9.6.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 185/8

1.

podporuje úsilí Evropské komise, které má zajistit, aby evropské politiky lépe reflektovaly témata důležitá pro vnitrostátní, regionální a místní správu, a připomíná, že to musí být společnou odpovědností všech úrovní správy;

2.

souhlasí s názorem, že zlepšení právní úpravy se nedosáhne pouhým snížením objemu legislativy na unijní úrovni – je třeba stanovit úroveň, na níž lze nejlépe dosáhnout vytyčených záměrů, a zdůrazňuje, že při zlepšování právní úpravy je klíčovým prvkem efektivní uplatňování zásady subsidiarity;

3.

zdůrazňuje, že veškeré právní předpisy musí zachovat rovnováhu mezi stejně oprávněnými zájmy a očekáváními týkajícími se bezpečnosti (individuální, právní, správní, finanční) na straně jedné a účinnosti, svobody či flexibility na straně druhé. Zajistit vyváženost těchto zájmů v konkrétních souvislostech je úkolem demokratického procesu a je odpovědností demokraticky zvolených zástupců na všech úrovních, aby občanům vysvětlili nezbytné ústupky a kompromisy;

4.

bere na vědomí práci, kterou vykonala skupina na vysoké úrovni pro oblast administrativní zátěže (Stoiberova skupina), její závěrečnou zprávu a disentní stanoviska;

5.

bere na vědomí interinstitucionální dohodu o zdokonalení tvorby právních předpisů, kterou uzavřely Rada, Komise a Parlament dne 13. dubna 2016, a doufá, že tato nová dohoda přispěje ke zlepšení rozhodovacího procesu EU ve všech stadiích: plánování, návrhu, přijetí, provádění i vyhodnocení; je však znepokojen tím, že konkrétní úloha demokraticky zvolených zástupců místních a regionálních orgánů a VR není v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů zmíněna jinak než v kontextu zúčastněných subjektů, což neodpovídá významu a působnosti, které jim svěřuje Lisabonská smlouva;

6.

přeje si být zapojen do další iniciativ v oblasti interpretace a provádění této nové dohody, aby byl jeho potenciál poradní instituce v legislativním cyklu plně využit. Připomíná, že mnoho členů VR má pravomoci, pokud jde o provádění unijních politik;

7.

vítá požadavek Evropské komise, která žádá „širší předběžné stanovisko“, které by formulovalo „další návrhy požadavků ukládaných unijní právní úpravou a jednodušší cesty, jak dospět ke stejným nebo dokonce lepším výsledkům“;

8.

vítá skutečnost, že požadavky Evropské komise na jeho předběžná stanoviska jsou zaměřeny na konkrétní oblasti, jako jsou např. životní prostředí, energetika, finanční služby, zemědělství atd., v nichž mohou místní a regionální orgány identifikovat určitá zatížení a předkládat návrhy na zlepšení odpovídající jejich potřebám;

9.

poznamenává, že toto širší předběžné stanovisko přináší přehled účinků právních předpisů na místní a regionální orgány a vybízí k analýze zaměřené na specifické politiky a odvětví, která by identifikovala úzká místa a zátěže;

10.

vítá obecný přístup, kdy se konkrétně regionální a místní subjekty zapojují do konzultací o zlepšování právní úpravy; v tomto ohledu vítá mj. zprávu „Nizozemské provincie pro zlepšování právní úpravy EU“ a upozorňuje na zjištěná úzká místa a navrhovaná specifická řešení;

11.

v této souvislosti vyjadřuje svou podporu přijetí Amsterodamského paktu pro konkrétní realizaci městské agendy EU, protože aspekt zlepšování právní úpravy hraje v rámci tematických partnerství významnou roli. V tomto kontextu byla rovněž vypracována studie Bridge! Better EU regulation for local and regional authorities (Most – lepší právní úprava EU pro místní a regionální orgány), která obsahuje konkrétní příklady situací, kdy místní a regionální praktiky naráží na překážky evropských právních předpisů;

12.

žádá Evropskou komisi, aby prozkoumala navrhovaná řešení vztahující se k odvětvové právní úpravě, proporcionalitě, přeshraničním úzkým místům, státní podpoře a tlaku na provádění auditu a zohlednila je při vypracování nových pravidel;

13.

uznává specifickou úlohu místních a regionálních orgánů v řadě oblastí podstatně dotčených právní úpravou EU a jejich působení jako orgánů provádějících právní předpisy EU a řídících fondy EU a zdůrazňuje, že jejich specifické odpovědnosti jim poskytují dobré příležitosti k vyhodnocení toho, které oblasti regulačních rámců jsou problematické a měly by být případně změněny;

14.

je přesvědčen, že všechny správní úrovně musejí zajistit, aby legislativa byla vhodná, efektivní a účinná a nevedla ke zbytečným nákladům a zátěži, ale zároveň chránila občany, spotřebitele, udržitelnost a životní prostředí;

15.

je si vědom, že instituce EU musejí všem občanům prokázat hodnotu regulačních rámců i přidanou hodnotu legislativy EU, přičemž musejí respektovat zásady subsidiarity a proporcionality;

16.

uznává, že nedávné hospodářské obtíže způsobily situaci, v níž dodatečné náklady způsobené nadměrnou regulací pro řadu místních a regionálních orgánů ještě zhoršily rozpočtové škrty. To v situaci, kdy již došlo ke snížení dostupných zdrojů. To se ukázalo jako zatěžující a vedlo to k většímu tlaku na tyto orgány, aby se snažily snížit administrativní náklady, přičemž tyto orgány současně čelí rostoucí poptávce po činnosti. Opakuje svůj názor, že je nutné zjednodušit a snížit administrativní zátěž, pokud má dopad na důležité úkoly, které jsou místní a regionální orgány povinny provádět;

17.

kladně hodnotí, že zprávy a stanoviska doposud přijaté Evropským parlamentem, EHSV a VR potvrdily význam koordinované akce EU v duchu partnerství s vnitrostátními a unijními institucemi i místními a regionálními orgány;

18.

podtrhuje skutečnost, že místní a regionální orgány hrají ústřední úlohu při podpoře občanek a občanů překonávajících tísnivou situaci způsobenou dlouhodobými hospodářskými problémy, a to zejména za využití programů EU, a připomíná, že právní jistota a snadný přístup k programům EU za uznání nutnosti strukturálních reforem jsou zásadními předpoklady pro to, aby místní a regionální orgány mohly tuto úlohu plnit;

19.

poznamenává, že pro četné místní a regionální orgány je financování ze strany EU důležité při provádění unijní legislativy, zejména pro provádění politiky soudržnosti v závislosti na jejich hospodářské síle;

20.

uznává, že dostupnost programů EU a potřebné regulační režimy mohou vytvářet značné obtíže z hlediska interpretace právních rámců, pravidel provádění, auditu a podávání zpráv, a upozorňuje na to, že obtíže pro sponzory projektů související s dlouhodobým vedením záznamů působí často zejména režim auditu, jak uvádí i stanovisko VR k tématu zjednodušení ESI fondů;

21.

vítá usnesení Evropského parlamentu o programu pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT): Současný stav a výhled do budoucnosti (1), v němž se potvrzuje významná úloha VR jako politického orgánu, a potvrzuje, že program REFIT nesmí být využíván k oslabení norem;

22.

podporuje sice záměr snížit byrokracii a odstranit nepotřebnou regulační zátěž, ale zdůrazňuje, že se program REFIT nesmí stát záminkou ke snížení náročnosti požadavků, zejména v oblastech, jako je životní prostředí, bezpečnost potravin, zdravotnictví a práva spotřebitelů;

23.

podporuje cíl, aby právní předpisy EU byly na vnitrostátní úrovni pokud možno prováděny v původním rozsahu a pouze v případě, že to vyžadují odborné či profesní důvody, byly normy EU přesahovány. Členské státy a regiony musí však mít i nadále možnost případ od případu rozhodnout, co je nutné pro řádné provádění. Návrh Komise, že gold-plating musí být vždy odůvodněn, by mohl pomoci zvýšit transparentnost. Posílená odpovědnost s ohledem na vnitrostátní a regionální provádění však nesmí vést k zasahování do otázek vnitřní správní organizace a vnitrostátních správních řízení;

24.

zdůrazňuje, že je důležité, aby se při hodnocení legislativy braly v úvahu náklady, přínosy i nevýhody – společenské, environmentální a další – pro občany i hospodářství, a to včetně takzvaných „nákladů neEvropy“ (2), tedy nákladů vyplývajících z neexistence společného evropského postupu v daném odvětví;

25.

v této souvislosti opakovaně vyzývá Evropskou komisi, aby vypracovala standardní definici gold-platingu platnou pro celou EU, a sice v zájmu právní jistoty při provádění a uplatňování právních předpisů EU a v zájmu omezení nadměrné administrativní zátěže (3);

26.

naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly rozvoj digitálních metod a nástrojů IKT, mj. v rámci akčního plánu EU „eGovernment“, s cílem zajistit společný formát a postup pro shromažďování údajů potřebných pro sledování a podávání zpráv, a snížit tak administrativní zátěž vznikající vkládáním údajů jak do vnitrostátních, tak i do evropských databází;

27.

zdůrazňuje význam „kontrol účelnosti“ umožňujících odhalit překrývání či nesrovnalosti, které vznikly v průběhu let vlivem celé řady cílů a nových politických iniciativ, zejména pokud jde o požadavky na podávání zpráv a dodržování předpisů;

28.

zdůrazňuje, že je potřeba lépe porozumět rozsahu povinností podávat zprávy, které jsou uloženy v zájmu dosažení souladu s právními předpisy EU. Navrhuje, aby byl vytvořen a co nejvíce standardizován přehled požadavků na podávání zpráv místními a regionálními orgány a aby použité metodiky podávání zpráv usilovaly o snížení administrativní zátěže občanů, malých a středních podniků i místních a regionálních orgánů;

29.

uznává, že jazyk a jeho užívání může být pro participaci jak překážkou, tak pobídkou. Snadno přístupný a srozumitelný jazyk je klíčovou složkou legislativní a regulační změny;

30.

domnívá se, že inkluzivnost vyžaduje jednoduché a jasné vyjadřování, struktury a předpisy, aby bylo možné zajistit, že EU, její účel, programy, politiky, legislativa a praktická pomoc jsou dostupné všem;

31.

vyzývá Evropskou komisi, aby z toho důvodu zjednodušila své vyjadřování a učinila jej široce srozumitelné, a navrhuje, aby se používání technického jazyka omezilo na minimum, a to v souladu s právními požadavky;

32.

domnívá se, že je potřebná „uživatelsky přátelštější“ a konzistentnější interpretace pravidel a předpisů EU, včetně např. úměrných požadavků na audit, většího využívání pevných sazeb, zjednodušených postupů pro podávání žádostí, uplatňování nároků a podávání zpráv a jednoznačnějšího výkladu předpisů (například v legislativě týkající se státní podpory a zadávání veřejných zakázek);

33.

má za to, že EU musí věnovat náležitou pozornost účinné komunikační strategii navržené tak, aby zapojovala partnery, podporovala aktivitu a přitahovala investice;

34.

zdůrazňuje vzdělávací a informační úlohu, kterou mají místní a regionální orgány v oblasti politik a programů EU s cílem přiblížit je občanům;

35.

zdůrazňuje úlohu informačních středisek Europe Direct při informování občanů o evropských předpisech a evropských programech za použití obsahu a jazyka, které jsou jim blízké;

36.

poznamenává, že významnou roli hrají znalostní centra, jako je například Europa Decentraal v Nizozemsku, která usnadňují náležité provádění a výklad právních předpisů EU. Jejich experti plní důležitou úlohu, jelikož místním a regionálním orgánům a jejich sdružením bezplatně poskytují informace a rady. Na druhé straně vysoká poptávka po práci znalostních center ukazuje na potřebu zjednodušení právních předpisů EU;

37.

oceňuje, že současné praktické postupy vybízejí občany k účasti na konzultacích. V průběhu konzultací jsou nicméně příspěvky jednotlivých občanů výjimečné, protože většina konzultací je omezeně přístupná z hlediska jazykového a z hlediska používání technických termínů a souvislostí, což občany ve značné míře odrazuje. Z toho důvodu jsou konzultace přístupné jen těm nemnoha občanům, kteří k tomu mají potřebné odborné a jazykové schopnosti. Je důležité zajistit, aby všechny příslušné subjekty, zejména občanská společnost, měly rovný přístup k textům konzultací, které musí být přeloženy do všech úředních jazyků EU a měly by být vypracovány co nejjednodušším, nejjasnějším a nejsrozumitelnějším způsobem, což by umožnilo poskytnout maximum informací o těchto předpisech;

38.

je toho názoru, že konzultace s občany by měly doplňovat strukturované veřejné konzultace – neměly by je nahrazovat ani snižovat úlohu institucionálních orgánů, které jsou k tomu příslušné na základě Lisabonské smlouvy;

39.

připomíná, že ve fázi legislativního návrhu je důležité zajistit prostřednictvím VR konzultaci místních a regionálních shromáždění, neboť reprezentují území a zajišťují demokratickou syntézu skutečných potřeb občanů, a to včetně těch, kteří jako jednotlivci nejsou schopni prosazovat svůj názor;

40.

domnívá se, že je v tomto smyslu nezbytné přiznat regionálním a místním orgánům prioritu před soukromými společnostmi, a to jednak z titulu úlohy, kterou jim svěřuje Lisabonská smlouva, jednak protože jsou výrazem demokracie a politické reprezentace;

41.

vyzývá Komisi, aby vytvořila jednotné kontaktní místo („one-stop-shop“) pro poradenství v záležitostech právní úpravy, a zajistila tak, že žadatelům o prostředky z fondů EU bude poskytnuto včasné, vhodné, jednoznačné a srozumitelné poradenství;

42.

doporučuje, aby v průběhu programového období byly zjišťovány názory odborníků z praxe, aby se zlepšení právního a regulačního rámce mohlo zakládat na praktických zkušenostech;

43.

navrhuje využít zvláštní mechanismus financování technické pomoci k tomu, aby se pro programy vytvořily právnické týmy, k nimž by měli všichni žadatelé volný přístup a které by mohly poskytovat spolehlivé a konzistentní poradenství na základě přijatého jednotného výkladu právních předpisů dle pokynů Evropské komise a na základě stávajících postupů ve věcech právní úpravy financování z prostředků EU, což by odstranilo velkou část nejistoty a odpovědnosti, které nyní nese konečný příjemce;

44.

připomíná, že řídící mechanismy musejí jasně oddělovat správu programu od realizace projektu či programu, aby se předešlo možným střetům zájmů a zaujatému hodnocení;

45.

navrhuje maximalizovat v rámci stávajících rozpočtových stropů objem „kasiček“, což by umožnilo programově založený přístup k realizaci, kdy by se několik souvisejících programů kombinovalo a úspěch se měřil celkovými výkony – nikoliv výkony jednotlivých projektů – v oblastech jako je energetika, jmenujeme-li pouze jeden z možných příkladů;

46.

navrhuje prozkoumat možnosti rozvinout a zlepšit modely finančního inženýrství. Jedná se mj. o specializované fondy rizikového kapitálu pro klíčová odvětví, účinnější zaměření grantového financování prostřednictvím iniciativy JESSICA k povzbuzení trhu s realitními investicemi a možnost systému mikroúvěrů na základě iniciativy JASMINE k podpoře startupů a malých a středních podniků;

47.

navrhuje posílit příležitosti pro spolufinancování, zejména ze strany soukromého sektoru, aby bylo zajištěno, že místním a regionálním orgánům bude k dispozici financování k řešení místních potřeb;

48.

žádá Komisi, aby navrhla vytvoření mechanismu, pomocí něhož by se nevyužité a zrušené finanční prostředky vracely zpět do rozpočtu EU tak, jak byly přiděleny příslušnému členskému státu, jako účelově vázané příjmy, aby bylo možné zajistit jejich přidělení a využívání v rámci odvětvových politik daného členského státu, pro které byly schváleny;

49.

konstatuje, že k nevyužití finančních prostředků dochází v současném období zejména z důvodu špatného, pozdního a příliš komplikovaného nastavení systému implementace a nevhodného nastavení priorit. Je nezbytné zajistit náležitou komunikaci s místními a regionálními orgány, jakož i vnitrostátními orgány s cílem přenastavit a vyjasnit priority tak, aby příjemci nebyli znevýhodněni;

50.

domnívá se, že je tedy třeba zajistit, že zejména víceleté programy financování budou disponovat jistotou plánování a spolehlivostí, aby bylo možné dosahovat stanovených cílů. Větší flexibilita ve víceletém finančním rámci proto nesmí vést k tomu, že bude docházet k přerozdělování prostředků nebo budou financovány nové politické iniciativy na úkor již schválených programů;

51.

navrhuje, aby partneři měli v rámci obcí a regionů jednoznačně přidělenou úlohu při podávání zpráv a sledování programů financovaných EU, a to včetně přezkumu výdajů a výsledků a návrhu nápravného opatření, a vyzývá Evropskou komisi, aby poskytla podporu, včetně finančních prostředků, pro místní a regionální orgány, pokud bude zjednodušení, ať legislativní nebo nelegislativní, znamenat navýšení veřejných výdajů na poskytování jejich služeb;

52.

žádá Evropskou komisi, aby podnikla další kroky ke zjednodušení politiky soudržnosti tím, že zohlední návrhy místních a regionálních orgánů, které vyjádřil ve svém stanovisku Zjednodušení ESI fondů z pohledu místních a regionálních orgánů, zpravodaj: Petr Osvald (CZ/SES) (4);

53.

připomíná, že evropské strukturální a investiční fondy (ESI fondy) jsou hlavními nástroji EU k podpoře hospodářské, sociální a územní soudržnosti ve všech členských státech a jejich zjednodušení má zásadní význam pro dosahování cílů politik; mělo by se uvažovat o okamžitém zlepšení v současném programovém období i dlouhodobém zjednodušování, potenciálně vedoucím k podstatnému přezkoumání stávajícího mechanismu realizace a legislativy;

54.

upozorňuje zejména na potřebu zjednodušení – včetně legislativních i nelegislativních změn – v oblastech souvisejících s auditem, požadavky na podávání zpráv a pokyny, státní podporou, veřejnými zakázkami a postupy označovanými jako gold-plating;

55.

poznamenává, že úsilí o zjednodušení vyžaduje cílenou spolupráci všech příslušných útvarů Komise, zejména GŘ REGIO, GŘ EMPL, GŘ COMP a GŘ GROW;

56.

vyzývá Komisi, aby poskytla více informací a podpory pro vzdělávání pracovníků místních a regionálních orgánů v oblasti synergie evropských strukturálních a investičních fondů (ESI fondů) a Evropského fondu pro strategické investice (EFSI);

57.

požaduje zjednodušení postupů provádění a podávání zpráv u fondů zaměřených na výzkum a inovace, mimo jiné posílením uplatňování standardních nákladů, zejména co se týče auditu;

58.

zdůrazňuje doporučení obsažená ve stanovisku Zjednodušení společné zemědělské politiky (SZP), které bylo přijato v říjnu 2015 (5);

59.

znovu opakuje, že je nutné posílit zásadu důvěry vůči konečným příjemcům tím, že se zmírní povinnost předkládat při závěrečném podávání zpráv zdůvodnění výdajů a že se zasáhne ve fázi kontroly, kdy se pozornost zaměří na výsledky financovaných projektů;

60.

je znepokojen tím, že Komise navzdory deklarovaným cílům nové SZP omezit unijní právní předpisy zvýšila produkci předpisů prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci;

61.

znovu vyzývá k vyšší míře souladu a doplňkovosti SZP a dalších politik EU, např. politiky (a fondů) v oblasti životního prostředí; větší soulad je nejpotřebnější v případě fondu pro rozvoj venkova a ostatních evropských strukturálních a investičních fondů, které společně plní společný strategický rámec zakládající se na širších politických cílech strategie Evropa 2020;

62.

je přesvědčen o tom, že SZP musí být uvedena v soulad s cílem v podobě územní soudržnosti, který je zakotven v Lisabonské smlouvě, a že je nutné vyhnout se tomu, aby se prostřednictvím opatření EU zvýšila územní nerovnováha nebo aby byly ohroženy veřejné služby, například ve venkovských oblastech;

63.

považuje za velmi důležité, aby se při probíhajících pracích na zlepšování právní úpravy pro malé a střední podniky plně zohledňovaly skutečné potřeby subjektů v regionálním a místním podnikatelském prostředí;

64.

poukazuje na to, že platforma REFIT by rovněž měla věnovat dostatečnou pozornost regulační zátěži, jež dopadá na orgány veřejné správy. Je důležité zajistit, aby nedocházelo k přesouvání regulační zátěže mezi podniky a orgány navzájem;

65.

konstatuje po konzultaci vítězů ocenění „Evropský podnikatelsky zaměřený region“, že k oblastem, kde má zjednodušení prioritní význam nebo míra zjednodušení uskutečněného prostřednictvím stávající právní úpravy není ještě dostatečná, patří účast malých a středních podniků v projektech financovaných z EFRR, přístup malých a středních podniků k veřejným zakázkám, práva spotřebitelů a nařízení REACH. Rovněž je nutné v dalších krocích prioritně řešit požadavky na podávání zpráv u obchodních statistik (Intrastat);

66.

domnívá se, že jsou potřebná opatření v oblasti administrativního zjednodušení činnosti malých a středních podniků, zvláště pokud jde o DPH;

67.

vyzývá k přijetí opatření, která by malým a středním podnikům zjednodušila přístup k veřejným zakázkám; obává se, že stupeň zjednodušení, kterého bude dosaženo novými směrnicemi a jednotným evropským osvědčením pro zakázky, nemusí být stále dostatečný k tomu, aby zajistil pravidla pro veřejné zakázky, která by byla vstřícná k malým a středním podnikům;

68.

konstatuje, že uvedená zjednodušující opatření nesmí ohrozit nezávislost místních a regionálních orgánů přijímat přísnější normy v závislosti na jejich konkrétní situaci a potřebách jejich občanů, zejména v oblastech, jako je rovnost a sociální, environmentální nebo průmyslové politiky;

69.

zdůrazňuje, že právní předpisy EU upravující státní podporu v oblasti služeb obecného hospodářského zájmu (SOHZ) se staly příliš podrobné a složité. Došlo k tomu v důsledku velkého množství sekundárních právních předpisů a právně nevynutitelných textů týkajících se státní podpory. Další zjednodušení zvýší právní jistotu, urychlí provádění investičních projektů, zajistí včasné poskytování SOHZ a bude impulsem pro hospodářský růst a zaměstnanost;

70.

zdůrazňuje potřebu zvýšit informovanost inovativních malých podniků o nových postupech zadávání veřejných zakázek, o jejich přínosech a mezích a o dostupné podpoře. Po uplynutí tří let musí být posouzen dopad pravidel EU pro zadávání veřejných zakázek, aby se zjistilo, zda malým a středním podnikům usnadnila přístup k zadávacím řízením, zda umožnila odstranit byrokratické překážky a zda přispěla k navázání dlouhodobých partnerství pro dodávky a služby, jež momentálně nejsou na trhu;

71.

znovu požaduje, aby byly zvýšeny prahy de minimis pro státní podporu SOHZ a práh pro vynětí z povinnosti (podle čl. 108 odst. 3 SFEU) oznámit státní podporu ve formě kompenzace za poskytování veřejné služby poskytnutou subjektům pověřeným provozováním SOHZ, protože tato opatření povedou k dalšímu zjednodušení práce místních a regionálních orgánů i subjektů, které jsou příjemci kompenzací;

72.

upozorňuje na své stanovisko Právní předpisy EU v oblasti životního prostředí: zlepšení v oblasti podávání zpráv a dodržování předpisů přijaté v dubnu 2016 (6) a žádá Evropskou komisi a členské státy, aby se při kontrole účelnosti povinností monitorování a podávání zpráv v oblasti životního prostředí řídily jeho doporučeními;

73.

upozorňuje zvláště na konkrétní doporučení tohoto stanoviska, která se týkají nadměrně zatěžujících požadavků na audit a podávání zpráv, a vyzývá zejména k automatizaci nástrojů podávání zpráv a nalezení synergie mezi požadavky na podávání zpráv, které ukládají různé směrnice; opakuje své doporučení, aby byly u dalších směrnic v oblasti životního prostředí zavedeny „srovnávací přehledy provedení“;

74.

podporuje možnost přijetí horizontální směrnice EU, jež by pro celé acquis EU v oblasti životního prostředí zavedla ustanovení týkající se zajištění dodržování právních předpisů na základě zásad uvedených v tomto stanovisku;

75.

konstatuje, že v roce 2013 měla Evropská unie rozsáhlý soubor 63 závazných a 68 nezávazných cílů, přičemž většiny mělo být dosaženo do roku 2015 a dalších má být dosaženo do roku 2020. Je potřeba změřit dopad těchto cílů na orgány správy na nižší než celostátní úrovni a na podniky a zohlednit ho, když se cíle navrhují a mění. Již existující cíle, které nejsou užitečné, by měly být zrušeny, aby představitelé místních správ měli dostatečnou autonomii a byli schopni přizpůsobit opatření místním hospodářským a environmentálním podmínkám;

76.

opakuje, že pokud jde o požadavky členských států týkající se monitorování a podávání zpráv v oblasti životního prostředí, je nezbytné náležité přiřazení zodpovědnosti a zdrojů a jasné informační toky mezi obcemi, regiony a celostátní úrovní, aby zprávy a ukazatele popisující stav životního prostředí byly konzistentní, efektivní a spolehlivé.