19.8.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 271/36

Zpravodaj

pan Bihary (HU/SES), člen zastupitelstva hlavního města Budapešti

Odkaz

1.

považuje za naprosto nepřijatelné, že v našich územních celcích v roce 2014 stále žijí na ulicích lidé, jejichž zdraví a život jsou ohroženy. Pro Evropskou unii je nedůstojné, aby téměř 3 miliony bezdomovců přežívaly pouze s pomocí systémů sociálního zabezpečení, či dokonce v četných případech mimo tyto systémy, nebo jimi nebyly dostatečně chráněny;

2.

konstatuje, že bezdomovectví je extrémní formou chudoby a sociálního vyloučení (1) a že porušuje lidskou důstojnost a lidská práva, protože bydlení patří mezi základní lidské potřeby;

3.

v této souvislosti znovu opakuje (2) svou výzvu k vytvoření rámce evropské politiky sociálního bydlení s cílem:

4.

uznává, že ačkoli mají členské státy EU nejvyspělejší systémy sociální ochrany na světě, bezdomovectví vzrostlo prakticky ve všech členských státech. Důvody souvisejí s několika faktory, jako je dopad hospodářské krize, společenské změny, diskriminace menšin nebo špatně regulovaná problematika přistěhovalectví. Některé členské státy zároveň trpí nedostatkem sociálního a finančně dostupného bydlení;

5.

zdůrazňuje, že investice určené na potírání bezdomovectví mají vysokou míru návratnosti, protože přispívají k dlouhodobému a udržitelnému snížení sociálních výdajů směřujících na zmírňování jeho projevů;

6.

vyzdvihuje to, že určitá opatření je potřeba přijmout i na úrovni EU, aby se řešil problém chudých a zranitelných občanů EU, kteří při pohybu v rámci Unie překračují státní hranice. Sociální mobilita přispívá k problému bezdomovectví přesahujícímu hranice, který nelze vyřešit na státní, regionální ani místní úrovni, ani omezením mobility občanů EU;

7.

poukazuje na to, že přímou odpovědnost za řešení otázky bezdomovectví nesou členské státy a obzvláště místní a regionální orgány, avšak při vypracovávání politik, při zavádění spolupráce na evropské úrovni a při šíření osvědčených postupů by se měla za respektování zásady subsidiarity posílit úloha Evropské komise. EU by měla vyvíjet větší úsilí o to, aby činnosti členských států a místních orgánů doplnila a podpořila prostřednictvím Evropské platformy pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení (3);

8.

upozorňuje, že každý členský stát by měl mít svou národní strategii v oblasti bezdomovectví, případně doplněnou regionálními strategiemi, která by jasně rozdělila kompetence v souvislosti se sběrem údajů o tomto jevu, monitorováním a prováděním strategie. Proto členské státy vyzývá, aby vypracovaly globální strategie pro oblast bezdomovectví, jež by měly obsahovat vymezení vnitrostátních služeb, které budou příslušné pro tuto problematiku, ale zároveň definovaly jasné a transparentní cíle, které pro ně budou ve vztahu k EU závazné, a předložily modely hodnocení umožňující transparentní posouzení výsledků strategie každého jednotlivého státu EU;

9.

zdůrazňuje, že tyto globální strategie pro oblast bezdomovectví musejí definovat i úlohu místních a regionálních orgánů a občanské společnosti a musejí v duchu řádné správy jasně stanovit rozdělení úkolů a přidělení zdrojů mezi jednotlivé úrovně veřejné správy;

10.

upozorňuje na situaci některých členských států EU, které zažívají potíže s prováděním svých strategií v oblasti bezdomovectví, protože nemají v praxi fungující víceúrovňovou správu;

11.

vítá dřívější i nejnovější usnesení Evropského parlamentu ke strategii EU v oblasti bezdomovectví (4) a naléhavě žádá členské státy, aby pokročily k dosažení cíle spočívajícího v odstranění bezdomovectví v ulicích do roku 2015;

12.

připomíná, že příčiny a rozsah bezdomovectví jsou v různých členských státech odlišné, a dokonce se liší i v jednotlivých regionech. Z toho důvodu je při tvorbě strategií pro odstranění tohoto jevu nutné zapojení místních a regionálních orgánů. Výběr vhodných nástrojů musí vycházet z příčin bezdomovectví. Znalosti v této oblasti mohou získat místní orgány, které se bezprostředně s tímto jevem setkávají;

13.

vítá v této souvislosti činnost, kterou provádí síť HABITACT pro boj proti bezdomovectví (www.habitact.eu), jež je sítí místních a regionálních orgánů, které jsou prostřednictvím integrovaných strategií v oblasti bezdomovectví hnací silou sociálních inovací v těchto otázkách;

14.

souhlasí s výzvou Evropského parlamentu směřovanou Evropské komisi, aby zřídila odbornou skupinu na vysoké úrovni, která by podpořila přípravu a další rozvoj strategie EU v oblasti bezdomovectví. Zdůrazňuje, že je důležité, aby byli v této odborné skupině zastoupeni i představitelé místních a regionálních orgánů;

15.

konstatuje, že Evropská komise vydala interní pracovní dokument (5), jenž slouží jako vodítko v úsilí o potírání bezdomovectví, avšak vyslovuje politování nad nízkou mírou evropských ambicí v tomto textu. Je přece zapotřebí taková evropská strategie, která nabídne soubor nástrojů, které budou moci místní a regionální orgány a nevládní organizace a jejich dobrovolníci efektivně využívat v praxi, a která umožní výměnu a šíření osvědčených postupů a také právní opatření proti kriminalizaci bezdomovectví a k důraznému potlačování zavrženíhodného jednání spočívajícího v nepřátelství k těmto osobám, násilí na nich páchaném či jejich pronásledování;

16.

zdůrazňuje, že chudoba a bezdomovectví nejsou zločin, a proto kriminalizace bezdomovců, stejně jako přijímání a uplatňování sociálně necitlivých a lidská práva porušujících místních předpisů, k nimž dochází v některých členských státech, je v rozporu se zásadou rovného zacházení a s lidskou důstojností;

17.

žádá, aby se na místní, regionální, vnitrostátní i celoevropské úrovni dostalo většího uznání a výraznější podpory úsilí, jež ve prospěch této skupiny obyvatelstva, která je zranitelná a málo schopná prosazovat svá práva, vyvíjejí organizace na ochranu občanských práv a svobod;

18.

doufá, že v žádném členském státě (ať již v rozporu se zákonem, či změnou zákona v tomto smyslu) nejsou osoby vystaveny policejnímu stíhání jenom proto, že jde o bezdomovce;

19.

podporuje činnost organizací občanské společnosti a jejich sdružení a zastřešujících organizací na evropské úrovni, které pracují v členských státech a pomáhají bezdomovcům, jejich činnost na zvyšování povědomí bezdomovců o jejich právech a také jejich snahu o to, aby se rozvinulo společenské povědomí a společnost otevřené všem, kde by většina vnímala existenci bezdomovectví empaticky a byla by nakloněna opatřením nutným k jeho odstranění, zejména vyčlenění veřejných prostředků na tento účel;

20.

vyzývá členské státy a předsednictví EU, aby příslušní ministři pravidelně zařazovali problematiku bezdomovectví na program svých jednání u kulatého stolu. Výbor vyzdvihuje také to, že těchto setkání by se měli účastnit i zástupci místních a regionálních orgánů. Dále žádá Evropskou komisi, aby tato setkání podpořila prakticky i finančně;

21.

poukazuje na to, že je důležité, aby se při vypracovávání evropské strategie pro oblast bezdomovectví upřednostnil přístup, jehož středobodem je bydlení („housing-led“), nebo podle nějž je prvořadý přístup k bydlení („housing first“), a aby se věnovala zvláštní pozornost přeshraničnímu bezdomovectví a také bezdomovectví nezletilých a žen, které vyžaduje zvláštní zacházení;

22.

zdůrazňuje, že řešení problému bezdomovectví má spojitost s regionálním rozvojem a finančními nástroji EU (např. ESF a EFRR) (6) stejně jako se sociálním začleňováním a lidskými právy; hluboce pak souvisí s cílem strategie Evropa 2020 zbavit 20 milionů lidí chudoby (7);

23.

upozorňuje regiony členských států, které jsou obzvláště postiženy bezdomovectvím, že mohou při vypracovávání svých operačních programů využít finanční prostředky z Fondu evropské pomoci nejchudším osobám a z dalších fondů, jako je např. Evropský sociální fond (ESF), a zlepšit tak situaci bezdomovců. Vyzývá je, aby podporovaly jejich sociální začlenění a jejich zařazení na trh práce;

24.

vyzdvihuje význam prevence na místní a regionální úrovni, aby se tak díky včasnému rozpoznání rizika bezdomovectví mohla ohroženým osobám zajistit jim přizpůsobená pomoc, a zabránilo se tak jejich vystěhování z domova, a aby se mohla osobám, které již bezdomovci jsou, nabídnout okamžitá pomoc. K tomu by bylo vhodné stanovit strukturální opatření v oblastech, jež spoluvytvářejí blahobyt, jako je bydlení, zaměstnání, vzdělání, rodina a související politiky;

25.

upozorňuje na to, že abychom zabránili prudkému zhoršení kvality života a tedy zdravotního stavu těch, kteří se nedávno stali bezdomovci, je nezbytná celostní péče spolu s posílenou spoluprací mezi sociálními a zdravotními systémy, a to v prvé řadě v případech těch lidí, kteří těchto služeb již dříve využili;

26.

upozorňuje na to, že péče o bezdomovce musí začínat na ulici, neboť odhalování a léčba duševních chorob, kterými mohou trpět, či užívání návykových látek nemůže počkat, až se vyřeší jejich bytový problém;

27.

upozorňuje také na to, že je důležitá náležitá podpora – jako například poskytování ubytovacích zařízení –, protože to může pomoci předcházet bezdomovectví;

28.

zdůrazňuje, že subjekty, jichž se týká boj proti bezdomovectví, potřebují za účelem účinného provádění své činnosti odpovídající finanční prostředky a podporu jak na úrovni členských států, tak na úrovni Evropské unie k tomu, aby mohly přijímat účinná opatření za účelem mobilizace služeb zaměstnanosti, iniciovat vzdělávání bezdomovců a pobízet je k hledání zaměstnání a pomáhat jim při udržení zaměstnání;

29.

za obzvláště účinné – třebaže nepřímé – nástroje k řešení situací bezdomovectví považuje odbornou přípravu, rekvalifikaci a vzdělávání dospělých, tzn. celoživotní vzdělávání. Odpovídajícím způsobem strukturované vzdělání, které může vést ke skutečnému zaměstnání, je dobrou investicí pro jednotlivce i pro společnost, a může bezdomovcům pomoci se z této tíživé životní situace dlouhodobě dostat. Vzdělání je často nezbytným základním požadavkem, ale je klíčové, aby lidé sami byli motivováni podnikat dlouhodobá a proaktivní opatření a zapojili se jako aktivní účastníci společnosti. Zároveň vyžaduje spolupráci a aktivní účast ze strany dotyčných osob na zlepšování vlastní situace;

30.

vyzdvihuje, že je důležité dbát na to, aby nouzové nebo dočasné bydlení, které spravují místní orgány, charitativní organizace, církevní organizace a organizace občanské společnosti, bylo dostatečně kvalitní, aby bylo dostupné v každé obci – či přinejmenším regionu – a aby odpovídalo potřebám jeho uživatelů. Mělo by se proto usilovat v prvé řadě o zavádění řešení, která jsou zaměřena na bydlení, jako je např. projekt „housing first“;

31.

poukazuje na to, že pro bezdomovce a osoby s nízkými příjmy je zásadní mít zaručený přístup ke stálému, v daném místě dostupnému a finančně přístupnému bydlení. To je však možné pouze za podmínky, že se podařilo navázat odpovídající partnerství mezi všemi zainteresovanými stranami v souladu s místními podmínkami;

32.

podporuje další cílené snahy o potírání bezdomovectví na úrovni EU v rámci různých relevantních odvětvových politik a obzvláště v oblasti hospodářství, financí, sociálního zabezpečení, regionálního rozvoje, zdravotnictví, lidských práv, mládeže, rovnosti žen a mužů a přistěhovalectví a integrace;

33.

podporuje začlenění problematiky bezdomovectví do procesu provádění strategie Evropa 2020, které by mohlo případně mít podobu doporučení jednotlivým zemím, která by doplnila jejich úsilí, a to především v těch zemích, kde musí naléhavě dojít k pokroku v těchto otázkách;

34.

vyzývá Komisi, aby společně s doporučeními pro jednotlivé země pobídla členské státy k tomu, aby ve svém úsilí pokračovaly a aby problém bezdomovectví zařadily do svých národních programů reforem;

35.

zdůrazňuje, že je nutné bez stigmatizace bezdomovců shromáždit úplné a srovnatelné údaje o bezdomovectví, které by měly být diferencované podle příčin bezdomovectví, intenzity tohoto jevu a regionálně členěné alespoň na úrovni NUTS 2. Taková databáze by umožnila zvýšit účinnost rozvojových politik a nakonec problém bezdomovectví úplně odstranit;

36.

vzhledem k tomu, že pro snižování bezdomovectví je zásadní činnost na místní a regionální úrovni, zastává názor, že EU by měla přezkoumat celkovou efektivitu a stanovit případy, v nichž by k řešení bezdomovectví stálo za to využít kromě Evropského sociálního fondu a Evropského fondu pro regionální rozvoj další zdroje financí (např. PROGRESS, program pro sociální změny a inovace – PSCI, JESSICA, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova, LEADER, program pomoci nejchudším osobám);

37.

vybízí členské státy, aby v zájmu zlepšení situace bezdomovců využívaly odpovídající evropské fondy a propojily pracovní začlenění se začleněním sociálním;

38.

je důležité podpořit dobrovolnictví ve smyslu poskytování služeb bezdomovcům, umožnit jim účast na řešení sociálních problémů a zvyšovat obecné povědomí o problémech této části obyvatelstva a celkově je začlenit do procesů sociálního začleňování;

39.

je nutné posílit mechanismy účasti uzpůsobené charakteru bezdomovectví a umožňující účinné zapojení bezdomovců, v rámci nichž by se upřednostňovalo společné rozhodování všech zúčastněných aktérů a v konečném důsledku zlepšila kvalita péče tím, že bezdomovci budou hrát hlavní roli v procesu svého sociálního začlenění.