4.9.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 291/40

Zpravodaj:

Josef ZBOŘIL

Spoluzpravodaj:

Enrico GIBELLIERI

1.1.

Hospodářský útlum měl vážné důsledky pro sklářský průmysl a vedl k omezení kapacity a výroby a výrazné ztrátě pracovních míst. Chceme-li zachovat pracovní místa a vytvořit vhodné investiční prostředí pro evropský sklářský průmysl, aby zůstal v čelním postavení, co se týče inovací, je nezbytné řešit tyto velké problémy prostřednictvím evropské průmyslové politiky pro sklářský průmysl. Tato politika musí usilovat o rovnováhu mezi třemi pilíři udržitelnosti: hospodářským, sociálním a environmentálním.

1.2.

EU musí využít všech nástrojů, které má k dispozici, a těžit z potenciálu skleněných výrobků pro podporu přechodu na nízkouhlíkovou a energeticky účinnou ekonomiku, a vytvářet tak velké podnikatelské a pracovní příležitosti. Musí se zavádět cílené iniciativy, jako jsou cíle a rázná opatření ke snížení spotřeby energie v budovách a rychlé zavedení energetického štítku EU pro okna, podpora výzkumu a vývoje, lepší sběr a recyklace skla a návrat k hospodářskému růstu v klíčových odvětvích (např. stavebnictví, automobilový průmysl a obnovitelné zdroje) založený na určité politice.

1.3.

Průmyslová politika pro evropský sklářský průmysl musí posílit konkurenceschopnost výrobců se sídlem v Evropě, a to: zaručením rovných podmínek s konkurenty mimo Evropu, pokud jde o kumulativní náklady vzniklé vlivem provádění evropských právních předpisů v oblasti životního prostředí, zajištěním lepších právních předpisů a předvídatelného regulačního prostředí a řešením vysokých cen energie v nadcházející energetické unii. V tomto ohledu vyžadují zvláštní pozornost dopady na malé a střední podniky a v případě potřeby je nutné jim poskytnout náležitou podporu. Nadcházející posouzení dopadů kumulativních nákladů na toto odvětví, které provede Evropská komise, by mělo sloužit jako základ pro provádění programu „zlepšování právní úpravy“, jejž podporuje předseda Evropské komise Jean-Claude JUNCKER.

1.4.

Některé obory sklářského průmyslu v Evropě jsou postiženy nekalými obchodními praktikami a musí být vůči nim chráněny. Je zcela nezbytné, aby EU jednala rychleji a za využití účinných obchodních opatření, pokud dojde k ohrožení rovné hospodářské soutěže. Kromě toho by se mělo provést pečlivé posouzení vlivů nových nebo budoucích obchodních dohod na sklářský průmysl se sídlem v EU.

1.5.

Je zapotřebí politika pro lepší koordinaci systémů vzdělávání a odborné přípravy s požadavky trhu práce. Odborné vzdělávání může pomoci při přechodu, ale evropský sklářský průmysl musí také přilákat nové talenty a zůstat na čelní pozici, pokud jde o inovace.

1.6.

Zásadní význam má koordinace a harmonizace evropských politik (energetika, klima, výzkum, obchod, životní prostředí, hospodářská soutěž, zaměstnanost atd.). Průmyslová politika pro sklářský průmysl by obecně mohla čerpat informace prostřednictvím zapojení sociálních partnerů a konkrétně pak zejména zahájením evropského odvětvového sociálního dialogu.

1.7.

Přezkum systému EU pro obchodování s emisemi (ETS) na období po roce 2020 musí vycházet ze spolehlivých důkazů a zohlednit omezené možnosti tohoto odvětví dále snižovat emise skleníkových plynů. Sklářský průmysl musí být proto plně chráněn proti riziku úniku uhlíku i po roce 2020, dokud nebude vynaloženo srovnatelné úsilí o snižování emisí skleníkových plynů v zemích, kde působí jeho konkurenti. ETS EU musí zaručit, že závody pro výrobu skla obdrží plné množství bezplatných povolenek, které potřebují podle referenčních hodnot a skutečných úrovní produkce. Mimoto by se množství povolenek nemělo snižovat rychleji než odhadovaný potenciál ke snížení emisí skleníkových plynů v tomto průmyslu.

1.8.

Ačkoli v oboru obalového skla funguje již nejméně 40 let úspěšný model oběhového hospodářství, je zapotřebí proaktivní politika pro uznání a zachování jeho úsilí a dosažení úspěchů v jiných sklářských oborech. Stimulovat se musí zejména recyklace skla ve stavebnictví, aby se umožnil rozvoj místních systémů sběru skla.

1.9.

Celkově vzato došlo v tomto odvětví k výraznému pokroku prostřednictvím uvolnění vnitřních zdrojů, zůstávají však do značné míry nevyřešeny otázky týkající se rovných podmínek, jež se musí vzít v úvahu při přípravě účinné průmyslové politiky pro sklářský průmysl. Tato politika by měla uznat význam sklářského průmyslu v hodnotových řetězcích a stimulovat výzkum a poptávku po „inteligentním“ skle a výrobcích s novými vlastnostmi.

2.1.

Sklo je netečný materiál vyráběný z řady dostupných přírodních zdrojů a recyklovaného skla. Je to plně recyklovatelný produkt vysoce ceněný pro své hlavní charakteristiky (tj. přednosti z hlediska zdraví a pohodlí, konzervování potravin, přirozeného osvětlení budov atp.). Používá se rovněž v mnoha zařízeních, která šetří energii nebo vyrábějí energii z obnovitelných zdrojů, a v mnoha aplikacích špičkových technologií. Pro své vlastnosti je také inspirativním materiálem pro řadu tvůrců, architektů atp., čímž přispívá ke kulturní reputaci Evropy a hodnotě evropské značky v celém světě.

2.2.

V roce 2012 přesáhl celkový objem výroby skla v EU 33 milionů tun a EU byla jeho největším světovým producentem. Hodnota produkce činila v roce 2012 zhruba 35 miliard EUR. V roce 2013 se sklářský průmysl skládal z výroby 2 0 2 78  000 tun obalového skla (Evropa je celosvětově jeho největším výrobcem), 8 0 95  000 tun plochého skla, 6 64  000 tun vyztužovacího skleněného vlákna, 1 1 08  000 tun skla pro domácí použití, 6 70  000 tun speciálního skla a jiných typů výrobků.

2.3.

Ve více než 200 evropských podnicích (od malých a středních podniků až po nadnárodní společnosti) přímo zaměstnává zhruba 2 00  000 pracovníků. Odhaduje se, že nepřímo vytváří více než 5 00  000 pracovních míst. Průmysl je soustředěn v devíti zemích (Německo, Polsko, Francie, Česká republika, Itálie, Španělsko, Spojené království, Belgie a Rakousko). Sklářský průmysl v EU je často lokalizován v oblastech s historickými kořeny a rodinnou tradicí výroby skla.

2.4.

Výroba v tomto průmyslu se značně zpomalila, zejména v oboru výroby plochého skla (snížení výroby o 20 % v období 2007–2012). To má za následek snížení kapacity a výrazné ztráty pracovních míst.

2.5.

Potvrzuje se riziko nevratného oslabení evropského sklářského průmyslu. Tento průmysl je však pro Evropu důležitý: nejenže zaujímá ve světě vynikající postavení, ale také klíčovým způsobem přispívá k fungování jiných odvětví a technologií (např. technologie dotykových obrazovek, obnovitelné zdroje, osvětlení OLED). Například obor obalového skla zásobuje přední evropské značky, které se podílejí na kladné obchodní bilanci Evropy částkou 21 miliard EUR. Sklo má klíčovou úlohu pro uskutečnění přechodu ke konkurenceschopnému hospodářství účinně využívajícímu energii a zdroje. Pro Evropu je proto důležité vytvořit průmyslovou politiku pro sklářský průmysl.

3.1.

Sklářský průmysl je vysoce kapitálově náročný. Tento rys je výraznější ve fázích předcházejících výrobě skla, v nichž se vyrábějí základní produkty. Je třeba prosazovat silné počáteční odvětví v Evropě, které bude schopné podporovat inovace a životaschopnost hodnotového řetězce.

3.2.

V důsledku hospodářské krize, poklesu poptávky v klíčových odvětvích (tj. stavebnictví a automobilovém průmyslu) a rostoucí konkurence výrobců ze zemí mimo EU, kteří se orientují na trh EU, lze zaznamenat následující tendence:

3.3.

V některých hlavních oborech sklářského průmyslu v současnosti převládají tyto investiční trendy:

3.4.

I přes tyto znepokojující trendy zaujímá Evropa stále vedoucí postavení. Historická povaha tohoto průmyslu v Evropě umožnila vybudovat základnu zkušeností, znalostí a kvalifikované pracovní síly. Jeho obory nadále investují do výzkumu a vývoje pokročilých výrobních postupů a sofistikovanějších výrobků, služeb a sítí.

4.1.

Udržitelnost je prvořadou zásadou a obecně platnou koncepcí. Všechny prováděné politiky a všechna opatření by měla být konfrontována s touto zásadou. Průmyslová politika pro sklářský průmysl musí usilovat o rovnováhu mezi třemi pilíři udržitelnosti: ekonomickým, sociálním a environmentálním.

4.2.

Ačkoli se 80 % obchodu ve sklářském průmyslu odehrává v rámci EU, roste v některých oborech vnější konkurence. Je proto důležité, aby průmyslová politika pro evropský sklářský průmysl posilovala konkurenceschopnost evropských výrobců.

4.3.

Tato průmyslová politika musí řešit tyto otázky:

4.4.

Evropský sklářský průmysl je třeba chránit před nekalými obchodními praktikami. Jak obor nekonečného skleněného vlákna, tak obory plochého skla a speciálních skel jsou postiženy nekalými obchodními praktikami čínských konkurentů a Evropská komise musí zůstat bdělá, aby nedocházelo k obcházení povinností. Obecně řečeno je zcela nezbytné, aby EU jednala rychleji a za využití účinných obchodních opatření, pokud dojde k ohrožení rovné hospodářské soutěže. Kromě toho by se mělo provést pečlivé posouzení vlivů nových nebo budoucích obchodních dohod na sklářský průmysl v EU.

4.5.

Evropská unie dosud nepřekonala prvotní finanční krizi a trvale v ní chybí investice. Investice v Evropské unii se proti maximu v roce 2007 propadly o více než 430 miliard EUR. Úrovně investic v EU jsou o 270–340 miliard EUR nižší, než odpovídá dlouhodobým udržitelným hodnotám. Nedostatek investic v bezprostředním výhledu brzdí oživení a v dlouhodobém výhledu ohrožuje hospodářský růst sklářského průmyslu (1). Vzhledem k přidané hodnotě skleněných výrobků by EU měla využít všech nástrojů, které má k dispozici, a těžit z jejich potenciálu pro podporu přechodu na nízkouhlíkovou a energeticky účinnou ekonomiku. Protože má sklářský průmysl výjimečný potenciál k vytváření efektu přelévání, měl by se více podporovat výzkum a vývoj. To znamená, že by se měla zavést politika založená na koordinovaném návratu k hospodářskému růstu.

4.6.

Další potenciál by se mohl uvolnit v oboru výroby plochého skla prostřednictvím cílů a rázných opatření ke snížení spotřeby energie v budovách a rychlého zavedení energetického štítku EU pro okna. Nahrazením neefektivních okenních skel vysoce výkonným zasklením by se mohlo ušetřit až 100 milionů tun CO2 ročně a současně podpořit vytváření pracovních míst na místní úrovni. Podobně přispívají vyztužovací skleněná vlákna k úsilí EU o dekarbonizaci dopravy, jelikož je možné z nich vyrábět lehké kompozitní materiály.

4.7.

Ve studii konkurenceschopnosti sklářského průmyslu (2), která byla v roce 2008 vypracována pro Evropskou komisi, byly správně identifikovány silné a slabé stránky, příležitostí a hrozby v tomto odvětví. V odvětví došlo k výraznému pokroku, zůstávají však do značné míry nevyřešeny otázky týkající se rovných podmínek, jež se musí vzít v úvahu při přípravě účinné průmyslové politiky pro sklářský průmysl.

4.8.

Celosvětový hospodářský útlum a výše popsané průmyslové trendy vedly ke ztrátám pracovních míst ve sklářském průmyslu. Obzvláště zasaženy byly bašty sklářského průmyslu, a to z důvodu uzavírání závodů pro tavení skla a následných nepřímých ztrát pracovních míst. V Evropě došlo ke ztrátě pracovních míst také ve výrobních odvětvích tvořících pozdější fáze hodnotového řetězce, například v malých a středních podnicích.

4.9.

Účinná průmyslová politika pro EU musí zvážit zvláštnosti odvětví. U sklářského průmyslu musí zmobilizovat mechanismy koordinace a spolupráce s cílem podpořit restrukturalizaci. Vnitrostátní a regionální orgány musí spolu se sociálními partnery hrát důležitou roli při řešení sociálního rozměru hospodářského přechodu.

4.10.

Rozvoj sklářského průmyslu rovněž závisí na jeho schopnosti zachovat a dále rozvíjet dovednosti a schopnosti svých pracovníků. Je proto nezbytné pečovat o další rozvoj tohoto evropského know-how. Je zapotřebí politika pro zajištění odpovídajícího vzdělávání, odborné přípravy a zaměstnanosti a pro lepší koordinaci systémů vzdělávání a odborné přípravy s požadavky trhu práce.

4.11.

Na otevřeném a dynamickém trhu práce se sklářský průmysl musí stát atraktivnějším, zejména pro mladé lidi. Značné pracovní příležitosti vytvoří investice v oblasti energetické účinnosti ve stavebnictví, zlepšení sběru skla a recyklace a výzkum, vývoj a inovace ve sklářském průmyslu.

4.12.

Průmyslová politika pro sklářský průmysl by měla čerpat informace z odvětvového sociálního dialogu, který umožní sociálním partnerům vyměňovat si poznatky o všech příslušných aspektech společného zájmu na budoucnosti tohoto odvětví v Evropě.

4.13.

Sklářský průmysl je energeticky náročný, proto je snižování spotřeby energie jak ekonomickou nutností, tak trvalým cílem. Sklářský průmysl dosáhl v posledních desetiletích snížení měrné spotřeby energie, aby uspokojil poptávku Evropy (např. v oboru výroby plochého skla došlo mezi roky 1970 a 2000 ke snížení o 55 %, a to při zdvojnásobení produkce). Jak však Výbor uvedl ve svém stanovisku CESE 1205/2009, současný sklářský průmysl již dosáhl stávající fyzické hranice poznatků a byly v něm již rozšířeny nejlepší dostupné technologie výroby skla. Prostor pro další snižování spotřeby energie je proto ve sklářském průmyslu velmi omezený.

4.14.

Sklářský průmysl spadá do systému ETS a všechny jeho obory se považují za vystavené riziku úniku uhlíku. Kvantitativní posouzení provedené Evropskou komisí v roce 2014 ukazuje 20 % nárůst rizika úniku uhlíku v oboru plochého skla ve srovnání s posouzením provedeným v roce 2009. Systém ETS způsobuje rychlé snížení bezplatných povolenek na emise CO2 přidělených odvětvím, která jsou vystavena riziku úniku uhlíku. To oslabuje konkurenceschopnost oborů sklářského průmyslu, jejichž podniky mají sídlo v Evropě, vůči třetím zemím. Sklářský průmysl musí být plně chráněn proti riziku úniku uhlíku, dokud nebude vynaloženo srovnatelné úsilí o snižování emisí skleníkových plynů v zemích, kde působí jeho konkurenti. Tato efektivní ochrana proti úniku uhlíku musí zaručit, že zařízení, která fungují nejlépe z hlediska emisí skleníkových plynů, dostanou plné množství bezplatných povolenek. Povolenky musí odpovídat skutečným úrovním produkce. Množství bezplatných povolenek by se nemělo snižovat rychleji než odhadovaný potenciál ke snížení emisí skleníkových plynů v tomto průmyslu. Obecněji řečeno, nový balíček opatření v oblasti klimatu jasně přesahuje zmírňující kapacitu tohoto průmyslu. Dekarbonizace by bylo možné lépe dosáhnout v odvětvích nespadajících do ETS, jako jsou budovy.

4.15.

V oboru obalového skla funguje již nejméně 40 let úspěšný model oběhového hospodářství (tj. 71 % skleněných lahví se v EU recykluje). V zájmu uznání a zachování úsilí tohoto odvětví by EU měla ve svých politikách v oblasti obalů a odpadů zvážit zvýhodnění stálých materiálů, které lze donekonečna recyklovat bez ztráty kvality.

4.16.

Musí se stimulovat recyklace v oboru stavebního skla. Bylo by vhodné zvážit několik politických nástrojů, které by umožnily rozvoj místních iniciativ ve sběru a recyklaci stavebního skla. Na evropské úrovni by se měly vytyčit individuální cíle pro specifické druhy stavebních a demoličních odpadů a mohla by se stanovit povinnost provádět audit před demolicí nebo renovací terciárních budov. Tím se zvýší demontáž, třídění a sběr okenních skel za účelem recyklace.

4.17.

Recyklace je pro sklářský průmysl zásadní, neboť použití odpadního skla pomáhá snižovat množství energie potřebné k tavení skla a omezovat emise CO2. Má potenciál vytvářet v tomto průmyslu pracovní místa a přispívat k cíli EU spočívajícímu v oběhovém hospodářství.