Stanovisko Evropského výboru regionů Digitální soudržnost

(2022/C 498/08)

Zpravodaj: Gaetano ARMAO (IT/ELS), místopředseda a člen rady regionu Sicílie

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ (VR),

Úvod

1.

již od počátku opakuje, že hospodářská, sociální a územní soudržnost je jedním z hlavních cílů uvedených ve Smlouvě o fungování Evropské unie (článek 174)za účelem dosažení harmonického a vyváženého rozvoje v celé Evropské unii (EU) a v jejích regionech;

2.

zdůrazňuje, že pojetí „digitální soudržnosti“ vyžaduje uznání zásadní úlohy technologie v našem životě, a žádá, aby byly cíle soudržnosti začleněny do digitálních práv, zásad a politik EU a aby byl článek 175 SFEU v tomto smyslu revidován;

3.

připomíná, že Evropský výbor regionů (VR) ve zprávě o Výročním regionálním a místním barometru EU za rok 2021 vyzdvihl digitální soudržnost jako klíčový prvek při vytváření inkluzivních společností v EU, když uvedl, že „digitální soudržnost“ je dalším důležitým rozměrem tradiční koncepce hospodářské, sociální a územní soudržnosti zakotvené ve Smlouvě o EU (1). Digitalizace může pomoci snižovat sociální a územní nerovnosti, neboť lze díky ní oslovit občany, kteří by jinak byli z určitých služeb vyloučeni nebo by jim služby byly poskytovány nedostatečně;

4.

připomíná, že pojetí digitální soudržnosti (2) a to, co je konkrétně zapotřebí k jejímu dosažení, jak je uvedeno v nedávné významné prognostické studii Evropského výboru regionů (3), znamenají, že každý občan v Evropě bude mít přijatelný přístup k internetu a digitálním službám a že bude posílena nezávislost a odolnost digitální infrastruktury EU;

5.

zdůrazňuje, že EU musí usilovat o to, aby byla digitální transformace co nejpřístupnější pro všechny občany EU, a věnovat zvláštní pozornost pomoci méně rozvinutým regionům a také regionům, které jsou trvale znevýhodněny přírodními nebo demografickými podmínkami, jako jsou souostroví, nejvzdálenější, ostrovní, přeshraniční a horské regiony, aby se s ohledem na jejich specifické problémy a význam vzájemné spolupráce urychlila jejich digitální transformace a současně maximalizovaly jejich přednosti;

6.

uznává, že ačkoli je technologie klíčovým nástrojem, jenž nám pomůže přizpůsobit se náročným situacím, které mají dopad na všechny složky společnosti, zvýraznila význačná úloha digitální technologie při reakci na onemocnění COVID-19 a budování odolnosti proti němu nedostatky v digitální infrastruktuře a gramotnosti a dále prohloubila digitální propast v EU;

Nadcházející výzvy

7.

připomíná, že termín „digitální propast“ odkazuje na různou míru přístupu k informačním a komunikačním technologiím a jejich využívání, konkrétně pak na rozdíly v přístupu k digitálním službám založeným na internetu (4). Zdůrazňuje, že vysokorychlostní připojení pro každého v Evropské unii od měst až po venkovské a odlehlé oblasti musí být službou obecného zájmu a jako k takové je k němu třeba přistupovat;

8.

zdůrazňuje, že digitální formy komunikace vytvářejí rovněž nové výzvy pro demokratické procesy. Pro mnoho lidí jsou hlavním zdrojem zpráv sociální média, jejichž provozovatelé jen zřídka ověřují fakta. Digitální diskuse v sociálních médiích mohou vést k polarizaci a fragmentaci společnosti. Možnosti ovlivňování – zejména používáním algoritmů, které usměrňují chování uživatelů – jsou značné;

9.

zdůrazňuje, že v rámci digitální soudržnosti je nutné se zabývat důvody prohlubující se digitální propasti v EU a problémy, které mají regiony, jež navzdory snaze o překlenutí digitální propasti stále zaostávají, a to i přestože se prohlubování digitální propasti oficiálně nepovažuje za hrozbu pro soudržnost EU;

10.

zdůrazňuje, že nejvzdálenější, ostrovní, přeshraniční regiony a horské regiony a regiony, které čelí demografickým výzvám (5), mají zvláštní zeměpisné, ekonomické, demografické a sociální charakteristiky, které s sebou nesou jedinečné výzvy. Mezi tyto charakteristiky patří omezená velikost (rozlohou, hustotou obyvatelstva, rozsahem ekonomiky), omezený místní trh a potíže při dosahování úspor z rozsahu, vysoké náklady na dopravu, špatně rozvinuté meziodvětvové vztahy, nedostatky v podnikatelských dovednostech, infrastruktuře a nabídce služeb pro podniky (v porovnání s pevninou) a méně sociálních a školicích služeb pro občany. Souostroví s dvojí nebo trojí ostrovní povahou kromě toho čelí daleko větší zátěži, jak upřesňuje nejnovější zpráva Evropského parlamentu Ostrovy a politika soudržnosti: současná situace a budoucí výzvy (6);

11.

je znepokojen tím, že stávající digitální propasti se nezmenšují, ale naopak prohlubují v těchto klíčových aspektech digitální transformace v EU (7): — údaje o úrovni základních digitálních dovedností nejsou na místní a regionální úrovni k dispozici. Místo toho se jako zástupný ukazatel používá schopnost jednotlivců denně používat internet. Zatímco v některých západních členských státech EU (DE, SE, NL, BE) probíhá odstraňování digitální propasti mezi městskými oblastmi a venkovem, pokud jde o digitální dovednosti, v jiných členských státech je tato propast stále značná, — v oblasti konektivity a digitální infrastruktury venkovské oblasti stále zaostávají, pokud jde o pokrytí přístupovou sítí nové generace (NGA) a o celkové pokrytí domácností sítěmi s vysokou kapacitou, — digitální transformace podniků se měří počtem tzv. jednorožců (začínajícího podniku, jehož celková tržní hodnota překračuje 1 miliardu USD) sídlících v EU. Ukazuje se, že tyto podniky jsou soustředěny převážně v kontinentální části Evropy a v regionech hlavních měst, — mezi lety 2019 a 2020 se zvětšila propast v digitalizaci veřejných služeb mezi osobami žijícími v městech a osobami žijícími v městských oblastech, — nelze opomenout specifickou situaci nejvzdálenějších regionů, jejichž jedinečná a složitá situace, jež je uznána v článku 349 SFEU, vyžaduje, aby byly evropské politiky přizpůsobeny jejich specifickým podmínkám, a to nejen v zájmu respektování zásady hospodářské a sociální soudržnosti, ale i v zájmu soudržnosti digitální;

12.

konstatuje, že rozsah opatření, která je třeba přijmout v zájmu řešení digitální propasti, přesahuje několik oblastí politiky, a proto je digitální soudržnost horizontálním úsilím. Vítá tedy, že na Konferenci o budoucnosti Evropy bylo uznáno, že digitální soudržnost doplňuje hospodářskou, sociální a územní soudržnost (8). Má za to, že digitální soudržnost je součástí hospodářské, sociální a územní soudržnosti a je třeba k ní přistupovat jako ke službě obecného zájmu;

13.

upozorňuje na to, že digitální propast má dopad na služby poskytované na místní úrovni v těchto oblastech: — zdravotní péče – nedostatečný přístup ke službám elektronického zdravotnictví, nižší povědomí mezi nepřipojenými lidmi o onemocnění COVID-19 a případných budoucích pandemiích a jejich větší vystavení těmto onemocněním, — vzdělávání – nerovný přístup ke vzdělávacím zdrojům, zastavení vzdělávacího procesu, studenti mají potíže se získáváním technologické podpory ve své rodině, — další klíčové služby – nárůst případů finančního vyloučení kvůli směřování k bezhotovostní společnosti, občané, kteří nejsou připojeni, mají omezený přístup k veřejným výhodám kvůli tomu, že tyto služby jsou pouze digitální. Sociálně-ekonomické podmínky – prohlubující se sociálně-ekonomická propast mezi těmi, kteří by mohli pracovat na dálku prostřednictvím digitálních prostředků, a těmi, kteří by takto pracovat nemohli, — nárůst sociálního vyloučení – digitální propast by mohla bránit lidem účastnit se sociálních iniciativ, které probíhají on-line, a vykonávat svá demokratická práva;

14.

při navrhování digitálních služeb by orgány veřejné správy a další organizace poskytující digitální služby měly brát v potaz potřebu přístupnosti pro osoby s nějakou formou smyslové poruchy nebo s mezerami v digitálních dovednostech a zajistit, aby tyto služby byly přístupné z připojení s omezeními u přístupové infrastruktury;

15.

považuje za politováníhodné, že začlenění zásady digitální soudržnosti s cílem zajistit, aby žádný region nebo jednotlivec nezůstal opomenut, pokud jde o konektivitu a přístupnost, nebylo formálně součástí návrhu Komise týkajícího se evropského prohlášení o digitálních právech a zásadách pro digitální dekádu (9);

16.

vítá cílená opatření, jako je nedávná změna obecného nařízení o blokových výjimkách, změna ustanovení o poskytování státní podpory pevným širokopásmovým sítím a probíhající revize pokynů pro širokopásmové sítě. VR nicméně žádá o vyjasnění uplatňování pravidel státní podpory na digitální infrastrukturu a o jejich další zjednodušení (10);

17.

poukazuje na to, že cíleným využíváním digitálních řešení lze dosáhnout větších úspor emisí CO2. Velkou výzvou je však rostoucí spotřeba energie datových center, koncových zařízení a přenosových sítí. Digitalizace bez sociálního a ekologického rámce by byla nedbalostí. Samotná digitalizace musí být doprovázena opatřeními s cílem omezit spotřebu zdrojů a zabránit zpětným účinkům, kdy zlepšení účinnosti vede ke zvýšené spotřebě;

Dosažení digitální soudržnosti

18.

konstatuje, že digitální dovednosti a digitální infrastruktura jsou klíčové pro rozvoj všech ostatních rozměrů Digitálního kompasu, a proto doporučuje, aby Evropská komise prováděla cílenou dlouhodobou strategii, zdroje a koordinační mechanismy a zavázala se k tomuto cíli a aby využila rozsáhlé projekty založené na spolupráci členských států s cílem zajistit, aby všichni občané měli k dispozici nejnovější digitální dovednosti a infrastrukturu;

19.

doporučuje, aby se patřičné digitální dovednosti staly součástí všech opatření v oblasti celoživotního učení s cílem posílit postavení všech evropských občanů, aby mohli využívat obecného práva na přístup k internetu. Vzdělávání by přitom nemělo být chápáno pouze ve smyslu odborné přípravy, ale mělo by občanům umožňovat aktivní účast a získávání informací založené na reflexi;

20.

zdůrazňuje v této souvislosti, že je třeba věnovat zvláštní pozornost posílení digitálních dovedností nejzranitelnějších skupin, jako jsou starší osoby, a zajistit, aby měly alespoň základní dovednosti. Kromě toho je zapotřebí podporovat rovněž mladé lidí v méně rozvinutých regionech, na jejichž výsledky v oblasti vzdělávání měla krize kvůli digitální propasti a nedostatečnému přístupu k vhodnému on-line vzdělávání v několika regionech největší dopad. V rámci politik EU je nutné klást při přidělování rozpočtu na vzdělávání větší důraz na regionální rozdíly, a zejména na méně rozvinuté regiony, a řešit tak mimořádnou situaci v oblasti vzdělávání, stejně jako tomu bylo v posledních letech. Digitální vzdělávací obsah by měl být uzpůsoben i pro děti z národnostních menšin, aby tak byla zajištěna rovnost pro všechny sociální skupiny;

21.

zdůrazňuje, že další nezbytnou součástí digitální gramotnosti všech skupin obyvatelstva je rovněž dostatečná mediální gramotnost pro posuzování serióznosti informací, zejména v oblasti zdraví, financí a aktuálního dění. To platí zejména kvůli vzestupu takových jevů, jako jsou falešné zprávy a nenávistné projevy;

22.

v návaznosti na nedávno vydané evropské prohlášení o digitálních právech a zásadách navrhuje, aby Evropská komise zavedla komplexní rámec, právní akty a nástroje k prosazování evropských digitálních práv a k posílení užší spolupráce s evropskými občany s cílem zajistit, aby digitální zásady byly sdíleny a odpovídaly společenským potřebám. Měla by totiž být naplánována revize Listiny základních práv EU, která byla zavedena v roce 2000, při níž by se měla zohlednit nově vyhlášená digitální práva;

23.

vítá doporučení Konference o budoucnosti Evropy, jež se týká zavedení rovného přístupu k internetu jako základního práva každého evropského občana. V tomto ohledu je klíčové mít spolehlivý přístup k internetu a digitálním službám prostřednictvím nezávislé a odolné digitální infrastruktury EU. Měla by být přijata opatření, která zajistí spravedlivou a otevřenou hospodářskou soutěž a zabrání monopolům a obecnému zneužívání tržní síly, závislosti na provozovatelích, koncentraci dat a závislosti na třetích zemích ve vztahu k infrastruktuře a službám;

24.

v souladu s doporučením uvedeným ve zvláštních doporučeních pro národní regulační orgány, které vypracovalo Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací (11), navrhuje, aby bylo podporováno sdílení infrastruktury (mezi poskytovateli telekomunikačních služeb a dalšími poskytovateli služeb, jako jsou elektroenergetické společnosti, železnice atd.) s cílem snížit náklady na zavádění širokopásmových sítí a odlehlých oblastí;

25.

upozorňuje na skutečnost, že řada regionů má kladné zkušenosti s partnerstvím veřejného a soukromého sektoru, které může využít k rozšíření digitální infrastruktury a ke zmenšení digitální propasti, a zdůrazňuje roli regionálních digitálních center při zavádění digitalizace;

26.

klade mimořádný důraz na to, aby Evropská komise a členské státy využívaly příležitostí, které nabízí decentralizovaná práce, a to podporou života ve venkovských oblastech, na ostrovech a v horských regionech a oblastech, kde je velmi nízká hustota zalidnění a obyvatelstvo je rozptýlené, a využíváním výhod života v těchto oblastech, což by mohlo vést k environmentálně, sociálně a ekonomicky udržitelnějšímu a cenově dostupnějšímu životu, bude-li kromě dalších základních požadavků zaručena digitální soudržnost, což znamená plnou dostupnost klíčových digitálních služeb;

27.

poukazuje na výhody sdílení příkladů osvědčených postupů z různých evropských regionů, pokud jde o politiky, které umožňují udržitelnou decentralizovanou práci s cílem zajistit, aby decentralizovaná práce byla na pracovištích trvalým rysem, a to tak, aby hospodářské, sociální a environmentální přínosy byly co největší;

28.

vyzdvihuje úlohu místních a regionálních škol, univerzit, výzkumných středisek a místních a regionálních ekosystémů při zapojování do center pro digitální inovace nebo dokonce při jejich řízení, protože tato centra často nejsou koordinována regionálními politikami, a je tedy často promarněno rozsáhlé know-how a inteligenční potenciál. V této souvislosti musí být zavedena opatření, která zabrání odlivu mozků, přičemž zejména pro znevýhodněné oblasti může být součástí řešení decentralizovaná práce za spravedlivých podmínek;

29.

zdůrazňuje, že pokud jde o malé a střední podniky, je třeba učinit více ve smyslu jejich podpory při digitalizaci. Zaostávají za většími společnostmi s rozsáhlejšími zdroji, a proto je třeba vypracovat nový soubor dovedností. Je třeba výrazně snížit administrativní zátěž malých a středních podniků, zejména mikropodniků, co se týče přístupu k finančním prostředkům EU (nejen v souvislosti s digitalizací). Administrativní požadavky musí být přiměřené velikosti podniku a zároveň musí zajistit spravedlivé zacházení s vlastníky malých a středních podniků při získávání finančních prostředků EU (12). Evropská komise by měla provést test dopadů současných postupů na malé a střední podniky a předložit návrhy na snížení administrativní zátěže, zejména pro mikropodniky (např. výjimky z auditu);

30.

přidělování finančních prostředků z Nástroje pro oživení a odolnost na digitální iniciativy, a zejména malým a středním podnikům, by mělo být pečlivě sledováno a mělo by být posouzeno, zda je výše finančních prostředků přidělených malým a středním podnikům úměrná příspěvku malých a středních podniků k národnímu (a regionálnímu) HDP;

Elektronická veřejná správa, digitální odolnost

31.

vyslovuje se pro to, aby Evropská komise prostřednictvím lepší koordinace s členskými státy a místními a regionálními orgány a prostřednictvím výměny osvědčených postupů podporovala cílenější osvětovou kampaň, která osloví občany a zaměří se na existující platformy elektronické účasti na veřejném životě na unijní, celostátní, regionální a místní úrovni;

32.

navrhuje, aby členské státy věnovaly zvláštní zdroje na zavádění partnerství veřejného a soukromého sektoru, osvětové kampaně a školení s cílem připravit občany, zejména ty mladší, podniky a veřejný sektor na to, aby dokázali čelit kyberkriminalitě jako horizontálnímu problému digitální transformace. Do podpůrného programu financování po krizi by měly být zahrnuty i investice, které souvisejí s digitálním vzděláváním, širokopásmovým připojením, pořízením nezbytného vybavení a přípravou učitelů na tuto situaci. Správa obsahu v rámci digitálního vzdělávání by měla být rovněž řádně přehodnocena, mj. s ohledem na výzvy a problémy, které by mohly vyvstat v souvislosti s používáním digitálního obsahu na internetu;

33.

navrhuje, aby se Evropská komise a členské státy zabývaly přeshraničními regulačními překážkami a překážkami interoperability, které brání plnému zavedení jednotného digitálního trhu a znesnadňují rozvoj podnikání a technologií v Evropě. Místní a regionální orgány by navíc měly usnadnit navržení společného modelu, například prostřednictvím platformy pro širokopásmové připojení;

34.

doporučuje, aby interoperabilita regionálních a místních veřejných informačních systémů se systémy celostátními byla výchozí podmínkou všech digitálních iniciativ, zejména pokud již existují normy EU v oblasti IKT nebo společné technické specifikace EU. Interoperabilita by měla být vždy spojena s technologickou neutralitou řešení a služeb, a to i proto, aby se zabránilo závislosti na provozovateli. U každé digitální veřejné služby, která je zaměřena na malé a střední podniky, by měl být proveden test dopadů na tyto podniky, přičemž členy příslušných výborů na celostátní úrovni by měli být zástupci místních a regionálních orgánů, kteří by v důležitých iniciativách v oblasti interoperability měli mít poradní roli;

35.

zdůrazňuje význam dostupnosti softwaru s otevřeným zdrojovým kódem. Kromě toho by veřejně přístupné údaje pro všechny datové soubory s vysokou hodnotou, jak je uvedeno ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 (13) o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru, měly být rovněž považovány za digitální právo občanů EU s cílem zajistit posílení jejich postavení. Měla by být také podporována občanská věda. V této souvislosti by měly být zmapovány a náležitě využity klíčové komunity na úrovni EU, a to nejen včetně shromažďování „místních“ údajů pro monitorování digitální soudržnosti a vypracování doporučení, jak jí dosáhnout;

36.

v souladu se svým nedávným stanoviskem k aktu o umělé inteligenci trvá na tom, aby Evropská komise rozšířila posouzení dopadů technologií umělé inteligence na občany, zejména na zranitelné skupiny, tím, že bude do konzultací povinně zapojovat místní a regionální orgány a/nebo jejich zástupce a stanoví přísnější požadavky na transparentnost a informace pro vysoce rizikové technologie umělé inteligence (14);

Monitorování a měření digitální propasti

37.

zdůrazňuje, že Evropská komise spolu s členskými státy, Eurostatem, národními statistickými úřady a Společným výzkumným střediskem podpoří postupné, avšak nepřetržité zvyšování zeměpisného členění stávajících údajů a rozšíří rozsah informací tak, aby byly řádně zahrnuty aspekty digitální ekonomiky a digitální společnosti. Evropský výbor regionů by měl být zapojen jako klíčový aktér při předkládání potřeb místních a regionálních orgánů, pokud jde o údaje a informace a o vhodné nástroje pro měření digitální vyspělosti;

38.

navrhuje, aby byl vytvořen spolehlivý a komplexní systém místních digitálních ukazatelů měřících digitální vyspělost, který by sloužil jako základ pro rozhodování, a to i jako kritéria pro určení zdrojů pro hospodářskou, sociální a územní soudržnost ve smyslu nařízení o společných ustanoveních, které je v současné době v platnosti;

39.

navrhuje, aby Evropská komise a Evropský výbor regionů spolupracovaly na přechodu k Digitálnímu kompasu, který konkrétně zohlední územní rozměr. To umožní přejít od posuzování pokroku z hlediska digitalizace a digitální transformace v Evropě k rozvíjení digitální soudržnosti napříč územími.

---

(1)  Výroční regionální a místní barometr EU, kapitola IV – Digitální transformace na místní a regionální úrovni, s. 63.

(2)  Stanovisko Evropského výboru regionů k tématu Digitální Evropa pro všechny – realizace inteligentních a inkluzivních řešení v praxi (Úř. věst. C 39, 5.2.2020, s. 83).

(3)  Susanna Fontana, Fabio Bisogni (Fondazione FORMIT), Simona Cavallini, Rossella Soldi (Progress Consulting S.r.l.), Territorial foresight study in addressing the digital divide and promoting digital cohesion, 16. května 2022 (návrh).

(4)  OECD (2021), Bridging Connectivity Divides, OECD Digital Economy Papers, No 315, OECD Publishing, Paříž. Dostupné z: https://doi.org/10.1787/e38f5db7-en.

(5)  Na 362 ostrovech s více než 50 obyvateli v 15 evropských zemích žije celkem 17,7 milionu obyvatel. V těchto regionech je HDP na obyvatele nižší než 80 % průměru EU a značná část z nich stále patří do kategorie nedostatečně rozvinutých regionů. (Zdroj: https://www.regione.sicilia.it/la-regione-informa/estimation-insularity-cost-sicily).

(6)  (A9-0144 / 2022-159), https://oeil.secure.europarl.europa.eu/oeil/popups/ficheprocedure.do?reference=2021/2079(INI)&l=de.

(7)  Zdroj: Výroční regionální a místní barometr EU za rok 2021, kapitola IV – Digitální transformace na místní a regionální úrovni, A. Stav digitální transformace, s. 69.

(8)  Konference o budoucnosti Evropy, Zpráva o konečném výsledku, květen 2022, 12. Návrh: Posílení konkurenceschopnosti EU a další prohloubení jednotného trhu, opatření č. 14, s. 56.

(9)  Prohlášení o digitálních právech a zásadách, 26. ledna 2022.

(10)  Viz zpráva sítě RegHub 21st Century Rules for 21st Century Infrastructure – Overcoming obstacles to transport, digital, and green infrastructure deployment (Pravidla 21. století pro infrastrukturu 21. století – překonání překážek pro zavádění dopravní, digitální a zelené infrastruktury), není k dispozici v češtině, dostupné z: https://cor.europa.eu/en/engage/Documents/RegHub/RegHub%20report%20on%2021%20century%20rules.pdf.

(11)  Iclaves & Esade, Study on post-COVID measures to close the digital divide, Final Report, říjen 2021.

(12)  Prohlášení o přímých osobních nákladech vlastníků malých a středních podniků, kteří nepobírají plat, a dalších fyzických osob, které nepobírají plat, vychází z jednotkových nákladů odpovídajících platu výzkumných pracovníků (https://ec.europa.eu/info/funding-tenders/opportunities/docs/2021-2027/common/guidance/unit-cost-decision-sme-owners-natural-persons_en.pdf).

(13)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 ze dne 20. června 2019 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru (Úř. věst. L 172, 26.6.2019, s. 56).

(14)  Stanovisko Evropského výboru regionů – Evropský přístup k umělé inteligenci – akt o umělé inteligenci (Úř. věst. C 97, 28.2.2022, s. 60).