5.4.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/4

—

s ohledem na současnou, mimořádnou migrační situaci,

—

s ohledem na cíl zakotvený v článku 3 SEU a článku 67 SFEU, a sice poskytovat občanům EU prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic,

—

s ohledem na článek 18 Listiny základních práv EU, který zaručuje právo na azyl, a na příslušné vnitrostátní a mezinárodní závazky členských států EU;

1.

připomíná, že Schengenská dohoda o volném pohybu osob, která v současné době sdružuje 26 zemí, z nichž 22 jsou členské státy EU, představuje jeden z nejúspěšnějších pilířů v budování Evropské unie. Schengenská dohoda, která je součástí smluv o EU, je neoddělitelně spjata s jednotným trhem a je klíčovým prvkem čtyř základních svobod pohybu – zboží, služeb, osob a kapitálu – v Evropské unii;

2.

poukazuje na to, že svobody pohybu a odstranění vnitřních hranic jsou hlavními úspěchy evropské integrace, které mají nejen významný hospodářský, sociální a územní dopad, ale také značnou symbolickou hodnotu pro EU a její občany, neboť jsou přímo svázány s projektem stále užšího propojení evropských národů;

3.

zdůrazňuje, že otevřené vnitřní hranice jsou páteří evropské ekonomiky. Vzhledem k tomu, že obchod mezi členskými státy EU činí 2 800 miliard EUR, je do něj zapojeno 1,7 milionu přeshraničních pracovníků a v jeho rámci dojde ročně k 57 milionům přeshraničních silničních dopravních pohybů, VR zdůrazňuje, že změna podmínek mobility a směn v rámci schengenského prostoru by tedy měla velmi závažné důsledky pro zaměstnanost a investice v mnoha evropských zemích. Zdůrazňuje, že prostor svobody, bezpečnosti a práva EU bez vnitřních hranic závisí na odpovídající a společné ochraně vnějších hranic tohoto prostoru;

4.

zdůrazňuje, že místním a regionálním orgánům v celé Evropské unii plynou z neexistence vnitřních hranic výhody, pokud jde o hospodářský rozvoj, sociální a kulturní výměny, přeshraniční spolupráci a zejména provádění programů evropské územní spolupráce a vytváření evropských seskupení pro územní spolupráci;

5.

zdůrazňuje, že používání omezujících doložek Schengenské dohody a z toho vyplývající omezení svobody pohybu by mohly mít obzvláště negativní důsledky pro klíčové cíle přeshraničních projektů spolupráce;

6.

uznává, že EU, členské státy a jejich regiony, města a obce čelí obrovské výzvě vyplývající z vysokého počtu uprchlíků, kteří potřebují mezinárodní ochranu, a také ekonomických migrantů, kteří se snaží o nelegální vstup do EU. Opakuje, že je potřeba postarat se o to, aby vstup do EU probíhal legálně a zahrnoval přísnou, rychlou a účinnou registraci v souladu s Listinou základních práv EU, a zdůrazňuje, že by se mělo vyčlenit více zdrojů na zajištění vnějších hranic EU a zaručit, aby lidé vstupovali do EU legálně organizovaným způsobem. Podotýká rovněž, že jsou zapotřebí rozsáhlá opatření a reformy, aby migranti přicházející do Evropy mohli začít pracovat a integrovat se. Zdůrazňuje, že kontroly vnějších hranic schengenského prostoru musí být prováděny způsobem, který je v souladu s mezinárodními závazky členských států vůči uprchlíkům a s Listinou základních práv EU, včetně práva na lidskou důstojnost a nediskriminaci;

7.

poukazuje na to, že stávající problémy v schengenském systému jsou částečně výsledkem nedostatečné koordinace a chybějících zdrojů ke zvládání vysokého počtu přicházejících uprchlíků a migrantů, chybějících vhodných politických vzkazů o využívání legálních způsobů vstupu přes hraniční přechody a také nedostatečného zapojení místních a regionálních orgánů;

8.

zdůrazňuje, že nejvyšší prioritou jsou ochrana hodnot Schengenské dohody a zachování stability schengenského prostoru. Kromě toho je zapotřebí znovu získat kontrolu nad vnějšími hranicemi EU a posílit kapacity pro správu hranic. Klade důraz na to, že je třeba přijmout okamžitá opatření za účelem vytvoření systému ke sledování pohybu nelegálních migrantů v schengenském prostoru a zabránění tomu, aby se odpovědným orgánům ztratili. Konstatuje, že by mělo být urychleno navracení žadatelů o azyl, jejichž žádosti byly zamítnuty, a jejich zpětné přebírání v zemích původu;

9.

zdůrazňuje, že tento problém vyžaduje společná řešení založená na vzájemné spolupráci mezi všemi úrovněmi správy, jelikož nekoordinovaná politická opatření mají závažný dopad na jiné členské státy a jejich regiony a města, což vede k prohloubení celkových problémů a podkopávání již tak zkoušené důvěry občanů. V této souvislosti zdůrazňuje, že dávat jednotlivým zemím či institucím současnou situaci za vinu a hrozit členským zemím schengenského prostoru vyloučením nijak nepřispěje k nalezení trvalého řešení a mohlo by být nebezpečným precedentem, který by měl pro evropský projekt v dlouhodobém horizontu nesmírně negativní důsledky. Podotýká rovněž, že vyloučení členského státu není ve stávajícím znění Schengenské dohody vůbec upraveno;

10.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad přetrvávajícími potížemi při prosazování pravidel týkajících se ochrany vnějších hranic, která byla společně dohodnuta ve smlouvách o EU, posílených opatření k prevenci a boji proti nelegální migraci a obchodování s lidmi, účinných návratových politik, společných norem pro přijímání a registraci uprchlíků a žadatelů o azyl a při provádění společné migrační politiky;

11.

je přesvědčen, že ohrožení politického, ekonomického a sociálního úspěchu schengenského prostoru trvalým znovuzavedením hraničních kontrol nemůže být odpovědí na požadavky občanů EU na větší bezpečnost a ochranu jejich životní úrovně. Zároveň považuje za zásadně důležité dát občanům okamžité, konkrétní a zodpovědné odpovědi;

12.

vyzývá proto členské státy i orgány EU, aby urychleně zaujaly konstruktivní přístup, nepodlehly pokušení slibovat zjednodušující řešení a pečlivě analyzovaly rizika a přínosy veškerých návrhů. Zastává názor, že úzká spolupráce s místními a regionálními orgány a informování občanů o dopadech znovuzavedení hranic na jejich každodenní život jsou zásadně důležité k obnovení důvěryhodnosti Evropské unie v tomto krizovém období. Upozorňuje v této souvislosti na to, že dočasné hraniční kontroly nelze podle jasně definovaných podmínek uvedených v Schengenském hraničním kodexu donekonečna prodlužovat a že jejich prodloužení na období maximálně dvou let je možné pouze za výjimečných okolností, pokud je fungování prostoru bez vnitřních hranic ohroženo přetrvávajícími závažnými nedostatky v ochraně vnějších hranic;

13.

zdůrazňuje, že je naléhavě nutné stanovit společný, udržitelný a ambiciózní evropský přístup s cílem spravovat vnější hranice Evropy – zejména zřízením hotspotů v třetích zemích –, zachovat bezpečnost vnitřního schengenského prostoru, zaručit volný pohyb a předejít vážné krizi důvěryhodnosti EU. Vyzývá proto všechny zúčastněné strany, aby vypracovaly jasné plány a harmonogramy pro krátkodobá i dlouhodobá řešení – přičemž zdůrazňuje, že je potřeba stanovit, co znamená sdílená odpovědnost a solidární opatření – a vzaly přitom v úvahu očekávání, potřeby a integrační možnosti jednotlivých zemí, regionů, místních orgánů i migrantů;

14.

podporuje v této souvislosti vyhotovení společného unijního seznamu bezpečných zemí původu, který by umožnil zrychlený postup vyřizování žádostí o azyl podaných občany zemí, jež jsou považovány za „bezpečné“, na základě kritérií stanovených ve směrnici o azylovém řízení a v plném souladu se zásadou nenavracení, namísto paralelní existence nekoordinovaných vnitrostátních seznamů, jež by mohla vést k předhánění se v tom, kdo má nejnižší míru uznaných žádostí o azyl;

15.

pověřuje předsedu, aby toto usnesení předložil Evropské komisi, Evropskému parlamentu, Radě a předsedovi Evropské rady.