This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62002CJ0429
Judgment of the Court (Grand Chamber) of 13 July 2004.#Bacardi France SAS, formerly Bacardi-Martini SAS v Télévision française 1 SA (TF1), Groupe Jean-Claude Darmon SA and Girosport SARL.#Reference for a preliminary ruling: Cour de cassation - France.#Article 59 of the EC Treaty (now, after amendment, Article 49 EC) - Directive 89/552/CEE - Television without frontiers - Television broadcasting - Advertising - National measure prohibiting television advertising for alcoholic drinks marketed in that Member State, in the case of indirect television advertising arising from the appearance on screen of hoardings visible during the transmission of sporting events - "Loi Evin'.#Case C-429/02.
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 13. července 2004.
Bacardi France SAS, původně Bacardi-Martini SAS proti Télévision française 1 SA (TF1), Groupe Jean-Claude Darmon SA a Girosport SARL.
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce: Cour de cassation - Francie.
Článek 59 Smlouvy o ES (nyní po změně článek 49 ES) - Směrnice 89/552/EHS - Televize bez hranic - Televizní vysílání - Reklama - Vnitrostátní opatření zakazující televizní reklamu na alkoholické nápoje prodávané v tomto státě v rozsahu, v němž je dotčena nepřímá televizní reklama vyplývající z toho, že se na obrazovce zobrazí tabule, které jsou viditelné v průběhu přenosu určitých sportovních událostí - Zákon "Evin".
Věc C-429/02.
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 13. července 2004.
Bacardi France SAS, původně Bacardi-Martini SAS proti Télévision française 1 SA (TF1), Groupe Jean-Claude Darmon SA a Girosport SARL.
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce: Cour de cassation - Francie.
Článek 59 Smlouvy o ES (nyní po změně článek 49 ES) - Směrnice 89/552/EHS - Televize bez hranic - Televizní vysílání - Reklama - Vnitrostátní opatření zakazující televizní reklamu na alkoholické nápoje prodávané v tomto státě v rozsahu, v němž je dotčena nepřímá televizní reklama vyplývající z toho, že se na obrazovce zobrazí tabule, které jsou viditelné v průběhu přenosu určitých sportovních událostí - Zákon "Evin".
Věc C-429/02.
Sbírka rozhodnutí 2004 I-06613
ECLI identifier: ECLI:EU:C:2004:432
Věc C-429/02
Bacardi France SAS
v.
Télévision française 1 SA (TF1) a další
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour de cassation (Francie))
„Článek 59 Smlouvy o ES (nyní po změně článek 49 ES) – Směrnice 89/552/EHS – Televize bez hranic – Televizní vysílání – Reklama – Vnitrostátní opatření zakazující televizní reklamu na alkoholické nápoje prodávané v tomto státě v rozsahu, v němž je dotčena nepřímá televizní reklama vyplývající z toho, že na obrazovce se zobrazí tabule, které jsou viditelné v průběhu přenosu určitých sportovních událostí – Zákon ,Evin‛”
Shrnutí rozsudku
1. Volné poskytování služeb – Televizní vysílání – Směrnice 89/552 – Rozsah působnosti – Pojem televizní reklama – Režim nepřímé televizní reklamy vyplývající z toho, že na obrazovce se zobrazí tabule, které jsou viditelné v průběhu přenosu sportovních událostí odehrávajících se na území jiných členských států – Vyloučení
(Směrnice 89/552, čl. 1 písm. b), čl. 2 odst. 2, články 10 a 11)
2. Volné poskytování služeb – Omezení – Zákaz reklamy na alkoholické nápoje v průběhu televizního vysílání sportovních událostí – Odůvodnění ochranou veřejného zdraví
(Smlouva ES, čl. 56 odst. 1 a článek 59 (nyní po změně čl. 46 odst. 1 ES a článek 49 ES))
1. První věta čl. 2 odst. 2 prvního pododstavce směrnice 89/552 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání, který stanoví závazek členských států zajistit svobodu příjmu a nebránit dalšímu šíření televizního vysílání z jiných členských států na svém území z důvodů, které spadají do oblastí upravených touto směrnicí, nebrání tomu, aby členský stát zakázal televizní reklamu na alkoholické nápoje prodávané v tomto státě v rozsahu, v němž je dotčena nepřímá televizní reklama vyplývající z toho, že na obrazovce se zobrazí tabule, které jsou viditelné v průběhu přenosů mezistátních dvoustranných sportovních událostí odehrávajících se na území jiných členských států.
Takováto nepřímá televizní reklama totiž nemůže být kvalifikována jako „televizní reklama“ ve smyslu čl. 1 písm. b) a článků 10 a 11 této směrnice, jelikož nepředstavuje individualizovatelnou zprávu vysílanou televizí, která je určena k podpoře zboží nebo služeb.
(viz body 27, 29, výrok 1)
2. Článek 59 Smlouvy (nyní po změně článek 49 ES) nebrání tomu, aby členský stát zakázal televizní reklamu na alkoholické nápoje prodávané v tomto státě v rozsahu, v němž je dotčena nepřímá televizní reklama vyplývající z toho, že na obrazovce se zobrazí tabule, které jsou viditelné v průběhu přenosů mezistátních dvoustranných sportovních událostí odehrávajících se na území jiných členských států.
Je pravda, že takový režim televizní reklamy představuje omezení volného poskytování služeb ve smyslu článku 59 Smlouvy. Tento režim totiž obsahuje jednak omezení volného poskytování reklamních služeb v tom, že vlastníci reklamních tabulí musí preventivně odmítnout veškerou reklamu na alkoholické nápoje, jakmile sportovní událost může být přenášena do dotčeného členského státu. Krom toho tento režim brání poskytování služeb vysílání televizních programů, když provozovatelé vysílání v tomto státě musí odmítnout všechny přenosy sportovních událostí, v jejichž průběhu mohou být viditelné reklamní tabule s reklamou na alkoholické nápoje prodávané ve zmíněném státě a organizátoři sportovních událostí odehrávajících se v zahraničí nemohou prodat přenosová práva těmto provozovatelům vysílání, jakmile vysílání televizních programů věnovaných takovýmto událostem může obsahovat nepřímou televizní reklamu na zmíněné alkoholické nápoje.
Takový režim televizní reklamy však sleduje cíl týkající se ochrany veřejného zdraví ve smyslu čl. 56 odst. 1 Smlouvy (nyní po změně čl. 46 odst. 1 ES), jelikož opatření omezující možnosti reklamy na alkoholické nápoje a zaměřující se tak na boj proti zneužívání alkoholu odpovídají zájmu veřejného zdraví.
Mimoto je takový režim způsobilý zajistit dosažení tohoto cíle a nejde nad rámec toho, co je nezbytné k jeho dosažení. Tento režim totiž omezuje situace, ve kterých lze reklamní tabule na alkoholické nápoje vidět v televizi, a je tedy způsobilý omezit vysílání takovýchto reklamních sdělení, a tím snížit příležitosti, kdy jsou televizní diváci pobízeni ke konzumaci alkoholických nápojů.
(viz body 35, 37-38, 41, výrok 2)
- – za Bacardi France SAS C. Niedzielskim a J.-M. Cotem, avocats,
- – za Télévision française 1 SA (TF1) L. Bousquetem a O. Sprungem, avocats,
- – za francouzskou vládu G. de Bergues a R. Loosli-Surrans, jako zmocněnci,
- – za vládu Spojeného království K. Manjim, jako zmocněncem, ve spolupráci s K. Bealem, barrister,
- – za Komisi Evropských společenství H. van Lier, jako zmocněncem,
- 1 Rozsudkem ze dne 19. listopadu 2002, který došel Soudnímu dvoru dne 27. listopadu 2002, Cour de cassation položil na základě článku 234 ES dvě předběžné otázky týkající se výkladu směrnice Rady 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání (Úř. věst. L 298, s. 23), jakož i článku 59 Smlouvy o ES (nyní po změně článek 49 ES).
- 2 Tyto otázky vyvstaly v rámci sporu mezi Bacardi France SAS, původně Bacardi-Martini SAS (dále jen „Bacardi“) a Télévision française 1 SA (dále jen „TF1“), Groupe Jean-Claude Darmon SA (dále jen „Darmon“), jakož i Girosport SARL (dále jen „Girosport“), směřujícího k udělení příkazu těmto třem posledně uvedeným společnostem, aby ustaly ve vyvíjení nátlaku na zahraniční kluby, aby tyto kluby odmítly reklamu na alkoholické nápoje vyrobené Bacardi na reklamních tabulích instalovaných v místech mezistátních dvoustranných sportovních událostí odehrávajících se na území jiných členských států.
- Právní rámec Právní úprava Společenství
- 3 Směrnice 89/552 směřuje k odstranění překážek volnému poskytování služeb spočívajících ve vysílání televizních programů. Za tímto účelem zavádí zásadu svobody příjmu a dalšího šíření přeshraničního vysílání a koordinuje příslušnou právní úpravu týkající se této zásady v různých členských státech v oblastech, jako je televizní reklama. V souladu s úpravou zavedenou touto směrnicí přísluší členskému státu původu vysílání upravit a kontrolovat přeshraniční vysílání při dodržení minimálních pravidel stanovených touto směrnicí. Naproti tomu, v oblastech upravených zmíněnou směrnicí, členské státy určení vysílání nemají v zásadě již žádnou pravomoc. Definice
- 4 Pojem „televizní reklama“ je vymezen v čl. 1 písm. b) směrnice 89/552 jako „jakákoli podoba televizního oznámení veřejného nebo soukromého podniku za úplatu nebo jinou protihodnotu v rámci jeho obchodní, průmyslové, řemeslné činnosti nebo činnosti svobodného povolání, s cílem podpořit poskytnutí zboží nebo služeb za úplatu, včetně nemovitého majetku, práv a povinností“. Hmotněprávní předpisy
- 5 První věta čl. 2 odst. 2 prvního pododstavce směrnice 89/552 stanoví: „Členské státy zajišťují svobodu příjmu a nesmějí bránit dalšímu šíření televizního vysílání z jiných členských států na svém území z důvodů, které spadají do oblastí upravených touto směrnicí.“
- 6 Článek 10 odst. 1 zmíněné směrnice stanoví: „Televizní reklama musí být snadno rozeznatelná a zřetelně oddělená od ostatních pořadů obrazovými nebo zvukovými prostředky.“
- 7 Článek 11 odst. 1 první věta téže směrnice stanoví, že „reklama musí být zařazena mezi jednotlivé pořady“.
- 8 Podle čl. 11 odst. 2 směrnice 89/552: „U přenosů složených ze samostatných částí nebo sportovních přenosů nebo přenosů z obdobně uspořádaných událostí a představení, které obsahují přestávky, musí být reklamy zařazeny pouze mezi samostatné části nebo do přestávek.“ Vnitrostátní právní úprava Hmotněprávní předpisy
- 9 Zákon č. 91-32 ze dne 10. ledna 1991 o boji proti kouření a alkoholismu (Loi relative à la lutte contre le tabagisme et l'alcoolisme), nazývaný zákon „Evin“ (JORF ze dne 12. ledna 1991, s. 615, dále jen „zákon Evin“), pozměnil zejména články L. 17 až L. 21 Code des débits de boissons (zákoník o provozovnách oprávněných k prodeji nápojů), které omezují reklamu na některé alkoholické nápoje, a to nápoje s hladinou alkoholu přesahující 1,2○.
- 10 Podle uvedených ustanovení je přímá nebo nepřímá televizní reklama na alkoholické nápoje zakázána a tento zákaz je opětovně uveden v článku 8 nařízení č. 92-280 ze dne 27. března 1992, které bylo přijato k provedení článku 27 zákona ze dne 30. září 1986 o svobodě sdělovacích prostředků a upravuje obecné zásady pro reklamu a sponzorství (JORF ze dne 28. března 1992, s. 4313).
- 11 Ostatní formy reklamy jsou naopak francouzskými právními předpisy povoleny. Připouští se tak například reklama na alkoholické nápoje v tisku, rádiu (vyjma určitých hodin) nebo na plakátech a informačních tabulích, včetně reklamních tabulí umístěných ve sportovních zařízeních, atd.
- 12 Porušení zákona Evin je francouzským trestním právem kvalifikováno jako „délit“ (přečin). Procesněprávní předpisy
- 13 Podle čl. 42 prvního pododstavce zákona č. 86-1067 ze dne 30. září 1986 o svobodě sdělovacích prostředků, nazývaného „zákon Léotard“ (JORF ze dne 1. října 1986, s. 11755), má Conseil supérieur de l'audiovisuel (rada pro rozhlasové a televizní vysílání, dále jen „CSA“) povinnost dohlížet na uplatňování zákona Evin. V této souvislosti je CSA oprávněna vyzvat distributory televizních služeb, aby dodržovali své povinnosti, a v případě, že tito distributoři nesplní jí stanovené požadavky, může jim uložit správní sankce. Krom toho CSA může předložit Procureur de la République (státnímu zástupci) všechny případy porušení, kterých se tito distributoři dopustili. Prováděcí opatření
- 14 V roce 1995 vypracovaly francouzské orgány, tedy CSA, jakož i Ministerstvo mládeže a sportu a francouzské televizní stanice, kodex chování zveřejněný v Bulletin officiel du ministère de la Jeunesse et des Sports, který stanoví výklad pravidel zákona Evin, co se týče jejich použití na televizní přenosy sportovních událostí odehrávajících se v zahraničí (tj. přímé přenosy nebo přenosy ze záznamu), v jejichž průběhu je reklama na alkoholické nápoje viditelná, například na reklamních tabulích nebo na sportovních dresech, a které jsou v důsledku toho způsobilé obsahovat nepřímou televizní reklamu na alkoholické nápoje ve smyslu zmíněného zákona.
- 15 Tento kodex chování, aniž by byl právně závazný, stanoví, že pokud jde o mezistátní dvoustranné události odehrávající se v zahraničí, které jsou v kodexu označeny jako „další události“, francouzští provozovatelé vysílání, jakož i všechny ostatní osoby podléhající francouzským právním předpisům (dále jen „francouzští provozovatelé vysílání“), kteří nekontrolují podmínky obrazových záběrů, musí užít dostupná opatření k zamezení zobrazení obchodního označení alkoholických nápojů v průběhu přenosu. Francouzský provozovatel vysílání tedy musí v okamžiku, kdy získá přenosová práva, informovat své zahraniční partnery o požadavcích francouzské právní úpravy a pravidlech stanovených uvedeným kodexem. Provozovatel vysílání musí rovněž zjistit u držitele přenosových práv, dle svých materiálních možností a před vysíláním sportovní události, jaké reklamy se budou nacházet v místě, kde se takováto událost bude odehrávat. Nakonec má tento provozovatel vysílání povinnost použít dostupné technické postupy takovým způsobem, aby bylo zabráněno zobrazení reklamních tabulí na alkoholické nápoje v televizi.
- 16 Jde-li naopak o mnohostranné mezinárodní události odehrávající se v zahraničí, francouzští provozovatelé vysílání nemohou být podezříváni ze spoluúčastenství ve vztahu k reklamám objevujícím se na obrazovce, když vysílají obrazový záznam, u něhož nekontrolují podmínky pořízení záběrů.
- 17 Kodex chování, ve znění vztahujícím se na spor v hlavním řízení, vymezuje mnohostranné mezinárodní události jako události, „u nichž je obrazový záznam přenášen ve velkém počtu států a nelze jej považovat za zaměřený hlavně na francouzské diváky“. Pokud jde o mezistátní dvoustranné události, tyto události jsou vymezeny jako „události jiné než události uvedené v předchozím případě, odehrávající se v zahraničí, kdy je přenos zaměřen zvláště na francouzské diváky“.
- 18 Kromě vypracování kodexu řádného postupu CSA podnikla kroky vůči francouzským provozovatelům vysílání s cílem dosáhnout toho, aby požadovali odstranění reklamních tabulí vztahujících se k alkoholickým nápojům nebo aby se úplně vzdali přenosu dotyčné události. Zmíněný orgán došel přinejmenším v jednom případě až tak daleko, že se obrátil na státního zástupce, aby zahájil stíhání proti francouzskému provozovateli vysílání.
- 19 Bacardi je francouzská společnost, která je součástí mezinárodní skupiny Bacardi-Martini, která vyrábí a ve většině států světa prodává četné alkoholické nápoje, jako rum Bacardi, vermut Martini a pastis Duval.
- 20 Darmon a Girosport jsou společnosti, které vyjednávají na účet TF1 televizní přenosová práva na fotbalová utkání.
- 21 Vzhledem ke skutečnosti, že Darmon a Girosport vyvíjely tlak na zahraniční kluby, aby tyto kluby odmítly umístění značek Bacardi na reklamních tabulích umístěných na stadionech, Bacardi podala žalobu za účelem přikázat Darmon, Girosport a TF1, aby upustily od takového chování z důvodu jeho neslučitelnosti s článkem 59 Smlouvy.
- 22 Jelikož tato žaloba byla zamítnuta jak v prvním stupni, tak v rámci odvolání, Bacardi podala dovolání.
- 23 Vzhledem k tomu, že Cour de cassation měl pochybnosti o slučitelnosti francouzského režimu zakazujícího televizní reklamu na alkoholické nápoje prodávané ve Francii v rozsahu, v němž je dotčena nepřímá televizní reklama vyplývající z toho, že na obrazovce se zobrazí tabule, které jsou viditelné v průběhu přenosů mezistátních dvoustranných sportovních událostí odehrávajících se na území jiných členských států (dále jen „režim televizní reklamy v hlavním řízení“), s právem Společenství, rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
- „1)
- […] brání směrnice 89/552/EHS ze dne 3. října 1989, nazývaná ‚Televize bez hranic‘, ve znění, které předchází znění vyplývajícímu ze směrnice 97/36/ES ze dne 30. června 1997, tomu, aby vnitrostátní právní předpisy, jako jsou články L.17 až L.21 francouzského Code des débits de boissons a článek 8 nařízení č. 92-280 ze dne 27. března 1992, zakazovaly, z důvodu ochrany veřejného zdraví a pod hrozbou trestních sankcí, reklamu na alkoholické nápoje, ať již národního původu nebo z jiných členských států Unie, v televizi, ať již ve formě reklamních šotů ve smyslu článku 10 směrnice [(přímá reklama)] nebo nepřímé reklamy vyplývající ze zobrazení tabulí s reklamou na alkoholické nápoje v televizi, aniž by se jednalo o klamavou reklamu podle čl. 1 c) směrnice [?]
- 2)
- […] musí být článek 49 Smlouvy o ES a zásada volného pohybu televizních vysílání v Unii vykládány tak, že brání tomu, aby vnitrostátní právní předpisy, jako jsou články L.17 až L.21 francouzského Code des débits de boissons a článek 8 nařízení č. 92-280 ze dne 27. března 1992, které zakazují, z důvodu ochrany veřejného zdraví a pod hrozbou trestních sankcí, reklamu na alkoholické nápoje, ať již národního původu nebo z jiných členských států Unie, v televizi, ať již ve formě reklamních šotů ve smyslu článku 10 směrnice [přímá reklama] nebo nepřímé reklamy vyplývající ze zobrazení tabulí s reklamou na alkoholické nápoje v televizi, aniž by se jednalo o klamavou reklamu podle čl. 1 c) směrnice, měly za následek to, že operátoři zodpovědní za vysílání a distribuci televizních programů:
-
- a)
- přestanou vysílat televizní programy, jako je zejména přenos sportovních událostí, ať již odehrávajících se ve Francii nebo v jiných zemích Unie, v nichž je zobrazena zakázaná reklama ve smyslu francouzského Code des débits de boissons,
-
- b)
- budou vysílat tyto programy za podmínky, že zakázaná reklama ve smyslu francouzského Code des débits de boissons se nezobrazí, čímž se znemožňuje uzavření reklamních smluv týkajících se alkoholických nápojů, ať již národního původu nebo z jiných členských států Unie [?]“
- 24 První otázkou se postupující soud v podstatě táže, zda první věta čl. 2 odst. 2 prvního pododstavce směrnice 89/552 brání tomu, aby členský stát zakázal televizní reklamu na alkoholické nápoje prodávané v tomto členském státě v rozsahu, v němž je dotčena nepřímá televizní reklama vyplývající z toho, že na obrazovce se zobrazí tabule, které jsou viditelné v průběhu přenosů mezistátních dvoustranných sportovních událostí odehrávajících se na území jiných členských států. V tomto rámci si uvedený soud přeje zjistit, zda taková nepřímá televizní reklama musí být kvalifikována jako „televizní reklama“ ve smyslu čl. 1 písm. b), 10 a 11 této směrnice.
- 25 V tomto ohledu je namístě připomenout, že první věta čl. 2 odst. 2 prvního pododstavce směrnice 89/552 stanoví závazek členských států zajistit svobodu příjmu a nebránit dalšímu šíření televizního vysílání z jiných členských států na svém území z důvodů, které spadají do oblastí upravených touto směrnicí. Články 10 až 21 směrnice harmonizují pravidla týkající se televizní reklamy.
- 26 Na základě definice v čl. 1 písm. b) směrnice 89/552 „televizní reklama“ je „jakákoli podoba televizního oznámení veřejného nebo soukromého podniku za úplatu nebo jinou protihodnotu v rámci jeho obchodní, průmyslové, řemeslné činnosti nebo činnosti svobodného povolání, s cílem podpořit poskytnutí zboží nebo služeb za úplatu, včetně nemovitého majetku, práv a povinností“. Podle čl. 10 odst. 1 této směrnice „televizní reklama musí být snadno rozeznatelná a zřetelně oddělená od ostatních pořadů obrazovými nebo zvukovými prostředky“. Čl. 11 odst. 1 první věta zmíněné směrnice stanoví, že „reklama musí být zařazena mezi jednotlivé pořady“ a podle čl. 11 odst. 2 „u přenosů složených ze samostatných částí nebo sportovních přenosů nebo přenosů z obdobně uspořádaných událostí a představení, které obsahují přestávky, musí být reklamy zařazeny pouze mezi samostatné části nebo do přestávek“.
- 27 Ve sporu v hlavním řízení je třeba konstatovat, že z důvodů vyložených v bodech 48 až 52 stanoviska generálního advokáta nepředstavuje nepřímá televizní reklama na alkoholické nápoje vyplývající z tabulí viditelných na obrazovce v průběhu přenosu sportovních událostí individualizovatelnou zprávu vysílanou televizí, která je určena k podpoře zboží nebo služeb. Ze zřejmých důvodů není možné tuto reklamu zobrazit pouze v přestávkách mezi různými částmi dotyčného televizního vysílání. Zobrazení reklamních tabulí, které se objevují na pozadí vysílaného obrazového záznamu, a to nepravidelným a nepředvídaným způsobem v závislosti na požadavcích vysílání, nemají v rámci vysílání individualizovatelnou povahu.
- 28 Takováto nepřímá televizní reklama tedy nemůže být považována za „televizní reklamu“ ve smyslu směrnice 89/552, a na základě toho se na ni tato směrnice nepoužije.
- 29 Následkem toho je tedy třeba odpovědět na první otázku tak, že první věta čl. 2 odst. 2 prvního pododstavce směrnice 89/552 nebrání tomu, aby členský stát zakázal televizní reklamu na alkoholické nápoje prodávané v tomto státě v rozsahu, v němž je dotčena nepřímá televizní reklama vyplývající z toho, že na obrazovce se zobrazí tabule, které jsou viditelné v průběhu přenosů mezistátních dvoustranných sportovních událostí odehrávajících se na území jiných členských států. Takováto nepřímá televizní reklama nemůže být kvalifikována jako „televizní reklama“ ve smyslu čl. 1 písm. b) a článků 10 a 11 této směrnice. Ke druhé otázce: právo na volné poskytování služeb
- 30 Druhou otázkou se postupující soud v podstatě táže, zda článek 59 Smlouvy (nyní po změně článek 49 ES) brání tomu, aby členský stát zakázal televizní reklamu na alkoholické nápoje prodávané v tomto státě v rozsahu, v němž je dotčena nepřímá televizní reklama vyplývající z toho, že na obrazovce se zobrazí tabule, které jsou viditelné v průběhu přenosů mezistátních dvoustranných sportovních událostí odehrávajících se na území jiných členských států.
- 31 Článek 59 Smlouvy vyžaduje odstranění jakéhokoliv omezení volného poskytování služeb, i když se toto omezení vztahuje bez rozlišení na národní poskytovatele i na poskytovatele z jiných členských států, pokud je způsobilé zakázat nebo jinak narušit činnost poskytovatele usazeného v jiném členském státě, ve kterém legálně poskytuje podobné služby (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 25. července 1991, Säger, C-76/90, Recueil, s. I-4221, bod 12, a ze dne 3. října 2000, Corsten, C-58/98, Recueil, s. I-7919, bod 33). Krom toho svobody poskytování služeb požívá jak poskytovatel, tak příjemce služeb (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 31. ledna 1984, Luisi a Carbone, 286/82 a 26/83, Recueil, s. 377, bod 16).
- 32 Volné poskytování služeb může však být, pokud neexistují harmonizační opatření práva Společenství, omezeno vnitrostátní právní úpravou odůvodněnou důvody uvedenými v čl. 56 odst. 1 Smlouvy o ES (nyní po změně čl. 46 odst. 1 ES) ve spojení s článkem 66 Smlouvy o ES (nyní článek 55 ES) nebo naléhavými důvody obecného zájmu (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 6. listopadu 2003, Gambelli a další, C-243/01, dosud nezveřejněn v Recueil, bod 60).
- 33 V této souvislosti přísluší členským státům, aby rozhodly o úrovni, v jaké chtějí zajistit ochranu veřejného zdraví, a o způsobu, jakým má být této úrovně dosaženo. Mohou tak činit ovšem pouze v mezích stanovených Smlouvou, zejména v souladu se zásadou přiměřenosti (viz rozsudek ze dne 25. července 1991, Aragonesa de Publicidad Exterior et Publivía, C-1/90 a C-176/90, Recueil, s. I-4151, bod 16), podle které přijatá opatření musí být způsobilá k zajištění dosažení cíle, který sledují, a nesmí jít nad rámec toho, co je nezbytné k jeho dosažení (viz zejména výše uvedený rozsudek Säger, bod 15; ze dne 23. listopadu 1999, Arblade a další, C-369/96 a C-376/96, Recueil, s. I-8453, bod 35; Corsten, uvedený výše, bod 39 a ze dne 22. ledna 2002, Canal Satélite Digital, C-390/99, Recueil, s. I-607, bod 33).
- 34 Ve věci v hlavním řízení, vzhledem k tomu, že v dané oblasti neexistují harmonizační opatření práva Společenství, je třeba zabývat se postupně třemi body, a to existencí omezení ve smyslu článku 59 Smlouvy, možností odůvodnění takového režimu televizní reklamy, jako je režim v hlavním řízení, s ohledem na čl. 56 odst. 1 zmíněné Smlouvy ve spojení s článkem 66 této Smlouvy, a přiměřeností tohoto režimu.
- 35 V první řadě je třeba konstatovat, že takový režim televizní reklamy, jako je režim v hlavním řízení, představuje omezení volného poskytování služeb ve smyslu článku 59 Smlouvy. Tento režim totiž obsahuje jednak omezení volného poskytování reklamních služeb v tom, že vlastníci reklamních tabulí musí preventivně odmítnout veškerou reklamu na alkoholické nápoje, jakmile sportovní událost může být přenášena do Francie. Jednak tentýž režim brání poskytování služeb vysílání televizních programů. Francouzští provozovatelé vysílání musí odmítnout všechny přenosy sportovních událostí, v jejichž průběhu mohou být viditelné reklamní tabule s reklamou na alkoholické nápoje prodávané ve Francii. Krom toho organizátoři sportovních událostí odehrávajících se mimo Francii nemohou prodat přenosová práva francouzským provozovatelům vysílání, jakmile vysílání televizních programů věnovaných takovýmto událostem může obsahovat nepřímou televizní reklamu na zmíněné alkoholické nápoje.
- 36 V této souvislosti, jak také vyplývá z bodů 28 a 29 rozsudku z tohoto dne, Komise v. Francie (C-262/02, dosud nezveřejněn ve Sbírce rozhodnutí), argumentace francouzské vlády týkající se jednak technických možností umožňujících zakrýt obraz tak, aby došlo k zakrytí cílenému pouze na tabule s reklamou na alkoholické nápoje, a jednak rovného použití zmíněného režimu televizní reklamy na všechny alkoholické nápoje, ať vyrobené ve Francii nebo v zahraničí, nemůže být přijato. Ačkoli je pravda, že takové technické možnosti existují, jejich použití by s sebou neslo vysoké dodatečné náklady k tíži francouzských provozovatelů vysílání. Krom toho v rámci volného poskytování služeb je v případě tohoto typu relevantní pouze původ daných služeb.
- 37 Na druhém místě je třeba konstatovat, že takový režim televizní reklamy, jako je režim v hlavním řízení, sleduje cíl týkající se ochrany veřejného zdraví ve smyslu čl. 56 odst. 1 Smlouvy, jak to vyjádřil generální advokát v bodě 69 svého stanoviska. Opatření omezující možnosti reklamy na alkoholické nápoje, a zaměřující se tak na boj proti zneužívání alkoholu ve skutečnosti odpovídají zájmu veřejného zdraví (viz rozsudek ze dne 10. července 1980, Komise v. Francie, 152/78, Recueil, s. 2299, bod 17; Aragonesa de Publicidad Exterior et Publivía, výše uvedený, bod 15, a ze dne 8. března 2001, Gourmet International Products, C-405/98, Recueil, s. I-1795, bod 27).
- 38 Na třetím místě je rovněž důležité konstatovat, že takový režim televizní reklamy, jako je režim v hlavním řízení, je způsobilý zajistit dosažení cíle ochrany veřejného zdraví, který sleduje. Krom toho nejde nad rámec toho, co je nezbytné k dosažení takového cíle. Tento režim totiž omezuje situace, ve kterých lze reklamní tabule na alkoholické nápoje vidět v televizi, a je tedy způsobilý omezit vysílání takovýchto reklamních sdělení, a tím snížit příležitosti, kdy jsou televizní diváci pobízeni ke konzumaci alkoholických nápojů.
- 39 V tomto ohledu, jak vyplývá z bodů 33 až 39 rozsudku z dnešního dne, Komise v. Francie, uvedeného výše, tvrzení Komise a vlády Spojeného království předložená za účelem prokázání nepřiměřenosti zmíněného režimu musí být odmítnuta.
- 40 Pokud jde o jediné tvrzení vznesené Bacardi, které nebylo zkoumáno v rozsudku z dnešního dne, Komise v. Francie, uvedeném výše, a to tvrzení, podle kterého je režim televizní reklamy, který je předmětem hlavního řízení, nesoudržný v tom, že se netýká reklamy na alkoholické nápoje viditelné na pozadí filmové scény, postačí odpovědět, že tato možnost spadá do oblasti volného uvážení členských států, kterým náleží rozhodovat o úrovni, v jaké chtějí chránit veřejné zdraví, a o způsobu, jakým má být této úrovně dosaženo (viz rozsudek Aragonesa de Publicidad Exterior et Publivía, uvedený výše, bod 16).
- 41 Následkem toho je třeba odpovědět na druhou otázku tak, že článek 59 Smlouvy nebrání tomu, aby členský stát zakázal televizní reklamu na alkoholické nápoje prodávané v tomto státě v rozsahu, v němž je dotčena nepřímá televizní reklama vyplývající z toho, že na obrazovce se zobrazí tabule, které jsou viditelné v průběhu přenosů mezistátních dvoustranných sportovních událostí odehrávajících se na území jiných členských států.
- 42 Výdaje vzniklé francouzské vládě a vládě Spojeného království, jakož i Komisi, které předložily Soudnímu dvoru vyjádření, se nenahrazují. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky hlavního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před vnitrostátním soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.
- 1)
- První věta čl. 2 odst. 2 prvního pododstavce směrnice Rady 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání nebrání tomu, aby členský stát zakázal televizní reklamu na alkoholické nápoje prodávané v tomto státě v rozsahu, v němž je dotčena nepřímá televizní reklama vyplývající z toho, že na obrazovce se zobrazí tabule, které jsou viditelné v průběhu přenosů mezistátních dvoustranných sportovních událostí odehrávajících se na území jiných členských států.
- Takováto nepřímá televizní reklama nemůže být kvalifikována jako „televizní reklama“ ve smyslu čl. 1 písm. b) a článků 10 a 11 této směrnice.
- 2)
- Článek 59 Smlouvy o ES (nově po změně článek 49 ES) nebrání tomu, aby členský stát zakázal televizní reklamu na alkoholické nápoje prodávané v tomto státě v rozsahu, v němž je dotčena nepřímá televizní reklama vyplývající z toho, že na obrazovce se zobrazí tabule, které jsou viditelné v průběhu přenosů mezistátních dvoustranných sportovních událostí odehrávajících se na území jiných členských států.
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (velkého senátu)
13. července 2004(1)
Článek 59 Smlouvy o ES (nyní po změně článek 49 ES) – Směrnice 89/552/EHS – Televize bez hranic – Televizní vysílání – Reklama – Vnitrostátní opatření zakazující televizní reklamu na alkoholické nápoje prodávané v tomto státě v rozsahu, v němž je dotčena nepřímá televizní reklama vyplývající z toho, že se na obrazovce zobrazí tabule, které jsou viditelné v průběhu přenosu určitých sportovních událostí - zákon ‚Evin‘
Ve věci C-429/02, jejímž předmětem je žádost Cour de cassation (Francie) zaslaná Soudnímu dvoru na základě článku 234 ES směřující k získání, ve sporu probíhajícím před tímto soudem mezi Bacardi France SAS, původně Bacardi-Martini SAS,a
Télévision française 1 SA (TF1), Groupe Jean-Claude Darmon SA,Girosport SARL, rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu směrnice Rady 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání (Úř. věst. L 298, s. 23), jakož i článku 59 Smlouvy o ES (nově po změně článek 49 ES),SOUDNÍ DVŮR (velký senát),,
ve složení V. Skouris, předseda, P. Jann (zpravodaj), A. Rosas, C. Gulmann, J.-P. Puissochet a J. N. Cunha Rodrigues, předsedové senátů, R. Schintgen a S. von Bahr a R. Silva de Lapuerta, soudci, generální advokát: A. Tizzano,
vedoucí soudní kanceláře: M. Múgica Arzamendi, vrchní rada,
s ohledem na písemná vyjádření předložená:
po vyslechnutí ústních vyjádření Bacardi France SAS, zastoupené J.-M. Cotem, francouzské vlády, zastoupené G. de Bergues a R. Loosli-Surrans, vlády Spojeného království, zastoupené K. Manjim, a Komise, zastoupené H. van Lier a W. Wilsem, jako zmocněnci, na jednání konaném dne 25. listopadu 2003,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 11. března 2004,
vydává tento
Rozsudek
Spor v hlavním řízení a předběžné otázky
K předběžným otázkámK první otázce: povinnost zajistit svobodu příjmu a dalšího šíření
K nákladům řízení
Z těchto důvodů
SOUDNÍ DVŮR (velký senát)
o otázce, kterou mu předložil Cour de cassation rozsudkem ze dne 19. listopadu 2002, rozhodl takto:|
Skouris |
Jann |
Rosas |
|
Gulmann |
Puissochet |
Cunha Rodrigues |
|
Schintgen |
von Bahr |
Silva de Lapuerta |
|
Vedoucí soudní kanceláře |
Předseda |
|
R. Grass |
V. Skouris |
- 1 –
- Jednací jazyk: francouzština.