1.8.2017

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 250/1

---

SDĚLENÍ KOMISE

o dozoru nad trhem pro výrobky prodávané on-line

(Text s významem pro EHP)

(2017/C 250/01)

Obsah

ÚVOD

2

ČÁST A.

POUŽITELNÝ PRÁVNÍ RÁMEC PRO VÝROBKY PRODÁVANÉ ON-LINE

3

1.

POJEM „UVÁDĚNÍ NA TRH“ V SOUVISLOSTI S PRODEJEM ON-LINE

4

1.1.

Pojem „uvádění na trh“ obecně

4

1.2.

Pojem „uvádění na trh“ v elektronickém obchodu

5

2.

ÚLOHY A POVINNOSTI ORGÁNŮ DOZORU NAD TRHEM

6

3.

ÚLOHY A POVINNOSTI HOSPODÁŘSKÝCH SUBJEKTŮ

6

3.1

Výrobci, zplnomocnění zástupci, dovozci a distributoři

6

3.2

Poskytovatelé služeb fulfilmentu

6

3.2.1

Úlohy poskytovatelů služeb fulfilmentu v on-line dodavatelském řetězci

6

3.2.2

Povinnosti poskytovatelů služeb fulfilmentu v on-line dodavatelském řetězci

7

3.3

Jiní významní účastníci

9

3.3.1

Deklarant podle celního kodexu Unie

9

3.3.2

On-line poskytovatelé zprostředkovatelských služeb

9

3.3.3

Poskytovatelé poštovních služeb

11

ČÁST B.

PRAKTICKÉ ASPEKTY DOZORU NAD TRHEM PRO VÝROBKY PRODÁVANÉ ON-LINE

11

1.

OBECNÉ ZÁSADY DOZORU NAD TRHEM

11

2.

STRATEGIE A PLÁNOVÁNÍ DOZORU NAD ON-LINE TRHEM

12

3.

ORGANIZACE DOZORU NAD ON-LINE TRHEM

12

4.

SPECIFICKÉ ZNAKY A POTŘEBY ON-LINE ŠETŘENÍ

13

5.

NÁPRAVNÁ OPATŘENÍ SPOJENÁ S VÝROBKY PRODÁVANÝMI ON-LINE

14

5.1.

Nápravná opatření, která závisejí na místě usazení hospodářského subjektu

14

5.1.1.

Pokud je hospodářský subjekt usazen v jurisdikci daného orgánu

14

5.1.2.

Pokud je hospodářský subjekt usazen v EU, avšak mimo jurisdikci daného orgánu

14

5.1.3.

Pokud je hospodářský subjekt usazen mimo EU

15

5.2.

Nápravná opatření specifická pro výrobky prodávané on-line

15

ČÁST C –

ZVYŠOVÁNÍ POVĚDOMÍ O BEZPEČNOSTI A SOULADU VÝROBKŮ PRODÁVANÝCH ON-LINE MEZI SPOTŘEBITELI A PODNIKY

16

1.

ZVYŠOVÁNÍ POVĚDOMÍ MEZI SPOTŘEBITELI

16

1.1.

Co by spotřebitelé měli vědět?

17

1.2.

Jak by členské státy měly informovat spotřebitele o aspektech bezpečnosti výrobků, které je třeba brát v úvahu při nákupu on-line?

17

1.2.1.

Internetové stránky orgánů

17

1.2.2.

Používání sdělovacích prostředků a osvětových kampaní

18

1.2.3.

Systémy podávání stížností pro spotřebitele

18

2.

ZVYŠOVÁNÍ POVĚDOMÍ PODNIKŮ

18

ÚVOD

Internet změnil způsob, jak spotřebitelé nakupují a podniky inzerují a prodávají své zboží a služby. Elektronický obchod umožňuje spotřebitelům a podnikům jiný druh interakce a zajišťuje lepší podmínky pro spotřebitele díky nižším cenám na internetu a většímu výběru (1). Elektronický obchod zažívá rychlý růst a má potenciál přispět výraznou měrou k cílům Evropské unie (EU) v oblasti hospodářského růstu (2).

Vývoj elektronického obchodu nás však staví před určité výzvy z hlediska ochrany zdraví a bezpečnosti spotřebitelů a dalších koncových uživatelů před nebezpečnými nepotravinářskými výrobky a/nebo výrobky, které nesplňují požadavky stanovené v harmonizačních právních předpisech Unie týkajících se výrobků (dále jen „nevyhovující výrobky“) (3). V tomto ohledu a v porovnání s obchodem off-line čelí orgány dozoru nad trhem v členských státech četným problémům, z nichž lze jako příklad uvést tyto:

i)	potíže se sledováním výrobků nabízených k prodeji on-line a identifikací odpovědných hospodářských subjektů;

ii)	nárůst počtu hospodářských subjektů usazených mimo území EU, které nabízejí výrobky k prodeji on-line; patří sem přímý prodej spotřebitelům a dalším koncovým uživatelům v EU, což způsobuje, že prosazování pravidel pro výrobky je náročné;

iii)	problémy při provádění posouzení rizik nebo zkoušek bezpečnosti z důvodu chybějícího fyzického přístupu k výrobkům;

iv)	potíže při odběru vzorků výrobků pro zkoušky, jelikož příslušné právní předpisy v některých členských státech nepovolují nákupy on-line nebo anonymní nákupy (např. fiktivní nákupy);

v)

problémy při uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES o obecné bezpečnosti výrobků (směrnice o obecné bezpečnosti výrobků) (4), jakož i při uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh (5), v souvislosti s on-line prostředím;

vi)	chybějící povědomí mezi spotřebiteli a podniky o nákupu a prodeji bezpečných a vyhovujících výrobků on-line.

Cílem tohoto sdělení je pomoci orgánům členských států při prosazování právních předpisů EU týkajících se bezpečnosti a souladu nepotravinářských výrobků. Tento dokument se týká hmotných aktiv a nezabývá se nevestavěným softwarem a aplikacemi. Sdělení pojednává o uplatňování směrnice o obecné bezpečnosti výrobků a nařízení (ES) č. 765/2008, dvou hlavních legislativních aktů upravujících dozor nad trhem a bezpečnost a soulad výrobků při prodeji on-line. Sdělení též stanoví osvědčené postupy pro dozor nad trhem u výrobků prodávaných on-line a pro komunikaci s podniky a spotřebiteli.

Lepší prosazování pravidel EU pro výrobky prodávané on-line přispívá k zajištění toho, že nepotravinářské výrobky budou bezpečné a vyhovující, a dále přispívá k ochraně zdraví a bezpečnosti spotřebitelů nebo dalších koncových uživatelů v EU. Lepší bezpečnost a soulad výrobků v elektronickém obchodu zvyšuje důvěru v on-line trhy a vede k rozvoji elektronického obchodu. Lepší prosazování pomáhá též zajistit rovné podmínky pro hospodářské subjekty v tradičních a on-line dodavatelských řetězcích a pro subjekty usazené v EU a mimo ni. Toto sdělení tudíž přispívá k jedné z priorit Komise: další rozvoj jednotného digitálního trhu.

Toto sdělení je určeno členským státům a Islandu, Lichtenštejnsku a Norsku jakožto signatářům Dohody o Evropském hospodářském prostoru (6) (EHP). Odkazy na EU, Unii nebo jednotný trh by tudíž měly být chápány jako odkazy na EHP nebo trh EHP.

Toto sdělení má přispívat k lepšímu pochopení právních předpisů EU týkajících se výrobků a k jednotnějšímu a ucelenějšímu uplatňování těchto právních předpisů z hlediska výrobků prodávaných on-line. Bere v úvahu diskuse s orgány členských států a zúčastněnými stranami v procesu spolupráce, který probíhal v letech 2013 až 2016.

Toto sdělení je zamýšleno čistě jako pokyny – právní sílu má pouze znění samotných právních předpisů Unie. Jeho cílem je poskytovat rady na základě stávajících společných zkušeností a osvědčených postupů. Informace jsou pouze obecného charakteru a nejsou určeny specificky pro konkrétní osoby nebo subjekty.

K autoritativnímu výkladu práva EU je příslušný pouze Soudní dvůr Evropské unie. Názory vyjádřené v tomto dokumentu nemohou předjímat postoj, který by Evropská komise mohla zaujmout před Soudním dvorem. Ani Evropská komise, ani žádná osoba jednající jménem Evropské komise nenesou odpovědnost za jakékoli případné použití následujících informací.

Jelikož toto sdělení odráží situaci v době svého sepsání, nabídnuté pokyny mohou být k pozdějšímu datu upraveny.

ČÁST A. POUŽITELNÝ PRÁVNÍ RÁMEC PRO VÝROBKY PRODÁVANÉ ON-LINE

Část A nabízí pokyny k uplatňování směrnice o obecné bezpečnosti výrobků a nařízení (ES) č. 765/2008 na výrobky (7) prodávané on-line.

Účelem směrnice o obecné bezpečnosti výrobků je zajistit, aby výrobky uváděné na unijní trh byly bezpečné. Formuluje požadavky na organizování a provádění dozoru nad trhem z hlediska zdravotních a bezpečnostních aspektů nepotravinářských spotřebních výrobků. Patří sem výrobky, které jsou dodávány nebo nabízeny spotřebitelům k použití v rámci poskytování služeb. Vztahuje se na všechny nepotravinářské spotřební výrobky, ledaže platí specifická ustanovení se stejným cílem v právních předpisech EU upravující bezpečnost dotčených výrobků (8). V důsledku toho působí jako pojistka, jelikož pokrývá spotřební výrobky, které nejsou zahrnuty do specifičtějších ustanovení právních předpisů EU o výrobcích.

Nařízení (ES) č. 765/2008, jehož cílem je zajistit vysokou úroveň ochrany veřejného zdraví a bezpečnosti obecně, zdraví a bezpečnosti uživatelů na pracovišti, životního prostředí apod., stanoví požadavky na organizaci a provádění dozoru nad trhem se všemi spotřebními a nespotřebními výrobky, na něž se vztahují harmonizační právní předpisy Unie týkající se výrobků (9). Nařízení (ES) č. 765/2008 se použije na všechny výrobky, ledaže platí specifická ustanovení se stejným cílem, stejné povahy nebo stejným účinkem v jiných pravidlech harmonizačních právních předpisů Unie (10). Kromě toho se na on-line prodej energetických výrobků (11) uplatňují odvětvové právní předpisy, které doplňují právní předpisy EU o označování energetickými štítky a ekodesignu (12), jejichž cílem je snížit spotřebu energie a zajistit informace pro spotřebitele.

Aby byly směrnice o obecné bezpečnosti výrobků a nařízení (ES) č. 765/2008 použitelné, je nejprve nutné posoudit, zda je výrobek dodáván v souvislosti s obchodní činností. Výrobky jsou dodávány v souvislosti s obchodní činností prostřednictvím prodeje on-line, když je k prodeji spotřebitelům nebo jiným koncovým uživatelům v EU nabízí on-line provozovatel (13). Obecně jsou výrobky nabízeny k prodeji on-line za úplatu. Nicméně obchodní činnost může za určitých podmínek představovat i bezplatná dodávka výrobků (14). Prodej mezi spotřebiteli (C2C) není zpravidla pokládán za obchodní činnost (15), a tudíž se neřídí směrnicí o obecné bezpečnosti výrobků nebo nařízením (ES) č. 765/2008.

Za nejvýznamnější pro prodej on-line jsou pokládány následující tři hlavní aspekty právního rámce EU:

—	pojem „uvádění na trh“,

—	povinnosti orgánů dozoru nad trhem a

—	povinnosti dotčených hospodářských subjektů.

Následující kapitoly nastiňují výklad těchto tří záležitostí v souvislosti s prodejem on-line.

1.   Pojem „uvádění na trh“ v souvislosti s prodejem on-line

1.1.    Pojem „uvádění na trh“ obecně

Směrnice o obecné bezpečnosti výrobků, nařízení (ES) č. 765/2008 a harmonizační právní předpisy Unie se v rámci svých příslušných oblastí působnosti vztahují na výrobky, které jsou uváděny na trh Unie bez ohledu na způsob prodeje, včetně prodeje na dálku a elektronického prodeje (16). Bez ohledu na způsob prodeje musí být tedy výrobky při uvádění na trh EU bezpečné a v souladu s platnými právními předpisy.

Nařízení (ES) č. 765/2008 definuje výraz „uvedení na trh“ jako „první dodání výrobku na trh“ Unie a výraz „dodání na trh“ jako „dodání výrobku k distribuci, spotřebě nebo použití na trhu [Unie] v rámci obchodní činnosti, ať už za úplatu nebo bezplatně“ (17). Tyto pojmy mají právní důsledky z hlediska identifikace odpovědných hospodářských subjektů (18) a jejich příslušných závazků podle harmonizačních právních předpisů Unie týkajících se výrobků, jak je podrobně vysvětleno v „Modré příručce“ (19).

Směrnice o obecné bezpečnosti výrobků nepoužívá výraz „první dodání na trh“, ale výrazy „uvádění na trh“, „dodat“ a „poskytování“ používá neurčitě, aniž některý z těchto pojmů definuje (20), (21). Podle směrnice o obecné bezpečnosti výrobků jsou hospodářské subjekty identifikovány na základě toho, zda by jejich činnost měla vliv na vlastnosti týkající se bezpečnosti výrobků (22). Současně by v kontextu směrnice o obecné bezpečnosti výrobků bylo „uvedení na trh“ pokládáno za proces zahrnující různá stadia dodavatelského řetězce, včetně „prvního“ poskytnutí výrobku na trhu a též následného poskytnutí (například distributorem) nebo dodání (například v kontextu poskytnutí služby (23)).

V důsledku toho výrobky, na něž se vztahují harmonizační právní předpisy Unie, a výrobky spadající pod směrnici o obecné bezpečnosti výrobků musí být bezpečné od okamžiku svého prvního poskytnutí na trhu Unie (24).

1.2.    Pojem „uvádění na trh“ v elektronickém obchodu

V obchodních modelech elektronického obchodu se výrobky mohou ke spotřebitelům nebo dalším koncovým uživatelům dostat různými kanály.

a)

Výrobce (25), dovozce (26), distributor (27) nebo producent (28) je usazen v EU Pokud je výrobce, dovozce, distributor nebo producent usazen v EU, liší se pouze způsob prodeje (29) v porovnání s případy, kdy jsou výrobky nabízeny v tradičních kamenných obchodech. Výrobky, které spotřebitelům a dalším koncovým uživatelům nabízí k prodeji on-line na trhu Unie výrobce, dovozce, distributor nebo producent usazený v EU, jsou pokládány za výrobky uvedené na trh Unie. Musí tudíž být v souladu s platnými právními předpisy EU týkajícími se výrobků.

b)

Výrobce (30), dovozce (31), distributor (32) a producent (33) jsou usazeni mimo EU Právní předpisy EU o výrobcích se vztahují též na případy, kdy se on-line prodejci se sídlem mimo EU zaměřují na spotřebitele nebo další koncové uživatele v EU. Pak platí, že pokud je výrobce, dovozce a distributor usazen mimo EU, je nezbytné nejprve určit, zda je nabídka on-line prodejce se sídlem mimo EU určena pro spotřebitele nebo další koncové uživatele v EU, aby bylo možné posoudit, zda je výrobek uveden na trh Unie. Posouzení se musí provádět případ od případu na základě zjištění, zda je z internetových stránek a celkové činnosti on-line prodejce zjevné, že zamýšlí prodávat výrobky spotřebitelům nebo dalším koncovým uživatelům v členských státech. Lze vzít v úvahu následující aspekty: mezinárodní povahu činnosti, používání jazyka a měny (například eura) členských států, název domény zaregistrovaný v jednom z členských států, zeměpisné oblasti, kam je možné výrobky zasílat (34). Pokud on-line provozovatel dodává na adresy v EU, jako platbu za výrobky od spotřebitelů nebo dalších koncových uživatelů v EU přijímá měny používané v EU a používá kterýkoli jazyk EU, zaměřuje tento subjekt své činnosti na spotřebitele EU nebo další koncové uživatele v EU. Fyzické splnění objednávky výrobku pro spotřebitele nebo další koncové uživatele v EU od daného on-line prodejce se sídlem mimo EU, včetně poskytovatele služeb fulfilmentu bez ohledu na to, zda má nebo nemá sídlo v EU (35), představuje nezvratné potvrzení, že výrobek je uveden na trh EU. Orgány členských států jsou zmocněny k provedení nezbytných kroků před fyzickým splněním objednávky, jak vyplývá ze znění směrnice o obecné bezpečnosti výrobků a nařízení (ES) č. 765/2008 (36). Pokud tedy mají výrobci, distributoři nebo producenti sídlo mimo EU a orientují své nabídky výrobků k prodeji on-line na trh Unie, musí splňovat požadavky platných právních předpisů EU týkajících se výrobků.

2.   Úlohy a povinnosti orgánů dozoru nad trhem

Příslušné orgány v členských státech odpovídají za provádění dozoru nad trhem a jsou příslušné ke kontrolám, zda jsou výrobky prodávané on-line bezpečné a v souladu s právními předpisy EU týkajícími se výrobků. Navíc u výrobků kupovaných v internetových obchodech provozovaných ve třetích zemích a následně dovážených do EU jsou příslušné (37) k zásahu, pokud jde o bezpečnost a soulad výrobků (38), též orgány odpovědné za kontrolu vnějších hranic.

3.   Úlohy a povinnosti hospodářských subjektů

Při prodeji výrobků on-line vznikají z hlediska způsobu prodeje a použitého dodavatelského řetězce značné rozdíly ve srovnání s kamennými obchody. V této kapitole musí být různé typy hospodářských subjektů, které hrají úlohu v dodavatelských řetězcích výrobků prodávaných on-line, analyzovány z hlediska použitelných právních předpisů EU a možných donucovacích opatření příslušných orgánů dozoru nad trhem.

3.1    Výrobci, zplnomocnění zástupci, dovozci a distributoři

Povinnosti výrobců a distributorů podle směrnice o obecné bezpečnosti výrobků se vztahují i na výrobky, které jsou prodávány on-line (39). Výrobci musí zajistit, aby výrobky, které uvádějí na trh Unie, byly bezpečné, a distributoři musí jednat s náležitou pečlivostí, aby pomáhali zajišťovat soulad s příslušnými požadavky na bezpečnost (40). Směrnice též upřesňuje škálu opatření, která orgány členských států mohou přijímat proti výrobkům, na něž se vztahuje směrnice, přiměřeně vážnosti rizika a s patřičným ohledem na zásadu obezřetnosti (41).

Harmonizační právní předpisy Unie a nařízení (ES) č. 765/2008 definují (42) každou kategorii účastníka dodavatelského řetězce výrobků: výrobce, zplnomocněný zástupce, dovozce a distributor. Jejich konkrétní povinnosti jsou definovány v harmonizačních právních předpisech Unie přiměřeně k jejich úloze a zapojení do dodavatelského řetězce. Výrobce má nejvyšší úroveň odpovědnosti, jelikož vyrábí výrobek, a tudíž ho zná a je schopen posoudit a řídit veškerá potenciální rizika ve stadiích návrhu a výroby. Dovozce (43) a distributor mají menší odpovědnost, neboť nezasahují do fází výroby a posouzení shody. „Modrá příručka“ popisuje každou kategorii hospodářského subjektu podrobně a poskytuje informace o jejich rolích a povinnostech. To se týká i on-line dodavatelského řetězce.

3.2    Poskytovatelé služeb fulfilmentu

3.2.1   Úlohy poskytovatelů služeb fulfilmentu v on-line dodavatelském řetězci

Poskytovatelé služeb fulfilmentu představují nový obchodní model, který vznikl v návaznosti na elektronický obchod. Tyto subjekty poskytují služby jiným hospodářským subjektům. Zpravidla skladují výrobky a po přijetí objednávek balí výrobky a doručují je zákazníkům. Někdy také vyřizují vrácení zboží. Pro poskytování služeb fulfilmentu existuje celá řada obchodních modelů. Někteří poskytovatelé služeb fulfilmentu nabízejí rozsáhlé služby, zatímco jiní poskytují jen základní úroveň služeb. Liší se rovněž jejich velikost a působnost, od globálních provozovatelů až po mikropodniky.

Tento nový obchodní model poskytovatelů služeb fulfilmentu vyvolává otázky spojené s jejich povinnostmi podle právních předpisů EU týkajících se výrobků. Platí to zejména v případě, kdy je hospodářský subjekt poskytující zboží usazen mimo EU a dohoda o poskytnutí výrobku je uzavřena přímo mezi hospodářským subjektem a spotřebitelem nebo dalšími koncovými uživateli v EU, aniž nese odpovědnost některý identifikovatelný hospodářský subjekt v EU (například dovozce nebo zplnomocněný zástupce). V takových případech je často jediným identifikovatelným účastníkem dodavatelského řetězce v EU poskytovatel služeb fulfilmentu. Ze zkušeností vyplývá, že se jejich ochota spolupracovat s orgány značně různí.

Výrobky, které nabízejí on-line provozovatelé, mohou skladovat poskytovatelé služeb fulfilmentu usazení v EU, aby zaručili rychlé dodání spotřebitelům a dalším koncovým uživatelům v EU. Na základě toho by mohly být výrobky, které takoví poskytovatelé služeb fulfilmentu skladují, pokládány za výrobky dodávané k distribuci, spotřebě nebo použití na trhu Unie, a tedy výrobky uváděné na trh Unie, především za předpokladu, že byly propuštěny do volného oběhu před uskladněním v centru pro fulfilment (44).

3.2.2   Povinnosti poskytovatelů služeb fulfilmentu v on-line dodavatelském řetězci

Aby vnitrostátní orgány dozoru nad trhem mohly posoudit možné povinnosti poskytovatelů služeb fulfilmentu podle právních předpisů EU týkajících se výrobků, musí vědět, zda je poskytovatel služeb fulfilmentu odpovědným hospodářským provozovatelem definovaným v právních předpisech EU týkajících se výrobků.

3.2.2.1   Výrobci ve smyslu nařízení (ES) č. 765/2008 nebo výrobci ve smyslu směrnice o obecné bezpečnosti výrobků

Výrobci jsou definováni jako fyzická nebo právnická osoba uvádějící na trh pod svým jménem nebo ochrannou známkou výrobek, který vyrábí nebo který si nechává navrhnout nebo vyrobit (45). Poskytovatelé služeb fulfilmentu obvykle poskytují služby v oblasti skladování, balení a doručování výrobků, které již vyrobil nějaký hospodářský subjekt. Pokud však vystupují jako výrobci způsobem, že výrobky opatří svým názvem nebo svou ochrannou známkou, měli by být považováni za výrobce ve smyslu nařízení (ES) č. 765/2008.

Pokud poskytovatelé služeb fulfilmentu vystupují jako výrobce způsobem, že opatří výrobek svým názvem, ochrannou známkou nebo jiným rozlišovacím znakem, nebo pokud výrobek upravují, měli by být považováni za výrobce podle směrnice o obecné bezpečnosti výrobků (46). Kromě toho v souladu s čl. 2 písm. e) bodem iii) směrnice o obecné bezpečnosti výrobků je další subjekt z oboru v dodavatelském řetězci považován za výrobce, pokud jeho činnost může mít vliv na vlastnosti týkající se bezpečnosti výrobku (47). Vlivem na vlastnosti týkající se bezpečnosti výrobku se rozumí zejména změna jeho struktury, složení nebo obchodní úpravy takovým způsobem, který představuje riziko pro zdraví a bezpečnost osob (48). Pokud jsou tedy poskytovatelé služeb fulfilmentu v dodavatelském řetězci a jejich činnosti mají vliv na vlastnosti týkající se bezpečnosti výrobku, měli by být pokládáni za výrobce podle směrnice o obecné bezpečnosti výrobků.

3.2.2.2   Zplnomocnění zástupci ve smyslu nařízení (ES) č. 765/2008 nebo zástupci výrobců ve smyslu směrnice o obecné bezpečnosti výrobků

Podle nařízení (ES) č. 765/2008 je zplnomocněný zástupce fyzická nebo právnická osoba usazená v EU, která byla písemně zplnomocněna výrobcem, aby jednala jeho jménem při plnění konkrétních úkolů (49). Poskytovatele služeb fulfilmentu lze považovat za zplnomocněné zástupce, pokud jsou usazení v EU a byli formálně písemně zmocněni hospodářským subjektem, který vyrábí a uvádí zboží na trh, aby jednali jeho jménem při plnění konkrétních úkolů.

Aby poskytovatelé služeb fulfilmentu usazení v EU mohli být považováni za zástupce výrobců podle směrnice o obecné bezpečnosti výrobků, musí mít takové konkrétní zmocnění od výrobce ze třetí země (50).

3.2.2.3   Dovozci ve smyslu nařízení (ES) č. 765/2008 a/nebo ve smyslu směrnice o obecné bezpečnosti výrobků

Podle nařízení (ES) č. 765/2008 jsou dovozci definováni jako fyzické nebo právnické osoby usazené v EU, které uvádějí na trh Unie výrobek ze třetí země (51). Poskytovatelé služeb fulfilmentu neuvádějí na trh výrobky, které skladují, pokud tito poskytovatelé zároveň nejsou subjekty, které výrobky k distribuci, spotřebě nebo použití na trhu Unie nabízejí jako první. V takovém případě poskytovatelé služeb fulfilmentu výrobky pouze dostávají od on-line prodejce pro účely následných služeb a pravděpodobně nebudou považováni za dovozce ve smyslu harmonizačních právních předpisů Unie týkajících se výrobků. Avšak analýza jednotlivých případů by mohla ukázat, že poskytovatelé služeb fulfilmentu jsou dovozci ve smyslu harmonizačních právních předpisů Unie (52).

Na rozdíl od nařízení (ES) č. 765/2008 nedefinuje směrnice o obecné bezpečnosti výrobků dovozce; dovozce pokládá za určitých okolností za výrobce (zejména pokud není v EU žádný zástupce výrobce) (53). S cílem umožnit účinné uplatňování tohoto pojmu lze poskytovatele služeb fulfilmentu pokládat za dovozce podle směrnice o obecné bezpečnosti výrobků, pokud výrobky, které skladují, opatřují etiketami, balí apod., pocházejí ze země mimo EU a oni je uvádějí na trh Unie.

3.2.2.4   Distributoři ve smyslu nařízení (ES) č. 765/2008 a/nebo ve smyslu směrnice o obecné bezpečnosti výrobků

Pokud nejsou pokládáni za výrobce, zplnomocněné zástupce nebo dovozce a jejich činnosti přesahují rámec činností poskytovatelů balíkových služeb, kteří poskytují služby odbavení, třídění, přepravy a dodávání balíků (54), jsou poskytovatelé služeb fulfilmentu pokládáni za distributory ve smyslu nařízení (ES) č. 765/2008.

Podle směrnice o obecné bezpečnosti výrobků se distributorem rozumí každý subjekt z oboru v dodavatelském řetězci, jehož činnost nemá vliv na vlastnosti týkající se bezpečnosti výrobku (55). Podle čl. 2 písm. f) směrnice o obecné bezpečnosti výrobků má spojení „mít vliv na vlastnosti týkající se bezpečnosti výrobku“ stejný význam jako podle čl. 2 písm. e) bodu iii) uvedené směrnice. Pokud je po posouzení jejich konkrétních činností v jednotlivých případech shledáno, že poskytovatelé služeb fulfilmentu nemají vliv na vlastnosti týkající se bezpečnosti výrobku podle směrnice o obecné bezpečnosti výrobků, lze je pokládat za distributory v dodavatelském řetězci, pokud jejich činnosti přesahují rámec činností poskytovatelů balíkových služeb (56).

V praxi to znamená, že poskytovatelé služeb fulfilmentu, kteří splňují podmínky pro to, aby mohli být pokládáni za distributory, mají na základě harmonizačních právních předpisů Unie a směrnice o obecné bezpečnosti výrobků následující povinnosti:

1)

Distributoři (57) musí při poskytování výrobků na trhu (58) jednat s náležitou pečlivostí. Tato povinnost se vztahuje na chování každého rozumného a běžně obezřetného hospodářského subjektu, který se snaží zabránit vzniku škody. Distributoři musí být schopni orgánům dozoru nad trhem prokázat, že jednali s náležitou pečlivostí (59).

2)

Před poskytnutím výrobků na trhu musí distributoři (60) ověřit: a) že výrobky v příslušných případech nesou označení CE (jsou-li způsobilé) nebo jiné ze zákona požadované označení; b) že k výrobku jsou přiloženy nezbytné informace (např. pokyny k bezpečnosti uživatelů, EU prohlášení o shodě); c) že jsou splněny jazykové požadavky na označování, pokyny pro uživatele a jiné průvodní dokumenty; d) že jsou splněny požadavky sledovatelnosti z hlediska výrobce a dovozce.

3)

Distributoři (61) mají povinnost spolupracovat s orgány dozoru nad trhem. Je-li to relevantní, musí: a) iniciovat nápravná opatření, domnívají-li se nebo mají-li důvod se domnívat, že výrobky nejsou ve shodě nebo jsou nebezpečné (62); b) napomáhat orgánům dozoru nad trhem při identifikaci výrobce nebo dovozce odpovědného za výrobek (63); c) na základě odůvodněné žádosti spolupracovat s orgány a poskytnout jim všechny informace a doklady nezbytné k prokázání shody výrobku; a d) identifikovat všechny hospodářské subjekty, které jim dodaly výrobky, a všechny hospodářské subjekty, kterým uvedené výrobky dodali, po dobu deseti let (v případě harmonizovaných výrobků) poté, co jim byly výrobky dodány, a po dobu deseti let poté, co výrobky dodali.

V praxi to znamená, že poskytovatelé služeb fulfilmentu, kteří splňují podmínky pro to, aby mohli být pokládáni za distributory, jak je vysvětleno výše, by měli být schopni identifikovat a kontaktovat výrobce a všechny další on-line provozovatele (64), měli by spolupracovat s orgány na jakýchkoli nápravných opatřeních a měli by v možné míře iniciovat nápravná opatření (například zastavit dodávku při kontaktování výrobce a jakéhokoli dalšího on-line provozovatele).

A konečně čl. 8 odst. 4 písm. c) směrnice o obecné bezpečnosti výrobků umožňuje orgánům členských států přijmout v souladu se zásadou proporcionality opatření, která jsou v případě nutnosti určena všem dalším osobám (kromě výrobce nebo distributora ve smyslu směrnice o obecné bezpečnosti výrobků) s ohledem na spolupráci při akcích zaměřených na zabránění riziku vyplývajícímu z výrobku (65).

3.3    Jiní významní účastníci

3.3.1   Deklarant podle celního kodexu Unie

Deklarant je osoba, která vyhotovuje celní prohlášení (66). Příslušné orgány mohou deklaranty požádat o spolupráci při výkonu činností dozoru nad trhem.

Články 188 a 189 celního kodexu Unie zmocňují celní orgány, aby kontrolovaly celní prohlášení a podklady, ověřovaly správnost poskytnutých údajů, požadovaly, aby deklarant poskytl jakékoli další dokumenty, kontrolovaly zboží a odebíraly vzorky. Tyto činnosti jsou vykonávány na odpovědnost deklaranta, který též hradí náklady.

3.3.2   On-line poskytovatelé zprostředkovatelských služeb

Hospodářské subjekty mohou prodávat výrobky přímo spotřebitelům nebo dalším koncovým uživatelům prostřednictvím internetových obchodů a mohou též využívat tržiště, která poskytují on-line platformy (67).

Směrnice o elektronickém obchodu (68) vytváří obecný právní rámec pro elektronický obchod v EU. Stanovené povinnosti se vztahují mimo jiné na on-line prodejce výrobků a služeb nebo na on-line inzerenty, pokud jsou poskytovateli služeb informační společnosti (69), která spadá do oblasti působnosti uvedené směrnice. Směrnici o elektronickém obchodu doplňují další právní předpisy EU, zejména spotřebitelské a marketingové právo EU (70).

Směrnice o elektronickém obchodu též standardizuje odchylky v úpravě odpovědnosti pro obsah třetích stran, přičemž tyto odchylky se vztahují na ty poskytovatele služeb informační společnosti, kteří působí jako zprostředkovatelé. Za tímto účelem popisuje tři různé kategorie služeb, z nichž je z pohledu bezpečnosti a souladu výrobku nejvýznamnější shromažďování informací (71). Shromažďování informací je služba, kde poskytovatel zprostředkovatelských služeb, např. on-line tržiště nebo on-line platforma (72), pouze pasivně uchovává na svém serveru – a zpřístupňuje veřejnosti – informace, které mu poskytuje příjemce služby, například on-line prodejce výrobků.

Poskytovatelé zprostředkovatelských služeb, kteří vykonávají činnosti v oblasti shromažďování informací, mohou za určitých podmínek těžit z vyloučení odpovědnosti (73) u protiprávních informací, které třetí strany poskytly za pomoci jejich sítí, nebo protiprávních činností iniciovaných třetími stranami, jako jsou informace zakládající porušení autorského práva nebo ochranné známky nebo nekalé obchodní praktiky. Směrnice o elektronickém obchodu nedefinuje pojem protiprávní informace nebo činnost, ale na základě harmonizačních právních předpisů Unie a směrnice o obecné bezpečnosti výrobků může tento pojem zahrnovat i nabídku nebezpečných a/nebo nevyhovujících výrobků (74).

Na výjimku z odpovědnosti se však vztahují zvláštní podmínky. Uplatňuje se pouze za předpokladu, že poskytovatelé zprostředkovatelských služeb nemají žádnou skutečnou znalost nebo povědomí ohledně protiprávní povahy činností nebo shromažďovaných informací, a jakmile takovou znalost nebo povědomí o protiprávním obsahu získají (například díky „dostatečně přesnému a řádně odůvodněnému“ oznámení (75)), okamžitě jednají s cílem tyto informace odstranit nebo k nim znemožnit přístup. Pokud poskytovatelé služeb shromažďování informací tyto podmínky nesplňují, nevztahuje se na ně výjimka z odpovědnosti, a tudíž mohou nést odpovědnost za obsah, který shromažďují.

Výjimka z odpovědnosti stanovená ve směrnici o elektronickém obchodu nebrání členským státům v zavedení postupů upravujících odstranění nebo znemožnění přístupu k informacím (76).

Obdobně soud nebo správní orgán mohou požadovat od poskytovatele informačních služeb v souladu s právním řádem členských států, aby ukončil protiprávní jednání nebo mu předešel tím, že odstraní obsah třetí strany, a/nebo aby předešel opakování údajného protiprávního jednání v budoucnosti (77). V tomto smyslu mohou veřejné orgány zavést specifické požadavky na sledování, pokud v souladu s oddílem 5.2 části B tohoto sdělení bude jejich oblast působnosti jasně zacílena.

Avšak v souladu se současným právním základem nemohou členské státy uložit on-line zprostředkovatelům, jako jsou poskytovatelé služeb shromažďování informací, obecnou povinnost sledovat obsah ani obecnou povinnost aktivně vyhledávat skutečnosti či okolnosti poukazující na protiprávní činnost.

To znamená například, že vnitrostátní orgány nemohou zavést obecnou povinnost takových zprostředkovatelů aktivně sledovat jejich veškerou činnost na internetu a hledat části, které naznačují protiprávní činnosti, například nabízení nevyhovujících nebo nebezpečných výrobků k prodeji (78). To blíže vyjasnil Soudní dvůr Evropské unie (79).

V souvislosti s činnostmi dozoru nad trhem opírajícími se o uplatňování směrnice o obecné bezpečnosti výrobků, nařízení (ES) č. 765/2008 a příslušných harmonizačních právních předpisů Unie se ustanovení směrnice o elektronickém obchodu použijí v případech, kdy se nebezpečné a/nebo nevyhovující výrobky prodávají přes on-line poskytovatele zprostředkovatelských služeb. Bez ohledu na jakékoli opatření učiněné proti on-line poskytovateli zprostředkovatelských služeb by orgány dozoru nad trhem měly vykonávat tento dozor na základě platných ustanovení směrnice o obecné bezpečnosti výrobků, nařízení (ES) č. 765/2008 a příslušných harmonizačních právních předpisů Unie a měly by se též zaměřit na účastníky dodavatelského řetězce (v případě směrnice o obecné bezpečnosti výrobků například na výrobce, případně distributora (80)). Orgány dozoru nad trhem mohou nejvhodnější opatření, které by mělo být přijato, posuzovat případ od případu a s ohledem na zásadu proporcionality. Při tom by byla brána v úvahu úroveň rizika, je-li hospodářský subjekt identifikovatelný, naléhavost, byla-li proti danému výrobku předem přijata opatření apod. (81).

3.3.3   Poskytovatelé poštovních služeb

Směrnice o poštovních službách se nevztahuje na zboží podléhající omezení nebo zákazu. Členské státy však mohou uložit podmínky pro poskytování poštovních služeb, aby zaručily dodržování zásadních požadavků, jako je bezpečnost sítě týkající se přepravy nebezpečného zboží (82). Jelikož poštovní služby musí zaručit listovní tajemství a důvěrnost poštovních zásilek, které doručují, nenesou v zásadě odpovědnost za obsah, který doručují. Práce poskytovatelů poštovních služeb však může být ovlivněna kontrolami výrobků, protože balíky obsahující výrobky objednané ze třetích zemí a procházející celním řízením mohou celní orgány otevřít a ověřit (83).

ČÁST B. PRAKTICKÉ ASPEKTY DOZORU NAD TRHEM PRO VÝROBKY PRODÁVANÉ ON-LINE

Tato část poskytuje zejména na základě současné praxe rady a několik příkladů osvědčených postupů pro orgány členských států ohledně dozoru nad trhem s výrobky, které jsou nabízeny k prodeji on-line spotřebitelům nebo dalším koncovým uživatelům v EU (84).

1.   Obecné zásady dozoru nad trhem

Orgány členských států musí mít při výkonu činností dozoru nad trhem, které jsou použitelné na činnosti dozoru nad tradičním i on-line trhem, na paměti určité obecné zásady.

Podle zásady proporcionality (85) musí orgány přijímat opatření přiměřená vážnosti rizika, které výrobek (86) představuje, a/nebo vážnosti nesouladu (87). Současně je nutné brát patřičný ohled na zásadu obezřetnosti.

Dozor nad trhem by se měl navíc přednostně zaměřovat na nejvýznamnější účastníky v dodavatelském řetězci a požadovat nápravná opatření zejména od subjektů (buď od výrobce, nebo od dovozce), které odpovídají za uvedení výrobku na trh Unie. Tato žádost by měla být podána před oslovením distributora, který je dalším v pořadí v dodavatelském řetězci, nebo souběžně s tím.

Orgány z různých členských států by dále měly v zájmu účinného dozoru nad trhem spolupracovat (88). To je obzvláště důležité vzhledem k přeshraničnímu charakteru elektronického obchodu.

2.   Strategie a plánování dozoru nad on-line trhem

V zájmu zajištění účinné organizace činností dozoru nad trhem je přínosné, aby orgány členských států vypracovaly strategii dozoru nad trhem s výrobky nabízenými k prodeji on-line s cílem vyvážit svůj úkol spočívající ve sledování široké škály výrobků on-line s dostupnými zdroji na provádění kontrol. Tato strategie by měla vytyčit priority činností dozoru a na základě toho přidělit zdroje. Měla by zohlednit, že orgány členských států mohou dozor nad trhem vykonávat proaktivně a reaktivně.

Při proaktivním dozoru nad trhem kontrolují orgány určité kategorie výrobků nebo určité hospodářské subjekty z vlastní iniciativy a na základě kritérií souvisejících s riziky. Orgány dozoru nad trhem by měly upřednostňovat kontroly tím, že se zaměří na ty hospodářské subjekty, které v jurisdikci daného orgánu způsobují největší škody.

Při reaktivním dozoru nad trhem vykonávají orgány členských států dozor poté, co obdrží informace o on-line nabídkách nebezpečných a nevyhovujících výrobků. Reaktivní dozor nad trhem lze provádět pomocí různých informačních zdrojů. Účinným způsobem, jak při tom postupovat, je kontrola, zda jsou nebezpečné výrobky oznámené v systému včasného varování EU pro nebezpečné nepotravinářské výrobky prodávány on-line (89). K dalším informačním zdrojům, které lze používat k tomuto účelu, patří globální portál o staženích výrobků z oběhu (90), který provozuje Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), stížnosti spotřebitelů a informace obdržené od jiných orgánů, hospodářských subjektů a sdělovacích prostředků.

3.   Organizace dozoru nad on-line trhem

Kontroly nad výrobky prodávanými on-line si žádají určité specifické praktické změny tradičního způsobu organizace dozoru nad trhem ze strany orgánů členských států.

Na základě zkušeností některých členských států, které určují ústřední jednotky pro monitorování a sledování nebezpečných a nevyhovujících výrobků prodávaných on-line, mohou pomoci zajistit efektivní využívání zdrojů dostupných orgánům dozoru nad trhem (91), (92). Jakmile útvar pro on-line dozor identifikuje nebezpečné a nevyhovující výrobky a příslušný hospodářský subjekt, mohou způsobilí inspektoři začít s návaznými opatřeními.

On-line inspektoři by měli mít specifické znalosti a povědomí o on-line prostředí a šetřeních, aby byli při odhalování nebezpečných a nevyhovujících výrobků efektivní. V tomto ohledu může vytvoření specifických standardních provozních postupů a pokynů pro dozor členských států nad trhem s výrobky prodávanými on-line:

—	pomoci úředníkům vykonávajícím dozor nad trhem uchovávat a nacházet relevantní informace specifické pro on-line šetření na jednom místě strukturovaným způsobem,

—	zvýšit efektivnost jejich činností (93).

Pro doplnění toho by se orgány členských států měly zapojit do odborné přípravy a vzájemných výměn informací, společně s Evropskou komisí, o osvědčených postupech pro on-line šetření.

On-line šetření spojená s prosazováním právních předpisů o bezpečnosti výrobků a s právními předpisy k prosazování ekonomických zájmů spotřebitelů (94) mají mnoho společných znaků. Často se zabývají stejným druhem internetových stránek, nebo dokonce týmiž hospodářskými subjekty. Z tohoto důvodu se může ukázat jako efektivní, aby on-line šetření spojená s oběma oblastmi prováděly tytéž centralizované útvary. Zejména může být přínosné, pokud za tyto oblasti politiky odpovídá týž orgán členského státu, což se dnes děje ve většině členských států. Vzhledem k podobnosti těchto on-line šetření mohou být pokyny vypracované v jedné oblasti spotřebitelské politiky užitečné i v ostatních oblastech politiky.

4.   Specifické znaky a potřeby on-line šetření

Jakmile bude vypracována vhodná strategie, plánování a organizace dozoru nad on-line trhem, budou orgány členských států vykonávat on-line šetření efektivněji. Při provádění on-line šetření je nutné brát v úvahu některé specifické znaky a potřeby.

Jedním z hlavních rozdílů mezi on-line šetřeními a šetřeními v tradičních dodavatelských řetězcích je přístup orgánů k fyzickým výrobkům. V on-line šetřeních musí orgány kontrolovat informace dostupné na internetových stránkách, kde je výrobek nabízen k prodeji, a pokud panují pochybnosti o souladu, potřebují vzorky výrobků. V tradičních dodavatelských řetězcích se mohou orgány dostat ke vzorkům výrobků z distribučního řetězce poměrně snadno. To u on-line výrobků neplatí. Pokud jsou zásoby výrobků k dispozici v daném členském státě, může být odběr vzorků přímý. Pokud však jsou zásoby výrobků k dispozici pouze v jiném členském státě, měla by být k získání vzorků za účelem provedení zkoušek využita přeshraniční spolupráce nebo by mělo být dohodnuto, že zkoušky budou provedeny tam, kde se nacházejí výrobky. Orgány též musí vzorky výrobků koupit on-line a za tímto účelem by orgány dozoru nad trhem v členských státech mohly provádět „fiktivní nákupy“ vzhledem k tomu, že by orgány dozoru nad trhem měly při šetření výhodu v tom, že mohou získat vzorky anonymně jako běžný zákazník (95).

Další velký rozdíl mezi šetřeními on-line a v tradičních dodavatelských řetězcích se týká výzev, jak najít odpovědné hospodářské subjekty, aby mohly být požádány o další informace a vzorové výrobky a mohla být provedena další opatření dozoru nad trhem. Nejsou-li informace snadno dostupné, může být nalezení hospodářských subjektů nabízejících výrobky k prodeji on-line nejnáročnější částí on-line šetření. Orgány dozoru nad trhem by tudíž měly používat dostupné nástroje k tomu, aby si vyžádaly údaje potřebné k identifikaci hospodářských subjektů od příslušných informačních zdrojů včetně internetových poskytovatelů služeb, registrů názvů domén (96), poskytovatelů platebních služeb, zprostředkovatelů (např. platforem) a poskytovatelů služeb fulfilmentu.

Ve snaze získat údaje o konkrétním hospodářském subjektu musí orgány dozoru nad trhem brát v úvahu pravidla ochrany osobních údajů (viz směrnice o ochraně údajů (97) a od 25. května 2018 obecné nařízení o ochraně osobních údajů (98) a směrnice o soukromí a elektronických komunikacích (99)). Vnitrostátní orgány musí dodržovat platná pravidla, a proto se doporučuje, aby jejich příslušné orgány dozoru nad ochranou údajů takové procesy ověřovaly (100).

A konečně, během on-line šetření budou možná muset orgány členských států shromažďovat příslušné důkazy o nebezpečných a nevyhovujících výrobcích. Metody sběru důkazů by měly zohledňovat, že on-line informace se neustále mění a odstraňují z internetu. Různé dostupné technické nástroje mohou zajistit, že důkazy spojené s on-line šetřením budou náležitě zaznamenány, uloženy a bude je možné použít v jakémkoli řízení, jež může následovat.

5.   Nápravná opatření spojená s výrobky prodávanými on-line

Orgány členských států musí přijmout nápravná opatření proti nebezpečným a nevyhovujícím výrobkům prodávaným on-line. V přeshraničních situacích to může vyžadovat spolupráci jiných orgánů, než jsou orgány dotčeného členského státu.

5.1.    Nápravná opatření, která závisejí na místě usazení hospodářského subjektu

Pravomoci vnitrostátních orgánů dozoru nad trhem v oblasti prosazování práva se omezují na jejich jurisdikci. Možnosti a účinnost nápravného opatření přijatého vnitrostátními orgány se tudíž liší v závislosti na tom, kde je hospodářský subjekt usazen. Tento oddíl popisuje, jaká opatření mohou orgány členských států přijmout v závislosti na místě usazení hospodářského subjektu, který dodává nebezpečné a nevyhovující výrobky, a jak orgány mohou spolupracovat.

5.1.1.   Pokud je hospodářský subjekt usazen v jurisdikci daného orgánu

Je-li hospodářský subjekt usazen v jurisdikci daného orgánu, může tento orgán přijmout opatření na základě svých pravomocí. Po identifikaci hospodářského subjektu si může orgán od něho vyžádat jakoukoli dokumentaci, která by mohla prokázat soulad (například EU prohlášení o shodě, příslušnou technickou dokumentaci, zprávy o zkouškách apod.), a může dle potřeby přijmout nápravná opatření (101).

5.1.2.   Pokud je hospodářský subjekt usazen v EU, avšak mimo jurisdikci daného orgánu

Ukáže-li on-line dozor, že nebezpečné a nevyhovující výrobky nabízí k prodeji on-line prodejce usazený v EU, avšak mimo jurisdikci vyšetřujícího orgánu, měly by vnitrostátní orgány nejprve kontaktovat přímo příslušné hospodářské subjekty, aby získaly informace potřebné k šetření, nebo si po zjištění nesouladu vyžádat nápravné opatření (102).

Nespolupracuje-li hospodářský subjekt, doporučuje se vnitrostátnímu orgánu využít přeshraniční spolupráci následujícím způsobem (103):

—	pokud orgán dozoru nad trhem ze země A potřebuje informace pro dokončení hodnocení souladu od hospodářských subjektů ze země B a hospodářský subjekt na žádost o dokumentaci neodpovídá, může orgán dozoru nad trhem ze země A požádat o asistenci orgán dozoru nad trhem ze země B (104),

—

nepřijme-li hospodářský subjekt dobrovolně nápravné opatření, orgán dozoru nad trhem ze země A (105) i) přijme povinná opatření týkající se výrobků dodávaných on-line v jeho jurisdikci bez ohledu na to, že je hospodářský subjekt usazen v zemi B (106), a ii) oznámí opatření dle potřeby prostřednictvím informačního a komunikačního systému pro celoevropský dozor nad trhem (ICSMS) (107)/systému včasného varování pro nebezpečné nepotravinářské výrobky (RAPEX). Od orgánů dozoru nad trhem v ostatních členských státech by se očekávalo, že přijmou návazná opatření, oznámí je pro účely systému RAPEX a/nebo procesu ochranné doložky, a konkrétně od orgánu dozoru nad trhem v zemi B by se čekalo, že bude kontaktovat výrobce/dovozce v EU a vyžádá si v souvislosti se všemi příslušnými výrobky nápravné opatření (108).

Komise usnadňuje tuto spolupráci tím, že v případě nutnosti přeshraniční spolupráce poskytuje seznam kontaktů příslušných orgánů členských států (109).

5.1.3.   Pokud je hospodářský subjekt usazen mimo EU

Je-li hospodářský subjekt usazen mimo EU, mají orgány členských států určité možnosti, jak proti němu prosadit opatření. Tyto hospodářské subjekty by měly být zpraveny o tom, že výrobky nabízené k prodeji on-line zákazníkům EU musí splňovat požadavky EU. Měly by být též informovány o svých povinnostech a měly by být požádány o nápravu každého případu nesouladu. Členské státy mohou v případě potřeby internetové stránky nabízející nebezpečné nebo nevyhovující výrobky zablokovat. Zejména čl. 8 odst. 1 písm. d) a e) směrnice o obecné bezpečnosti výrobků umožňuje členským státům přijmout za tímto účelem zvláštní opatření. Podobně podle čl. 16 odst. 2 nařízení (ES) č. 765/2008 mohou orgány dozoru nad trhem přijmout nezbytná opatření ke stažení, zákazu nebo omezení dodávání výrobků na trh.

Spolupráce s orgány v jiných jurisdikcích může poskytnout nástroje k řešení takových případů. Členské státy jsou tudíž vybízeny, aby spolupracovaly s příslušnými orgány ve třetích zemích. Jsou pobízeny, aby Komisi o takových činnostech v oblasti spolupráce informovaly. To je důležité zejména u otázek, u kterých může být zapotřebí koordinovaného přístupu na úrovni EU, aby byla spolupráce při šetřeních spojených s bezpečností a souladem výrobků nabízených k prodeji on-line spotřebitelům nebo dalším koncovým uživatelům v EU snadnější. Členské státy by měly v oznámeních nebezpečných výrobků předávaných prostřednictvím systému včasného varování uvádět, zda byl výrobek prodán on-line ze třetí země a přes který internetový obchod nebo on-line platformu prodej proběhl.

Existuje již specifický rámec mezinárodní spolupráce týkající se bezpečnosti výrobků, a to ve formě systému RAPEX-Čína, který byl zřízen mezi útvary Evropské komise a Čínskou obecnou správou pro dozor nad kvalitou, inspekci a karanténu (AQSIQ) (110).

Pokud výrobky nabízené k prodeji on-line vstoupí do EU ze třetích zemí, mělo by se o spolupráci mezi orgány dozoru nad trhem a celními orgány usilovat i v zájmu kontroly a zastavení zásilek výrobků na hranicích (111), (112). To je zásadní tehdy, když je zásilka dovezena přímo ze třetí země zákazníkovi v EU a pokud v EU není přítomen žádný hospodářský subjekt.

5.2.    Nápravná opatření specifická pro výrobky prodávané on-line

Pokud jsou výrobky nabízeny k prodeji on-line, může vnitrostátní právo v některých případech povolit orgánům dozoru nad trhem, aby si od poskytovatelů on-line zprostředkovatelských služeb (např. poskytovatelů služeb shromažďování informací, jako jsou on-line platformy) vyžádaly specifická nápravná opatření pro odstranění nebo znemožnění přístupu k informacím, které se týkají nevyhovujících a nebezpečných výrobků, na jejich internetových stránkách. Patří sem případy, kdy jsou prodejci usazeni mimo EU. Tomuto procesu se říká mechanismus pro oznamování protiprávního obsahu a přijímání opatření (113).

Ačkoli směrnice o elektronickém obchodu nezavádí tento postup jako takový, slouží jí jako základ, pokud jde o podmínky využití výjimky z odpovědnosti stanovené v čl. 14 odst. 1 uvedené směrnice v souvislosti se znalostmi a povědomím a následným odstraněním nebo znemožněním přístupu k informacím. Orgánům dozoru nad trhem by měly být svěřeny pravomoci a zdroje k přímému používání tohoto mechanismu pro oznamování protiprávního obsahu a přijímání opatření nebo navázání spolupráce s jejich vnitrostátními orgány příslušnými k provádění směrnice o elektronickém obchodu (114).

Pokud si zprostředkovatel přeje využít výjimky z odpovědnosti z čl. 14 odst. 1 směrnice o elektronickém obchodu, je dotčený on-line zprostředkovatel povinen jednat rychle, aby po upozornění odstranil nebo znemožnil přístup k protiprávním informacím, například informacím týkajícím se nebezpečného nebo nevyhovujícího výrobku (115). Pro tyto účely by orgány předkládající oznámení musely poskytnout dostatek informací, aby poskytovatelé zprostředkovacích služeb mohli přiměřeně identifikovat dotčené protiprávní informace.

Ačkoli též čl. 15 odst. 1 směrnice o elektronickém obchodu zakazuje ukládat obecnou povinnost sledovat nebo aktivně se podílet na hledání skutečností, stanoví tento článek, že členské státy mohou uložit zprostředkovatelům povinnost, aby neprodleně informovali příslušné orgány o údajně protiprávních činnostech nebo informacích poskytnutých příjemci jejich služeb. Zprostředkovatelé mohou být též povinni předat příslušným orgánům na žádost informace, které umožňují identifikaci příjemců jejich služeb, s nimiž mají uzavřeny dohody o uskladnění.

S cílem pomoci zprostředkovatelům účinně reagovat a odebrat informace o nabídce prodeje nebezpečných nebo nevyhovujících výrobků z jejich internetové stránky, doporučuje se, aby orgány členských států navázaly těsné kontakty umožňující jim rychlou reakci s klíčovými zprostředkovateli, kteří poskytují služby shromažďování informací pro výrobky prodávané on-line.

Navíc k jakémukoli mechanismu pro oznamování protiprávního obsahu a přijímání opatření, který může stanovit vnitrostátní právo, mohou některé orgány dozoru nad trhem v EU na základě svých příslušných vnitrostátních právních rámců též některé internetové stránky zablokovat a zrušit.

A konečně pokud jde o zvláštní znaky řízení bezpečnosti výrobků v elektronickém obchodu, je zapotřebí konstatovat, že on-line nákupy mají výhodu, že lze snadno identifikovat spotřebitele a další koncové uživatele, jelikož při nákupu on-line poskytují své kontaktní údaje. To znamená, že v případě nutnosti nápravného opatření, například stažení výrobků z oběhu, se příslušné hospodářské subjekty mohou spojit se zákazníky účinněji (116).

ČÁST C – ZVYŠOVÁNÍ POVĚDOMÍ O BEZPEČNOSTI A SOULADU VÝROBKŮ PRODÁVANÝCH ON-LINE MEZI SPOTŘEBITELI A PODNIKY

V této části jsou uvedeny osvědčené postupy orgánů členských států při zvyšování povědomí spotřebitelů a podniků o výzvách, které představují nebezpečné a nevyhovující výrobky prodávané on-line.

1.   Zvyšování povědomí mezi spotřebiteli

Jedním ze způsobů, jak zabránit tomu, aby spotřebitelé byli vystavováni zdravotním, bezpečnostním a dalším rizikům ze strany výrobků nakupovaných on-line, je zvyšovat jejich povědomí o výzvách spojených s on-line nákupy a umožnit jim činit dobře informovaná rozhodnutí.

Orgánům je doporučováno zvýšit ochranu spotřebitelů tím, že své činnosti v oblasti dozoru a prosazování doplní o komunikační činnosti směrem ke spotřebitelům.

Orgány by mohly vytvořit komunikační a informační soubor nástrojů pro spotřebitele, který vychází z předpokladu, že spotřebitelé obecně očekávají, že výrobky, které kupují on-line, jsou bezpečné a v souladu s příslušnými pravidly. Spotřebitelé okamžitě nevidí možná rizika spojená s on-line nakupováním (117).

Tato kapitola se snaží řešit dva aspekty, které jsou významné pro zvyšování povědomí spotřebitelů: co by spotřebitelé měli vědět a jak by orgány členských států mohly spotřebitele informovat. Tyto návrhy lze použít v případných informačních kampaních pro spotřebitele.

1.1.    Co by spotřebitelé měli vědět?

Z pohledu bezpečnosti a souladu výrobků mohou orgány členských států přijmout opatření pro zajištění toho, aby spotřebitelé byli alespoň informováni o následujících základních aspektech, pokud jde o on-line prodej spotřebních výrobků:

—	spotřební výrobky (nabízené on-line i v tradičních obchodech) podléhají široké škále právních požadavků, jejichž cílem je zajistit, aby výrobky nepředstavovaly žádná zdravotní, bezpečnostní nebo další rizika pro spotřebitele,

—	spotřebitelé by při nákupu on-line měli být vybízeni ke kontrole, zda jsou zveřejněny požadované informace o výrobku, například upozornění a informace o sledovatelnosti (např. adresa a kontaktní údaje výrobce a případně též dovozce) (118),

—	orgány dozoru nad trhem v členských státech EU jsou v rámci svých pravomocí odpovědné za dohled nad trhem, jímž se zajistí, že výrobky nabízené k prodeji budou bezpečné a v souladu s použitelnými požadavky,

—

pro minimalizaci rizik při nákupu nebezpečných výrobků on-line by spotřebitelé mohli: — zkontrolovat, zda výrobek, který si chtějí koupit, podléhá opatřením na omezení prodeje, jako je stažení z oběhu, například na internetové stránce RAPEX (119), na portálu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) o staženích výrobků z oběhu (120) nebo v jakýchkoli vnitrostátních seznamech výrobků stažených z oběhu, — provést pečlivou kontrolu informací poskytnutých on-line prodejcem a informací uvedených na internetových stránkách výrobce (121), — kontaktovat prodejce nebo internetovou stránku, aby se pokusili zjistit, zda výrobek splňuje příslušné požadavky EU,

—	spotřebitelé by měli být informováni o možných nástrojích, které lze použít k podávání stížností a nahlášení bezpečnostních problémů nebo jiných otázek nesouladu výrobků zakoupených on-line orgánům. Měli by být též informováni o svých spotřebitelských právech při stažení výrobku z oběhu.

Další podrobné informace specifické pro dané odvětví by mohly být poskytnuty u kategorií výrobků, kde se s větší pravděpodobností objevují vážná rizika, nehody a úrazy (122).

1.2.    Jak by členské státy měly informovat spotřebitele o aspektech bezpečnosti výrobků, které je třeba brát v úvahu při nákupu on-line?

V tomto oddíle jsou popsány zvláštní informační nástroje a osvědčené postupy pro spotřebitele, které již používá několik členských států, aby spotřebitelům poskytly informace týkající se bezpečnosti výrobků on-line.

1.2.1.   Internetové stránky orgánů

Internetové stránky orgánů by mohly poskytovat výstižné a aktuální informace o právních předpisech týkajících se bezpečnosti výrobků a o právech spotřebitelů, právech a povinnostech hospodářských subjektů. Tyto internetové stránky by mohly poskytnout volný prostor, kde by spotřebitelé mohli zadávat stížnosti na bezpečnost a/nebo na nesoulad spojené s výrobkem prodávaným on-line.

1.2.2.   Používání sdělovacích prostředků a osvětových kampaní

Orgány by mohly využívat sdělovací prostředky a internet k propagaci klíčových sdělení pro spotřebitele. Sdělovací prostředky používané k předávání sdělení široké cílové skupině by mohly zahrnovat zavedené televizní programy, specializované internetové stránky a tisk, včetně spotřebitelských časopisů.

Když se problémy související s bezpečností výrobků dostanou na první strany novin, kontaktuje orgány velmi často tisk, aby získal komentáře a rozhovory. To by mohlo znamenat příležitost pro orgány, aby spotřebitelům zdůraznily klíčové otázky při nákupu výrobků on-line (123).

Orgány jsou též vybízeny, aby vytvářely osvětové kampaně, a to i na sociálních sítích, které se budou zaměřovat na bezpečnost a soulad výrobků prodávaných on-line. Orgány by mohly zahrnout informace o aspektech, které je nutné brát v úvahu pro účely bezpečného on-line nákupu.

1.2.3.   Systémy podávání stížností pro spotřebitele

Systémy podávání stížností pro spotřebitele jsou pro orgány dozoru nad trhem důležité, neboť upozorňují na nebezpečné a nevyhovující výrobky a zdůrazňují obavy a potřeby spotřebitelů (124). Stížnosti jsou dobrým zdrojem informací pro plánování činností v oblasti dozoru a informování spotřebitelů. Vnitrostátní orgány by mohly spotřebitelům poskytovat jasné informace o tom, a) kdy podat stížnost, b) jak ji podat a c) který orgán je odpovědný za její vyřízení.

Členské státy by mohly zajistit, aby systémy podávání stížností spotřebitelů byly pro nebezpečné a nevyhovující výrobky prodávané on-line dostupné na internetu, a to s přihlédnutím k doporučení Komise o používání harmonizované metodiky pro klasifikaci a hlášení stížností a dotazů spotřebitelů v EU (125).

2.   Zvyšování povědomí podniků

Ačkoli za dodržování pravidel EU odpovídají hospodářské subjekty, pomáhá zvyšování povědomí podniků o požadavcích, které musí splnit, zajistit, aby se ke spotřebitelům dostávaly bezpečné a vyhovující výrobky. Dostupnost informací o použitelných pravidlech obecně přispívá k přítomnosti bezpečnějších výrobků na trhu, neboť ovlivňuje a vylepšuje chování hospodářských subjektů v oblasti plnění právních předpisů. Pokud hospodářský subjekt dodržuje požadavky právních předpisů, přináší mu to mnoho výhod; přispívá to k efektivnímu využívání zdrojů, šetří náklady související s nápravnými opatřeními a předchází ztrátě pověsti.

Zvyšování povědomí podniků obvykle začíná zajištěním snadného přístupu k základním informacím o platných požadavcích a o tom, jak tyto požadavky plnit. V zájmu efektivnosti lze poskytovat informace o konkrétních odvětvích nebo výrobcích. V tomto ohledu lze klasické informační kampaně, semináře o bezpečnosti a plnění předpisů apod. přizpůsobit on-line prostředí (126).

Další cestou, jak oslovit podniky, jsou zvláštní, jim určené pokyny. Takové pokyny by mohly zdůraznit veškeré užitečné informace o tom, jak on-line prodávat bezpečné a vyhovující zboží v konkrétní oblasti, které požadavky musí být splněny a jaký druh odpovědnosti nese on-line provozovatel. Takto je možné též upozornit na pokuty a sankce, jimž on-line provozovatelé mohou čelit, pokud poruší platné právní předpisy (127).

Jelikož spotřební výrobky dostupné na trhu EU pocházejí i ze zemí mimo EU, je důležité oslovit i podniky působící ze zahraničí, např. internetové obchody usazené mimo EU. Jedním takovým opatřením by mohlo být zajištění, aby informace vytvořené pro podniky EU byly přístupné a propagované, i pokud jde o podniky usazené mimo EU, např. na obchodních veletrzích, a příslušné obchodní komory, centra pro propagaci obchodu a informační centra a místní orgány, které mohou informovat hospodářské subjekty ve třetích zemích.

Spolupráce s on-line platformami může být užitečná při šíření/předávání relevantních informací podnikům, které nabízejí na své platformě spotřebitelům EU spotřební výrobky.

Kromě toho by v klíčových partnerských zemích mohly být na úrovni EU ve spolupráci s místními orgány nabízeny ideálně koordinované nebo zorganizované semináře, aby bylo lépe zajištěno, že se informace dostanou do správných podniků. Jako přínosná by se mohla ukázat i specifická odborná příprava pro dovozce.

---

(1)  Ve studii spotřebního trhu, kterou v roce 2011 vypracovala organizace Civic Consulting a která se týká fungování elektronického obchodu a internetového marketingu a prodejních technik pro maloobchodní zboží, se odhaduje, že jednotný trh elektronického obchodu v EU s podílem elektronického obchodu ve výši 15 % by přinesl zlepšení podmínek pro spotřebitele (díky nižším cenám na internetu a širší spotřebitelské nabídce) ve výši 204,5 miliardy EUR ročně.

(2)  Podle údajů z roku 2015 kupovalo 65 % osob, které internet používaly pro soukromé účely, na internetu v průběhu roku též zboží nebo služby. Zdroj: Eurostat.

(3)  Viz sdělení Komise – „Modrá příručka“ k provádění pravidel EU pro výrobky 2016 (Úř. věst. C 272, 26.7.2016 s. 1).

(4)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES ze dne 3. prosince 2001 o obecné bezpečnosti výrobků (Úř. věst. L 11, 15.1.2002, s. 4).

(5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93 (Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 30).

(6)  Úř. věst. L 1, 3.1.1994, s. 3.

(7)  Podle čl. 2 písm. a) směrnice o obecné bezpečnosti výrobků se „výrobkem“ rozumí každý výrobek, který je určen – rovněž v rámci poskytnutí služby – spotřebitelům nebo pravděpodobně bude za rozumně předvídatelných podmínek spotřebiteli používán, a to i když jim určen není, a je za úplatu nebo bezplatně dodáván nebo poskytován v rámci obchodní činnosti, bez ohledu na to, zda je nový, použitý nebo upravený. Podle čl. 15 odst. 4 nařízení (ES) č. 765/2008 se „výrobkem“ rozumí látka, přípravek nebo zboží vyrobené ve výrobním procesu kromě jídla, krmiv, živých rostlin a živočichů, produktů lidského původu a rostlinných a živočišných produktů, které přímo souvisejí s jejich budoucí reprodukcí.

(8)  Čl. 1 odst. 2 směrnice o obecné bezpečnosti výrobků.

(9)  Nevyčerpávající seznam harmonizačních právních předpisů Unie o výrobcích viz příloha I sdělení Komise C(2016) 1958 final ze dne 5. dubna 2016, „Modrá příručka“ k provádění pravidel EU pro výrobky 2016, k dispozici na internetové adrese http://ec.europa.eu/growth/tools-databases/newsroom/cf/itemdetail.cfm?item_id=7326&lang=cs&title=‘Blue-Guide’-on-the-implementation-of-EU-product-rules.

(10)  5. bod odůvodnění nařízení (ES) č. 765/2008.

(11)  Viz např. nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 518/2014 ze dne 5. března 2014 o označování výrobků spojených se spotřebou energie energetickými štítky na internetu.

(12)  Přehled harmonizovaných právních předpisů stanovujících požadavky na energeticky účinné výrobky je k dispozici na adrese https://ec.europa.eu/energy/en/topics/energy-efficiency/energy-efficient-products.

(13)  On-line provozovatelé jsou výrobci, dovozci nebo distributoři definovaní ve směrnici o obecné bezpečnosti výrobků, resp. v nařízení (ES) č. 765/2008, a působící on-line.

(14)  Čl. 2 písm. a) směrnice o obecné bezpečnosti výrobků a čl. 2 odst. 1 nařízení (ES) č. 765/2008.

(15)  Nicméně to, zda je výrobek C2C dodáván jako součást obchodní činnosti, se musí posuzovat případ od případu s přihlédnutím ke všem příslušným kritériím, jako je pravidelnost dodávek a záměr dodavatele apod.

(16)  7. bod odůvodnění směrnice o obecné bezpečnosti výrobků.

(17)  Článek 2 nařízení (ES) č. 765/2008.

(18)  Například dovozce je hospodářský subjekt, který uvádí výrobky na trh, zatímco distributor je hospodářský subjekt, který je dodává na trh, viz čl. 2 odst. 5 a 6 nařízení (ES) č. 765/2008.

(19)  Sdělení Komise C(2016) 1958 final.

(20)  Například čl. 1 odst. 1, čl. 2 písm. a), čl. 3 odst. 1 a čl. 5 odst. 2 a 3. Směrnice o obecné bezpečnosti výrobků se navíc v tomto kontextu odvolává na „dodání“ (např. čl. 2 písm. a), čl. 5 odst. 1 třetí pododstavec, čl. 5 odst. 2 a 6. bod odůvodnění).

(21)  Definice uvedené v nařízení (ES) č. 765/2008 nelze pro účely směrnice o obecné bezpečnosti výrobků převést obdobně.

(22)  Například definice „výrobce“ zahrnuje „subjekty z oboru v dodavatelském řetězci, pokud jejich činnosti mohou mít vliv na vlastnosti týkající se bezpečnosti výrobku“, zatímco „distributorem“ se rozumí „každý subjekt z oboru v dodavatelském řetězci, jehož činnost nemá vliv na vlastnosti týkající se bezpečnosti výrobku“.

(23)  Čl. 2 písm. a) směrnice o obecné bezpečnosti výrobků.

(24)  Viz zejména čl. 3 odst. 1 směrnice o obecné bezpečnosti výrobků.

(25)  Ve smyslu nařízení (ES) č. 765/2008.

(26)  Ve smyslu nařízení (ES) č. 765/2008.

(27)  Ve smyslu nařízení (ES) č. 765/2008 nebo směrnice o obecné bezpečnosti výrobků.

(28)  Ve smyslu směrnice o obecné bezpečnosti výrobků.

(29)  7. bod odůvodnění směrnice o obecné bezpečnosti výrobků objasňuje, že tato směrnice by se měla vztahovat na výrobky bez ohledu na způsob prodeje, včetně prodeje na dálku a elektronického prodeje.

(30)  Ve smyslu nařízení (ES) č. 765/2008.

(31)  Ve smyslu nařízení (ES) č. 765/2008.

(32)  Ve smyslu nařízení (ES) č. 765/2008 nebo směrnice o obecné bezpečnosti výrobků.

(33)  Ve smyslu směrnice o obecné bezpečnosti výrobků.

(34)  Viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. července 2011, věc C-324/09, L’Oréal vs. eBay, bod 65 a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 7. prosince 2010 ve spojených věcech C-585/08 a C-144/09 Peter Pammer vs. Reederei Karl Schlüter GmbH & Co KG, C-585/08, a Hotel Alpenhof GesmbH vs. Oliver Heller, C-144/09.

(35)  Ohledně poskytovatelů služeb fulfilmentu viz oddíl 3.2 tohoto sdělení.

(36)  Například podle čl. 8 odst. 1 písm. d) směrnice o obecné bezpečnosti výrobků lze přijmout opatření u každého výrobku, který by mohl být nebezpečný: dočasně zakázat jeho dodávání, nabízení k dodání nebo jeho vystavování, a to na dobu nezbytnou pro různá hodnocení bezpečnosti, zkoušky a kontroly; viz též čl. 16 odst. 2 a čl. 15 odst. 4 ve spojení s čl. 2 bodem 17 nařízení (ES) č. 765/2008.

(37)  V některých případech musí rozhodnutí o souladu a bezpečnosti učinit orgány dozoru nad trhem, zatímco v jiných případech jsou celní orgány a orgány dozoru nad trhem jedna a tatáž organizace. To závisí na tom, jak jsou vnitrostátní orgány dozoru nad trhem uspořádány na vnitrostátní úrovni.

(38)  Čl. 27 odst. 1 a 3 nařízení (ES) č. 765/2008.

(39)  7. bod odůvodnění směrnice o obecné bezpečnosti výrobků objasňuje, že tato směrnice by se měla vztahovat na výrobky bez ohledu na způsob prodeje, včetně prodeje na dálku a elektronického prodeje.

(40)  Články 3 a 5 směrnice o obecné bezpečnosti výrobků.

(41)  Článek 8 směrnice o obecné bezpečnosti výrobků.

(42)  Definice hospodářských subjektů (výrobce, zplnomocněný zástupce, dovozce a distributor) a jejich povinnosti jsou uvedeny v nařízení (ES) č. 765/2008. Kromě toho rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES ze dne 9. července 2008 o společném rámci pro uvádění výrobků na trh a o zrušení rozhodnutí Rady 93/465/EHS (Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 82) obsahuje vzorová ustanovení, která mají být zařazena do právních předpisů týkajících se výrobků, a tato standardní ustanovení obsahuje již více než deset směrnic s „novým přístupem“: např. směrnice o bezpečnosti hraček, nízkém napětí, výbušninách pro civilní použití atd. http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2008:218:0082:0128:cs:PDF. Pokyny se uplatňují, aniž jsou dotčeny konkrétnější definice hospodářských subjektů a související požadavky stanovené v odvětvových právních předpisech.

(43)  Dovozce má však vyšší úroveň odpovědnosti než distributor.

(44)  Toto vysvětlení se nesnaží najít odpověď na otázku odpovědnosti zprostředkovatele a výraz „on-line provozovatel“ použitý v této souvislosti nemusí zahrnovat takové zprostředkovatele.

(45)  Čl. 2 bod 3 nařízení (ES) č. 765/2008.

(46)  Čl. 2 písm. e) bod i) směrnice o obecné bezpečnosti výrobků.

(47)  Čl. 2 písm. e) bod iii) směrnice o obecné bezpečnosti výrobků.

(48)  Viz čl. 2 písm. b) směrnice o obecné bezpečnosti výrobků.

(49)  Čl. 2 bod 4 nařízení (ES) č. 765/2008.

(50)  Čl. 2 písm. e) směrnice o obecné bezpečnosti výrobků.

(51)  Čl. 2 bod 5 nařízení (ES) č. 765/2008.

(52)  Vodítkem by mohl být název, zapsaná ochranná známka a kontaktní adresa na výrobku a/nebo v průvodní dokumentaci.

(53)  Čl. 2 písm. e) směrnice o obecné bezpečnosti výrobků.

(54)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES ze dne 15. prosince 1997 o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby (směrnice o poštovních službách) (Úř. věst. L 15, 21.1.1998, s. 14). Viz též oddíl 3.3.3 tohoto sdělení o poskytovatelích poštovních služeb.

(55)  Čl. 2 písm. f) směrnice o obecné bezpečnosti výrobků.

(56)  Směrnice o poštovních službách; viz též oddíl 3.3.3 tohoto sdělení o poskytovatelích poštovních služeb.

(57)  Viz sdělení Komise C(2016) 1958 „Modrá příručka“, oddíl 3.4 o distributorech, a odvětvové právní předpisy sladěné s modelovým článkem R5 „Povinnosti distributorů“ a článkem R7 „Identifikace hospodářských subjektů“ rozhodnutí č. 768/2008/ES. http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2008:218:0082:0128:cs:PDF.

(58)  Čl. 5 odst. 2 směrnice o obecné bezpečnosti výrobků.

(59)  Viz též sdělení Komise C(2016) 1958 „Modrá příručka“, oddíl 3.4. „Náležitá pečlivost“ se týká úrovně úsudku, pečlivosti, obezřetnosti, odhodlání a činnosti za konkrétních okolností. Výkon povinnosti „náležité pečlivosti“ ze strany distributora může tudíž mít v závislosti na okolnostech různé formy a může například zahrnovat kontrolní systém na základě rizik.

(60)  Viz poznámka pod čarou č. 57.

(61)  Viz poznámka pod čarou č. 57. Vzorový článek R31 rozhodnutí č. 768/2008/ES mimoto stanovuje, že hospodářský subjekt zajistí, aby byla přijata všechna vhodná nápravná opatření v souvislosti se všemi dotčenými výrobky, které dodal na trh v celé EU. Hospodářský subjekt spolupracuje v nezbytné míře s orgány dozoru nad trhem.

(62)  Čl. 5 odst. 2 a 3 směrnice o obecné bezpečnosti výrobků.

(63)  Čl. 5 odst. 2 směrnice o obecné bezpečnosti výrobků.

(64)  Viz poznámka pod čarou č. 13.

(65)  Čl. 8 odst. 2 směrnice o obecné bezpečnosti výrobků.

(66)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. L 269, 10.10.2013, s. 1). Čl. 4 odst. 15 celního kodexu Unie definuje deklaranta jako osobu, která podává celní prohlášení vlastním jménem, nebo osobu, jejímž jménem je toto prohlášení podáno.

(67)  Existují podniky, které poskytují on-line zprostředkovatelské služby i služby fulfilmentu. Jejich příslušné povinnosti je nutné brát v úvahu v závislosti na roli, v níž v daném případě vystupují.

(68)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu) (Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1).

(69)  Viz článek 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (Úř. věst. L 241, 17.9.2015, s. 1); tato definice zahrnuje každou službu poskytovanou zpravidla za úplatu, na dálku, elektronicky a na individuální žádost příjemce služeb.

(70)  Viz čl. 1 odst. 3 směrnice o elektronickém obchodu. Směrnice, jako je směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 4) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22), se vztahují na každý hospodářský subjekt, který splňuje podmínky, aby mohl být pokládán za obchodníka, a zapojuje se do obchodních činností vůči spotřebitelům, a to i v kontextu elektronického obchodu. Podle pokynů Komise k provedení/uplatňování směrnice 2005/29/ES, pokud jde o hospodářské subjekty jakožto třetí strany působící na platformě, by sama platforma měla umožnit obchodníkům jakožto třetím stranám dodržovat spotřebitelské a marketingové právo EU ve spojení s právními předpisy EU týkajícími se výrobků a/nebo požadavky práva v oblasti bezpečnosti výrobků (včetně uvedení označení CE na jejích internetových stránkách, jakýchkoli požadovaných upozornění, informací a označení v souladu s příslušnými právními předpisy). Odvětvové právní předpisy mohou též zahrnovat požadavky na označování pro účely on-line prodeje, například u energetických výrobků prodávaných on-line, nařízení Komise v přenesené pravomoci (ES) č. 518/2014. Pokyny Komise k provedení/uplatňování směrnice 2005/29/ES ze dne 25. května 2016, SWD(2016) 163 final, jsou k dispozici na adrese http://ec.europa.eu/justice/consumer-marketing/files/ucp_guidance_cs.pdf, viz zejména stránky 75–79.

(71)  K dalším činnostem, též popsaným ve směrnici o elektronickém obchodu, patří: 1) „činnosti prostého přenosu“, jako je přenos informací (poskytnutých příjemcem služby) nebo poskytnutí přístupu do komunikační sítě (např. poskytovatelé internetu), a 2) „ukládání do vyrovnávací paměti“ („caching“), jako je zefektivnění přenosu informací, např. duplikace databáze, která kopíruje obsah počátečního servisu pro zajištění celosvětového pokrytí.

(72)  Některé hospodářské subjekty vykonávají různé typy činností. Mohou poskytovat služby v oblasti shromažďování informací, ale též obchodovat pod svým vlastním názvem a mohou poskytovat další služby spojené s elektronickým obchodem. Příslušné orgány musí v daném případě vždy určit, u jaké vlastnosti mají být hospodářský subjekt nebo internetová stránka brány v úvahu.

(73)  Článek 14 směrnice o elektronickém obchodu.

(74)  Pokud má být taková nabídka pokládána za protiprávní.

(75)  Ve věci C-324/09, L’Oréal vs. eBay, Evropský soudní dvůr objasnil, že příslušná otázka týkající se podmínek pro využití výjimky z odpovědnosti byla, zda si eBay byl vědom skutečností a okolností, z nichž byla zjevná protiprávní činnost (body 120 až 123).

(76)  Čl. 14 odst. 3 a 46. bod odůvodnění směrnice o elektronickém obchodu.

(77)  Čl. 14 odst. 3 a 47. bod odůvodnění směrnice o elektronickém obchodu.

(78)  Článek 15 směrnice o elektronickém obchodu.

(79)  Viz například věc C-70/10, SABAM vs. Scarlet, a C-360/10, SABAM vs. Netlog, kde Soudní dvůr konstatoval, že směrnice o elektronickém obchodu, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (směrnice o autorském právu) (Úř. věst. L 167, 22.6.2001, s. 10) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví (směrnice o dodržování práv) (Úř. věst. L 195, 2.6.2004, s. 16), čtené společně a vykládány s ohledem na požadavky vyplývající z ochrany příslušných základních práv, je třeba vykládat v tom smyslu, že brání tomu, aby byla poskytovateli internetového připojení uložena povinnost zavést systém filtrování informací, jež na jeho serverech uchovávají uživatelé jeho služeb; který se vztahuje bez rozdílu na všechny tyto uživatele preventivně, výlučně na jejich náklady a bez časového omezení; způsobilý identifikovat elektronické soubory obsahující hudební, kinematografické nebo audio-vizuální dílo, k němuž navrhovatel údajně vlastní práva duševního vlastnictví, aby zabránil zpřístupnění těchto děl veřejnosti v rozporu s autorskými právy.

(80)  Viz čl. 8 odst. 4 směrnice o obecné bezpečnosti výrobků.

(81)  Čl. 8 odst. 2 a čl. 18 odst. 1 druhý a třetí pododstavec směrnice o obecné bezpečnosti výrobků. Čl. 18 odst. 4, čl. 19 odst. 1, čl. 20 odst. 2 a článek 21 nařízení (ES) č. 765/2008.

(82)  Článek 9 a čl. 2 odst. 19 směrnice o poštovních službách.

(83)  Viz celní kodex Unie, články 46, 188 a 189.

(84)  Popis některých postupů orgánů je uveden ve studii osvědčených postupů při činnostech dozoru nad trhem v souvislosti s nepotravinářskými spotřebními výrobky prodávanými on-line a v její příloze: http://ec.europa.eu/DocsRoom/documents/8723/attachments/1/translations/en/renditions/native a http://ec.europa.eu/DocsRoom/documents/8724/attachments/1/translations/en/renditions/native.

(85)  Na základě čl. 18 odst. 4 nařízení (ES) č. 765/2008 a čl. 8 odst. 2 směrnice o obecné bezpečnosti výrobků.

(86)  Čl. 8 odst. 2 směrnice o obecné bezpečnosti výrobků.

(87)  Čl. 18 odst. 4, čl. 19 odst. 1, čl. 20 odst. 2 a článek 21 nařízení (ES) č. 765/2008.

(88)  Článek 24 nařízení (ES) č. 765/2008 vyžaduje, aby orgány poskytovaly na žádost pomoc a vyměňovaly si informace a dokumentaci. Viz též dokument 2015-IMP-MSG-02rev03 schválený skupinou odborníků pro vnitřní trh s výrobky – Politika dozoru nad trhem a posuzování shody http://ec.europa.eu/DocsRoom/documents/17108/attachments/1/translations/en/renditions/native

(89)  http://ec.europa.eu/consumers/consumers_safety/safety_products/rapex/index_en.htm

(90)  http://globalrecalls.oecd.org/

(91)  Praxe členských států: Případ 5 a případ 6 studie osvědčených postupů při činnostech dozoru nad trhem v souvislosti s nepotravinářskými spotřebními výrobky prodávanými on-line – http://ec.europa.eu/DocsRoom/documents/8723/attachments/1/translations/en/renditions/native a http://ec.europa.eu/DocsRoom/documents/8724/attachments/1/translations/en/renditions/native.

(92)  Takové útvary by například mohly zefektivnit dozor nad trhem tím, že budou současně ověřovat požadavky různých legislativních aktů (např. bezpečnost výrobků, požadavky na označování energetickými štítky).

(93)  Praxe členských států: Případ 3 a případ 4 studie osvědčených postupů při činnostech dozoru nad trhem v souvislosti s nepotravinářskými spotřebními výrobky prodávanými on-line – http://ec.europa.eu/DocsRoom/documents/8723/attachments/1/translations/en/renditions/native a http://ec.europa.eu/DocsRoom/documents/8724/attachments/1/translations/en/renditions/native.

(94)  http://ec.europa.eu/consumers/consumer_rights/index_en.htm

(95)  Praxe členských států: Případ 11 studie osvědčených postupů při činnostech dozoru nad trhem v souvislosti s nepotravinářskými spotřebními výrobky prodávanými on-line – http://ec.europa.eu/DocsRoom/documents/8723/attachments/1/translations/en/renditions/native a http://ec.europa.eu/DocsRoom/documents/8724/attachments/1/translations/en/renditions/native.

(96)  Seznam registrů názvů domén lze nalézt na internetové adrese http://www.iana.org/domains/root/db.

(97)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (směrnice o ochraně údajů) (Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31).

(98)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).

(99)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37).

(100)  Je zapotřebí poznamenat, že cílem tohoto dokumentu není zabývat se vyčerpávajícím způsobem všemi relevantními požadavky na ochranu údajů podle práva EU.

(101)  Čl. 19 odst. 1 a článek 21 nařízení (ES) č. 765/2008.

(102)  Čl. 19 odst. 2 nařízení (ES) č. 765/2008 stanoví, že orgány dozoru nad trhem spolupracují s hospodářskými subjekty na opatřeních, která by mohla omezit rizika způsobená výrobky, které tyto subjekty dodaly. Odvětvové právní předpisy sladěné se vzorovým čl. R2 odst. 8, čl. R4 odst. 7 a čl. R5 odst. 4 rozhodnutí č. 768/2008/ES obsahují obecnou povinnost příslušných hospodářských subjektů přijmout nápravná opatření, aby uvedly výrobky do shody, pokud se domnívají nebo mají důvod se domnívat, že výrobek není v souladu s příslušnými harmonizačními právními předpisy Unie. Kromě toho podle odvětvových právních předpisů sladěných se vzorovým článkem R31 rozhodnutí č. 768/2008/ES zajistí hospodářský subjekt, aby byla přijata veškerá vhodná nápravná opatření v souvislosti se všemi dotčenými výrobky, které dodal na trh v celé EU.

(103)  http://ec.europa.eu/DocsRoom/documents/17108/attachments/1/translations/en/renditions/native

(104)  Právní základ pro tento druh vzájemné pomoci je stanoven v čl. 24 odst. 2 nařízení (ES) č. 765/2008.

(105)  Čl. 19 odst. 3 nařízení (ES) č. 765/2008; odvětvové právní předpisy sladěné se vzorovým čl. R31 odst. 4 rozhodnutí č. 768/2008/ES.

(106)  Není tím dotčena možnost přijmout souběžná opatření vůči distributorům usazeným v jeho vlastní zemi, aby bylo možné oslovit podniky fyzicky usazené na jejich území.

(107)  https://webgate.ec.europa.eu/icsms/.

(108)  Podle článku 12 směrnice o obecné bezpečnosti výrobků a článku 22 nařízení (ES) č. 765/2008 a podle ochranného postupu Unie v odvětvových právních předpisech nebo ustanoveních sladěných se vzorovým čl. R31 odst. 6 a 8 rozhodnutí č. 768/2008/ES.

(109)  http://ec.europa.eu/DocsRoom/documents/12802/attachments/1/translations/en/renditions/native,

http://ec.europa.eu/DocsRoom/documents/12803/attachments/1/translations/en/renditions/native,

http://ec.europa.eu/consumers/consumers_safety/safety_products/rapex/index_en.htm

(110)  Systém RAPEX-Čína umožňuje pravidelný a rychlý přenos údajů mezi správou EU a Číny pro bezpečnost výrobků v souvislosti s nebezpečnými nepotravinářskými spotřebními výrobky. Komise poskytuje čínským orgánům informace o nebezpečných spotřebních výrobcích pocházejících z Číny, na které členské státy upozornily v systému včasného varování pro nepotravinářské nebezpečné výrobky (RAPEX). Čínské orgány tato oznámení šetří, a je-li to možné, přijímají proti těmto výrobkům opatření, která mohou zabránit jejich vývozu nebo omezit další vývoz do EU.

(111)  Článek 27 nařízení (ES) č. 765/2008.

(112)  Další informace o spolupráci s celními orgány lze nalézt ve sdělení Komise C(2016) 1958 final „Modrá příručka“ k provádění pravidel EU pro výrobky 2016 a v pokynech ke kontrolám dovozu v oblasti bezpečnosti výrobků a souladu s předpisy, k dispozici na internetové adrese http://ec.europa.eu/taxation_customs/resources/documents/common/publications/info_docs/customs/product_safety/guidelines_cs.pdf

(113)  Viz sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů „On-line platformy a jednotný digitální trh Příležitosti a výzvy pro Evropu“ ze dne 25. května 2016, COM(2016) 288, dostupné na internetové adrese http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:52016DC0288

(114)  Další podrobnosti o těchto povinnostech jsou uvedeny v pracovním dokumentu útvarů Komise „On-line služby, včetně elektronického obchodu, na jednotném trhu“, s. 30, http://ec.europa.eu/internal_market/e-commerce/docs/communication2012/SEC2011_1641_en.pdf

(115)  „Oznámení o údajně protiprávních činnostech nebo informacích se mohou ukázat jako nedostatečně přesná a nepodložená, nemění to ovšem nic na tom, že toto oznámení je zpravidla okolností, kterou musí vnitrostátní soud zohlednit při posouzení, zda byl provozovatel ve vztahu k informacím, které mu byly takto předány, skutečně seznámen se skutečnostmi nebo okolnostmi, na základě nichž by musel hospodářský subjekt postupující s řádnou péčí konstatovat protiprávnost.“ – Věc C-324/09 L’Oréal SA a další vs. eBay International AG a další, bod 122.

(116)  Je nutné brát v úvahu požadavky na ochranu údajů.

(117)  Viz například: The consumer perspective regarding product safety for online purchases (Pohled spotřebitelů ohledně bezpečnosti výrobků pro on-line nákupy), NVWA 2016, uvedeno v OECD (2016), „Online Product Safety: Trends and Challenges“ (On-line bezpečnost výrobků: trendy a výzvy), OECD Digital Economy Papers, č. 261, OECD Publishing, Paříž. DOI: http://dx.doi.org/10.1787/5jlnb5q93jlt-en.

(118)  Viz též v tomto ohledu pokyny Komise k provedení/uplatňování směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách ze dne 25. května 2016, SWD(2016) 163 final, k dispozici na adrese http://ec.europa.eu/justice/consumer-marketing/files/ucp_guidance_cs.pdf, zejména strana 75 o bezpečnostních upozorněních týkajících se daného výrobku. Viz též například čl. 11 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/48/ES ze dne 18. června 2009 o bezpečnosti hraček (Úř. věst. L 170, 30.6.2009, s. 1).

(119)  http://ec.europa.eu/consumers/consumers_safety/safety_products/rapex/alerts/main/index.cfm?event=main.search

(120)  http://globalrecalls.oecd.org/

(121)  On-line prodejci a výrobci nejsou vždy totožné subjekty. On-line prodejci mohou kupovat zboží od výrobce a prodávat ho na specializovaných internetových stránkách (nebo prostřednictvím zprostředkovatele/poskytovatele shromažďování informací). Je však též možné, že svůj vlastní výrobek vyrábí a prodává ve vlastním specializovaném internetovém obchodě sám výrobce.

(122)  Viz například: http://www.electricalsafetyfirst.org.uk/mediafile/100129855/Buying-Electrical-Goods-Online-A5-Leaflet-2014.pdf

(123)  Postupy členských států o využití sdělovacích prostředků k informování spotřebitelů, popsány v případové studii č. 12 ze studie osvědčených postupů při činnostech dozoru nad trhem v souvislosti s nepotravinářskými spotřebními výrobky prodávanými on-line – http://ec.europa.eu/DocsRoom/documents/8723/attachments/1/translations/en/renditions/native a http://ec.europa.eu/DocsRoom/documents/8724/attachments/1/translations/en/renditions/native.

(124)  Praxe členských států: Případ 9 studie osvědčených postupů při činnostech dozoru nad trhem v souvislosti s nepotravinářskými spotřebními výrobky prodávanými on-line – http://ec.europa.eu/DocsRoom/documents/8723/attachments/1/translations/en/renditions/native a http://ec.europa.eu/DocsRoom/documents/8724/attachments/1/translations/en/renditions/native.

(125)  C(2010)3021 http://ec.europa.eu/consumers/archive/strategy/docs/consumer-complaint-recommendation_cs.pdf

(126)  Praxe členských států: Případ 16 studie osvědčených postupů při činnostech dozoru nad trhem v souvislosti s nepotravinářskými spotřebními výrobky prodávanými on-line – http://ec.europa.eu/DocsRoom/documents/8723/attachments/1/translations/en/renditions/native a http://ec.europa.eu/DocsRoom/documents/8724/attachments/1/translations/en/renditions/native.

(127)  Praxe: Případ 17 studie osvědčených postupů při činnostech dozoru nad trhem v souvislosti s nepotravinářskými spotřebními výrobky prodávanými on-line – http://ec.europa.eu/DocsRoom/documents/8723/attachments/1/translations/en/renditions/native a http://ec.europa.eu/DocsRoom/documents/8724/attachments/1/translations/en/renditions/native.

---