24.11.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 399/2

—

s ohledem na zvláštní zprávu evropské veřejné ochránkyně práv ze dne 7. listopadu 2013 v rámci šetření z vlastního podnětu OI/5/2012/BEH-MHZ týkajícího se agentury Frontex,

—

s ohledem na článek 2 Smlouvy o Evropské unii,

—

s ohledem na čl. 67 odst. 1, článek 72, čl. 228 odst. 1 druhý pododstavec a článek 263 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na článek 41 (právo na řádnou správu) a článek 47 (právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces),

—

s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv, zejména na čl. 3 odst. 7 tohoto rozhodnutí,

—

s ohledem rezoluci č. 1932(2013) Parlamentního shromáždění Rady Evropy nazvanou „Frontex: odpovědnost v oblasti lidských práv“,

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2007/2004 ze dne 26. října 2004 o zřízení Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (nařízení o agentuře Frontex),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1168/2011 ze dne 25. října 2011, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2007/2004 o zřízení Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie,

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě s názvem „Akční plán EU v oblasti navracení“ (COM(2015)0453),

—

s ohledem na etický kodex agentury Frontex pro společné návratové operace koordinované agenturou Frontex,

—

s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 15. října 2015, zejména na odst. 2 písm. n) těchto závěrů,

—

s ohledem na Úmluvu OSN o právním postavení uprchlíků z roku 1951 (Ženevská úmluva) a na Newyorský protokol o právním postavení uprchlíků z roku 1967,

—

s ohledem na čl. 220 odst. 2 první větu jednacího řádu,

—

s ohledem na společná jednání Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Petičního výboru podle článku 55 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Petičního výboru (A8-0343/2015),

A.

vzhledem k tomu, že podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1168/2011 ze dne 25. října 2011, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2007/2004 o zřízení Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (nařízení o agentuře Frontex), má agentura povinnost zajistit plné dodržování základních práv a práv migrantů, uprchlíků a žadatelů o azyl;

B.

vzhledem k tomu, že stejně jako všechny ostatní orgány, instituce a jiné subjekty EU musí i agentura Frontex provádět svou činnost v souladu s Listinou základních práv, a vzhledem k tomu, že tato povinnost je vyjádřena v článku 263 SFEU, podle nějž „[a]kty zřizující instituce a jiné subjekty Unie mohou stanovit zvláštní podmínky a úpravy týkající se žalob podávaných fyzickými nebo právnickými osobami proti aktům těchto institucí a jiných subjektů, které vůči nim mají právní účinky“;

C.

vzhledem k tomu, že ani dnes nelze koordinační činnost agentury Frontex prakticky oddělit od činnosti členských států prováděné v koordinaci s agenturou Frontex, a proto by agentura Frontex (a jejím prostřednictvím EU) mohla mít rovněž přímý či nepřímý vliv na práva jednotlivců a v konečném důsledku mít za následek mimosmluvní odpovědnost EU (viz rozsudek Soudního dvora T-341/07, Sison III); vzhledem k tomu, že této odpovědnosti se nelze zbavit jen proto, že existují administrativní ujednání s členskými státy zapojenými do operací koordinovaných agenturou Frontex, mají-li tato ujednání dopad na základní práva;

D.

vzhledem k tomu, že Unie by měla přistoupit k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy;

E.

vzhledem k tomu, že v článku 26a nařízení o agentuře Frontex je stanovena strategie pro oblast základních práv, která vyžaduje, aby agentura vypracovávala, dále rozvíjela a prováděla tuto strategii, zřídila poradní fórum a určila úředníka pro otázky základních práv;

F.

vzhledem k tomu, že čl. 5 písm. a) Kodexu chování všech osob zapojených do činností agentury Frontex zdůrazňuje, že účastníci činností agentury Frontex jsou povinni mimo jiné podporovat poskytování informací o právech a postupech žadatelům o mezinárodní ochranu;

G.

vzhledem k tomu, že podle článku 9 nařízení (ES) č. 863/2007 musí členové jednotek při plnění úkolů v oblasti kontroly a ostrahy vnějších hranic dodržovat právní předpisy Společenství a vnitrostátní předpisy hostitelského členského státu;

H.

vzhledem k tomu, že v roce 2012 zahájil evropský veřejný ochránce práv šetření z vlastního podnětu týkající se dodržování povinností agentury Frontex v oblasti základních práv;

I.

vzhledem k tomu, že návrh doporučení evropského veřejného ochránce práv zahrnuje zavedení mechanismu pro podávání stížností jednotlivců;

J.

vzhledem k tomu, že evropská veřejná ochránkyně práv poté vydala zvláštní zprávu, v níž na zavedení mechanismu pro podávání stížností jednotlivců trvá;

K.

vzhledem k tomu, že podle čl. 220 odst. 2 jednacího řádu Parlamentu má evropský veřejný ochránce práv povinnost informovat Parlament o případech nesprávného úředního postupu, a vzhledem k tomu, že příslušný výbor může o těchto případech vypracovat zprávu;

L.

vzhledem k tomu, že úkolem agentury Frontex je zajistit účinné provádění společných pravidel týkajících se norem a postupů pro kontrolu a ostrahu vnějších hranic s ohledem na základní práva, a to prostřednictvím užší koordinace operativní spolupráce mezi členskými státy, a vzhledem k tomu, že tato činnost má bezesporu důsledky pro lidská práva, čemuž agentura Frontex a EU nevěnují dostatečnou pozornost;

M.

vzhledem k tomu, že agentura Frontex jako nedílnou součást svého mandátu rovněž rozvíjí operativní spolupráci se zeměmi mimo EU v klíčových oblastech, jako jsou výměna informací, analýza rizik, odborná příprava, výzkum a vývoj, společné operace (včetně společných návratových operací) a pilotní projekty;

N.

vzhledem k tomu, že podle čl. 14 odst. 1 nařízení o agentuře Frontex dodržují agentura a členské státy normy rovnocenné alespoň normám stanoveným v právních předpisech Unie také v případě, že spolupráce se třetími zeměmi probíhá na území těchto zemí;

O.

vzhledem k tomu, že operativní spolupráce agentury Frontex a příslušných orgánů partnerských zemí probíhá na základě pracovních ujednání, která nejsou právně závazná a nespadají do působnosti mezinárodního práva a jejichž praktické provádění nelze pokládat za plnění mezinárodních povinností ze strany agentury Frontex a EU; vzhledem k tomu, že tato situace představuje prvek právní nejistoty, o němž se lze domnívat, že je v rozporu povinnostmi agentury Frontex v oblasti lidských práv;

P.

vzhledem k tomu, že agentura Frontex a členské státy mají společnou, ale rozdílnou odpovědnost za kroky pracovníků nasazených během operací a pilotních projektů agentury Frontex;

Q.

vzhledem k tomu, že s ohledem na posílení pravomocí agentury, k němuž od jejího vzniku došlo, by agentura měla být primárně zodpovědná za správu hranic, a to i v případech obvinění z porušování lidských práv;

R.

vzhledem k tomu, že většinu účastníků operací agentury Frontex tvoří příslušníci vyslaní na podporu dané operace z jiných členských států, než je členský stát, v němž se operace provádí;

S.

vzhledem k tomu, že podle článku 2a nařízení o agentuře Frontex se kodex chování vztahuje na všechny osoby zapojené do činností agentury;

T.

vzhledem k tomu, že podle čl. 10 odst. 3 nařízení o agentuře Frontex mohou vyslaní příslušníci zapojení do misí agentury Frontex plnit úkoly a vykonávat pravomoci pouze podle pokynů a zpravidla za přítomnosti příslušníka pohraniční stráže hostitelského členského státu;

U.

vzhledem k tomu, že používání různých uniforem se znakem agentury Frontex během operací agentury má za následek, že jednotlivci mohou jen stěží určit, pod čí pravomoc pracovník spadá, a kam se tedy lze obrátit se stížností – zda na agenturu Frontex, nebo přímo na dotčený členský stát;

V.

vzhledem k tomu, že podle čl. 3 odst. 1a nařízení o agentuře Frontex nemá agentura v členských státech výkonnou pravomoc a nemůže členské státy nebo jejich pracovníky postihovat;

W.

vzhledem k tomu, že operační plány společných operací agentury Frontex jsou právně závazné a podle čl. 3a odst. 1 nařízení o agentuře Frontex je schvaluje výkonný ředitel a hostitelský členský stát po konzultacích se zúčastněnými členskými státy;

X.

vzhledem k tomu, že agentura Frontex již zavedla systém hlášení incidentů, do nějž je zapojena její operativní jednotka, právní oddělení a úředník pro otázky základních práv, přičemž konečné rozhodnutí přijímá výkonný ředitel agentury Frontex; vzhledem k tomu, že tento systém je určen pro interní stížnosti pracovníků a vyslaných příslušníků agentury Frontex, a nezabývá se tedy přímými stížnostmi jednotlivců na údajná porušení jejich základních práv;

Y.

vzhledem k tomu, že mechanismy pro stížnosti jednotlivců již na evropské úrovni existují ve strukturách Evropské investiční banky, Evropské agentury pro základní práva a Evropské sítě veřejných ochránců práv; vzhledem k tomu, že je třeba podotknout, že Frontex je operační agentura, která se svou povahou liší od výše uvedených organizací;

Z.

vzhledem k tomu, že Komise přislíbila, že v blízké budoucnosti provede přezkum agentury Frontex;

1.

vítá zvláštní zprávu evropské veřejné ochránkyně práv v rámci šetření z vlastního podnětu týkajícího se agentury Frontex; podporuje agenturu Frontex v jejím úsilí o realizaci 12 ze 13 doporučení evropské veřejné ochránkyně práv; uznává úsilí, které agentura Frontex v současnosti vyvíjí s cílem zlepšit dodržování základních práv, mimo jiné zavedení systému hlášení incidentů a vypracování kodexů chování, vytvoření poradního fóra pro základní práva a zřízení úřadu pro základní práva;

2.

souhlasí s evropskou veřejnou ochránkyní práv, která agentuře Frontex doporučila, aby řešila stížnosti jednotlivců na porušování základních práv v rámci svých operací a aby za tímto účelem poskytovala odpovídající administrativní podporu; vyzývá agenturu Frontex, aby zavedla vhodný mechanismus pro podávání stížností, a to i v rámci svých pracovních ujednání uzavřených s příslušnými orgány třetích zemí;

3.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že vysílání příslušníků třetích zemí v rámci společných návratových operací je – jak uvedla evropská veřejná ochránkyně práv ve své zprávě – obklopeno právním vakuem, a není tedy zajištěna dostatečná odpovědnost v případech porušování lidských práv ze strany vyslaných příslušníků třetích zemí;

4.

je přesvědčen, že s ohledem na trvalý nárůst humanitárních a právních problémů na vnějších hranicích EU a na posilování operací agentury Frontex je nutné zavést mechanismus, v jehož rámci bude možné vyřizovat stížnosti jednotlivců na údajné porušování základních práv, k němuž došlo v rámci operací agentury Frontex nebo v rámci její spolupráce se třetími zeměmi, čímž by se stala v oblasti vyřizování stížností orgánem prvního stupně;

5.

domnívá se, že vytvoření mechanismu pro podávání stížností jednotlivců by dotčeným osobám poskytlo v případě porušování jejich základních práv možnost uplatnit právo na účinnou právní ochranu; uznává, že zavedením takového mechanismu pro podávání stížností by se zlepšila transparentnost a dodržování základních práv i v rámci pracovních ujednání agentury Frontex, neboť Frontex a orgány EU by byly lépe informovány o možných případech porušení základních práv, které by jinak mohly zůstat neodhaleny, nenahlášeny a nevyřešeny; zdůrazňuje, že tato nedostatečná transparentnost je zřejmá především v rámci pracovních ujednání agentury Frontex, u nichž Parlament nemůže vykonávat demokratickou kontrolu, neboť není stanovena povinnost konzultací před stanovením těchto ujednání a Parlament není ani informován o jejich praktickém uplatňování;

6.

konstatuje, že nařízení o agentuře Frontex neobsahuje žádné zjevné právní překážky pro zavedení mechanismu pro podávání stížností jednotlivců a že tento mechanismus by dokonce spadal do oblasti působnosti čl. 26a odst. 3 nařízení o agentuře Frontex, podle nějž je úředník pro otázky základních práv povinen přispívat k mechanismu sledování základních práv; konstatuje, že tento mechanismu by byl v souladu s právem EU a se zásadou řádné správy a přispíval by k účinnému provádění strategie agentury v oblasti základních práv; je přesvědčen, že v souvislosti s rozšířením úlohy agentury Frontex v rámci práva EU, zejména co se týče jejího zapojení do podpůrných týmů pro řízení migrace, které působí v oblastech tzv. hotspotů, a její operativní spolupráce s příslušnými orgány partnerských zemí na základě pracovních ujednání, by měla být posílena její kapacita pro řešení možných případů porušení základních práv;

7.

je přesvědčen, že koordinační úloha agentury Frontex by neměla omezovat její odpovědnost vyplývající z mezinárodního práva a práva EU, zejména pokud jde o zajištění dodržování a ochrany základních práv migrantů a žadatelů o azyl; připomíná, že všechny agentury Unie a členské státy jsou při provádění práva EU vázány ustanoveními Listiny základních práv;

8.

zastává názor, že lze oprávněně předpokládat, že za jednání subjektů zapojených do operací agentury Frontex zodpovídá agentura Frontex a na obecnější rovině EU; zdůrazňuje, že právní vztahy a rozdílná, avšak sdílená odpovědnost agentury Frontex a členských států by neměly narušovat zajištění základních práv a dodržování těchto práv v rámci společných operací; připomíná, že Frontex nemá pravomoc postihovat členské státy nebo jejich pracovníky; je přesvědčen, že by se proto měla věnovat náležitá pozornost otázce pravomocí agentury Frontex a členských států;

9.

zdůrazňuje, že v rámci agentury Frontex je zapotřebí oficiální ústřední struktura pro podávání stížností jednotlivců; doporučuje, aby ústřední úlohu při řešení stížností zastávala kancelář úředníka pro otázky základních práv agentury Frontex; domnívá se, že by měla zejména objektivně kontrolovat přípustnost stížností, třídit je, předávat je odpovědným orgánům a pozorně sledovat jejich vyřizování;

10.

vítá skutečnost, že agentura Frontex již zavedla řádný postup pro případy, kdy je na základě interních zpráv svých pracovníků a vyslaných příslušníků informována o závažných porušeních základních práv; zdůrazňuje, že tento postup se již používá k vyřizování stížností třetích stran, které nejsou přímo zapojeny do operací agentury Frontex, a doporučuje, aby tento postup posloužil jako základ pro zavedení komplexního a přístupného mechanismu pro podávání stížností jednotlivců; zdůrazňuje, že by agentura Frontex měla zajistit, aby mechanismus splňoval kritéria dostupnosti, nezávislosti, účinnosti a transparentnosti;

11.

zastává názor, že osoby, které se cítí být poškozeny příslušníky pohraniční stráže označenými znakem agentury Frontex, by měly mít právo podat stížnost; naléhavě vyzývá agenturu Frontex, aby zajistila plnou důvěrnost a nesdělovala totožnost stěžovatele třetím stranám bez jeho souhlasu, pokud nemá zákonnou povinnost tak učinit na základě soudního rozhodnutí; rovněž je přesvědčen, že agentura Frontex by měla všemi dostupnými prostředky zajistit, aby při vyřizování stížností nedocházelo ke střetům zájmů;

12.

uznává, že je třeba zavést opatření proti zneužívání mechanismu pro podávání stížností; doporučuje proto, aby se nepřijímaly anonymní stížnosti; zdůrazňuje však, že to nevylučuje podávání stížností třetími osobami, které jednají v dobré víře v zájmu stěžovatele, jenž si nepřeje odhalení své totožnosti; dále navrhuje, aby se přijímaly pouze stížnosti na porušování základních práv, která jsou chráněna právními předpisy EU; domnívá se, že by tato skutečnost neměla agentuře Frontex bránit v zohledňování dalších zdrojů informací o údajných případech porušování základních práv nad rámec postupu podávání stížností, včetně všeobecných zpráv nevládních organizací a dalších zainteresovaných stran; zdůrazňuje, že je nutné, aby byla stanovena jasná kritéria přípustnosti stížností, a doporučuje, aby byl pro podávání stížností zaveden standardizovaný formulář, v němž by se uváděly podrobné informace například o datu a místě incidentu, což by usnadnilo rozhodování o přípustnosti; doporučuje, aby byly kritéria a standardizovaný formulář vytvořeny ve spolupráci s poradním fórem;

13.

zdůrazňuje, že výše uvedený formulář by měl být dostupný v jazycích, kterým migranti a žadatelé o azyl rozumějí nebo o nichž lze odůvodněně předpokládat, že jim rozumějí, a měl by obsahovat všechny nezbytné informace o postupu podání stížnosti, včetně srozumitelných praktických pokynů; připomíná, že nařízení (EU) č. 656/2014) již upravuje dostupnost tlumočníků, právních poradců a jiných příslušných odborníků na pobřeží; doporučuje, aby byla zajištěna možnost podat stížnost ústně osobě označené znakem agentury Frontex, který by žádost řádně převedl do písemné podoby; naléhavě vyzývá agenturu Frontex, aby zajistila, že formulář pro podání stížnosti bude k dispozici jak v elektronické podobě, která je kompatibilní s chytrými telefony, na jejích internetových stránkách, tak v tištěné podobě v kontrolních střediscích členských států a u pracovníků agentury Frontex a vyslaných příslušníků zapojených do kterékoli operace agentury Frontex;

14.

doporučuje, aby agentura Frontex stanovila přiměřenou lhůtu pro podání stížnosti a zajistila tak možnost podání stížnosti i po skončení své operace; domnívá se, že to je důležité zejména v případě návratových operací; doporučuje, aby členské státy vyřizovaly stížnosti v přiměřené lhůtě v souladu s vnitrostátními procesními předpisy;

15.

uznává, že případné stížnosti se mohou týkat chování vyslaných příslušníků, kteří spadají pod pravomoc členského státu, ale jsou označeni znakem agentury Frontex; konstatuje, že tito příslušníci nosí při vykonávání svých činností svou národní uniformu, na níž nemusí vždy být viditelně uvedeno jméno nebo číslo; konstatuje, že ačkoli vyslaní příslušníci musí mít u sebe akreditační listinu, požadování identifikace může být překážkou podání stížnosti na určitého příslušníka; doporučuje, aby jakákoli osoba působící pod znakem agentury Frontex měla na uniformě viditelně uvedené jméno nebo identifikační číslo;

16.

připomíná, že agentura Frontex nemá pravomoc zahajovat disciplinární opatření proti jiným osobám než svým vlastním pracovníkům a že podle čl. 3 odst. 1a nařízení o agentuře Frontex spadá přijímání kázeňských opatření do výlučné pravomoci domovského členského státu;

17.

bere na vědomí, že členské státy nakládají se stížnostmi týkajícími se vyslaných příslušníků velmi rozdílně; je znepokojen tím, že některé členské státy v souvislosti s případy údajného porušování základních práv nepřijímají účinná následná opatření; vyzývá agenturu Frontex a členské státy, aby úzce spolupracovaly a vyměňovaly si osvědčené postupy s cílem zajistit řádná následná opatření v souvislosti se stížnostmi týkajícími se vyslaných příslušníků;

18.

doporučuje, aby úřad úředníka pro otázky základních práv předával stížnosti týkající se vyslaných příslušníků příslušnému vnitrostátnímu orgánu, a to prostřednictvím jasně vymezeného systému zavedeného pro tyto účely; doporučuje, aby tento systém zahrnoval odvolací mechanismus pro případy, kdy bude stížnost prohlášena za nepřípustnou nebo zamítnuta; považuje za zásadně důležité zapojit vnitrostátní veřejné ochránce práv nebo jakékoli jiné relevantní orgány příslušné pro základní práva, které mají pravomoc k vyšetřování vnitrostátních orgánů a úředníků vzhledem k tomu, že úředník pro otázky základních práv tuto pravomoc nemá; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby agentura Frontex spolupracovala s vnitrostátními orgány pro lidská práva a s vnitrostátními pohraničními orgány;

19.

doporučuje, aby pro pracovníky agentury Frontex i pro vyslané příslušníky byla před zapojením do operace agentury Frontex povinná odborná příprava zaměřená podle pohlaví, zejména s cílem zvyšovat povědomí o násilí na základě pohlaví a o zranitelnosti migrujících žen;

20.

zastává názor, že úředník pro otázky základních práv by měl případně v úzké spolupráci s příslušným operačním útvarem agentury Frontex podporovat vyšetřování vedená vnitrostátními orgány, a to tak, že jim o incidentu poskytne další informace;

21.

zdůrazňuje, že agentura Frontex by měla úzce sledovat vyřizování stížností tak, že formálně požádá příslušný členský stát o zpětnou vazbu a v případě potřeby zašle písemné varování, v němž připomene kroky, které může agentura podniknout, neobdrží-li na dopis odpověď; připomíná, že agentura Frontex má v rámci své povinnosti sledovat dodržování základních práv ve všech svých činnostech právo na informace o porušování základních práv vyslanými příslušníky; doporučuje, aby agentura Frontex úzce spolupracovala nejen s vnitrostátními pohraničními orgány, ale také s vnitrostátními orgány pro lidská práva;

22.

doporučuje, aby bylo stěžovateli prostřednictvím úředníka pro otázky základních práv poskytnuto odůvodnění včetně kontaktních údajů odpovědného vnitrostátního orgánu, pokud další postup nezahájí sama agentura Frontex;

23.

připomíná, že disciplinární řízení agentury Frontex se může uplatnit i na přidělené vyslané příslušníky a přidělené vnitrostátní odborníky, pokud s tím příslušný členský stát souhlasí; připomíná, že agentura Frontex může požádat členský stát, který uskutečnění disciplinárního řízení neumožní, aby okamžitě odvolal dotčeného vyslaného příslušníka nebo dočasně přiděleného vnitrostátního odborníka z činnosti agentury Frontex a případně aby tuto osobu odstranil ze seznamu vyslaných příslušníků;

24.

vyzývá výkonného ředitele agentury Frontex, aby zvážil vyloučení jakéhokoli příslušníka, u něhož bylo zjištěno porušení základních práv, z účasti na jakékoli operaci nebo pilotním projektu agentury Frontex; zdůrazňuje, že by se tento postup měl jako součást pracovního ujednání uplatňovat také u vnitrostátních příslušníků z partnerských zemí podílejících se na operacích agentury Frontex;

25.

domnívá se, že by se měla prozkoumat možnost odejmutí finanční podpory členským státům nebo pozastavení účasti členského státu ve společných operacích v případě závažného porušování základních práv; je dále přesvědčen, že o pozastavení nebo nakonec i ukončení operace v případě závažného nebo přetrvávajícího porušování lidských práv by se mělo rozhodovat, aniž by tím byla dotčena záchrana lidských životů;

26.

domnívá se, že by měla být zavedena jasná kritéria týkající se toho, kdy by měly být operace agentury Frontex ukončeny, a to na základě doporučení poradního fóra, úředníka pro otázky základních práv a dalších příslušných subjektů a nevládních organizací, jako jsou Agentura Evropské unie pro základní práva, Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky nebo Mezinárodní organizace pro migraci;

27.

zdůrazňuje, že by mechanismus pro podávání stížností jednotlivců neměl být pokládán za nástroj, který by stěžovatelům poskytoval jakákoli dodatečná práva na přístup k trestněprávnímu řízení; připomíná, že trestní vyšetřování musí provádět členský stát, ve kterém operace probíhají;

28.

domnívá se, že mechanismus pro podávání stížnosti jednotlivců může být účinný, pouze pokud jsou potenciální stěžovatelé i příslušníci podílející se na operacích agentury Frontex informováni o právu jednotlivců podat stížnost, a to prostřednictvím účinné informační kampaně zohledňující rozdíly pohlaví, v úředních jazycích EU i v jazycích, jimž žadatelé o azyl a migranti rozumějí nebo o nichž lze důvodně předpokládat, že jim rozumějí; je přesvědčen, že by tato informační kampaň a dobře strukturovaná kontrola přípustnosti stížností měly podstatně snížit počet potenciálně nepřípustných stížností; konstatuje, že by navrácené osoby měly být před návratovou operací informovány o svých právech, včetně práva podat stížnost;

29.

domnívá se, že by mechanismus pro podávání stížností jednotlivců měl být jak účelný, tak transparentní; zdůrazňuje, že úřad pro základní práva musí být odpovídajícím způsobem materiálně a personálně vybaven tak, aby mohl zpracovávat obdržené stížnosti, a vyzývá za tímto účelem k poskytnutí potřebných dodatečných zdrojů;

30.

domnívá se, že znění popisu činností, které má úředník pro základní práva vykonávat, je příliš omezené a nepřesné; konstatuje, že úkoly tohoto úředníka jsou v současnosti popsány pouze v oznámení o výběrovém řízení na toto pracovní místo; navrhuje, aby byla ustanovení o úkolech úředníka pro základní práva zahrnuta do nadcházejícího přezkumu nařízení o agentuře Frontex;

31.

domnívá se, že za účelem zvýšení transparentnosti, odpovědnosti a efektivnosti agentury Frontex a s cílem umožnit důkladné šetření stížností jednotlivců by měla být Evropskému parlamentu pravidelně podávána zpráva o využívání finančních prostředků agenturou Frontex a měla by být zveřejňována na internetových stránkách agentury;

32.

vítá skutečnost, že evropská veřejná ochránkyně práv, členové Evropské sítě veřejných ochránců práv odpovědní za základní práva a poradní fórum agentury Frontex jsou připraveni podpořit agenturu Frontex při vytváření a provádění mechanismu pro podávání stížností jednotlivců; vyzývá agenturu Frontex, aby v úzké spolupráci s evropskou veřejnou ochránkyní práv následovala osvědčené postupy ostatních evropských orgánů a institucí, například Evropské investiční banky;

33.

doporučuje, aby agentura Frontex a evropská veřejná ochránkyně práv zahájily úzkou spolupráci za účelem zlepšení ochrany jednotlivců před možnými případy nesprávného úředního postupu v souvislosti s činností agentury Frontex, a to včetně případů, kdy agentura na základě pracovních ujednání operuje vně vnějších hranic EU;

34.

vyzývá členské státy a partnerské země, které s agenturou Frontex uzavřely pracovní ujednání, aby s touto agenturou účinně spolupracovaly s cílem zajistit hladké fungování mechanismu pro podávání stížností; vybízí agenturu Frontex, aby členským státům a příslušným třetím zemím poskytla technickou pomoc s cílem zajistit účinnost mechanismu;

35.

zdůrazňuje, že je třeba zajistit zvláštní ochranu nezletilých osob bez doprovodu, žen, které jsou oběťmi pronásledování na základě pohlaví, osob LGBTI a dalších zranitelných skupin; doporučuje, aby agentura Frontex v případě potřeby konzultovala za tímto účelem s příslušnými agenturami EU;

36.

vyzývá agenturu Frontex, aby o mechanismu pro podávání stížností poskytovala veřejně dostupné informace v rámci své všeobecné výroční zprávy; doporučuje, aby byl uveden počet obdržených stížností, druhy porušování základních práv, příslušné operace agentury Frontex a následná opatření, která agentura Frontex přijala; konstatuje, že tyto informace by agentuře Frontex napomohly při zjišťování případných nedostatků a zlepšování jejích pracovních metod;

37.

doporučuje, aby ustanovení o mechanismu pro podávání stížností jednotlivců byla začleněna do nadcházejícího přezkumu nařízení o agentuře Frontex;

38.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, evropské veřejné ochránkyni práv, vnitrostátním parlamentům a agentuře Frontex.