This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52014DC0363
REPORT FROM THE COMMISSION Synthesis Report on the Quality of Drinking Water in the EU examining the Member States' reports for the period 2008-2010 under Directive 98/83/EC
ZPRÁVA KOMISE Souhrnná zpráva o jakosti pitné vody v EU na základě přezkumu zpráv členských států za období 2008–2010 podle směrnice 98/83/ES
ZPRÁVA KOMISE Souhrnná zpráva o jakosti pitné vody v EU na základě přezkumu zpráv členských států za období 2008–2010 podle směrnice 98/83/ES
/* COM/2014/0363 final */
ZPRÁVA KOMISE Souhrnná zpráva o jakosti pitné vody v EU na základě přezkumu zpráv členských států za období 2008–2010 podle směrnice 98/83/ES /* COM/2014/0363 final */
ZPRÁVA KOMISE Souhrnná zpráva o jakosti pitné vody
v EU na základě přezkumu zpráv členských států za
období 2008–2010 podle směrnice 98/83/ES
1.
Úvod
Nezávadná pitná voda je pro náš život nezbytná. Má
zásadní význam pro veřejné zdraví a je důležitým faktorem zdravé
ekonomiky. WHO[1]
konstatuje, že „zlepšení přístupu k nezávadné pitné vodě a
odpovídajícím hygienickým zařízením by kromě přínosů pro
zdraví prostřednictvím prevence nemocí přenášených vodou mohlo
znamenat značné hospodářské přínosy“. Patří mezi ně
úspory nákladů na zdravotní péči, nárůst počtu
produktivních dní za rok, zvýšení školní docházky a zabránění
ztráty kvality života. Vodohospodářské odvětví také významně
přispívá k HDP. Celková odhadovaná hrubá přidaná hodnota tohoto
odvětví včetně služeb v oblasti dodávek vody a hygienické
infrastruktury dosáhla v roce 2010 výše 43,84 miliardy EUR a v uvedeném
roce představovala přibližně 500 000 pracovních míst na plný
úvazek.[2] Zavedení
směrnice o pitné vodě[3]v
roce 1980 a její revize v roce 1998 přinesly v celé EU
dostupnost pitné vody vysoké jakosti. Společné úsilí orgánů EU,
členských států a poskytovatelů služeb vyústilo ve vysokou
míru dodržování norem pro pitnou vodu. Směrnice proto představuje
jeden z úspěchů právních předpisů EU v oblasti ochrany
životního prostředí a veřejného zdraví, ačkoli není
příliš známá. Jakost
pitné vody a požadovaná úroveň její úpravy jsou ve velké
míře spjaty s kvalitou zdrojů pitné vody. Úroveň ochrany vodních
zdrojů, zejména podzemních a povrchových vod, je proto pro provádění
směrnice o pitné vodě naprosto nezbytná, neboť má dopad na
náklady související s úpravou vody. Pitná
voda je také důležitým tématem pro občany EU. To se odráží v
průzkumu EUROBAROMETR[4]
a v nedávno zahájené evropské občanské iniciativě „Right2Water“[5].
V návaznosti na tuto iniciativu Komise oznámila veřejnou konzultaci na
úrovni EU týkající se směrnice o pitné vodě[6],
zejména s cílem zlepšit přístup ke kvalitní vodě v EU.
2.
Situace
v oblasti pitné vody
Tento
dokument přináší přehled o stavu provádění směrnice
o pitné vodě na základě nejnovějších údajů
oznámených členskými státy[7].
Technické zprávy, které obsahují podrobné informační přehledy
jednotlivých členských států, budou zanedlouho k dispozici
na internetových stránkách GŘ pro životní prostředí[8].
2.1.
Zásobování vodou
Zásobování
pitnou vodou v EU probíhá podle zásobovaných oblastí, tj. zeměpisně
určených oblastí, ve kterých je voda určená
k
lidské spotřebě dodávána z jednoho nebo více zdrojů a ve kterých
je možno jakost vody považovat za přibližně stejnou. V EU existuje
téměř 100 000 zásobovaných oblastí. Směrnice rozlišuje mezi
velkými a malými zásobami vody[9].
Minimální požadavky na kvalitu vody jsou stejné jak pro malé, tak
i velké zásoby. Liší se ovšem požadavky na monitorování
a členské státy nemusí o malých zásobách podávat zprávy. Malé zásoby
dodávají vodu přibližně 65 milionům obyvatel. „Zásobování“
ve smyslu směrnice neznamená „přístup“ k veřejné rozvodné
síti[10].
Eurostat shromažďuje údaje týkající se „obyvatel napojených na
veřejné dodávky vody“[11]
(viz tabulka 1 na konci této zprávy). Vzhledem k tomu, že podávání zpráv
je dobrovolné, nejsou tyto shromážděné údaje úplné a neumožňují
výpočet souhrnných ani průměrných hodnot v EU.
Zdroje
surové vody
V EU
jsou zásoby vody napájeny především prostřednictvím podzemních a
povrchových vod, včetně umělých nádrží. Vodní zdroje
jednotlivých členských států se značně liší. Jejich
přehled lze najít v dřívějších zprávách[12]
a vypracovává ho Eurostat[13].
Mezi velkými a malými zásobami vody existují značné rozdíly
v procentuálním podílu, přičemž malé zásoby jsou v mnohem vyšší
míře napájeny ze zdrojů podzemní vody (84 %). Kontaminace
podzemních vod, zejména látkami, které lze obtížně zjistit, jako jsou
například pesticidy, jakož i vod povrchových, kterou stále silněji
ovlivňuje změna klimatu (záplavy, extrémní srážky, záplavy v
důsledku extrémních srážek), se může promítnout také do kvality pitné
vody. Koordinované monitorování podzemních vod a pitné vody, jakož i
zavedení opatření s cílem přizpůsobit se změně klimatu
a zmírnit její dopad, by byly přínosem pro nezávadnost pitné vody.
2.2.
Jakost pitné vody
Aby byla pitná
voda nezávadná pro lidskou spotřebu, stanoví směrnice o pitné
vodě minimální požadavky na jakost vody. Určuje mikrobiologické
a chemické ukazatele, jež by mohly představovat riziko pro lidské zdraví,
pokud koncentrace přesáhnou určité mezní hodnoty. Pro každý ukazatel
stanoví směrnice maximální hodnoty koncentrací, které se musí dodržovat.
Kromě mikrobiologických a chemických ukazatelů zavádí směrnice
indikační ukazatele, s jejichž pomocí lze zjistit možné riziko pro lidské
zdraví. Nápravná opatření jsou potřebná pouze v případě, že
další šetření toto nebezpečí pro lidské zdraví potvrdí. Z oznámených
údajů týkajících se těchto ukazatelů vyplývá, že jakost pitné
vody v EU je všeobecně velmi dobrá. Celkový trend je rovněž
pozitivní. Pokud jde o velké zásoby vody, převážná většina
členských států dosahuje 99% až 100% míry dodržování požadavků
na mikrobiologické a chemické ukazatele. Několik členských států
s mírou dodržování nižší než 99 % bude muset posílit opatření, aby
všichni občané, kteří dostávají vodu z velkých zásob, mohli pitnou
vodu bezpečně využívat. Obrázek 1:
Souhrnný přehled – míra dodržování mikrobiologických a chemických
ukazatelů v členských státech Podrobné údaje
lze nalézt v tabulce 1 na konci této zprávy. Pokud
jde o malé zásoby vody, lze pozorovat více odlišností. Míra dodržování
mikrobiologických ukazatelů je nižší, přičemž 99% až 100%
míry dodržování dosáhly pouze tři členské státy. Z přehledu míry
dodržování mikrobiologických ukazatelů vyplývá, že výsledky v
případě malých zásob jsou výrazně horší než u zásob velkých. Obrázek
2: Míra dodržování mikrobiologických ukazatelů, počet členských
států Pokud
jde o chemické ukazatele, vykazovaly malé zásoby podobně vysoké
úrovně dodržování jako zásoby velké. V některých zásobovaných
oblastech byly zaznamenány problémy s dusičnany, dusitany, arsenem a
v menší míře s borem a fluoridem. Například v roce 2010
bylo zjištěno více než 1 000 malých zásob vody s koncentracemi
dusičnanů přesahujícími stanovené úrovně (viz tabulka 1
na konci této zprávy). Z míry dodržování indikačních ukazatelů
vyplývá, že výsledky v případě malých zásob jsou zpravidla horší
než u větších. Posouzení
oznámených údajů o malých zásobách prokázalo, že některé
členské státy mají potíže s bezpečným řízením malých zásob vody.
To by mohlo mít dopad na přibližně 11,5 až 15,5 milionu obyvatel. Aby
však bylo možné odhadnout konkrétní zdravotní rizika pro tyto občany, bylo
by zapotřebí shromáždit více informací a provést podrobné posouzení
způsobu, jakým jsou tyto malé zásoby řízeny. Problémy
v souvislosti s malými zásobami vody byly uznány rovněž v sedmém
akčním programu pro životní prostředí [14],
jenž vyzývá ke zvýšení úsilí při provádění směrnice zejména v
případě malých zásob pitné vody. Jako
první krok Komise v úzké spolupráci s členskými státy
vypracovala „akční rámec“ obsahující osvědčené postupy pro
posuzování rizik u malých zásob vody, jenž bude zanedlouho k dispozici na internetových
stránkách GŘ pro životní prostředí[15]. Vzhledem k
tomu, že se tato otázka dotýká milionů občanů EU, je
zapotřebí dalšího úsilí zaměřeného na zlepšení dodávek vody
vysoké jakosti zejména v odlehlých a venkovských oblastech. Údaje
z členských států ukazují, že v případě
incidentů a nesplnění příslušných norem kvality
členské státy většinou v přiměřeném čase
přijmou nápravná opatření. Pokud jde o mikrobiologické ukazatele,
opatření zahrnovala lepší úpravu a čištění
znečištěných částí veřejné rozvodné soustavy. V
případě chemických ukazatelů byly nedostatky řešeny
prostřednictvím lepších zemědělských postupů, úpravou nebo
čištěním vody, změnou zdroje vody a poskytováním informací
veřejnosti.
2.3.
Monitorování a poskytování informací
Směrnice
členským státům ukládá povinnost zajistit, že
bude
prováděno pravidelné monitorování jakosti vody určené k lidské
spotřebě. Postupy monitorování se však v jednotlivých členských
státech a dokonce mezi jednotlivými oblastmi zásobování v rámci jednoho
členského státu liší, což má za následek různé úrovně
a různou dostupnost údajů z monitorování. Vzhledem k tomu, že
směrnice umožňuje přizpůsobit monitorovací programy
v závislosti na specifických charakteristikách dané zásobované
oblasti, nemusí tato skutečnost nutně znamenat, že nebyly
splněny právní požadavky směrnice. Z analýzy ovšem vyplývá,
že stávající postupy monitorování je třeba přezkoumat
a lépe sjednotit, zejména s přihlédnutím k posouzení rizik
a řízení rizik v rámci plánů bezpečnosti vody.[16] S cílem
řešit otázku monitorování a výkonnosti členských států
Komise v současnosti vypracovává tzv. „strukturovaný rámec pro
provádění a poskytování informací“. Ten vytváří na vnitrostátní
úrovni systémy, které aktivně šíří informace o provádění
právních předpisů EU v oblasti životního prostředí. Tyto
informace se poté shromažďují a na jejich základě vzniká přehled
pro celou EU. Požadavek směrnice týkající se poskytování aktuálních
informací o jakosti pitné vody spotřebitelům by mohl být s tímto
informačním rámcem propojen a tak zdokonalen. Údaje o pitné vodě
by rovněž mohly být jednoznačněji propojeny s Evropským systémem
informací o vodě, který obsahuje řadu údajů a informací
shromážděných v rámci institucí Evropské unie.
2.4.
Odchylky
Směrnice
povoluje za velmi přísných podmínek časově omezené odchylky od
norem pro jakost pitné vody. Tyto odchylky nesmí představovat potenciální
nebezpečí pro lidské zdraví a mohou být stanoveny, pokud dodávka
pitné vody v dotčené oblasti nemůže být zajištěna jinými
přijatelnými prostředky. Odchylka nesmí překročit dobu
tří let. Považuje-li však členský stát za potřebné odchylku
stanovit na delší období, může povolit druhou odchylku na období
maximálně tří let a musí sdělit důvody tohoto rozhodnutí
Komisi. Za mimořádných okolností může členský stát Komisi
požádat o třetí odchylku. Komise tuto žádost důkladně posoudí
a poté ji může zamítnout, nebo ji může povolit na dobu
nepřesahující tři roky. Komise doposud
udělila třetí odchylku na období tří let České republice,
Itálii, Maďarsku a Německu, přičemž tyto odchylky se
vztahovaly především na ukazatele pro dusičnany a dusitany,
fluorid, bor, arsen a nikl. Komise zamítla jednu žádost o výjimku, kterou
podalo Estonsko. Další informace jsou k dispozici na internetových
stránkách GŘ pro životní prostředí[17]. Komise v
současnosti zkoumá vhodné způsoby, jak zajistit správné
provádění souvisejících rozhodnutí. Odchylky
a další případné výjimky pro mimořádné okolnosti mohou ohrozit
jednotné provádění směrnice v celé EU, nejsou-li
uplatňovány obezřetně. Komise se domnívá, že současný
režim odchylek poskytl členským státům dostatek času
k zajištění toho, aby byly normy pro jakost pitné vody splněny.
Podle názoru Komise by proto pro stávající zásoby vody neměly být
udělovány žádné nové odchylky od normy pro jakost pitné vody s
výjimkou případů, kdy se objeví nové, nepředvídatelné zdroje
znečištění nebo po zavedení norem pro nové ukazatele či
zpřísnění norem jakosti pitné vody u stávajících ukazatelů. U
nových zásob vody by odchylky mohly být za přísných podmínek zváženy,
pokud je možné zdroje znečištění v přijatelném časovém
horizontu odstranit a v případě, že pro tuto novou zásobu
neexistuje alternativa.
2.5.
Řešení problémů
Díky politice EU
v oblasti pitné vody bylo během uplynulých desetiletí dosaženo vysoké
jakosti pitné vody v celé EU. Za účelem zachování této úrovně a
vyřešení zbývajících specifických problémů by ovšem mohlo být
zapotřebí dále přizpůsobit právní rámec EU. Malé zásoby vody
se výrazně odlišují od velkých zásob. Jsou malého rozsahu a nezřídka
se nacházejí ve venkovských a odlehlých oblastech, což vyžaduje
přístupy řízení, jež zohledňují konkrétní situaci
v těchto oblastech. Stávající směrnice o pitné vodě se
zaměřuje hlavně na velké zásoby vody. Doplnění zvláštních
ustanovení pro malé zásoby vody, včetně povinnosti podávat zprávy, by
pomohlo zajistit účinné řízení malých zásob na základě rizik a
umožnilo by vypracovat lepší plány s údaji o jakosti pitné vody v malých
zásobovaných oblastech. Tím by se rovněž zlepšil přístup k nezávadné
pitné vodě, zejména v odlehlých oblastech, a lépe by se zpřístupnily
informace o jakosti vody pro veřejnost a zúčastněné strany. S ohledem
na rizika související s novými znečišťujícími látkami a na
vědeckotechnický pokrok bude zřejmě nutné přizpůsobit
stávající seznam ukazatelů a jejich hodnot, stejně jako
požadavky na monitorování a analýzu. Je možné, že bude potřeba tento
seznam rozšířit, aby zahrnoval nové znečišťující látky, jako
např. některé produkty používané v zemědělství nebo
průmyslu, včetně farmaceutických výrobků. Metodiky
monitorování a specifikace pro analýzu ukazatelů by měly brát v
úvahu nejnovější metody a techniky, včetně
přístupů založených na analýze rizik, aby umožňovaly
řízení kvality nejúčinnějším a z hlediska nákladů
nejefektivnějším způsobem, a to jak s ohledem na úpravu vod v
čističce odpadních vod, tak i na rozvodnou síť až po rozvod do
domácností spotřebitelů. Rámec EU by měl být posouzen na
základě aktualizovaných pokynů WHO. Kromě toho je možné, že
budou nezbytná zvláštní opatření ke snížení netěsností
v rozvodných sítích. Přibližně v polovině
členských států se přes 20 % čisté pitné vody
vůbec nedostane do kohoutků v domácnostech spotřebitelů,
protože z rozvodné sítě unikne. V některých členských
státech tyto ztráty dosahují až 60 %. Je
důležité, aby veřejnost měla přístup k informacím
týkajícím se jakosti pitné vody. Tyto informace jsou sice nezřídka
poskytovány na vnitrostátních internetových stránkách, často ale
nejsou aktualizovány a bývají obtížně srozumitelné. Většina
členských států nepoužívá podrobné mapy nebo jiné veřejně
přístupné materiály. Současný postup podávání zpráv neposkytuje
Komisi přiměřené a aktuální informace, aby mohla provést
důkladnou syntézu vývoje jakosti pitné vody v Evropské unii. Proto
není snadné poskytovat Radě, Evropskému parlamentu
a veřejnosti aktualizované informace týkající se politiky v oblasti
pitné vody a jakosti pitné vody v pravidelných intervalech. Kromě toho se
údaje v rámci EU shromažďují, zpracovávají a oznamují odlišným
způsobem, a proto je obtížné porovnat v jednotlivých členských
státech stav provádění a dodržování požadavků směrnice.
Přepracovaná nebo nová koncepce podávání zpráv by mohla usnadnit
transparentní šíření údajů a jejich správu jak na vnitrostátní
úrovni, tak i na úrovni EU. Stanovení referenčních hodnot pro jakost
pitné vody by navíc usnadnilo výklad a vizualizaci údajů
o jakosti vody v celé EU a umožnilo by lépe porovnat jakost vody
a trendy v této oblasti v jednotlivých členských státech.
3.
Závěry
Analýza potvrzuje, že směrnice o pitné
vodě přispěla k vysoké jakosti pitné vody v EU, což dokládá
rovněž vysoká úroveň dodržování norem pro jakost pitné vody. Ačkoli je směrnice prosazována uspokojivým
způsobem a v mnoha oblastech bylo dosaženo pokroku, byly určeny
tyto problémy a úkoly:
Měly
by se zlepšit dodávky vody vysoké jakosti, a to zejména v odlehlých a venkovských oblastech. Malé zásoby vody
v těchto oblastech vyžadují zvláštní postupy řízení
založené na rizicích, přičemž by se v této souvislosti
měla posoudit úloha směrnice o pitné vodě.
V případě velkých zásob vody by řízení
založené na rizicích umožňovalo nákladově efektivnější
monitorování a analýzu ukazatelů s ohledem na zjištěná rizika a
poskytovalo by lepší záruky pro ochranu lidského zdraví. Metody monitorování
a analýzy by měly odrážet nejnovější vývoj ve vědeckotechnické oblasti.
Pokud
jde o seznam ukazatelů pro pitnou vodu, měly by se zohlednit nejnovější vědecké poznatky o chemických a jiných ukazatelích, jakož i výsledky probíhající
revize pokynů WHO týkajících se pitné vody, včetně nových
znečišťujících látek.
Prostřednictvím
moderních informačních technologií a snadnějšího přístupu
k informacím o životním prostředí by se měly
spotřebitelům poskytovat aktuálnější informace a mělo
by se prozkoumat, jak by bylo možné propojit různé údaje
z monitorování s podáváním zpráv a informováním
spotřebitelů.
Harmonogramy
provádění a mechanismy odchylek jsou zastaralé, a proto by se
měly aktualizovat a přepracovat.
Veřejná konzultace na úrovni EU je prvním krokem
na cestě k dalšímu podrobnému posouzení výše uvedených problémů
a možností jejich řešení. Je možné, že v jejím průběhu budou
určena další témata, jež bude nutné vyřešit, aby se zajistilo a dále
zlepšilo dodržování vysokých norem pro jakost pitné vody v celé EU.
Informační
přehled – provádění směrnice o pitné vodě (98/83/ES)
v roce 2010 Počet zásobovaných oblastí · 96 388 zásobovaných oblastí v EU s přibližně 474 miliony odběratelů · 11 233 velkých zásob dodávajících vodu 317 milionům obyvatel · 85 559 malých zásob dodávajících vodu 65 milionům obyvatel (na základě údajů z dobrovolných průzkumů) Jakost pitné vody – velké zásoby vody Pokud bylo v analýzách splněno více než 99 %[18] mezních hodnot, bylo to v rámci této zprávy považováno za úplné dodržení hodnot ukazatelů. Mikrobiologické ukazatele Ve všech členských státech činila míra dodržování v případě velkých zásob vody více než 95 % a 23 členských států dokonce tyto hodnoty dodrželo v plné míře (99 – 100 %). Tyto vysoké úrovně nesplnily pouze BG, CY, HU a LV. Chemické ukazatele Míra dodržování byla vysoká, ale o něco nižší než v případě mikrobiologických ukazatelů. Všechny členské státy oznámily míru dodržování vyšší než 90 % s výjimkou tří členských států – HU (ukazatele pro arsen), IE (ukazatele pro trihalogenmethany)[19]a LT (ukazatele pro fluorid). Indikační ukazatele Sedm členských států dosáhlo nejvyšší úrovně dodržování (99–100%), zatímco v deseti členských státech byla míra vyšší než 95 %. Zbývajících deset členských států zaznamenalo úroveň dodržování mezi 90 % a 95 %. DK (koliformní bakterie), HU (amonné ionty), LT (síran) a MT (chlorid a sodík) měly pro tyto ukazatele míru dodržování nižší než 90 %. Jakost pitné vody – malé zásoby vody Mikrobiologické ukazatele Míra dodržování byla nižší než u velkých zásob, přičemž více než 99% splnění požadavků oznámily pouze tři členské státy (EE, MT, SE). U 14 členských států bylo zjištěno dodržování hodnot u 95–99 % vzorků, u čtyř členských států (BG, CY, IT, UK) u 90–95 % vzorků a u šesti členských států (DK, EL, LT, PL, RO, SI) u méně než 90 % vzorků. Chemické ukazatele Míra dodržování hodnot byla v případě malých zásob podobná jako u zásob velkých. Indikační ukazatele Případné zhoršení výsledků bylo způsobeno výskytem koliformních bakterií, Clostridium perfringens a dále železa, manganu, čpavku a v souvislosti s hodnotou pH. Řadě členských států se podařilo dosáhnout více než 95% úrovně dodržování, v některých členských státech se však vyskytly značné problémy. Tabulka
1: Přehled
údajů
z jednotlivých
členských
států
(ZO = zásobované
oblasti) ČS || Počet velkých ZO || Počet malých ZO || Obyvatelstvo napojené na veřejné dodávky vody (rok) zdroj Eurostat || Mikrobiologie Soulad vzorku v % || Chemické látky Velké zásoby (obrázek 1) || Malé zásoby || Velké zásoby Soulad vzorku v % (obrázek 1, (x) na obr. 1 = 90 % || Malé zásoby: Například: dusičnan, počet nevyhovujících ZO AT || 260 || 4 570 || 95,05 (2008) || 99–100 % || 95–99 % || 99–100 % || 20 BE || 225 || 522 || 99,9 (2009) || 99–100 % || 95–99 % || 99–100 % || 3 BG || 196 || 2 226 || 99,2 (2011) || 95-99 % || 90-95 % || 95-99 % || 349 CY || 20 || 268 || 100 (2011) || 95–99 % || 90–95 % || 95–99 % || 1 CZ || 283 || 3 870 || 93,5 (2010) || 99–100 % || 95–99 % || 99–100 % || ? DE || 2 283 || 5 873 || 99,3 (2010) || 99–100 % || 95–99 % || 95–99 % || 12 DK || 252 || 2 071 || 97 (2002) || 99–100 % || < 90 % || 90–95 % || 4 EE || 25 || 1 115 || 80 (2009) || 99–100 % || 99–100 % || 90–95 % || - EL || 177 || 713 || 94 (2007) || 99–100 % || < 90% || 95–99 % || 20 ES || 928 || 7 907 || 100 (2010) || 99–100 % || 95–99 % || 95–99 % || - FI || 158 || 697 || 91 (2011) || 99–100 % || 95–99 % || 99–100 % || FR || 2 487 || 18 363 || 99,4 (2001) || 99–100 % || 95–99 % || 95–99 % || 381 HU || 275 || 2 731 || 100 (2011) || 95–99 % || 95–99 % || < 90 % (x) || 10 IE || 241 || 1 920 || 85 (2007) || 99–100 % || 95–99 % || < 90 % (x) || 9 IT || 1 046 || 3 977 || - || 99–100 % || 90–95 % || 95–99 % || 6 LT || 65 || 1 734 || 75 (2011) || 99–100 % || < 90 % || < 90 % (x) || 1 LU || 43 || 154 || 99,9 (2011) || 99–100 % || 95–99 % || 99–100 % || 1 LV || 29 || 1 145 || - || 95–99 % || 95–99 % || 99–100 % || MT || 12 || 7 || 100 (2011) || 99–100 % || 99–100 % || 99–100 % || NL || 209 || 250 || 100 (2010) || 99–100 % || 95–99 % || 99–100 % || - PL || 970 || 8 839 || 87,6 (2011) || 99–100 % || < 90 % || 95–99 % || - PT || 362 || 3 176 || 96,9 (2009) || 99–100 % || 95–99 % || 95–99 % || 28 RO || 310 || 5 398 || 56,5 (2011) || 99–100 % || < 90 % || 95–99 % || 133 SE || 182 || 1 486 || 87 (2010) || 99–100 % || 99–100 % || 99–100 % || - SI || 78 || 899 || - || 99–100 % || < 90 % || 95–99 % || 4 SK || 95 || 957 || 86,9 (2011) || 99–100 % || 95–99 % || 99–100 % || 11 UK || 22 || 4 691 || - || 99–100 % || 90–95 % || 99–100 % || 109 [1] http://www.who.int/water_sanitation_health/wsh0404summary/en/ [2] EUROSTAT
(2013). [3] Směrnice
98/83/ES (Úř. věst. L 330, 5.12.1998). [4] http://ec.europa.eu/public_opinion/flash/fl_344_en.pdf [5] Reakce
na evropskou občanskou iniciativu „Voda a hygiena jsou lidská práva!
Voda je veřejné dobro, ne komodita!“ COM(2014) 177 ze dne 19.
března 2014: http://ec.europa.eu/citizens-initiative/public/initiatives/finalised/answered?lg=cs
[6] Směrnice
Rady 98/83/ES ze dne 3. listopadu 1998 o jakosti vody určené k lidské
spotřebě, Úř. věst. L 330, 5.12.1998, s. 32. [7] Oznamované
údaje podle článku 13 směrnice o pitné vodě za
referenční období 2008–2010 a dobrovolné oznamované údaje
o individuálních zdrojích pitné vody, na něž se oznamovací povinnost
podle směrnice nevztahuje. [8] http://ec.europa.eu/environment/water/water-drink/reporting_en.html;
https://circabc.europa.eu/faces/jsp/extension/wai/navigation/container.jsp [9] Za
velké zásoby se považují zdroje pro individuální zásobování s denní kapacitou v
průměru vyšší než 1 000 m³ vody nebo zásobující více než 5 000 osob;
malé zásoby mají denní kapacitu nižší než 1 000 m³ a zásobují méně než 5
000 osob. [10] Článek
345 SFEU stanoví, že EU musí zůstat ve vztahu k režimu
vlastnictví vody neutrální. Tento dokument se proto nezabývá aspektem fyzického
práva přístupu k vodě. [11] http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=env_wat_pop&lang=en [12] https://circabc.europa.eu/sd/a/b580866d-8eb7-4937-9a97-d3d3485d046e/2005-2007%20SynthesisReport.pdf [13] http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/Water_statistics [14] Rozhodnutí
Evropského parlamentu a Rady č. 1386/2013/EU. [15] http://ec.europa.eu/environment/water/water-drink/small_supplies_en.html [16] http://www.euro.who.int/en/health-topics/environment-and-health/water-and-sanitation/country-work/ensuring-drinking-water-safety-through-water-safety-plans [17] http://ec.europa.eu/environment/water/water-drink/derogations_en.html,
a na CIRCABC [18] Vzhledem
k úrovni nejistot a incidentů (např. chyby při výběru
vzorků a analýze) činí přijatelná chybovost 1 %; míra dodržování
je navíc uváděna v řádových hodnotách, neboť zpravidla jde o
časově omezené překročení. V důsledku odlišných metod
výběru vzorků a monitorování a kvůli nedostatku standardizovaných
postupů nejsou výsledky v plné míře porovnatelné, přesto však
tyto údaje poskytují dobrý přehled o situaci v celé EU. [19] Pro chemický ukazatel „trihalogenmethany celkem“ poskytovala
směrnice až do prosince 2008 odchylku od mezní hodnoty uvedené
v příloze I části B (až 150 μg/l namísto 100
μg/l).