15.9.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 306/51

1.

vítá žádost maltského předsednictví, aby se naše instituce zapojila do hledání možných řešení na podporu podnikatelského ducha a hospodářského, sociálního a územního rozvoje ostrovů;

2.

připomíná závazek Evropské unie podporovat hospodářskou, sociální a územní soudržnost, jenž je uveden v článku 174 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU);

3.

připomíná, že článek 174 SFEU definuje ostrovní regiony jako regiony, které potřebují zvláštní pozornost Unie, jež se musí zaměřit na snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů v rámci členských států a mezi nimi;

4.

připomíná, že v rámci Unie existuje 362 ostrovů s více než 50 obyvateli, které obývá celkem 17,7 milionu osob (z toho 3,7 milionu v nejvzdálenějších regionech). HDP na obyvatele (v roce 2010) zde dosahuje okolo 79,2 % průměru Unie a velká část z nich i nadále spadá do kategorie méně rozvinutých regionů;

5.

konstatuje, že podle studie EUROISLAND (ESPON 2013) převážná většina těchto ostrovních regionů neprošla v prvním desetiletí po roce 2000 procesem hospodářské konvergence a že situace se pro mnohé z nich od té doby ještě zhoršila z důvodu finanční krize, migrační krize, výkyvů turistické návštěvnosti nebo absence inovací;

6.

zdůrazňuje, že tyto ostrovní regiony mají zeměpisné, hospodářské, demografické a sociální znaky, které jsou v porovnání s pevninskými regiony osobité a různým ostrovům společné a z nichž plynou ojedinělé výzvy, na něž je třeba reagovat při uplatňování evropských politik, které se jich týkají:

7.

zdůrazňuje, že tyto tři parametry vytvářejí územní, hospodářské a sociální znevýhodnění, které je uznáno v článku 174 SFEU a jež ohrožuje spravedlivé začlenění ostrovů do jednotného trhu a úplnou územní integraci ostrovanů, přičemž tyto podmínky mohou vést zejména k těmto situacím:

8.

vítá práci, kterou odvedla meziskupina Evropského parlamentu pro moře, řeky, ostrovy a pobřežní oblasti, jakož i komise pro ostrovy Konference okrajových přímořských regionů Evropy (CRPM);

9.

konstatuje, že podnikatelé a podnikatelský duch hrají zásadní úlohu při tvorbě pracovních míst a v hospodářské dynamice Evropské unie. Podnikání na ostrovech se však setkává se zvláštními strukturálními obtížemi;

10.

připomíná, že několik ostrovních ekonomik uplatnilo strategie růstu založené na využití hospodářských, sociálních, kulturních a přírodních výhod, jako je:

11.

zdůrazňuje, že tyto strategie, v jejichž rámci jsou identifikována a využívána ojedinělá hospodářská aktiva, jsou často výsledkem tvořivosti, podstupování rizik a odolnosti podnikatelů na ostrovech, a vyzývá k zavedení nezbytné flexibility při tvorbě veřejných politik na podporu ostrovního podnikání;

12.

konstatuje, že pro ostrovní hospodářství je typická málo diverzifikovaná hospodářská struktura složená z velkého podílu malých a středních podniků nebo dokonce mikropodniků a významného počtu podnikatelů s více aktivitami a že tento ekosystém existuje vedle několika velkých podniků, jež mají monopolní postavení ve specializovaných odvětvích (cestovní ruch, doprava, těžba, rybolov atd.);

13.

vybízí instituce a členské státy EU, aby věnovaly větší pozornost zachování volného trhu v jednotlivých odvětvích v ostrovních oblastech a současně aby zajistily, že budou napravována selhání trhu;

14.

připomíná, že ostrovní produkty – včetně surovin – mohou být dodávány na nikové trhy pro určitou cílovou skupinu zákazníků a za vysokou prodejní cenu. Odlišení výrobku umožní zachovat dostatečně vysoké ziskové rozpětí, které zajistí životaschopnost dané činnosti na ostrově. Hodnotu produktu zvyšuje zejména uznávání označení kvality a kulturních odkazů v globálním prostoru zboží a služeb;

15.

zdůrazňuje však, že ostrovní podnikatelé nesou různé druhy dodatečných nákladů právě v důsledku ostrovního charakteru (suroviny, poskytování služeb, logistika atd.), které nakonec snižují konkurenceschopnost produktů a služeb;

16.

zdůrazňuje, že i když jsou jejich produkty konkurenceschopné a kvalitní, podnikatelé čelí nedostatku kapacit v oblasti výzkumu a vývoje, technologií přizpůsobených ostrovním oblastem, vhodných mechanismů financování jejich činnosti a kvalifikovaných lidských zdrojů kvůli silné emigraci, zejména pokud je počet místního obyvatelstva nízký;

17.

vítá proto kroky činěné v těchto oblastech na úrovni Evropské unie, ale naléhavě žádá, aby byla přijata uzpůsobená opatření ke zlepšení základních podmínek, které ostrovům umožní přispět k růstu podporujícímu začlenění v rámci EU. To znamená, že veškerá politika EU určená na podporu podnikání musí zohlednit zvláštní charakteristiky a problémy ostrovů, má-li být spravedlivá a účinná;

18.

uznává zásadní význam politiky soudržnosti při usilování o vyvážený regionální rozvoj v Evropské unii: představuje nejvhodnější politiku, která umožňuje překonávat rozdíly v úrovni rozvoje mezi ostrovy a ostatními evropskými regiony. Zdůrazňuje však, že ostrovní regiony nemají v politice soudržnosti v její současné podobě zvláštní postavení;

19.

rovněž připomíná specifické rysy nejvzdálenějších regionů, z nichž osm jsou ostrovy, které čelí závažným problémům z důvodu zvláštních omezení, jež je charakterizují a jsou uznána v primárním právu a které podstatným způsobem postihují jejich hospodářský a sociální rozvoj, a musí být tudíž zohledněny;

20.

proto doporučuje, aby byla ostrovům věnována v politice soudržnosti po roce 2020 zvláštní pozornost v souladu s články 174 a 175 SFEU. Prvním krokem k uskutečnění tohoto cíle by bylo zahrnutí ostrovů jako dodatečné kategorie do návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1059/2003, pokud jde o územní typologie (Tercet);

21.

doporučuje, aby bylo v rámci Evropské komise na Generálním ředitelství pro regionální a městskou politiku zřízeno jednotné kontaktní místo pro ostrovy (Island Desk), jak navrhl Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 4. února 2016, neboť v současnosti mají ostrovní subjekty – podniky a orgány – jen omezený přehled o nástrojích a možnostech financování ze strany EU, které jsou velmi rozptýlené mezi různými generálními ředitelstvími a řídí se vícerými nařízeními;

22.

vítá iniciativu „Městská inovativní opatření“ a navrhuje, aby byla na základě tohoto příkladu vytvořena internetová stránka a aby byla přijata opatření na evropské úrovni, která budou zaměřena na vytvoření sítě ostrovů EU a umožní výměnu zkušeností a sdílení administrativních řešení a inovací;

23.

zdůrazňuje, že je důležité využít v co největší míře součinnosti mezi Evropským fondem pro strategické investice (EFSI) a dalšími nástroji EU (zejména ESI fondy) s cílem vyvážit hospodářské dopady přírodního znevýhodnění, s nímž se ostrovy potýkají;

24.

konstatuje však, že vzhledem k malé velikosti velkého počtu projektů, které ostrovy provádějí, se zdá, že financování z fondu EFSI a úvěry EIB jsou v praxi pro mikropodniky a místní orgány na ostrovech nedosažitelné. Doporučuje proto vypracovat programy zvláštní technické pomoci pro ostrovy s cílem informovat o nástrojích EU určených k financování a podpořit přístup k nim;

25.

žádá Evropskou komisi a EIB, aby prozkoumaly, zda by mohla být technická pomoc poskytovaná v rámci nástroje JASPERS rozšířena ve prospěch ostrovů a přizpůsobena menším projektům;

26.

zdůrazňuje užitečnost a prospěšnost nařízení o evropském seskupení pro územní spolupráci (č. 1302/2013) pro místní a regionální orgány a pro ostrovy v Evropě, neboť toto nařízení umožňuje ostrovům různých členských i nečlenských států vytvořit společný právní subjekt, díky čemuž mohou sledovat společný cíl a získat přístup k financování EU a současně se tím snižuje administrativní zátěž, kterou taková spolupráce obvykle obnáší;

27.

navrhuje vytvořit systém podpor pro fungování ostrovních podniků s cílem kompenzovat vyšší náklady na dopravu. V rámci pokynů týkajících se regionální podpory a obecného nařízení o blokových výjimkách by tyto podpory měly být schvalovány a upraveny z hlediska výjimek stejným způsobem jako v případě nejvzdálenějších regionů a řídce osídlených oblastí;

28.

navrhuje, aby byly aktivněji využívány možnosti, které skýtá ekonomika sdílení, a to i co se týče řešení problémů souvisejících se zeměpisnou odlehlostí ostrovních oblastí;

29.

zdůrazňuje, že je důležité zvýšit míru veřejné intervence u projektů spadajících do programů EU a zvýšit atraktivitu soukromého investování, pokud tyto projekty vytvářejí pracovní místa a bohatství na ostrovech a současně jsou ekologicky udržitelné;

30.

zdůrazňuje, že použití HDP na obyvatele coby ukazatele neumožňuje zachytit řadu specifických překážek bránících rozvoji ostrovů. Proto navrhuje, aby byla rozšířena škála doplňkových ukazatelů používaných v rámci politiky soudržnosti s cílem lépe určit socioekonomickou situaci ostrovů a jejich atraktivitu;

31.

jako ukazatele, které by se daly použít, navrhuje ukazatel regionální konkurenceschopnosti a ukazatel dostupnosti, ale doporučuje pokračovat v hledání jiných ukazatelů umožňujících plně znázornit dodatečné náklady plynoucí z ostrovního charakteru. Doporučuje, aby Komise provedla komparativní studie výkonnosti ostrovních podniků ve srovnání s jejich pevninskými protějšky, a to i v případě, že tuto pevninu tvoří pouze ostrovní členský stát;

32.

vybízí k tomu, aby byla při posuzování socioekonomické situace obyvatel ostrovů a určování hospodářské atraktivity těchto oblastí věnována pozornost nefinančním a obtížně měřitelným aspektům, včetně přírodního prostředí (jeho kvality a dostupnosti);

33.

je si vědom užitečnosti výroční zprávy o evropských malých a středních podnicích, kterou vypracovává Generální ředitelství pro vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky. Doporučuje nicméně, aby budoucí zprávy obsahovaly územní údaje za účelem lepšího pochopení výzev, kterým čelí malé a střední podniky na ostrovech, a jejich míru úspěšnosti či nezdaru oproti jejich pevninským protějškům;

34.

je si vědom užitečnosti nástrojů, jako je posuzování územního dopadu při hodnocení dopadu evropských politik na ostrovní regiony, a navrhuje použít doložku o „ostrovním charakteru“ v rámci metody hodnocení dopadu používané Evropskou komisí s cílem předvídat možné závažné důsledky těchto politik pro ostrovy;

35.

poukazuje na to, že i když použití strategií pro inteligentní specializaci jako předběžné podmínky při přidělování prostředků z evropských strukturálních a investičních fondů (ESI fondy) může přispět k vypracování strategií na celostátní a regionální úrovni, specifičnost ostrovních hospodářství vyžaduje uzpůsobená řešení. V tomto ohledu může přílišná závislost na jednom konkrétním odvětví nebo jediné činnosti přinést velké riziko hospodářské monokultury a s ní spojených negativních hospodářských důsledků (tzv. holandská nemoc – Dutch disease);

36.

domnívá se, že zvláštní pozornost Komise zasluhují iniciativy v oblasti inteligentní diverzifikace nebo přeměny, jako jsou například přechod z masového cestovního ruchu na udržitelný cestovní ruch, rozvoj tvůrčích odvětví, začlenění informačních a komunikačních technologií do tradičních činností a cílený marketing, který zhodnotí ostrovní zdroje;

37.

vybízí k posílení opatření zaměřených na zvýšení povědomí občanů členských států EU o možnostech cestování po Unii a k vybudování rozvinutější sítě vazeb mezi jednotlivými oblastmi EU, díky čemuž se budou moci lidé z metropolitních oblastí EU rekreovat v ostrovních regionech, které jsou zajímavé z přírodního hlediska;

38.

zdůrazňuje význam, který má zásada partnerství stanovená v článku 5 nařízení o společných ustanoveních pro určení potřeb území s ohledem na strategické plánování politiky soudržnosti (přístup zdola nahoru). Za tímto účelem Evropský výbor regionů žádá Evropskou komisi, aby do svého legislativního návrhu týkajícího se politiky soudržnosti po roce 2020 začlenila jako předběžnou podmínku účinné provedení evropského kodexu řádného chování pro partnerství;

39.

naléhavě vyzývá členské státy, aby dohlížely na plné uplatňování zásady partnerství s cílem zajistit, aby v dohodách o partnerství a operačních programech byly zohledněny zvláštní potřeby ostrovních regionů;

40.

zdůrazňuje, že je nezbytné zapojit místní a regionální orgány do koncipování vnitrostátních a evropských politik, jež se na ně vztahují, tak aby se regulační rámce intervence shodovaly s konkrétními potřebami ostrovních území, v souladu se zásadou subsidiarity;

41.

vítá možnosti financování, které nabízí Nástroj pro propojení Evropy, pokud se mohou týkat ostrovů. Shledává nicméně, že finanční příděl na mořské dálnice se soustředí na hlavní a globální sítě a může opomíjet spojení mezi ostrovy a regionálními středisky nebo mezi samotnými ostrovy. Navrhuje proto, aby se z celkového přídělu na mořské dálnice vyčlenily zvláštní prostředky pro ostrovy;

42.

oceňuje úsilí Komise vynaložené na podporu podnikatelů prostřednictvím programů, jako jsou COSME a InnovFin, v rámci akčního plánu Podnikání 2020 nebo programu Horizont 2020 v oblasti inovací, a také činnost v oblasti unie kapitálových trhů. Výbor se přesto domnívá, že je zásadní začlenit do těchto programů a plánů územní rozměr (a zejména ostrovní charakter) s cílem:

43.

žádá, aby Komise zavedla program, který podpoří inovace v ostrovních hospodářstvích, využívání místních zdrojů, využívání obnovitelných zdrojů energie, zpracování odpadů, hospodaření s vodou, propagaci kulturního a přírodního dědictví a úsilí o zavedení oběhového hospodářství. Pojem „inovace“ se zde vztahuje na technologické, organizační, sociální a environmentální inovace;

44.

zdůrazňuje význam státní podpory s ohledem na řešení výzev plynoucích z malé velikosti, odlehlosti a izolace ostrovních regionů Evropské unie. Tyto přírodní a stálé podmínky negativně ovlivňují účinnost a organizaci řady odvětví, která jsou pro ostrovy strategicky důležitá, jako je doprava, energetika a digitální připojení;

45.

připomíná, že interní a externí dopravní infrastruktura a organizace, které budou spolehlivé a z hlediska nákladů srovnatelné s pevninskými, představují nezbytný předpoklad pro rozvoj ostrovů a pro jejich hospodářskou konkurenceschopnost;

46.

navrhuje, aby kritéria způsobilosti pro podporu na dopravní infrastrukturu a sítě (výstavba, modernizace, vybavení) byly pro ostrovy zmírněny s cílem umožnit co nejúčinnější propojení s pevninským dopravním systémem a co nejlepší začlenění do evropského prostoru a trhu;

47.

požaduje, aby tato podpora usnadnila spojení mezi ostrovy v případě souostroví nebo v rámci ostrova v případě hornatých ostrovů a podnítila investice do nízkouhlíkových dopravních prostředků (plavidla na zkapalněný zemní plyn, stanoviště pro elektromobily atd.);

48.

zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že ostrovní trhy jsou často malé a odlehlé, není pro pevninské podniky příliš lákavé zásobovat je výrobky nebo poskytovat zde služby, což spotřebitelům a podnikům na ostrovech fakticky brání v přístupu ke konkurenčním výhodám jednotného trhu. Platí to zejména pro dopravní spojení a dodávky energie, což jsou odvětví zásadní pro konkurenceschopnost ostrovních podniků. Doporučuje tedy, aby těmto odvětvím mohly být v případě ostrovů udělovány výjimky v oblasti státní podpory;

49.

ve stejném duchu rovněž navrhuje, aby nařízení o podpoře de minimis umožnilo v případě ostrovů větší pružnost a aby zde mohly být zmírněny požadavky v oblasti veřejných zakázek, neboť v mnoha případech je při uplatňování postupů konzultace nemožné obdržet více než jednu nabídku;

50.

podporuje pružnost, která se v současnosti používá u režimů umožňujících ostrovům využít zvláštních daňových pobídek nebo snížení výše daní z příjmu právnických osob s cílem vyvážit dodatečné náklady vyplývající z ostrovního charakteru, a doufá, že tato pružnost bude zachována. Doporučuje využít systém pobídek k inovacím a investicím, jež umožní podnítit výrobu a podpořit kromě místní spotřeby i vývoz;

51.

vítá záměr Evropské komise zahrnout do příští zprávy o soudržnosti kapitolu o ostrovech; Evropský výbor regionů naléhavě žádá Komisi, aby v této kapitole uvedla, jak budou provedena doporučení formulovaná v tomto stanovisku;

52.

vyzývá maltské předsednictví, aby na tato politická doporučení navázalo a úzce spolupracovalo s Evropským výborem regionů na jejich provádění.