Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Sociální dialog jako důležitý pilíř hospodářské udržitelnosti a odolnosti ekonomik s přihlédnutím k vlivu živé veřejné diskuse v členských státech

(průzkumné stanovisko)

(2021/C 10/03)

Zpravodajové:

Cinzia DEL RIO Vladimíra DRBALOVÁ, René BLIJLEVENS.

Žádost německého předsednictví Rady	dopis ze dne 18. 2. 2020
Právní základ	článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato v sekci	9. 9. 2020
Přijato na plenárním zasedání	29. 10. 2020
Plenární zasedání č.	555
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	252/0/5

1.   Závěry a doporučení

1.1

Sociální dialog hraje na vnitrostátní i na evropské úrovni klíčovou úlohu při utváření hospodářských politik, politik zaměstnanosti a sociálních politik, které podporují vzestupnou konvergenci životních a pracovních podmínek ve všech členských státech. Krizové řízení, předvídání a řízení změn, dlouhodobé plánování, schopnost inovovat a držet krok s ekologickou a digitální transformací, řádné řízení podniků a spolupráce mezi sociálními partnery založená na důvěře – opírající se o práva zaměstnanců na informace, projednání a účast – to vše je součástí jednoho a téhož evropského rámce, který umožňuje účinně reagovat na výzvy, s nimiž se potýká Evropa, a řešit také krizi způsobenou pandemií COVID-19.

1.2

Sociální dialog prošel vývojem: pod tíhou stále více globalizovaných a vzájemně propojených ekonomik a výrobních procesů a vlivem obchodu dochází na různých úrovních k posílení mezinárodních vztahů s nadnárodními podniky a globálními dodavatelskými řetězci, což vyžaduje společný a koordinovaný přístup na evropské úrovni.

1.3

EHSV konstatuje, že předpokladem účinného sociálního dialogu jsou: reprezentativní a legitimní sociální partneři, kteří mají náležité znalosti, technické možnosti a mají včas přístup k příslušným informacím, aby se tohoto dialogu mohli účastnit; politická vůle a odhodlání zapojit se do sociálního dialogu; dodržování základního práva na nezávislost sociálních partnerů, práva svobodně se sdružovat a kolektivně vyjednávat, které i nadále představují samotný základ vztahů mezi sociálními partnery, a také příznivý právní a institucionální rámec, který svými dobře fungujícími institucemi podporuje postupy sociálního dialogu.

1.4

Evropský sociální dialog je neoddělitelnou součástí evropského sociálního modelu. Je zakotven ve Smlouvě, podporován právními předpisy EU a uznán v evropském pilíři sociálních práv. EHSV vyzývá evropské sociální partnery, aby využili veškeré možnosti, jež jim nabízí Smlouva k tomu, aby se zapojili se do jednání, jejichž cílem je řešit nové otázky a rychlé změny vyvstávající na trhu práce.

1.5

Akční plán provádění evropského pilíře sociálních práv prozkoumá možnosti, jak posílit sociální dialog a kolektivní vyjednávání. Zapojení sociálních partnerů do procesu evropského semestru by mělo být považováno za klíčový předpoklad pro dosažení účinných výsledků. Z dostupných údajů však vyplývá, že v některých zemích je toto zapojeni jen roztříštěně nebo naprosto chybí, a to i navzdory přímým doporučením, jež jednotlivým zemím dala Evropské komise. S ohledem na významnou úlohu, kterou bude mít evropský semestr při provádění VFR na období 2021–2027 a programu Next Generation EU, žádá EHSV, aby byl zaveden mechanismus, díky němuž budou mít sociální partneři právo, aby byli konzultováni na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni.

1.6

EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby po konzultaci se sociálními partnery na evropské úrovni stanovila prostřednictvím evropských iniciativ jasná a transparentní kritéria pro provádění odvětvových dohod sociálních partnerů, jak je stanoveno v čl. 155 odst. 2 SFEU.

1.7

Jak vyplývá z předchozích krizí, je pravděpodobnější, že v zemích se zavedenými institucemi sociálního dialogu a systémy vztahů mezi sociálními partnery zformuluje tripartita rychlou a účinnou odpověď. Rychlé a účinné zapojení sociálních partnerů a podpora vlád jsou klíčovými faktory při řešení bezprostředních důsledků krize, a to společně s dlouhodobějším plánováním oživení, jehož cílem je chránit a podporovat zaměstnanost prostřednictvím udržitelných podniků a sociálních investic.

1.8

Prioritou by mělo být zajistit, aby se kolektivní vyjednávání a jeho postupy vztahovaly na všechny úrovně. Veřejná politika by měla být přednostně zaměřena na začlenění zranitelných skupin zaměstnanců a občanů do systémů sociální ochrany.

1.9

S pomocí řádné správy a řízení společnosti založených na sociálním dialogu, kolektivním vyjednávání a dodržování práv zaměstnanců na informace, projednání a účast je možné dosáhnout nejen pozitivních hospodářských cílů, ale i cílů sociálních a environmentálních. Usnadnění přijímání informovaných rozhodnutí vedení v záležitostech, které jsou v přímém zájmu pracovníků, přispívá k udržitelnému a spravedlivějšímu obchodnímu modelu. To pomáhá podporovat evropský sociální model, jenž je hnací silou konkurenceschopnosti evropských společností.

1.10

Globalizace a nárůst nadnárodních výrobních postupů změnily způsob, jakým jsou strukturovány toky informací uvnitř podniku. Práva zaměstnanců na informace, projednání a účast jsou uznána v právních předpisech EU a mají zásadní význam pro účinný sociální dialog. Je zapotřebí zvýšit kvalitu a účinnost evropských rad zaměstnanců v procesech nadnárodní restrukturalizace. Je zapotřebí odstranit nedostatky, a posílit tak demokracii na pracovišti, a zavést donucovací opatření společně s účinnými a přiměřenými sankcemi. EHSV již v minulosti vyzval k vytvoření harmonizovaného rámce na úrovni EU pro účast zaměstnanců ve správních orgánech, který by zohlednil rozdíly na úrovni jednotlivých států a podniků. Evropské právo obchodních společností, které bylo přijato, tento návrh bohužel nevzalo v potaz.

1.11

EHSV podporuje pružná a cílená řešení, jež by vycházela z jednání mezi zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců na příslušné úrovni a která by stanovila konkrétní opatření na podporu informování, projednávání a účasti. Zároveň by měly být zajištěny rovné podmínky a přiměřená minimální ochrana.

1.12

EHSV žádá opatření na evropské i vnitrostátní úrovni, jež zajistí dodržování práv na informování a projednávání při restrukturalizačních procesech v důsledku krize COVID-19.

1.13

V rámci zvládání krize po skončení pandemie EHSV důrazně doporučuje: i) řádné zapojení sociálních partnerů do navrhování a provádění vnitrostátních plánů oživení, ii) lepší spolupráci mezi sociálními partnery a Evropskou komisí při zajišťování jednotného využívání evropských zdrojů, a iii) aby Evropská komise prosazovala nový, dočasný finanční nástroj na podporu mimořádných činností, které musí být provedeny ve fázi oživení, jak společně navrhují evropští sociální partneři.

2.   Sociální dialog: jak jej lze dále podpořit a rozvinout

2.1

Německé předsednictví požádalo EHSV, aby se v tomto stanovisku zaměřil na to, jak může koncept sociálního dialogu, a zejména trojstranné formy sociálního dialogu, překročit rámec kolektivního vyjednávání. Trojstranný, stejně jako dvoustranný sociální dialog je klíčovým nástrojem pro řádné řízení jakéhokoli procesu změny.

2.2

Aby bylo možné posoudit úlohu, kterou mohou sociální dialog a participativní modely hrát při posilování vzestupné hospodářské a sociální konvergence a v obdobích krize, jaká panuje například dnes, a při pomoci reakcím na dopady pandemie onemocnění COVID-19 na naše společnosti a ekonomiky, je užitečné připomenout vývoj koncepce sociálního dialogu na mezinárodní a evropské úrovni.

2.3

Úloha autonomních a reprezentativních sociálních partnerů byla od počátku plně uznána v základních úmluvách MOP, úloha sociálního dialogu v navrhování a sledování provádění sociálních a hospodářských politik se však vyvíjí v souladu se změnami našich společností a rychlých procesů globalizace. Potřeba zapojit všechny zúčastněné strany (1) na nadnárodní, vnitrostátní a místní úrovni povzbuzuje nové formy projednávání a účasti na procesech tvorby politik, které se mohou odehrávat na různých úrovních v závislosti na vnitrostátních podmínkách, ale také na regionálním vývoji, například na procesu evropské integrace.

2.4

Podle definice MOP (2) zahrnuje sociální dialog všechny typy jednání, konzultací nebo výměny informací mezi zástupci vlád, zaměstnavatelů a zaměstnanců o otázkách společného zájmu týkajících se hospodářské politiky, politiky zaměstnanosti nebo sociální politiky. Může mít podobu trojstranného procesu – s přímou účastí vlády, dvoustranného procesu – mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, nebo v poslední době i přeshraničního procesu (3) – což znamená nadnárodní sociální dialog v nadnárodních podnicích a globálních dodavatelských řetězcích v kontextu rostoucího globalizovaného a vzájemně propojeného hospodářství.

2.5

EHSV je zapojen do probíhajících prací, které se zabývají potřebou soudržného přístupu na úrovni EU s cílem provázat dodržování lidských práv, naplňování cílů udržitelného rozvoje a udržitelné investice v obchodní činnosti po celém světě a řešit dopady rostoucích nadnárodních vztahů s nadnárodními podniky, jež zahrnují sociální partnery. Tyto otázky hrají velmi důležitou roli v celé řadě konkrétních stanovisek, jako např. stanovisek k náležité péče a k důstojné práci v globálních dodavatelských řetězcích, o jejichž vypracování požádaly EHSV německé předsednictví a EP, v návaznosti na jednání, jež proběhla na summitech skupin G7 a G20 v letech 2015 a 2016. Evropská unie si vytvořila regulační rámec v podobě základních hospodářských, sociálních a environmentálních norem, které představují klíčový prvek evropské konkurenceschopnosti.

2.6

Hlavní výzvou však je, jak podpořit tento dialog institucionálním rámcem, aby byl zaručen pravidelný proces dialogu a projednání se zúčastněnými stranami. Bohužel tomu tak není ve většině zemí světa ani v několika evropských zemích, kde je sociální dialog jen příležitostný a roztříštěný. Stát hraje v trojstranných mechanismech rozhodující úlohu a nemůže být pasivní (4). Nese odpovědnost za vytvoření vhodných podmínek a právního a institucionálního rámce pro tato projednání a politického a občanského prostředí, které umožní účast reprezentativních a legitimních sociálních partnerů a uznává jejich úlohu. V některých evropských zemích došlo naopak k narušení procesů sociálního dialogu a oslabení nezávislosti sociálních partnerů (5).

2.7

Bylo by na místě, aby EU podnikla rázné a rozhodné kroky a zaujala podpůrnější přístup k vypracování postupů konzultace (6).

2.8

EHSV v mnoha svých stanoviscích pravidelně sleduje vývoj, prosazování a kvalitu sociálního dialogu. Při přípravě a provádění politik, které mají přímý nebo nepřímý vliv na zaměstnanost a trhy práce, přísluší zvláštní úloha sociálním partnerům (7). EHSV rovněž vítá podpůrné stanovisko nadace Eurofound, v němž se uvádí, že „je třeba propagovat a podporovat sociální dialog, přičemž je nutné respektovat autonomii sociálních partnerů a kolektivní vyjednávání a posilovat schopnost sociálních partnerů podílet se na sociálním dialogu, vybavit je znalostmi a odbornou přípravou a vytvořit vhodný politický a právní rámec, který umožní všem sociálním zúčastněným stranám fungovat účinným způsobem“ (8). Dvoustranný sociální dialog a kolektivní vyjednávání na všech úrovních jsou klíčové pro vnitrostátní systémy vztahů mezi sociálními partnery a přísluší jim zásadní úloha při utváření zaměstnaneckých podmínek a pracovního trhu. Dvoustranný sociální dialog by měl být podepřen vhodným podpůrným institucionalizovaným rámcem, a to při respektování zásady subsidiarity a nezávislosti sociálních partnerů.

2.9

Mechanismy sociálního dialogu na vnitrostátní úrovni mohou zahrnovat vnitrostátní trojstranné hospodářské rady a rady práce otevřené různým organizacím občanské společnosti nebo hospodářské a sociální rady, které by měly sloužit k předávání názorů evropské společnosti na hospodářské a sociální záležitosti, a to prostřednictvím skupin, k nimž občané patří, aby byla vytvořena tato forma dialogu s cílem společně řešit výzvy našich ekonomik a společností. Tyto subjekty však nejsou zřízeny ve všech zemích EU a styčná skupina EHSV by měla mít důležitější roli při koordinaci.

3.   Evropský sociální dialog: pilíř sociálního modelu EU

3.1

Sociální dialog je neoddělitelnou součástí evropského sociálního modelu. Za výchozí bod jsou považovány dialogy „Val Duchesse“ z roku 1985, byla to však Maastrichtská smlouva, která začlenila návrhy sociálních partnerů s cílem nastolit evropský mezioborový sociální dialog, jak jej známe.

3.2

Jak je zakotveno ve Smlouvě o fungování Evropské unie (SFEU) (9), považuje se podpora dialogu mezi vedením a pracovními silami za společný cíl Evropské unie a členských států. Sociální partneři na mezioborové nebo odvětvové úrovni se při společném jednání a při podepisování dohod podílejí na vymezování právních předpisů EU v pracovněprávních věcech a na jejich provádění na vnitrostátní úrovni. Činí tak na základě legislativní iniciativy Komise (rovněž v rámci doplnění Evropského parlamentu) nebo prostřednictvím autonomních iniciativ vycházejících z tříletého pracovního programu, který definují evropští sociální partneři. Úloha a samostatnost evropských sociálních partnerů je navíc zaručena Smlouvou.

3.3

V posledních dvaceti letech se evropský sociální dialog vyvíjel velmi rozmanitým způsobem: bylo dosaženo určitého pokroku, v řadě zemí však také došlo ke zhoršení. Nástup krize eurozóny v roce 2009 znamenal jednoznačné zhoršení evropského sociálního dialogu jako celku.

3.4

EHSV ve svém stanovisku (10) k hlavním směrům politik zaměstnanosti v roce 2020 zdůrazňuje hlavní směr č. 7 – Zlepšení fungování trhů práce a zvýšení účinnosti sociálního dialogu, který velmi jasně uvádí, že členské státy by měly podporovat sociální dialog a kolektivní vyjednávání na všech úrovních. Sociální partneři by měli být vybízeni ke sjednávání a uzavírání kolektivních smluv v záležitostech, které se jich týkají, přičemž je třeba plně respektovat jejich samostatnost.

3.5

Evropští sociální partneři dosud v rámci svých řádných společných pracovních programů uzavřeli devět rámcových dohod. Tři z nich (regulace rodičovské dovolené (11), práce na částečný úvazek (12) a práce na dobu určitou (13)) – uzavřené před více než 20 lety – byly provedeny formou evropských směrnic a nyní tvoří nedílnou součást práva EU. Zbytek představují autonomní dohody (14) a akční rámce (15) a řada dalších společných dokumentů. Tyto autonomní dohody nemají přímý účinek ve vnitrostátních pracovněprávních vztazích a musí být provedeny do tuzemského právního rámce nebo kolektivních smluv, za jejich včasné a řádné provedení koordinované na celoevropské úrovni jsou však odpovědní sociální partneři na vnitrostátní úrovni.

3.6

V roce 2020 dosáhli sociální partneři autonomní dohody o digitalizaci. Dohoda požaduje přijetí strategie pro digitální změny, která zajistí, aby podnik a zaměstnanci měli ze zavedení digitální technologie prospěch (rozvoj dovedností, programy odborné přípravy spojené s digitální změnou na pracovišti a opatření k řešení způsobů připojování a odpojování).

3.7

Podskupina Výboru pro sociální dialog k provádění autonomních nástrojů sociálního dialogu podporující budování kapacit organizací sociálních partnerů by se měla zaměřit na potřebu užší a intenzivnější interakce a propojení mezi evropskou a vnitrostátní úrovní sociálních partnerů. V této souvislosti se evropští sociální partneři zavázali zintenzivnit své úsilí o řešení různých překážek při provádění svých autonomních dohod, které by měla EU pečlivě sledovat, aby cílily na konkrétní podpůrné iniciativy.

3.8

A konečně bylo sjednáno šest společných pracovních programů. Poslední z nich (16) podporuje cíle čtyřstranného prohlášení z roku 2016 Nový začátek pro sociální dialog (17) s cílem: posílit sociální dialog na evropské a vnitrostátní úrovni; sjednat autonomní dohody o digitalizaci; zvýšit podporu budování kapacit pro národní sociální partnery, zejména prostřednictvím Evropského sociálního fondu, a podpořit úlohu a vliv národních sociálních partnerů v evropském semestru.

3.9

EHSV vybízí evropské sociální partnery, aby využívali veškerého potenciálu, který jim nabízí Smlouva (článek 154 SFEU), k účasti na jednáních (což může být základ obnoveného evropského rámce v sociální oblasti a oblastech souvisejících s prací), k řešení nových výzev vyplývajících z rychlých změn na pracovním trhu a k tomu, aby byla předjímána legislativní úloha Komise a Rady v této oblasti.

3.10

Právním základem evropského odvětvového sociálního dialogu je rozhodnutí 98/500/ES ze dne 20. května 1998 (18), kterým se zřizují odvětvové výbory pro sociální dialog. V současnosti existuje 43 odvětvových výborů pro sociální dialog, které zahrnují klíčová odvětví (19) a společně zastupují přibližně 80 % pracovních sil v EU (20). Řada dohod byla prováděna na základě rozhodnutí Rady, Evropská komise však Radě nepředložila – k převedení odvětvových dohod na směrnice – dva návrhy pocházející od sociálních partnerů: dohodu dosaženou v kadeřnickém odvětví (2012) a dohodou o právu na informování a projednávání v ústřední/spolkové vládě (2015). Jednalo se o bezprecedentní krok a tento případ musel být řešen před Evropským soudním dvorem.

3.11

Jsou nutné jasné postupy pro vyjednávání závazných dohod sociálních partnerů na úrovni EU v souladu se Smlouvami (články 153–155), jakož i transparentní kritéria, která budou zohledňovat autonomii sociálních partnerů při využívání výsledku těchto jednání v jednom konkrétním odvětví nebo meziodvětvově. Je nezbytné, aby Komise ve spolupráci se všemi sociálními partnery na úrovni EU poskytla vyjasnění, které by zabránilo, aby se při využívání výsledku těchto jednání ponechal nejasný prostor pro uvážení Evropské komise.

3.12

Systém sociálního dialogu v EU se týká také evropských společností, které působí ve více členských státech EU, a je strukturován zejména na základě práva zaměstnanců na informování a projednávání (21). Nejdůležitější nástroj, který zákonodárce EU vytvořil za účelem zajištění účinného a neustálého prosazování těchto práv, představuje směrnice o evropské radě zaměstnanců (22).

3.13

Je sjednáno více než 1 100 dohod o zřízení nebo obnovení činnosti evropských rad zaměstnanců a dalších přeshraničních orgánů zastupujících zaměstnance (například pro evropské společnosti (SE) nebo evropská družstva). V poslední době začal sociální dialog s nadnárodními společnostmi více využívat nadnárodní kolektivní smlouvy, jejichž základem je velký počet textů podepsaných různými aktéry, zejména však evropskými odborovými svazy nebo evropskými radami zaměstnanců (23). Cílem více než 200 nadnárodních kolektivních smluv je modernizace vztahů mezi sociálními partnery na úrovni nadnárodních podniků (24). Praktičtější nástroj pro pokyny pro přeshraniční kolektivní vyjednávání na úrovni společností by zvýšil efektivnost této vrstvy systému vztahů mezi sociálními partnery v EU.

3.14

Všechny tyto činnosti ukazují dynamiku sociálního dialogu na všech úrovních, jakkoli taková dynamika může vyžadovat nástroje, které zajistí, aby sociální dialog účinně reagoval na nejnovější potřeby společností a zaměstnanců, které mohou vznikat v důsledku rychlých změn organizace práce a přechodů. Čtyřstranné prohlášení Nový začátek pro sociální dialog, které bylo podepsáno v roce 2018 a které podpořila Evropská komise (25), bylo pokusem přizpůsobit mezioborový sociální dialog novému evropskému institucionálnímu prostředí s významnější úlohou správy ekonomických záležitostí EU při spuštění vzestupné konvergence životních a pracovních podmínek všech Evropanů.

3.15

Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030. Agenda OSN 2030 a v ní uvedených 17 cílů udržitelného rozvoje uznává (v cílech č. 8, 16 a 17), že sociální dialog může posílit (demokratické) instituce a může usnadnit přechod k udržitelnější ekonomice rozvíjením společného porozumění výzvám a způsobu jejich řešení. Sociální partneři jsou proto považováni za klíčové aktéry, pokud jde o reformu a modernizaci společností a ekonomik. Mohou přispívat k většině cílů udržitelného rozvoje a ve větší míře než dosud mohou začleňovat aspekty udržitelnosti. Rozšíření oblasti působnosti vyjednávání vyžaduje nová partnerství a nové strategie (26). Samostatný a nezávislý sociální dialog je klíčem k propojení sociální politiky se zdravou hospodářskou politikou a strategií pro udržitelný hospodářský růst, konkurenceschopnost a sociální pokrok ve všech členských státech a v evropském hospodářském prostoru (27).

3.16

Má-li být sociální dialog nadále užitečný, bude muset řešit nová témata a změny na trhu práce a přinášet účinné výsledky. Nové, nestandardní formy práce mohou setřít hranice vztahu mezi pracovníkem a zaměstnavatelem a vedou k tomu, že je stále více lidí, na které se již nevztahuje kolektivní vyjednávání ani ochranné právní předpisy. To je oblast, která může být řešena v rámci sociálního dialogu, který pomůže zajistit konsenzus mezi zaměstnanci a podniky v zájmu zahrnutí všech aspektů udržitelnosti.

3.17

Trojstranný sociální dialog může být účinnější, pokud podněcuje konkrétní jednání a výsledky na všech úrovních. Existuje potenciál ke zlepšení fungování subjektů trojstranného sociálního dialogu a postupů projednávání – zejména v zemích střední a východní Evropy –, tak aby mohly mít reálný dopad, což by také vedlo k většímu, včasnému a smysluplnému zapojení sociálních partnerů do tvorby politik a rozhodování. Cílem probíhajícího projektu MOP a Komise je stanovit osvědčené postupy vyplývající ze sociálního dialogu, které vznikají v různých zemích, a rovněž akce veřejných orgánů zaměřené na posílení úlohy sociálního dialogu – včetně kolektivního vyjednávání – při řešení nových výzev a příležitostí v novém světě práce a současně podporovat autonomii sociálních partnerů (28).

3.18

Evropský pilíř sociálních práv (EPSP) (29) uznává autonomii sociálních partnerů a jejich právo na kolektivní akce a právo být zapojeni do vytváření a provádění politik zaměstnanosti a sociálních politik, a to i prostřednictvím kolektivních smluv. Evropský pilíř sociálních práv znovu potvrzuje zásadní úlohu sociálního dialogu, sociálních partnerů a kolektivního vyjednávání na všech úrovních.

3.19

Akční plán provádění EPSP bude hledat způsoby, jak podpořit sociální dialog a kolektivní vyjednávání a zvýšit kapacitu odborů a organizací zaměstnavatelů na úrovni EU a členských států.

3.20

Během evropského semestru správy ekonomických záležitostí by sociální partneři měli být zapojeni zejména do přípravy a provádění politik a reforem v oblasti zaměstnanosti a sociálních věcí, případně hospodářských reforem a politik, a to buď na základě doporučení pro jednotlivé země, nebo na základě vnitrostátní dynamiky. Dále by měli být zapojeni i do přípravy národních programů reforem (30).

3.21

Mnozí zdůrazňují, že k zapojení sociálních partnerů vnitrostátními vládami dochází jen v několika zemích a důkazy shromážděné v průběhu let ukazují, že možnost konzultací v rámci správy ekonomických záležitostí je ponechána na uvážení úřadujících vlád. Ještě horší je případ těch členských států, kde přetrvávají historické nedostatky ve strukturách a postupech sociálního dialogu. V každém případě národní sociální partneři nemají vždy dostatečné možnosti, aby se tohoto náročného procesu proaktivně účastnili (31).

3.22

Koordinace prováděná v rámci semestru a ze strany Rady prostřednictvím Výboru pro zaměstnanost nepřináší vždy uspokojivé výsledky pro všechny strany. S ohledem na významnou úlohu, kterou bude mít evropský semestr při provádění VFR 2021–2027 a programu Next Generation EU, je třeba zvážit zavedení mechanismu, který přiznává sociálním partnerům právo být konzultováni na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni k dílčím cílům, které představuje semestr. Změna balíčku šesti právních aktů týkajících se správy ekonomických záležitostí (32) může zavést povinnost vlád členských států konzultovat se sociálními partnery vnitrostátní dílčí cíle semestru a zavést kritéria jako správné načasování, smysluplnost a vhodnost projednání (čl. 2-a odst. 2 písm. c), d) a e) nařízení č. 1146/97 ve znění nařízení (EU) č. 1175/2011).

3.23

Závěry některých průzkumů (33) ukazují, že národní sociální partneři nemají vždy dostatečné možnosti, aby se tohoto náročného procesu proaktivně účastnili. Opatření v oblasti budování kapacit pro sociální partnery, zaměřená na posilování rámců a postupů pro sociální dialog na vnitrostátní úrovni, by měla být prosazována a podporována Evropskou komisí, mimo jiné prostřednictvím finančních prostředků Evropského sociálního fondu. Sociálním partnerům by to umožnilo posílit jejich kapacity, aby mohli procházet stávajícími obdobími ekologického a digitálního přechodu, což je klíčové. V tomto ohledu není kapacita jen interní problém (nedostatku) finančních prostředků a jiných zdrojů, ale je to rovněž strukturální problém závisející na rámci vztahů mezi sociálními partnery. Je třeba dále podporovat činnosti odborného vzdělávání v souvislosti s podporou kapacit sociálních partnerů, jakož i motivující zapojení do dvoustranných jednání na odvětvové a podnikové úrovni, přičemž je nutné respektovat autonomii kolektivního vyjednávání.

3.24

Měla by být dále rozvíjena podpora budování kapacit v rámci operačních programů ESF. Navzdory zavedení kodexu chování pro partnerství, jehož prostřednictvím by sociální partneři měli mít větší vliv na obsah těchto programů, nepřidělují řídicí orgány podporu budování kapacit sociálních partnerů. Navrhované nařízení o ESF+ by mělo přinést opatření na podporu budování kapacit a informace o tom, jak postupovat, aby řídicí orgány mohly učinit více pro podporu potřeb budování kapacit sociálních partnerů. V tomto ohledu doporučení pro jednotlivé země v sociální oblasti (včetně doporučení pro rok 2020) určují země, v nichž je podpora sociálních partnerů nejpotřebnější.

3.25

Pokud jde o organizace občanské společnosti a občanský dialog, měly by probíhat náležité konzultace ze strany EU a jednotlivých vlád, a to zejména v případě konkrétních politik, v jejichž rámci by tyto organizace mohly být zdrojem přidané hodnoty.

4.   Analýza zkušeností z poslední finanční krize 2008–2010 a získané poznatky, a to pozitivní i negativní

4.1

Sociální dialog v dobách krize, jako například v poslední krizi v letech 2008–2010, ukázal, že bude moci být využíván jako nástroj, který dokáže přinášet řešení. Je jasné, že reakce sociálních partnerů byly namířeny buď na zabezpečení zaměstnanosti a zabránění propouštění, nebo na omezení rozsahu a důsledků úbytku pracovních míst. Sociální dialog je důležitým nástrojem, který vlády za určitých okolností povzbuzovaly s cílem bojovat proti nepříznivým hospodářským a sociálním důsledkům globální hospodářské krize. „Kolektivního vyjednávání bylo využíváno jako nástroje, který má zabránit tomu nejhoršímu, tj. propouštění, nadměrnému úbytku pracovních míst a uzavírání společností.“ (34)

4.2

Reakce vnitrostátních sociálních partnerů na účinky finanční krize na pracovní trh utvářely tři hlavní faktory: hloubka hospodářské krize, institucionální struktura vztahů mezi sociálními partnery a vládní rozhodnutí. V zemích s vysokou úrovní institucí sociálního dialogu byli sociální partneři aktivně zapojeni do přípravy rychlých a účinných trojstranných reakcí na úrovni odvětví nebo podniku. Intervenční vzorce se mezi jednotlivými státy výrazně lišily. Zásadním určujícím faktorem úspěchu či neúspěchu sociálního dialogu byly podle všeho rozsah vládní podpory danému procesu a včasné zapojení sociálních partnerů (35). Lze nalézt tento obecný vzorec: v počáteční fázi krize (2008–2010) přijali sociální partneři pod výrazným hospodářským tlakem opatření se společným zájmem zachovat stávající pracovní místa a celkovou úroveň zaměstnanosti, přičemž využívali automatické sociální stabilizátory, pokud existovaly. To probíhalo nejen v rámci vnitrostátních trojstranných jednání, ale odráželo se to rovněž v dvoustranných kolektivních smlouvách na odvětvové/oborové a podnikové úrovni (36).

4.3

Oproti tomu v druhé fázi krize (2011–2014) působilo na různé aspekty vztahů mezi sociálními partnery v členských státech mnoho významných vlivů: (37) jedním z nich byl trend další decentralizace v kolektivním vyjednávání. V některých členských státech vedl kombinovaný účinek jednostrannějšího rozhodování ze strany vlád a decentralizace kolektivního vyjednávání k omezení vyjednávání s více zaměstnavateli a ke snížení rozsahu působnosti kolektivního vyjednávání. V systémech vztahů mezi sociálními partnery ve střední a východní Evropě také dochází k posunu směrem k větší dobrovolnosti a nižší četnosti trojstranných struktur i procesů v praxi (38).

4.4

Členské státy, ve kterých byl dopad krize na vztahy mezi sociálními partnery nejzávažnější, byly státy, které byly krizí postiženy nejzávažněji i z hospodářského a sociálního hlediska. Sociální partneři například v Řecku, Irsku, Portugalsku a ve Španělsku měli vzhledem k rozsahu hospodářských korekcí, které tyto země musely provést, jen malý manévrovací prostor (39). Systémy vztahů mezi sociálními partnery v severských a středoevropských zemích obsahovaly pro aktéry i procesy větší potenciální flexibilitu (například zahajovací doložky v kolektivních smlouvách), což jim umožnilo přizpůsobit se pružněji změnám v hospodářském prostředí. Pevné vztahy mezi sociálními partnery tudíž umožnily pozitivnější výsledky.

4.5

Byly zavedeny dva typy opatření ke zmírnění dopadu krize. První se zaměřoval na to, aby nedocházelo k propouštěním pro nadbytečnost, a druhý na zmírnění dopadů takového propouštění. Snaha předcházet propouštění pro nadbytečnost zahrnovala v řadě zemí různé systémy zkrácené pracovní doby, zároveň však bylo zřejmé, že na některé skupiny obyvatel a zranitelné skupiny zaměstnanců v nestandardních formách práce se nevztahuje žádná sociální ochrana. Proto musí být začleňování do systémů sociální ochrany a účinné veřejné služby prioritou veřejné politiky. Režimy zkrácené pracovní doby a dobu nezaměstnanosti, na kterou se vztahují dávky, doprovázelo zvyšování kvalifikace a rekvalifikace. Bylo to možno pozorovat v mnoha případech a mělo by se to považovat za osvědčený postup reakce na krizi.

4.6

Druhý typ reakce ke zmírňování účinků se dělil na vyjednávání o odstupném, po kterém byla ze strany zaměstnanců velká poptávka, a na dohody dosažené mezi odbory a zaměstnavateli na podporu návratu těch, kteří byli propuštěni pro nadbytečnost, mezi zaměstnance. Tyto dohody měly vzhledem k různému institucionálnímu uspořádání jednotlivých států různé podoby: například přechod na jinou pracovní pozici (v Nizozemsku), přechodové společnosti (v Německu), rady pro zabezpečení pracovních míst (ve Švédsku) a pracovní nadace (v Rakousku). Tato opatření byla často doprovázena nabídkami poradenství, opatření pro přechod na jinou práci, rekvalifikace a informováním o volných pracovních místech. Úplnou škálu opatření lze nalézt v publikaci Evropské komise Vztahy mezi sociálními partnery v Evropě z roku 2010 (40).

4.7

Sociální dialog má klíčovou úlohu při hledání včasných a cílených reakcí na podporu zaměstnanosti a hospodářského oživení v dobách krize, sám o sobě však nemůže vyřešit všechny problémy. V souvislosti s krizí hrají rozhodující úlohu kvalitní veřejné politiky a regulace a patřičný fiskální prostor (41).

5.   Zapojení zaměstnanců do řízení společností: reakce za účelem řízení změny

5.1

Pracovněprávní demokracie je všeobecně vnímána jako řízení podnikových procesů v „udržitelných“ (42) podnicích na základě sociálního dialogu, kolektivního vyjednávání a informování zaměstnanců, projednávání s nimi a jejich účasti na podnikové úrovni (43). S pomocí řádné správy a řízení společnosti je možné dosáhnout nejen pozitivních hospodářských cílů, ale i cílů sociálních a environmentálních. V současné době platí kombinace legislativních aktů spolu s provozními a politickými opatřeními, která zohledňují vnitrostátní postupy a stav v oblasti pracovněprávních vztahů v jednotlivých odvětvích. Globalizace a nadnárodní výrobní postupy evropských podniků změnily způsob, jakým jsou strukturovány toky informací uvnitř podniku (44). Důvěryhodná spolupráce mezi zaměstnavateli a zaměstnanci prokázala svůj význam – naposledy při pandemii COVID-19.

5.2

Práva zaměstnanců na informování, projednávání a účast jsou základními sociálními právy, která jsou zakotvena v mezinárodních (MOP) i evropských (Rada Evropy a EU) nástrojích pro lidská práva a mají zásadní význam pro účinný sociální dialog.

5.3

V systémech vztahů mezi sociálními partnery na evropské úrovni přispívá účast zaměstnanců ke sdílení včasných informací se zástupci zaměstnanců, podporuje přípravu informovaného rozhodnutí vedení se zástupci pracovníků v určitých záležitostech, které jsou přímo v zájmu pracovníků, a přispívá k udržitelnému a spravedlivějšímu obchodnímu modelu. Pomáhá podporovat myšlenku sociálního ekonomického trhu, která považuje evropský sociální model za hnací sílu konkurenceschopnosti evropských společností.

5.4

Různé právní předpisy na úrovni EU stanoví minimální požadavky (45) a vymezují práva zaměstnanců na informování, projednávání a zastoupení ve správních orgánech (mimo jiné směrnice o informování a projednávání a směrnice o evropské radě zaměstnanců (46), jakož i právní předpisy týkající se konkrétních forem podniků, například evropských společností (SE) nebo evropských družstev, či konkrétních situací, jako jsou přeshraniční fúze, převody podniků a hromadné propouštění). Evropské rady zaměstnanců (a rady zaměstnanců pro evropské společnosti) jsou orgány pro informování pracovníků a projednávání nadnárodních otázek a mají značný význam pro evropskou pracovní sílu. Hrají důležitou úlohu v postupné integraci evropských členských států a jednotného trhu (47). Jak ve své zprávě (48) zdůraznila Komise, pokud jde o kvalitu a účinnost informací a projednávání s evropskými radami zaměstnanců v případě restrukturalizace nadnárodních podniků, je stále co zlepšovat.

5.5

Účast zaměstnanců ve správních orgánech lze najít ve většině členských států, na evropské úrovni však nemá žádný společný základ. Projevuje se proto v různých postupech, jež jsou vlastní pro daný vnitrostátní rámec. EHSV již ve svém stanovisku SOC/470 (49) požadoval, aby byl na úrovni EU vytvořen harmonizovaný rámec pro účast zaměstnanců ve správních orgánech. Balíček právních předpisů týkajících se obchodních společností, který byl přijat v roce 2019, tento návrh bohužel nevzal v potaz.

5.6

Zásada evropského pilíře sociálních práv č. 8 stanoví, že pracovníci a jejich zástupci mají právo na včasné informování a projednávání v záležitostech, které se jich týkají. Z tohoto pohledu má zapojení zaměstnanců strategický význam pro řízení přechodů v souvislosti s ekologickými, demografickými a technologickými výzvami a doprovází změny organizace práce nebo restrukturalizaci (50). EHSV vyzývá evropské a vnitrostátní orgány k přijetí opatření k zajištění toho, aby práva zaměstnanců na informování, projednávání a účast byla v rámci restrukturalizačních postupů dodržována.

5.7

Evropská legislativní opatření v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců zahrnují a zdůrazňují nezbytnou úlohu zastoupení zaměstnanců i v této oblasti. Trojstranné a dvoustranné dohody v některých evropských zemích, které byly přijaty, aby se zabránilo šíření onemocnění COVID-19 na úrovni podniků, jsou proaktivními příklady společných iniciativ sociálních partnerů, pokud se jedná o oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

5.8

Krize vyvolaná pandemií onemocnění COVID-19 na jedné straně ukazuje po celé Evropě pozitivní příklady konstruktivního sociálního dialogu na podnikové úrovni s cílem zachovat pracovní místa, zajistit bezpečný návrat na pracoviště a zároveň udržet činnost podniků. Na druhé straně však ukazuje i to, že ne všude v Evropě, a to ani ve fázi mimořádné situace, byla dodržována práva na informování a projednávání, včetně případů restrukturalizace a v souvislosti s opatřeními na ochranu bezpečnosti a zdraví při práci a zamezení rizikovým pracovním podmínkám. Opatření na evropské i vnitrostátní úrovni jsou nezbytná k tomu, aby bylo zajištěno dodržování práv na informování a projednávání při restrukturalizačních procesech v důsledku krize COVID-19.

5.9

Je zapotřebí podniknout další kroky na evropské úrovni, aby se odstranily nedostatky a posílila se demokracie na pracovišti. Cílem je zajistit přiměřenou minimální ochranu a práva, pokud jde o informování zaměstnanců, projednávání a zastoupení ve správních orgánech v přeshraničních situacích, kdy nelze koordinovaně a spravedlivě uplatňovat vnitrostátní právní předpisy. Je nutné vytvořit účinný průřezový rámec, který by ve formách společností, jež v EU existují, a ve společnostech, jež využívají nástroje na podporu mobility podniků, upravoval práva na informování, projednávání a zastoupení ve správních orgánech. Je zapotřebí posoudit nedostatky v přístupu k informacím o obchodní činnosti v zemích mimo EU a jejich dopad na pracovní místa a pracovní podmínky, a zajistit tak, aby evropské rady zaměstnanců mohly náležitě plnit svou úlohu. Při provádění směrnice o evropské radě zaměstnanců by měla být v případě zjištění nedostatků posílena donucovací opatření společně s účinnými a přiměřenými sankcemi.

5.10

Rovněž je nutné zajistit plné dodržování práv na informování a projednávání pro zaměstnance ve veřejném sektoru. EHSV vyzývá Komisi, aby podnikla náležité kroky a zajistila řádné provádění příslušné dohody evropských sociálních partnerů.

5.11

Vnitrostátní postupy vykazují rozdíly, pokud jde o zapojení zaměstnanců. Především je třeba zajistit, aby byli zástupci zaměstnanců do správních a dozorčích orgánů jmenováni v souladu s evropskými a vnitrostátními pravidly (51) a mohli řádně plnit své povinnosti stanovené vnitrostátními a evropskými právními předpisy. Dále je nezbytné zajistit, aby byli zaměstnanci v souladu se směrnicí náležitě a včas informováni o plánech podniku a možných důsledcích pro zaměstnanost a pracovní podmínky a aby s nimi byly tyto skutečnosti náležitě a včas projednány.

6.   Sociální dialog pro udržitelné a inkluzivní oživení po pandemii onemocnění COVID-19

6.1

Mnoho organizací a institucí, mimo jiné MOP, OECD, Evropská komise, Eurofound a také evropští sociální partneři, shromažďují, zveřejňují a pravidelně aktualizují informace o opatřeních přijatých na vnitrostátní úrovni, která mají v první řadě řešit fázi mimořádné situace a následně obnovení hospodářské činnosti a plánování programů oživení.

6.2

V některých zemích byly na začátku pandemie podepsány dvoustranné a trojstranné dohody spolu s řadou dvoustranných odvětvových dohod, jejichž cílem je zavést opatření k zachování zdravých a bezpečných pracovních míst.

6.3

Vzhledem k tomu, že na počátku krize způsobené pandemií nezajistily členské státy koordinovanou reakci, je jasné, že pro budoucnost Evropy potřebujeme ve fázi oživení přístup založený na solidaritě mezi členskými státy.

6.4

Evropští sociální partneři (EKOS, konfederace Business Europe, Evropské středisko podniků s veřejnou účastí a podniků obecného ekonomického zájmu a sdružení SME United) ve svém společném prohlášení o mimořádné situaci vyvolané pandemií onemocnění COVID-19 důrazně vyzývají členské státy, aby národní sociální partnery zapojily do navrhování a provádění vnitrostátních opatření. Jejich aktivní a účinný přínos však závisí nejen na jejich vlastní kapacitě, ale také na tom, že vlády uznají jejich úlohu při potlačování pandemie a řešení jejích sociálně-ekonomických důsledků. Existují dobré příklady krizového řízení proaktivně vedeného evropskými odvětvovými sociálními partnery. Některá řízení jsou trojstranná, jiná dvoustranná. Kolektivní smlouvy v několika evropských zemích usilovaly o omezení šíření viru zajištěním bezpečného pracovního prostředí, zvláštních režimů práce a sítí sociálního zabezpečení, jako je nemocenská a rodičovská dovolená.

6.5

Plán EU na podporu oživení, který zahrnuje návrh Komise Next Generation EU a všechna již přijatá opatření s ad hoc fondy, granty a půjčkami ze strany ECB a EIB, nepochybně představuje významný balíček finančních opatření, která by měla být zaměřena na zapojení veřejných a soukromých investic, zacílených na podporu udržitelného růstu a kvalitních pracovních míst.

6.6

Na trojstranné sociální vrcholné schůzce dne 23. června 2020 sociální partneři zdůraznili, že jsou zapotřebí investice do odvětví veřejného zdravotnictví a služeb, která byla v tomto období nejhůře zasažena, a strukturální investice zaměřené na ekologický přechod, digitální transformaci a inovační technologie, aby se zvýšila konkurenceschopnost Evropy podporou kvalitního zaměstnávání, odborné přípravy a sociálního a hospodářského pokroku v koordinovaném evropském kontextu.

6.7

Je klíčové, aby byl tento plán EU na podporu oživení postaven na sociálních partnerech a byli do něj zapojení sociální partneři na všech úrovních. Sociální dialog je klíčovým nástrojem řádné správy věcí veřejných v obdobích krizí. Konzultace a diskuse na trojstranné úrovni zvyšují kvalitu tvorby politik v reakci na krizi, zapojují sociální partnery do provádění, budují jejich vzájemnou důvěru při překonávání obtíží a zároveň podporují sociální soudržnost a odolnost našich ekonomik. Mapování dopadu krize na zaměstnance, podniky a místní komunity je rovněž prováděno ve spolupráci s místními orgány a má zásadní význam pro přijetí dohodnutých dočasných opatření a pro dosažení konsenzu pro střednědobé a dlouhodobé plány oživení.

6.8

Je nutné definovat vnitrostátní plány pro přidělování evropských zdrojů na základě střednědobého plánování, aniž by se zdroje při šíření současně tříštily, a při zohlednění slabých stránek, které se objevily ve fázi mimořádné situace, a narůstání nerovností ve společnosti.

6.9

V některých zemích se ukázalo, že sociální dialog je účinný pro rychlé a účinné přijímání silných mimořádných opatření, která podnikům pomohou přežít, a zachovat tak pracovní místa a udržet lidi na trhu práce, neboť pomáhá zajistit režimy zkrácené pracovní doby, jejichž cílem je zmírnit dopady na zaměstnanost, a poskytnout jistotu plánování zaměstnancům a společnostem při zvládání fáze oživení.

6.10

V některých státech však nejohroženější skupiny, například lidé pracující v nestandardních formách zaměstnání, osoby samostatně výdělečně činné a nehlášení pracovníci, neměly přístup k ochranným opatřením, a čelí riziku, že se ocitnou v chudobě, což zhorší nouzovou sociální situaci.

6.11

V dlouhodobém výhledu může EU podporovat členské státy a sociální partnery zvrácením strukturálních reforem, které snižují ochranu zaměstnanosti, a vytvářením většího prostoru pro kolektivní vyjednávání a posilování institucí trhu práce. EU by také měla řešit naléhavé výzvy, jako je dlouhodobá nezaměstnanost, přechody k ekologickým a digitalizovaným procesům, zvyšování kvalifikace a rekvalifikace s cílem podpořit zaměstnatelnost, při současném zajištění odpovídajícího regulačního rámce pro rozmanité formy práce.

6.12

Lepší spolupráce mezi Komisí, vnitrostátní vládou, zaměstnavateli a odbory může také pomoci systémům sociální ochrany reagovat na měnící se hospodářský a sociální kontext v Evropě v zájmu rozšíření pokrytí na tyto zranitelné skupiny, jež jsou v současnosti vyloučeny. V rámci Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele by měl být evropský semestr dále zlepšován, aby podpořil členské státy při porovnávání pokroku ohledně provádění dohodnutých politik a dosažení společných cílů na evropské úrovni, a to stanovením nového srovnávacího přehledu ukazatelů. V tomto náročném období bude pro zajištění udržitelné obnovy našich ekonomik a posílení našeho evropského sociálního modelu zásadní rozhodnost a odpovědnost všech veřejných orgánů na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni, jakož i sociálních partnerů a dalších sociálních subjektů na všech úrovních.

6.13

Ve svém sdělení Evropský semestr 2020 – Doporučení pro jednotlivé země (52) adresovala Evropská komise všem členským státům svá doporučení týkající se pandemie onemocnění COVID-19. Úvodní část zdůrazňuje, že pro úspěch, inkluzivnost a udržitelnost přijatých opatření je zásadní úloha dobře fungujícího sociálního dialogu. Je třeba uznat, že v některých členských státech byla praxe sociálního dialogu a zapojení sociálních partnerů a organizací občanské společnosti během krize spojené s onemocněním COVID-19 oslabena nebo omezena (53). Tři členské státy (Maďarsko, Polsko a Rumunsko) obdržely v důsledku toho doporučení „zajistit přiměřené a účinné zapojení sociálních partnerů a zúčastněných stran do procesu tvorby politik“. EHSV vyzývá Komisi, aby u těchto zemí důsledně sledovala a vyhodnocovala provedení doporučení pro jednotlivé země.

6.14

Komise by měla zajistit a monitorovat (například prostřednictvím nástrojů pro podávání zpráv), že členské státy povedou v průběhu celého procesu semestru a při navrhování vnitrostátních plánů oživení účinný sociální dialog s vnitrostátními zúčastněnými stranami, a zajistí tak účinná návazná opatření a provádění na základě široké odpovědnosti.

6.15

Je také nanejvýš důležité zaručit, aby v důsledku období epidemie koronaviru nebyla narušena kapacita sociálních partnerů. EU by měla zvážit veškerá nezbytná opatření – včetně finančních zdrojů – na podporu budování kapacit sociálních partnerů, a to jak pro činnosti, tak pro struktury sociálního dialogu. Evropští sociální partneři zaslali Evropské komisi společný návrh (54) na vytvoření nového finančního nástroje na podporu mimořádných činností prováděných sociálními partnery během krize spojené s onemocněním COVID-19.

---

(1)  Výraz „zúčastněné strany“ odkazuje na sociální partnery (zaměstnance a odbory). S ohledem na trojstranný sociální dialog ale zahrnuje také vlády.

(2)  Deklarace MOP o sociální spravedlnosti pro spravedlivou globalizaci, Mezinárodní konference práce, 2008; rezoluce MOP o opakované diskusi o sociálním dialogu přijatá na Mezinárodní konferenci práce dne 13. června 2013; rezoluce MOP o druhé opakované diskusi o sociálním dialogu přijatá na Mezinárodní konferenci práce dne 8. června 2018. Viz také Deklarace o budoucnosti práce přijatá u příležitosti 100. výročí založení MOP na 108. zasedání Mezinárodní konference práce v roce 2019.

(3)  Tamtéž, rezoluce MOP 2018; Závěry k obecné diskusi o důstojné práci v globálních dodavatelských řetězcích, červen 2016.

(4)  Nedávné studie OECD Employment Outlook 2019 (Výhled zaměstnanosti 2019) a Going Digital: Shaping Policies, Improving lives (Přechod k digitálním technologiím: utváření politik, zlepšování života), 2019.

(5)  Ve svých doporučeních pro jednotlivé země žádá Evropská komise několik zemí EU, aby podnikly konkrétní kroky k odstranění překážek kolektivního vyjednávání a sociálního dialogu.

(6)  Je důležité připomenout, že úmluvu MOP č. 144 o trojstranných poradách ratifikovalo 26 zemí EU, přičemž v Chorvatsku vstoupí v platnost v únoru 2021 a Lucembursko ji neratifikovalo.

(7)  Úř. věst. C 125, 21.4.2017, s. 10.

(8)  Eurofound (2020), Capacity building for effective social dialogue in the European Union (Budování kapacit pro účinný sociální dialog v Evropské unii).

(9)  Články 151 až 155 SFEU.

(10)  Úř. věst. C 232, 14.7.2020, s. 18.

(11)  Poprvé uzavřena v roce 1996, následně revidována v roce 2009. Provedena směrnicí Rady 2010/18/EU.

(12)  Provedena směrnicí Rady 97/81/ES.

(13)  Provedena směrnicí Rady 99/70/ES.

(14)  O práci na dálku (2002), o stresu při práci (2004), o obtěžování a násilí na pracovišti (2007), o otevřených trzích práce (2010), o aktivním stárnutí a mezigeneračním přístupu (2017) a o digitalizaci (2020).

(15)  O celoživotním rozvoji kompetencí a kvalifikací (2002), o rovnosti žen a mužů (2005) a o zaměstnanosti mladých lidí (2013).

(16)  Pracovní program na období 2019–2021 je zaměřen na těchto šest priorit: digitalizace, zlepšení výkonnosti trhů práce a sociálních systémů, dovednosti, řešení psychosociálních aspektů a rizik při práci, budování kapacit za účelem posílení sociálního dialogu a oběhové hospodářství.

(17)  Čtyřstranné prohlášení je k dispozici na adrese https://ec.europa.eu/social/main.jsp?langId=en&catId=89&newsId=2562.

(18)  Rozhodnutí Komise 98/500/ES ze dne 20. května 1998 o zřízení výborů pro kolektivní vyjednávání k podpoře dialogu mezi sociálními partnery na evropské úrovni, k dispozici na adrese https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:01998D0500-20130701&qid=1592253281898&from=CS.

(19)  Například dopravu, energetiku, zemědělství, stavebnictví, obchod, zpracování kovů, loděnice a vzdělávání, pojišťovnictví a bankovnictví.

(20)  Kerckhofs, European sectoral social dialogue: facts and figures (Evropský odvětvový sociální dialog: fakta a čísla), Eurofound (2019), k dispozici na adrese https://www.eurofound.europa.eu/cs/publications/report/2019/european-sectoral-social-dialogue-facts-and-figures.

(21)  Viz oddíl 5, kde jsou uvedeny zvláštní odkazy.

(22)  Evropské rady zaměstnanců byly poprvé zřízeny směrnicí 94/45/ES ze dne 22. září 1994 o zřízení evropské rady zaměstnanců nebo vytvoření postupu pro informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci v podnicích působících na území Společenství a skupinách podniků působících na území Společenství, nyní je však upravuje „přepracovaná směrnice“; https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:02009L0038-20151009. Podle srovnávacího průzkumu Benchmarking Working Europe (Referenční údaje o pracující Evropě) z roku 2019 existovalo v roce 2018 celkem 1 150 evropských rad zaměstnanců, v nichž působilo přibližně 20 000 zástupců zaměstnanců.

(23)  EKOS – BusinessEurope, Final Report – Building on experiences: A win-win approach to transnational industrial relations in multinational companies (Závěrečná zpráva – využívání zkušeností: oboustranně výhodný přístup k nadnárodním vztahům mezi sociálními partnery v nadnárodních společnostech), 2018.

(24)  Podle Evropské komise, Database on transnational company agreements (Databáze nadnárodních podnikových dohod), k dispozici na adrese https://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=978&langId=en.

(25)  Podrobnější informace jsou k dispozici na adrese https://ec.europa.eu/social/home.jsp?langId=cs.

(26)  Sustainability and governance, ESDE (Udržitelnost a správa, zaměstnanost a sociální vývoj v Evropě), kapitola 6.

(27)  První výsledky projektu MOP a EU zaměřeného na posílení sociálních partnerů a sociálního dialogu byly předneseny na konferenci letos v březnu a týkaly se účinnosti vnitrostátních institucí pro sociální dialog a úlohy vlády při podpoře tohoto procesu.

(28)  Smyslem nového projektu MOP a Komise je analyzovat a dokumentovat, jak se sociální partneři v zemích EU snaží přizpůsobit těmto změnám (Youcef Ghellab a Daniel Vaughan-Whitehead).

(29)  Interinstitucionální vyhlášení evropského pilíře sociálních práv (2017/C 428/9).

(30)  Viz index EKOS pro zapojení odborových svazů do procesu semestru, který se týká vnitrostátních dialogů v rámci semestru.

(31)  Mnoho zpráv nadace Eurofound, EKOS, Evropské komise, Výboru pro zaměstnanost a OSE potvrzuje, že sociální partneři nejsou řádně zapojeni.

(32)  https://ec.europa.eu/info/business-economy-euro/economic-and-fiscal-policy-coordination/eu-economic-governance-monitoring-prevention-correction/european-semester/framework/eus-economic-governance-explained_cs.

(33)  Viz zprávy nadace Eurofound, ETUI Benchmarking Working Europe 2018 (Referenční údaje o pracující Evropě, 2018), roční analýzy EKOS k provádění doporučení pro jednotlivé země v procesu evropského semestru.

(34)  ETUI, 2010 Benchmarking working Europe (Referenční údaje o pracující Evropě, 2010), Brusel 2010.

(35)  Politická zpráva MOP, The need for social dialogue in addressing the COVID-19 crisis (Nezbytnost sociálního dialogu při řešení krize COVID-19), Ženeva, květen 2020.

(36)  Eurofound (2012), Social dialogue in times of global economic crisis (Sociální dialog v době celosvětové hospodářské krize).

(37)  Eurofound (2013), Comparative analytical report: the impact of the crisis on working conditions relations (Srovnávací analýza: dopad krize na pracovní podmínky a vztahy).

(38)  Glassner (2013), Central and eastern European industrial relations in the crisis: national divergence and path-dependent change (Vztahy mezi sociálními partnery ve střední a východní Evropě běhěm krize: vnitrostátní rozdíly a změny závislé na vývoji), a MOP, Recovering from the crisis through social dialogue in the new EU Member States: the case of Bulgaria, the Czech Republic, Poland and Slovenia (Zotavení z krize prostřednictvím sociálního dialogu v nových členských státech EU: případ Bulharska, České republiky, Polska a Slovinska).

(39)  Eurofound (2014), Changes to wage-setting mechanisms in the context of the crisis and the EU’s new economic governance regime (zpráva o změnách v mechanismu stanovení mezd v kontextu krize a o novém režimu správy ekonomických záležitostí EU).

(40)  Evropská komise, Industrial relations in Europe (Vztahy mezi sociálními partnery v Evropě), 2010.

(41)  Viz politická zpráva MOP, 2020, a aktualizované údaje na internerové stránce OECD Tackling the coronavirus – contributing to a global effort (Řešení koronavirové krize – příspěvek k celosvětovému úsilí), březen 2020.

(42)  Úř. věst. C 161, 6.6.2013, s. 35 – oddíl 3 vymezuje „udržitelný“ podnik.

(43)  Článek vycházející z výzkumu nadace Eurofound Industrial democracy in Europe: a quantittive approach (Pracovněprávní demokracie v Evropě: kvantitativné přístup), Pablo Sanz, Christian Welz, Maria Caprile, Ricardo Rodriguez Contreras, Labour and Industry, červen 2020.

(44)  Článek vycházející z výzkumu nadace Eurofound Industrial democracy in Europe: a quantittive approach (Pracovněprávní demokracie v Evropě: kvantitativné přístup), Pablo Sanz, Christian Welz, Maria Caprile, Ricardo Rodriguez Contreras, Labour and Industry, červen 2020.

(45)  Směrnice 2002/14/ES – rámec pro informování a projednávání, a směrnice 2009/38/ES – evropské rady zaměstnanců.

(46)  Směrnice 94/45/ES ve znění směrnice 2009/38/ES.

(47)  Eurofound (2020), Social dialogue and HR practices in European global companies (Sociální dialog a postupy v oblasti lidských zdrojů v evropských nadnárodních společnostech). Analýzy a zjištění týkající se vývoje evropského rozměru sociálního dialogu na nadnárodní úrovni rozhodování i v místních pobočkách a úloha evropských rad zaměstnanců jako klíčové vazby mezi různými úrovněmi sociálního dialogu v rámci společnosti, např. mezi vnitrostátní a evropskou.

(48)  Zpráva Evropské komise o provádění směrnice 2009/38/ES o zřízení evropské rady zaměstnanců nebo vytvoření postupu pro informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci v podnicích působících na úrovni Společenství a skupinách podniků působících na úrovni Společenství (přepracované znění) členskými státy, Brusel, 14.5.2018 (COM(2018) 292 final).

(49)  Úř. věst. C 161, 6.6.2013, s. 35.

(50)  Článek vycházející z výzkumu nadace Eurofound Industrial democracy in Europe: a quantittive approach (Pracovněprávní demokracie v Evropě: kvantitativné přístup), Pablo Sanz, Christian Welz, Maria Caprile, Ricardo Rodriguez Contreras, Labour and Industry, červen 2020.

(51)  Německo: přímé jmenování ze zákona, Nizozemsko: kooptování vedoucích pracovníků, které určí zaměstnanci; Francie: kombinace přímého jmenování a jmenování ze strany akcionářů; Švédsko: jmenování zástupců odborů atd.

(52)  Sdělení Komise COM(2020) 500 final, 20.5.2020, Evropský semestr 2020 – Doporučení pro jednotlivé země.

(53)  Informační sdělení EKOS, Workers’ Information, consultation and participation (Informování, konzultace a účast zaměstnanců), 15. května 2020.

(54)  Společný návrh meziodvětvových evropských sociálních partnerů na vytvoření zvláštního finančního nástroje na podporu sociálních partnerů během krize spojené s onemocněním COVID-19, jehož adresáty jsou výkonný místopředseda Valdis Dombrovskis a komisař pro pracovní místa a sociální práva Nicolas Schmit, 10. dubna 2020.