení).

14

V tomto dopise a shrnutí, které ho doprovázelo, Komise zejména uvedla, že MTU nikdy nebyla legálním vlastníkem SKL-M, že první dohoda uvedená výše v bodě 9 jí dávala pouze možnost, o níž v té době, s ohledem na informace poskytnuté německými orgány, nebylo jisté, že ji MTU skutečně využije. Komise rovněž uvedla, že v červnu 2000 MTU ukončila spolupráci se SKL-M v rámci WLKV. Komise nicméně konstatovala, že SKL-M se od listopadu 1997 nacházela pod výkonnou kontrolou MTU. Rovněž pochybovala o tom, že MTU byla vybrána na základě řízení srovnatelného s otevřeným nabídkovým řízením. Komise z toho tedy učinila závěr, že MTU mohla nebo by mohla v budoucnu různými způsoby využívat státní podpory poskytnuté SKL-M: zaprvé přímo, kdyby se ukázalo, že část podpor byla použita k účelům sloužícím spíše zájmům MTU než SKL-M; zadruhé prostřednictvím WLKV, díky možnosti, podle které mohla MTU získat za stanovenou cenu veškeré know-how vytvořené SKL-M před spoluprací nebo v jejím rámci, pokud by se rozhodla využít této možnosti a pokud by cena neodrážela současnou nebo stanovenou tržní hodnotu know-how.

15

Dne 1. září 2000 bylo proti SKL-M zahájeno insolvenční řízení.

16

Dne 16. října 2000, 6. dubna a 17. října 2001 sdělila Spolková republika Německo své připomínky k rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Žádná třetí zúčastněná strana své připomínky Komisi přímo nepředložila.

17

Dopisem ze dne 19. září 2001 přikázala Komise na základě článku 10 nařízení č. 659/1999 německým orgánům, aby poskytly informace nezbytné k posouzení slučitelnosti podpor poskytnutých SKL-M. V tomto dopise Komise zejména uvedla, že informace, které má k dispozici, jí neumožňují stanovit, zda část podpor poskytnutých SKL-M byla použita spíše v zájmu MTU než SKL-M, ani určit, zda MTU využila možnost umožňující jí získat za stanovenou cenu know-how vytvořené SKL-M před a během použití WLKV a zda zaplacená cena odrážela současnou nebo stanovenou tržní hodnotu. Komise připomněla, že v případě těchto chybějících informací přijme závěrečné rozhodnutí na základě informací, které má. Rovněž vyzvala německé orgány, aby předaly případnému příjemci podpor dopis s příkazem.

18

Dne 9. listopadu 2001 Komise posledně uvedeným připomněla, že pokud nesplní příkaz k poskytnutí informací, bude rozhodnutí přijato na základě dostupných informací podle čl. 13 odst. 1 nařízení č. 659/1999.

19

Dopisy ze dne 23. ledna, 26. února a 11. března 2002 německé orgány odpověděly na příkaz k poskytnutí informací.

20

Dopisem ze dne 5. března 2002 rovněž Komisi předaly připomínky MTU ve věci rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, zejména ohledně užívání know-how a ceny, kterou MTU zaplatila SKL-M, podle WLKV.

21

Dne 9. dubna 2002 přijala Komise rozhodnutí 2002/898/ES o státní podpoře poskytnuté Německem ve prospěch SKL-M (Úř. věst. L 314, s. 75, dále jen „napadené rozhodnutí“).

22

V odůvodnění napadeného rozhodnutí, pod názvem „Posouzení podpory“, Komise jednak konstatovala, že podpory na restrukturalizaci vyplacené SLK-M neodpovídají podmínkám Pokynů Společenství o státních podporách na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (Úř. věst. 1994, C 368, s. 12) (neoficiální překlad), a jednak usoudila, že Spolková republika Německo neposkytla dostatečné informace umožňující vyloučit, že MTU měla nepřímo prostřednictvím WLKV prospěch z podpor, které SKL-M získala během restrukturalizační fáze ke krytí svých ztrát. V tomto ohledu Komise zejména poukazuje na to, že cena za postoupení know-how, kterou MTU zaplatila SKL-M, vypočítaná podle nákladů na vývoj odhadovaných v roce 1997, se ukázala být nižší o 5,30 milionů DEM, než byly skutečné náklady na vývoj vynaložené SKL-M. Jelikož německé orgány neposkytly objektivní informace o skutečné nebo očekávatelné tržní hodnotě know-how, Komise konstatovala, že podpory na restrukturalizaci ve prospěch SKL-M mohly sloužit alespoň k částečné kompenzaci ztrát způsobených vývojem know-how, které mohly být užity více v zájmu MTU než SKL-M, která, kontrolovaná státem, musela snést finanční riziko, které nebylo v souladu se zásadou investora jednajícího v tržním hospodářství. Podle bodu 86 odůvodnění napadeného rozhodnutí se tedy převod know-how mohl rovnat převodu státních zdrojů v maximální výši 5,30 milionů DEM na MTU.

23

Výrok napadeného rozhodnutí ve svém článku 1 upřesňuje, že státní podpory ve výši 67,017 milionů DEM (34,26 milionů eur) poskytnuté německými orgány SKL-M jsou neslučitelné se společným trhem, zatímco ve svém čl. 3 odst. 2 stanoví, že z celkové částky, jejíž vrácení musí být německými orgány požadováno, musí být 5,30 milionů DEM (2,71 milionů eur) vráceno SKL-M a MTU solidárně.

24

Za těchto okolností návrhem došlým kanceláři Soudu dne 28. června 2002 žalobkyně podala projednávanou žalobu na základě článku 230 ES.

25

Na základě zprávy soudce zpravodaje rozhodl Soud (čtvrtý rozšířený senát) o zahájení ústní části řízení.

26

Řeči účastníků řízení a odpovědi na otázky Soudu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 10. května 2007.

27

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

28

Komise navrhuje, aby Soud:

29

Žalobkyně se na podporu svého návrhu na zrušení dovolává v podstatě dvou žalobních důvodů. První žalobní důvod vychází z nedostatku odůvodnění a právního omylu vztahujícího se k existenci podmínek zakládajících státní podporu v její prospěch. Druhý žalobní důvod vychází z nesprávného použití čl. 13 odst. 1 nařízení č. 659/1999 a z porušení procesní záruky řádného a nestranného přezkoumání skutkových okolností.

30

Komise popírá opodstatněnost každého z těchto dvou žalobních důvodů.

31

Je třeba nejprve přezkoumat druhý žalobní důvod vycházející z nesprávného použití čl. 13 odst. 1 nařízení č. 659/1999 a z porušení procesní záruky řádného a nestranného přezkoumání skutkových okolností.

32

Žalobkyně uvádí, že na základě čl. 13 odst. 1 nařízení č. 659/1999 může Komise přijmout závěrečné rozhodnutí na základě dostupných informací, pokud členský stát nesplní příkaz k poskytnutí informací. V projednávaném případě se žalobkyně domnívá, že na rozdíl od toho, co je uvedeno v napadeném rozhodnutí, měla Komise v okamžiku přijetí tohoto rozhodnutí k dispozici všechny nezbytné informace. V důsledku toho se domnívá, že Komise neprávem omezila založení napadeného rozhodnutí na „dostupných informacích“ ve smyslu čl. 13 odst. 1 nařízení č. 659/1999 a neprávem se omezila na odvolání se zejména na dopis insolvenčního správce SKL-M ze dne 9. ledna 2002, dokument, který nebyl německými orgány vzat v úvahu.

33

Žalobkyně se mimoto domnívá, že podle judikatury Soudu (rozsudek ze dne 21. března 2001, Métropole télévision v. Komise, T-206/99, Recueil, s. II-1057, bod 57) je Komise povinna posoudit s péčí a nestranně všechny relevantní skutečnosti projednávaného případu. Podle žalobkyně Komise vyloučila části informací, zatímco v úvahu vzala pouze pro ni nepříznivé skutečnosti. Žalobkyně dodává, že pokud Komise měla pochybnosti o jejích údajích, mohla se dotázat spolkové vlády nebo jí samotné například za účelem požádání o znaleckou zprávu.

34

Žalobkyně se rovněž domnívá, že je v rozporu se zásadami vlády práva a řádné správy, když Komise nutí podnik, aby vrátil přesně vyčíslenou částku, aniž by předtím prokázala, že tato částka mu byla vyplacena jako podpora prohlášená za neslučitelnou se společným trhem. Zabývá se tak otázkou pravomoci Komise k přijetí čl. 3 odst. 2 napadeného rozhodnutí, jelikož tento orgán může požadovat navrácení podpory pouze od jejího příjemce. Žalobkyně rovněž podotýká, že nařízení č. 659/1999 neuznává existenci solidární odpovědnosti, která ostatně nemůže být stanovena ve správním řízení podléhajícím zásadě vlády práva bez výslovného právního základu. Nakonec podle žalobkyně nejsou vývody Komise týkající se solidární odpovědnosti v oblasti pokut uložených podnikům, které jsou účastníky protisoutěžních kartelových dohod, v projednávaném případě relevantní.

35

Komise se domnívá, že napadené rozhodnutí přijala s ohledem na skutečnosti spisu a že neměla k dispozici užitečné informace o zvýhodnění, ze kterého měla případně prospěch MTU nebo o otázce tržní hodnoty dotčeného know-how. V tomto ohledu zdůrazňuje, že MTU svými připomínkami předloženými německými orgány dne 5. března 2002 mlčky připustila, že náklady na vývoj know-how byly vyšší než tržní hodnota prototypů. V důsledku toho se Komise domnívá, že napadené rozhodnutí správně rozhodlo pouze ve světle skutečností spisu.

36

Komise dodává, že v souladu se zásadami upravujícími řízení o státních podporách pouze Spolková republika Německo v projednávaném případě disponovala úplnými právy přiznanými stranám. Jsou to tedy údaje tohoto státu, které jsou určující pro napadené rozhodnutí. Komise poukazuje na to, že přestože se případný nebo skutečný příjemce může účastnit vyšetřovacího řízení, nemá podle ní žádné právo, aby mu tento orgán přiznal možnost ověřit informace sdělené členským státem. Odkazujíc na judikaturu Soudního dvora (rozsudek ze dne 24. září 2002, Falck a Acciaierie di Bolzano v. Komise, C-74/00 P a C-75/00 P, Recueil, s. I-7869, bod 84) se Komise domnívá, že žádné z práv MTU nebylo porušeno, jelikož nevyužila možnosti podat připomínky během vyšetřovacího řízení týkajícího se sporné podpory.

37

Mimoto Komise zdůrazňuje, že informace, které měla k dispozici v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí, jí neumožňovaly vyslovit se proti jedinému podniku. V důsledku toho musela nařídit vrácení této podpory solidárně SKL-M a MTU.

38

Podle Komise nemůže tato solidární odpovědnost vzbuzovat v právu Společenství výhrady. Taková odpovědnost byla již totiž přijata v oblasti práva hospodářské soutěže i přes neexistenci předpisu, který by ji výslovně zakotvoval (rozsudek Soudu ze dne 14. května 1998, Metsä-Serla a další v. Komise, T-339/94 až T-342/94, Recueil, s. II-1727, body 42 a následující). Nic tedy nebrání tomu, aby byl obdobný přístup připuštěn rovněž v řízení týkajícím se státních podpor.

39

Článek 13 odst. 1 nařízení č. 659/1999 převzal a zakotvil judikaturu Soudního dvora, podle které je Komise oprávněná přijmout rozhodnutí na základě dostupných informací, pokud se jedná o případ členského státu, který neplní svou povinnost spolupracovat a který jí neposkytne informace, které od něho požadovala za účelem přezkumu slučitelnosti podpory se společným trhem (rozsudky Soudního dvora ze dne 14. února 1990, Francie v. Komise, zvaný „Boussac“, C-301/87, Recueil, s. I-307, body 19 a 22, a ze dne 13. dubna 1994, Německo a Pleuger Worthington v. Komise, C-324/90 a C-342/90, Recueil, s. I-1173, bod 26).

40

Nicméně s ohledem na velmi široký charakter tohoto oprávnění přiznaného Komisi musí tato před přijetím takového rozhodnutí splnit určité procesní požadavky (rozsudek Soudu ze dne 19. října 2005, Freistaat Thüringen v. Komise, T-318/00, Sb. rozh. s. II-4179, bod 73). Tyto požadavky jsou stanoveny v čl. 5 odst. 2, čl. 10 odst. 3 a čl. 13 odst. 1 nařízení č. 659/1999.

41

Konkrétně čl. 10 odst. 3 nařízení č. 659/1999 stanoví, že „pokud navzdory upomínce podle čl. 5 odst. 2 dotyčný členský stát neposkytne požadované informace ve lhůtě předepsané Komisí nebo pokud poskytne neúplné informace, Komise si rozhodnutím vyžádá poskytnutí informací“. Mimoto podle poslední věty uvedeného ustanovení tento příkaz k poskytnutí informací musí blíže určit, „které informace jsou požadovány“, jakož i předepsat „přiměřenou lhůtu, ve které mají být poskytnuty“. Konečně podle čl. 13 odst. 1 téhož nařízení pouze „nesplní-li členský stát“ takový příkaz, je Komise oprávněna ukončit řízení a přijmout rozhodnutí určující slučitelnost nebo neslučitelnost podpory se společným trhem „na základě dostupných informací“.

42

Ve světle těchto úvah je třeba zaprvé zkoumat, zda v projednávaném případě byla Komise oprávněna podle čl. 13 odst. 1 nařízení č. 659/1999 přijmout napadené rozhodnutí, a zejména uložit MTU povinnost solidárního vrácení části podpory poskytnuté SKL-M na základě informací, které měla k dispozici.

43

Zaprvé z průběhu správního řízení připomenutého výše v bodech 13 až 20 vyplývá, že Komise splnila procesní požadavky zavedené nejprve judikaturou a poté stanovené v čl. 10 odst. 3 a v čl. 13 odst. 1 nařízení č. 659/1999, aby mohla přijmout napadené rozhodnutí na základě dostupných informací.

44

Komise totiž nejméně třikrát vyzvala německé orgány, aby jí poskytly informace nezbytné k ověření slučitelnosti sporných podpor se společným trhem. Tím, že to učinila, neopomněla blíže určit, „které informace jsou požadovány“, ani předepsat „přiměřenou lhůtu, ve které mají být poskytnuty“. Konečně Komise ještě německým orgánům připomněla, že pokud nesplní příkaz k poskytnutí informací ve lhůtě deseti dnů, rozhodnutí bude přijato na základě dostupných informací.

45

Zadruhé je třeba připomenout, že čl. 13 odst. 1 nařízení č. 659/1999 umožňuje Komisi zakončit formální vyšetřovací řízení rozhodnutím podle článku 7 téhož nařízení. Konkrétně neposkytnul-li dotyčný členský stát Komisi informace, které mu nařídila sdělit, Komise může přijmout rozhodnutí určující neslučitelnost podpory na základě dostupných informací a případně dotyčnému členskému státu nařídit, aby zajistil navrácení podpory příjemcem podle článku 14 nařízení č. 659/1999.

46

Článek 13 odst. 1 nařízení č. 659/1999 nicméně Komisi neumožňuje uložit, ani solidárně, s ohledem na daný podnik, povinnost vrátit určitou část podpory, která byla prohlášena za neslučitelnou, pokud je převod státních zdrojů, které měl uvedený podnik získat, hypotetický.

47

Jednak, jak vyplývá ze závěrů napadeného rozhodnutí uvedených zejména v bodě 88 odůvodnění, se přitom Komise omezila na zjištění, že „dostupné informace neumožňují vyloučit“, že MTU byla příjemcem převodu zdrojů ze strany podniku SKL-M, který získal podporu, při příležitosti získání know-how za podmínek považovaných za výhodné.

48

Z toho vyplývá, že povinnost solidárního navrácení obsažená v napadeném rozhodnutí je stanovena na základě předpokladů, které informace, jež měla Komise k dispozici, neumožňují ani potvrdit, ani vyvrátit.

49

Kromě toho jelikož napadené rozhodnutí stanovilo žalobkyni povinnost vrátit solidárně část podpory, bude příslušet vnitrostátním orgánům, aby zajistily její navrácení žalobkyní, pokud SKL-M nemůže vrácení zajistit, aniž by opodstatněnost této povinnosti mohla být uvedenými vnitrostátními orgány posouzena.

50

Taková situace není v žádném případě nezbytným následkem provádění řízení stanoveného Smlouvou o ES v oblasti státních podpor, jelikož členský stát poskytující podporu, jejíž navrácení je nařízeno, má v každém případě povinnost požadovat její navrácení od skutečných příjemců pod kontrolou Komise, aniž by je bylo nezbytné výslovně zmiňovat v rozhodnutí o navrácení a, a fortiori, upřesňovat výši částek, které každý příjemce musí vrátit.

51

Z toho vyplývá, že za okolností v projednávaném případě se Komise nemohla platně opřít o čl. 13 odst. 1 nařízení č. 659/1999, aby napadeným rozhodnutím uložila MTU povinnost vrátit solidárně část podpory poskytnuté SKL-M.

52

Aniž by tedy bylo třeba zkoumat další žalobní důvod uplatňovaný žalobkyní, čl. 3 odst. 2 napadeného rozhodnutí musí být zrušen v rozsahu, v němž nařizuje posledně uvedené solidární vrácení částky 2,71 milionů eur.

53

Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, je namístě uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

SOUD (čtvrtý rozšířený senát)

rozhodl takto: