EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 12.5.2023

COM(2023) 248 final

ZPRÁVA KOMISE

shromažďující konkrétní údaje týkající se platebních účtů z členských států požadované podle článku 27 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky

OBSAH 

1.    ÚVOD    

2.    DODRŽOVÁNÍ ČLÁNKŮ 4, 5 A 6 POSKYTOVATELI PLATEBNÍCH SLUŽEB    

3.    DODRŽOVÁNÍ POŽADAVKŮ NA ČLENSKÉ STÁTY PODLE ČLÁNKU 7, POKUD JDE O ZAJIŠTĚNÍ EXISTENCE SROVNÁVACÍCH INTERNETOVÝCH STRÁNEK    

4.    POČET PLATEBNÍCH ÚČTŮ, U NICHŽ BYLA PROVEDENA ZMĚNA, A PODÍL ŽÁDOSTÍ O ZMĚNU PLATEBNÍHO ÚČTU, KTERÉ BYLY ZAMÍTNUTY    

5.    POČET ÚVĚROVÝCH INSTITUCÍ NABÍZEJÍCÍCH PLATEBNÍ ÚČTY SE ZÁKLADNÍMI PRVKY, POČET TĚCHTO ÚČTŮ, KTERÉ BYLY OTEVŘENY, A POMĚR ŽÁDOSTÍ O PLATEBNÍ ÚČTY SE ZÁKLADNÍMI PRVKY, KTERÉ BYLY ZAMÍTNUTY    

6.    ZÁVĚR    

1.    ÚVOD

Směrnice o platebních účtech (dále jen „směrnice“) 1 vstoupila v platnost v září 2014. Členské státy měly právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí přijmout a zveřejnit do 18. září 2016. Podle článku 27 směrnice je Komise povinna vypracovat zprávu (poprvé do 18. září 2018 a poté každé dva roky) uvádějící informace o následujících skutečnostech:

1.dodržování článků 4, 5 a 6 poskytovateli platebních služeb;

2.dodržování požadavků na zajištění existence srovnávacích internetových stránek podle článku 7 členskými státy;

3.počtu platebních účtů, u nichž byla provedena změna, a podílu žádostí o změnu platebního účtu, které byly zamítnuty;

4.počtu úvěrových institucí nabízejících platební účet se základními prvky, počtu takových účtů, které byly otevřeny, a podílu žádostí o platební účty se základními prvky, které byly zamítnuty.

Jak je uvedeno v článku 27, tato zpráva vychází z informací poskytnutých členskými státy. V obdržených a nahlášených údajích však existují určité nedostatky (např. když nebyly informace v členském státě k dispozici). Dále se také mohly v členských státech lišit metodiky a zdroje shromažďování údajů, což může ztěžovat porovnání a posouzení údajů.

Tato zpráva je první zprávou podle článku 27 2 a zabývá se obdobím od roku 2016 do roku 2021. Kromě této zprávy Komise zároveň přijala zprávu o uplatňování směrnice, jak je vyžadováno podle článku 28.

2.DODRŽOVÁNÍ ČLÁNKŮ 4, 5 A 6 POSKYTOVATELI PLATEBNÍCH SLUŽEB

Kapitola II směrnice stanoví pravidla týkající se porovnatelnosti poplatků spojených s platebními účty. Jak je uvedeno v různých bodech odůvodnění, sleduje kapitola II dva cíle: zdokonalení a rozvoj vnitřního trhu v oblasti retailového bankovnictví a zároveň zajištění toho, aby spotřebitelé poplatkům rozuměli, a mohli tak porovnávat nabídky a činit informovaná rozhodnutí.

Prvním krokem k dosažení těchto dvou cílů je definování standardizované terminologie uvedené v článku 3 směrnice. Pomocí integrovaného a postupného přístupu mají nyní členské státy k dispozici seznam nejreprezentativnějších služeb, které jsou spojeny s platebním účtem a jsou zpoplatněny. Tyto standardizované pojmy rovněž slouží jako základ pro zbývající články kapitoly II v tom smyslu, že, aby splňovali požadavky příslušných článků kapitoly II, musí poskytovatelé platebních služeb používat dohodnuté standardizované pojmy.

V souladu s článkem 27 směrnice členské státy poskytly následující informace o článcích 4, 5 a 6, pokud jde o úroveň plnění povinností ze strany poskytovatelů platebních služeb.

a)Článek 4 (Sdělení informací o poplatcích a glosář)

Článek 4 směrnice stanoví, aby „poskytovatelé platebních služeb s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy o platebním účtu se spotřebitelem poskytli spotřebiteli na papíře nebo na jiném trvalém nosiči sdělení informací o poplatcích obsahující standardizované pojmy“ a „odpovídající poplatky za každou službu“, kterou poskytovatel nabízí. Článek 4, prostřednictvím prováděcího nařízení 3 , také stanoví přesná pravidla týkající se samotného formátu předkládaného sdělení informací o poplatcích a ukládá poskytovatelům platebních služeb povinnost zpřístupnit spotřebitelům glosář alespoň standardizovaných pojmů a souvisejících definic. Článek 4 také vyžaduje, aby poskytovatelé dali spotřebitelům sdělení informací o poplatcích a glosář kdykoliv k dispozici. Tyto dokumenty musí být v elektronické podobě na jejich internetových stránkách a v jejich prostorách. Dále toto ustanovení vyžaduje, aby poskytovatelé sdělení informací o poplatcích a glosář na žádost spotřebitele bezplatně zpřístupnili na papíře nebo na jiném trvalém nosiči.

Pokud jde o úroveň plnění povinnosti poskytovatelů platebních služeb poskytovat spotřebitelům s dostatečným předstihem sdělení informací o poplatcích (čl. 4 odst. 1), lze obecně říci, že poskytovatelé tuto povinnost plní. Vyplývá to buď z kontrol nebo průzkumů na místě (BG, FR, CY, LV, PT, SI), nebo ze skutečnosti, že nebyly obdrženy žádné stížnosti, což znamená, že poskytovatelé zřejmě tuto povinnost obecně plní (BE, CZ, DK, DE, EE, FR, HR, IT, LT, LU, HU, MT, NL, AT, PL, RO, SK, FI).

Pokud jde o úroveň plnění povinnosti poskytovatelů platebních služeb dát spotřebitelům k dispozici glosář alespoň standardizovaných pojmů (čl. 4 odst. 4), lze obecně říci, že poskytovatelé tuto povinnost plní. Vyplývá to buď z kontrol nebo průzkumů na místě (BG, FR, CY, LV, PT, SI), nebo ze skutečnosti, že nebyly obdrženy žádné stížnosti, což znamená, že poskytovatelé platebních služeb zřejmě tuto povinnost obecně plní (BE, CZ, DK, DE, EE, HR, IT, LT, LU, HU, MT, NL, AT, PL, SK, FI).

Pokud jde o úroveň plnění požadavku, aby poskytovatelé platebních služeb kdykoliv dali spotřebitelům (a osobám, které nejsou klienty) k dispozici na svých internetových stránkách a v jejich prostorách sdělení informací o poplatcích a glosář (čl. 4 odst. 5), lze obecně říci, že poskytovatelé tuto povinnost plní. Vyplývá to buď z kontrol nebo průzkumů na místě (BG, FR, CY, LV, PT, SI), nebo ze skutečnosti, že nebyly obdrženy žádné stížnosti, což znamená, že poskytovatelé platebních služeb zřejmě tuto povinnost obecně plní (BE, CZ, DK, DE, EE, HR, IT, LT, LU, HU, MT, NL, AT, PL, SK, FI).

b)Článek 5 (Výpis poplatků)

Článek 5 směrnice stanoví povinnost týkající se poskytování výpisu poplatků. V souladu s tím Komise přijala prováděcí nařízení 4 , které stanoví standardizovaný formát výpisu poplatků a jeho společný symbol. Článek 5 stanoví, aby poskytovatelé platebních služeb spotřebiteli bezplatně a alespoň jednou ročně poskytli výpis všech poplatků účtovaných za služby spojené s platebním účtem.

Pokud jde o úroveň plnění povinnosti poskytovatelů platebních služeb poskytovat bezplatně a alespoň jednou ročně výpis všech účtovaných poplatků (čl. 5 odst. 1), lze obecně říci, že poskytovatelé tuto povinnost plní. Vyplývá to buď z kontrol nebo průzkumů na místě (AT, SI), nebo ze skutečnosti, že nebyly obdrženy žádné stížnosti, což znamená, že poskytovatelé zřejmě tuto povinnost obecně plní (BE, BG, CZ, DK, DE, EE, IE, EL, FR, HR, IT, CY, LV, LT, LU, HU, MT, NL, PL, SK, FI).

Většina členských států Komisi informovala, že nebyla přijata žádná donucovací opatření na základě porušování článku 5. Několik členských států (DE, IE, FR, HU, NL) poukázalo na počáteční problémy v době okolo data provedení. V těchto případech byla příslušným poskytovatelům služeb vydána upozornění na ochranu spotřebitele s výzvou k neprodlenému zajištění souladu s ustanoveními příslušného právního předpisu. Irsko vysvětlilo, že přestože některé retailové úvěrové instituce měly problémy s dodržením termínu 31. října 2019 kvůli omezením v systémové či IT oblasti, byla zavedena náhradní řešení a systémové opravy, a tak doposud nebyla přijata žádná donucovací opatření. Nizozemsko vysvětlilo, že se rozhodlo jednat s poskytovateli platebních služeb neformálním způsobem (bez formálních donucovacích opatření). Portugalsko v roce 2019 vydalo 227 konkrétních příkazů 115 poskytovatelům platebních služeb z důvodu nedodržení článku 5; zjištěné nesrovnalosti a nesoulady se týkaly zejména pravidel pro předkládání výpisu poplatků a požadavků na jeho vzor a vyplnění. Česko vysvětlilo, že v roce 2019 jedna z poboček zahraniční banky neposkytla spotřebitelům výpis poplatků do konce února; důvodem byly technické potíže. Začátkem července, během šetření České národní banky, byl výpis zaslán všem klientům této pobočky.

c)Článek 6: Informace pro spotřebitele

Článek 6 směrnice ukládá poskytovatelům platebních služeb povinnost, aby ve svých smluvních, obchodních a marketingových informacích pro spotřebitele používali v příslušných případech standardizované pojmy. Poskytovatelé platebních služeb jsou oprávněni ve sdělení informací o poplatcích a ve výpisu poplatků používat obchodní značky za předpokladu, že jsou tyto obchodní značky použity jako doplňkové označení těchto služeb.

Pokud jde o úroveň plnění povinnosti poskytovatelů platebních služeb používat ve smluvních, obchodních a marketingových informacích pro spotřebitele standardizované pojmy (čl. 6 odst. 1), zdá se, že poskytovatelé tuto povinnost obecně plní. Vyplývá to buď z kontrol nebo průzkumů na místě (CY), nebo ze skutečnosti, že nebyly obdrženy žádné stížnosti, což znamená, že poskytovatelé zřejmě tuto povinnost obecně plní (BE, BG, CZ, DK, DE, EE, EL, FR, HR, LV, LT, LU, HU, MT, NL, AT, PL, SI, SK, FI). Kypr uvedl, že podle výsledku průzkumu pouze dvě banky oznámily, že práce stále probíhají a že očekávají úplné splnění požadavků článku 6 do konce roku 2022.

Pokud jde o to, jak často poskytovatelé platebních služeb uvádějí ve sdělení informací o poplatcích a ve výpisu poplatků svou obchodní značku, lze obecně říci, že poskytovatelé obchodní značku poměrně často uvádějí.

Pokud jde o informace o případných donucovacích opatřeních na základě porušení článku 6 směrnice, všechny členské státy, které na tuto otázku odpověděly, uvedly, že k takovým opatřením nedošlo. Francie uvedla, že zaznamenala menší nesrovnalosti (tj. používání nestandardizovaných pojmů, používání odlišných pojmů pro stejnou službu v různých dokumentech atd.), což může spotřebitele mást. Nebyly však uloženy žádné sankce, protože tato porušení byla považována za nepodstatná.

3.DODRŽOVÁNÍ POŽADAVKŮ NA ČLENSKÉ STÁTY PODLE ČLÁNKU 7, POKUD JDE O ZAJIŠTĚNÍ EXISTENCE SROVNÁVACÍCH INTERNETOVÝCH STRÁNEK

Článek 7 směrnice ukládá členským státům povinnost zajistit, aby spotřebitelé měli bezplatný přístup alespoň k jedné internetové stránce porovnávající poplatky, které poskytovatelé platebních služeb účtují přinejmenším za služby zahrnuté do vnitrostátního seznamu nejreprezentativnějších zpoplatněných služeb spojených s platebním účtem. Tento článek také stanoví, že srovnávací internetová stránka může být provozována soukromým subjektem nebo veřejným orgánem a že musí být provozována nezávisle. Musí rovněž: uvádět svého vlastníka; stanovit jasná a objektivní kritéria, z nichž porovnání vychází; používat jednoduchá a jednoznačná vyjádření; být aktuální; pokrývat významnou část trhu a nabízet účinný postup pro nahlášení nesprávných informací o zveřejněných poplatcích.

Od ledna 2021 mají téměř všechny členské státy 5 v provozu alespoň jednu srovnávací internetovou stránku, jak vyžaduje článek 7. Velká většina členských států pověřila sestavením a následnou aktualizací tabulky veřejný orgán 6 .

4.POČET PLATEBNÍCH ÚČTŮ, U NICHŽ BYLA PROVEDENA ZMĚNA, A PODÍL ŽÁDOSTÍ O ZMĚNU PLATEBNÍHO ÚČTU, KTERÉ BYLY ZAMÍTNUTY

a)Platební účty, u nichž byla provedena změna

S cílem usnadnit změny platebních účtů ukládá článek 10 směrnice členským státům povinnost zajistit, aby poskytovatelé platebních služeb v členském státě poskytovali jasnou a rychlou službu změny účtu.

Níže uvedená tabulka obsahuje informace poskytnuté členskými státy o počtu platebních účtů, u nichž byla v období 2016–2021 provedena změna. Ne všechny informace jsou ve všech členských státech dostupné, a tudíž má tabulka určité mezery. Zejména údaje za rok 2021 nebyly v době shromažďování údajů za všechny členské státy ještě k dispozici. Obdobně platí, že vzhledem k opožděnému provádění směrnice v některých členských státech nemusela být služba změny účtu v roce 2016 nebo 2017 k dispozici nebo za tyto roky nebyly shromážděny údaje. Kromě toho nebyly v některých členských zemích údaje shromažďovány vždy na roční bázi, ale spíše za delší období.

Poskytnuté údaje navíc nemusí být plně srovnatelné vzhledem k rozdílným metodám shromažďování údajů. Například v některých členských státech mají úvěrové instituce povinnost vykazovat údaje pravidelně (nebo ad hoc). V jiných členských státech však mohou být údaje shromažďovány pouze na dobrovolném základě nebo pouze od vzorku úvěrových institucí. Navíc mohou v některých případech údaje poskytnuté některými členskými státy za rok 2016 zahrnovat i změny účtu, k nimž došlo během tohoto roku v měsících před vstupem směrnice v platnost (např. pokud v těchto členských státech existovala podobná služba změny účtu již před provedením směrnice). Ze všech těchto důvodů je obtížné vyvodit jasné závěry.

 Tabulka 1: Počet ročních změn platebního účtu 7

Na základě dostupných údajů tabulka ukazuje, že mezi členskými státy existují velké rozdíly. V některých členských státech došlo k významnému počtu změn účtu (např. Dánsko či Francie), v některých případech s rostoucí tendencí; v jiných jsou však počty velmi nízké (např. Bulharsko, Řecko, Kypr, Malta, Portugalsko či Rumunsko). 8

b)Počet (a podíl) zamítnutých žádostí o změnu platebního účtu

Členské státy poskytly informace uvedené v následující tabulce týkající se počtu žádostí o změnu platebního účtu, které byly zamítnuty v období 2016–2021. Podíly byly vypočteny na základě počtu uskutečněných změn a počtu zamítnutých žádostí o změnu platebního účtu jako procento z celkového počtu žádostí 9 . Podobně jako výše nejsou informace o počtu zamítnutých žádostí o změnu platebního účtu úplné. V některých členských státech se navíc údaje o zamítnutých žádostech vůbec neshromažďují. Poskytnuté údaje navíc opět nemusí být plně srovnatelné vzhledem k rozdílným metodám shromažďování údajů používaným členskými státy.

Tabulka 2: Počet a podíl žádostí o změnu platebního účtu, které byly zamítnuty 10

Počet zamítnutí se v případě žádostí o změnu platebního účtu zdá být obecně nízký. Zdá se však, že mezi jednotlivými členskými státy existují podstatné rozdíly, přičemž jen některé vykazují vysoké počty (např. Španělsko, Maďarsko či Rumunsko). I když by úvěrové instituce v zásadě neměly žádnou změnu platebního účtu odmítnout, mohou odmítnout zrušení platebního účtu v případě existence neuhrazeného závazku 11 . Další případy by se mohly týkat neúplných nebo nesprávných žádostí o změnu platebního účtu.

5.POČET ÚVĚROVÝCH INSTITUCÍ NABÍZEJÍCÍCH PLATEBNÍ ÚČTY SE ZÁKLADNÍMI PRVKY, POČET TĚCHTO ÚČTŮ, KTERÉ BYLY OTEVŘENY, A POMĚR ŽÁDOSTÍ O PLATEBNÍ ÚČTY SE ZÁKLADNÍMI PRVKY, KTERÉ BYLY ZAMÍTNUTY

S cílem podpořit finanční začlenění zavádí článek 16 směrnice právo na přístup k platebnímu účtu se základními prvky pro všechny spotřebitele, kteří oprávněně pobývají v EU. Platební účty se základními prvky musí spotřebitelům nabízet všechny úvěrové instituce nebo dostatečný počet úvěrových institucí, aby bylo zaručeno, že k nim budou mít přístup všichni spotřebitelé na jejich území.

a)Počet úvěrových institucí nabízejících platební účty se základními prostředky

Ve většině členských států musí všechny úvěrové instituce, které poskytují standardní platební účty, nabízet platební účty se základními prvky. V ostatních členských státech (viz tabulka níže) jsou platební účty se základními prvky povinny nabízet pouze některé úvěrové instituce, tj. ty, které splňují specifická kritéria stanovená jednotlivými členskými státy. Zdá se však, že ve všech těchto členských státech mají povinné úvěrové instituce obecně velký podíl na trhu z hlediska počtu platebních účtů.

Tabulka 3: Členské státy 12 , kde platební účty se základními prvky nabízejí jen některé úvěrové instituce

b)Počet platebních účtů se základními prvky

Informace o počtu platebních účtů se základními prvky poskytnuté členskými státy a uvedené v tabulce níže nejsou pro některé roky úplné. Kromě toho v některých členských státech nemusejí úvěrové instituce rozlišovat mezi standardním platebním účtem a platebním účtem se základními prvky, a tudíž údaje o platebních účtech se základními prvky neexistují. Stejně tak nemusí být informace vždy srovnatelné kvůli rozdílným metodám shromažďování údajů. Kromě toho je nedostatek srovnatelnosti způsoben i skutečností, že v některých členských státech nabízejí platební účty se základními prvky jako zvláštní produkt pouze některé úvěrové instituce, zatímco jiné úvěrové instituce různé typy účtů nerozlišují. V těchto zemích tedy údaje zahrnují pouze platební účet se základními prvky nabízený jako zvláštní produkt. V důsledku toho je opět obtížné vyvodit jednoznačné závěry.

Tabulka 4: Počet platebních účtů se základními prvky 13

Z informací uvedených v tabulce vyplývá, že ve sledovaném období byl otevřen značný počet platebních účtů se základními prvky. Například v některých členských státech, které měly dříve vyšší procento obyvatelstva bez platebního účtu (např. Česko, Kypr, Řecko, Litva), došlo k výraznému nárůstu využívání. V některých dalších státech (např. Bulharsko, Chorvatsko, Lotyšsko, Polsko a Rumunsko) však byla míra využití poměrně nízká 14 .

c)Počet (a podíl) žádostí o platební účty se základními prvky, které byly zamítnuty

Údaje o počtu žádostí o platební účty se základními prvky, které byly zamítnuty, byly získány členskými státy (viz tabulka níže). Podíly byly vypočteny na základě počtu otevřených platebních účtů se základními prvky a počtu zamítnutých žádostí o tyto účty jako podíl z celkového počtu žádostí 15 . Na údaje se vztahují stejné výhrady jako předtím: ne všechny informace jsou k dispozici a údaje nemusí být plně srovnatelné.

Tabulka 5: Počet a podíl žádostí o platební účet se základními prvky, které byly zamítnuty 16

Z údajů vyplývá, že míra zamítnutí žádostí o platební účet se základními prvky je obecně velmi nízká a v malém počtu členských států (např. v Bulharsku či ve Francii) nebylo zaznamenáno vůbec žádné zamítnutí 17 . V několika členských státech však existuje mírně vyšší míra zamítnutí, přičemž v jednom členském státě (Lotyšsko) se tato míra zdá být obzvláště vysoká.

6.ZÁVĚR

Vzhledem k časovému rozmezí shromážděných údajů a rozdílům v metodách shromažďování údajů je obtížné vyvodit konečné závěry o dopadu směrnice v praxi. Zpráva však potvrzuje, že všechna hlavní opatření směrnice týkající se transparentnosti a porovnatelnosti, služby změny účtu a práva na platební účet se základními prvky byla obecně zavedena.

S výhradou nedostatků v údajích a rozdílných metod shromažďování údajů se zdá, že údaje naznačují, že v některých členských státech došlo k významnému počtu změn platebního účtu, přičemž – v některých případech – jde o rostoucí trend. V ostatních členských státech jsou však tyto údaje velmi nízké. Počet zamítnutí žádostí o změnu platebního účtu se zdá být celkově nízký, i když v několika málo členských státech je vysoký.

Pokud jde o platební účty se základními prvky, údaje ukazují, že ve většině členských států musí všechny úvěrové instituce, které poskytují standardní platební účty, nabízet platební účty se základními prvky. V ostatních členských státech jsou však platební účty se základními prvky povinny nabízet pouze některé úvěrové instituce, tj. ty, které splňují specifická kritéria stanovená jednotlivými členskými státy. V těchto posledně jmenovaných případech se však zdá, že povinné úvěrové instituce mají celkově velký podíl na trhu. Kromě toho z údajů vyplývá, že během sledovaného období byl otevřen značný počet platebních účtů se základními prvky, i když v některých členských státech jich bylo jen velmi malé množství. V některých členských státech s dříve vyšším podílem obyvatel bez bankovního účtu však došlo k významnému nárůstu využívání. Míra zamítnutí žádostí o platební účet se základními prvky se zdá být obecně velmi nízká. V několika členských státech však existuje mírně vyšší míra zamítnutí, přičemž v jednom členském státě se tato míra zdá být obzvláště vysoká.

Aby byla do budoucna zajištěna úplnější dostupnost a srovnatelnost údajů, pracuje Komise s členskými státy na dohodě o příslušných souborech údajů, které mají být shromažďovány/poskytovány.

(1)

     Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU ze dne 23. července 2014 o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 214).

(2)

     Tato zpráva musela být částečně odložena, aby bylo zajištěno, že budou k dispozici příslušné údaje, protože většina členských států měla při provádění směrnice zpoždění. Akty v přenesené pravomoci (prováděcí technické normy a regulační technické normy), které mají zásadní význam pro provádění požadavků směrnice na transparentnost, byly navíc přijaty se zpožděním a vstoupily v platnost až v říjnu 2018.

(3)

   Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/34 ze dne 28. září 2017, kterým se stanoví prováděcí technické normy, pokud jde o standardizovaný formát sdělení informací o poplatcích a jeho společný symbol podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU, C/2017/6456 (Úř. věst. L 6, 11.1.2018, s. 37).

(4)

   Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/33 ze dne 28. září 2017, kterým se stanoví prováděcí technické normy, pokud jde o standardizovaný formát výpisu poplatků a jeho společný symbol podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU, C/2017/6453 (Úř. věst. L 6, 11.1.2018, s. 26).

(5)

   Pokud jde o Německo, Komise situaci sleduje poté, co byl na jeho srovnávací internetové stránky podán návrh soudního zákazu ze strany místního sdružení spotřebitelů.

(6)

   V Česku, Německu a Nizozemsku provozuje srovnávací internetové stránky vždy soukromý subjekt. Polsko má dvě vyhovující srovnávací internetové stránky, z nichž jedna má soukromého provozovatele. Zbývající státy mají srovnávací internetovou stránku provozovanou veřejně.

(7)

   Údaje za Estonsko se vztahují k období od 10. 1. 2017 do 31. 7. 2018 a od 1. 8. 2018 do 31. 7. 2020. Údaje za Německo se vztahují k období od 18. 9. 2016 do 30. 6. 2018 a k roku 2019. Pro výpočet celkového počtu změn platebního účtu za rok byly údaje shromážděné za období delší než jeden rok (např. v Estonsku a Německu) rozděleny poměrně na jednotlivé roky.

(8)

     Na míru změn účtu může mít vliv řada faktorů. Služba změny účtu se například vztahuje na platební účty, ale nikoliv na jiné finanční produkty (např. hypoteční úvěry a investice), s nimiž může být platební účet spojen. Kromě toho mohou mít spotřebitelé o službě pouze omezené povědomí a nemusejí být o ní vždy informováni – nebo mohou být dokonce od jejího využívání odrazováni. Mezi další možné důvody patří nedostatečná finanční gramotnost a předpoklad, že změna účtu by vedla pouze k omezeným úsporám; přání zachovat si své číslo bankovního účtu a riziko, že by platby mohly přijít jinam. (Podrobnosti viz zpráva podle článku 28).

(9)

   Případné stažení žádostí nebylo možné zohlednit (vzhledem k nedostatku údajů).

(10)

   Údaje za Estonsko se vztahují k období od 10. 1. 2017 do 31. 7. 2018 a od 1. 8. 2018 do 31. 7. 2020. Údaje za Německo se vztahují k období od 18. 9. 2016 do 30. 6. 2018 a k roku 2019. Pro výpočet celkového počtu změn platebního účtu za rok byly údaje shromážděné za období delší než jeden rok (např. v Estonsku a Německu) rozděleny poměrně na jednotlivé roky.

(11)

     V čl. 10 odst. 4 písm. e) směrnice o platebních účtech se uvádí, že převádějící poskytovatel platebních služeb ke dni určenému ve zmocnění zruší příslušný platební účet, pokud spotřebitel nemá v souvislosti s tímto platebním účtem žádné neuhrazené závazky a pokud byly dokončeny úkony uvedené v písmenech a), b) a d).

(12)

   Na Slovensku tuto povinnost mají pouze úvěrové instituce, které v rámci své obchodní činnosti poskytují spotřebitelům veškeré bankovní služby spojené s platebním účtem se základními prvky. Pokud například úvěrová instituce tyto služby poskytuje, avšak pouze podnikatelským klientům, pak tato úvěrová instituce zmíněnou povinnost nemá. V případě některých čistě internetových bank, které nemají fyzické pobočky, tyto banky zmíněnou povinnost rovněž nemají, pokud neposkytují výběry hotovosti na přepážkách fyzických bankovních poboček.

(13)

   Údaje za Kypr se vztahují k období od 1. 7. 2017 do 31. 5. 2018 a k rokům 2019, 2020 a 2021 a většina z nich vyplývá z reklasifikace ze stávajících základních platebních účtů do kategorie platebních účtů se základními prvky z podnětu banky. Údaje za Estonsko se vztahují k období od 10. 1. 2017 do 31. 7. 2018 a od 1. 8. 2018 do 31. 7. 2020. Údaje za Německo se vztahují k období od 18. 9. 2016 do 30. 6. 2018 a k roku 2019. Pro výpočet celkového počtu platebních účtů se základními prvky za rok byly údaje shromážděné za období delší než jeden rok (např. v Estonsku a Německu) rozděleny poměrně na jednotlivé roky.

(14)

     Relativně nízký počet platebních účtů se základními prvky lze vysvětlit řadou různých důvodů. Za prvé, procento lidí s bankovním účtem bylo v mnoha členských státech velmi vysoké již v době přijetí směrnice o platebních účtech. Za druhé, některé členské státy již podobné nástroje měly. Za třetí, vzhledem k tomu, že standardní účty (včetně bezplatných online účtů) jsou vysoce dostupné, nemusejí být platební účty se základními prvky relevantní pro spotřebitele, kteří mají k těmto účtům přístup. Dalším důvodem nízké míry využití by mohla být i nedostatečná informovanost spotřebitelů. (Podrobnosti viz zpráva podle článku 28).

(15)

   Případná stažení žádostí nebyla zohledněna (kvůli nedostatku údajů).

(16)

   Údaje za Kypr se vztahují k období od 1. 7. 2017 do 31. 5. 2018 a k rokům 2019, 2020 a 2021 a podíly byly vypočteny na základě nových žádostí bez zohlednění případných reklasifikací nebo konverzí na platební účty se základními prvky. Údaje za Estonsko se vztahují k období od 10. 1. 2017 do 31. 7. 2018 a od 1. 8. 2018 do 31. 7. 2020. Údaje za Německo se vztahují k období od 18. 9. 2016 do 30. 6. 2018 a k roku 2019. Pro výpočet celkového počtu zamítnutých žádostí o platební účty se základními prvky za rok byly údaje shromážděné za období delší než jeden rok (např. v Estonsku a Německu) rozděleny poměrně na jednotlivé roky. Údaje za Lotyšsko rovněž odrážejí informace o platebních účtech se základními prvky zrušených z podnětu spotřebitele.

(17)

     Například ve Francii je míra zamítnutí 0 %. V tomto členském státě existuje mechanismus pro určení konkrétní úvěrové instituce, která poskytne platební účet se základními prvky spotřebiteli, jehož žádosti o tento účet byly zamítnuty.