Věc C‑110/02

Komise Evropských společenství

v.

Rada Evropské unie

„Podpora portugalské vlády chovatelům prasat – Podpora mající umožnit vrácení podpor, které byly prohlášeny za neslučitelné se společným trhem – Rozhodnutí Rady, které prohlašuje takovouto podporu za slučitelnou se společným trhem – Protiprávnost – Článek 88 odst. 2 třetí pododstavec ES”

Shrnutí rozsudku

Podpory poskytované státy – Pravomoc Rady povolit podporu jako výjimku z důvodu mimořádných okolností – Podmínky výkonu  – Předložení žádosti Radě dotyčným členským státem před vydáním rozhodnutí Komise prohlašujícím podporu za neslučitelnou se společným trhem a přijetí rozhodnutí ve lhůtě tří měsíců – Omezení – Zmaření dřívějšího rozhodnutí Komise

(Články 87 ES, 88 ES a 89 ES)

Smlouva o ES tím, že zřídila prostřednictvím článku 88 ES průběžný přezkum a kontrolu podpor Komisí, zamýšlí zajistit, aby uznání případné neslučitelnosti podpory se společným trhem bylo, za kontroly Soudu a Soudního dvora, výsledkem  náležitého řízení, za jehož provedení je odpovědný tento orgán. Články 87 a 88 ES tak vyhrazují Komisi ústřední úlohu při uznání případné neslučitelnosti podpory.

Jak vyplývá ze samotného znění čl. 88 odst. 2 třetího pododstavce ES, toto ustanovení se týká mimořádného a zvláštního případu.  Rada totiž může „na žádost členského státu“ jednomyslně rozhodnout, že podpora, kterou tento stát poskytuje nebo hodlá poskytnout, má být považována za slučitelnou se společným trhem, „odchylně od článku 87 nebo nařízení podle článku 89“, odůvodňují-li takové rozhodnutí „mimořádné okolnosti“.

Vzhledem k tomu, že pravomoc, která je udělena Radě čl. 88 odst. 2 třetím pododstavcem ES, tak má zjevně mimořádnou povahu, musí být připuštěno, že ustanovení obsažená ve zmíněném čl. 88 odst. 2 třetím a čtvrtém pododstavci, podle nichž jednak podání žádosti členským státem Radě pozastavuje probíhající přezkum Komise po dobu tří měsíců, a jednak v případě, že Rada nerozhodne v této lhůtě, rozhodne Komise, značí, že pokud uvedená lhůta uplynula, Rada již nemá pravomoc přijmout rozhodnutí ohledně dotyčné podpory na základě zmíněného třetího pododstavce. Je tak zabráněno přijetí rozhodnutí, jejichž výroky by mohly být v rozporu.

V důsledku toho, pokud dotyčný členský stát nepodal Radě žádost na základě čl. 88 odst. 2 třetího pododstavce ES předtím, než Komise prohlásí dotčenou podporu za neslučitelnou se společným trhem a ukončí takto řízení uvedené v  prvním pododstavci tohoto ustanovení, Rada již není nadále oprávněna vykonávat výjimečnou pravomoc, která je jí svěřena tímto ustanovením za účelem prohlášení takovéto podpory za slučitelnou se společným trhem.

Rada nemůže zmařit účinnost takového rozhodnutí tím, že prohlásí, na základě tohoto ustanovení, za slučitelnou se společným trhem podporu mající vyrovnat vrácení podpor, k nimž jsou příjemci protiprávní podpory prohlášené Komisí za neslučitelnou povinni na základě tohoto rozhodnutí.

(viz body 29–33,45)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pléna)

29. června 2004 (*)

„Podpora portugalské vlády chovatelům prasat – Podpora mající umožnit vrácení podpor, které byly prohlášeny za neslučitelné se společným trhem – Rozhodnutí Rady, které prohlašuje takovouto podporu za slučitelnou se společným trhem  –  Protiprávnost – Čl. 88 odst. 2 třetí pododstavec ES”        

Ve věci C-110/02,

Komise Evropských společenství, zastoupená F. Santaolallem Gadeou, D. Triantafyllouem a V. Di Buccim, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalobkyně,

proti

Radě Evropské unie,  zastoupené J. Carberyem a F. Florindem Gijónem, jako zmocněnci,

žalované,

podporované

Portugalskou republikou, zastoupenou L. Fernandesem a I. Palma, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

a

Francouzskou republikou, zastoupenou G. de Berguesem a F. Millionem, jako zmocněnci,

vedlejšími účastníky,

jejímž předmětem je zrušení rozhodnutí Rady 2002/114/ES ze dne 21. ledna 2002 o povolení poskytnutí podpory portugalskou vládou portugalským chovatelům prasat, kteří byli příjemci opatření poskytnutých v roce 1994 a 1998 (Úř. věst. L 43, s. 18),

SOUDNÍ DVŮR (plénum),

ve složení V. Skouris, předseda,  P. Jann, C. W. A. Timmermans, A. Rosas, C. Gulmann, J.-P. Puissochet a J. N. Cunha Rodrigues,  předsedové senátů,  A. La Pergola a R. Schintgen,  F. Macken a N. Colneric,  S. von Bahr a K. Lenaerts  (zpravodaj),  soudci,

generální advokát: F. G. Jacobs,

vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,

s přihlédnutím ke zprávě soudce zpravodaje,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 11. prosince 2003,

vydává tento

Rozsudek

1        Návrhem na zahájení řízení doručeným Kanceláři Soudního dvora dne 25. března 2002 navrhla Komise Evropských společenství na základě článku 230 ES zrušení rozhodnutí Rady 2002/114/ES ze dne 21. ledna 2002 o povolení poskytnutí podpory portugalskou vládou portugalským chovatelům prasat, kteří byli příjemci opatření poskytnutých v roce 1994 a 1998 (Úř. věst. L 43, s. 18, dále jen „napadené rozhodnutí“).

2        Usneseními předsedy Soudního dvora ze dne 16. a 19. září 2002 byly v tomto pořadí Portugalská republika a Francouzská republika připuštěny jako vedlejší účastníci na podporu návrhů Rady, Francouzské republice bylo však povoleno, aby předložila vyjádření pouze při případné ústní části řízení.

 Právní rámec

3        Článek 88 odst. 2 a 3 ES stanoví:

„2. Zjistí-li Komise poté, co vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek, že podpora poskytovaná některým státem nebo ze státních prostředků není slučitelná se společným trhem podle článku 87 nebo že je zneužívána, rozhodne, že dotyčný stát ve lhůtě stanovené Komisí takovou podporu zruší nebo upraví.

Nepodrobí-li se dotyčný stát tomuto rozhodnutí ve stanovené lhůtě, může Komise nebo jiný zainteresovaný stát, odchylně od článků 226 a 227, předložit věc přímo Soudnímu dvoru.

Rada může na žádost členského státu jednomyslně rozhodnout, že podpora, kterou tento stát poskytuje nebo hodlá poskytnout, má být odchylně od článku 87 nebo nařízení podle článku 89 považována za slučitelnou se společným trhem, odůvodňují-li takové rozhodnutí mimořádné okolnosti. Zahájila-li již Komise ve věci této podpory řízení podle prvního pododstavce tohoto odstavce, bude podáním žádosti příslušného státu Radě uvedené řízení pozastaveno až do vyjádření Rady.

Nevyjádří-li se však Rada do tří měsíců po podání této žádosti, rozhodne věc Komise.

3. Komise musí být včas informována o záměrech poskytnout nebo upravit podpory, aby mohla podat svá vyjádření. Má-li za to, že takový záměr není s ohledem na článek 87 slučitelný se společným trhem, zahájí neprodleně řízení podle odstavce 2. Dotyčný členský stát neprovede zamýšlená opatření, dokud Komise v tomto řízení nepřijme konečné rozhodnutí.“

 Napadené rozhodnutí a jeho celková souvislost

4        Vládním nařízením s mocí zákona č. 146/94 ze dne 24. května 1994 (Diário da República I, série A, č. 120 ze dne 24. května 1994, dále jen „ vládní nařízení s mocí zákona z roku 1994“) zavedla Portugalská republika režim podpor, kterým se jednak zřizuje úvěrová linka pro oddlužení podniků v odvětví intenzivního chovu, a jednak úvěrová linka pro oživení chovu prasat. Tento režim podpor nebyl Komisi oznámen.

5        Komise na základě čl. 88 odst. 2 prvního pododstavce ES přijala rozhodnutí 2000/200/ES ze dne 25. listopadu 1999 o režimu podpor zavedeném Portugalskem pro oddlužení podniků v odvětví intenzivního chovu a pro oživení chovu prasat (Úř. věst. 2000, L 66, s. 20). Podle čl. 1 odst. 1 tohoto rozhodnutí je úvěrová linka pro oddlužení podniků intenzivního chovu prohlášena za neslučitelnou se společným trhem v případech, kdy ekvivalent dotace této úvěrové linky společně s obdrženými podporami na investice přesahuje 35% v jiných než znevýhodněných zemědělských zónách. Odstavec 2 téhož ustanovení prohlašuje úvěrovou linku pro oživení chovu prasat za neslučitelnou se společným trhem. Na základě článku 3 uvedeného rozhodnutí je nařízeno navrácení podpor, které již byly protiprávně poskytnuty příjemcům, společně s úroky z těchto částek.

6        Portugalská republika krom toho vládním nařízením s mocí zákona č. 4/99 ze dne 4. ledna 1999 (Diário da República I, série A, č. 2 ze dne 4. ledna 1999, dále jen „vládní nařízení s mocí zákona z roku 1999“) zavedla moratorium, které prodloužilo lhůtu pro vrácení určitých půjček uzavřených provozy v odvětví chovu prasat, kteří provádějí výrobu, vykrmování a konečnou úpravu v uzavřeném cyklu, jakož i krátkodobé financování ve prospěch uvedených chovatelů prostřednictvím zvýhodněných půjček. Přestože tato opatření byla oznámena Komisi, byla zavedena předtím, než Komise v tomto směru rozhodla.

7        Tyto podpory byly prohlášeny za neslučitelné se společným trhem a jejich navrácení bylo nařízeno rozhodnutím Komise 2001/86/ES ze dne 4. října 2000 o režimu  podpor zavedeném Portugalskem pro odvětví chovu prasat (Úř. věst. 2001, L 29, s. 49).  

8        Dne 23. listopadu  2001 vyzvala Portugalská republika Radu Evropské unie k tomu, aby přijala na základě čl. 88 odst. 2 třetího pododstavce ES „rozhodnutí, kterým se Portugalské republice povoluje poskytnout podporu portugalským chovatelům prasat, kteří musí vrátit podpory, které obdrželi v roce 1994 a 1998 a které [prohlašuje] tuto podporu za slučitelnou se společným trhem.“

9        Rada vyhověla této žádosti a přijala napadené rozhodnutí, jehož článek 1 zní následovně:

„Za podporu slučitelnou se společným trhem se považuje mimořádná podpora portugalské vlády pro odvětví portugalského chovu prasat spočívající v poskytnutí podpory příjemcům uvedeným v rozhodnutích Komise ze dne 25. listopadu 1999 a 4. října 2000 nejvýše 16,3 milionů eur, což odpovídá částce, kterou musí tito příjemci  na základě těchto rozhodnutí vrátit.“ (neoficiální překlad)

10      Po uvedení  zvláštních okolností a vlastností portugalského odvětví chovu prasat, které vedly Portugalskou republiku k přijetí vládních nařízení s mocí zákona z roku 1994 a 1999,  se v bodě 9 odůvodnění napadeného rozhodnutí upřesňuje, že podpory zavedené na základě uvedených vládních nařízení s mocí zákona, „[…] jak to dokazuje vývoj obchodu, neměly zvláštní dopad na obchod uvnitř Společenství, a v důsledku toho nenarušily hospodářskou soutěž.“ (neoficiální překlad)

11      Podle bodů 12 až 14 odůvodnění napadeného rozhodnutí:

„(12) Komise shledala, ve svých rozhodnutích ze dne 25. listopadu 1999 a 4. října 2000, že dotčená opatření nebyla slučitelná se společným trhem. Na základě těchto rozhodnutí zahájily portugalské úřady postup k navrácení poskytnutých podpor.

(13) Nicméně vrácení poskytnutých podpor ohrožuje hospodářskou životaschopnost podstatné části příjemců a může mít velmi negativní sociální dopad na některé oblasti, neboť 50% vepřového dobytka je soustředěno na méně než 5% území.

(14) Existují tedy mimořádné okolnosti, které umožňují považovat tuto podporu za výjimku a v míře přísně nezbytné ke zlepšení shledaného nevyrovnaného stavu za slučitelnou se společným trhem, za podmínek stanovených tímto rozhodnutím.“ (neoficiální překlad)

 K žalobě

12      Komise se na podporu své žaloby dovolává pěti žalobních důvodů vycházejících v tomto pořadí z nedostatku pravomoci Rady, zneužití pravomocí a řízení, porušení Smlouvy o ES a různých obecných zásad, zjevně nesprávného posouzení a nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí.

 K prvnímu žalobnímu důvodu

 Tvrzení účastníků řízení

13      V prvním žalobním důvodu Komise tvrdí, že Rada neměla pravomoc přijmout napadené rozhodnutí. V tomto ohledu rozvíjí své úvahy ve dvojím sledu.

14      Zaprvé Komise tvrdí, že napadené rozhodnutí má tytéž účinky jako odvolání nebo zrušení rozhodnutí 2000/200 a 2001/86, ve kterých prohlásila podpory poskytnuté na základě vládních nařízení s mocí zákona z roku 1994 a 1999 za neslučitelné se společným trhem a nařídila jejich navrácení.

15      Tím, že napadené rozhodnutí povolilo poskytnutí podpory dotčeným portugalským chovatelům prasat ve výši odpovídající té částce, kterou jsou povinni vrátit na základě uvedených rozhodnutí Komise, zmařilo účinky těchto rozhodnutí. Zabránilo skutečnému zrušení podpor, které byly Komisí prohlášeny za neslučitelné, jakož i navrácení do původního stavu, které vyžaduje čl. 88 odst. 2 první pododstavec ES, za účelem zabránění narušení hospodářské soutěže.

16      Podle Komise napadené rozhodnutí ve skutečnosti znovu povoluje původní podpory, které byly dříve prohlášeny tímto orgánem za neslučitelné.

17      Zadruhé Komise tvrdí, že ze znění článku 88 ES vyplývá, že Smlouva zamýšlela svěřit Komisi monopolní poslání kontroly a správy státních podpor. To se vysvětluje tím, že pouze instance naprosto nezávislá na členských státech může zkoumat opatření podpor přijatá těmito členskými státy s požadovanou objektivitou  a nestranností a zajistit, že hospodářská soutěž není narušena v míře odporující  obecnému zájmu.

18      Co se týče pravomoci Rady podle čl. 88 odst. 2 ES, má tato pravomoc výjimečný charakter, který se vymyká obecným zásadám. To potvrzuje jak znění třetího pododstavce tohoto ustanovení, týkajícího se „mimořádných okolností“, tak znění jeho čtvrtého pododstavce, který stanoví lhůtu, během níž žádost členského státu pozastavuje řízení zahájené před Komisí, jejímž uplynutím nabývá Komise znovu pravomoc „rozhodnout“, tedy rozhodnout s konečnou platností o dotčených podporách. Udělení takovéto rozhodovací pravomoci Radě, která má po omezenou dobu přednost před rozhodovací pravomocí  Komise, by bylo zbaveno významu, kdyby rozhodnutí Rady mohlo za všech okolností převážit nad rozhodovací pravomocí Komise.

19      Podle Komise z toho vyplývá, že Rada nemá pravomoc přijmout rozhodnutí na základě čl. 88 odst. 2 třetího pododstavce ES, pokud byla podpora prohlášena za neslučitelnou se společným trhem rozhodnutím Komise. V tomto ohledu již Rada nemá déle pravomoc zmařit účinky takového rozhodnutí tím, že povolí poskytnutí podpor příjemcům podpory, takto prohlášené za neslučitelnou, majících vyrovnat vrácení, k němuž jsou tito příjemci povinni na základě tohoto rozhodnutí.

20      Rada nejprve tvrdí, že úvaha Komise zcela spočívá na předpokladu, že napadené rozhodnutí zrušilo nebo odvolalo rozhodnutí 2000/200 a 2001/86. Napadené rozhodnutí však nezpochybňuje povinnosti vrácení vyplývající z těchto rozhodnutí, neboť Rada se rozhodla povolit novou podporu, jejíž poskytnutí navrhla Portugalská republika, naopak právě v rámci plnění těchto povinností a s přihlédnutím k hospodářským a sociálním následkům vyvolaným tímto plněním.

21      Kvalifikace jako nová podpora totiž závisí na formálních a objektivních úvahách. Podpora povolená napadeným rozhodnutím spočívala v novém vyplacení vyplývajícím z jiného vnitrostátního předpisu, než jsou vládní nařízení s mocí zákona z roku 1994 a 1999, a odpovídajícím podmínkám přidělování a vyplácení odlišným od těch, které se uplatní na podpory poskytnuté na základě těchto vládních nařízení s mocí zákona.

22      Podle Rady skutečnost, že podpora povolená napadeným rozhodnutím představuje novou podporu, vyplývá rovněž z vymezení „nové podpory“ obsaženém v článku 1 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, s. 1), kteréžto ustanovení v tomto ohledu zmiňuje „režimy podpor nebo jednotlivé podpory, které nejsou existující podporou, včetně změn existující podpory“. Pojem „existující“ podpora znamená, že dotčená podpora již byla povolena, což právě není případ podpory, které se týká napadené rozhodnutí.

23      Krom toho čl. 11 odst. 2 třetí pododstavec nařízení č. 659/1999, který upravuje  možnost pověřit členský stát, aby spojil vrácení podpory s vyplacením záchranné podpory dotyčnému podniku, rovněž potvrzuje možnost přijmout rozdílná rozhodnutí týkající se státních podpor poskytnutých postupně stejným subjektům. Totéž vyplývá z judikatury Soudního dvora, která konkludentně připouští, že Komise může podřídit vyplacení nových podpor, které byly prohlášeny za slučitelné, navrácení dřívějších podpor, které byly prohlášeny za neslučitelné (rozsudek Soudu ze dne 13. září 1995 TWD v. Komise, T-244/93 a T-486/93, Recueil, s. II-2265 a rozsudek Soudního dvora ze dne 15. května 1997, TWD v. Komise, C-355/95 P, Recueil, s. I-2549).

24      Rada nakonec uplatňuje, že ani rozhodnutí Komise, která prohlašují podporu za neslučitelnou se společným trhem, ani žádný jiný text s sebou nenese vůči příjemcům takovéto podpory zákaz obdržet ve více či méně blízké budoucnosti jiné podpory. Za všech okolností musí být dodržena zásada individuálního přezkoumání každé z následných podpor (rozsudek ze dne 23. listopadu 2000 Wirtschaftsvereinigung Stahl a další v. Komise, C-441/97 P, Recueil, s. I-10293, bod 55). Pokud by napadené rozhodnutí nebylo přijato, podpora, kterou povolilo, která byla ostatně oznámena Komisi Portugalskou republikou, by bývala musela být přezkoumána tímto orgánem a vést k rozhodnutí tohoto orgánu.

25      Pokud jde zadruhé o působnost čl. 88 odst. 2 ES, Rada má za to, že lhůta tří měsíců uvedená ve čtvrtém pododstavci tohoto ustanovení je stanovená za pouhým účelem pozastavení. Z toho plyne, že Rada má volnost povolit dotčenou podporu bez ohledu na uplynutí lhůty.

26      Co se týče střetu, ke kterému může v tomto směru dojít mezi dřívějším rozhodnutím Komise, které shledává neslučitelnost podpory se společným trhem, a pozdějším rozhodnutím Rady, které tuto podporu povoluje, Rada tvrdí, že zásadou použitelnou v případě neslučitelných norem v případě neexistence hierarchie mezi těmito normami je zásada, že pozdější norma ruší dřívější normu.

27      Portugalská republika v podstatě sdílí analýzu Rady. Podpora povolená napadeným rozhodnutím je novou podporou, odlišnou od podpor zavedených vládními nařízeními s mocí zákona z roku 1994 a 1999, která byla oznámena Komisi jako nová podpora. Zmíněný stát dodává, že okolnost, že čl. 88 odst. 2 třetí pododstavec ES uděluje Radě pravomoc rozhodnout nejen o podpoře, „kterou stát hodlá poskytnout“, ale též o podpoře, „kterou stát poskytuje“, potvrzuje, že Rada je oprávněna povolit podporu i přesto, že Komise již o podpoře rozhodla. Z odstavce 3 téhož článku vyplývá, že jakékoli udělení nebo „poskytnutí“ podpory vyžaduje předchozí přezkoumání této podpory Komisí, takže podpora může být poskytnuta pouze tehdy, je-li vydáno v tomto ohledu příznivé rozhodnutí Komise.

 Závěry Soudního dvora

28      Za účelem rozhodnutí o prvním žalobním důvodu, kterého se Komise dovolává na podporu své žaloby, je třeba nejdříve určit, zda, jak to tvrdí Komise, čl. 88 odst. 2 ES musí být vykládán v tom smyslu, že  pokud Komise přijala rozhodnutí, které shledává neslučitelnost státní podpory se společným trhem, Rada již není oprávněna rozhodnout, na základě třetího pododstavce tohoto ustanovení, že uvedená podpora musí být považována za slučitelnou se společným trhem.

29      V tomto ohledu je namístě nejdříve připomenout, že Smlouva tím, že zřídila prostřednictvím článku 88 ES průběžný přezkum a kontrolu podpor tímto orgánem, zamýšlí zajistit, aby uznání případné neslučitelnosti podpory se společným trhem bylo, za kontroly Soudu a Soudního dvora, výsledkem  náležitého řízení, za jehož provedení je odpovědná Komise. Články 87 a 88 ES tak vyhrazují Komisi ústřední úlohu při uznání případné neslučitelnosti podpory (viz zejména rozsudek ze dne 21. listopadu 1991, Fédération nationale du commerce extérieur des produits alimentaires a Syndicat national des négociants et transformateurs de saumon, C-354/90, Recueil, s. I-5505, body 9 a 14).

30      Dále je třeba podotknout, jak též vyplývá ze samotného znění čl. 88 odst. 2 třetího pododstavce ES, že toto ustanovení se týká mimořádného a zvláštního případu (rozsudek ze dne 12. října 1978, Komise v. Belgie, 156/77, Recueil, s. 1881, bod 16). Podle uvedeného ustanovení může Rada „na žádost členského státu“ jednomyslně rozhodnout, že podpora, kterou tento stát poskytuje nebo hodlá poskytnout, má být považována za slučitelnou se společným trhem, „odchylně od článku 87 nebo nařízení podle článku 89“, odůvodňují-li takové rozhodnutí „mimořádné okolnosti“.

31      Z toho vyplývá, že pravomoc, která je udělena Radě čl. 88 odst. 2 třetím pododstavcem ES, má zjevně, jak to správně tvrdí Komise, mimořádnou povahu.

32      V takovémto kontextu musí být připuštěno, že ustanovení obsažená ve zmíněném čl. 88 odst. 2 třetím a čtvrtém pododstavci, podle nichž jednak podání žádosti členským státem Radě pozastavuje probíhající přezkum Komise po dobu tří měsíců, a jednak v případě, že Rada nerozhodne v této lhůtě, rozhodne Komise, značí, že pokud uvedená lhůta uplynula, Rada již nemá pravomoc přijmout rozhodnutí ohledně dotyčné podpory na základě zmíněného třetího pododstavce. Je tak zabráněno přijetí rozhodnutí, jejichž výroky by mohly být v rozporu.

33      Zakotvení takovéhoto časového omezení pravomoci Rady, pokud Komise již zahájila řízení uvedené v čl. 88 odst. 2 prvním pododstavci ES, aniž by však dosud přijala rozhodnutí, které prohlašuje podporu za neslučitelnou se společným trhem, a okolnost, že si Komise samotná  po uplynutí lhůty tří měsíců uvedené ve čtvrtém pododstavci tohoto ustanovení zachovává pravomoc rozhodnout o dotyčné podpoře, též značí, že pokud dotyčný členský stát nepodal Radě žádost na základě čl. 88 odst. 2 třetího pododstavce ES předtím, než Komise prohlásí dotčenou podporu za neslučitelnou se společným trhem a ukončí takto řízení uvedené v  prvním pododstavci tohoto ustanovení, Rada již není nadále oprávněna vykonávat výjimečnou pravomoc, která je jí svěřena tímto ustanovením za účelem prohlášení takovéto podpory za slučitelnou se společným trhem.

34      V tomto ohledu lze poznamenat, že ve věci, která vedla k vydání rozsudku ze dne 29. února 1996, Komise v. Rada (C-122/94, Recueil, s. I-881), nenavazovalo sporné rozhodnutí Rady na rozhodnutí Komise, které prohlašovalo podporu za neslučitelnou se společným trhem, neboť v tomto případě se Komise omezila na základě čl. 88 odst. 3 ES na shledání, že dotčený záměr poskytnout podporu nebyl slučitelný se společným trhem a na zahájení řízení podle odst. 2 prvního pododstavce tohoto článku.

35      Konečně lze uvést, že výklad, který byl přijmut v bodech 32 a 33 tohoto rozsudku, jenž umožňuje předejít tomu, aby tatáž státní podpora byla předmětem protichůdných rozhodnutí přijatých postupně Komisí a Radou, přispívá, jak též správně tvrdila Komise, k právní jistotě. V tomto ohledu je důležité zvláště připomenout, že konečná povaha správního rozhodnutí, která je dosažena po uplynutí přiměřených lhůt k podání žaloby nebo vyčerpáním opravných prostředků, přispívá ke zmíněné právní jistotě (rozsudek ze dne 13. ledna 2004, Kühne & Heitz, C-453/00, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 24).

36      Pokud jde o tvrzení portugalské vlády vycházející ze skutečnosti, že čl. 88 odst. 2 třetí pododstavec ES opravňuje Radu rozhodnout rovněž ohledně „poskytnutých“ podpor, přičemž z odstavce 3 tohoto článku vyplývá, že veškeré „poskytnutí“ podpory právě vyžaduje, aby Komise předem rozhodla o této podpoře, takže Rada údajně má pravomoc rozhodnout ohledně podpor, které byly předmětem dřívějšího rozhodnutí Komise, je namístě konstatovat, že toto tvrzení je vnitřně rozporuplné. Není totiž možné současně tvrdit, že „poskytnutá“ podpora ve smyslu čl. 88 odst. 2 třetího pododstavce ES je podpora, která musela být nutně dříve Komisí prohlášena za slučitelnou se společným trhem, na základě článku 87 ES, a že Rada má pravomoc později prohlásit takovou podporu za slučitelnou se společným trhem odchylně od těchto ustanovení.

37      Soudnímu dvoru zadruhé přísluší ověřit, zda okolnost, že Rada nemá pravomoc rozhodnout o slučitelnosti podpory se společným trhem, ohledně které Komise již rozhodla s konečnou platností,  v sobě zahrnuje skutečnost, jak to tvrdí Komise, že Rada nemá rovněž pravomoc rozhodnout o podpoře, jejímž předmětem je to, že příjemcům protiprávní podpory, která byla dříve prohlášena za neslučitelnou rozhodnutím Komise, je poskytnuta částka mající vyrovnat vrácení podpor, k nimž jsou příjemci povinni na základě tohoto rozhodnutí.

38      V tomto ohledu je třeba nejdříve uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí Rada,  z judikatury Soudního dvora nelze vyvodit, že v případě takové podpory si orgány Společenství zachovávají veškerou volnost rozhodnout, aniž by byly povinny zohlednit dřívější rozhodnutí Komise, které shledává neslučitelnost podpor původně udělených dotčeným osobám.

39      Soudní dvůr naopak rozhodl, že pokud Komise přezkoumává slučitelnost státní podpory se společným trhem, musí tento orgán vzít v úvahu veškeré rozhodné skutečnosti, včetně případně kontextu již posouzeného v dřívějším rozhodnutí, jakož i povinnosti, které toto rozhodnutí mohlo uložit členskému státu (viz zejména rozsudky ze dne 3. října 1991, Itálie v. Komise, C-261/89, Recueil, s. I-4437, bod 20 a výše uvedený rozsudek TWD v. Komise, bod 26). Soudní dvůr z toho zejména vyvodil, že jelikož Komisi nebyla předložena žádná nová skutečnost, která by jí umožnila posoudit, zda by se na dotčené podpory mohla uplatnit výjimka podle Smlouvy, je oprávněna založit své rozhodnutí na posouzeních, která již provedla v předchozím rozhodnutí, a na nedodržení podmínky, kterou v něm uložila (výše uvedený rozsudek Itálie v. Komise, bod 23).

40      Soudní dvůr rovněž rozhodl, že přechodný režim zachovávající účinky režimu státních podpor, který nebyl oznámen Komisi a byl prohlášen rozhodnutím Komise za neslučitelný s právem Společenství - aniž by přesto tento orgán požadoval navrácení dotyčných podpor - musí být v co největší možné míře vykládán způsobem, který umožňuje zajistit jeho slučitelnost s tímto rozhodnutím, tedy v tom smyslu, že takový přechodný systém neopravňuje k poskytnutí nových státních podpor poté, co byl zrušen režim podpor postižený uvedeným rozhodnutím Komise (usnesení ze dne 24. července 2003, Sicilcassa a další, C- 297/01, Recueil, s. I-7849, bod 44)

41      Dále je nutné připomenout, že podle ustálené judikatury je zrušení státní podpory udělené protiprávně prostřednictvím navrácení logickým důsledkem toho, že byla shledána její protiprávnost ( viz zejména rozsudky ze dne 21. března 1990, Belgie v. Komise, nazývaný „Tubemeuse“, C-142/87, Recueil, s. I-959, bod 66 a ze dne 7. března 2002 Itálie v. Komise, C-310/99, Recueil, s. I-2289, bod 98).

42      Povinnost členského státu zrušit podporu, kterou Komise považovala za neslučitelnou se společným trhem, směřuje k obnovení dřívějšího stavu a tohoto cíle je dosaženo, jakmile dotčené podpory, zvýšené případně o úroky z prodlení, byly příjemcem vráceny. Tímto vrácením ztrácí příjemce výhodu, kterou požíval na trhu vůči svým konkurentům, a stav předcházející vyplacení podpory je obnoven ( viz zejména rozsudky ze dne 4. dubna 1995, Komise v. Itálie, C- 350/93, Recueil, s. I-699, body 21 a 22 a též ze dne 7. března 2002, Itálie v. Komise, výše uvedený, body 98 a 99).

43      Připustit, aby za těchto podmínek mohl členský stát poskytnout příjemcům protiprávní podpory, dříve prohlášené za neslučitelnou se společným trhem rozhodnutím Komise, novou podporu ve výši odpovídající částce protiprávní podpory, určenou k vyrovnání dopadu vrácení podpor, k nimž jsou příjemci povinni podle uvedeného rozhodnutí, by zjevně zmařilo účinnost rozhodnutí přijatých Komisí na základě článků 87 a 88 ES (viz analogicky rozsudky ze dne 20. září 1990, Komise v. Německo, C-5/89, Recueil, s. I-3437, bod 17 a ze dne 7. března 2002, Itálie v. Komise, výše uvedený, bod 104).

44      Konečně je třeba připomenout, jak vyplývá z bodů 33 a 35 tohoto rozsudku, že pokud Komise přijme rozhodnutí, které shledává neslučitelnost podpory se společným trhem, nemůže Rada ochromit účinnost tohoto rozhodnutí tím, že sama prohlásí podporu za slučitelnou se společným trhem na základě čl. 88 odst. 2 třetího pododstavce ES.

45      Z toho vyplývá, že Rada nemůže zmařit účinnost takového rozhodnutí tím, že prohlásí, na základě uvedeného ustanovení, za slučitelnou se společným trhem podporu mající vyrovnat vrácení podpor, k nimž jsou příjemci protiprávní podpory prohlášené Komisí za neslučitelnou povinni na základě uvedeného rozhodnutí.

46      Je nutné připustit, že za takovýchto okolností je podpora poskytnutá jako druhá natolik nerozlučně spojena s podporou, jejíž neslučitelnost se společným trhem byla dříve určena Komisí, že se jeví naprosto nepřirozeným rozlišovat mezi těmito podporami za účelem uplatnění čl. 88 odst. 2 ES.

47      Ze souhrnu výše uvedených úvah vyplývá, že čl. 88 odst. 2 třetí pododstavec ES musí být vykládán v tom smyslu, že Rada na základě tohoto ustanovení nemůže platně prohlásit za slučitelnou se společným trhem podporu, jejímž předmětem je udělení částky příjemcům protiprávních podpor, které byly dříve prohlášeny za neslučitelné se společným trhem rozhodnutím Komise, mající vyrovnat vrácení podpor, k nimž jsou tito příjemci povinni podle uvedeného rozhodnutí.

48      Pokud jde o projednávanou věc, je nesporné, že Portugalská republika nepodala Radě žádost na základě čl. 88 odst. 2 třetího pododstavce ES za účelem prohlášení podpor poskytnutých vládními nařízeními s mocí zákona z roku 1994 a 1999 za slučitelné se společným trhem. Je rovněž nesporné, že tyto podpory byly prohlášeny za neslučitelné se společným trhem a jejich navrácení bylo nařízeno rozhodnutími 2000/200 a 2001/86.

49      Pokud jde o napadené rozhodnutí, je nutné konstatovat, že ze samotného znění  jeho názvu a prvního článku vyplývá, že zvláštním cílem podpory, kterou toto rozhodnutí zamýšlelo prohlásit za slučitelnou se společným trhem, bylo poskytnout příjemcům podpor dříve prohlášených za neslučitelné se společným trhem rozhodnutími 2000/200 a 2001/86 částku mající umožnit příjemcům těchto podpor čelit vrácením podpor, k nimž jsou povinni podle těchto dvou rozhodnutí.

50      Jak vyplývá z bodu 47 tohoto rozsudku, Rada nemohla platně přijmout rozhodnutí takové, jako je napadené rozhodnutí.

51      Z toho vyplývá, že první žalobní důvod, kterého se Komise dovolává na podporu své žaloby, vycházející z nedostatku pravomoci Rady přijmout napadené rozhodnutí, je opodstatněný, a napadené rozhodnutí musí být tudíž zrušeno.

 K druhému, třetímu, čtvrtému a pátému žalobnímu důvodu

52      Vzhledem k tomu, že prvnímu žalobnímu důvodu Komise bylo vyhověno a napadené rozhodnutí tak musí být zrušeno, není nutné zabývat se ostatními žalobními důvody, kterých se Komise dovolává na podporu své žaloby.

 K nákladům řízení

53      Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu bude účastníku řízení, který byl ve sporu neúspěšný, uložena náhrada nákladů řízení, pokud účastník, který byl ve sporu úspěšný, náhradu nákladů ve svém návrhu požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení ve svém návrhu a Rada byla ve sporu neúspěšná, je namístě jí uložit náhradu nákladů řízení. V souladu s čl. 69 odst. 4 prvním pododstavcem jednacího řádu Portugalská republika a Francouzská republika ponesou své  náklady.

Z těchto důvodů

SOUDNÍ DVŮR (plénum)

rozhodl takto:

1)      Rozhodnutí Rady 2002/114/ES ze dne 21. ledna 2002 o povolení udělení podpory portugalskou vládou portugalským chovatelům prasat, kteří byli příjemci opatření poskytnutých v roce 1994 a 1998, se zrušuje.

2)      Radě Evropské unie se ukládá náhrada nákladů řízení.

3)      Portugalská republika a Francouzská republika ponesou své náklady.

Skouris

Jann

Timmermans

Rosas

Gulmann

Puissochet

Cunha Rodrigues

La Pergola

Schintgen

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 29. června 2004.

Vedoucí soudní kanceláře

Předseda

R. Grass

V. Skouris

---

* Jednací jazyk: francouzština.