Stanovisko Evropského výboru regionů Od zemědělce ke spotřebiteli – místní a regionální rozměr

(2021/C 37/04)

Zpravodaj: Guido MILANA (IT/SES), člen zastupitelstva obce Olevano Romano (Řím)

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ,

1.

s potěšením vítá strategii „od zemědělce ke spotřebiteli“ (dále jen „strategie“), která je spolu se strategií EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 (1) hlavní součástí Zelené dohody pro Evropu (2) a nezbytným předpokladem toho, aby se Evropa stala do roku 2050 prvním klimaticky neutrálním světadílem. Zdůrazňuje, že obě strategie musí být navzájem úzce provázány, aby bylo možné omezit dopad potravinových systémů na klima, udržitelné životní prostředí a biologickou rozmanitost, a podpořit tak dobrý stav půdy, ochranu opylovačů, využívání biologických zdrojů k integrované ochraně, vodní zdroje a ekosystémy a zároveň zajistit produkci bezpečných a zdravých potravin. Musí rovněž pomáhat řešit problematiku vylidňování venkova. Výbor se domnívá, že stejně tak je strategická potravinová soběstačnost, která s sebou nese zachování výrobních kapacit. K tomu musí EU poskytnout dostatečné finanční krytí z rozpočtu;

2.

zdůrazňuje, že je třeba zajistit soudržnost mezi různými odvětvími souvisejícími s potravinami, jako je zemědělství, chov hospodářských zvířat, lesnictví, rybolov a námořní záležitosti, a politikami v oblasti životního prostředí, energetiky a zdraví, spotřebitelů, výroby, zaměstnanosti, rozvoje venkova a lesnictví, a to prostřednictvím přístupu založeného na víceúrovňové správě, aby společný postup na evropské úrovni mohl podpořit provádění strategie s cílem dosáhnout ambiciózních a společných reformních cílů. Příspěvek místních a venkovských komunit musí být lépe zohledněn a začleněn do politik. Zásadní význam má propojení kulturní identity regionů s ekosystémy;

3.

zdůrazňuje, že jsme si díky pandemii COVID-19 velmi dobře uvědomili, že mezi naším zdravím, ekosystémy, dodavatelskými řetězci, vzorci spotřeby a mezemi naší planety existuje vzájemný vztah. Stávající pandemie je jen jedním z příkladů. Zvyšující se četnost období sucha, povodní, lesních požárů a nových škůdců nám neustále připomíná, že náš potravinový systém je ohrožen a musí být udržitelnější a odolnější a schopný fungovat za jakýchkoli okolností a zajišťovat občanům dostatečné dodávky zdravých a adekvátních potravin za dostupné ceny;

4.

konstatuje, že nebude možné rozvíjet udržitelné zemědělství, pokud bude EU nadále dovážet zemědělské produkty, jež nedodržují evropské výrobní normy a mají nízké ceny, které vytvářejí nekalou hospodářskou soutěž pro evropská odvětví produkce, a vyvážet vlastní přebytky za nižší než evropské výrobní ceny. Požaduje co nejrychlejší zavedení nových multilaterálních pravidel, jež budou spravedlivější a solidárnější, aby nebyla poškozena udržitelnost evropských podniků. Doufá, že tento nový přístup bude směřovat k posílení ekonomických vyhlídek producentů a vztahů mezi producenty a spotřebiteli a bude podporovat diverzifikované potravinové systémy, které jsou doplňkem tradiční produkce. Poukazuje na spravedlivější přerozdělování hodnot, díky němuž budou lépe odměňováni producenti, kteří zajišťují kvalitní veřejné statky a ekosystémové služby;

5.

vyzývá Evropskou komisi, aby byly k monitorování pokroku dosaženého při plnění cíle sjednotit udržitelnou produkci potravin, ekosystémové služby a spravedlivé ekonomické vyhlídky zemědělců a zaměstnanců v rámci různých odvětvových politik důsledně používány stávající ukazatele (například ukazatele týkající se cílů udržitelného rozvoje). Nové ukazatele je třeba zavést pouze u aspektů, které zatím nejsou v dostatečné míře zachycovány. Doufá, že se do monitorování a hodnocení provádění strategie aktivně zapojí všechny subjekty potravinového systému;

6.

doufá, že bude uznána a podpořena úloha regionů a měst jakožto významných aktérů transformace potravinového systému. Evropský výbor regionů je mezi jiným také zásobníkem znalostí o postupech evropských měst a regionů, a proto může být pro jednotlivé správní úrovně důležitým prostředníkem, pokud jde o komunikaci a vzájemné učení. V rámci provádění a definování budoucí SZP je zásadní, aby evropské regiony mohly nadále vykonávat svou roli řídicích orgánů, které budou podporovat transformace uvedené ve strategii „od zemědělce ke spotřebiteli“ co nejblíže daným územím a zajistí, aby budoucí strategické plány splňovaly místní potřeby. V tomto smyslu by měla zásadní význam regionalizace prvního pilíře v rámci strategických plánů, aby tak bylo možné spravovat ekorežimy jako důležité nástroje napomáhající realizaci strategie v souladu se specifickými potřebami každého regionu;

Podpora producentů a krátkých a transparentních dodavatelských řetězců

7.

doporučuje, aby se pozorněji sledovaly trendy koncentrace půdy ve prospěch zemědělského zpracovatelského průmyslu, zvyšování cen půdy, opouštění půdy v okrajových oblastech a následné ztráty zemědělské půdy na straně malých a středních zemědělských podniků a začínajících zemědělců. Proto doporučuje změnit stávající nástroje společné zemědělské politiky (SZP), např. omezit eventuálně výši přímých plateb jednotlivým zemědělským podnikům, tak aby byl jak jednotlivým, tak ve sdružení zapojeným místním zemědělcům, malým a středním zemědělským podnikům a začínajícím agroekologickým zemědělským podnikům usnadněn přístup k zemědělské půdě a předešlo se snižování počtu aktivních zemědělců. Doporučuje, aby byla v SZP zachována rovnováha mezi ekonomikou a ekologií. Podporuje rovněž používání recyklované odpadní vody pro zavlažování v oblastech s nedostatkem vody a propagaci agrolesnictví;

8.

vítá, že Komise plánuje posílit ekologické zemědělství a že vyjádřila vůli, aby se z něj do roku 2030, po provedení posouzení dopadu, vyčlenilo nejméně 25 % zemědělské půdy v EU, jakož i výrazně zvýšit podíl ekologické akvakultury. Vyzývá taktéž Komisi, aby posoudila i další systémy pěstování a produkce, jež mají přínosy pro životní prostředí. Za tímto účelem doporučuje, aby byla zohledněna a podpořena úloha místních a regionálních územních politik jakožto nástrojů k zachování a rozšíření ploch určených na ekologické, přesné a integrované zemědělství, které dbá na úsporu environmentálních zdrojů, prostřednictvím programů, jako jsou místní politiky v oblasti potravin (včetně biodistriktů, ekoregionů a bioregionů (3)) a odborné přípravy. Doufá, že v rámci SZP bude transformace v souladu s vývojem spotřeby ekologicky šetrných produktů. Kromě toho požaduje přijetí opatření, jejichž cílem je podpořit strukturalizaci celého odvětví ekologické produkce, a nikoli pouze rozvoj produkce, aby byla zachována přidaná hodnota tohoto způsobu výroby a zpracování v různých územních podmínkách, a to včetně stimulace zajištění vodohospodářských sítí s cílem dodávat ekologickým producentům vodu slučitelnou s předpisy;

9.

vyzývá k tomu, aby se věnovala větší pozornost krátkým dodavatelským řetězcům a uznávala různorodost evropských systémů produkce, včetně alternativních systémů produkce zaměřených na využití různých typů produkce, zpracování a uvádění na trh v místním a regionálním měřítku a opírajících se o vysokou nutriční hodnotu, dobré životní podmínky zvířat a dobrý stav životního prostředí. Vyzývá k přijetí evropské rámce pro podporu a posílení krátkých dodavatelských řetězců, počínaje inovativními a úspěšnými místními postupy. Požaduje podpořit prosazování společných územních projektů, do nichž budou zapojeni zpracovatelé, místní orgány, zemědělské a lesnické podniky, obchodníci a místní spotřebitelé, s cílem rozvíjet místní nabídku potravin. Dále požaduje podpořit diverzifikaci produkce a její zpracování na místní a regionální úrovni a také rozvoj nových oborů (například rostlinné bílkoviny – zejména luštěniny – či odvětví zaměřená na kvalitu, například bobuloviny, ořechy atd.), které by počítaly rovněž se zhodnocením sekundárních odvětví souvisejících se sekundárními a odpadovými toky, s cílem vytvářet v různých fázích potravinového řetězce přidanou hodnotu. Měla by se zvážit možnost zavedení certifikace udržitelné produkce, která by zahrnovala hospodaření s vodními zdroji a půdou. V této souvislosti konstatuje, že pojmy jako „místní“ a „regionální“ je třeba vnímat z hlediska daného produktu. Výchozím bodem by měla být malá ekologická stopa produktu, zamezení zbytečné přepravě a zlepšení vztahů mezi výrobci a spotřebiteli;

10.

uznává, že produkce, zpracování, maloobchodní prodej, balení a přeprava potravin přispívají ke znečištění ovzduší, půdy a vody, ke vzniku emisí skleníkových plynů a ke značnému dopadu na biologickou rozmanitost, a proto vyzývá ke zhodnocení sekundárních toků s cílem směřovat k modelu oběhového hospodářství. Spolu s Evropskou komisí se domnívá, že je třeba neprodleně přijmout následující opatření: a) omezit do roku 2030 celkové používání chemických pesticidů a s nimi spojené riziko o 50 % a používání nejnebezpečnějších pesticidů (4) o 50 %, přitom však zaručit, že budou zemědělcům nabídnuty reálné alternativy používaných pesticidů i zemědělských postupů, které neomezí jejich produktivitu, a navýšit zdroje na výzkum v této oblasti a urychlit přístup na trh; b) snížit ztrátu živin alespoň o 50 %, aniž by to vedlo ke zhoršení úrodnosti půdy; c) snížit do roku 2030 používání hnojiv alespoň o 20 %; d) snížit do roku 2030 prodej antimikrobiálních látek používaných pro hospodářská zvířata a akvakulturu o 50 %; e) pokračovat ve snižování emisí skleníkových plynů ze zemědělství a využívání půdy, zejména oxidu dusného a metanu, který pochází také z chovu zemědělských zvířat a z využívání rašelinišť pro zemědělské účely. To by odpovídajícím způsobem přispělo k postupu navrženému v evropském právním rámci pro klima. Proto požaduje, aby Komise co nejdříve zveřejnila plán klimatických cílů na období do roku 2030, na jehož základě mají být zpřísněny cíle snížení emisí skleníkových plynů a stanoveny alespoň na 55 % ve srovnání s rokem 1990 (5), a zavedla soudržný a komplexní plán s odpovídajícími finančními závazky; f) zvýšit v Evropě plochu travních porostů a produkci bílkovinných krmiv snížením množství dovážených krmiv a bílkovin, které nesplňují evropské environmentální a klimatické normy;

11.

žádá Komisi, aby ve své další práci provedla posouzení dopadu za účelem stanovení číselných cílů. Je důležité, aby země, v nichž se ve velké míře používají antibiotika, chemické přípravky na ochranu rostlin a chemická hnojiva, byly k omezování těchto látek pobízeny více než země, v nichž se již nyní používají málo;

12.

doporučuje provést transparentní posouzení dopadu, která budou zveřejněna, s cílem monitorovat cíle, jichž bylo dosaženo ve střednědobém horizontu, a po dohodě s členskými státy, místními a regionálními orgány a subjekty zemědělského průmyslu znovu projednat nezbytné úpravy;

13.

navrhuje stanovit přísnější opatření proti dopadům intenzivního průmyslového chovu zvířat na životní prostředí. Vyslovuje se pro to, aby bylo označování (úřední certifikace) dobrých životních podmínek zvířat zvažované ve strategii povinně zavedeno na úrovni EU. Navrhuje jasné a povinné označení metody chovu, které by zahrnovalo životní cyklus daného zvířete a díky němuž by producenti mohli být oceněni za zlepšení svých postupů a spotřebitelé by si mohli vybrat produkty dle svého přání. Doporučuje postupně a plánovaně omezovat v celé Evropské unii chov zvířat v klecích, a to i prostřednictvím omezení intenzity chovu v příslušném zemědělském podniku a podpory extenzivního chovu v akvakultuře. Požaduje, aby byl přístup k platbám v rámci SZP podmíněn omezením intenzity chovu v zemědělském podniku a aby byla posílena podmíněnost SZP, pokud jde o pravidla týkající se dobrých životních podmínek zvířat;

14.

požaduje, aby nové ekorežimy poskytovaly spravedlivé, povinné, účinné a stále významnější zdroje financování na podporu udržitelných výrobních postupů, které mimo jiné výrazně zlepšují pohlcování uhlíku (carbon farming) na straně zemědělců a lesníků a také biologickou rozmanitost. Připomíná však, že agroenvironmentálně-klimatická opatření vyplývající z druhého pilíře SZP se ukázala být zdaleka nejúčinnějším ekologizačním opatřením SZP, což souvisí s přístupem zdola nahoru použitým při návrhu těchto opatření v případě regionalizovaného řízení, a proto požaduje, aby byla využívána možnost převést prostředky z prvního do druhého pilíře SZP a aby byly regionální orgány zapojeny do vytváření ekologických režimů na evropské i vnitrostátní úrovni s cílem zajistit větší ucelenost a doplňkovost mezi ekorežimy a agroenvironmentálně-klimatickými opatřeními a také lépe zohlednit potřeby regionů. Zároveň doporučuje podporovat postupy extenzivního chovu hospodářských zvířat, které mají nižší dopad na životní prostředí. Zemědělcům musí být v rovnováze s environmentální, hospodářskou a sociální udržitelností poskytnuta možnost kompenzací z evropských i vnitrostátních zdrojů za dodatečné náklady na zemědělskou produkci;

15.

domnívá se, že kromě změn v zemědělství je nutné urychlit přechod na udržitelnou produkci ryb. Doporučuje přijmout opatření na ochranu a podporu drobných rybářů, jako jsou ti, kteří udržitelně pracují v nejvzdálenějších regionech, a na boj proti intenzivnímu chovu zvířat v klecích, proti nezákonnému průmyslovému rybolovu a nadměrnému rybolovu, včetně zavedení vhodnějších opatření v rámci revize společné rybářské politiky (SRP) a v obchodních dohodách;

16.

doufá, že budou vypracovány návrhy týkající se plánování námořních prostor a vytvoření sítě oblastí, v nichž budou po dostatečně dlouhou dobu zakázány všechny formy rybolovu, aby bylo možné účinněji dosáhnout cíle rovnováhy mezi využíváním rybolovných zdrojů a schopností moře je obnovovat. Požaduje rovněž, aby se usilovalo o větší účinnost při zavádění plánů pro řízení rybolovu v nejzranitelnějších oblastech z hlediska životního prostředí;

Potravinářství, boj proti obezitě a prosazování odpovědné a kritické spotřeby

17.

zdůrazňuje, že rozhodujícím hybatelem změny potravinového systému musí být stravovací rozhodnutí a stravovací návyky spotřebitelů. Podporuje Komisi v jejím záměru usnadnit přechod na zdravé a udržitelné stravování, v souladu s cílem č. 12 Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 (6). Proto Komisi vyzývá, aby přijala soubor soudržných opatření zaměřených na prosazování středomořské stravy – jež je podle zjištění zdravá – a zdravých režimů výživy, které budou klást větší důraz na potraviny rostlinného původu a na přiměřenou a odpovědnou spotřebu tuků a cukrů;

18.

vyzývá Komisi, aby stanovila vhodnější systémy nutričního označování potravin, které budou dohodnuty na evropské úrovni a budou se opírat o nejnovější poznatky vědeckého výzkumu. Vyzývá Komisi, aby zvážila možnost vytvořit evropskou databázi výživových hodnot a zavést evropský systém nutričního označování. Za účelem podnícení uvědomělé spotřeby by mělo být cílem poskytovat transparentní, úplné a jasné informace o kvalitě potravin, se zohledněním původu produktů, dopadu dopravy na životní prostředí a výrobních postupů;

19.

dále zdůrazňuje, že je důležité přijmout více opatření, než jen zavést informativní označení, a to prostřednictvím motivujícího vzdělávání a strukturálních opatření, které budou zaměřeny na kritickou a odpovědnou spotřebu a budou podporovat zdravé potraviny dostupné všem. Proto doporučuje provádět informační kampaně a vzdělávací programy věnované zdravému stravování a stravě bohaté na potraviny rostlinného původu a vlákninu. Podporuje zavedení daňových pobídek, které budou spotřebitele motivovat ke zdravému a udržitelnému stravování. Kromě toho vybízí k přijetí opatření na odrazení potravinářského průmyslu od prodeje a inzerce do značné míry přeměněných a nezdravých potravin bohatých na cukry, soli a nasycené tuky;

20.

důrazně podporuje opatření k zaručení toho, aby cena potravin odrážela skutečné environmentální a sociální náklady a aby primární výrobci měli za svou práci spravedlivý příjem. Proto vyzývá Komisi, aby vzhledem k nákladům spojeným se životním prostředím a veřejným zdravím, jež byly vědecky doloženy, s členskými státy projednala opatření k omezení kupní síly zpracovatelů a maloobchodu a k posílení vyjednávací pozice prvovýrobců. Bude-li někde spravedlivá cena produktů vyžadovat zvýšení ceny pro spotřebitele (7), VR to považuje za přijatelné;

21.

vyzývá Komisi, aby jedním z pilířů provádění strategie učinila právo na potraviny. Proto doporučuje spolupracovat s členskými státy a s místními a regionálními orgány na koncipování krátkodobých až střednědobých opatření (např. prostřednictvím ekonomické podpory) a dlouhodobých opatření (strukturální sociální politiky) s cílem podpořit přístup nejzranitelnějších skupin k udržitelnějšímu a zdravějšímu potravinovému systému, a přispět tak k boji proti obezitě a podvýživě. Požaduje vypracovat evropský akční plán pro boj proti dětské obezitě a podvýživě na období po roce 2020. Zdůrazňuje, že cenová dostupnost zdravých potravin by měla být podporována nejlépe přímými sociálními politikami a opatřeními za současného zajištění spravedlivých cen za produkty pro zemědělce i zaměstnance;

Udržitelné veřejné zakázky, zadávání veřejných zakázek na ekologické potraviny, vzdělávací programy

22.

vyzývá k tomu, aby byl kladen větší důraz na úlohu ekologických veřejných zakázek a veřejných zakázek na ekologické potraviny jakožto prostředku k podpoře zdravého a udržitelného stravování a k posílení a prosazování místního zemědělství založeného na regionálních specifikách, což místním a regionálním producentům zaručí podíl na trhu (8);

23.

je přesvědčen, že musí být stanovena flexibilnější kritéria pro zahrnutí místních a regionálních produktů do oblasti veřejných zakázek, zejména díky přijetí zásady „nulové vzdálenosti“ ve školních jídelnách. Dále doporučuje přijmout účinný systém poradenství nebo vypracovat zjednodušenou evropskou příručku s cílem poskytnout veřejným orgánům jasné pokyny ohledně toho, jak zavádět udržitelnější kritéria;

24.

podporuje Komisi ve vybízení členských států a místních a regionálních orgánů k tomu, aby ve školách prováděly vzdělávací programy věnované zemědělství, potravinám, životnímu prostředí a klimatu. Považuje totiž za nesmírně důležité vybízet ke kritické spotřebě a podporovat vzdělávání mladých generací a nejzranitelnějších skupin zaměřené na zemědělství, kulturu v oblasti potravin a uvědomělý vztah k životnímu prostředí;

Předcházení plýtvání potravinami a jeho omezování, prosazování oběhového hospodářství

25.

vyzývá Komisi, aby předložila ambiciózní právní předpisy a závazné cíle týkající se předcházení plýtvání potravinami a jeho omezování. Doufá, že Komise bude trvat na svém závazném cíli snížit do roku 2030 plýtvání potravinami na polovinu, a to na základě práce vykonané ve spolupráci s platformou EU věnovanou ztrátám potravin a plýtvání potravinami. Vybízí Komisi, aby věnovala velkou pozornost podpoře nejvzdálenějších regionů, jelikož je velmi důležitá ke zvýšení oběhovosti jejich hospodářství a ke zlepšení řízení, recyklace a zhodnocení odpadů a vedlejších produktů zemědělsko-potravinářského průmyslu a rybolovu;

26.

doporučuje uplatňovat celkový pohled na potravinový řetězec a stanovit opatření k omezování vzniku potravinového odpadu nejen v počátečních fázích potravinového řetězce (prvovýroba) a ve fázi zpracování, ale také při přepravě potravinářských výrobků a při jejich uvádění na trh a v rámci jejich spotřeby v domácnostech i mimo ně. Navrhuje motivovat supermarkety k efektivnějšímu skladování produktů a stanovit pro ně daňová opatření v případě, že nebudou účinně využívat přebytky. Vítá iniciativu některých členských států v oblasti povinného darování nadbytečných zásob;

27.

požaduje přesnější informace o době použitelnosti uváděné na obalech potravin prostřednictvím označení „minimální trvanlivosti“ a doby, po níž je potravina „nepoživatelná“. Dále považuje za důležité provádět komunikační a informační kampaně zaměřené na spotřebitele a na prosazování příkladného chování, pokud jde o omezování plýtvání potravinami. Kromě toho požaduje přístup zdola nahoru, jehož cílem bude zvýšit informovanost a posílit inovace a osvědčené postupy vznikající v řadě měst a regionů;

28.

podporuje stanovení opatření zaměřených na propagování takových modelů produkce a územního rozvoje, jež budou založeny na koncepci „nulových odpadů“, opětovného používání a oběhového hospodářství, a to v celém řetězci včetně oblasti plastů. Zdůrazňuje, že zadávání veřejných zakázek představuje účinný nástroj, díky němuž mohou místní a regionální orgány stanovovat normy a nasměrovat trh k udržitelnějším výrobkům a službám. Navrhuje přístup zdola nahoru, přičemž se rovněž budou provádět programy zaměřené na prosazování účinných opatření v oblasti oběhovosti, do nichž by byly zapojeny městské, příměstské a venkovské oblasti a nejvzdálenější regiony (9);

Mezinárodní obchod, solidarita a udržitelný rozvoj v třetích zemích

29.

považuje za nezbytné přijmout při přechodu na udržitelné potravinové systémy komplexní přístup, a to prostřednictvím spolupráce s třetími zeměmi a politik mezinárodního obchodu. Zdůrazňuje totiž, že EU, která je největším světovým dovozcem a vývozcem potravin, zvýšila svou závislost na třetích zemích a doposud provádí takovou obchodní politiku, která je v rozporu s jejími sociálními a environmentálními cíli. Apeluje na Komisi, aby aktivně hledala řešení v této oblasti, zejména pokud jde o pravidla mezinárodního obchodu se zemědělskými produkty, vývoj cen na trzích EU a na mezinárodních trzích a udržitelnou rovnováhu mezi poptávkou a produkcí v odvětví masa a mléčných výrobků;

30.

důrazně žádá, aby byly obchodní dohody posuzovány na základě cíle snižování emisí skleníkových plynů a aby byly založeny na udržitelném rozvoji. Vyzývá k tomu, aby byly v těchto dohodách posíleny kapitoly o udržitelném obhospodařování lesů a boji proti odlesňování, dobrých životních podmínkách zvířat a boji proti porušování lidských práv (10);

31.

je toho názoru, že obchodní politika, která nezaručuje, že vnější trhy splňují přísné evropské standardy ve vztahu k udržitelnosti a bezpečnosti potravin, může vážně oslabit vnitřní trh a ohrozit naše zemědělství. Považuje evropské obchodní dohody za důležité pro zajištění rovných podmínek pro vnitřní trh a vnější trh, zabezpečení konkurenceschopnosti evropských zemědělců a zaručení spravedlivých zisků. Naléhavě žádá, aby bylo s třetími zeměmi vyjednáno přísné dodržování vzájemného uznávání výrobních norem, přičemž by se sladily normy v oblasti ochrany plodin a životního prostředí, případně identifikovaly místní rané produkty, a zesílit kontroly produktů při jejich uvádění na společný evropský trh. Podporuje zavedení uhlíkové daně na hranicích, která podnikům z EU zamezí v přesouvání výroby do zemí, v nichž platí méně přísné environmentální normy;

Řízení, provádění a monitorování

32.

doporučuje důsledně zaměřit budoucí SZP, SRP, operační programy a vnitrostátní strategické plány SZP na cíle vytyčené v Zelené dohodě pro Evropu, a zejména pak ve strategii „od zemědělce ke spotřebiteli“ a ve strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030. Za tímto účelem požaduje, aby byly do nařízení o SZP zahrnuty společné kvantifikovatelné a měřitelné evropské cíle pro vnitrostátní strategické plány. Navrhuje určit jasné ukazatele dopadu v zájmu stanovení cílů a sledování výsledků. Žádá, aby regiony hrály klíčovou roli při řízení strategických plánů, a to zejména pro druhý pilíř. Doufá, že se z plánů reforem SZP nevytratí územní a regionální hledisko;

33.

vyjadřuje politování nad tím, že podíl VFR na období 2021–2027, který byl v postoji dosaženém na summitu Evropské rady v červenci přidělen na SZP, je ve srovnání se stávajícím obdobím o 6,4 % nižší. Ambiciózní cíle vytyčené pro uskutečnění ekologické transformace evropské zemědělské produkce musí jít ruku v ruce s ambiciózním rozpočtem SZP, zejména pokud jde o Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova. Lituje rovněž toho, že úsilí o přepracování SZP tak, aby byla ve větší míře zaměřena na obecné blaho, udržitelnost a ochranu zdrojů, zatím nenalezlo ještě výraznější odezvu v návrzích nařízení, a že vzhledem k dlouhým přechodným obdobím budou mít příslušné postupy dopad až s velkým zpožděním;

34.

vítá, že byl vyjádřen záměr zapojit do uskutečňování a monitorování strategie všechny strany zainteresované v potravinovém systému, v neposlední řadě i občanskou společnost a zástupce místních a regionálních orgánů. Má za to, že ve strategii musí být stanoveno zavádění horizontálních a víceúrovňových systémů správy, které umožní vytvářet vazby napříč jednotlivými zainteresovanými generálními ředitelstvími Komise. Doufá, že bude následován příklad participativních modelů, jako jsou rady pro politiku v oblasti potravin, které byly zřízeny v řadě místních a regionálních orgánů;

35.

doporučuje Komisi, aby navázala úzkou spolupráci na uskutečňování a monitorování obou strategií nejen s Parlamentem, ale také s Evropským výborem regionů a s Evropským hospodářským a sociálním výborem.

---

(1)  COM(2020) 380 final.

(2)  COM(2019) 640 final.

(3)  Příkladem je Bioregion Bayern 2012, jehož cílem je dosáhnout do roku 2030 30 % ploch pro ekologické zemědělství (zdroj: The Role of Local and Regional Authorities in making food systems more sustainable, studie zadaná Výborem regionů).

(4)  Jedná se o přípravky na ochranu rostlin, které obsahují účinné látky, jež splňují kritéria pro vyloučení stanovená v příloze II v bodech 3.6.2 až 3.6.5 a v bodě 3.8.2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 (Úř. věst. L 309, 24.11.2009, s. 1), nebo jež jsou považovány za látky, které se mají v souladu s kritérii stanovenými v bodě 4 uvedené přílohy nahradit.

(5)  Tento požadavek byl vznesen ve stanovisku Evropský právní rámec pro klima – stanovení rámce pro dosažení klimatické neutrality (COR 1361/2020, zpravodaj: Juan Manuel Moreno Bonilla (ES/ELS)) (Úř. věst. C 324, 1.10.2020, s. 58).

(6)  Cíl č. 12 – Odpovědná spotřeba a výroba.

(7)  Viz např. Willet, W., et al (2019). Food in the Anthropocene: the EAT-Lancet Commission on healthy diets from sustainable food systems. The Lancet Commissions, 393 (1170), s. 447. Viz též Howard, P. et al. (2019). Global Meat: Social and Environmental Consequences of the Expanding Meat Industry. MIT Press.

(8)  Připomíná a podtrhuje v této souvislosti odstavec 19 usnesení k tématu Udržitelné potraviny (Úř. věst. C 313, 22.9.2015, s. 5), které bylo přijato na 113. plenárním zasedání v červenci 2015: „doporučuje, aby různé strany zapojené do udržitelné výroby a odpovědné spotřeby […] byly informovány o možnostech zahrnout do svých oznámení o zahájení zadávacího řízení kritéria udržitelnosti […]“.

(9)  Příkladem je slovinské město Maribor, kde dochází k synergiím mezi městem a venkovskými oblastmi na základě přeměny biologického odpadu na hnojiva (zdroj: The Role of Local and Regional Authorities in making food systems more sustainable, studie zadaná Výborem regionů).

(10)  Tento požadavek byl vznesen ve stanovisku Posílení opatření EU na ochranu a obnovu světových lesů (COR 4601/2019, zpravodaj: Roby Biwer (LU/SES)) (Úř. věst. C 324, 1.10.2020, s. 48).