EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 11.12.2023

COM(2023) 778 final

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

Zpráva o provádění článku 5 směrnice (EU) 2018/2001 o obnovitelných zdrojích energie

Zpráva o provádění článku 5 směrnice o obnovitelných zdrojích energie

1.Úvod

Revidovaná směrnice o obnovitelných zdrojích energie 1 stanoví cíl na úrovni EU pro podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie do roku 2030 ve výši 42,5 %, přičemž je vyvíjeno úsilí o dosažení podílu 45 %. Na rozdíl od cíle stanoveného do roku 2020 se tento cíl na úrovni EU nepromítl do závazných vnitrostátních příspěvků. Cíle mají dosáhnout společně všechny členské státy na základě koordinované a společné činnosti, jak je uvedeno ve směrnici a v nařízení o správě energetické unie 2 .

Podle nařízení o správě energetické unie členské státy vzájemně spolupracují za účelem účinného plnění cílů, úkolů a příspěvků stanovených v jejich integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu, přičemž pečlivě zohledňují všechny stávající a potenciální formy regionální spolupráce. Z celounijního posouzení vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu z roku 2020 provedeného Evropskou komisí 3 však vyplynulo, že členské státy by měly lépe využívat regionální spolupráci v praxi.

Vyšší ambice v oblasti energie z obnovitelných zdrojů by vyžadovaly nákladově efektivní využívání potenciálu pro zavádění obnovitelných zdrojů energie. To znamená, že při dosahování tohoto cíle bude hrát roli spolupráce mezi členskými státy. Spolupráce je zároveň nástrojem k dosažení většího sblížení právních předpisů jednotlivých členských států. Cílem revidované směrnice o obnovitelných zdrojích energie je podpořit spolupráci prostřednictvím ustanovení o společných projektech, statistických převodech a společných režimech podpory.

Většina dosavadních investic do výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů byla financována z vnitrostátních režimů podpory, jejichž úloha při dosahování cíle EU je uznána v článku 4 směrnice i v pravidlech EU pro státní podporu 4 . Tato podpora by měla být poskytována konkurenčním způsobem, například prostřednictvím výběrových řízení.

Článek 5 směrnice umožňuje členským státům zpřístupnit režimy podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů výrobcům, kteří se nacházejí v jiných členských státech. Tento podíl může každoročně dosáhnout alespoň 5 % rozpočtu režimu nebo podporované kapacity v letech 2023 až 2026 a alespoň 10 % v letech 2027 až 2030 nebo úrovně propojení elektrizační soustavy dotčeného členského státu v kterémkoli daném roce, je-li nižší. Zpřístupnění režimů podpory navíc může, ale nemusí zahrnovat fyzický dovoz elektřiny. Pokud členský stát, který zpřístupní svůj režim podpory, vyžaduje důkaz fyzického dovozu, může účast na režimu omezit na projekty v zemích, s nimiž má přímé propojení. Pokud se členský stát rozhodne režimy podpory zpřístupnit, musí se podle směrnice zúčastněné členské státy dohodnout na zásadách této účasti, mezi něž patří přinejmenším zásady přidělování elektřiny z obnovitelných zdrojů, která je předmětem přeshraniční podpory. Za účelem získání dalších zkušeností s prováděním mohou členské státy uspořádat jeden nebo více pilotních režimů, v jejichž rámci se podpora zpřístupní výrobcům, kteří se nacházejí v jiných členských státech.

Ustanovení čl. 5 odst. 5 požaduje, aby Komise provedla hodnocení provádění tohoto článku. Zpráva o provádění by měla posoudit potřebu zavést pro členské státy povinnost částečně zpřístupnit své režimy podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů výrobcům, kteří se nacházejí v jiných členských státech, s cílem zajistit do roku 2025 zpřístupnění v rozsahu 5 % a do roku 2030 zpřístupnění v rozsahu 10 %.

Za tímto účelem tato zpráva posuzuje, do jaké míry členské státy od vstupu směrnice (EU) 2018/2001 v platnost provedly článek 5 tím, že zpřístupnily režimy podpory nebo uspořádaly pilotní režimy. Tato zpráva uvádí příklady, jako jsou případové studie, a také výsledky konzultací na toto téma se zúčastněnými stranami.

2.Stávající příklady zpřístupnění režimů podpory a pilotních projektů

a.Německo-dánské přeshraniční výběrové řízení v oblasti fotovoltaiky

V roce 2016 Německo a Dánsko na základě dvoustranné dohody o spolupráci uskutečnily dvě pilotní přeshraniční aukce zaměřené na fotovoltaiku, z nichž jednu realizovalo Německo a druhou Dánsko. V rámci německé aukce o objemu 50 MW se o platby podpory mohla ucházet zařízení nacházející se v Dánsku, zatímco v dánské aukci o objemu 20 MW bylo 2,4 MW zpřístupněno zařízením, která se nacházejí v Německu. Aukce se lišily v několika prvcích koncepce. Například německá aukce poskytovala klouzavé tržní prémie, zatímco aukce v Dánsku používala pevné prémie. Povolená velikost nabídky v Německu se pohybovala od 0,1 do 10 MW, zatímco v Dánsku byla omezena na 2,4 MW. Německo stanovilo maximální nabídkovou cenu, na rozdíl od Dánska, které stropní cenu nestanovilo.

Německá aukce obdržela 43 nabídek o celkovém výkonu 297 MW, z toho 143 MW na projekty v Německu (26 nabídek) a 154 MW na projekty v Dánsku (17 nabídek). Všech pět vítězných nabídek bylo pro projekty v Dánsku s maximální způsobilou kapacitou 10 MW. Dánská aukce obdržela 36 nabídek o celkovém výkonu 79,45 MW, přičemž pro zařízení nacházející se v Německu nebyla podána žádná nabídka. Všech devět vítězných nabídek bylo pro projekty s maximální způsobilou kapacitou 2,4 MW. V důsledku toho byla veškerá kapacita společného výběrového řízení přidělena projektům v Dánsku.

b.Plánovaná dohoda o větrných parcích mezi Irskem a Spojeným královstvím

V roce 2014 Irsko a Spojené království pracovaly na mezivládní dohodě, jejímž cílem bylo s pomocí subvencí vlády Spojeného království vybudovat v irském regionu Midlands větrné parky o celkovém výkonu přibližně 5 GW a vyrobenou elektřinu vyvážet do Spojeného království. To by Irsku zajistilo vývozní trh pro elektřinu a další ekonomické výhody a Spojenému království by to pomohlo splnit jeho cíle v oblasti energie z obnovitelných zdrojů s nižšími náklady než při zavádění jiných obnovitelných zdrojů. Podle jednoho z tvůrců projektu se očekávalo, že spotřebitelé ve Spojeném království díky tomuto ujednání ušetří v průběhu 15 let přibližně 7 miliard liber 5 . Od dohody bylo nakonec upuštěno kvůli obavám místních komunit z velikosti navrhovaných větrných parků, výšky jednotlivých turbín a dopadu na životní prostředí a na hodnotu nemovitostí. Kromě toho byly očekávané přínosy pro Irsko vnímány jako příliš malé na to, aby převážily nad dopady instalace větrných parků na životní prostředí v zemi 6 .

3.Podněty zúčastněných stran

Členské státy byly konzultovány v rámci koordinovaného postupu ve věci směrnice o obnovitelných zdrojích energie (Concerted Action on the Renewable Energy Directive, CA-RES) 7 a prostřednictvím dvoustranných žádostí. Na dotazník rozeslaný v rámci projektu CA-RES odpovědělo celkem deset členských států. Šest z nich (Kypr, Finsko, Slovinsko, Slovensko, Dánsko a Polsko) odpovědělo, že neplánují režimy podpory zpřístupnit. Švédsko odkázalo na svůj stávající systém certifikátů na elektřinu s Norskem. Řecko odpovědělo, že podle nedávného ministerského rozhodnutí se v roce 2023 plánují tři společné aukce v oblasti větrné a solární fotovoltaické energie, které budou přístupné výrobcům nacházejícím se v jiných členských státech. U těchto aukcí nebyl stanoven podíl kapacity pro výrobce z jiných členských států. Další aukce plánovaná na rok 2023 je určena pouze pro výrobce, kteří se nacházejí v jiných členských státech.

Členské státy, které odpověděly, dosud nepodepsaly žádné dohody o spolupráci s cílem zpřístupnit režimy podpory. S výjimkou Dánska žádný z členských států, které odpověděly, neuspořádal pilotní režimy, v jejichž rámci by podpora byla zpřístupněna výrobcům, kteří se nacházejí v jiných členských státech 8 .

Členské státy měly odpovědět na otázku, co považují za hlavní překážku zpřístupnění režimů podpory. V odpovědích byla zmíněna řada faktorů: rozdílné vnitrostátní režimy podpory a riziko, že tyto rozdíly povedou k nekalé soutěži; rozdíly v administrativních postupech; obavy spojené se zabezpečením dodávek; výzvy spojené s komunikací a společným porozuměním s ostatními členskými státy a nedostatečná propojitelnost elektroenergetických soustav s ostatními členskými státy.

Pokud jde o opatření, která by Komise mohla přijmout s cílem motivovat a podpořit členské státy, aby zpřístupnily režimy podpory výrobcům, kteří se nacházejí v jiném členském státě, odpovědi zmiňují standardizaci postupů, včetně poskytnutí rámce pro dohody.

Kromě konzultace v rámci projektu CA-RES Komise zveřejnila online výzvu k předložení faktických podkladů týkající se možnosti, aby členské státy částečně zpřístupnily své režimy podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů výrobcům, kteří se nacházejí v jiných členských státech, včetně možnosti Komise navrhnout povinné zpřístupnění režimů podpory.

Na základě výzvy k předložení faktických podkladů obdržela Komise 18 příspěvků. Po uplynutí lhůty ještě obdržela dvě odpovědi e-mailem. Většina respondentů se vyslovila proti povinnému zpřístupnění režimů podpory. Všechny odpovědi jednotlivců na výzvu k předložení faktických podkladů vyjadřovaly nesouhlas s povinným zpřístupněním, přičemž zdůrazňovaly především obavy o suverenitu členských států.

Na výzvu k předložení faktických podkladů obdržela Komise tři odpovědi od členských států. Další odpověď přišla na základě doplňující dvoustranné žádosti Komise adresované členským státům. Dvě odpovědi na výzvu k předložení faktických podkladů přišly od členských států, které již uskutečnily pilotní projekt pro přeshraničních aukce – Dánska a Německa 9 . Dánsko ve své odpovědi zdůrazňuje, že členské státy musí být při rozhodování o vhodných nástrojích na podporu energie z obnovitelných zdrojů flexibilní, a to i v případě využití vnitrostátních režimů podpory a jejich zpřístupnění výrobcům v jiných členských státech. Dánsko rovněž připomíná, že v budoucnu se očekává, že pevninská energie z obnovitelných zdrojů bude z velké části instalována bez využití režimů podpory.

V odpovědi Německa jsou popsány prvky koncepce pilotních přeshraničních aukcí s Dánskem, zkušenosti z nich získané, pokud jde o zvýšení účinnosti, které může být výsledkem spolupráce, a význam regulačních podmínek v přeshraničních aukcích, jakož i právní předpisy o režimech podpory energie z obnovitelných zdrojů platné v Německu. Podle vnitrostátních pravidel má být od roku 2017, počínaje kterým má být podpora energie z obnovitelných zdrojů určována prostřednictvím aukcí, část celkové kapacity, která má být každoročně přidána, za určitých podmínek zpřístupněna projektům v oblasti energie z obnovitelných zdrojů v jiných členských státech 10 . Pravidla byla následně změněna v letech 2017, 2021 a 2023, přičemž se zvýšil podíl kapacity, která musí být zpřístupněna projektům v jiných členských státech, přibyly další technologie způsobilé pro účast v přeshraničních aukcích, byly zavedeny změny ve výpočtu tržních prémií a byl zrušen požadavek na reciprocitu. Podle současných pravidel musí být 20 % celkové kapacity, která má být každoročně přidána, zpřístupněno projektům v oblasti energie z obnovitelných zdrojů v jiných členských státech, přičemž do stanoveného limitu ve výši 20 % se nezapočítává kapacita větrné energie na moři, která může být celá zpřístupněna projektům v jiných členských státech. Německo ve svém příspěvku uznává, že povinnost zpřístupnit režimy podpory by posílila spolupráci mezi členskými státy v oblasti obnovitelných zdrojů. Připomíná však také zpřísněná ustanovení o společných projektech uvedená v článku 9 nedávno revidované směrnice o obnovitelných zdrojích energie. Německo považuje podporu spolupráce ze strany Komise za užitečnou pro zvýšení účinnosti režimů podpory v EU.

Ve většině odpovědí z odvětví se tvrdí, že povinné zpřístupnění režimů neřeší základní potřeby zúčastněných vlád, že by to mohlo snížit legitimitu a podporu režimů a transformace energetiky jako celku ze strany veřejnosti a že zavedení závazné povinnosti nemusí být nejvhodnějším způsobem, jak pomoci dosáhnout cíle EU v oblasti energie z obnovitelných zdrojů do roku 2030, protože může zahrnovat změnu požadavků, které musí podporovaná zařízení splňovat, aby mohla získat podporu, nebo změnu samotného režimu financování, což by vytvořilo administrativní zátěž. Respondenti například poukazují na to, že v rámci španělského režimu podpory REER (Régimen Económico de Energías Renovables) musí být zařízení na výrobu energie umístěna na španělské pevnině a splňovat určité administrativní milníky. Aby bylo možné zpřístupnit režimy podpory, musel by být změněn požadavek na umístění, jakož i požadavek na splnění určitých administrativních milníků platný pro zařízení umístěná v jiných členských státech, neboť tato zařízení by podléhala jiným povolovacím a správním postupům než těm platným ve Španělsku. Pokud má výběrové řízení formu rozdílové smlouvy, mohou navíc rozdílná pravidla pro rozložení finanční zátěže plateb podpory mezi účastníky trhu v zúčastněných zemích vést k nerovnému zacházení v jednotlivých členských státech.

Naproti tomu jedno odvětvové sdružení, které se vyslovilo pro povinné zpřístupnění, prosazovalo jednotný režim EU nebo harmonizovaná podpůrná opatření na podporu nákladově efektivního zavádění energie z obnovitelných zdrojů a integrace a fungování trhu s elektřinou. Další respondent z okruhu odvětvových sdružení upozornil, že v případě povinného zpřístupnění režimů podpory by vnitrostátní financování poskytovali přímo či nepřímo obyvatelé příslušného členského státu, a proto by toto financování mělo přispět zejména k dosažení cílů daného členského státu v oblasti energetiky a klimatu. Další průmyslové sdružení vyslovilo podporu povinnému zpřístupnění za účelem vývozu vyrobené energie do členského státu, který aukci pořádá. Kromě toho tento respondent požadoval možnost přepravovat přeshraničně podporovanou elektřinu z obnovitelných zdrojů ve formě plynných molekul, konkrétně vodíku. Respondent tvrdí, že by to mohlo pomoci překonat problém, kdy není vždy k dispozici dostatečná kapacita elektrické sítě, a vytvořit možnost sezónního skladování energie z obnovitelných zdrojů.

Přestože většina respondentů upřednostňovala, aby zpřístupnění režimů podpory nebylo závazné, byl široce uznán přínos spolupráce při zavádění energie z obnovitelných zdrojů. Zejména odvětví větrné energie na moři bylo označeno za odvětví, kde má systematická koordinace a spolupráce zemí v přímořské oblasti zásadní význam.

Několik respondentů z odvětví bylo pro pobídky ke zpřístupnění režimů podpory, neboť by to vytvořilo hospodářskou soutěž mezi větším počtem uchazečů, podnítilo členské státy k harmonizaci jejich administrativních postupů a umožnilo zaujmout evropštější přístupy v případech, kdy má například jeden členský stát omezený prostor pro dodatečné zavádění energie z obnovitelných zdrojů v porovnání s významnou vnitrostátní poptávkou, zatímco potenciál zdrojů jiného členského státu je větší než domácí poptávka. Zástupci solárního odvětví však zdůraznili, že pro úspěch přeshraničních výběrových řízení musí zůstat i nadále omezena administrativní zátěž a musí být zajištěn přehled režimů podpory a vnitrostátních politik na obou stranách.

Respondenti z odvětví solární i větrné energie zdůraznili význam několika bodů týkajících se síťové infrastruktury. Zdůraznili potřebu zvýšit úroveň propojitelnosti elektroenergetických soustav, přičemž fyzické propojení rozvodných sítí označili za jeden z předpokladů pro zpřístupnění režimů podpory. Jeden respondent z odvětví větrné energie zdůraznil, že součástí rozdělení nákladů a přínosů musí být také náklady na připojení k rozvodné síti. Jeden respondent z odvětví solární energie uvedl, že pro dotčené země by měly být zajištěny rovné podmínky prostřednictvím harmonizace regulačních rámců nebo uplatnění opatření pro sdílení nákladů. V případě rozdílných nákladů na připojení k rozvodné síti by například mohla být v rámci postupu výběru nabídek k nabídkám na trhu s výhodnějšími podmínkami připočtena prémie.

Odpovědi několika respondentů se také shodují v názorech na širší sdílení nákladů a přínosů. Odvětví větrné energie zdůraznilo, že přeshraniční režim by měl členským státům pomoci překonat rozdíly v posuzování nákladů a přínosů, že vyrobená elektřina by měla zlepšit zabezpečení dodávek v zemi, která zpřístupnila režim podpory, a že tato země by měla mít prospěch i z poklesu cen elektřiny v důsledku dodatečné instalované kapacity energie z obnovitelných zdrojů. Odvětví solární energie zdůraznilo možné způsoby koncipování režimu podpory, aby mohl mít ze zařízení prospěch i hostitelský stát, například prostřednictvím zapojení místního obyvatelstva a místních developerů a případně zavedení místní odpovědnosti za zařízení. Odvětví solární energie dále zdůraznilo význam jasného a transparentního účetnictví u vyrobené a vyvezené elektřiny, aby se zabránilo dvojímu započítání.

Jeden respondent z dánského odvětví energie z obnovitelných zdrojů uvedl, že projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, a to jak na pevnině, tak na moři, byly vybudovány bez využití režimů podpory a že použití subvencí by ohrozilo úspěch a přínosy odvětví energie z obnovitelných zdrojů. Na druhé straně zástupce tohoto odvětví poukázal na potřebu subvencí pro výrobu větrné a solární energie jako prostředku k posílení evropských hodnotových řetězců.

4.Posouzení

Na základě důkazů shromážděných při přípravě této zprávy je zřejmé, že v členských státech bylo učiněno jen velmi málo konkrétních kroků, pokud jde o zpřístupnění režimů podpory, a to jak z hlediska legislativních požadavků, tak z hlediska zkušeností s prováděním prostřednictvím pilotních režimů.

Německo je jedním z mála členských států, které do svých právních předpisů v oblasti energetiky začlenily zpřístupnění režimů podpory. Poukazuje však na nedostatečný zájem o přeshraniční aukce ze strany ostatních členských států, což ztěžuje zavádění tohoto způsobu spolupráce. Většina ostatních členských států nemá v úmyslu režimy podpory zpřístupnit. Výjimkou je Řecko, které plánuje uspořádat v roce 2023 několik aukcí zaměřených na větrnou a solární energii a přístupných výrobcům, kteří se nacházejí v jiných členských státech, přičemž jedna z nich bude určena pouze výrobcům ze sousedních zemí. V některých členských státech by zpřístupnění režimů podpory nebylo možné bez změny stávajícího regulačního rámce, jako například ve Španělsku, kde se zařízení financovaná z režimů podpory musí nacházet na španělském území a splňovat určité administrativní milníky. V takových případech by případné změny právních předpisů musely vytvořit větší flexibilitu, pokud jde o umisťování zařízení, a to v té míře, v jaké ve vnitrostátních administrativních postupech pro obnovitelné zdroje zůstávají specifické prvky, které nejsou harmonizovány pravidly EU, aby bylo možné určit srovnatelné administrativní milníky v regulačním rámci jiné země a zároveň zohlednit vnitrostátní specifika.

Co se týče zkušeností s prováděním pilotních projektů, německo-dánský pilotní příklad ukázal, že přeshraniční aukce umožňují projektům s příznivějšími podmínkami, např. v souvislosti s potenciálem zdrojů, soutěžit s nižšími náklady pro veřejný rozpočet země, která režim podpory financuje. V tomto pilotním projektu požadovalo pět vítězných nabídek v německé aukci pro projekty, které měly být postaveny v Dánsku, klouzavou prémii ve výši 5,38 eurocentu/kWh, což bylo v té době pod průměrnou cenou v předchozích německých vnitrostátních aukcích (7,25 eurocentu/kWh), a šlo tak o pokles o téměř 26 %. Jak však vyplývá z příspěvků několika zúčastněných stran k této zprávě, kromě přínosu nákladově efektivního zavádění energie z obnovitelných zdrojů by přeshraniční režimy podpory měly také zajistit vyvážené rozdělení širších nákladů mezi zúčastněné země tak, aby bylo možné projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů realizovat.

Zkušenosti z německo-dánského pilotního režimu rovněž zdůrazňují, že je důležité zohlednit rozdíly v regulačních podmínkách mezi zúčastněnými zeměmi. Výsledek německé aukce, v níž se všechny vítězné nabídky nacházely na zemědělské půdě v Dánsku, lze přičíst nejen lepšímu potenciálu zdrojů v Dánsku, ale také omezením v Německu týkajícím se místa, která zakazují instalaci fotovoltaických projektů na zemědělské půdě, jakož i o něco nižším daním a nižším nákladům na pronájem pozemků v Dánsku 11 .

Stejná omezení ohledně místa uložilo i Dánsko ve svém výběrovém řízení, ale pouze pro zařízení na německém území, což některé zúčastněné strany v přeshraničním výběrovém řízení vnímaly jako nevýhodu pro německá zařízení 12 . Kromě toho mohly německé uchazeče od účasti na přeshraniční aukci odradit očekávané budoucí aukce v Německu. Aktivní účast dánských uchazečů mohlo podpořit i ukončení režimu podpory pro velké fotovoltaické elektrárny v Dánsku před přeshraniční aukcí a absence nadcházejících aukcí. Vzájemné působení vnitrostátních a přeshraničních opatření zdůrazňuje důležitost: i) načasování vnitrostátních a přeshraničních opatření a ii) interakce mezi zúčastněnými zeměmi, pokud jde o institucionální, právní a finanční uspořádání.

Většina respondentů, kteří se zapojili do konzultace Komise se zúčastněnými stranami při přípravě této zprávy, se vyslovila proti povinnému zpřístupnění režimů podpory. Důvody jsou různé, od suverenity členských států přes zvýšenou administrativní zátěž až po obtížné rozdělování nákladů a přínosů způsobem, který by zúčastněné strany vnímaly jako spravedlivý. Dvoustranné výměny s členskými státy rovněž odhalily problémy související se souhlasem veřejnosti s tím, aby byl vnitrostátní rozpočet použit na financování rozvoje energie z obnovitelných zdrojů v jiném členském státě. Jako další argument bylo uvedeno, že podpora kapitálových investic vyžaduje okamžité vyplacení ze strany přispívajícího členského státu, což má dopady na rozpočet, zatímco potenciální zisky ze spolupráce by se projevily až v budoucnu. Jelikož však většina současných režimů podpory energie z obnovitelných zdrojů nezahrnuje žádné počáteční kapitálové výdaje, ale spíše průběžné platby za výrobu elektřiny rozložené v čase, ve většině případů by tato obava nevznikla.

Kromě toho by se při zvažování zavedení povinného zpřístupnění režimů podpory měla zohlednit také ustanovení nedávno zavedená do směrnice o obnovitelných zdrojích energie. Tato ustanovení vyžadují, aby se každý členský stát do konce roku 2025 dohodl na vytvoření rámce pro spolupráci na společných projektech pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů s jedním nebo více členskými státy. Toto ustanovení bylo zavedeno jako závazné v reakci na nedostatečnou spolupráci mezi členskými státy v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, takže získání zkušeností s jeho prováděním by mohlo pomoci lépe pochopit, zda je třeba přijmout další závazná opatření k posílení spolupráce, a tím dosáhnout účinnějšího zavádění energie z obnovitelných zdrojů

Přesto se všeobecně uznávají výhody spolupráce a potřeba k ní dále motivovat. S nárůstem zavádění energie z obnovitelných zdrojů se může stát, že v některých členských státech bude vhodných míst pro nová zařízení nedostatek, ale v jiných nikoli, zejména pokud se podíváme na rozdíly mezi členskými státy z hlediska poptávky po elektřině, potenciálu obnovitelných zdrojů energie a míst dostupných pro nová zařízení.

Zdá se, že další potenciál je v zavádění přeshraničních režimů podpory pro projekty energie z obnovitelných zdrojů na moři, které často nabízejí velké objemy výroby přesahující potřeby jedné země a zároveň vyžadují značné investice. Takové projekty by mohly být obzvláště atraktivní možností pro vnitrozemské země s omezenou místní dostupností pro nové projekty energie z obnovitelných zdrojů, neboť by získaly přístup k potenciálu energie z obnovitelných zdrojů ve větrných technologiích na moři. Jak bylo vysvětleno výše, takový přístup může být doplněn o požadavek na fyzickou výměnu elektřiny, ačkoli to nemusí být nezbytné a závisí to na potřebách zúčastněných členských států. Přeshraniční režimy podpory mohou být dále zvláště důležité i v souvislosti s některými hybridními 13 projekty propojovacího vedení, které jsou ve fázi návrhu a schvalování. V takových případech zaručují fyzické propojení hybridní projekty na moři a přeshraniční režimy podpory mohou usnadnit přeshraniční projekty větrných elektráren na moři.

5.Závěr

Tato zpráva popisuje dosavadní zkušenosti s prováděním článku 5 směrnice o obnovitelných zdrojích energie a zpětnou vazbu od členských států a různých zúčastněných stran, pokud jde o získané poznatky a výhled do budoucna.

Důkazy jasně ukazují, že pokud je spolupráce mezi členskými státy v oblasti energie z obnovitelných zdrojů dobře uspořádána, má značný potenciál z hlediska nákladové efektivity, sbližování regulačních rámců a lepšího využívání dostupných obnovitelných zdrojů. V případě přeshraničních režimů podpory lze tohoto potenciálu dosáhnout pouze tehdy, pokud nastavení režimu zohlední dopad různých prvků koncepce na výsledek a náklady a přínosy pro zúčastněné země jak na místní úrovni, tak z hlediska integrace trhu. Kromě toho se zdá, že dopad regulačních rozdílů na výsledky přeshraničních režimů podpory naznačuje další prostor pro členské státy, aby zlepšily své vnitrostátní rámce pro zavádění energie z obnovitelných zdrojů.

Zdá se, že vzhledem k nutnosti přizpůsobit režimy specifickým podmínkám partnerských zemí neexistuje pro zpřístupnění režimů podpory jednotné řešení, které by bylo možné použít ve všech zemích. Komise však může na žádost příslušných členských států tento proces usnadnit poskytnutím pokynů, vzorů dohod o spolupráci, technických odborných znalostí a pomoci v oblasti přímých a nepřímých nákladů a přínosů spolupráce. V souvislosti s mořskými oblastmi, které mají zvláštní potenciál pro zavedení budoucích přeshraničních režimů podpory, Komise již nyní pravidelně diskutuje s členskými státy na fórech, jako je skupina pro spolupráci v oblasti energetiky v Severním moři, o tématech, jako je infrastruktura na moři a sdílení nákladů na energii z obnovitelných zdrojů. V tomto ohledu přijme Komise do poloviny roku 2024 pokyny ke sdílení nákladů na moři. Poté, co Komise posoudí konečné aktualizované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu, bude rovněž sdílet údaje s členskými státy a nabídne jim poradenství, aby jim pomohla určit příležitosti pro energii z obnovitelných zdrojů na moři, a to i podle typu technologie.

Revidovaná směrnice o obnovitelných zdrojích energie obsahuje povinný požadavek na vytvoření rámce pro spolupráci na společných projektech, takže směrnice již řeší potřebu silnější spolupráce mezi členskými státy v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Neexistují přesvědčivé důkazy o výhodách zavedení povinnosti pro členské státy ohledně částečného zpřístupnění jejich režimů podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů výrobcům, kteří se nacházejí v jiných členských státech. Nejvhodnějším způsobem dalšího postupu by proto mohlo být sledování provádění nově dohodnutých ustanovení, pokud jde o spolupráci a jejich dopad na dosažení cíle, přičemž by se zachovala možnost navrhnout později další povinnosti jako opatření k posílení pokroku při dosahování cíle pro rok 2030 v oblasti obnovitelných zdrojů energie v případě, že by se pokrok jevil jako nedostatečný.

(1)

Směrnice (EU) 2018/2001 ve znění směrnice (EU) 2023/2413.

(2)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu.

(3)

 Prosazování zelené transformace a podpora hospodářského oživení prostřednictvím integrovaného plánování v oblasti energetiky a klimatu (COM(2020) 564 final).

(4)

 Pokyny pro státní podporu v oblasti klimatu, životního prostředí a energetiky na rok 2022 (2022/C 80/01).

(5)

https://www.bbc.com/news/science-environment-21147279

(6)

 Přeshraniční spolupráce v oblasti obnovitelných zdrojů energie, s. 5, https://www.eea.europa.eu/publications/cross-border-cooperation-on-renewable-energy.

(7)

CA-RES je projekt programu Horizont 2020. Podporuje provedení směrnice ve vnitrostátním právu a její uplatňování. Prostřednictvím projektu CA-RES si zúčastněné země vyměňují zkušenosti a osvědčené postupy.

(8)

Dánsko ve své odpovědi odkázalo na pilotní přeshraniční výběrové řízení v oblasti fotovoltaiky s Německem z roku 2016, které je popsáno v oddíle 2.a této zprávy.

(9)

Třetí odpověď členského státu (Litvy) se týká platného regulačního rámce pro společné režimy podpory a účast na aukcích v jiném členském státě, aniž by tento stát zaujal stanovisko ve prospěch povinného zpřístupnění režimů podpory nebo proti němu.

(10)

1) Mezi Německem a partnerskou zemí existuje mezinárodní smlouva o mechanismu spolupráce podle směrnice

o obnovitelných zdrojích energie; 2) spolupráce je reciproční, což znamená, že obě strany na svých příslušných trzích zpřístupňují partnerské zemi aukce ve srovnatelných objemech; a 3) vyrobená elektřina musí být fyzicky dovážena nebo musí mít srovnatelný účinek na německý trh s elektřinou.

(11)

  https://static.agora-energiewende.de/fileadmin/Projekte/2017/RES-Policy/144_cross-border_RES_cooperation_WEB.pdf  

(12)

  https://www.eea.europa.eu/publications/cross-border-cooperation-on-renewable-energy  

(13)

„Hybridní“ znamená kombinaci výroby větrné energie na moři a propojení elektroenergetických soustav.