ROZSUDEK SOUDU (prvního senátu)

6. července 2004

Věc T-281/01

Hubert Huygens

v.

Komise Evropských společenství

„Úředníci – Řízení o udělení známek – Prodlení ve vyhotovení posudku o udělení známek – Přiměřená lhůta – Žaloba na náhradu škody – Nemajetková a majetková újma – Řízení o povýšení – Konkludentní zamítnutí povýšení žalobce – Žaloba na neplatnost – Rozhodnutí o nepovýšení žalobce za období 2000 – Nedostatek odůvodnění – Rozhodnutí o povýšení 54 úředníků za období 2000 – Nepřípustnost“

Úplný text ve francouzském jazyce          II - 0000

Předmět: Žaloba, jejímž předmětem je jednak žaloba na náhradu škody utrpěné z důvodu prodlení v řízení o udělení známek žalobci za známkované období 1997/1999 a jednak návrh na zrušení konkludentního rozhodnutí Komise o zamítnutí návrhu na náhradu škody utrpěné z důvodu tohoto prodlení, konkludentního rozhodnutí Komise, kterým se zamítá povýšení žalobce do třídy B1 za hodnotící období pro povýšení 2000 a rozhodnutí Komise o povýšení 54 úředníků do třídy B1 za hodnotící období pro povýšení 2000 a, v každém případě, rozhodnutí ředitele Úřadu pro úřední tisky Evropských společenství o povýšení 4 úředníků do třídy B1 za hodnotící období pro povýšení 2000.

Rozhodnutí: Komisi se ukládá uhradit žalobci částku 500 eur jako náhradu nemajetkové újmy, kterou utrpěl. Rozhodnutí Komise nepovýšit žalobce do třídy B1 za hodnotící období pro povýšení 2000, vyplývající ze zveřejnění seznamu úředníků povýšených do této třídy ve Správních informacích č. 31 ze dne 6. dubna 2000, se zrušuje. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

Shrnutí

1.     Úředníci ─ Žaloba ─ Žaloba na náhradu škody ─ Návrh na zrušení rozhodnutí vydaného před zahájením soudního řízení, kterým byl zamítnut návrh na náhradu škody ─ Návrh, který nevykazuje samostatný charakter ve vztahu k návrhům na náhradu škody

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

2.     Úředníci ─ Žaloba ─ Návrh ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu ─ Lhůta k podání ─ Přiměřená lhůta

(Služební řád úředníků, čl. 90 odst. 1)

3.     Úředníci ─ Udělení známek ─ Posudek o udělení známek ─ Vyhotovení ─ Lhůta ─ Závazný charakter lhůt stanovených vnitřní právní úpravou orgánu ─ Opožděnost ─ Nesprávný úřední postup

(Služební řád úředníků, článek 43)

4.     Úředníci ─ Udělení známek ─ Posudek o udělení známek ─ Vyhotovení ─ Opožděnost ─ Nesprávný úřední postup způsobující nemajetkovou újmu

(Služební řád úředníků, článek 43)

5.     Úředníci ─ Povýšení ─ Stížnost nepovýšeného uchazeče ─ Zamítavé rozhodnutí ─ Úplný nedostatek odůvodnění ─ Uvedení do pořádku v průběhu soudního řízení ─ Nepřípustnost ─ Důsledky

(Služební řád úředníků, čl. 25 odst. 2, článek 45 a čl. 90 odst. 2)

6.     Úředníci ─ Žaloba ─ Předcházející správní stížnost ─ Lhůta ─ Kogentní charakter ─ Prekluze ─ Nový běh ─ Podmínka ─ Nová skutečnost

(Článek 236 ES; služební řád úředníků, články 90 a 91)

1.     Rozhodnutí orgánu zamítající návrh na náhradu škody je nedílnou součástí předcházejícího správního řízení, které předchází žalobě na uplatnění odpovědnosti podané u Soudu. V důsledku toho nemohou být návrhy na zrušení podané úředníkem posuzovány způsobem nezávislým ve vztahu k návrhům na uplatnění odpovědnosti. Účinkem aktu obsahujícího stanovisko orgánu během fáze před zahájením soudního řízení je totiž pouze umožnit účastníku řízení, kterému vznikla újma, aby Soudu předložil návrh na náhradu škody.

(viz bod 38)

Odkazy: Soud, 18. prosince 1997, Gill v. Komise, T‑90/95, RecueilFP, s. I‑A‑471 a II‑1231, bod 45; Soud, 6. března 2001, Ojha v. Komise, T‑77/99, RecueilFP, s. I A 61 a II‑293, bod 68; Soud, 5. prosince 2002, Hoyer v. Komise, T‑209/99, RecueilFP, s. I‑A-243 a II‑1211, bod 32

2.     Článek 90 odst. 1 služebního řádu nestanoví lhůtu, ve které musí být u orgánu oprávněného ke jmenování návrh podán.

Je však namístě mít za to, že takový návrh může být přípustný pouze tehdy, pokud byl podán v přiměřené lhůtě. Ačkoli totiž skutečnost, že v čl. 90 odst. 1 služebního řádu není stanovena žádná lhůta, směřující k ochraně práv úředníka tím, že mu umožňuje předložit věc správě v jakémkoli okamžiku, to nic nemění na tom, že požadavek právní jistoty předpokládá, že výkon práva úředníka předložit správě návrh na náhradu škody nemůže být neomezeně odkládán.

Otázka, zda byl návrh na náhradu škody podán v přiměřené lhůtě, se posuzuje nezbytně in concreto s ohledem na okolnosti každé věci.

(viz body 42 a 46 až 48)

3.     Správa má naléhavý úkol dohlížet na pravidelné vypracování posudků o udělení známek v termínech stanovených služebním řádem a jejich řádné vyhotovení jak z důvodů řádné správy, tak pro ochranu zájmů úředníků.

Judikatura přiznávající správě přiměřenou lhůtu pro vyhotovení posudku o udělení známek úředníků se neuplatní, pokud mají ustanovení vnitřní právní úpravy této správy závazný charakter a podřizují průběh řízení o udělení známek přesným lhůtám.

Jakékoli překročení takové lhůty musí být v případě neexistence zvláštních okolností, které by jej mohly odůvodnit, přičítáno dotyčnému orgánu jako nesprávný úřední postup, který může založit jeho odpovědnost.

Úředník si naopak nemůže stěžovat na prodlení ve vyhotovení svého posudku o udělení známek, pokud toto prodlení přinejmenším částečně zavinil, nebo pokud k němu značným způsobem přispěl.

(viz body 58, 64 až 67 a 71)

Odkazy: Soudní dvůr, 14. července 1977, Geist v. Komise, 61/76, Recueil, s. 1419, body 44 a 45; Soudní dvůr, 18. prosince 1980, Gratreau v. Komise, 156/79 a 51/80, Recueil, s. 3943, bod 15; Soudní dvůr, 5. května 1983, Ditterich v. Komise, 207/81, Recueil, s. 1359, bod 25; Soud, 13. prosince 1990, Moritz v. Komise, T-29/89, Recueil, s. II-787, bod 22; Soud, 28. května 1997, Burban v. Parlament, T-56/96, RecueilFP, s. I-A-109 a II-331, body 44, 45 a 48; Soud, 19. září 2000, Stodtmeister v. Rada, T-101/98 a T-200/98, RecueilFP, s. I‑A-177 a II‑807, bod 49; Soud, 12. června 2002, Mellone v. Komise, T-187/01, RecueilFP, s. I-A-81 a II-389, bod 77; Soud, 7. května 2003, den Hamer v. Komise, T-278/01, RecueilFP, s. I-A-139 a II-665, body 88, 90 a 91; Soud, 7. května 2003, Lavagnoli v. Komise, T-327/01, RecueilFP, s. I-A 143 a II-691, body 54, 56 a 57; Soud, 30. září 2003, Tatti v. Komise, T-296/01, RecueilFP, s. I‑A-225 a II-1093, bod 58

4.     Prodlení ve vyhotovení posudků o udělení známek může samo o sobě způsobit úředníkovi újmu, neboť úředníku, který má vadný a neúplný individuální spis, z toho důvodu vzniká nemajetková újma spočívající ve stavu nejistoty a znepokojení, ve kterém se nachází, pokud jde o jeho profesní budoucnost.

(viz body 86 a 87)

Odkazy: výše uvedený Geist v. Komise, bod 48; Soud, 8. listopadu 1990, Barbi v. Komise, T-73/89, Recueil, s. II-619, bod 41; Soud, 16. prosince 1993, Moritz v. Komise, T-20/89, Recueil, s. II-1423, bod 46; výše uvedený Burban v. Parlament, bod 72; výše uvedený Stodtmeister v. Rada, bod 56; výše uvedený Lavagnoli v. Komise, bod 48; výše uvedený Tatti v. Komise, bod 59

5.     Orgán oprávněný ke jmenování není povinen odůvodnit rozhodnutí o povýšení ve vztahu k nepovýšeným úředníkům, ale je naopak povinen odůvodnit své rozhodnutí týkající se zamítnutí stížnosti nepovýšeného úředníka, přičemž odůvodnění tohoto zamítavého rozhodnutí musí být v souladu s odůvodněním rozhodnutí, proti kterému stížnost směřovala, takže přezkum odůvodnění jednoho i druhého splývá.

Úplný nedostatek odůvodnění před podáním žaloby nemůže být odůvodněn vysvětleními poskytnutými uvedeným orgánem po podání žaloby. V této fázi již taková vysvětlení nesplňují svou funkci. Podání žaloby tedy pro orgán oprávněný ke jmenování ukončuje možnost uvést své rozhodnutí do pořádku odůvodněnou odpovědí týkající se zamítnutí stížnosti.

V případě, že je jasné, že orgán má určitý prostor pro uvážení, což znamená, že nemůže být vyloučeno, aby mohlo být přijato odlišné rozhodnutí, musí mít porušení povinnosti odůvodnění tímto orgánem, které musí být poskytnuto v okamžiku přijetí aktu, přičemž může být uvedeno do pořádku nejpozději před podáním žaloby, za následek zrušení napadeného rozhodnutí, aniž by Soud zkoumal ostatní uplatňované žalobní důvody.

(viz body 106 až 108, 112 a 115)

Odkazy: Soudní dvůr, 30. října 1974, Grassi v. Rada, 188/73, Recueil, s. 1099, bod 13; Soudní dvůr, 26. listopadu 1981, Michel v. Parlament, 195/80, Recueil, s. 2861, bod 22; Soudní dvůr, 16. prosince 1987, Delauche v. Komise, 111/86, Recueil, s. 5345, bod 13; Soudní dvůr, 7. února 1990, Culin v. Komise, C‑343/87, Recueil, s. I-225, body 13 a 15; Soudní dvůr, 9. prosince 1993, Parlament v. Volger, C 115/92 P, Recueil, s. I-6549, bod 23; Soud, 12. února 1992, Volger v. Parlament, T-52/90, Recueil, s. II-121, body 36 a 40; Soud, 3. března 1993, Vela Palacios v. Hospodářský a sociální výbor, T-25/92, Recueil, s. II-201, bod 25; Soud, 20. července 2001, Brumter v. Komise, T-351/99, RecueilFP, s. I-A-165 a II-757, bod 33 a 34; Soud, 20. února 2002, Roman Parra v. Komise, T-117/01, RecueilFP, s. I-A-27 a II-121, body 26 a 32; Soud, 12. prosince 2002, Morello v. Komise, T-338/00 a T-376/00, RecueilFP, s. I‑A‑301 a II-1457, bod 48; Soud, 18. září 2003, Callebaut v. Komise, T-241/02, RecueilFP, s. I-A -215 a II-1061, bod 42

6.     Lhůty pro stížnosti a žaloby jsou kogentní a nejsou pro účastníky řízení nebo soudce dispozitivní, protože byly zavedeny za účelem zajistit jasnost a jistotu právních situací.

Přípustnost žaloby podané u Soudu na základě článku 236 ES a článku 91 služebního řádu podléhá řádnému průběhu postupu před zahájením soudního řízení a dodržení lhůt, které upravuje.

Pouze existence nových a podstatných skutečností může odůvodnit předložení návrhu směřujícího k novému přezkumu předcházejícího rozhodnutí, které nebylo ve stanovených lhůtách zpochybněno.

To, že žalobce později objeví již dříve existující žalobní důvod nebo skutečnost, nemůže být v zásadě považováno za novou skutečnost, která by mohla odůvodnit nový běh lhůt pro žalobu, protože by jinak byla narušena zásada právní jistoty.

(viz body 124 až 127)

Odkazy: Soudní dvůr, 19. února 1981, Schiavo v. Rada, 122/79 a 123/79, Recueil, s. 473, bod 22; Soudní dvůr, 15. května 1985, Esly v. Komise, 127/84, Recueil, s. 1437, bod 10; Soudní dvůr, 14. června 1988, Muysers a Tülp v. Účetní dvůr, 161/87, Recueil, s. 3037, bod 11; Soudní dvůr, 23 ledna 1997, Coen, C‑246/95, Recueil, s. I-403, bod 21; Soud, 11. května 1992, Whitehead v. Komise, T-34/91, Recueil, s. II-1723, bod 18; Soud, 20. července 1994, Branco v. Účetní dvůr, T-45/93, RecueilFP, s. I-A-197 a II-641, bod 22; Soud, 21. února 1995, Moat v. Komise, T-506/93, RecueilFP, s. I-A-43 a II-147, bod 28; Soud, 11. července 1997, Chauvin v. Komise, T-16/97, RecueilFP, s. I-A-237 a II-681, bod 37; Soud, 4. února 2000, Batho v. Komise, T-147/96, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutíl, bod 46; Soud, 15. listopadu 2001, Van Huffel v. Komise, T‑142/00, RecueilFP, s. I-A-219 a II-1011, bod 36