Odůvodnění Rady: Postoj Rady (EU) č. 4/2017 v prvním čtení k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie

(2017/C 184/02)

I.   ÚVOD

Dne 12. července 2012 předložila Komise návrh (1) směrnice o ochraně finančních zájmů Unie trestněprávní cestou.

Rada se dohodla dne 8. června 2013 (2) na obecném přístupu, čímž udělila předsednictví mandát k zahájení trialogů s Evropským parlamentem.

Evropský parlament přijal dne 16. dubna 2014 k návrhu směrnice stanovisko v prvním čtení (3).

Dne 12. ledna 2017 potvrdil Evropský parlament na úrovni Výboru pro rozpočtovou kontrolu (CONT) a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) dohodu o kompromisním znění, které je výsledkem jednání v rámci trialogů.

Na svém zasedání dne 7. února 2017 dosáhla Rada politické dohody o návrhu směrnice. Dne 25. dubna 2017 přijala Rada svůj postoj v prvním čtení, který je zcela v souladu s kompromisním zněním směrnice dohodnutým na neformálních jednáních mezi Radou a Evropským parlamentem.

II.   CÍL NÁVRHU

Cílem návrhu směrnice je stanovit minimální pravidla týkající se vymezení trestných činů a sankcí v oblasti boje proti podvodům a jinému protiprávnímu jednání poškozujícímu finanční zájmy Unie, a to s cílem účinně přispívat k silnější ochraně před trestnou činností, která tyto finanční zájmy poškozuje, v souladu s acquis Unie v této oblasti. Oproti Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (4), kterou tato směrnice nahradí pro členské státy, jež budou směrnicí vázány, stanoví směrnice v řadě aspektů přísnější pravidla, zejména pokud jde o režim sankcí.

III.   ANALÝZA POSTOJE RADY V PRVNÍM ČTENÍ

A.   Obecné poznámky

Na základě návrhu směrnice předloženého Komisí proběhla neformální jednání mezi Evropským parlamentem a Radou s cílem dosáhnout politické dohody. Znění postoje Rady v prvním čtení plně odráží kompromis, kterého bylo za pomoci Komise mezi oběma normotvůrci dosaženo. Vzhledem k výše uvedenému by odkazy na postoj Rady v prvním čtení měly být považovány za odkazy na kompromis, jehož bylo dosaženo v rámci trialogů.

Postoj Rady v prvním čtení zachovává cíle Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (5) i návrhu Komise. U mnoha aspektů upravených v Úmluvě obsahuje znění návrhu směrnice jasnější a podrobnější ustanovení a zavádí také ustanovení zcela nová, například pokud jde o promlčecí doby.

B.   Právní základ

Návrh Komise byl založen na čl. 325 odst. 4 SFEU. Oba normotvůrci se však shodli, že výlučný právní základ pro stanovení minimálních pravidel týkajících se vymezení trestných činů a sankcí představují čl. 83 odst. 1 a čl. 83 odst. 2 SFEU, a to i pokud jde o trestné činy v oblasti boje proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie. Směrnice bude proto přijata na základě čl. 83 odst. 2 SFEU.

Irsko oznámilo, že si přeje účastnit se přijímání a používání směrnice, a tudíž se na něj směrnice vztahovat bude. Spojené království a Dánsko se na přijímání směrnice nepodílejí, a proto pro ně není závazná ani použitelná.

C.   Klíčové politické otázky

1.   Definice finančních zájmů Unie a oblast působnosti směrnice

Článek 2 směrnice obsahuje definici finančních zájmů Unie. V obecném přístupu navrhla Rada vyloučit z působnosti směrnice veškeré trestné činy proti společnému systému daně z přidané hodnoty (DPH), které by do definice a priori spadaly. V návaznosti na jednání s Parlamentem byly trestné činy proti společnému systému DPH do směrnice nakonec zahrnuty. Do článku 3 byla doplněna zvláštní definice podvodů s příjmy plynoucími z DPH. Zde má však směrnice působnost omezenou, neboť se bude vztahovat pouze na případy, kdy jsou tyto trestné činy závažné. Za závažné se tyto trestné činy považují tehdy, pokud se týkají území dvou nebo více členských států a jsou spojeny s celkovou škodou nejméně 10 milionů EUR.

2.   Definice trestných činů

Článek 3 vymezuje trestné činy, na něž se směrnice vztahuje. Definice podvodů i aktivní a pasivní korupce byly mírně aktualizovány a jsou převážně v souladu s definicemi obsaženými v Úmluvě a jejích protokolech. Byl zaveden nový trestný čin zpronevěry, jenž se týká jednání úřední osoby, které nepředstavuje podvod v užším slova smyslu.

3.   Sankce pro fyzické osoby

Postoj Rady v prvním čtení stanoví v článku 7 soubor pravidel ohledně minimálních trestů pro fyzické osoby. Ve srovnání s Úmluvou jsou ve směrnici nová a podrobná pravidla týkající se výše sankcí. Trestné činy, jimiž byla způsobena značná škoda nebo získán značný prospěch, budou trestány přísněji, totiž trestem odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně čtyř let.

4.   Promlčení

Úmluva neobsahovala explicitní pravidla týkající se promlčení. Směrnice nyní v článku 12 zavádí do trestního práva Unie první podrobná a závazná pravidla ohledně promlčení. Členské státy jsou povinny stanovit promlčecí dobu dostatečně dlouhou, aby umožnila vymáhání práva a účinné vyšetřování trestných činů; v případě závažných trestných činů je stanovena nejméně pětiletá promlčecí doba. Zavedeno bylo rovněž pravidlo týkající se promlčení výkonu trestu.

5.   Spolupráce mezi členskými státy, Evropskou komisí a evropskými agenturami a Účetním dvorem

Článek 15 zavádí nová pravidla, která členským státům, některým agenturám, jako je Eurojust, a Komisi ukládají povinnost v rámci svých pravomocí spolupracovat v boji proti trestným činům uvedeným ve směrnici. Nově zavedena je také povinnost Účetního dvora a dalších auditních orgánů oznamovat relevantní skutečnosti.

IV.   ZÁVĚR

Postoj Rady v prvním čtení odráží kompromisní dohodu, které bylo za pomoci Komise dosaženo při jednáních mezi Radou a Evropským parlamentem. Schválením postoje Rady v prvním čtení beze změn Evropský parlament společně s Radou směrnici přijme.

(1)  Dokument 12683/12.

(2)  Dokument 10729/13.

(3)  Dokument 9024/14.

(4)  Úř. věst. C 316, 27.11.1995, s. 48.

(5)  Úř. věst. C 316, 27.11.1995, s. 48.