ROZSUDEK SOUDU

(sedmý senát)

10. prosince 2008

Věc T-57/99

Albert Nardone

v.

Komise Evropských společenství

„Veřejná služba – Úředníci – Žaloba na náhradu škody – Nemoc z povolání – Vystavení azbestu a jiným látkám“

Předmět: Žaloba, jejímž předmětem je návrh na náhradu škody, kterou žalobce údajně utrpěl z důvodu zaviněného jednání Komise tím, že žalobce vystavila prašnému prostředí kontaminovanému azbestem.

Rozhodnutí: Komisi se ukládá zaplatit Albertovi Nardone náhradu škody ve výši 66 000 eur. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání – Jednorázové odškodnění v režimu podle služebního řádu – Návrh na dodatečnou náhradu škody na základě protiprávního jednání vedoucího ke vzniku odpovědnosti orgánu

(Služební řád, čl. 73)

2.      Úředníci – Invalidita – Povinnost administrativy ověřit pracovní způsobilost odstoupivšího úředníka – Neexistence

(Služební řád, čl. 78)

3.      Řízení – Náklady řízení – Určení – Nahraditelné náklady řízení – Pojem – Náklady vzniklé ve fázi před zahájením soudního řízení – Vyloučení

(Služební řád, čl. 90 a 91)

4.       Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Dostatečně závažné porušení právního pravidla, které přiznává práva jednotlivcům

(Čl. 288 druhý pododstavec ES)

1.      Úředník, který onemocněl nemocí z povolání se může domáhat doplňkového odškodnění podle obecné právní úpravy pouze pokud režim zavedený článkem 73 služebního řádu neumožňuje náležitou náhradu škody. Tato právní norma, jejímž cílem je zabránit dvojímu odškodňování úředníků, je systematicky použitelná a v zásadě netoleruje žádnou výjimku nebo odchylku. Případná plnění přijatá na základě služebního řádu tak musí být vzata v úvahu pro účely vyhodnocení napravitelné újmy, jelikož odškodňují stejnou újmu, jejíž náhrada je požadována v rámci žaloby na náhradu škody.

Žaloba na náhradu škody je předčasná tehdy, pokud dosud nebylo možné posoudit dostatečnost náhrady škody na základě služebního řádu, které se žalobce může domáhat. I když je pro úředníka obvykle rychlejší a méně nákladné prokázat, že má nárok na jednorázovou náhradu škody z titulu článku 73 služebního řádu, než aby prokazoval, že byly splněny nezbytné podmínky pro vznik mimosmluvní odpovědnosti Společenství, nemusí tomu tak být vždy. Právě s ohledem na hospodárnost řízení – zásadu, která požaduje zvážení různých faktorů u každého konkrétního případu – soudy Společenství podmiňují přípustnost žaloby na náhradu škody podle obecné právní úpravy vyčerpáním možnosti náhrady škody podle služebního řádu, která je upravena v jeho článku 73. Taková žaloba tedy může být prohlášena za přípustnou tehdy, když řízení směřující k získání náhrady škody na základě služebního řádu trvá nepřiměřeně dlouho. Krom toho, pokud by náhrada škody přiznaná v rámci takové žaloby odškodnila újmu, jejíž odškodnění bylo požadováno i z titulu náhrady škody podle služebného řádu, která je upravena jeho článkem 73, musely by být částka takové náhrady škody snížena o případná plnění poskytnutá žalobci na základě služebního řádu, a to podle pravidla o zákazu kumulace náhrad škody.

(viz body 53 až 58)

Odkazy: Soudní dvůr, 9. září 1999, Lucaccioni v. Komise, C‑257/98 P, Recueil, s. I‑5251, bod 23; Soud, 14. května 1998, Lucaccioni v. Komise, T‑165/95, Recueil FP, s. I‑A‑203 a II‑627, bod 72; Soud 15. prosince 1999, Latino v. Komise, T‑300/97, Recueil FP, s. I‑A‑259 a II‑1263, body 94 a 95

2.      Z judikatury Soudního dvora ani z jiného pramene práva Společenství nevyplývá, že existuje obecná povinnost orgánu Společenství, aby ověřoval pracovní způsobilost úředníka v případě jeho dobrovolného odstoupení.

Pokud má úředník za to, že jeho zdravotní stav vyžaduje, aby odstoupil ze své funkce, musí před svým odchodem podat žádost podle článku 90 služebního řádu o poskytnutí invalidního důchodu z titulu článku 78 služebního řádu. V opačném případě je sám odpovědný za to, že mu invalidní důchod nebyl vyplácen, za předpokladu, že by na takový důchod měl nárok.

(viz body 130 a 131)

Odkazy: Soud, 26. února 2003, Nardone v. Komise, T‑59/01, Recueil FP, s. I‑A‑55 a II‑323, body 38 a 40

3.      Úhrady za služby advokáta ve fázi před zahájením soudního řízení upraveného v článku 90 a 91 služebního řádu nejsou nahraditelnými náklady řízení. Logika systému postupu před zahájením soudního řízení stanoveného služebním řádem si žádá, aby úředník nebyl v této fázi zastoupen, jelikož protiváhou této situace je, že správa nesmí vykládat stížnosti restriktivně, nýbrž je naopak musí zkoumat v duchu otevřenosti. V důsledku toho úředník nemůže, s výhradou výjimečných okolností, v rámci žaloby na náhradu škody získat náhradu výdajů a honorářů svých poradců.

(viz body 139 a 140)

Odkazy: Soud, 5. července 1993, Meskens v. Parlament, T‑84/91 DEP, Recueil, s. II‑757, bod 14; Soud, 6. května 2004, Hecq v. Komise, T‑34/03, Sb. VS s. I‑A‑143 a II‑639, bod 21 a citovaná judikatura; Soud 13. prosince 2005, Cwik v. Komise, T‑155/03, T‑157/03 a T‑331/03, Sb. VS s. I‑A‑411 a II‑1865, bod 199 a citovaná judikatura

4.      Vznik mimosmluvní odpovědnosti Evropského společenství předpokládá jako první podmínku, že bude prokázáno dostatečně závažné porušení právního předpisu, kterým se přiznávají práva jednotlivcům. Pokud jde o požadavek, podle kterého musí být porušení dostatečně závažné, je rozhodujícím kritériem pro posouzení toho, zda je tento požadavek splněn – pokud dotčený orgán Společenství disponuje zejména širokou posuzovací pravomocí – kritérium zjevného a závažného nedodržení mezí, které jsou stanoveny pro jeho posuzovací pravomoc, tímto orgánem. Pokud takový orgán disponuje pouze podstatně omezenou posuzovací pravomocí či dokonce žádnou, pouhé porušení práva Společenství může postačit k tomu, aby bylo prokázáno dostatečně závažné porušení.

Podmínky uplatnění odpovědnosti Společenství za škody způsobené jeho úředníkům a bývalým úředníkům z důvodu porušení práva Společenství se při neexistenci výslovného odůvodnění nesmí lišit od podmínek upravujících odpovědnost Společenství ve vztahu k jiným jednotlivcům.

Zdravotní služba orgánu Společenství musí, na základě povinnosti péče, upozornit úředníka na existenci veškerých onemocnění uvedených v jeho spisu a musí jej varovat před jednáním nebezpečným pro jeho zdraví, což předpokládá, že jí byly sděleny veškeré údaje a indikace, které jsou v tomto ohledu relevantní. Lékařská služba též musí úředníka upozornit na rizikové faktory, které mohou mít vliv na vznik onemocnění. Případné porušení takových povinností může vést ke vzniku odpovědnosti dotčeného orgánu. Povinnost péče tak je právním pravidlem, jehož porušení může vést ke vzniku odpovědnosti Evropského společenství.

Komise se dopustila protiprávního jednání, které spočívá v závažném porušení povinnosti péče, jelikož úředníkovi uložila práci za nezdravých podmínek a nepřijala opatření umožňující jejich zlepšení, i když revizní lékař na tuto situaci opakovaně upozorňoval.

(viz body 162, 164, 166 a 171 až 173)

Odkazy: Soudní dvůr, 4. července 2000, Bergaderm a Goupil v. Komise, C‑352/98 P, Recueil, s. I‑5291, body 41, 43 a 44; Soud, 25. září 1991, Nijman v. Komise, T‑36/89, Recueil, s. II‑699, body 36 a 37; Soud, 18. prosince 1997, Gill v. Komise, T‑90/95, Recueil FP, s. I‑A‑471 a II‑1231, bod 34; Soud, 12. července 2001, Comafrica a Dole Fresh Fruit Europe v. Komise, T‑198/95, T‑171/96, T‑230/97, T‑174/98 a T‑225/99, Recueil, s. II‑1975, bod 134