Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52016IP0376

    Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. října 2016 o Úřadu evropského veřejného žalobce a Eurojustu (2016/2750(RSP))

    Úř. věst. C 215, 19.6.2018, p. 18–20 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

    19.6.2018   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    C 215/18


    P8_TA(2016)0376

    Úřad evropského veřejného žalobce a Eurojust

    Usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. října 2016 o Úřadu evropského veřejného žalobce a Eurojustu (2016/2750(RSP))

    (2018/C 215/03)

    Evropský parlament,

    s ohledem na návrh nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (COM(2013)0534),

    s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2014 o návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (1),

    s ohledem na pracovní dokument Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci ze dne 14. března 2014 o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) (PE530.084),

    s ohledem na své usnesení ze dne 29. dubna 2015 o návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (2),

    s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (COM(2012)0363),

    s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) (COM(2013)0535),

    s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 85, 86, 218, 263, 265, 267, 268 a 340 této smlouvy,

    s ohledem na otázky položené Radě a Komisi, které se týkají Úřadu evropského veřejného žalobce a Eurojustu (O-000092/2016 – B8-0715/2016 a O-000093/2016 – B8-0716/2016),

    s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

    A.

    vzhledem k tomu, že se v odstavci 86 Smlouvy o fungování Evropské unie uvádí, že pro boj proti trestným činům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie může Rada zvláštním legislativním postupem formou nařízení vytvořit po obdržení souhlasu Evropského parlamentu Úřad evropského veřejného žalobce;

    B.

    vzhledem k tomu, že podle nedávné studie a zpráv zabývajících se rozdíly v DPH mezi členskými státy EU-28: konečné zprávy za rok 2016 (TAXUD/2015/CC/131) došlo v oblasti daně z přidané hodnoty (DPH) v roce 2014 v celé EU ke ztrátě neuvěřitelné částky ve výši 159,5 mld. EUR;

    C.

    vzhledem k tomu, že je důležité, aby EU a všechny její členské státy byly schopny zjišťovat podvody poškozující finanční zájmy Unie a účinně a rozhodně je potírat, a tím ve všech členských státech chránit daňové poplatníky, kteří přispívají do rozpočtu Unie;

    D.

    vzhledem k tomu, že Eurojust usnadňuje koordinaci a umožňuje spolupráci mezi vyšetřovacími orgány členských států a jejich orgány činnými v trestním řízení, které se zabývají případy týkajícími se několika členských států, a že Eurojust pomáhá při budování vzájemné důvěry a při překonávání rozdílů mezi celou řadou nejrůznějších právních systémů a tradic; vzhledem k tomu, že Eurojust pomáhá vyhovět žádostem o spolupráci a uplatňovat nástroje vzájemného uznávání rozhodnutí, což vede k lepší přeshraniční spolupráci;

    E.

    vzhledem k tomu, že v posledním desetiletí došlo k rozšíření organizované přeshraniční trestné činnosti, kterou páchají mimořádně mobilní flexibilní skupiny, které jsou činné v mnoha členských státech a v celé řadě oblastí trestné činnosti;

    F.

    vzhledem k tomu, že ve věci C-105/14 (Taricco a další) Evropský soudní dvůr uvedl, že se pojem „podvod“, jak je definován v článku 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vztahuje na příjmy plynoucí z DPH;

    1.

    potvrzuje svou dlouhodobou podporu vytvoření účinně fungujícího a nezávislého Úřadu evropského veřejného žalobce, tak aby bylo možné omezit současnou roztříštěnou činnost členských států při prosazování práva v zájmu ochrany rozpočtu EU, a tím zintenzivnit boj proti podvodům v Evropské unii;

    2.

    vyzývá Radu, aby tomuto úřadu na základě navrhované směrnice o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (směrnice PIF) poskytla jednoznačně vymezené a jasné kompetence a vybavila jej příslušnými postupy; vyzývá Radu, aby zintenzivnila své úsilí o nalezení dohody o této směrnici, do jejíž působnosti patří i DPH, a znovu zahájila jednání s Parlamentem, tak aby bylo možné Úřad evropského veřejného žalobce zřídit; zdůrazňuje, že tento úřad by měl mít přednostní pravomoc vyšetřovat trestné činy definované v uvedené směrnici; vyjadřuje hlubokou lítost nad tím, že Rada neumožňuje tomuto úřadu působit v případech spadajících pod uvedenou směrnici, kdy finanční prostředky EU překračují 10 000 EUR, nepředstavují však alespoň 50 % spolufinancování; vyzývá proto Komisi, aby upustila od předpisu, který tento úřad připravuje o možnost vykonávat svou pravomoc ve všech případech spadajících pod uvedenou směrnici, kdy je škoda vzniklá Unii stejně vysoká nebo nižší než škoda vzniklá jiné oběti trestného činu; vyzývá Radu, aby zajistila, aby orgány členských států Úřad evropského veřejného žalobce okamžitě informovaly o všech případech, které se jakýmkoli způsobem dotýkají uvedené směrnice, a to před vyšetřováním i po něm;

    3.

    vyzývá Radu, aby znovu otevřela diskuzi o článku 17 až 20 konsolidovaného znění (11350/1/16) návrhu na vytvoření Úřadu evropského veřejného žalobce, aby byla zajištěna větší jasnost a účinnější činnost tohoto úřadu; vyzývá Radu, aby ujasnila pravomoce úřadu a státních zástupců jednotlivých členských států v oblasti vyšetřování případů a) vícenásobných trestných činů (jedné organizované skupiny, která se dopustila několika trestných činů, např. praní špinavých peněz a obchodování s lidmi) a b) smíšených trestných činů (několika různých trestných činů spáchaných v rámci jedné trestné činnosti, např. podvodu týkajícího se DPH a praní špinavých peněz); s hlubokým politováním konstatuje, že v případě, že mezi Úřadem evropského veřejného žalobce a vyšetřovacími soudy členských států nedojde k dohodě v otázce pravomocí, nebude konečné rozhodnutí přijímat nezávislý soud, jako je Evropský soudní dvůr; zdůrazňuje, že účinnost tohoto úřadu bude záviset na ujasnění pravomocí, a pokud by se toho zákonodárcům EU nepodařilo dosáhnout, nebudou schopni zajistit jeho účinné fungování a přestoupí tím jednu z červených čar Evropského parlamentu;

    4.

    domnívá se, že Úřad evropského veřejného žalobce by měl mít k provádění vyšetřování k dispozici dostatek vyšetřovacích opatření; připomíná v této souvislosti, že spolutvůrci právních předpisů se dohodli na kritériích, podle nichž by měly členské státy žádat o vyšetřování na základě zásady vzájemného uznávání rozhodnutí stanovené ve směrnici 2014/41/EU o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech;

    5.

    domnívá se, že aby bylo možné v souladu s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie a se Smlouvami zajistit účinné soudní přezkoumání, mělo by být možné, aby příslušný soud členského státu soudně přezkoumal jakékoli operativní rozhodnutí Úřadu evropského veřejného žalobce týkající se třetích stran; zastává názor, že by mělo být umožněno, aby Evropský soudní dvůr prováděl přímé soudní přezkoumávání příslušných případů;

    6.

    podotýká, že je velmi důležité zabránit tomu, aby měly „vztahy s orgány členských států“ jakýkoli negativní vliv; vyzývá v této souvislosti Radu, aby zajistila dostatečná ochranná opatření, která by zaručila nezávislost Úřadu evropského veřejného žalobce, např. ustanovení umožňující výjimku ze zásady dodržování vztahů s orgány členských států z důvodu řádného fungování tohoto úřadu;

    7.

    domnívá se, že je nutné zaručit ochranu procesních práv podezřelých a obviněných osob; nařízení by mělo zajistit zejména další práva osob, které Úřad evropského veřejného žalobce podezírá ze spáchání trestného činu, na obhajobu, především právo na právní pomoc, právo na informace a přístup k materiálům v daném případě, právo předkládat důkazy a právo požádat úřad o shromažďování důkazů jménem podezřelého;

    8.

    vyzývá Komisi, aby v rámci své analýzy nákladů a přínosů předložila upravený odhad dopadu hierarchické struktury na rozpočet a poskytla Parlamentu výsledky kontroly reálného stavu, a připomíná, že Parlament před přijetím konečného rozhodnutí přihlédne k těmto informacím;

    9.

    připomíná důležitou úlohu Eurojustu při zdokonalování soudní spolupráce a koordinace činnosti příslušných soudních orgánů v členských státech a jeho úlohu v rámci podpory vyšetřování týkajícího se třetích zemí, a vyzývá Radu, aby ujasnila vztahy mezi Eurojustem a Úřadem evropského veřejného žalobce, a zejména dopad jeho hierarchické struktury a také jeho vztah k úřadu OLAF, tak aby bylo možné rozlišovat mezi jejich úlohou při ochraně finančních zájmů EU;

    10.

    domnívá se, že má-li spolupráce a výměna informací mezi Úřadem evropského veřejného žalobce a Eurojustem probíhat účinně, by bylo nejlepší, kdyby působily na stejném místě;

    11.

    pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům členských států.

    (1)  Přijaté texty, P7_TA(2014)0234.

    (2)  Úř. věst. C 346, 21.9.2016, s. 27.


    Top