(1)

Vízový informační systém (dále jen „VIS“) byl zřízen rozhodnutím Rady 2004/512/ES (3), aby sloužil jako technologické řešení pro výměnu údajů o vízech mezi členskými státy. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2008 (4) stanovilo účel a funkce VIS, jakož i povinnosti, které se systémem souvisejí, a rovněž podmínky a postupy pro výměnu údajů o krátkodobých vízech mezi členskými státy s cílem usnadnit posuzování žádostí o krátkodobá víza a přijímání souvisejících rozhodnutí. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 (5) stanovilo pravidla pro vkládání biometrických identifikátorů do VIS. Přístup donucovacích orgánů členských států a Agentury Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) do VIS byl stanoven rozhodnutím Rady 2008/633/SVV (6). Uvedené rozhodnutí by mělo být začleněno do nařízení (ES) č. 767/2008, aby bylo uvedeno v soulad se stávajícím rámcem Smluv.

(2)

Interoperabilita mezi některými informačními systémy EU byla zavedena nařízeními Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/817 (7) a (EU) 2019/818 (8) tak, aby se tyto systémy a jejich údaje vzájemně doplňovaly, s cílem zlepšit účinnost a účelnost hraničních kontrol na vnějších hranicích Unie, přispět k prevenci nedovoleného přistěhovalectví a boji proti němu a zajistit vysokou úroveň bezpečnosti v prostoru svobody, bezpečnosti a práva Unie, včetně udržování veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku a zajišťování bezpečnosti na území členských států.

(3)

Interoperabilita mezi informačními systémy EU umožňuje vzájemné doplňování systémů za účelem usnadnění správného zjištění totožnosti osob, přispění k boji proti podvodnému zneužívání totožnosti, zlepšování a harmonizaci požadavků na kvalitu údajů příslušných informačních systémů EU, usnadnění technického a provozního provádění stávajících a budoucích informačních systémů EU ze strany členských států, posilování a zjednodušování záruk pro zabezpečení a ochranu údajů vztahujících se na příslušné informační systémy EU, zjednodušení přístupu donucovacích orgánů k VIS, Systému vstupu/výstupu (EES), Evropskému systému pro cestovní informace a povolení (ETIAS) a Eurodacu a podpoření účelů VIS, Schengenského informačního systému (SIS), EES, ETIAS, Eurodacu a Evropského informačního systému rejstříků trestů pro státní příslušníky třetích zemí (ECRIS-TCN).

(4)

Prvky interoperability zahrnují VIS, SIS, EES, ETIAS, Eurodac a ECRIS-TCN, jakož i údaje Europolu, aby se umožnilo souběžné vyhledávání v těchto údajích Europolu pomocí uvedených informačních systémů EU. Tyto prvky interoperability je tudíž vhodné používat pro účely provádění automatizovaného vyhledávání a pro přístup k VIS pro účely vymáhání práva. Pro tyto účely by měl být využíván Evropský vyhledávací portál (ESP) zřízený nařízením (EU) 2019/818 s cílem umožnit rychlý, bezproblémový, účinný, systematický a kontrolovaný přístup orgánů členských států k informačním systémům EU, údajům Europolu a databázím Interpolu potřebným k plnění jejich úkolů v souladu s jejich přístupovými právy a za účelem podpory cílů VIS.

(5)

ESP umožní souběžné vyhledávání v údajích uchovávaných ve VIS a v údajích uchovávaných v dotčených jiných informačních systémech EU.

(6)

Porovnání údajů uchovávaných ve VIS s údaji uchovávanými v jiných informačních systémech a databázích by mělo být automatizováno. Kdykoli se během tohoto porovnání zjistí, že existuje odpovídající záznam, rovněž známý jako shoda, mezi jakýmikoli osobními údaji nebo jejich kombinací uvedenými v žádosti a záznamem nebo souborem registrovaným ve zmíněných informačních systémech, nebo na seznamu zájmových osob ETIAS, měla by být daná žádost ověřena manuálně pracovníkem příslušného orgánu. Posouzení shod provedené příslušným orgánem by mělo být zohledněno při rozhodování o tom, zda vydat krátkodobé vízum, dlouhodobé vízum nebo povolení k pobytu.

(7)

Toto nařízení stanoví způsob, jímž se má uplatňovat tato interoperabilita a podmínky pro nahlížení do údajů uložených v SIS, Eurodacu a ECRIS-TCN, jakož i do údajů Europolu prostřednictvím automatizovaného zpracování ve VIS pro účel identifikace shod. Proto je nezbytné změnit nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 603/2013 (9), (EU) 2016/794 (10), (EU) 2018/1862 (11), (EU) 2019/816 (12) a (EU) 2019/818, aby se VIS propojil s jinými informačními systémy EU a s údaji Europolu.

(8)

Podmínky, za nichž mohou na jedné straně vízové orgány nahlížet do údajů uložených v Eurodacu a na straně druhé orgány určené pro VIS nahlížet do údajů Europolu, některých údajů SIS a údajů uložených v ECRIS-TCN pro účely VIS, by měly být zaručeny jasnými a přesnými pravidly týkajícími se přístupu uvedených orgánů k daným údajům, typu vyhledávání a kategorie údajů, přičemž všechny tyto úkony by měly být omezeny na to, co je nezbytně nutné pro plnění povinností těchto orgánů. Stejně tak by měly být údaje uložené v souboru žádosti VIS viditelné pouze pro ty členské státy, které provozují základní informační systémy v souladu s podmínkami jejich účasti.

(9)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/… (13) (1) pověřuje Europol novými úkoly, jako například poskytovat stanoviska na základě žádostí o konzultaci podaných orgány určenými pro VIS a národními jednotkami ETIAS. K provádění těchto úkolů je třeba odpovídajícím způsobem změnit nařízení (EU) 2016/794.

(10)

V zájmu podpory cíle VIS spočívajícího v posouzení, zda by žadatel o krátkodobé vízum, dlouhodobé vízum nebo povolení k pobytu mohl představovat hrozbu pro veřejný pořádek nebo veřejnou bezpečnost, by měl být VIS schopen ověřit, zda existuje shoda mezi údaji v souborech žádosti VIS a údaji ECRIS-TCN ve společném úložišti údajů o totožnosti (CIR) zřízeném nařízením (EU) 2019/818, pokud jde o to, které členské státy mají informace o státních příslušnících třetích zemí a osobách bez státní příslušnosti, které se týkají odsouzení za teroristický trestný čin nebo za jakýkoli jiný trestný čin uvedený v příloze nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1240 (14), pokud za něj lze podle vnitrostátního práva uložit trest odnětí svobody s horní hranicí sazby v délce nejméně tři roky nebo ochranné opatření spojené s omezením svobody ve stejné délce.

(11)

Výskyt shody zjištěný ECRIS-TCN by neměl sám o sobě znamenat, že dotyčný státní příslušník třetí země byl v uvedených členských státech odsouzen. Existence předchozích odsouzení by měla být potvrzena pouze na základě informací obdržených z rejstříku trestů dotčených členských států.

(12)

Tímto nařízením není dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES (15).

(13)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské Unii (dále jen „Smlouva o EU“) a ke Smlouvě o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení, v rozsahu, v jakém se týká SIS ve smyslu úpravy obsažené v nařízení (EU) 2018/1862, navazuje na schengenské acquis, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto nařízení Radou, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(14)

V rozsahu, v jakém se toto nařízení týká SIS ve smyslu úpravy obsažené v nařízení (EU) 2018/1862, se Irsko účastní tohoto nařízení v souladu s čl. 5 odst. 1 Protokolu č. 19 o schengenském acquis začleněném do rámce Evropské unie, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, a v souladu s čl. 6 odst. 2 rozhodnutí Rady 2002/192/ES (16). Dále pak v rozsahu, v jakém se toto nařízení týká Europolu, Eurodacu a ECRIS-TCN, v souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Irsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení není pro ně závazné ani použitelné.

(15)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení v rozsahu, v jakém se týká SIS ve smyslu úpravy obsažené v nařízení (EU) 2018/1862, ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (17), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě G rozhodnutí Rady 1999/437/ES (18).

(16)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení v rozsahu, v jakém se týká SIS ve smyslu úpravy obsažené v nařízení (EU) 2018/1862, ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (19), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě G rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/149/SVV (20).

(17)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení v rozsahu, v jakém se týká SIS ve smyslu úpravy obsažené v nařízení (EU) 2018/1862, ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (21), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě G rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (22).

(18)

Aby bylo toto nařízení v souladu se stávajícím právním rámcem, měla by být odpovídajícím způsobem změněna nařízení (EU) č. 603/2013, (EU) 2016/794, (EU) 2018/1862, (EU) 2019/816 a (EU) 2019/818,