EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 13.5.2015

COM(2015) 198 final

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

Zpráva Evropskému parlamentu a Radě podle článku 25 věnovaná dopadu postupů stanovených článkem 10 nařízení (EU) č. 1025/2012 o evropské normalizaci na časový rámec pro podávání žádostí o normalizaci

1.Úvod

Podle článku 25 nařízení (EU) č. 1025/2015 o evropské normalizaci (dále jen „nařízení o normalizaci“) 1 :

Do 2. ledna 2015 provede Komise posouzení dopadu postupu stanoveného v článku 10 na lhůty pro podávání žádostí o normalizaci. Komise předá své závěry ve formě zprávy Evropskému parlamentu a Radě. V případě potřeby se k této zprávě připojí legislativní návrh na změnu tohoto nařízení.

Vypracováním této zprávy se plní požadavek podle článku 25.

2.Přínosy evropských norem a evropské normalizace na podporu právních předpisů a politik Unie

2.1.Evropské normalizační organizace

Od 80. let 20. století plní evropské normalizační organizace významnou a uznávanou úlohu při harmonizaci vnitrostátních norem v zemích EU/ESVO a při podpoře budování jednotného trhu. Toto uznání poprvé potvrdila směrnice 83/189/EHS 2 , poté obecná pravidla pro spolupráci mezi Komisí a evropskými normalizačními organizacemi, která byla podepsána v roce 1984 a podrobena přezkumu v roce 2003 3 .

Mezi evropské normalizační organizace uznávané nařízením o normalizaci patří Evropský výbor pro normalizaci (CEN), Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice (CENELEC) a Evropský ústav pro telekomunikační normy (ETSI). Na dobrovolném základě přijímají evropské normy a produkty evropské normalizace s cílem vymezit dobrovolné technické nebo kvalitativní specifikace, jež mohou splňovat současné nebo budoucí výrobky, výrobní procesy či služby.

Hlavním prvkem evropského normalizačního systému je, že Komise může evropské normalizační organizace požádat, aby vypracovaly evropskou normu nebo produkt evropské normalizace pro výrobky nebo služby s cílem podpořit právní předpisy a politiky Evropské unie. Právním základem bývala směrnice 98/34/ES a dohoda o spolupráci s evropskými normalizačními organizacemi; dnes je jím nařízení o normalizaci. Zhruba 20 % všech evropských norem a produktů evropské normalizace je výsledkem žádostí Komise, zdrojem zbývajících 80 % jsou přímo návrhy výrobního odvětví nebo dalších subjektů zúčastněných v normalizaci.

2.2.Žádost o normalizaci před nařízením o normalizaci

Článek 6 směrnice 83/189/EHS (později nahrazené směrnicí 98/34/ES 4 ) umožňoval Komisi předkládat „návrhy na odstranění existujících nebo pravděpodobných překážek obchodu“ a aby v této souvislosti „požádala evropské normalizační orgány o vypracování evropské normy ve stanovené lhůtě“. Před vydáním těchto žádostí o normalizaci musela Komise konzultovat stálý výbor zřízený podle článku 5 (Výbor 98/34/ES), sestávající ze zástupců jmenovaných členskými státy. To byl jediný stanovený požadavek.

Systém žádostí o normalizaci v podobě stanovené směrnicemi 83/189/EHS a později 98/34/ES se omezoval pouze na normalizaci výrobků. Tento systém neupřesňoval ani obsah žádosti ani její právní formu a nevysvětloval, jak by měly být při její přípravě konzultovány evropské normalizační organizace nebo jiné zúčastněné subjekty.

Návrh žádosti o normalizaci ve třech jazycích (DE/EN/FR) se obvykle poté, co byl projednán v příslušném odvětvovém výboru nebo pracovní skupině zřízených na základě příslušných odvětvových právních předpisů, a po konzultaci s evropskými normalizačními organizacemi a dalšími příslušnými zúčastněnými subjekty, předkládal stálému výboru k vyjádření stanoviska.

Stálý výbor měl pouze poradní funkci a jeho stanovisko nebylo pro Komisi závazné. Konzultace probíhala buď v rámci schůze, nebo písemným postupem trvajícím 4 až 6 týdnů, aby měli členové výboru možnost podat připomínky. Komise poté nezávisle na základě sdělených připomínek žádost finalizovala a za 2 až 5 měsíců po konzultaci sdělila konečnou žádost. Pro odpověď evropských normalizačních organizací na žádost o normy obvykle nebyla stanovena žádná lhůta.

Žádosti o normalizaci se nepoužívaly pouze k vytváření norem, ale také k zahajování studií proveditelnosti a jiných přípravných prací, které nevedou přímo k přijetí evropských norem.

2.3.Žádost o normalizaci jako prováděcí akt

Nařízení o normalizaci stanoví zrevidovaná pravidla, pokud jde o žádost o evropské normy a produkty evropské normalizace pro výrobky a služby na podporu právních předpisů a politik Unie. Hlavní změna spočívá v tom, že podle čl. 10 odst. 2 uvedeného nařízení je výbor zřízený podle článku 22 (Výbor pro normy) konzultován v souladu s přezkumným postupem popsaným v článku 5 nařízení (EU) č. 182/2011 5 . Stanovisko tohoto výboru je proto závazné a žádost o normalizaci následně přijímá Komise jako prováděcí akt (prováděcí rozhodnutí Komise).

Komise ve svém návrhu nařízení o evropské normalizaci (KOM(2011) 315) 6 navrhovala zachovat neformální status žádostí o normalizaci, jakož i konzultace popsané ve směrnici 98/34/ES. Spoluzákonodárce však rozhodl jinak: členské státy by si při vydávání žádostí o normalizaci měly zachovat nad prováděcími pravomocemi Komise kontrolu pomocí přezkumného postupu podle nařízení (EU) č. 182/2011.

Aby bylo možné reagovat na jakékoliv obavy ohledně dopadu nového přezkumného postupu na čas nutný k podání žádosti o normalizaci, stanoví článek 25, že Komise do 2. ledna 2015 provede posouzení dopadu tohoto postupu.

3.Analýza

3.1.Dopad nařízení o normalizaci

Přestože se procesy plánování, přípravy, konzultace a přijímání, jak je stanoveno v článku 8, čl. 10 odst. 1 a 2 a článku 12 od procesu stanoveného směrnicí 98/34/ES obecně dosti liší, změny byly dosud zvládnutelné.

Komise o svých závazcích plánovat budoucí žádosti a tyto informace zveřejňovat rozhodovala (prostřednictvím akčních nebo průběžných plánů) samostatně ještě předtím, než bylo nařízení o normalizaci použitelné, a měla už i vymezené zásady pro konzultaci s evropskými normalizačními organizacemi, odborníky z členských států v daných odvětvích a všemi příslušnými zúčastněnými subjekty před konzultacemi členských států ve Výboru 98/34.

Nařízení o normalizaci stanovilo již dříve uplatňované, ale neregulované postupy. Informační systém podle článku 12 je jedinou zásadní novinkou, která veřejnosti umožňuje přístup ke všem navrhovanými žádostem. Nařízení o normalizaci však Komisi ukládá vyšší normy, používá-li evropskou normalizaci jako politický nástroj na podporu politik Unie.

V krátkosti, nařízení o normalizaci má následující přímé a nepřímé důsledky:

−podle článku 8 musí Komise vymezit své plány, pokud jde o nové žádosti o normalizaci, v ročním pracovním programu Unie pro oblast evropské normalizace; znamená to, že běžná doba na přípravu žádostí obvykle přesahuje 12 měsíců, a to nezávisle na způsobu konzultace s Výborem pro normy na závěr procesu,

−podle čl. 10 odst. 2 musí být během přípravné fáze žádosti o normalizaci konzultováni odborníci z členských států v daných odvětvích, jakož i evropské organizace pro normalizaci a evropské organizace zúčastněných stran oprávněné čerpat finanční prostředky Unie v souladu s nařízením o normalizaci. To se obvykle dělo i dříve, ale nikoliv systematicky a bez právních závazků,

−podle článku 12 musí Komise během přípravné fáze dát pomocí online informačního systému návrhy žádostí k dispozici všem zúčastněným subjektům, a to dokonce i těm, na něž se neodkazuje v čl. 10 odst. 2.,

−podle pravidel a postupů Výboru pro normy jej musí jeho předseda před tím, než Výbor vydá své stanovisko, informovat o stanoviscích odborníků z členských států v daných odvětvích v přípravné fázi,

−podle čl. 10 odst. 3 musí evropské normalizační organizace do jednoho měsíce poté, co obdržely žádost, rozhodnout, zda ji přijímají. Tento požadavek s sebou nese potřebu, aby spolu Komise a evropské normalizační organizace v přípravné fázi žádosti účinně a průběžně komunikovaly,

−jelikož se žádost o normalizaci podává jako prováděcí akt po intenzivních konzultacích, plánování a diskusích, měly by ji evropské normalizační organizace přijmout (nebo zamítnout) bezpodmínečně, tj. již není možné vybírat a přijímat jen některé části žádosti. V minulosti bylo běžné, že evropské normalizační organizace žádosti Komise přijímaly podmínečně nebo jen částečně, v závislosti na finančních prostředcích nebo jiných hlediscích, jelikož byli členové evropské normalizační organizace často konzultováni teprve poté, co oficiálně obdrželi konečnou žádost.

Sdělení Komise s názvem „Strategická vize pro evropské normy –  další pokroky v posílení a urychlení udržitelného růstu evropského hospodářství do roku 2020“ 7 , které bylo přijato ve spojení s návrhem nařízení o evropské normalizaci, vytyčuje jako jeden ze strategických cílů zvýšení rychlosti evropské normalizace. Pokud jde o normalizaci, o kterou žádá Komise, zahrnuje výpočet rychlosti také celkovou dobu, již Komise při přípravě žádosti o normalizaci potřebuje sama. Aby bylo možné zajistit, že na sebe budou jednotlivé nezbytné kroky hladce navazovat a budou dokončeny v požadované době, je tedy při sledování nových pravidel ještě více třeba účinné spolupráce mezi evropskými normalizačními organizacemi, Komisí, odborníky z členských států v daných odvětvích a zúčastněnými subjekty.

Konzultace členských států ve Výboru pro normy proto ve srovnání s předcházející praxí 8 netvoří problémové místo, kde vzniká zpoždění; při úvahách o celkovém trvání procesu přípravy žádosti o normalizaci byly zužitkovány dosud nabyté zkušenosti.

To platí za podmínky, že fáze plánování a konzultace s evropskými normalizačními organizacemi, odborníky z členských států v daných odvětvích a všech příslušných zúčastněných subjektů probíhá řádně, aby se zajistilo také příznivé stanovisko Výboru pro normy. Příznivé stanovisko také znamená, že návrh žádosti vypracovaný Komisí a předkládaný k přezkumnému postupu se přijímá beze změn nebo jen mírně upravený a umožňuje rychlé informování evropských normalizačních organizací.

Ve srovnání s předchozí praxí by záporné stanovisko Výboru pro normy působilo další několikaměsíční zpoždění.

Pokud však jde o normativní podněty podle směrnice 2001/95/ES o obecné bezpečnosti výrobků 9 (podléhá regulativnímu postupu s kontrolou), přidalo nařízení (EU) č. 1025/2012 další požadavek spočívající ve formálním rozhodnutí Komise podle postupu projednávání ve výboru, protože po přijetí bezpečnostních požadavků, které musí splňovat evropské normy prostřednictvím rozhodnutí Komise v souladu se směrnicí 2001/95/ES, je odpovídající žádost o normalizaci třeba přijmout ještě jednou pomocí dalšího rozhodnutí Komise v souladu s rozhodnutím o normalizaci (podléhá přezkumnému postupu). Komise již tento problém zaznamenala a cílem připravovaného návrhu nařízení o bezpečnosti spotřebních výrobků 10 je tento postup zjednodušit a sladit jej s nařízením (EU) č. 1025/2012.

Ustanovení článku 10 nařízení o normalizaci navíc v souvislosti s evropskou normalizací jasně vyjímá přípravnou nebo doplňkovou činnost, jako jsou studie proveditelnosti, jelikož tyto činnosti nikdy nevedou přímo k přijetí evropských norem nebo evropských normalizačních produktů ve smyslu čl. 10 odst. 1. Ve starém režimu tyto kroky iniciovala Komise s použitím žádostí o normalizaci, ale podle nařízení o normalizaci to již možné není, a tato nová praxe dává na zahájení nebo přípravu těchto kroků kratší časový rámec.

3.2.Statistická analýza

Z interních statistik Komise pro roky 2006–2014 vyplývá, že průměrný počet žádostí o normalizaci v letech 2006–2013 (podaných v rámci starého režimu) činil 20 žádostí ročně. V roce 2014, tedy prvním roce podávání žádostí podle nového režimu, se tento počet odhaduje na devět žádostí (viz tabulka 1).

Působnost žádostí o normalizaci se rozšířila z normalizace výrobků také na normalizaci služeb a jsou možné také žádosti na podporu obecných politik Unie. V roce 2014 se nicméně očekává 50% pokles počtu žádostí o normalizaci oproti průměru za poslední roky fungování starého režimu. Kromě klesající tendence v počtu žádostí (kvůli tomu, že nejdůležitější žádosti o normalizaci v odvětvích, na něž se vztahuje „nový přístup“, již byly předloženy), která trvá již od roku 2012, by dalšími dvěma hlavními důvody tohoto poklesu mohla být:

I.větší formalizace procesu spolu s povinným ročním plánováním a konkrétnějšími požadavky na obsah žádosti o normalizaci a

II.skutečnost, že se žádosti o normalizaci již nepoužívají k zahájení činností, jako jsou studie související s normalizací nebo jiné přípravné nebo doplňkové práce, které nevedou přímo k přijetí evropských norem nebo evropských normalizačních produktů.

Tabulka 1 – Počet žádostí o normalizaci v období 2006–2014, včetně změn

Je třeba připomenout, že Komise začala se systematičtějšími záznamy „data zahájení“ přípravného procesu teprve v roce 2009. Toto datum zahájení však odpovídá prvnímu kontaktu mezi generálním ředitelstvím Komise, které připravuje žádost, a předsedou Výboru (Výbor 98/34 a později Výbor pro normy) ve chvíli před bezprostředním zahájením skutečné přípravy žádosti nebo ihned po něm. Kvůli této nejistotě při zaznamenávání by toto datum proto mělo být považováno za odhad.

Ze statistiky Komise, která se zabývá roky 2009–2013, vyplývá, že průměrná doba přípravy u žádostí podaných podle starého režimu činí 363 kalendářních dní (zhruba 12 měsíců) (velikost vzorku je pouze 40, protože datum zahájení byl zaznamenán pouze u 40 % žádostí podaných v letech 2009–2013). Z odhadů pro rok 2014 vyplývá, že u žádostí podaných v rámci nového režimu činí průměrná doba přípravy 420 kalendářních dní (zhruba 13,5 měsíce) (velikost vzorku devět, viz tabulka 2).

Omezená dostupnost a kvalita údajů zabraňuje vyvodit jakékoliv definitivní závěry. Takto zaznamenaný případný nárůst, pokud se potvrdí, by mohl být výsledkem formálnějšího administrativního rámce pro vypracovávání žádostí o normalizaci, který mezi zapojenými subjekty vyžaduje vysoce efektivní spolupráci.

Tabulka 2 – Průměrná doba přípravy pro žádosti v rámci starého a nového režimu

4.Závěry

Vzhledem k tomu, že:

−zkušenosti s žádostmi o normalizaci podle článku 10 nařízení o normalizaci byly získávány poměrně krátkou dobu,

−transparentní a náležité plánování žádostí o normalizaci a neformální proces konzultace s evropskými normalizačními organizacemi, členskými státy i všemi relevantními zúčastněnými subjekty jsou před podáním žádostí o normalizaci zásadně důležité,

−Komise aktualizuje své vnitřní pokyny týkající se toho, jak plánovat, navrhovat a konzultovat v případě žádostí o normalizaci,

−přípravné a doplňkové činnosti v souvislosti s evropskou normalizací, jako jsou studie proveditelnosti, kde Komise nežádá o konkrétní evropské normy nebo evropské normalizační produkty, lze zahájit společně s evropskými normalizačními organizacemi bez žádostí,

Komise dospěla k závěru, že přestože nová pravidla podle článku 10 nařízení o normalizaci zvýšila potřebu účinné spolupráce mezi všemi zapojenými subjekty, krátká doba na získání zkušeností s novými procesy neumožňuje vyvodit definitivní závěr ohledně toho, zda nová pravidla přinesou trvalé a nepřijatelné prodloužení postupů pro žádosti o normalizaci. Na odůvodnění potřeby přijmout právní návrh na změnu článku 10 nařízení o normalizaci zatím neexistuje dostatek údajů. Komise situaci znovu posoudí na konci roku 2015 v rámci zprávy, kterou o provádění nařízení o normalizaci předloží Radě a Evropskému parlamentu podle jeho čl. 24 odst. 3.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 ze dne 25. října 2012 o evropské normalizaci, změně směrnic Rady 89/686/EHS a 93/15/EHS a směrnic Evropského parlamentu a Rady 94/9/ES, 94/25/ES, 95/16/ES, 97/23/ES, 98/34/ES, 2004/22/ES, 2007/23/ES, 2009/23/ES a 2009/105/ES, a kterým se ruší rozhodnutí Rady 87/95/EHS a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1673/2006/ES, Úř. věst. L 316, 14.11.2012, s. 12–33.

(2) Směrnice Rady 83/189/EHS ze dne 28. března 1983 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů – směrnice 98/34/ES je kodifikací směrnice 83/189/EHS a jejích změn, Úř. věst. 204, 21.7.1998.

(3) Úř. věst. C 91 ze dne 16.4.2003.

(4) Úř. věst. L 204, 21.7.1998, s. 37.

(5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí, Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.

(6) KOM(2011) 315 v konečném znění, 1.6.2011.

(7) KOM(2011) 311 v konečném znění, 1.6.2011.

(8) Minimální doba na konzultaci Výboru jsou dva týdny. V praxi se poskytuje 4 až 6 týdnů.

(9) Úř. věst. L 11, 15.1.2002, s. 4.

(10) COM(2013) 78 final.

(11) KOM(1998) 291 v konečném znění ze dne 13. 5. 1998, Zpráva Komise Radě a Evropskému parlamentu o účinnosti a odpovědnosti v evropské normalizaci podle nového přístupu.