EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 28.6.2023

COM(2023) 365 final

ZPRÁVA KOMISE

EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANCE A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU







o přezkumu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2015/2366/EU o platebních službách na vnitřním trhu

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANCE A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU

o přezkumu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2015/2366/EU o platebních službách na vnitřním trhu

Obsah

1.    ÚVOD    

2.    UPLATŇOVÁNÍ A DOPADY SMĚRNICE PSD2 OBECNĚ    

3.    SPECIFICKÉ ASPEKTY SMĚRNICE PSD2    

3.1    Otevřené bankovnictví    4

3.2    Oblast působnosti    

3.3    Ochrana spotřebitele    8

3.4    Bezpečnost a prevence podvodů    10

3.5    Snižování rizik a otázky související s hospodářskou soutěží    

3.6    Prosazování    

3.7    Další otázky    

4.    ZÁVĚRY    

ZKRATKY

1.ÚVOD 

Druhá směrnice o platebních službách (směrnice PSD2 1 ) poskytuje rámec pro všechny domácí i přeshraniční maloobchodní platby v EU v eurech i jiných měnách. První směrnice o platebních službách (PSD1 2 ), přijatá v roce 2007, stanovila harmonizovaný právní rámec pro vytvoření integrovaného trhu plateb v EU. Směrnice PSD2 v návaznosti na směrnici PSD1 řešila překážky bránící novým typům platebních služeb a zlepšila úroveň ochrany a bezpečnosti spotřebitele. Doložka o přezkumu směrnice PSD2 (článek 108, viz dodatek 1) vyžadovala, aby Komise do 13. ledna 2021 předložila zprávu o uplatňování a dopadech směrnice PSD2, zejména o poplatcích, oblasti působnosti, prahových hodnotách a přístupu k platebním systémům. Tento přezkum nebylo možno do uvedeného data provést z důvodu pozdního provedení směrnice některými členskými státy a zpoždění při uplatňování některých jejích pravidel, jako je například silné ověření klienta (viz bod 3.4 níže) 3 . Hodnocení směrnice PSD2 tedy proběhlo až v roce 2022 4 . Na základě tohoto hodnocení a s ohledem na své sdělení z roku 2020 o strategii pro malé platby pro EU 5 se Komise rozhodla směrnici PSD2 revidovat. Tato zpráva o přezkumu doprovází oba legislativní návrhy na revizi směrnice PSD2 6 . 

2.UPLATŇOVÁNÍ A DOPADY SMĚRNICE PSD2 OBECNĚ

V posledních letech došlo na trhu platebních služeb k mnoha změnám. Elektronické platby v EU zaznamenávají neustálý růst a v roce 2021 dosáhla jejich hodnota 240 bilionů EUR (oproti 184,2 bilionu EUR v roce 2017) 7 . Souběžně s rostoucím využíváním karet došlo díky využívání digitálních technologií ke vstupu nových poskytovatelů na trh. Hojně se zde vyskytují například nebankovní poskytovatelé platebních služeb, jako jsou platební instituce a instituce elektronických peněz. Výrazně se v tomto období rozrostly i služby otevřeného bankovnictví včetně služeb informování o účtu a služeb iniciování platby (viz bod 3.1 níže).

Zpráva o hodnocení směrnice PSD2 dospěla k závěru, že plnění cílů směrnice PSD2 se dařilo s různou mírou úspěšnosti. Jednou z oblastí s jednoznačně pozitivním dopadem je oblast prevence podvodů díky zavedení silného ověření klienta; přestože bylo jeho zavádění náročnější, než se předpokládalo, již nyní se projevil jeho významný dopad na omezení podvodů. Směrnice PSD2 byla rovněž obzvláště účinná, pokud jde o její cíl zvýšit účinnost, transparentnost a výběr platebních prostředků pro uživatele platebních služeb. Hodnocení však konstatovalo, že účinnost směrnice PSD2 při dosahování rovných podmínek má své meze, zejména přetrvávající nerovnováhu mezi bankovními a nebankovními poskytovateli platebních služeb, která vyplývá z absence přímého přístupu nebankovních poskytovatelů platebních služeb k některým klíčovým platebním systémům. Navzdory vzniku stovek nových nebankovních poskytovatelů, kteří poskytují služby milionům klientů, se zavádění otevřeného bankovnictví v EU setkalo se smíšeným úspěchem, neboť poskytovatelé služeb otevřeného bankovnictví zaznamenali problémy v oblasti výkonnosti rozhraní pro přístup k údajům. Ačkoli dochází k nárůstu přeshraničního poskytování platebních služeb, řada platebních systémů (zejména systémů debetních karet) zůstává z velké části vnitrostátní. Dosud nevzniklo žádné nové plně celoevropské platební řešení. Evropská iniciativa pro platby (EPI) 8 v současné době vyvíjí své první celoevropské platební řešení. Očekávané snížení nákladů obchodníků v důsledku nových levnějších platebních prostředků, například na základě otevřeného bankovnictví, se dosud plně neprojevilo. Celkově dospělo hodnocení k závěru, že stávající rámec směrnice PSD2 i přes určité nedostatky umožnil dosáhnout pokroku směrem k dosažení jejích cílů.

Těmito a dalšími otázkami se podrobněji zabývá oddíl 3 níže, který zahrnuje otázky zdůrazněné v článku 108 směrnice PSD2 a obecněji shrnuje výsledky přezkumu směrnice PSD2.

3.SPECIFICKÉ ASPEKTY SMĚRNICE PSD2

3.1Otevřené bankovnictví

Otevřené bankovnictví je označení pro proces, v jehož rámci poskytovatelé služeb informování o účtu a poskytovatelé služeb iniciování platby, souhrnně označovaní jako poskytovatelé z řad třetích stran, poskytují nebo usnadňují uživatelům služby regulované směrnicí PSD2 na základě toho, že mají na žádost uživatelů přístup k údajům na účtech uživatelů držených poskytovateli platebních služeb, kteří účet vedou. Přestože otevřené bankovnictví v EU existovalo již před přijetím směrnice PSD2, poskytovatelé z řad třetích stran fungovali v prostředí, které bylo do značné míry neregulované. Směrnice PSD2 poskytla otevřenému bankovnictví stabilní regulační rámec se zárukami pro uživatele. Uložila poskytovatelům platebních služeb, kteří vedou účet, povinnost usnadnit přístup poskytovatelů z řad třetích stran k platebním údajům bez jakýchkoli povinných smluvních závazků s cílem stimulovat rozvoj otevřeného bankovnictví a zároveň stanovit opatření k zajištění větší bezpečnosti a ochrany uživatelů.

Přestože rostoucí trend v oblasti otevřeného bankovnictví byl pozorován již před přijetím směrnice PSD2, trh se službami otevřeného bankovnictví průběžně roste již od roku 2018. Počet poskytovatelů z řad třetích stran a uživatelů služeb otevřeného bankovnictví v EU se zvyšuje a v roce 2021 dosáhl téměř 19 milionů uživatelů 9 . Právní rámec legitimizoval regulovaný přístup poskytovatelů z řad třetích stran k platebním účtům, přičemž je zajištěna bezpečnost uživatelů a jejich údajů. Hodnocení směrnice PSD2 však odhalilo opakující se problémy, pokud jde o účinný a efektivní přístup poskytovatelů z řad třetích stran k údajům v držení poskytovatelů platebních služeb, kteří vedou účty. Poskytovatelé z řad třetích stran se dosud potýkají se značnými překážkami a často uvádějí, že rozhraní, která byla navržena tak, aby usnadnila jejich přístup k údajům 10 , se liší co do kvality a výkonnosti. Poskytovatelé platebních služeb, kteří vedou účty, vykazují značné náklady na zavádění související s vývojem aplikačních programovacích rozhraní 11 a vyjadřují lítost, že jim legislativní rámec směrnice PSD2 brání účtovat poskytovatelům z řad třetích stran poplatky za usnadnění přístupu k údajům zákazníků prostřednictvím aplikačních programovacích rozhraní. Poskytovatelé platebních služeb, kteří vedou účty, také často vyjadřují nespokojenost s tím, že poskytovatelé z řad třetích stran využívají jejich aplikační programovací rozhraní jen v malém rozsahu, a s tím, že někteří poskytovatelé z řad třetích stran stále využívají zákaznické rozhraní raději než aplikační programovací rozhraní.

Na základě těchto skutečností se Komise po přezkumu směrnice PSD2 rozhodla provést řadu cílených změn rámce otevřeného bankovnictví s cílem zlepšit jeho fungování, ale vyhnout se radikálním změnám, které by mohly destabilizovat trh nebo vyvolat další významné náklady na provádění. Navzdory existenci různých standardů pro aplikační programovací rozhraní v EU 12 považuje Komise za vhodnější nezavádět nové plně standardizované rozhraní pro přístup k údajům v EU. Kdyby tak učinila, znamenalo by to evidentně určité výhody z hlediska přístupu poskytovatelů z řad třetích stran k údajům. Přizpůsobování se novému standardu by však bylo poměrně nákladné pro trh jako celek. Standardy pro aplikační programovací rozhraní podle směrnice PSD2 zavedené v EU sice stále vykazují určité rozdíly, ale postupem času se podstatně sbližují. Jeden ze dvou hlavních standardů pro aplikační programovací rozhraní rovněž údajně představuje 80 % aplikačních programovacích rozhraní evropského otevřeného bankovnictví 13 . Navíc platí, že navzdory přetrvávajícím rozdílům (které jsou často způsobeny individuálními variacemi hlavních standardů u poskytovatelů platebních služeb, kteří vedou účty), poskytují „agregátoři“ aplikačních programovacích rozhraní jediné prováděcí místo, které umožňuje současné připojení poskytovatelů, kteří jsou třetí stranou, k mnoha různým aplikačním programovacím rozhraním. Komise se proto se značnou podporou trhu domnívá, že náklady na zavedení nového jednotného standardu pro aplikační programovací rozhraní v EU by celkově převážily nad jeho přínosy.

Komise rovněž nepovažuje za přínosné měnit výchozí pravidlo směrnice PSD2, které umožňuje poskytovatelům z řad třetích stran přístup k údajům bez povinného smluvního vztahu, a tedy bez finanční kompenzace pro poskytovatele platebních služeb, kteří vedou účty. Zavedení tak radikální změny do ekosystému otevřeného bankovnictví by bylo potenciálně velmi rušivé bez záruky, že dojde k rychlému a výraznému zlepšení výkonnosti jednotlivých rozhraní. Trh by však měl mít možnost uzavírat pro služby nad rámec služeb regulovaných revidovanou směrnicí PSD2 14 dohody s využitím režimu vyrovnání, ale vždy by mělo být možné, aby všichni poskytovatelé z řad třetích stran mohli využívat „základních“ služeb dle směrnice PSD2 bez předchozí smluvní dohody nebo zpoplatnění. Na druhé straně budou v aktech revidujících směrnici PSD2 stanoveny nové minimální požadavky na výkonnost vyhrazených rozhraní včetně demonstrativního výčtu zakázaných překážek v oblasti otevřeného bankovnictví s cílem zajistit optimální přístup poskytovatelů z řad třetích stran k údajům plně ve prospěch jejich klientů.

V současné době, kdy je v platnosti směrnice PSD2, musí poskytovatelé platebních služeb, kteří vedou účty, kromě případů, kdy uplatňují výjimku, udržovat dvě datová rozhraní otevřeného bankovnictví, OB, hlavní rozhraní a „záložní rozhraní“. Tento poměrně složitý režim je však třeba zjednodušit: pokud poskytovatelé platebních služeb, kteří vedou účty, nabízejí vyhovující vyhrazená rozhraní poskytující poskytovatelům z řad třetích stran údaje, které potřebují k obsluze svých klientů, není důvod tento požadavek na dvě rozhraní nadále uplatňovat. Poskytovatelé platebních služeb, kteří vedou účty, by měli mít spíše povinnost trvale udržovat pouze jedno „vyhrazené“ rozhraní otevřeného bankovnictví 15 . Zrušení trvalého záložního rozhraní, které mnoho poskytovatelů z řad třetích stran dosud často využívá vzhledem k nedostatečné kvalitě některých aplikačních programovacích rozhraní, však musí být nevyhnutelně doprovázeno podstatným zvýšením úrovně výkonnosti jednotlivých rozhraní a důsledným režimem prosazování. Jedná se o dva nezbytné předpoklady pro zjednodušení současného prostředí a upuštění od požadavku na zachování trvalého „záložního“ rozhraní. Aplikační programovací rozhraní však mohou i navzdory své vysoké kvalitě někdy selhat, a poskytovatelům z řad třetích stran musí být za těchto okolností poskytnut prostředek umožňující zachování kontinuity provozu prostřednictvím dočasného přístupu k údajům pro případ, že nastanou nepředvídané události. A konečně platí, že banky a další poskytovatelé platebních služeb, kteří vedou účty, budou v zájmu toho, aby se zvýšila důvěra spotřebitelů v otevřené bankovnictví, usnadnilo se jim využívání služeb otevřeného bankovnictví a zlepšila ochrana spotřebitele, povinni svým klientům využívajícím služeb otevřeného bankovnictví poskytnout IT nástroj („přehled o povoleních“), který jim umožní udělat si na první pohled představu o tom, jaká přístupová práva k údajům udělili a komu, a v případě potřeby prostřednictvím tohoto nástroje zrušit přístup poskytovatelů z řad třetích stran ke svým údajům.

Komise předkládá společně s oběma návrhy na revizi směrnice PSD2 legislativní návrh týkající se přístupu k finančním údajům („FIDA“), který rozšiřuje povinnost poskytovat přístup k finančním údajům nad rámec údajů o platebním účtu („otevřené finance“). Komise přezkoumala možnost převodu poskytovatelů služeb informování o účtu ze směrnice PSD do budoucího rámce pro přístup k finančním údajům. Přestože by takový převod mohl mít v konečném důsledku smysl, existovalo by zde vzhledem k povaze činnosti poskytovatelů služeb informování o účtu značné riziko narušení a přerušení práv přístupu poskytovatelů služeb informování o účtu k údajům, pokud by byl tento převod proveden předčasně, tj. dříve, než vznikne „systém“, který bude základním předpokladem pro uskutečnění otevřeného financování 16 . V současné době na trhu otevřeného bankovnictví žádný takový systém neexistuje, přestože účastníci trhu v současné době navrhují jeho koncepci. Komise proto považuje za vhodnější uplatňovat odstupňovaný přístup a takový převod zajistit teprve tehdy, až bude rámec pro přístup k finančním údajům plně funkční, a pouze tehdy, bude-li mít za to, že jsou zajištěny vhodné podmínky pro bezproblémový převod.

3.2Oblast působnosti 17

Od přijetí směrnice PSD2 byly vyvinuty nové platební prostředky, jako jsou okamžité platby nebo elektronické peněžní tokeny (EMT, druh kryptoaktiva 18 ). Dalšími novými produkty jsou elektronické peněženky (konkrétně „průchozí peněženky“), které prostřednictvím tokenizace umožňují použití platebního nástroje pomocí mobilního zařízení k provádění on-line nebo bezkontaktních plateb. Objevily se rovněž nové služby, které usnadňují poskytování platebních služeb, aniž by samy o sobě byly platebními službami, jako je „kup teď, zaplať později“ nebo „žádost o platbu“.

Řada poskytovatelů těchto nových služeb je vyloučena z působnosti směrnice PSD2 vzhledem k tomu, že se jedná o „poskytovatele technických služeb“. Patří mezi ně provozovatelé platebních systémů a poskytovatelé služeb, jako jsou například zpracovatelé plateb nebo platební brány, kteří, ačkoli sami nejsou poskytovateli platebních služeb, podporují poskytování platebních služeb regulovanými poskytovateli platebních služeb. Někteří tito poskytovatelé technických služeb získali na základě směrnice PSD2 velmi významnou úlohu v platebním řetězci a někteří z nich, například velcí zpracovatelé údajů o platbách, dokonce v některých členských státech získali kvazisystémový status. Je evidentní, že tato situace může vést ke vzniku nových rizik v oblasti plateb v EU.

V této souvislosti je relevantní nařízení o digitální provozní odolnosti 19 . Poskytovatelé platebních služeb ve smyslu směrnice PSD2 jsou zahrnuti do působnosti nařízení o digitální provozní odolnosti, jehož ustanovení se na ně přímo vztahují. Provozovatelé platebních systémů, kteří v současné době nepodléhají režimu udělování licencí podle směrnice PSD2 20 , však do oblasti působnosti nařízení o digitální provozní odolnosti nespadají, neboť toto nařízení se vztahuje pouze na finanční subjekty, které jsou regulovány a je nad nimi vykonáván dohled podle právních předpisů EU. Nařízení o digitální provozní odolnosti pověřilo Komisi, aby v souvislosti s přezkumem směrnice PSD2 zvážila zahrnutí „provozovatelů platebních systémů a subjektů zapojených do činností zpracování plateb“ do oblasti působnosti směrnice PSD2, což by následně umožnilo jejich zahrnutí do oblasti působnosti nařízení o digitální provozní odolnosti 21 .

Komise dospěla k závěru, že toto zahrnutí by bylo v této fázi předčasné. Mezi zúčastněnými stranami (soukromými ani veřejným), s nimiž vedla Komise konzultace v průběhu svého přezkumu směrnice PSD2, na tuto otázku neexistuje žádný převládající názor, a dosud nebyla zaznamenána žádná jednoznačná újma nebo riziko pro spotřebitele nebo jiné účastníky trhu. Řada aktuálně vyloučených služeb a jejich poskytovatelé již podléhají – nebo budou podléhat – dohledu Evropské centrální banky / Eurosystému (na základě čl. 127 odst. 2 Smlouvy). Na schémata a tzv. „mechanismy“ (jako jsou například digitální peněženky) se vztahuje nový rámec dohledu Eurosystému pro platební nástroje, schémata a mechanismy („PISA“), který je v současné době postupně zaváděn. Pokud by byla ke stávající úrovni dohledu ECB/Eurosystému přidána nová úroveň dohledu EU, aniž by byly jasně prokázána její potřebnost, existovalo by zde proto značné riziko duplicity. Hlavní logikou směrnice PSD2 je rovněž regulovat služby poskytované koncovým uživatelům (spotřebitelům, obchodníkům), a nikoli služby související s provozem platebních infrastruktur, a ani služby podporující provádění platebních služeb, aniž by byly samy o sobě platebními službami (například zpracování platebních údajů, provoz platebních terminálů, cloudové služby atd.), nebo služby, které pouze usnadňují používání určitého platebního prostředku, aniž by se jednalo o jakoukoli regulovanou platební službu. Právní předpisy EU týkající se finančních služeb mají tendenci oddělovat otázky týkající se spotřebitelů a regulaci velkoobchodu a infrastruktury, které řeší oddělené právní předpisy 22 .

Komise si je však plně vědoma rostoucího významu těchto provozovatelů, nad nimiž není vykonáván dohled, při poskytování platebních služeb, jakož i možných rizik, která může jejich činnost potenciálně znamenat pro platební systémy a finanční stabilitu. Komise proto do 3 let od použití revidovaných právních předpisů provede důkladný přezkum založený na důkazech a v úzké spolupráci s ECB/Eurosystémem, při němž posoudí zejména to, zda je nezbytné přidat ke stávajícímu režimu dohledu zvláštní režim EU pro udělování licencí a dohled pro některé z dosud vyloučených subjektů. Tento časový rámec je nezbytný z důvodu shromáždění dostatečných důkazů o provádění.

S ohledem na tyto úvahy stanoví návrh revize směrnice PSD2 pouze nezbytná upřesnění pravidel týkajících se oblasti působnosti směrnice PSD2, u nichž v současné době existují nejasnosti, avšak nezavádí žádné významné změny stávající oblasti působnosti směrnice PSD2.

Prioritou Komise je přístup k hotovosti. Nový návrh přispívá k tomuto cíli tím, že přístup k hotovosti usnadňuje. V současné době podle směrnice PSD2 může maloobchodník poskytnout zákazníkovi hotovost i bez licence poskytovatele platebních služeb, ale pouze v souvislosti s nákupem (tzv. „cashback“). Komise v zájmu dalšího zlepšení přístupu k hotovosti navrhuje, aby maloobchodníci mohli nabízet službu poskytování hotovosti i v případě, že zákazník neuskuteční žádný nákup, aniž by museli získat licenci poskytovatele platebních služeb nebo být zástupcem platební instituce. To je spojeno s některými podmínkami, například s horním limitem pro výběr ve výši 50 EUR 23 a s povinností zveřejnit veškeré účtované poplatky.

Distribuce hotovosti prostřednictvím bankomatů obecně vyžaduje licenci poskytovatele platebních služeb, ale směrnice PSD2 obsahuje za specifických podmínek výjimku pro některé nebankovní provozovatele bankomatů 24 . Ukázalo se, že tato výjimka je jen obtížně použitelná v praxi. Navrhuje se proto tuto výjimku zrušit, ale zahrnout do oblasti působnosti provozovatele bankomatů, kteří neobsluhují platební účty, s mírnějším registračním režimem a vhodnou úrovní regulace (bude například vyžadována transparentnost poplatků).

3.3Ochrana spotřebitele

i.    Pravidla týkající se poplatků 25  

Směrnice PSD2 umožňuje příjemcům, aby ukládali plátcům poplatky s cílem motivovat je k použití daného platebního prostředku (tzv. „příplatky“). Příjemci však nemohou požadovat poplatky za použití platebních prostředků, u nichž jsou mezibankovní poplatky regulovány nařízením o mezibankovních poplatcích 26 , tj. za spotřebitelské debetní a kreditní karty vydané v rámci čtyřstranných karetních systémů, a za platební služby, na které se vztahuje nařízení o SEPA, tj 27 . úhrady a inkasa v eurech. Členské státy mohou v současné době zakázat nebo omezit příplatky ve větší míře, přičemž tuto možnost využívá více než polovina členských států. Komise je toho názoru, že není třeba dále slaďovat ani měnit postupy účtování poplatků mezi členskými státy, neboť zákaz příplatků se již nyní vztahuje na 95 % plateb v EU. Tento závěr podporuje většina respondentů veřejné konzultace. Zákaz příplatků ve směrnici PSD2 se však v současné době nevztahuje na úhrady a inkasa denominované v jiných měnách EU než euro. Vzhledem k tomu, že pro toto omezení neexistuje jasné zdůvodnění, navrhuje Komise rozšířit zákaz příplatků na všechny úhrady a inkasa ve všech měnách.

ii.    Pravidla pro transakce se třetími zeměmi 28  

Směrnice PSD2 se vztahuje na platební transakce v rámci EU a ze třetích zemí a do třetích zemí v jakékoli měně (včetně měn států mimo EU); její ustanovení jsou však omezena na ty části transakcí, které jsou prováděny v EU. Poplatky a transparentnost poplatků za platby uvnitř EU upravuje nařízení o přeshraničních platbách 29 , ale uvedené nařízení se nevztahuje na transakce poukazování peněz a na úhrady z EU do třetích zemí. Je-li nutný převod měny, tvoří náklady s ním spojené často významný podíl celkových nákladů. U transakcí z EU do třetích zemí je v případě, že neexistuje úplná transparentnost nákladů a poplatků, pro spotřebitele obtížné porovnávat poplatky různých poskytovatelů; v důsledku toho si mohou zvolit poskytovatele, který není z hlediska jejich potřeb nejvhodnější. Ve stávající směrnici PSD2 navíc neexistuje požadavek, aby poskytovatelé platebních služeb poskytovali uživatelům platebních služeb odhad maximální doby provedení takových transakcí.

Podpora hospodářské soutěže a snížení poplatků za mezinárodní úhrady a poukazování peněz je jedním z cílů plánu skupiny G20 pro přeshraniční platby 30 . Komise proto v případě úhrad a poukazování peněz z EU do třetích zemí navrhuje povinnost informovat uživatele dané platební služby o odhadovaných poplatcích za přepočet měny v souladu se stávajícími požadavky na informace o transakcích uvnitř EU, jakož i o odhadované době, v níž poskytovatel platebních služeb příjemce ve třetí zemi obdrží peněžní prostředky. Komise však nenavrhuje stanovení maximální doby pro provedení úhrad a převodů finančních prostředků z EU do třetích zemí, neboť to částečně závisí na bankách mimo EU, na něž se pravidla EU nevztahují.

iii. Prahové hodnoty týkající se vynětí sítí elektronických komunikací z působnosti směrnice 31

Směrnice PSD2 vyjímá ze své působnosti platební transakce prováděné poskytovatelem sítě elektronických komunikací, které jsou prováděny z elektronického zařízení nebo jeho prostřednictvím, nebo za účelem nákupu digitálního obsahu nebo hlasových služeb (např. vyzváněcích tónů, hudby a prémiových SMS služeb), kdy je transakce účtována na vrub účtu účastníka. Toto vynětí je omezeno na 50 EUR za transakci a 300 EUR za měsíc. Komise ve svém přezkumu směrnice PSD2 nezjistila žádné problémy související se současnými úrovněmi jednotlivých prahových hodnot stanovených ve směrnici PSD2. S ohledem na důkazy získané při svém přezkumu Komise nenavrhuje změny těchto prahových hodnot, ale bude nadále sledovat jejich přiměřenost.

iv.    Pravidla pro blokování peněžních prostředků 32

Pokud je platební karta použita k provedení platby s nejistou výší (například na čerpací stanici, v hotelu nebo v autopůjčovně), poskytovatel platebních služeb obvykle zablokuje na základě souhlasu plátce peněžní prostředky na kartě. Uživatel pak nemůže zablokované peněžní prostředky dále využívat až do jejich uvolnění, což může způsobit finanční potíže. Z důkazů vyplývá, že výše zablokovaných finančních prostředků může být neúměrná nebo nepřiměřeně vysoká v porovnání s konečnou částkou, jakmile je zřejmá její výše. Problém příliš vysokých blokovaných částek nelze vyřešit zavedením stropů, protože různé situace mohou vyžadovat velmi odlišnou výši blokovaných částek (nákup pohonných hmot, pronájem automobilu, pobyt v hotelu atd.). Tento názor sdílela většina zúčastněných stran ve veřejné konzultaci 33 . Další související problém se týká odchylek v načasování uvolnění nevyužitých zablokovaných peněžních prostředků, kdy by uvolnění podle obdržené zpětné vazby mohlo trvat až několik týdnů, nebo dokonce být provedeno jen na výslovnou žádost ze strany plátce. V této souvislosti Komise navrhuje změny, které mají urychlit vyplácení nevyužitých zablokovaných finančních prostředků a namísto zavádění absolutních maximálních částek vyžadovat, aby zablokovaná částka byla úměrná očekávané konečné částce.

3.4Bezpečnost a prevence podvodů

V oblasti podvodů bylo hlavní novinkou směrnice PSD2 zavedení silného ověření klienta. To zahrnuje dva ověřovací faktory založené buď na znalosti (např. hesla), držení (např. karty) nebo inherence (např. otisku prstu). Směrnice PSD2 vyžaduje, aby poskytovatelé platebních služeb používali silné ověření klienta, pokud plátce využívá on-line přístupu ke svému platebnímu účtu, iniciuje elektronickou platební transakci nebo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku provede jakýkoli úkon, který by mohl vést k riziku platebního podvodu nebo jiných zneužití. Z hodnocení provedeného Komisí vyplývá, že silné ověření klienta již zaznamenalo vysokou úspěšnost při omezování podvodů. Například u plateb kartou na dálku vykazují transakce ověřené pomocí silného ověření klienta o 70–80 % nižší míru podvodů než u transakcí bez tohoto ověření 34 . Postupné zavádění silného ověření klienta na trh však bylo náročné a způsobilo řadu značných zpoždění jeho úplného zavedení. Účastníci trhu pravidelně zdůrazňují náklady vzniklé v důsledku zavedení silného ověření klienta 35 , a mnozí z nich by dali přednost účelnějšímu přístupu s cílem omezit třecí plochy u elektronických transakcí v souvislosti se silným ověřením klienta. Komise uznává, že zavedení silného ověření klienta mohlo proběhnout plynuleji a rozhodně mohlo být lépe předvídáno ze strany trhu, který do značné míry podcenil složitost a dopad tohoto přechodu. Komise však nehodlá přístup k silnému ověření klienta měnit vzhledem k velmi pozitivním výsledkům, které již toto ověření mělo na úroveň podvodů, a vzhledem k tomu, že poté, co již proběhlo jeho postupné zavádění, se stalo pro většinu uživatelů známým pojmem.

Zavedení silného ověření klienta představovalo pro mnoho spotřebitelů v EU určité konkrétní problémy, neboť ovlivnilo jejich možnost provádět elektronické platby. Komise se domnívá, že silné ověření klienta by měl být schopen provést každý bez ohledu na své zdraví, věk nebo stav. Poskytovatelé platebních služeb proto musí mít k dispozici prostředky k provádění silného ověření klienta, které budou dostupné všem klientům, a nejen například těm, kteří vlastní chytrý telefon nebo jsou technologicky zdatní. Komise bude požadovat, aby poskytovatelé platebních služeb usnadnili používání silného ověření klienta například osobám se zdravotním postižením, starším osobám a dalším osobám, které mají potíže s používáním silného ověření klienta, v souladu s Evropským aktem přístupnosti 36 .

Silné ověření klienta navzdory své úspěšnosti neřeší všechny typy podvodů. Vzhledem k tomu, že se objevují nové typy podvodů, zejména podvody v oblasti „sociálního inženýrství“, kdy podvodníci svou oběť zmanipulují k tomu, aby jim poskytla své přístupové údaje nebo zaslala finanční prostředky nelegitimnímu příjemci, na což má silné ověření klienta jen malý vliv, navrhuje Komise nová opatření týkající se jak prevence podvodů, tak jejich nápravy 37 . Patří mezi ně například zlepšení uplatňování silného ověření klienta (např. vyjasnění, kdy je transakce považována za transakci iniciovanou obchodníkem nebo za objednávku provedenou přes internet či telefonicky), vytvoření právního základu pro poskytovatele platebních služeb, který jim umožní sdílet informace související s podvody a současně v plném rozsahu dodržovat obecné nařízení o ochraně osobních údajů, jak to požaduje trh obecně, povinnost poskytovatelů platebních služeb provádět vzdělávací akce s cílem zvyšovat povědomí zákazníků o platebních podvodech a rozšíření služeb IBAN / ověřování jména, u nichž se již prokázala účinnost proti podvodům a chybám na trzích, kde byly zavedeny, na všechny úhrady a nejen na okamžité platby 38 .

Směrnice PSD2 zavedla právo spotřebitelů na vrácení peněžních prostředků, ale pouze v případě neautorizovaných úhrad, tj. takových, kdy plátce s provedením platební transakce nesouhlasil. Nevztahuje se však na druhy podvodů, které se objevily až po jejím přijetí a které jsou stále rozšířenější, jako jsou například výše uvedené podvody v oblasti sociálního inženýrství. Uplatňování silného ověření klienta zavedené směrnicí PSD2 sice již nyní vedlo k významnému snížení míry podvodů souvisejících s neautorizovanými platebními transakcemi, avšak při předcházení těmto novým typům podvodů je do značné míry neúčinné. Komise je toho názoru, že vzhledem k sociálnímu inženýrství se v praxi stále více stírá rozdíl mezi autorizovanými a neautorizovanými transakcemi a je složitější jej uplatnit, což vyvolává i právní otázky ohledně toho, zda lze danou transakci považovat za autorizovanou jen proto, že bylo provedeno silné ověření klienta.

Komise se domnívá, že jakékoli změny rámce odpovědnosti podle směrnice PSD2 by měly přispět k omezení podvodů, ale bez vytvoření nového typu morálního hazardu, který by mohl vzniknout v důsledku obecného práva na vrácení peněz, nebo prostého přerozdělení finančních důsledků podvodů. Navrhuje proto zavést další práva spotřebitelů na vrácení peněžních prostředků i nad rámec neautorizovaných transakcí, ale pouze pro některé specifické situace a za určitých podmínek. Logika, podle níž Komise postupuje, spočívá v tom, že pokud lze mít za to, že poskytovateli platebních služeb v důsledku jeho jednání či nečinnosti vznikla odpovědnost, může být právo na vrácení finančních prostředků odůvodněné. Taková situace nastane například tehdy, pokud spotřebitel utrpí škodu v důsledku selhání služby ověření IBAN/jména. Jiná situace, kdy by vzniklo právo na vrácení finančních prostředků, by nastala, pokud by se spotřebitel stal obětí podvodu, při němž by podvodník předstíral, že je zaměstnancem banky spotřebitele, například pomocí telefonního čísla nebo e-mailové adresy banky („podvod předstírání jiné identity“ nebo tzv. „spoofing“). V posledně uvedeném případě by poskytovatel platebních služeb, jehož bezpečnostní údaje a zaměstnanci by byli takto podvodně zneužiti, mohl být považován za oběť stejně jako spotřebitel. Ve stále větším počtu členských států však banky, které se oprávněně obávají dopadu takového podvodu na svou pověst a na důvěru spotřebitelů v bankovní systém, stále častěji volí v případě takových podvodných transakcí typu „spoofing“ cestu vrácení peněžních prostředků. Zdá se, že i některá rozhodnutí vnitrostátních soudů sledují stejný trend. Je však nezbytné připouštět určité výjimky a mít k dispozici ochranná opatření týkající se těchto práv na vrácení peněžních prostředků, zejména v případě hrubé nedbalosti ze strany spotřebitele nebo v případě, že je spotřebitel do podvodu zapojen.

Komise přikládá otázce podvodů mimořádný význam. Bude ve spolupráci s organizacemi spotřebitelů pozorně sledovat vývoj platebních podvodů a v případě potřeby bude připravena navrhnout úpravy právního rámce včetně dalšího rozšíření přesunu odpovědnosti. Komise předpokládá, že se každý účastník platebního řetězce, ať již soukromý nebo veřejný, regulovaný či nikoli, bude v plném rozsahu podílet na prevenci podvodů. Na tomto společném úsilí by se měli společně s regulovanými poskytovateli platebních služeb v plném rozsahu podílet i obchodníci, platební schémata, poskytovatelé technických služeb, operátoři mobilních sítí, internetové platformy a další, a v některých situacích by mohla i jim vzniknout odpovědnost.

3.5Snižování rizik a otázky související s hospodářskou soutěží 39

Po vstupu směrnice PSD2 v platnost vzrostl počet nebankovních poskytovatelů platebních služeb i jejich význam. Ti sice mohou nabízet platební služby v oblasti účtů, avšak na rozdíl od bank nesmějí poskytovat úvěry a pro získání licence musí zabezpečit finanční prostředky zákazníků u komerční banky. Platební instituce a instituce elektronických peněz tedy musí mít účet u komerční banky. Nabízení platebních služeb navíc vyžaduje přístup ke klíčovým platebním infrastrukturám, které zpracovávají a vypořádávají platby.

Platební instituce a instituce elektronických peněz se setkávají s problémy v oblasti „snižování rizik“ ze strany komerčních bank, jak to dokládá stanovisko orgánu EBA z ledna 2022 40 . Pokud jde o přístup k účtům komerčních bank, směrnice PSD2 sice vyžaduje, aby banky vysvětlily a odůvodnily každé odmítnutí poskytnout přístup k účtu platební instituci nebo instituci elektronických peněz, banky však často poskytují jen povrchní formální vysvětlení, případně sice přístup poskytnou, ale následně jej odvolají, přičemž směrnice PSD2 nevyžaduje, aby tento postup vysvětlily. To může způsobit vážné narušení činnosti platebních institucí a institucí elektronických peněz.

Nebankovním poskytovatelům platebních služeb navíc brání v přístupu k platebním infrastrukturám, které byly označeny členskými státy podle uvedené směrnice, i směrnice o neodvolatelnosti zúčtování 41 ve své současné podobě tím, že je nezmiňuje jako možné účastníky. To nutí platební instituce a instituce elektronických peněz k tomu, aby se ještě více spoléhaly na komerční banky, a to nejen kvůli ochraně peněžních prostředků zákazníků, ale také kvůli provádění plateb, což vytváří strukturální závislost nebankovních poskytovatelů platebních služeb na bankách a nerovné podmínky, které mnoho účastníků trhu odsuzuje.

Návrh Komise na revizi směrnice PSD2 proto obsahuje opatření k nápravě těchto nedostatků a k zajištění rovnějších podmínek. Požadavky na banky týkající se služeb v oblasti bankovních účtů poskytovaných nebankovním poskytovatelům platebních služeb budou značně zpřísněny, přičemž bude zaveden přísnější požadavek na vysvětlení odmítnutí, který se bude na rozdíl od směrnice PSD2 vztahovat i na ukončení poskytování služeb. Centrální banky budou rovněž moci poskytovat služby v oblasti účtů nebankovním poskytovatelům platebních služeb dle vlastního uvážení. Komise rovněž navrhuje změnu směrnice o neodvolatelnosti zúčtování tak, aby zahrnovala i platební instituce 42 jako možné účastníky vymezených platebních systémů. Revidovaná pravidla pro platby budou zahrnovat posílená pravidla pro přijímání platebních institucí za účastníky platebních systémů s náležitým posouzením rizik.

3.6Prosazování

Náležité prosazování má zásadní význam pro zajištění harmonizovaného provádění a uplatňování pravidel směrnice PSD2. Zásada úplné harmonizace vyžaduje, aby členské státy nezachovávaly ani nezaváděly jiná ustanovení než ta, která jsou uvedena ve směrnici PSD2. Pravidla uvedená ve směrnici PSD2 však různé zúčastněné strany na platebním trhu vykládají a uplatňují různě, a to navzdory skutečnosti, že existují nezávazné pokyny k výkladu, mimo jiné v rámci nástroje Otázky a odpovědi, stanovisek a pokynů orgánu EBA 43 . Dohled nad platebními institucemi je prováděn podle vnitrostátních zásad s příslušnými vnitrostátními orgány, které nesou odpovědnost v rámci své jurisdikce. Nerovné podmínky s možností regulatorní arbitráže se vyskytují v případě, že se poskytovatelé platebních služeb usadí v členském státě, který uplatňuje pravidla směrnice PSD2 způsobem, který je pro ně výhodný, a poskytují odtud přeshraniční služby jiným členským státům, které uplatňují přísnější výklad.

V této souvislosti je vhodné posílit donucovací pravomoci příslušných vnitrostátních orgánů, zejména v oblasti sankcí, a zajistit jednotné uplatňování pravidel EU pro platby na základě přeměny většiny pravidel směrnice PSD2 na přímo použitelné nařízení

3.7Další otázky

I.Menší platební instituce 44

Směrnice PSD2 umožňuje členským státům uplatňovat na menší platební instituce mírnější požadavky dohledu za předpokladu, že jsou dodrženy určité prahové hodnoty týkající se prováděných platebních transakcí 45 . Nebyly zjištěny žádné podstatné problémy související se současnou úrovní prahových hodnot, a Komise proto nemá žádný závažný důvod navrhovat změny těchto prahových hodnot; navrhuje však je aktualizovat s ohledem na inflaci a činit tak pravidelně i v budoucnu s využitím právních předpisů v přenesené pravomoci. 

II.Zjednodušení: sjednocení se službami elektronických peněz

Druhá směrnice o elektronických penězích (EMD2 46 ) obsahuje pravidla pro povolování institucí elektronických peněz a dohled nad nimi. Směrnice PSD2 obsahuje pravidla pro povolování platebních institucí a dohled nad nimi a stanoví práva, povinnosti a požadavky na transparentnost ve vztahu mezi všemi poskytovateli platebních služeb (včetně institucí elektronických peněz) a uživateli platebních služeb. Vzhledem k tomu, že platební transakce využívající elektronické peníze jsou již do značné míry regulovány směrnicí PSD2, je právní rámec platný pro instituce elektronických peněz a platební instituce již nyní přiměřeně soudržný. Licenční požadavky, zejména počáteční a průběžná výše kapitálu, a některé klíčové pojmy, jimiž se řídí podnikání v oblasti elektronických peněz, jako je vydávání elektronických peněz a distribuce a zpětná výměna elektronických peněz, jsou však v porovnání se službami poskytovanými platebními institucemi zcela odlišné. Orgány dohledu se setkávají s praktickými obtížemi při jasném vymezování obou těchto režimů a při odlišování produktů/služeb elektronických peněz od platebních služeb nabízených platebními institucemi. To vedlo k obavám ohledně regulatorní arbitráže a nerovných podmínek, jakož i k problémům souvisejícím s možným obcházením požadavků směrnice EMD2, kdy některé instituce vydávající elektronické peníze využívají podobnosti mezi platebními službami a službami elektronických peněz a žádají o povolení pouze jako platební instituce.

Získané zkušenosti nyní postačují k vyvození závěru, že je vhodné sloučit oba tyto režimy 47 do jediného právního předpisu a v co největší míře je harmonizovat, přičemž v odůvodněných případech bude i nadále ponechán prostor pro specifika. Tím se vyřeší obavy a výzvy týkající se vymezení obou těchto právních rámců, zejména ve fázi udělování licencí. Dále to zajistí vyšší stupeň harmonizace, zjednodušení a jednotného uplatňování právních požadavků na platební instituce a instituce elektronických peněz, zabrání regulatorní arbitráži, zajistí rovné podmínky a právní rámec, který obstojí i v budoucnu

4.ZÁVĚRY

S ohledem na výsledky zprávy o hodnocení směrnice PSD2 dospěla Komise na jedné straně k závěru, že cílené změny jsou nezbytné a včasné, ale na druhé straně by tyto změny měly představovat evoluci, avšak nikoli revoluci platebního rámce EU. V některých oblastech, například v oblasti působnosti právních předpisů nebo příplatků, nebyly zjištěny žádné důkazy svědčící o problémech, které by odůvodňovaly významné a okamžité změny; tato otázka však bude průběžně přezkoumávána, zejména pokud jde o provozovatele platebních systémů s ohledem na ustanovení o přezkumu uvedené v nařízení o digitální provozní odolnosti. V jiných oblastech, například v otevřeném bankovnictví, považuje Komise vzhledem k původnímu obsahu směrnice PSD2, investicím, které již byly vynaloženy na zavedení norem dle směrnice PSD2, a nákladům, které by s sebou zásadní změna těchto požadavků přinesla, za nezbytné upustit od veškerých možností spojených s významnými novými náklady na zavedení a/nebo nejistými výsledky.

Navrhované revize směrnice PSD2 představují balíček změn, které posílí fungování platebního trhu EU a podstatně posílí ochranu spotřebitele. Tyto změny jsou plně v souladu s cíli strategie Komise pro malé platby a doplňují probíhající iniciativy, jako je například legislativní návrh o okamžitých platbách a návrh o „otevřených financích“ („FIDA“), které Komise navrhuje současně se svými revizemi směrnice PSD2.

DODATEK 1

Ustanovení článku 108 směrnice (EU) 2015/2366

Doložka o přezkumu

„Do 13. ledna 2021 předloží Komise Evropskému parlamentu, Radě, ECB a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o uplatňování a dopadech této směrnice, a zejména o:

a) vhodnosti a dopadu pravidel o poplatcích stanovených v čl. 62 odst. 3, 4 a 5;

b) uplatňování čl. 2 odst. 3 a 4 včetně posouzení toho, zda hlavy III a IV mohou, je-li to technicky proveditelné, být v plném rozsahu uplatňovány na platební transakce uvedené ve zmíněných odstavcích;

c) přístupu k platebním systémům, zejména s ohledem na úroveň hospodářské soutěže;

d) vhodnosti a dopadu prahových hodnot pro platební transakce podle čl. 3 písm. l);

e) vhodnosti a dopadu prahových hodnot pro výjimku podle čl. 32 odst. 1 písm. a);

f) zda by s ohledem na vývoj bylo žádoucí jako doplněk k ustanovení článku 75 v souvislosti s platebními transakcemi, u kterých není předem známa částka a u nichž dochází k blokování peněžních prostředků, zavést maximální limity pro částku, kterou lze v těchto případech na platebním účtu plátce blokovat.

Spolu se zprávou může Komise předložit příslušný legislativní návrh.

DODATEK 2

Ustanovení čl. 58 odst. 2. nařízení (EU) 2022/2554 (nařízení o digitální provozní odolnosti)

„V souvislosti s přezkumem směrnice (EU) 2015/2366 Komise posoudí potřebu větší kybernetické odolnosti platebních systémů a činností zpracování plateb a vhodnost rozšíření oblasti působnosti tohoto nařízení na provozovatele platebních systémů a subjekty zapojené do činností zpracování plateb. Na základě tohoto posouzení předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu v rámci přezkumu směrnice (EU) 2015/2366 do 17. července 2023.

Na základě této zprávy o přezkumu a po konzultaci evropských orgánů dohledu, ECB a ESRB může Komise ve vhodných případech a v rámci legislativního návrhu, který může přijmout podle čl. 108 druhého pododstavce směrnice (EU) 2015/2366, předložit návrh na zajištění toho, aby všichni provozovatelé platebních systémů a subjekty zapojené do činností zpracování plateb podléhali náležitému dohledu, a to při zohlednění stávajícího dohledu ze strany centrální banky.“

(1)

Směrnice (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu.

(2)

Směrnice 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu.

(3)

Většina pravidel ve směrnici PSD2 je použitelná od ledna 2018, ale pravidla týkající se silného ověření klienta platí až od září 2019.

(4)

Zpráva o hodnocení je uvedena v příloze 5 posouzení dopadů, SWD 2023/231 final. Hodnocení vycházelo částečně ze zprávy smluvního dodavatele, společnosti VVA/CEPS, která je k dispozici na tomto odkazu .

(5)

  COM/2020/592 final ze dne 24. září 2020.

(6)

COM(2023) 366 final a COM(2023) 367 final.

(7)

ECB, Statistical Data Warehouse, Payments Statistics Report , červenec 2022.

(8)

Viz https://www.epicompany.eu/.

(9)

Údaje společnosti Juniper Research, převzaté portálem Statista . V EU neexistují žádné oficiální statistiky týkající se otevřeného bankovnictví.

(10)

Obvykle aplikační programovací rozhraní vzhledem k tomu, že drtivá většina poskytovatelů platebních služeb, kteří vedou účty, zvolila jako rozhraní otevřeného bankovnictví aplikační programovací rozhraní.

(11)

Podle zprávy smluvního dodavatele Komise, společnosti VVA/CEPS, činí jednorázové náklady na provádění více než 2 miliardy EUR.

(12)

V EU existují v zásadě dva hlavní standardy pro aplikační programovací rozhraní dle směrnice PSD2 (standard „Berlínské skupiny“ a standard „STET“).

(13)

  TISKOVÁ ZPRÁVA - Berlin Group is offering support to new European payment schemes (Berlínská skupina nabízí podporu nových evropských platebních schémat) (berlin-group.org)

(14)

Například režim přístupu k platebnímu účtu SEPA, o němž se v současné době diskutuje na trhu. SEPA Payment Account Access (Režim přístupu k platebnímu účtu SEPA) | Evropská rada pro platební styk  

(15)

S výjimkou případů, kdy jim jejich dozorový úřad z důvodů proporcionality udělí s ohledem na jejich obchodní model osvobození od povinnosti využívat vyhrazené rozhraní.

(16)

Viz Komisí předložený návrh nařízení o harmonizovaných pravidlech pro spravedlivý přístup k datům a jejich využívání (Akt o datech), COM(2022) 68 final ze dne 23. února 2022.

(17)

Tento oddíl reaguje na čl. 58 odst. 2 nařízení o digitální provozní odolnosti; viz dodatek 2.

(18)

Ty jsou spolu s dalšími kryptoaktivy, která nejsou vhodná pro použití jako platební prostředek, regulovány nařízením (EU) 2023/1114 ze dne 31. května 2023 o trzích kryptoaktiv.

(19)

Nařízení (EU) 2022/2554 ze dne 14. prosince 2022 o digitální provozní odolnosti finančního sektoru.

(20)

Jeden z článků směrnice PSD2, konkrétně článek 35, však stanoví požadavky na provozovatele platebních systémů.

(21)

Ustanovení čl. 58 odst. 2 nařízení o digitální provozní odolnosti. Viz dodatek 2.

(22)

Například směrnice MiFID (směrnice 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů) a nařízení o centrálních depozitářích cenných papírů (nařízení (EU) č. 909/2014) v oblasti cenných papírů.

(23)

Zejména s cílem zachovat spravedlivou hospodářskou soutěž s ohledem na bankomaty a zabránit tomu, aby obchodům rychle docházela hotovost.

(24)

Ustanovení čl. 3 písm. o) směrnice PSD2

(25)

Tento oddíl reaguje na čl. 108 písm. a) směrnice PSD2; viz dodatek 1.

(26)

Nařízení (EU) 2015/751 ze dne 29. dubna 2015 o mezibankovních poplatcích za karetní platební transakce.

(27)

Nařízení (EU) č. 260/2012 ze dne 14. března 2012, kterým se stanoví technické a obchodní požadavky pro úhrady a inkasa v eurech.

(28)

Tento oddíl reaguje na čl. 108 písm. b) směrnice PSD2; viz dodatek 1. „Třetími zeměmi“ se rozumí země mimo Evropský hospodářský prostor.

(29)

Nařízení (EU) 2021/1230, které obsahuje povinnosti v oblasti transparentnosti pro předpokládanou celkovou částku a platné poplatky za konverzi měny.

(30)

  https://www.fsb.org/wp-content/uploads/P131021-1.pdf .

(31)

Tento oddíl reaguje na čl. 108 písm. d) směrnice PSD2; viz dodatek 1.

(32)

Tento oddíl reaguje na čl. 108 písm. f) směrnice PSD2; viz dodatek 1.

(33)

Odpovědi na veřejnou konzultaci jsou k dispozici na tomto odkazu .

(34)

Evropský orgán pro bankovnictví, diskusní dokument o předběžných připomínkách EBA k vybraným údajům o platebních podvodech podle směrnice PSD2 oznámených tímto odvětvím, EBA/DP/2022/01, 17. ledna 2022.

(35)

Podle zprávy smluvního dodavatele, společnosti VVA/CEPS, se jednalo o jednorázové náklady na zavedení ve výši přes 5 miliard EUR, které však byly kompenzovány ročním snížením podvodů o téměř 1 miliardu EUR ročně.

(36)

Směrnice (EU) 2019/882 ze dne 17. dubna 2019 o požadavcích na přístupnost u výrobků a služeb.

(37)

Útvary Komise odhadují na základě údajů orgánu EBA hodnotu podvodů v oblasti sociálního inženýrství na 323 milionů EUR ročně. Viz posouzení dopadů připojené k návrhu Komise o okamžitých platbách, SWD(2022) 546 final.

(38)

Tyto služby, které existují na vnitrostátní úrovni v některých členských státech, upozorní plátce před dokončením platby na jakýkoli nesoulad mezi číslem účtu (IBAN) a jménem příjemce. Povinnost poskytovatelů platebních služeb nabízet takový systém je již navržena (ale pouze pro okamžité úhrady v eurech) v legislativním návrhu Komise týkajícím se okamžitých plateb (COM(2022) 546 final ze dne 26. 10. 2022).

(39)

Tento oddíl reaguje na čl. 108 písm. c) směrnice PSD2; viz dodatek 1.

(40)

EBA Opinion and annexed report on de-risking.pdf (Stanovisko EBA a přiložená zpráva o snižování rizik)(europa.eu)

(41)

Směrnice 98/26/ES ze dne 19. května 1998 o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a systémech vypořádání obchodů s cennými papíry, ve znění pozdějších předpisů.

(42)

Nikoli však instituce elektronických peněz, protože status instituce elektronických peněz bude v budoucím rámci sloučen se statusem platební instituce; viz bod 3.7 podbod ii) níže.

(43)

  Single Rulebook Q&A (Otázky a odpovědi k jednotnému souboru pravidel) | Evropský orgán pro bankovnictví (europa.eu)

(44)

Tento oddíl reaguje na čl. 108 písm. e) směrnice PSD2; viz dodatek 1.

(45)

Ustanovení čl. 108 písm. e) ve spojení s článkem 32 směrnice PSD2.

(46)

Směrnice 2009/110/ES ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností, ve znění pozdějších předpisů.

(47)

Viz zpráva Komise o provádění a dopadech směrnice 2009/110/ES , zejména o uplatňování obezřetnostních požadavků na instituce elektronických peněz.