Návrh se týká rozhodnutí Rady o podpisu Pařížské dohody k Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) jménem Evropské unie, které má být přijato v souladu s čl. 218 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Na 21. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (označované jako COP 21), která se konala v Paříži ve dnech 30. listopadu až 12. prosince 2015, byla přijata dohoda o celosvětovém snížení emisí skleníkových plynů. Dohoda vstoupí v platnost 30 dní od data, kdy své listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení uloží nejméně 55 smluvních stran rámcové úmluvy, jež podle odhadu celkem odpovídají alespoň za 55 % celkových emisí skleníkových plynů.

Dohoda bude otevřena k podpisu stranami rámcové úmluvy v období od 22. dubna 2016 do 21. dubna 2017. Mezi strany rámcové úmluvy patří Evropská unie a její členské státy. Dne 22. dubna 2016 se v New Yorku uskuteční slavnostní podpis na vysoké úrovni.

Pařížská dohoda je globálním mezníkem pro posílení společných opatření na celosvětové úrovni a pro urychlení celosvětového přechodu k nízkouhlíkové společnosti odolné vůči změně klimatu. Bude představovat pokrok oproti Kjótskému protokolu z roku 1997, který byl až do pařížské konference jedinou právně závaznou smlouvou o snižování emisí skleníkových plynů na světě a který obsahuje závazky do konce roku 2020. Pařížská dohoda stanoví dlouhodobý kvalitativní cíl v oblasti snižování emisí v souladu s cílem udržet globální nárůst teploty výrazně pod úrovní 2 °C a usilovat o to, aby nepřesáhl 1,5 °C. Za tímto účelem budou smluvní strany stanovovat nebo aktualizovat cíle snižování emisí. Počínaje rokem 2023 budou smluvní strany každých pět let provádět celkové hodnocení na základě nejnovějších vědeckých poznatků a stavu provádění k danému datu, jehož účelem bude sledovat dosažený pokrok a zvažovat snížení emisí, přizpůsobení a poskytovanou podporu.

Ještě před konáním konference COP 21 předložily smluvní strany rámcové úmluvy své zamýšlené vnitrostátně stanovené příspěvky k dohodě. Evropská unie a její členské státy byly dne 6. března 2015 první významnou ekonomikou, která oznámila svůj zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek, jenž stanoví závazek dosáhnout do roku 2030 alespoň 40% snížení domácích emisí skleníkových plynů ve srovnání s rokem 1990, jak je uvedeno v závěrech Evropské rady ze dne 23. října 2014 o rámci politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030.

EU již zahájila realizaci uvedeného cíle 40% snížení emisí skleníkových plynů. Co se týče odvětví, na něž se vztahuje systém obchodování s emisemi, Komise dne 15. července 2015 přijala návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/87/ES za účelem posílení nákladově efektivních způsobů snižování emisí a investic do nízkouhlíkových technologií. Cílem návrhu je dosáhnout výše uvedeného cíle u odvětví, na něž se vztahuje systém EU pro obchodování s emisemi. V roce 2016 Komise rovněž hodlá předložit návrhy, které stanoví cíle členských států pro odvětví, na něž se systém obchodování s emisemi nevztahuje, a které se budou zabývat otázkou započítávání emisí a jejich pohlcování v důsledku činností v oblasti využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví.

Závěry Evropské rady ze dne 23. října 2014 rovněž vytyčily cíl pro podíl energie z obnovitelných zdrojů spotřebovávané v EU do roku 2030 ve výši nejméně 27 %. Je stanoven rovněž orientační cíl na úrovni EU pro zlepšení energetické účinnosti v roce 2030 nejméně o 27 %. V roce 2016 proto Komise dokončí přezkum a předloží opatření v oblasti obnovitelné energie a energetické účinnosti, včetně energetické účinnosti budov.

Tento návrh se předkládá podle čl. 192 odst. 1 ve spojení s čl. 218 odst. 5 Smlouvy o fungování EU. Článek 218 Smlouvy o fungování EU stanoví postup pro sjednávání a uzavírání dohod mezi Evropskou unií a třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi. Konkrétně odstavec 5 uvedeného článku stanoví, že Rada přijme na návrh Komise jakožto vyjednavače rozhodnutí, kterým dá zmocnění k podpisu dohody jménem Evropské unie.

V souladu s čl. 192 odst. 1 a článkem 191 Smlouvy o fungování EU přispívá Evropská unie mimo jiné k uskutečňování těchto cílů: zachování, ochrany a zlepšování kvality životního prostředí a podpory opatření na mezinárodní úrovni určených k řešení regionálních a celosvětových problémů životního prostředí, a zejména boje proti změně klimatu.

Unie má obsáhlý korpus právních předpisů k provádění těchto cílů, které bude třeba za účelem provedení Pařížské dohody zrevidovat, a tohoto cíle lze dosáhnout pouze prostřednictvím právních předpisů Unie.