Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52018IP0529

    Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. prosince 2018 o odpovídající úrovni ochrany osobních údajů v Japonsku (2018/2979(RSP))

    Úř. věst. C 388, 13.11.2020, p. 150–156 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

    13.11.2020   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    C 388/150


    P8_TA(2018)0529

    Návrh usnesení o odpovídající úrovni ochrany osobních údajů v Japonsku

    Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. prosince 2018 o odpovídající úrovni ochrany osobních údajů v Japonsku (2018/2979(RSP))

    (2020/C 388/16)

    Evropský parlament,

    s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU), Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU) a na články 6, 7, 8, 11, 16, 47 a 52 Listiny základních práv Evropské unie,

    s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (1) a na další relevantní evropské acquis v oblasti ochrany údajů,

    s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 6. října 2015 ve věci C-362/14, (Maximillian Schrems v. Komisař pro ochranu údajů) (2),

    s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 21. prosince 2016 ve spojených věcech C-203/15 (Tele2 Sverige AB v. Post- och telestyrelsen) a C-698/15 (Secretary of State for the Home Department v. Tom Watson a další) (3),

    s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2017 s názvem „Směrem ke strategii v oblasti digitálního obchodu“ (4),

    s ohledem na dokument pracovní skupiny zřízené podle článku 29 ze dne 6. února 2018 nazvaný „Referenční rámec pro odpovídající ochranu“ (5), který poskytuje Komisi a Evropskému sboru pro ochranu osobních údajů v rámci obecného nařízení o ochraně osobních údajů pokyny pro posuzování úrovně ochrany údajů ve třetích zemích a mezinárodních organizacích,

    s ohledem na stanovisko Evropského sboru pro ochranu osobních údajů ze dne 5. prosince 2018 k návrhu rozhodnutí o odpovídající úrovni ochrany mezi EU a Japonskem,

    s ohledem na návrh prováděcího rozhodnutí Komise podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 o odpovídající ochraně osobních údajů ze strany Japonska (COM(2018)XXXX),

    s ohledem na zjištění pracovní cesty ad hoc delegace Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci do Japonska v říjnu 2017, která byla uspořádána v souvislosti s jednáním o odpovídající úrovni ochrany za účelem setkání s příslušnými japonskými orgány a zúčastněnými stranami v souvislosti s důležitými prvky, které musí Komise zvážit při přijímání rozhodnutí o odpovídající úrovni ochrany,

    s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

    A.

    vzhledem k tomu, že obecné nařízení o ochraně osobních údajů platí od 25. května 2018; vzhledem k tomu, že čl. 45 odst. 2 tohoto nařízení stanoví prvky, které musí Komise vzít v úvahu při posuzování odpovídající úrovně ochrany ve třetí zemi nebo v mezinárodní organizaci;

    B.

    vzhledem k tomu, že Komise musí vzít v úvahu zejména právní stát, dodržování lidských práv a základních svobod, příslušné právní předpisy, obecné i odvětvové, včetně těch, které se týkají veřejné bezpečnosti, obrany, národní bezpečnosti a trestního práva a přístupu orgánů veřejné moci k osobním údajům, existenci a účinné fungování jednoho nebo více nezávislých dozorových úřadů a mezinárodní závazky, které daná třetí země nebo mezinárodní organizace přijala;

    C.

    vzhledem k tomu, že Evropský soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 6. října 2015 ve věci C-362/14 (Maximillian Schrems v. komisař pro ochranu údajů) objasnil, že odpovídající úroveň ochrany ve třetí zemi musí být chápána jako „v zásadě rovnocenná“ úrovni, již v Evropské unii zaručuje směrnice 95/46/ES vykládaná ve světle Listiny základních práv;

    D.

    vzhledem k tomu, že Japonsko je jedním z hlavních obchodních partnerů EU, s nímž nedávno uzavřela dohodu o hospodářském partnerství, ve které jsou zakotveny společné hodnoty a zásady a zároveň se v ní upravují citlivé záležitostí obou partnerských stran; vzhledem k tomu, že společné uznání základních práv, včetně ochrany soukromí a údajů, představuje důležitý základ pro rozhodnutí o odpovídající ochraně, které poskytne právní základ pro předávání osobních údajů z EU do Japonska;

    E.

    vzhledem k tomu, že ad hoc delegace Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci vyslaná do Japonska byla informována, že japonské orgány a zúčastněné strany mají zájem nejen o uplatňování nových pravidel obecného nařízení o ochraně osobních údajů, ale také o vytvoření spolehlivého mechanismu pro předávání osobních údajů na vysoké úrovni mezi EU a Japonskem, který by splňoval podmínky stanovené právním rámcem EU z hlediska úrovně ochrany považované za v zásadě rovnocennou úrovni, kterou zajišťují právní předpisy EU o ochraně údajů;

    F.

    vzhledem k tomu, že předávání osobních údajů mezi EU a Japonskem pro komerční účely je s ohledem na postupující digitalizaci celosvětového hospodářství důležitým prvkem vztahů mezi EU a Japonskem; vzhledem k tomu, že při takovém předávání by mělo být plně dodržováno právo na ochranu osobních údajů a právo na ochranu soukromí; vzhledem k tomu, že jedním ze základních cílů EU je ochrana základních práv, jak jsou zakotvena v Listině základních práv Evropské unie;

    G.

    vzhledem k tomu, že EU a Japonsko zahájily v lednu 2017 rozhovory o usnadnění předávání osobních údajů pro komerční účely prostřednictvím prvního „vzájemného zjištění o odpovídající úrovni ochrany“; vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 12. prosince 2017 nazvaném „Směrem ke strategii v oblasti digitálního obchodu“ výslovně „uzn[al], že základním mechanismem pro zajištění předávání osobních údajů z EU do třetí země jsou rozhodnutí o přiměřenosti“;

    H.

    vzhledem k tomu, že rozhodnutí o odpovídající úrovni ochrany pro předávání osobních údajů do Japonska by bylo prvním takovým rozhodnutím přijatým v rámci nových přísnějších pravidel obecného nařízení o ochraně osobních údajů;

    I.

    vzhledem k tomu, že Japonsko v nedávné době modernizovalo a zpřísnilo své právní předpisy týkající se ochrany údajů, aby byly v souladu s mezinárodními standardy, zejména se zárukami a právy jednotlivců stanovenými v novém evropském legislativním rámci pro ochranu údajů; vzhledem k tomu, že japonský právní rámec pro ochranu údajů se skládá z několika pilířů, přičemž hlavním prvkem těchto právních předpisů je zákon o ochraně osobních informací;

    J.

    vzhledem k tomu, že japonská vláda přijala dne 12. června 2018 nařízení vlády, na základě kterého svěřuje Komisi pro ochranu osobních údajů jakožto orgánu příslušnému pro spravování a provádění zákona o ochraně osobních informací „pravomoc přijímat opatření nezbytná k překonání rozdílů mezi systémy a operacemi mezi Japonskem a dotčenou cizí zemí na základě článku 6 příslušného zákona s cílem zajistit řádné zacházení s osobními informacemi získanými z této země“; vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí uvádí, že to zahrnuje i pravomoc zajistit větší ochranu prostřednictvím přijetí přísnějších pravidel ze strany Komise pro ochranu osobních údajů, která by doplnila pravidla stanovená v příslušném zákoně a nařízení vlády a mohla by i přesáhnout jejich rámec; vzhledem k tomu, že podle tohoto rozhodnutí by tato přísnější pravidla byla pro japonské provozovatele podniků závazná a vymahatelná;

    K.

    vzhledem k tomu, že k návrhu prováděcího rozhodnutí Komise o odpovídající ochraně osobních údajů ze strany Japonska jsou v příloze I přiložena doplňková pravidla přijatá Komisí pro ochranu osobních údajů dne 15. června 2018, která vycházejí z článku 6 zákona o ochraně osobních informací, jenž výslovně umožňuje této komisi přijímat přísnější pravidla, a to i pro účely usnadnění mezinárodního předávání údajů; vzhledem k tomu, že doplňková pravidla dosud nejsou veřejně dostupná;

    L.

    vzhledem k tomu, že smyslem těchto doplňkových pravidel by bylo řešit příslušné rozdíly mezi japonskými právními předpisy o ochraně údajů a právními předpisy EU s cílem zajistit odpovídající zacházení s osobními informacemi získanými z EU na základě rozhodnutí o odpovídající úrovni ochrany, zejména pokud jde o osobní informace vyžadující zvláštní péči („citlivé údaje“), uchovávané osobní údaje, uvedení účelu použití, omezení s ohledem na účel použití, omezení ohledně poskytování třetí straně v cizí zemi a anonymně zpracovávané informace;

    M.

    vzhledem k tomu, že doplňková pravidla by byla právně závazná pro všechny provozovatele podniků zacházející s osobními informacemi, kteří obdrží osobní údaje z EU na základě rozhodnutí o odpovídající úrovni ochrany, a musí tudíž dodržet tato pravidla a veškerá související práva a povinnosti, a že by tato pravidla mohla vymáhat Komise pro ochranu osobních údajů i japonské soudy;

    N.

    vzhledem k tomu, že pro účely zajištění v zásadě rovnocenné úrovně ochrany pro osobní údaje předávané z EU do Japonska vytváří doplňková pravidla dodatečnou ochranu, která by se uplatňovala na základě přísnějších podmínek nebo omezení zpracování osobních údajů předávaných z EU, např. v případě osobních informací vyžadujících zvláštní péči, dalšího předávání, anonymních údajů a omezení účelu;

    O.

    vzhledem k tomu, že japonský právní rámec pro ochranu údajů rozlišuje „osobní informace“ a „osobní údaje“ a v některých případech zmiňuje zvláštní kategorii osobních údajů, tzv. „uchovávané osobní údaje“;

    P.

    vzhledem k tomu, že podle čl. 2 odst. 1 zákona o ochraně osobních informací zahrnuje pojem „osobní informace“ jakékoliv informace týkající se žijící osoby, které umožňují identifikaci této osoby; vzhledem k tomu, že definice rozlišuje dvě kategorie osobních informací, a sice i) individuální identifikační kódy a ii) jiné osobní informace, díky nimž je možno konkrétní osobu identifikovat; vzhledem k tomu, že tato druhá kategorie zahrnuje informace, které samy o sobě identifikaci neumožňují, ale mohou ji umožnit, pokud jsou vhodně spojeny s jinými informacemi;

    Q.

    vzhledem k tomu, že podle čl. 2 odst. 4 zákona o ochraně osobních informací se „osobními údaji“ rozumí osobní informace, které vytvářejí databázi osobních informací, atd.; vzhledem k tomu, že čl. 2 odst. 1 zákona o ochraně osobních informací stanoví, že informace v těchto databázích se systematizují, což se podobá koncepci evidence údajů podle čl. 2 odst. 1 obecného nařízení o ochraně údajů; vzhledem k tomu, že podle čl. 4 odst. 1 obecného nařízení o ochraně osobních údajů se „osobními údaji“ rozumí veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě; vzhledem k tomu, že identifikovatelnou fyzickou osobou je fyzická osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména odkazem na určitý identifikátor, například jméno, identifikační číslo, lokační údaje, síťový identifikátor nebo na jeden či více zvláštních prvků fyzické, fyziologické, genetické, psychické, ekonomické, kulturní nebo společenské identity této fyzické osoby; vzhledem k tomu, že při určování, zda je fyzická osoba identifikovatelná, by se mělo přihlédnout ke všem prostředkům, jako je například výběr vyčleněním, o nichž lze rozumně předpokládat, že je správce nebo jiná osoba použijí pro přímou či nepřímou identifikaci dané fyzické osoby;

    R.

    vzhledem k tomu, že podle čl. 2 odst. 7 zákona o ochraně osobních informací se „uchovávanými osobními údaji“ rozumí osobní údaje, které má provozovatel podniku zacházejícího s osobními údaji pravomoc zveřejnit, opravit, doplnit jejich obsah nebo jej vypustit, přestat používat, vymazat či je přestat poskytovat třetí straně a mezi něž nepatří údaje, které podle vlády mohou poškodit veřejný či jiný zájem, pokud se objeví informace o jejich existenci či neexistenci, ani údaje, které mají být vymazány ve lhůtě maximálně jednoho roku předepsané nařízením vlády; vzhledem k tomu, že doplňující pravidla uvádějí pojem „uchovávané osobní údaje“ v soulad s pojmem „osobní údaje“, aby se zajistilo, že určitá omezení práv jednotlivců, která jsou s těmito údaji spojená, se nebudou vztahovat na údaje předávané z EU;

    S.

    vzhledem k tomu, že japonský zákon o ochraně údajů, který je předmětem návrhu prováděcího rozhodnutí, ze své působnosti vylučuje několik odvětví, pokud zpracovávají osobní údaje pro zvláštní účely; vzhledem k tomu, že návrh prováděcího rozhodnutí by se nevztahoval na předávání osobních údajů z EU příjemci, který spadá pod jednu z výše uvedených výjimek stanovených japonským zákonem o ochraně údajů;

    T.

    vzhledem k tomu, že pokud jde o další předávání osobních údajů EU z Japonska do třetí země, návrh prováděcího rozhodnutí vylučuje, aby pro takové další předávání byly použity nástroje pro předávání, které nevytváří závazný vztah mezi japonským vývozcem údajů a dovozcem údajů ve třetí zemi a které nezaručují požadovanou úroveň ochrany; vzhledem k tomu, že to by byl případ systému pravidel pro přeshraniční ochranu soukromí v rámci asijsko-tichomořské hospodářské spolupráce, kterého se Japonsko účastní, jelikož v tomto systému nevyplývá ochrana z ujednání, které váže vývozce a dovozce v rámci dvoustranného vztahu, a zjevně je úroveň této ochrany nižší, než jakou zaručuje kombinace zákona o ochraně osobních informací a doplňkových pravidel;

    U.

    vzhledem k tomu, že ve svém stanovisku ze dne 5. prosince 2018 Evropský sbor pro ochranu údajů na základě dokumentace předložené Komisí posuzuje, zda japonský právní rámec ochrany údajů poskytuje jednotlivcům dostatečné záruky zajišťující odpovídající úroveň ochrany údajů; vzhledem k tomu, že Evropský sbor pro ochranu údajů vítá úsilí Komise a japonské komise PPC o větší sblížení mezi japonským a evropským právním rámcem s cílem usnadnit předávání osobních údajů; vzhledem k tomu, že Evropský sbor pro ochranu údajů uznává, že zlepšení, která přinesla doplňková pravidla pro překlenutí některých rozdílů mezi těmito dvěma rámci, jsou velmi důležitá a byla dobře přijata; vzhledem k tomu, že si uvědomuje, že stále zůstává nevyřešeno několik problematických bodů, jako je např. ochrana osobních údajů předávaných z EU do Japonska po celou dobu jejich životního cyklu, a doporučuje, aby Komise poskytla další důkazy a vysvětlení ohledně vznesených otázek a aby pečlivě sledovala účinné uplatňování těchto pravidel;

    V.

    vzhledem k tomu, že návrh prováděcího rozhodnutí je také doprovázen dopisem ministra spravedlnosti ze dne 14. září 2018, který zmiňuje dokument vypracovaný ministerstvem spravedlnosti a několika dalšími ministerstvy a agenturami a týkající se „shromažďování a využívání osobních informací japonskými orgány veřejné správy pro účely vymáhání trestního práva a národní bezpečnosti“, který obsahuje přehled platného právního rámce a poskytuje Komisi oficiální zastoupení, ujištění a závazky podepsané na nejvyšší úrovni ministerstev a agentur a je připojen jako příloha II k prováděcímu rozhodnutí;

    1.

    bere na vědomí podrobnou analýzu, kterou poskytla Komise ve svém návrhu prováděcího rozhodnutí o odpovídající úrovni ochrany údajů, pokud jde o ochranná opatření, včetně dohledu a nápravných mechanismů, platná pro zpracovávání údajů komerčními provozovateli a pro přístup japonských orgánů veřejné správy k údajům, zejména v oblasti vymáhání práva a národní bezpečnosti;

    2.

    bere na vědomí skutečnost, že Japonsko rovněž souběžně připravuje uznání úrovně ochrany osobních údajů předávaných z Japonska do EU podle článku 23 zákona o ochraně osobních informací, takže výsledkem by bylo první „vzájemné“ zjištění o odpovídající úrovni ochrany na světě, které by vedlo k vytvoření největší oblasti volného a bezpečného toku údajů na světě;

    3.

    vítá tento vývoj jako důkaz šíření vysokých standardů ochrany údajů po celém světě; poukazuje však na to, že to v žádném případě nesmí vést k přístupu oplácení stejnou metodou v rámci rozhodnutí EU o odpovídající úrovni ochrany; připomíná, že pro účely rozhodnutí o odpovídající úrovni ochrany v rámci obecného nařízení o ochraně osobních údajů musí Komise objektivně posoudit právní a praktickou situaci v dané třetí zemi, na daném území, v daném odvětví nebo mezinárodní organizaci;

    4.

    zdůrazňuje, že Evropský soudní dvůr rozhodl, že termín „odpovídající úroveň ochrany“ nevyžaduje takovou úroveň ochrany, která je rovnocenná ochraně zaručené v rámci EU, ale musí být chápán tak, že od třetí země vyžaduje, aby na základě svých vnitrostátních předpisů nebo svých mezinárodních závazků zajistila úroveň ochrany základních práv a svobod, která je v zásadě rovnocenná úrovni, již v Evropské unii zaručuje obecné nařízení o ochraně osobních údajů vykládané ve světle Listiny základních práv;

    5.

    konstatuje, že právo na soukromí a právo na ochranu osobních údajů je zaručeno na ústavní úrovni v Japonsku i EU, ale že úplný soulad pravidel EU a Japonska nebude možný vzhledem k rozdílům v ústavním uspořádání a kultuře;

    6.

    bere na vědomí pozměňovací návrhy k zákonu o ochraně osobních informací, které vstoupily v platnost dne 30. května 2017; vítá podstatná zlepšení;

    7.

    konstatuje, že kategorie podniků a zpracovatelských činností, které jsou vyloučeny z věcné působnosti zákona o ochraně osobních informací, byly výslovně vyloučeny z působnosti zjištění o odpovídající úrovni ochrany;

    8.

    domnívá se, že v návaznosti na přijetí pozměněného zákona o ochraně osobních informací a obecného nařízení o ochraně osobních údajů v roce 2016 sdílí systémy ochrany údajů Japonska a EU vysoký stupeň konvergence z hlediska zásad, záruk a práv jednotlivců a dohledu a donucovacích mechanismů; zdůrazňuje zejména zřízení nezávislého orgánu pro dohled, Komise pro ochranu osobních údajů, prostřednictvím pozměněného zákona o ochraně osobních informací;

    9.

    nicméně konstatuje, že sama Komise pro ochranu osobních údajů shledává, že „navzdory vysokému stupni konvergence existuje mezi oběma systémy několik zásadních rozdílů“; rovněž konstatuje, že za účelem zajištění vyšší úrovně ochrany osobních údajů předávaných z EU přijala Komise pro ochranu osobních údajů dne 15. června 2018 doplňková pravidla;

    10.

    vítá řadu důležitých vysvětlení v doplňkových pravidlech, včetně sladění „anonymizovaných osobních informací“ v zákoně o ochraně osobních informací s definicí „anonymních informací“ v obecném nařízení o ochraně osobních údajů;

    11.

    domnívá se, že dodatečná ochrana doplňkových pravidel pokrývá pouze předávání údajů podle rozhodnutí o odpovídající úrovni ochrany; připomíná, že s ohledem na rozsah působnosti rozhodnutí o odpovídající úrovni ochrany budou některá předání údajů prováděna s využitím těchto dalších dostupných mechanismů;

    12.

    bere na vědomí, že dodatečná ochrana stanovená v doplňkových pravidlech je omezena na osobní údaje předané z Evropy, a proto provozovatelé podniků, kteří zpracovávají současně japonské a evropské osobní údaje, budou muset dodržovat doplňková pravidla, a to například zajištěním technického řešení („označení“) nebo organizačního opatření (např. uložení do specializované databáze), aby bylo možné tyto osobní údaje identifikovat během celého jejich „životního cyklu“; vyzývá Komisi, aby situaci monitorovala, a předešla tak případným mezerám, které by provozovatelům umožnily obcházet povinnosti stanovené v doplňkových pravidlech tím, že by údaje předávali přes třetí země;

    13.

    konstatuje, že definice „osobních údajů“ v zákoně o ochraně osobních informací vylučuje údaje „charakterizované nařízením vlády jako takové údaje, které mají vzhledem k metodě jejich použití jen malou možnost poškodit práva a zájmy jednotlivce“; naléhavě vyzývá Komisi, aby zhodnotila, zda je tento přístup založený na možnosti poškození slučitelný s přístupem EU, podle něhož spadá veškeré zpracovávání osobních údajů do působnosti práva v oblasti ochrany údajů; poznamenává však také, že tento přístup by se uplatňoval jen ve velmi omezených situacích;

    14.

    dále konstatuje, že definice „osobních informací“ v zákoně o ochraně osobních informací se omezuje pouze na informace, „díky nimž je možno konkrétní osobu identifikovat“; rovněž konstatuje, že tato definice nezahrnuje vysvětlení, které poskytuje obecné nařízení o ochraně osobních údajů, že za osobní informace by měly být považovány také osobní údaje, které mohou být použity k pouhému „vyčlenění“ osoby, jak jasně stanovuje Evropský soudní dvůr;

    15.

    je znepokojen skutečností, že užší definice „osobních údajů“ (vycházející z definice „osobních informací“) v zákoně o ochraně osobních informací nemusí splňovat kritérium být „v zásadě rovnocenná“ definicím v obecném nařízení o ochraně osobních údajů a judikatuře Soudního dvora; zpochybňuje proto prohlášení v návrhu prováděcího rozhodnutí, že „údaje EU budou podle zákona o ochraně osobních informací vždy spadat do kategorie ‚osobní údaje‘“; vyzývá Komisi, aby bedlivě monitorovala praktické důsledky různých koncepcí v průběhu uplatňování rozhodnutí o odpovídající úrovni ochrany a jeho pravidelného přezkumu;

    16.

    vyzývá Komisi, aby poskytla další objasnění a v případě potřeby požadovala od japonských orgánů další závazná doplňková pravidla, a zajistila tak, aby byly všechny osobní údaje ve smyslu obecného nařízení o ochraně osobních údajů při předání do Japonska chráněny;

    17.

    se znepokojením konstatuje, že na rozdíl od práva EU zákon o ochraně osobních informací ani pokyny Komise pro ochranu osobních údajů neobsahují právní ustanovení týkající se automatizovaného rozhodování a profilování a že tuto otázku řeší pouze určitá odvětvová pravidla, aniž by poskytovala komplexní celkový právní rámec s významnou a silnou ochranou proti automatizovanému rozhodování a profilování; vyzývá Komisi, aby prokázala, jakým způsobem se to řeší v japonském rámci pro ochranu údajů tak, aby byla zajištěna rovnocenná úroveň ochrany; domnívá se, že je to obzvláště důležité vzhledem k nedávným případům profilování Facebook / Cambridge Analytica;

    18.

    domnívá se, že ve světle Referenčního rámce pro odpovídající ochranu Evropského sboru pro ochranu osobních údajů je třeba vzhledem k nedostatku konkrétních ustanovení v zákoně o ochraně osobních informací získat další důkladná objasnění týkající se přímého marketingu, aby bylo prokázáno, že úroveň ochrany osobních údajů v Japonsku je rovnocenná;

    19.

    bere na vědomí stanovisko Evropského sboru pro ochranu údajů, v němž je poukázáno na několik problémových otázek, jako je např. ochrana osobních údajů předávaných z EU do Japonska po celou dobu jejich životního cyklu; vyzývá Komisi, aby prováděcímu rozhodnutí věnovala náležitou pozornost a poskytla v něm další důkazy a vysvětlení, které prokazují existenci vhodných záruk;

    20.

    vyzývá Komisi, aby objasnila, zda pokud jde o další předávání, řešení poskytované v doplňkových pravidlech, které předem vyžaduje souhlas ze strany subjektů údajů v EU, aby mohlo dojít ke schválení dalšího předání třetí straně v cizí zemi, postrádá určité nezbytné prvky, které by subjektům údajů umožnily vyjádřit svůj souhlas, neboť výslovně nedefinuje, co zahrnuje pojem „informace o okolnostech předání nezbytné k tomu, aby se [subjekt údajů] rozhodl o svém souhlasu“, v souladu s článkem 13 obecného nařízení o ochraně osobních údajů, jako je třetí země určení dalšího předání; vyzývá Komisi, aby dále objasnila důsledky pro subjekty údajů v případě odmítnutí udělení souhlasu k dalšímu předání jejích osobních údajů;

    21.

    vyjadřuje politování nad tím, že pokud jde o účinné prosazování zákona o ochraně osobních informací, je výše případných pokut, které by nápravné orgány uložily, k zajištění účinného plnění zákona nedostatečná, neboť v souvislosti se závažností porušení se nezdá být přiměřená, účinná ani odrazující; konstatuje však, že zákon o ochraně osobních informací stanoví i trestní sankce, včetně trestu odnětí svobody; vyzývá Komisi, aby poskytla informace o skutečném využívání správních pokut a trestních sankcí v minulosti;

    22.

    bere na vědomí, že i když Komise pro ochranu osobních údajů nevykonává žádný dohled nad činnostmi souvisejícími se zpracováváním osobních údajů v oblasti prosazování práva, existují další mechanismy dohledu, včetně dohledu ze strany nezávislé Komise pro veřejnou bezpečnost; konstatuje, že Výbor pro kontrolu zveřejňování informací a ochrany osobních údajů má rovněž v této oblasti určité pravomoci, včetně kontroly žádostí o přístup a zveřejňování stanovisek, ale zdůrazňuje, že tyto pravomoci nejsou právně závazné; vítá skutečnost, že EU a Japonsko se dohodly, že zavedou zvláštní mechanismus nápravy, který bude řízen a kontrolován Komisí pro ochranu osobních údajů a který se bude vztahovat na zpracování osobních údajů v oblasti prosazování práva a bezpečnosti státu;

    23.

    konstatuje, že podle japonského zákona o ochraně osobních informací uchovávaných správními orgány mohou provozovatelé podniků údaje rovněž „dobrovolně“ předat orgánům pro vymáhání práva; zdůrazňuje, že to není stanoveno v obecném nařízení o ochraně osobních údajů ani v policejní směrnici, a vyzývá Komisi, aby posoudila, zda je to v souladu s kritériem být „v zásadě rovnocenný“ obecnému nařízení o ochraně osobních údajů;

    24.

    je si vědom zpráv ve sdělovacích prostředcích o japonském ředitelství pro signálové zpravodajství, „které zaměstnává přibližně 1 700 osob a má alespoň šest zařízení kamerového dohledu, která nepřetržitě odposlouchávají telefonní hovory, e-maily a jiné komunikační kanály“ (6); je znepokojen tím, že se o tomto prvku hromadného sledování bez rozdílu v návrhu prováděcího rozhodnutí vůbec nehovoří; vyzývá Komisi, aby poskytla více informací o japonském hromadném sledování; má vážné obavy, že toto hromadné sledování neprojde testem kritérií stanovených rozsudkem Evropského soudního dvora ve věci Schrems;

    25.

    vyjadřuje politování nad tím, že dokument „Shromažďování a využívání osobních informací japonskými orgány veřejné správy pro účely vymáhání trestního práva a národní bezpečnosti“, který je součástí přílohy II návrhu prováděcího rozhodnutí, nemá stejný právně závazný účinek jako doplňková pravidla;

    Závěry

    26.

    vyzývá Komisi, aby poskytla další důkazy a vysvětlení ohledně výše zmíněných skutečností, včetně těch, které zjistil Evropský sbor pro ochranu osobních údajů ve svém stanovisku ze dne 5. prosince 2018, aby tak prokázala, že japonský právní rámec pro ochranu údajů zajišťuje odpovídající úroveň ochrany, která je v zásadě rovnocenná úrovni poskytované evropským právním rámcem pro ochranu údajů;

    27.

    je přesvědčen, že toto rozhodnutí o odpovídající úrovni ochrany může dále vyslat silný signál zemím po celém světě, že konvergence s vysokými standardy ochrany údajů v EU přináší hmatatelné výsledky; v tomto ohledu zdůrazňuje význam tohoto rozhodnutí o odpovídající úrovni ochrany jako precedentu pro budoucí partnerství s dalšími zeměmi, které přijaly moderní zákony o ochraně údajů;

    28.

    pověřuje svůj Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, aby vývoj v této oblasti, včetně případů postoupených Soudnímu dvoru, i nadále monitoroval a aby sledoval plnění doporučení uvedených v tomto usnesení;

    o

    o o

    29.

    pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Evropské radě pro ochranu údajů, Evropskému inspektorovi ochrany údajů, výboru zřízenému podle čl. 93 odst. 1 obecného nařízení o ochraně údajů, Radě Evropy a vládě Japonska.

    (1)  Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1.

    (2)  ECLI:EU:C:2015:650.

    (3)  ECLI:EU:C:2016:970.

    (4)  Úř. věst. C 369, 11.10.2018, s. 22.

    (5)  http://ec.europa.eu/newsroom/article29/item-detail.cfm?item_id=614108; schváleno Evropským sborem pro ochranu osobních údajů na jeho prvním plenárním zasedání.

    (6)  Ryan Gallagher, „The Untold Story of Japan’s Secret Spy Agency“ („Neodhalený příběh japonské tajné špionážní agentury“), The Intercept, 19. května 2018, https://theintercept.com/2018/05/19/japan-dfs-surveillance-agency/


    Top