28.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 32/1

Hlavní zpravodaj:

Brendan BURNS

Spoluzpravodaj:

Pavel TRANTINA

1.1.

EHSV připouští, že EU nemá žádnou přímou pravomoc v oblasti vzdělávání nebo odborné přípravy a že se vzdělávací systémy mezi členskými státy liší, přeje si však poukázat na společný evropský problém týkající se poskytování dalšího (odborného) vzdělávání a přípravy (CVET) ve venkovských a odlehlých oblastech celé Evropy, kterým je nutné se zabývat na evropské, celostátní a regionální úrovni.

1.2.

Je zapotřebí nového celoevropského programu, který by podpořil evropské instituce a vlády členských států a také podniky, odborové svazy a další organizace občanské společnosti, aby zlepšily spolupráci s cílem zpřístupnit CVET zaměstnancům zapojeným do odborné přípravy a jejich zaměstnavatelům. K tomu by mělo dojít v blízkosti místa zaměstnání a v prostředí s ním slučitelným. Příslušné orgány by měly tuto spolupráci prosazovat a podporovat a dbát na zabezpečení odpovídající finanční podpory.

1.3.

Společnost a veřejné orgány musí uznat, že mikropodniky a malé podniky nejsou menšími verzemi velkých společností. Tento předpoklad se ukázal jako nesprávný a je jedním z hlavních důvodů, proč existuje „nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi“ ve vzdělávání a pracovních příležitostech.

1.4.

Na základě prakticky doložených úkolů, které mikropodniky a malé podniky skutečně provádějí, se požaduje vypracování nových CVET a odborných kvalifikací pro tyto podniky.

1.5.

Odborná příprava pro venkovské podniky musí být poskytována místně za využití IKT a dalších širokopásmových distribučních mechanismů. Za tímto účelem by všeobecný přístup k vysokorychlostnímu mobilnímu a pozemnímu širokopásmovému připojení ve venkovských a odlehlých oblastech měl být považován za „nutnou infrastrukturu“. Právní předpisy EU v oblasti hospodářské soutěže by tedy neměly mít možnost bránit vládám jednotlivých zemí nebo regionů v rozvoji rychlého širokopásmového připojení ve venkovských oblastech.

1.6.

Vlády jednotlivých států a místní samosprávy musí připustit, že investování do rozvoje mikropodniků, rodinných a malých podniků ve venkovských a odlehlých oblastech je dobrou dlouhodobou investicí, která pomůže zastavit migraci, snížit tlak na služby ve městech, obnovit hospodářskou udržitelnost místních komunit a zachovat venkovské prostředí.

1.7.

Dlouhodobá finanční podpora místních skupin vládami jednotlivých států nebo regionálními samosprávami pomůže koordinovat proces určování a uspokojování místních potřeb. Tato podpora také pomůže zapojit komunity přímo do řešení problémů vylidňování venkova, zatímco finanční podpora ze strukturálních fondů, zejména Evropského sociálního fondu, by měla umožnit poskytování dalšího odborného vzdělávání, které odpovídá potřebám jeho účastníků.

2.1.

Účelem tohoto stanoviska je zdůraznit, že je potřeba vytvořit lepší systém pro další vzdělávání a přípravu (CVET) a soustavný profesní rozvoj ve venkovských oblastech, zejména v horských a ostrovních oblastech.

2.2.

Podle definice Cedefop (1) znamená CVET „vzdělávání nebo přípravu následující po počátečním vzdělávání a přípravě nebo po zahájení pracovního života s cílem pomoci jedincům zlepšit nebo aktualizovat jejich znalosti nebo dovednosti, získat nové dovednosti pro kariérní posun nebo rekvalifikaci či prohlubovat jejich osobní či profesní rozvoj. Další vzdělávání a příprava jsou součástí celoživotního učení a mohou zahrnovat jakýkoli druh vzdělávání (všeobecné, specializované nebo odborné, formální nebo neformální, atd.). Jsou zásadní pro zaměstnatelnost osob.“

2.3.

Problémy spojené s CVET ve venkovských a odlehlých oblastech byly popsány v řadě stanovisek EHSV (2) k zemědělství a na veřejných schůzích. Toto stanovisko se snaží podat přehled situace a navrhnout odpovědi na některé klíčové otázky.

2.4.

Venkovské horské a ostrovní oblasti se v rámci EU značně liší. Vedle nesmírně prosperujících regionů s nízkou nezaměstnaností a stabilním růstem existují regiony, v nichž přibývá hospodářských problémů, emigrace a stárnoucího obyvatelstva. Kromě toho nejsou možnosti přístupu k odbornému vzdělávání a přípravě vždy dostupné v rozumné vzdálenosti.

2.5.

V souvislosti se zlepšením životní úrovně ve městech migruje mnoho mladých lidí z venkovských horských a ostrovních oblastí, což vytváří sestupnou hospodářskou a sociální spirálu, která postupně nabírá na obrátkách s tím, jak migrují další lidé. Úbytek obyvatelstva snižuje množství peněz v oběhu v dané komunitě, což následně ovlivňuje životaschopnost místních podniků, obchodů a dopravních spojů. Tento proces je dále znásoben možnou ztrátou lékařských služeb, bank, škol a dalších zařízení.

2.6.

Venkovské horské a ostrovní oblasti Evropy nám zajišťují velkou část lokálních potravin a surovin. Jsou také místem, kde mohou lidé relaxovat, odpočívat, sportovat a provozovat další aktivity, ale bez kompetentních a dobře vyškolených lokálních zaměstnanců, kteří provozují zemědělské podniky, lesy, lomy, hotely, umělecké a řemeslné podniky, řada těchto zařízení zanikne.

2.7.

Klíčovou otázkou je schopnost podniků působit v těchto obtížných lokalitách a zaměstnavatelé k tomu potřebují kompetentní a dobře vyškolený personál. Musí probíhat úzká spolupráce se zaměstnavateli, místními školami, technickými vysokými školami a univerzitami.

2.8.

Úroveň, na níž se navazuje a rozvíjí spolupráce mezi školicími středisky a podniky, jsou regiony. Veřejné orgány na všech úrovních musí náležitě a specificky zvážit zavádění a rozvoj CVET ve venkovských a okrajových oblastech a oblastech s nízkou hustotou zalidnění (což by zahrnovalo dostatečné investice), ale rovněž poskytovat podporu, impuls a pomoc místním iniciativám, které podporují spolupráci mezi školicími středisky a podniky.

2.9.

Jak již EHSV několikrát zdůraznil, je nutné zavést služby poskytující individuální poradenství a vedení ve věcech pracovní kariéry (3).

2.10.

Přístup k CVET je zásadní pro rozvoj samostatné výdělečné činnosti a kvalifikované pracovní síly. Většina zařízení odborné přípravy je bohužel umístěna v hustě osídlených oblastech, což znevýhodňuje osoby z venkovských horských a ostrovních oblastí, které se účastní odborné přípravy, protože musí přijíždět zdaleka, aby se do těchto středisek dostali. Většinou to bude znamenat dodatečné náklady a značné nesnáze, zejména pokud se budou účastnit krátkých nebo jednodenních kursů.

2.11.

Přivedení odborné přípravy do venkovských horských a ostrovních oblastí je problém, který byl uznán v různých zemích EU. Programy na řešení tohoto problému bohužel často vychází především z „městských řešení“, která nejsou pro venkovské horské a ostrovní oblasti relevantní.

2.12.

Vzdělávací systémy se v Evropě mezi členskými státy natolik liší (některé jsou uspořádány centrálně, jiné na federální úrovni s odpovědností ležící na regionech), že je obtížné představit si „evropské řešení“. Přestože se řešení mohou různit, má stále význam určit společné problémy a snažit se nalézt společná řešení, a umožnit tak vzájemné učení se z osvědčených postupů. EHSV zdůrazňuje, že za mimořádně osvědčený postup považuje duální vzdělávací systém se společnou odpovědností škol a podniků, v nichž probíhá učňovská příprava, a se zapojením sociálních partnerů.

2.13.

Venkovská CVET může nabídnout specializovanou přípravu v určitých oblastech, které přímo souvisí s venkovskými ekonomickými činnostmi a jejich přirozenými rysy (jedná se o rybolov, lesnictví, životní prostředí, zemědělství atd.). Tato specializovaná příprava by měla odpovídat normám kvality, které jsou vyžadovány k tomu, aby se specializované programy staly nástrojem přilákání studentů, umožnily svým absolventům získat příslušnou kvalifikaci, a přispěly tak k místnímu socioekonomickému oživení.

3.1.

Vzdělávací instituce poskytující odbornou přípravu ne vždy rozumí zaměstnanosti v mikropodnicích a malých podnicích. Většina kursů CVET byla vypracována tak, aby odpovídala potřebám středních a větších podniků, jež jsou zorganizovány do různých oddělení a které přijímají zaměstnance, aby se naučili specifický pracovní úkon. Tento druh práce v průmyslové hromadné výrobě spočívá v tom, že každý vykonává přesně vymezené úkoly a provádí úkony, které lze snadno ohodnotit, a kde je každá kvalifikace spojena s konkrétním pracovním úkonem.

3.2.

Naproti tomu většina mikropodniků a malých podniků potřebuje, aby zaměstnanci měli mnoho dovedností a byli flexibilní. Místo aby byli zaměstnanci zaměstnáni s cílem vykonávat jeden specifický pracovní úkon, pracují v malých týmech, které společně provádějí všechny úkoly, jež jsou nezbytné pro provoz podniku. Pracovníci v těchto podnicích proto musí plnit úkoly, jež by ve větších podnicích vykonávali zaměstnanci s několika různými pracovními zařazeními.

3.3.

Na město orientované vzdělávací instituce tento způsob provádění činnosti nechápou. Poznání tohoto problému by pedagogům pomohlo pochopit, jak mikropodniky a malé podniky fungují a proč nejsou současná odborná příprava a současné kvalifikace zaměřené na pracovní úkony vhodné pro způsob, jakým mikropodniky a malé podniky fungují. Pomohlo by to rovněž malým podnikům vyvinout a podporovat interní vzdělávání a přípravu vycházející z jejich činnosti.

3.4.

Mnoho mikropodniků a malých podniků zároveň plní odlišné požadavky zákazníků, což často vyžaduje jednorázová inovativní řešení. Například malý strojní podnik bude potřebovat praktické dovednosti pro opravu a opětovné použití. To se liší od většiny velkých podniků, které neprovádějí opravy, ale odstraňují a znovu seřizují nové součásti a ty pokažené zasílají zpět výrobci. Tento jednoduchý příklad vysvětluje, proč zaměstnanci v malých podnicích potřebují další dovednosti, které ve větších podnicích nejsou zapotřebí. Proto existuje nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi a mnoho evropských mikropodniků a malých podniků odmítá stávající odborné vzdělávání a přípravu a odborné kvalifikace, které byly pro jejich odvětví vypracovány.

3.5.

Podobné procesní a dovedností se týkající problémy uvedly i mikropodniky a malé a střední podniky ve strojírenství, architektuře, zemědělství, stavebnictví, lesnictví a řadě dalších oblastí.

3.6.

S problémy s potýkají také rodinné podniky, v nichž jsou synové a dcery často katalyzátorem změn a jsou zároveň učni a potenciálními manažery. V rodinných podnicích začíná odborná příprava synů a dcer mnohem dříve než u zaměstnanců velkého podniku.

4.1.

Odborná příprava nových i stávajících zaměstnanců je problémem zejména tehdy, když navštěvují technická školicí střediska daleko od místa výkonu zaměstnání. Pokud je doba cesty příliš dlouhá, bude mnoho zaměstnavatelů z mikropodniků a malých podniků považovat školení zaměstnanců za ztrátu času.

4.2.

Mikropodniky a malé podniky uznávají, že celoživotní učení a potvrzování dovedností a kvalifikací získaných prostřednictvím neformálního a informálního učení (4) pomáhají pracovníkům a podnikům při rozvoji a zavádění více technologií. Značná část vzdělávacích materiálů pro celoživotní učení je k dispozici na internetu prostřednictvím přístupu k odvětvovým školicím videonahrávkám, příručkám, online ukázkám, elektronickým učebním kursům a jiným podobným internetovým programům distančního vzdělávání. Přístup k těmto vzdělávacím programům je bohužel často problematický ve venkovských horských a ostrovních oblastech kvůli velmi pomalé rychlosti širokopásmového připojení (mezi 0,4 Mb/s a 1,5 Mb/s) (5).

4.3.

Vzdálenost od školicích středisek se může stát méně důležitou, pokud je kvalita kursů vysoká a pokud je zařízena doprava a cestovní výdaje jsou hrazeny, neřeší to však hlavní problémy, jimž čelí většina osob zapojených do odborné přípravy ve venkovských horských a ostrovních oblastech.

5.1.

CVET je potřeba zvážit jako specifický faktor hospodářského a sociálního rozvoje (strategie Evropa 2020). Je to také prvek, který přispívá k územní a sociální soudržnosti v Evropské unii.

5.2.

Poskytování náležité odborné přípravy by bylo pro venkovské horské a ostrovní komunity snadnější, kdyby byla místní zařízení k dispozici pro využití ve veřejném zájmu. Vládní orgány by se měly zaměřit na odstranění překážek, které brání místním iniciativám plnícím stanovené cíle CVET. K nalezení konstruktivních řešení by přispěla užší spolupráce a větší porozumění problémům místních orgánů i iniciátorů projektů, včetně organizací občanské společnosti.

5.3.

Jednotlivé vlády by mohly využít příležitosti decentralizovat služby do venkovských oblastí, a tak vytvořit výhody pro místní komunity (6).

5.4.

Na slyšení k tématu „Odborný rozvoj a příprava ve venkovských oblastech“ (7) bylo v několika prezentacích opakovaně zdůrazněno, že je důležité, aby jednotlivé komunity převzaly kontrolu nad svými problémy a nalezly vlastní konkrétní řešení. Tato fakta také vyvolala další související otázky a jasně ukázala, že zlepšení CVET musí být součástí mnohem širšího plánu, který bude současně řešit souběh problémů jednotlivých komunit.

5.5.

Spolupráce mezi všemi zúčastněnými stranami je nezbytná. Má-li se odborná příprava přivést do těchto komunit, je potřeba zapojit všechny místní podniky, školy, učitelský sbor, studenty a jejich rodiny, nezaměstnané, zaměstnance, organizace občanské společnosti a dobrovolníky a také dlouhodobé potřeby dané komunity. Zejména bylo označeno za zásadní, aby se posílilo postavení místních občanů a aby se někteří z nich stali „hybnou silou“ změny, aby byly komunity v takovém postavení, že budou moci vypracovat svá „vlastní“ řešení.

5.6.

Za problém, který je třeba řešit, byla označena také potřeba politické vůle na místní, regionální a celostátní úrovni státní správy s cílem zajistit, aby tyto komunity získaly dlouhodobou finanční podporu a podporu v oblasti infrastruktury.

5.7.

Za důležitý prostředek rozvoje odborného vzdělávání a přípravy byla označena komunikace prostřednictvím mobilního a pozemního širokopásmového připojení, a to zejména pro rozvoj dovedností v oblasti informačních a komunikačních technologií, které se stávají nezbytností na pracovišti i v domácnosti. K používání zařízení a přístupu ke službám jsou zapotřebí digitální znalosti a dovednosti. Tyto dovednosti jsou nyní stěžejní součástí hospodářského a sociálního života každého jednotlivce, a proto by se jimi měly zabývat všechny stupně a formy vzdělávání od základního až po vzdělávání dospělých (8). Politiky musí také zohlednit charakteristiky místního obyvatelstva, pokud jde o věk, dosažené vzdělání a úroveň příjmů. Venkovská CVET může také využívat otevřené a distanční vzdělávání (e-learning/open learning) jako doplněk prezenčního vzdělávání u určitých témat nebo aktivit odborné přípravy, pro něž musí být dostupné technologie a připojení.

5.8.

Všeobecný přístup k vysokorychlostnímu širokopásmovému připojení je proto při podpoře sociální a územní soudržnosti rozhodující. Plány rozšířit využívání strukturálních fondů a fondů rozvoje venkova k podpoře zavádění komerčně životaschopné širokopásmové infrastruktury jsou tedy vítané. Je však také nezbytné, aby prospěch z těchto investic směřoval k veřejnosti v podobě poskytování vysoce kvalitních služeb (např. lékařských služeb, přístupu k místní samosprávě atd.) a podstatného snížení nákladů pro všechny konečné uživatele. Pro rozvoj všeobecného přístupu k vysokorychlostnímu širokopásmovém připojení v malých městech a vesnicích jsou také důležité veřejné prostory nabízející bezplatné připojení prostřednictvím Wi-Fi.

5.9.

Připouští se, že poskytování dovedností potřebných k životu a práci ve venkovských horských a ostrovních oblastech je složitou záležitostí, která vyžaduje integrovaný přístup řízený každou místní komunitou, jak naznačuje Volonteurope prostřednictvím své kampaně týkající se venkovské izolovanosti občanů v Evropě (9). Podniky a místní orgány by měly mít možnost využít k financování CVET odpovídající podporu z Evropského sociálního fondu. Je třeba zjednodušit podmínky k jejímu získání. Je také nezbytné, aby finanční podpora nebyla postavena na čistě komerčním základě. Zásadní význam má přístup k finančním prostředkům, které jsou k dispozici například v rámci iniciativy LEADER a CLLD (programy komunitně vedeného místního rozvoje). Poskytnutím trvalého rámce fungování, financování, zapojení a pomoci se tak usnadní úloha místních akčních skupin, komunitních organizací a občanské společnosti.

5.10.

Evropa má sítě místních a regionálních orgánů, které jsou oddány spolupráci v oblasti odborné přípravy a celoživotního učení. Konkrétně se jedná o Nadaci evropských regionů pro výzkum, vzdělávání a odbornou přípravu (FREREF) a Evropské sdružení regionálních a místních orgánů pro celoživotní učení (EARLALL). Tyto evropské sítě by se měly rovněž zabývat další odbornou přípravou, zejména s důrazem na venkovské oblasti, jelikož oblasti spolupráce a partnerství mezi dotčenými sektory (tj. mezi místními a regionálními orgány, podniky a sociálními partnery, občanskou společností a středisky pro zaměstnanost, odbornou přípravu a profesní poradenství atp.) lze vytvářet především na regionální úrovni.

5.11.

Organizace občanské společnosti by měly být podporovány, aby sdílely příklady osvědčených postupů a inovativních přístupů zabývajících se izolací venkova. Jejich zástupci by měli mít možnost aktivně se zapojit do řídicí struktury evropských fondů, které mají vliv na rozvoj venkova (EZFRV, ESI fondy), účastnit se reálně přípravy programů a dohledu monitorovacích výborů na vnitrostátní úrovni a zapojit místní skupiny a zranitelné skupiny do přípravy a provádění projektů. V oblasti nestátních zařízení odborné přípravy je vynikajícím příkladem hnutí škol pro další vzdělávání dospělých Grundtvig (10), odstartované v 19. století v Dánsku, jež se od té doby se velmi úspěšně rozšířilo do dalších zemí. Zároveň by zástupci organizací občanské společnosti měli informovat Evropskou komisi o špatných postupech členských států, aby se zajistilo, že vlády splní svoji povinnost konzultovat a zapojovat různé zúčastněné strany (zejména na místní úrovni) do přípravy, provádění a hodnocení evropských programů.

5.12.

EHSV požaduje, aby záruky EU pro mladé lidi byly využívány k podpoře vzdělávání a odborné přípravy mladé generace ve venkovských oblastech. Dotace EU by měly být zaměřeny zejména na to, jak by bylo možné posílit přenos úspěšných a inovativních zkušeností a jak by bylo možné tyto zkušenosti uvést do praxe.

6.1.

Toto stanovisko se ukázalo být nesmírně složitou záležitostí. Bylo by možné se mnohem důkladněji zabývat širokou škálou souvisejících problémů, jako je doprava, bydlení na venkově, lékařské a sociální služby, podpora venkovských podniků prostřednictvím daňových pobídek, rozvoj cestovního ruchu a mnoha dalšími tématy, o nichž se při našich diskusích a během slyšení mluvilo.

6.2.

Uznáváme však, že těmito všemi otázkami se nelze zabývat v jednom stanovisku. Chtěli bychom nicméně doporučit, aby se staly tématem budoucích stanovisek.

6.3.

Je potřeba provést hlubší šetření, aby bylo možné pochopit úkoly, jež se musí plnit v mikropodnicích a malých podnicích, a jak jsou tyto úkoly rozděleny. To by pak ovlivnilo způsob, jakým jsou sestavovány kvalifikace pro mikropodniky a malé podniky a jakým se poskytuje příprava.

6.4.

EHSV navrhuje zahájit studii, která pomůže stanovit řešení problémů uvedených ve stanovisku.

6.5.

EHSV žádá o navázání interinstitucionálního dialogu o problémech a možných řešeních, která je potřeba zavést. Bylo by do něj zapojeno několik generálních ředitelství Komise, občanská společnost (EHSV), místní/regionální orgány (Výbor regionů) a Cedefop.