EUR-Lex Access to European Union law
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52014SC0123
COMMISSION STAFF WORKING DOCUMENT EXECUTIVE SUMMARY OF THE IMPACT ASSESSMENT Accompanying the document Proposal for a DIRECTIVE OF THE EUROPEAN PARLIAMENT AND OF THE COUNCIL on single-member private limited liablity companies
PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE SOUHRN POSOUZENÍ DOPADŮ Průvodní dokument k návrhu SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o společnostech s ručením omezeným s jediným společníkem
PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE SOUHRN POSOUZENÍ DOPADŮ Průvodní dokument k návrhu SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o společnostech s ručením omezeným s jediným společníkem
/* SWD/2014/0123 final */
PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE SOUHRN POSOUZENÍ DOPADŮ Průvodní dokument k návrhu SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o společnostech s ručením omezeným s jediným společníkem /* SWD/2014/0123 final
Vymezení problému
Pouze 2 % malých a
středních podniků (dále jen „MSP“) investují v zahraničí
formou zakládání společností v jiných zemích. Tuto nízkou míru
investic lze vysvětlit řadou faktorů, včetně rozdílů
mezi vnitrostátními právními předpisy a nedůvěry potenciálních
zákazníků a obchodních partnerů v zahraniční
společnosti. Za účelem získání důvěry zahraničních
klientů a přiblížení se místnímu trhu, na kterém působí, mnohdy
MSP i jiné společnosti volí možnost jednat prostřednictvím
dceřiných společností, které „plně vlastní“.[1]
Zakládání dceřiných společností v zahraničí je ovšem
často nepřiměřeně náročné. Zřizování
a provoz dceřiných společností v zahraničí mohou být
nákladné v důsledku jazykových, správních a právních rozdílů
mezi členskými státy. Zaprvé mohou být přímé náklady (vznikající
v souvislosti se závaznými požadavky při zakládání společnosti[2]) vyšší než v domovské zemi dané společnosti. Zadruhé
často vedou k větší potřebě právního poradenství, a
tedy k vícenákladům rozdíly mezi vnitrostátními právními
předpisy[3]. Pokud by byly příslušné
požadavky v celé EU podobnější, takováto potřeba dalšího
poradenství by neexistovala. Všechny tyto náklady budou patrně
zvláště vysoké u skupin společností, protože mateřská
společnost musí v současnosti plnit rozdílné požadavky
v každé zemi, v níž zamýšlí založit dceřinou společnost. Překážky
stojící před společnostmi, které chtějí působit
přeshraničně, se Evropská komise pokusila řešit
prostřednictvím svého návrhu statutu evropské soukromé společnosti
(SPE) z roku 2008. Přijetí tohoto návrhu ovšem vyžadovalo
jednomyslnou shodu mezi členskými státy a vzhledem
k nedostatečnému pokroku během jednání se Komise rozhodla vzít návrh
zpět (rozhodnutí přijaté v rámci programu REFIT[4]). Bylo
oznámeno, že Komise místo něj navrhne alternativní opatření pro
řešení některých problémů, kterým čelí MSP i další
společnosti, snaží-li se působit přeshraničně. Tento
přístup je v souladu s akčním plánem pro evropské právo
obchodních společností a správu a řízení společností z roku
2012[5], který
potvrdil závazek Komise zahajovat po návrhu o SPE další iniciativy pro zlepšení
příležitostí pro přeshraniční působení společností.
Toto posouzení dopadů, jež zapadá do uvedených souvislostí, se
zaměřuje především na obtíže při zakládání dceřiných
společností v zahraničí.
Potřebnost
iniciativy EU
Řešení
přijímaná členskými státy pro zjednodušení procesu založení
společnosti a snížení souvisejících nákladů byla dosud
zaměřena na jejich vnitrostátní situaci (tj. stávající vnitrostátní
právní předpisy) a nebyla koordinována s ostatními členskými
státy. Proto přetrvávají rozdíly mezi vnitrostátními pravidly a je
nepravděpodobné, že by členské státy samy od sebe zamýšlely
v blízké budoucnosti do vnitrostátních právních systémů zavést
totožné požadavky na určitou právní formu společnosti. Je naopak
pravděpodobné, že by jednotlivá opatření členských států i
nadále vedla k nesourodému souboru vnitrostátních přístupů.
Dodržování těchto různých systémů by proto stále
způsobovalo vícenáklady pro MSP a odrazovalo je od větší aktivity
v zahraničí. Vzhledem k této situaci je řešení na úrovni EU
jediným možným způsobem, jak překonat překážky, kterým
společnosti v současnosti čelí.
Cíle iniciativy EU
Obecným cílem iniciativy
EU by bylo podnítit podnikatelskou činnost tím, že se podnikatelům, a
zvláště MSP, umožní snadněji zakládat společnosti
v zahraničí, a to za účelem podpory růstu, tvorby
pracovních míst a inovací v EU. Specifickým cílem by bylo snížit
některé náklady, které jsou obvykle spojeny se zakládáním a fungováním
dceřiných společností v zahraničí. Operačním cílem
by bylo v zájmu snadnějšího zakládání společností
v zahraničí harmonizovat některé relevantní aspekty
vnitrostátních právních předpisů.
Možnosti politiky
Vzhledem
k tomu, že záměrem této iniciativy by bylo řešit překážky,
se kterými se potýkají společnosti, a zejména MSP, podobné překážkám,
jež řešil návrh o SPE z roku 2008, zvažuje i toto posouzení
dopadů podobné možnosti politiky. Hned na začátku ovšem zamítá
všechny varianty, které se jeví jako nerealistické, přímo nesouvisejí se
zakládáním dceřiných společností nebo by vedly
k neopodstatněné diskriminaci mezi společnostmi. Na tomto
základě byla zamítnuta možnost stanovit pravidla použitelná pouze pro MSP,
neboť jejich zavedení by nebylo proveditelné a zbytečně by
omezovalo oblast působnosti iniciativy. Místo toho by bylo cílem stanovit
pravidla, která jsou zvláště vhodná pro MSP a skupiny společností
vlastněné MSP, ale mohou být využita i většími společnostmi.
Kromě toho byla v posouzení dopadů zamítnuta možnost
vytvořit novou evropskou právní formu v úzkém slova smyslu nebo
harmonizovat oblast práva obchodních společností související
s postupem zakládání dceřiných společností jak ve formě
akciových společností, tak ve formě společností
s ručením omezeným. Dále zvažované
možnosti politiky se týkají společností s ručením omezeným
s jediným společníkem, protože jde o formu společnosti, která se
při zakládání dceřiných společností používá
nejčastěji. Navrhovaná harmonizace příslušné oblasti práva obchodních
společností by vyžadovala, aby členské státy do svých vnitrostátních
právních předpisů zavedly ustanovení o vnitrostátní právní formě
společnosti, která by byla stejně právně definována ve všech
členských státech a měla by společnou zkratku SUP (Societas
Unius Personae). Podrobnější možnosti politiky byly zvažovány
ohledně těchto otázek: 1)
zápis do rejstříku, 2)
požadavek na minimální základní kapitál. Byly
přezkoumány různé modely řízení o zápisu do rejstříku,
přičemž byly zváženy možné varianty týkající se konkrétních
aspektů modelu a vzájemné působení těchto aspektů,
např. online zápis do rejstříku (zápis možný pouze online, nebo zápis
možný jak online, tak v papírové formě) a používání šablony pro stanovy
společnosti (povinně při online zápisu). Přezkoumány
byly rovněž různé modely požadavku na minimální základní kapitál,
opět včetně zvážení vzájemného působení různých
aspektů, například požadavek na minimální základní kapitál (stanovení
požadavku na minimální základní kapitál ve výši průměru požadavku na
minimální základní kapitál v zemích EU, nebo ve výši 1 EUR) a
používání nástrojů pro ochranu věřitelů (stanovení
požadavku na minimální základní kapitál ve výši 1 EUR, ale
s dodatečným požadavkem na absolvování rozvahové zkoušky a vydání
prohlášení o solventnosti). 5.
Upřednostňované možnosti a
jejich dopady Zápis
do rejstříku „Scénář
nepřijetí opatření“ by nevedl k dosažení cíle iniciativy EU,
protože by neznamenal snížení nákladů spojených se zakládáním
společností s ručením omezeným s jediným společníkem.
Kromě toho by možné změny vnitrostátních právních předpisů
o obchodních společnostech bez koordinace na úrovni EU nepřinesly
dostatečnou jednotnost či slučitelnost právních
předpisů členských států v této oblasti. Možností,
která by nejlépe dosáhla stanovených cílů, by bylo umožnit online zápis do
rejstříku s jednotnou šablonou stanov společnosti. Ze všech
zvažovaných možností by tato varianta vedla k největšímu snížení
nákladů, přičemž by úspory vycházely jak z přímého
online řízení o zápisu do rejstříku, tak z používání jednotné
šablony pro celou EU společnostmi, které se rozhodnou provést zápis
online. Tato možnost by byla v souladu s ostatními politikami EU.[6]
Zajistila by dostupnost online řízení o zápisu do rejstříku, pro
které by byla k dispozici šablona pro celou EU, aniž by byly členské
státy a společnosti nuceny přijmout je jako jediný způsob zápisu
SUP. Tato možnost by měla největší pozitivní dopad na zakladatele
společností a přitom by neměla významnější negativní dopad
na další zúčastněné strany než ostatní možnosti. Za účelem
odhadnutí rozsahu možných úspor nákladů pro zakladatele společností
s ručením omezeným s jediným společníkem byly
propočítány scénáře s vysokými úsporami a s nízkými
úsporami. Roční úspory nákladů pro zakladatele SUP v EU by se
mohly pohybovat od 21 milionů EUR ve scénáři s nízkými
úsporami do 58 milionů EUR ve scénáři s vysokými
úsporami. Z opatření
navrhovaných v rámci různých možností by největší dopad na
členské státy a další zúčastněné strany mělo zavedení online
řízení o zápisu do rejstříku. Míra dopadu by ovšem byla
v různých členských státech různá – v závislosti na
míře, v jaké je řízení o zápisu do rejstříku na
vnitrostátní úrovni v současnosti digitalizováno, na dostupných
lidských zdrojích a na způsobu, jak se daný členský stát rozhodne
vyhovět standardu, který iniciativa ukládá, protože členským
státům by nebyla uložena žádná konkrétní metoda nebo prostředky pro
dosažení žádoucího cílového stavu. Zůstala by jim též plná odpovědnost
za kvalitu nezbytných kontrol žadatelů a iniciativa by nesnižovala žádné
stávající standardy týkající se těchto kontrol. Tato skutečnost by
měla zmírnit obavy některých skupin zúčastněných stran,
například notářů, že dojde ke snížení úrovně kontroly
v členských státech. Jak tomu již je v mnoha členských
státech, řízení o zápisu do rejstříku by mohlo i nadále podléhat
účinné kontrole, aniž by se zakladatel společnosti musel osobně
dostavit k notáři v členských státech, kde se takovýto
požadavek uplatňuje. Většina členských států by musela jen
upravit své stávající vnitrostátní systémy pro online zápis do rejstříku a
nemusela by vytvářet systémy nové. Pokud jde o jednotnou šablonu stanov,
jediný náklad by vznikl v souvislosti s jejím zpřístupněním
online. Kromě toho by tyto náklady členským státům vznikly pouze
jednorázově, kdežto přínosy pro zakladatele společností by
pokračovaly i v budoucnosti. Požadavek
na minimální základní kapitál „Scénář
nepřijetí opatření“ by nevedl k dosažení cílů iniciativy
EU, protože jak ukazují příklady reforem v Maďarsku, České
republice a na Slovensku[7],
vnitrostátní opatření mohou vést členské státy různým
směrem. Takovéto reformy, přijímané na vnitrostátní úrovni, se navíc
obvykle vztahují k vnitrostátnímu rámci a nebyly by dostatečně
koordinovány v celé EU. Možností,
která by nejlépe dosáhla stanovených cílů, by byl požadavek na minimální
základní kapitál ve výši 1 EUR bez dalších opatření na ochranu
věřitelů. To by vedlo ke snížení nákladů spojených
s plněním požadavku na minimální základní kapitál společností
v řadě členských států, aniž by byly zaváděny
jakékoli vícenáklady. Tato možnost však cílů nedosahuje tak efektivně
a nezajišťuje stejnou míru souladu s ostatními politikami EU jako
možnost, která snižuje požadavek na minimální základní kapitál, ale také
vyžaduje, aby společnosti absolvovaly rozvahovou zkoušku a vydaly
prohlášení o solventnosti. Druhá z uvedených možností by byla rovněž
prospěšná pro společnosti, i když v poněkud menší míře, a
současně by působila v zájmu věřitelů. Dopad
uvedených dvou možností na členské státy – z hlediska zavedení nových
pravidel do vnitrostátních právních systémů – by se významně nelišil.
Upřednostňovaná možnost (požadavek na minimální základní kapitál ve
výši 1 EUR plus požadavek na absolvování rozvahové zkoušky a vydání
prohlášení o solventnosti) by mohla zakladatelům společností
v EU ušetřit 215 milionů až 595 milionů EUR
za rok[8]
(po odečtení nákladů na vydávání prohlášení o solventnosti
v případě plnění ve prospěch společníka) a
zároveň by zaručovala přiměřenou úroveň ochrany
věřitelů. Tato
možnost by měla dopad na ty členské státy, které
v současnosti nemají požadavek na minimální základní kapitál ve výši
1 EUR nebo ve svých vnitrostátních právních předpisech nepoužívají
prohlášení o solventnosti pro regulaci plnění ve prospěch
společníka. Tyto členské státy proto možná tuto iniciativu nebudou
podporovat. Otázka požadavku na minimální základní kapitál ve výši 1 EUR
by se nicméně projednávala v odlišném institucionálním rámci než
návrh o SPE, který byl vzat zpět, a nebyla by spojena s dalšími
citlivými tématy, jako je účast zaměstnanců či
přemisťování sídel společností. Tato skutečnost by spolu se
zavedením silnější ochrany věřitelů, než jaká byla obsažena
v návrhu o SPE, měla zvýšit šanci na dosažení dohody mezi členskými
státy, zejména proto, že právě absence kompenzačních opatření na
ochranu věřitelů je jedním z důvodů, proč
řada členských států není nakloněna snížení požadavku na
minimální základní kapitál. Výměnou za nízký požadavek na minimální
základní kapitál by společnosti před tím, než poskytnou plnění
ve prospěch společníka (např. vyplatí dividendy nebo podíly na
zisku jedinému společníkovi), musely věnovat větší pozornost
zajištění dostatečné úrovně likvidity. Upřednostňovaná
kombinace možností Kombinace
upřednostňovaných možností z výše uvedených oddílů – online
zápis SUP do rejstříku, jednotná šablona stanov pro celou EU, požadavek na
minimální kapitál ve výši 1 EUR a požadavek na absolvování rozvahové
zkoušky a vydání prohlášení o solventnosti – by měla příznivý dopad
na výkon základních práv a zejména by posílila zásadu svobody podnikání,
protože by nabídla další způsob výkonu tohoto práva a poskytla
zakladatelům společností větší možnost volby, pokud jde o
způsob, jakým vykonávají podnikatelskou činnost. Upřednostňované
možnosti by měly rovněž pozitivní hospodářské a sociální
účinky. Jelikož tyto možnosti podporují podnikatelskou činnost,
měly by vést k větší nabídce zboží a služeb pro
spotřebitele, k vytvoření většího počtu nových
pracovních míst a ke vzniku systému ochrany věřitelů, který by
lépe odpovídal dnešnímu podnikatelskému prostředí. Vzhledem k tomu,
že by upřednostňované možnosti neměly žádný vliv na otázku
přemisťování sídel společností či účasti
zaměstnanců, nebylo by nutné zavádět opatření pro
minimalizaci možného obcházení použitelných sociálních a dalších práv, protože
opatření proti zneužívání jsou v případě potřeby
stanovena ve vnitrostátních právních předpisech. Kombinace
upřednostňovaných možností by mohla vést k úsporám pro
zakladatele společností v EU ve výši 236 milionů až
653 milionů EUR za rok. Relativní podíly na těchto
úsporách připadající na zahraniční a domácí zakladatele lze
obtížně předpovědět, ale celkové úspory by měly
zvláště MSP umožnit, aby ve větší míře využívaly příležitostí
k přeshraničnímu podnikání. I když by společnosti
v členských státech svého působení musely nadále dodržovat
právní předpisy v jiných oblastech, než je právo obchodních
společností, zjednodušení regulačního prostředí ve vztahu
k různým otázkám, které řeší upřednostňované možnosti
politiky, by mělo pro podnikání vytvořit příznivější
podmínky, než jaké existují nyní. 6.
Sledování a hodnocení Evropská komise by
posoudila dosažený pokrok s ohledem na stanovené cíle. Sledování by se
nejprve zaměřilo na provedení návrhu. Poté by byly shromažďovány
konkrétnější informace o jeho účincích, např.
prostřednictvím sledování počtu zakládaných společností jedné
osoby (včetně SUP), trendů v jejich přeshraničních
činnostech, jejich zřizovacích a provozních nákladů a dostupnosti
online zápisu do rejstříku. Následné hodnocení by obsahovalo přezkum
způsobů, jakými byl návrh proveden ve vnitrostátních právních
předpisech, i účinku, který měl na obvyklé náklady na založení a
provoz společnosti v zahraničí, a informovalo by o
případných dosud nevyřešených praktických problémech. [1] Dceřiné
společnosti mají samostatnou právní subjektivitu a řídí se pravidly
země zápisu do rejstříku. Zákazníkům tudíž nabízejí značku
a pověst mateřské společnosti, ale současně i
bezpečí dané tím, že jednají se společností, která má právní
postavení nikoli zahraniční, nýbrž domácí společnosti. [2] Např. požadavky na
minimální základní kapitál, náklady na zápis do rejstříku či
notářské poplatky. [3] Např. rozdíly ve stanovách, v organizaci a struktuře společností
nebo v požadavcích na podávání zpráv. [4] Zpětvzetí návrhu o SPE je zmíněno v příloze
sdělení „Program pro účelnost a účinnost právních
předpisů (REFIT): výsledky a další kroky“, COM(2013) 685,
2.10.2013. [5] COM(2012) 740. [6] V rámci kterékoli
ze zvažovaných možností by bylo možné cílů dosáhnout pouze
s určitými dodatečnými výdaji pro členské státy, jejichž
výše by závisela na tom, jaký systém zápisu do rejstříku se
v současnosti na vnitrostátní úrovni používá. Varianty
umožňující provést zápis jak online, tak v papírové formě by
odpovídaly Digitální agendě EU, protože zavádějí možnost – a nikoli
nutnost – zapsat společnost do rejstříku online. [7] Viz úplné znění posouzení dopadů. [8] Viz výpočty v příloze posouzení dopadů.