17.8.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 272/19

1.

konstatuje, že dobrý zdravotní stav všech obyvatel je důležitý pro prosperitu a blaho společnosti. Zdraví má hodnotu samo o sobě; mimoto zdravé obyvatelstvo přispívá k hospodářskému rozvoji a naopak;

2.

konstatuje, že občané EU žijí déle a jsou zdravější než dříve. V EU však panují velké rozdíly ve zdravotním stavu mezi různými členskými státy a v jejich rámci. Naděje dožití sice v EU během let vzrostla, rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, regiony a obcemi a v jejich rámci jsou však stále velké. Rozdíl mezi zeměmi EU s nejvyšší a nejnižší nadějí dožití je například téměř devět let (83,3 a 74,5 v roce 2014 (1)). Vyšší naděje dožití je dána mimo jiné změnou životního stylu, lepším vzděláním a lepším přístupem ke kvalitní zdravotní péči;

3.

konstatuje, že zdravotnictví a sociální péče je velké a důležité odvětví, které zaměstnává mnoho lidí a přispívá k tomu, aby mnoho lidí mohlo žít lepší, zdravější a delší život. Zdravotní systémy 28 členských států EU se však mezi sebou liší a mají různý přístup ke zdrojům;

4.

poukazuje na to, že zdraví a podpora zdraví hrají důležitou úlohu mezi cíli udržitelného rozvoje OSN do roku 2030, které byly přijaty v roce 2015. Jasný zdravotní rozměr má většina ze sedmnácti cílů, ale jeden z nich (cíl 3) se konkrétně týká zajištění toho, aby všichni lidé žili zdravý život, a snahy o blaho všech lidí v každém věku. Podpora zdraví se rovněž považuje za pilíř při dosahování cílů udržitelného rozvoje. Tyto cíle jsou rovněž v souladu s cíli mezioborového rámce politiky v oblasti zdraví a blahobytu (Zdraví 2020), jejž přijal Evropský region WHO v roce 2012;

5.

konstatuje, že cílem činnosti EU na poli zdraví je podle článku 168 Smlouvy o fungování Evropské unie zlepšení veřejného zdraví, prevence nemocí a odstranění zdravotních rizik. Provádí se mj. prostřednictvím programů EU v oblasti zdraví, strukturálních a investičních fondů a rámcového programu pro výzkum a inovace a ochrany základních práv. Článek 35 Listiny základních práv EU konkrétně stanoví, že „každý má právo na přístup k preventivní zdravotní péči a na obdržení lékařské péče za podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi. Při vymezování a provádění všech politik a činností Unie je zajištěn vysoký stupeň ochrany lidského zdraví“;

6.

poukazuje na to, že EU má určitou zákonodárnou moc v oblastech, které mají dopad na veřejné zdraví nebo se například dotýkají přeshraniční zdravotní péče, ale předkládá také doporučení v oblastech, v nichž je její zákonodárná moc omezená. V rámci evropského semestru vydává Evropská komise doporučení pro jednotlivé země, která se v některých případech týkají zdravotnictví;

7.

zdůrazňuje však, že v zásadě ale o způsobu zřizování, financování a podobě systémů zdravotní péče a sociálních systémů rozhodují členské státy samy. Mnoho členských států se rozhodlo, že hlavní odpovědnost za péči a práci v oblasti veřejného zdraví přenese na místní a regionální orgány. I v zemích, kde existují celostátní systémy zdravotní péče, má místní úroveň často odpovědnost za sociální služby a sociální péči;

8.

vítá iniciativu Zdravotní stav v EU, již Komise předložila v červnu 2016. Jejím cílem je shromáždit odborné poznatky z mezinárodní scény, aby se zvýšily znalosti z oblasti zdraví na úrovni jednotlivých zemí i EU a členské státy se podpořily v přijímání rozhodnutí (2);

9.

bere na vědomí, že OECD a Komise předložily v listopadu 2016 zprávu Health at a Glance: Europe 2016. Zpráva obsahuje kromě statistik, které ukazují velké rozdíly ve zdraví, determinantech zdraví a výdajích na zdravotnictví, jakož i v efektivitě, kvalitě a dostupnosti zdravotní péče, také analýzy dopadu špatného zdravotního stavu na trh práce a potřebu posílit systém primární péče;

10.

zdůrazňuje, že je důležité, aby Komise zapojila místní a regionální orgány do další práce a shromáždila jejich názory na budoucí rozvoj zdravotních systémů, mj. protože příklady osvědčených postupů často pochází z místní nebo regionální úrovně;

11.

konstatuje, že zdravotní systémy členských států EU čelí několika výzvám, z nichž některé jsou v jistých členských státech patrnější než v jiných:

12.

domnívá se, že k dosažení rovnosti ve zdraví je důležité, aby měli všichni lidé přístup ke zdravotní péči. Zásadní význam pro zaručení dobrého pokrytí, přístupu a kvality má odpovídající a udržitelné financování zdravotní péče. Musí se bojovat proti neoficiálním platbám a další korupci v oblasti zdravotní péče, neboť mají negativní dopad na dostupnost a účinnost péče;

13.

konstatuje, že největší podíl nákladů, jež mají systémy zdravotní péče a další sociální systémy, způsobují chronická onemocnění, která také dominují nemocnosti. Aby byly systémy zdravotní péče dlouhodobě udržitelné, musí se tedy změnit tak, aby byly vhodnější k léčbě chronických onemocnění. Zároveň se musí zastavit neudržitelný růst nákladů. Mnoha chronickým onemocněním lze předcházet změnou životního stylu a zhoršení, které je pro chronická onemocnění typické, lze zpomalit pomocí správných opatření;

14.

poukazuje zejména na problém duševních onemocnění. Duševní zdraví musí mít stejnou prioritu jako tělesné zdraví. Duševní onemocnění se často úspěšně řeší v rámci ambulantní péče. Dobré duševní zdraví často vychází z dobrých sociálních vztahů s rodinou, blízkými a dalšími osobami, z dobrého životního a pracovního prostředí a pocitu, že někam patříme a náš život má smysl;

15.

domnívá se, že se musí zvýšit důraz na činnost v oblasti prevence a propagace zdraví a péče se musí více zakládat na znalostech a důkazech. Musí se zlepšit spolupráce mezi zdravotní a další péčí, aby se zlepšil život především starších osob a osob se zdravotním postižením. Jako přínosná se v tomto ohledu ukazuje integrace mezi zdravotní a další péčí se zaměřením na individuální posouzení a kontinuitu péče. Jelikož se životní styl utváří v raném věku, hraje důležitou úlohu v oblasti prevence rodina a škola;

16.

souhlasí s názory uvedenými ve zprávě Health at a Glance: Europe 2016, a sice že by členské státy EU měly za účelem naplnění potřeb stárnoucí populace, vytvoření lepších řetězců péče a boje proti zbytečnému využívání nemocniční péče posílit systémy primární péče. Mělo by se investovat do primární péče, ambulantní péče a domácí péče a vysoce specializovaná nemocniční péče by se z důvodů kvality měla koncentrovat. Aby se snížil tlak na nemocnice, musí být primární péče k dispozici i mimo běžnou pracovní dobu. Je naléhavě třeba vyvinout multidisciplinární způsoby práce. Lidé pracující v primární péči by měli být specialisty na prevenci, na propagaci zdraví a na poskytování péče v případě chronických onemocnění;

17.

konstatuje, že systémy sociální péče se mezi členskými státy EU výrazně liší. Panují velké rozdíly v míře veřejného financování a v tom, zda se sociální péče poskytuje doma nebo v ústavním zařízení. Pro dosažení rovnosti ve zdraví je důležité, aby měli všichni v případě potřeby přístup k sociální péči dobré kvality. Je naléhavě nutné, aby pečující osoby z řad příbuzných získaly podporu. Důležitá doplňková opatření mohou provádět dobrovolnické organizace;

18.

vyzývá vnitrostátní orgány, aby věnovaly pozornost důležité úloze, již mají místní a regionální orgány v přechodu od nemocničně zaměřené péče ke komunitní, aby vznikla příležitost k rozvoji tvořivých preventivních aktivit, služeb včasné intervence a možností dlouhodobé péče, jež je potřeba upřednostnit před zamřením na reaktivní péči;

19.

souhlasí s názorem uvedeným ve zprávě Health at a Glance: Europe 2016, a sice že je potřeba vyvinout vyšší úsilí o prevenci chronických onemocnění v produktivním věku. Chronická onemocnění vedou k nižší zaměstnanosti, menší produktivitě, předčasnému odchodu do důchodu, nižším příjmům a předčasnému úmrtí. Pro řešení nemocí z povolání a pracovních úrazů a snížení počtu pracovních neschopností a nezaměstnanosti související s nemocemi má zásadní význam dobré fyzické a psychické pracovní prostředí. Proto je zapotřebí větší koordinace mezi zdravotní politikou a politikou trhu práce a do činnosti by měli být zapojeni sociální partneři. Opatření v oblasti zdraví by se spíše než za náklady měla považovat za investice;

20.

zdůrazňuje, že se musí vynaložit úsilí o to, aby osoby se zdravotním postižením mohly pracovat na základě svých osobních předpokladů. Pro rychlé navrácení nemocných a zraněných do pracovního procesu má velký význam řádně fungující rehabilitace;

21.

domnívá se, že by se měla přičítat větší důležitost otázkám týkajícím se vlivu pacienta a individuální péče (3). Dnešní pacienti jsou obecně lépe informováni a mnoho lidí chce mít možnost zvolit si poskytovatele zdravotní péče a žádá informace o dostupnosti a kvalitě. Zdravotní systémy by proto měly lidi podporovat v tom, aby pečovali o své zdraví, tj. aby žili zdravě, činili informovaná rozhodnutí ohledně léčby a poskytovatelů zdravotní péče, pečovali sami o sebe a vyhýbali se zdravotním komplikacím;

22.

připomíná rovněž, že veřejně financovaná péče se musí poskytovat na základě potřeb, a nikoli na základě požadavků jednotlivých pacientů, což by mohlo vést k nadměrnému využívání péče a léčby;

23.

domnívá se, že je rovněž nutné se více zaměřovat na kvalitu péče a léčebné výsledky. Zlepšení lze stimulovat a účinky investic do zdravotnictví zmapovat prostřednictvím sběru dat velkého objemu („big data“), transparentnosti a veřejných srovnání na základě společných ukazatelů;

24.

je toho názoru, že v zájmu zajištění dostatečného počtu dobře vzdělaných zdravotnických pracovníků je zapotřebí plánování a koordinace mezi zdravotnictvím a oblastí vzdělávání s dobrými příležitostmi pro rozvoj dovedností. V současnosti panuje nedostatek pracovníků v několika profesích, profese nejsou rovnoměrně geograficky rozloženy a nejsou rovnovážně zastoupeny. Mimo jiné je zapotřebí vzdělávat více lékařů pro primární péči (4) a udržet kvalifikované pracovníky. Aby mohli zaměstnavatelé přijímat zaměstnance a udržet si je, musí jim nabídnout dobré pracovní prostředí a dobré pracovní podmínky. Za účelem rozvoje činnosti musejí zaměstnavatelé rozvíjet multiprofesní týmy a jinak organizovat oblasti působnosti (task shifting), aby se posílila úloha zdravotních sester a dalších profesí. Doufá, že záměr Komise zřídit Evropský sbor solidarity může napomoci zvýšit zájem většího počtu mladých lidí o práci ve zdravotnictví;

25.

staví se kladně k technologickému rozvoji ve zdravotnictví a vývoji nových léčivých přípravků. Investice do výzkumu a inovací jsou výchozím předpokladem rozvoje zdravotní péče. Využíváním různých prostředků a vyvíjením nových technologií lze rovněž zlepšit autonomii příjemců péče;

26.

domnívá se, že nejdůležitějším nástrojem zefektivnění zdravotní péče jsou nové digitální technologie, které nabízejí nové možnosti prevence, rozpoznání, diagnózy, léčby, informování a komunikace. Rychlost inovací je v tomto odvětví vysoká. I když často existují oprávněné důvody k úvahám nad ochranou údajů a soukromí, dochází ve zdravotní péči příliš často k pomalému využívání možností, jež nabízejí nové informační technologie. Právní předpisy upravující ochranu údajů musí být navrženy tak, aby nebránily účinné péči, monitorování a výzkumu a zároveň se respektovalo soukromí pacientů;

27.

konstatuje, že digitalizace zároveň znamená, že se od základů mění způsob a organizace práce ve zdravotní péči. Má to vliv na poměr sil mezi různými skupinami zaměstnanců i na rovnováhu sil mezi pacienty a zaměstnanci. Systémy elektronického a mobilního zdravotnictví mohou zvýšit vliv občanů na své zdraví a péči o sebe a jejich možnosti přijmout v této oblasti větší odpovědnost. Větší péčí o sebe sama se pacienti mohou vyhnout vyšetřením, což často zvyšuje spokojenost pacientů a zároveň udržuje nízké náklady na zdravotní péči. Vyšší digitalizace může rovněž přispět ke zlepšení služeb v okrajových a řídce zalidněných oblastech;

28.

poukazuje na to, že důležitou úlohu v rozvoji zdravotní péče hrají nové léčivé přípravky. Nové, lepší diagnostické metody umožňují individualizovanou léčbu a používání léčivých přípravků s menšími vedlejšími účinky a lepšími léčebnými výsledky. Za účelem nákladového zefektivnění zdravotní péče je však důležité bojovat proti vysokým cenám léčivých přípravků a jejich nadměrnému předepisování. Podporuje proto iniciativy v oblasti dobrovolné spolupráce mezi členskými státy, pokud jde o zadávání veřejných zakázek na léčivé přípravky, stanovování jejich cen a přístup k nim;

29.

vyzývá k vyvinutí vyššího úsilí o využití možných ekonomických a kvalitativních výhod spolupráce v oblasti nákladného nebo vysoce specializovaného zdravotnického vybavení;

30.

domnívá se, že musí pokračovat cílevědomé úsilí vyvíjené v řadě oblastí za účelem zvýšení bezpečnosti pacientů. Rovněž je potřeba přijmout opatření k boji proti odolnosti vůči antibiotikům, kam patří mj. restriktivní používání antibiotik, vývoj nových antibiotik a holistický přístup zahrnující jak zdraví zvířat, tak lidské zdraví, a také konkrétní opatření pro boj s infekcemi souvisejícími se zdravotní péčí. Aby se zachovala účinná ochrana před nákazou, je naléhavě nutné zajistit všem lidem žijícím v Evropě rovnocennou, optimální ochranu před nemocemi, kterým lze předcházet očkováním;

31.

považuje za velmi naléhavé, aby zdravotnictví a orgány sociální péče v členských státech věnovaly pozornost zranitelné situaci, v níž se nachází mnoho nově příchozích migrantů, a vyvíjely úsilí o naplnění jejich potřeb v oblasti zdravotní péče, např. co se týče duševních onemocnění;

32.

zdůrazňuje, že místní a regionální orgány hrají klíčovou úlohu při ochraně a podpoře zdraví, pokud jde o rizikové faktory související s životním prostředím. Místní orgány nesou často hlavní odpovědnost za ochranu životního prostředí, kvalitu ovzduší, nakládání s odpady, územní plánování, veřejnou dopravu, vodu a kanalizaci, zelené plochy určené k rekreaci, bezpečnost potravin atd. Zdravotní a sociální péče mohou přispět např. tím, že budou používat bezpečné a ekologicky šetrné výrobky, bude v nich dobře fungovat nakládání s odpady a budou snižovat spotřebu energie a vody;

33.

podporuje evropskou spolupráci v oblasti zdravotní péče, k níž dochází za respektování práva členských států nezávisle rozhodovat o způsobu zřizování, financování a podobě systémů zdravotní péče. Přestože jsou výzvy společné, jejich řešení se často liší. EU by měla podporovat členské státy a jejich místní a regionální orgány v propagaci dobrého veřejného zdraví a rozvoji zdravotní péče. EU musí jednat v souladu se zásadou subsidiarity a respektovat rozdíly mezi zdravotními systémy jednotlivých členských států;

34.

domnívá se, že zároveň je v zájmu EU zlepšovat zdravotní stav a snižovat rozdíly ve zdraví, jelikož je to předpoklad pro to, aby se v Evropě snížily také ekonomické a sociální rozdíly. EU by měla důsledněji vycházet ze zásady „začlenění otázek zdraví do všech politik“;

35.

poukazuje na potřebu pokračovat ve financování následujících oblastí z politiky soudržnosti EU i po roce 2020: infrastruktura zdravotní péče, elektronické zdravotnictví a programy podpory zdraví, přičemž cílem je podpora regionálního rozvoje a snížení sociálních a ekonomických rozdílů. Účelnost projektů financovaných z fondů EU by se měla prozkoumat z pohledu veřejného zdraví a hospodářského rozvoje dotčených regionů (5);

36.

domnívá se, že k rozvoji evropských zdravotních systémů může přispět přeshraniční spolupráce. Je rozumné, aby EU měla určitou pravomoc přijímat právní předpisy v záležitostech týkajících se přeshraničních zdravotních hrozeb a zdravotní péče, obecně by se ale její činnost měla týkat především podpory práce členských států a stimulace růstu kvality. Toho může EU docílit např. tím, že bude vydávat doporučení, spouštět a financovat rozvojové projekty, stimulovat spolupráci v příhraničních regionech, podporovat výměnu znalostí a zkušeností, šířit dobré příklady a osvědčené postupy, ještě aktivněji se zapojovat do činnosti týkající se veřejných srovnávání a hodnotit účinnost zdravotních systémů mj. ve spolupráci s WHO a OECD. Při této činnosti je důležité objasnit dopady různých systémů zdravotní péče na zdraví jednotlivých pacientů a na veřejné zdraví;

37.

v této souvislosti navrhuje, aby Komise zřídila program pro zdravotnické pracovníky podobný programu Erasmus;

38.

domnívá se, že prioritní oblasti, které si vytyčila expertní skupina pro hodnocení výsledků systémů zdravotní péče (HSPA) (integrovaná péče, přístup ke zdravotní péči a rovnost, primární péče, výsledky na poli zdraví/účinnost, chronická onemocnění a kvalita péče), jsou rovněž platné pro úrovně nižší než celostátní úroveň, a je připraven spolupracovat s touto skupinou s cílem upozornit na odborné poznatky místní a regionální úrovně;

39.

v této souvislosti žádá o křeslo pozorovatele v expertní skupině HSPA, kterou na podnět Rady vytvořila v září 2014 Komise společně s členskými státy;

40.

domnívá se, že by EU mj. měla podporovat činnost v oblasti prevence chronických onemocnění, podporovat inovace v moderních informačních a komunikačních technologiích a využívání těchto technologií, stimulovat větší evropskou spolupráci v oblasti hodnocení zdravotnických technologií a i nadále se angažovat v celosvětovém úsilí o řešení odolnosti vůči antibiotikům. Vítá proto např. nový akční plán boje proti odolnosti vůči antibiotikům, který má Komise v úmyslu předložit v průběhu roku 2017;

41.

v této souvislosti připomíná členským státům jejich povinnost vypracovat do poloviny roku 2017 národní akční plán pro boj proti antimikrobiální rezistenci „založený na přístupu ‚jedno zdraví‘ a odpovídající cílům globálního akčního plánu WHO“ a žádá ministerstva zdravotnictví, aby do přípravy a realizace těchto plánů zapojila místní a regionální orgány;

42.

konstatuje, že občané EU získali díky rozsudkům Evropského soudního dvora a směrnici o mobilitě pacientů z roku 2011 více možností k vyhledávání zdravotní péče v jiném členském státě. Je to vhodné mj. pro pacienty s vzácnou diagnózou nebo pro ty, kdo potřebují kvalifikovanou zdravotní péči, jež v jejich vlasti není dostupná. Staví se proto kladně k práci Komise na zavedení evropských referenčních sítí pro poskytovatele zdravotní péče a odborných středisek v členských státech EU za účelem podpory vysoce specializované zdravotní péče;

43.

vyzývá EU, aby při své práci na „zdravotním stavu v EU“ vyzdvihla dobré příklady účinné kvalitní zdravotní péče, poukázala na organizační formy ve zdravotnictví, které jsou pro poskytování účinné kvalitní zdravotní péče obzvlášť přínosné, a objasnila, jak může kvalitní péče snížit potřebu různých sociálních služeb. Zdůrazňuje v této souvislosti, že je důležité poukázat na místní a regionální organizační modely, u nichž se prokázalo účinné fungování.

—

zveřejnění zprávy Health at a Glance: Europe 2016 (listopad 2016),

—

„zdravotní profily“ jednotlivých zemí, které objasní charakteristické rysy a výzvy členských států EU (listopad 2017),

—

analýza, jež na základě dvou výše uvedených stádií poskytne stručný přehled a propojí výsledky s širší agendou EU se zaměřením na horizontální politické otázky a možnosti vzájemného učení (listopad 2017),

—

možnost dobrovolné výměny osvědčených postupů, již mohou členské státy požadovat, aby mohly projednat konkrétní aspekty situace ve své zemi (počínaje listopadem 2017).