52014DC0230

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

o následném hodnocení Evropského návratového fondu za období 2008–2010

(zpráva předložena v souladu s čl. 50 odst. 3 písm. c) rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 575/2007/ES ze dne 23. května 2007)

1. PŘEDMĚT A ÚČEL ZPRÁVY[1]

Evropský návratový fond na období 2008 až 2013 byl zřízen v roce 2007 jako součást obecného programu „Solidarita a řízení migračních toků“[2]. Je jedním ze čtyř fondů vytvořených v rámci tohoto obecného programu[3].

Cílem fondu je podpora úsilí členských států o zlepšení všech aspektů řízení návratů („ucelené řízení návratů“), a to i prostřednictvím spolupráce mezi členskými státy za účelem dosažení úspor z rozsahu. Celkový rozpočet fondu činí 676 milionů EUR. Zdroje se přidělují 26 členským státům[4].

Rozhodnutí, kterým se fond zřizuje, vyžaduje, aby Komise předložila následné hodnocení za období 2008 až 2010[5] vycházející z národních hodnotících zpráv o výsledcích a dopadu akcí spolufinancovaných fondem[6]. Komise v partnerství s členskými státy má fond hodnotit, „aby posoudila vhodnost, účinnost a dopad akcí s ohledem na obecný cíl [fondu]“[7]. Komise také „posuzuje doplňkovost akcí prováděných v rámci fondu s akcemi prováděnými v rámci dalších politik, nástrojů a iniciativ Společenství v dané oblasti“[8].

V této zprávě jsou předloženy závěry následného hodnocení, pokud jde o provádění ročních programů v období 2008 až 2010, v jejichž rámci byly členským státům přiděleny zdroje ve výši přesahující 199 milionů EUR. Členské státy měly předložit své národní zprávy do konce června 2012. Nicméně s ohledem na to, že období způsobilosti pro provádění akcí v rámci ročního programu za rok 2010 trvalo do 30. června 2012, byla lhůta prodloužena do 31. října 2012 s cílem umožnit, aby do zprávy byly zahrnuty komplexní výsledky tohoto ročního programu.

V následujících kapitolách jsou nastíněny hlavní závěry, pokud jde o vhodnost, efektivitu, účinnost, doplňkovost a přidanou hodnotu financování z návratového fondu v období 2008–2010.

VÝZNAM FONDU V EVROPSKÝCH A VNITROSTÁTNÍCH SOUVISLOSTECH

Význam fondu v kontextu EU, který vedl k podpoře jeho zřízení

Navracení státních příslušníků třetích zemí, kteří nesplňují nebo již nesplňují podmínky pro vstup, přítomnost nebo pobyt na území členských států Evropské unie, je nutné k tomu, aby bylo možné zaručit, že přistěhovalecká politika nebude narušována, a k prosazování právního státu, jenž je nezbytným charakteristickým rysem prostoru svobody, bezpečnosti a práva. V praxi však provádění návratové politiky představuje náročný úkol, zejména pro členské státy s nižším HDP nebo malými zkušenostmi nebo pro některé členské státy, které čelí neúměrným migračním tokům z důvodu své zeměpisné polohy nebo atraktivního ekonomického profilu. Řízení návratů je složitým procesem. Vyžaduje navázání dobrých operativních vztahů se zeměmi návratu, přičemž je třeba v rámci prosazování práva zajistit rovnováhu mezi právy jednotlivce a humanitárními ohledy na jedné straně, a zájmem státu na straně druhé.

Omezení nedovoleného přistěhovalectví prostřednictvím účinné návratové politiky je úkolem všech členských států. V prostoru bez vnitřních hranic se lidé v zásadě mohou pohybovat bez omezení. Tolerování nedovoleného pobytu v jednom členském státě může nepříznivě ovlivnit boj proti nelegálnímu zaměstnávání v celé EU, což v konečném důsledku působí jako faktor podporující nedovolené přistěhovalectví v EU. Naproti tomu účinné návratové politiky v celé EU mohou příznivě ovlivnit důvěryhodnost společné přistěhovalecké politiky a mohou pomoci zvýšit míru přijetí legálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí v členských státech.

Evropský návratový fond navazuje na přípravné akce, které byly provedeny v rámci rozpočtového období let 2005–2007 a pomohly členským státům připravit se na zahájení fungování návratového fondu v roce 2008. V zájmu zajištění větší účinnosti boje proti nedovolenému přistěhovalectví na vnitrostátní úrovni bylo účelem vzniku Evropského návratového fondu podpořit dobrovolný a v případě potřeby nucený návrat nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí ve společném rámci „uceleného řízení návratů“ a v souladu se společnými normami. Ve výše uvedených souvislostech spojených s migrací je účelem fondu v případě, že migrační toky ovlivňují členské státy rozdílným způsobem, zajistit, aby byly dodržovány zásady solidarity a spravedlivého sdílení odpovědností mezi členskými státy, a to prostřednictvím poskytování finanční pomoci na podporu jejich úsilí o zlepšení veškerých aspektů řízení návratů. Rozdělení dostupných zdrojů EU mezi členské státy je založeno na dvou kritériích, které odrážejí situaci členského státu, pokud jde o závazky v této oblasti převzaté jménem – nebo k všeobecnému prospěchu – Unie: počet rozhodnutí o vyhoštění týkajících se státních příslušníků třetích států a počet návratů do třetích zemí. Fond je prováděn na základě strategických víceletých programů, které pokrývají celé programové období 2008–2013, a ročních programů dohodnutých každoročně s členskými státy za účelem využití ročních finančních prostředků.

Fond se zaměřuje na čtyři priority:

– Priorita 1: podpora na rozvoj strategického přístupu k řízení návratů členskými státy,

Priorita 2: podpora na spolupráci mezi členskými státy v oblasti řízení návratů,

Priorita 3: podpora na specifické inovační mezinárodní či vnitrostátní nástroje pro řízení návratů,

Priorita 4: podpora na uplatňování norem Společenství a osvědčených postupů v oblasti řízení návratů.

Kromě vnitrostátních programů využila Komise až 7 % zdrojů EU, které měla ročně k dispozici, přímo na nadnárodní projekty, studie a další druhy činností v zájmu EU prostřednictvím „akcí Společenství“ v oblasti návratové politiky a opatření zaměřených na cílové skupiny.

V rozpočtovém období 2005–2007 byly zahájeny přípravné akce, a to „Přípravná opatření pro návrat“ v období 2005–2006 a „Přípravná akce – Řízení migrace, Solidarita v akci 2007 – návrat a znovuzačlenění vracejících se osob“. Tyto nástroje přinesly první praktické zkušenosti s nadnárodními projekty, a pomohly tak členským státům, nevládním organizacím a dalším zúčastněným stranám připravit se na zahájení fungování Evropského návratového fondu v roce 2008[9]. Od roku 2008 do konce programového období akce Společenství v rámci Evropského návratového fondu spolufinancovaly (až 90 % celkových způsobilých nákladů na akce) nadnárodní projekty převážně v oblasti asistovaného dobrovolného návratu prostřednictvím každoročně zveřejňovaných vyhrazených výzev k předkládání návrhů. Tyto projekty doplnily vnitrostátní programy a podpořily spolupráci a sdílení zkušeností na úrovni EU, pokud jde o různé aspekty procesu asistovaného dobrovolného návratu.

Je důležité uvést, že tato následná hodnotící zpráva zahrnuje převážnou část zdrojů Evropského návratového fondu, které byly provedeny v rámci sdíleného řízení prostřednictvím vnitrostátních programů.

Význam fondu v kontextu EU a ve vnitrostátním kontextu během prvních let jeho provádění

Období, na které se vztahují roční programy 2008–2010 – od zahájení těchto programů po jejich ukončení – trvalo od roku 2008 do poloviny roku 2012. Během tohoto období většina členských států provedla významné změny svých politik, právních předpisů a institucionálních rámců s cílem posílit a zlepšit řízení (nucených a dobrovolných) návratů.

Provedení směrnice o navracení[10] zefektivnilo proces řízení návratů zavedením možnosti pro státní příslušníky třetích zemí rozhodnout se pro opatření týkající se dobrovolného návratu a zahrnutím norem pro zadržení osob podléhajících rozhodnutí o navrácení. Některé členské státy zavedly alternativní opatření pro zadržení zranitelných státních příslušníků třetích zemí. V posuzovaném obbdobí byly někdy akce doplněny dalšími právními předpisy zaměřenými na řešení problému nelegální migrace a navracení nelegálních migrantů. Povstání v severní Africe v roce 2011 významně přispěla k nárůstu migračních tlaků, jimž jsou vystaveny země v oblasti Středomoří, a tudíž i ke zintenzivnění celkového úsilí členských států v oblasti navracení. V období od ledna 2008 do 30. června 2012 bylo členskými státy prostřednictvím operací nucených či dobrovolných návratů navráceno do třetích zemí celkem 630 475 státních příslušníků třetích zemí[11]. 60 % těchto osob bylo navráceno prostřednictvím operací nucených návratů a 40 % prostřednictvím operací dobrovolných návratů. Devíti členským státům[12] se podařilo navrátit více lidí prostřednictvím dobrovolných programů ve srovnání s nucenými vyhoštěními, zatímco šestnáct členských států[13] naopak navrátilo více lidí prostřednictvím nucených vyhoštění než za pomoci dobrovolných operací[14]. Více než polovinu uvedených operací dobrovolných návratů provedly pouze dva členské státy (SE, UK).

Podíl nelegálních migrantů (včetně osob překračujících povolenou délku pobytu a odmítnutých žadatelů o azyl) výrazně převažoval nad podílem žadatelů o azyl a uprchlíků, kteří se dobrovolně navrátili do své země původu.

Celkový počet zařízení pro zadržení uprchlíků (určených pro zadržení státních příslušníků třetích zemí do okamžiku jejich vyhoštění) v Unii podle zpráv z konce června 2012 činil 179 a jejich celková kapacita případně postačuje pro 17 519 zadržených osob.

V období, které je předmětem hodnocení, navrátilo dvacet jedna členských států 15 563 státních příslušníků třetích zemí prostřednictvím společných letů za účelem navrácení[15] (z celkového počtu 379 381 státních příslušníků třetích zemí, kteří byli navráceni prostřednictvím operací nuceného vyhoštění). Téměř 75 % celkového počtu lidí navrácených prostřednictvím těchto letů bylo navráceno pouhými dvěma státy (ES, NL).

S ohledem na výše popsané obecné souvislosti členské státy celkově zastávaly pozitivní stanoviska, pokud jde o význam fondu z hlediska jejich vnitrostátních potřeb. Většina států považovala cíle programů za relevantní, Francie nicméně uvedla, že některé související potřeby (jako je zohlednění nelegální populace migrantů v zámořském departementu Mayotte) nemohly být řešeny z důvodu pravidel týkajících se způsobilosti. Francie rovněž kostantovala, že priorita 2 je v oblasti společných letů za účelem navrácení méně relevantní, neboť společné lety za účelem navrácení jsou rovněž financovány agenturou FRONTEX.

Na druhé straně se některé členské státy domnívaly, že potřeby a příslušné cíle programů se během vykazovaného období nezměnily, tj. od okamžiku vymezení cílů ve víceletém programu do provedení ročních programů. Jiné členské státy doplnily, že stanovené cíle zůstaly relevantní i pro budoucí intervence financované ze státních rozpočtů nebo prostřednictvím fondu.

DOPLŇKOVOST FONDU VE VZTAHU KE STÁTNÍM ROZPOČTŮM V OBLASTI NAVRACENÍ A DALŠÍM FINANČNÍM NÁSTROJŮM

Členské státy uvedly, že spolufinancování z Evropského návratového fondu doplnilo financování prostřednictvím jiných finančních nástrojů EU. Podle několika členských států hrál Evropský návratový fond v oblasti řízení migrace doplňkovou úlohu ve vztahu k dalším třem fondům[16] spadajícím pod obecný program EU „Solidarita a řízení migračních toků“ (2007–2013). Mezi další zdroje financování z prostředků EU uvedené jako doplňkové k Evropskému návratovému fondu patřil Evropský sociální fond a přípravné akce Evropského návratového fondu prováděné před započetím stávajícího programového období.

Pokud jde o doplňkovost fondu k vnitrostátním investicím v oblasti navracení, příspěvek fondu k vnitrostátním rozpočtům se pohybuje v rozmezí od 100 % (BG, CY, LV, PT) po méně než 1 % (CZ). V případě Španělska a Spojeného království se prostředky z fondu podílejí na celkových výdajích v této oblasti z 25 %, respektive 21 %. To jsou významné podíly, vezme‑li se v úvahu výše investic vynaložených v těchto členských státech na vnitrostátní úrovni v oblasti řízení návratů. Naproti tomu Francie uvádí, že financování z Evropského návratového fondu má poměrně malý finanční dopad na vnitrostátní výdaje v této oblasti, neboť představuje pouze 4,9 % výdajů na nucené návraty, avšak 15,3 % výdajů na dobrovolné návraty (2009–2011).

Maximální příspěvek fondu je stanoven na 50 % celkových nákladů na akci a na 75 % pro členské státy, které mohou čerpat z fondu soudržnosti, a rovněž pro akce odpovídající zvláštním prioritám. V tomto ohledu z hodnocení vyplývá, že hlavní přínos má fond v oblastech, u nichž existuje menší pravděpodobnost, že budou investovány vnitrostátní finanční prostředky ze strany členských států, tj. pomoc zranitelným osobám a provádění pravidel a norem EU. To je pravděpodobně dáno tím, že uvedené aktivity nejsou považovány za vnitrostátní priority nebo jsou součástí priorit EU podporovaných ve výši 75 %.

ÚČINNOST FONDU

Přidělené prostředky a výdaje

Celková výše příspěvků přidělených z fondu členským státům v rámci ročních programů na období 2008 až 2010 činila více než 199 milionů EUR. Výše financování se pohybuje v rozmezí od více než 1 milionu EUR v případě Lucemburska po částku 29 milionů EUR v případě Spojeného království a více než 27 milionů EUR pro Řecko. Nejvyšší částky byly přiděleny členským státům, které se potýkají s největším přílivem nelegálních migrantů a nejvyšším počtem vracejících se osob. Mezi tyto státy patří Spojené království, Řecko, Francie, Španělsko a Itálie, které dohromady využily 59 % celkových příspěvků EU přidělených v daném období členským státům.

Graf 1: Rozdělení finančních prostředků z Evropského návratového fondu mezi jednotlivé členské státy v tisících EUR

Průměrná míra plnění[17] prostředků EU vyhrazených na spolufinancování ročního programu na rok 2008 činila 66 % (z přidělené částky 55,5 milionu EUR bylo vyčerpáno 36,6 milionu EUR). Míra plnění prostředků ze spolufinancování EU v rámci tohoto programu se pohybovala mezi 16 % (NL) a 100 % (ES). Průměrná míra plnění prostředků ze spolufinancování EU v rámci ročních programů 2009 a 2010 se pohybovala od 27 % v České republice po 99 % ve Španělsku. V celkem šestnácti členských státech byla míra plnění vyšší než 75 %[18], přičemž v šesti z nich činila více než 90 %[19]. V šesti členských státech činila průměrná míra plnění ze spolufinancování EU v rámci ročních programů 2009–2010 50 % nebo méně[20]. Členské státy s vysokou mírou plnění jsou často ty, které využívají vysokých přidělovaných částek, zatímco členskými státy s nízkou mírou plnění jsou často členské státy s nižšími přidělovanými částkami. To lze vysvětlit skutečností, že v členských státech s vysokými přidělovanými částkami představuje příspěvek z fondu pouze malou část jejich vnitrostátního rozpočtu vyčleněného pro navracení a tyto země jsou zvyklé provádět činnosti v této oblasti na základě předběžného financování. Na druhé straně členské státy s nižšími přidělovanými částkami mají často méně zkušeností a disponují menším počtem subjektů činných v oblasti navracení.

Celkem se členským státům podařilo vyčerpat 76 % prostředků, které jim byly poskytnuty v rámci ročních programů pro roky 2008 až 2010 (vyčerpáno zhruba 151 milionů EUR z přidělené částky v přibližné výši 199 milionů EUR).

Většina činností byla provedena v rámci priority 1, dále v rámci priorit 3, 4 a 2. Pokud jde o výdaje, důraz byl kladen na prioritu 1, dále pak na priority 3, 4 a 2.

Graf 2: Evropský návratový fond v období let 2008–2010 podle priorit: počet akcí, výdaje v milionech EUR a počet členských států provádějících prioritu

Většina výdajů v rámci ročních programů na období 2008–2010 byla vynaložena na činnosti provádějící prioritu 1 (podpora na rozvoj strategického přístupu k řízení návratů – 114 milionů EUR, tj. 82 % celkových vynaložených finančních prostředků). Členskými státy s nejvyššími výdaji v této kategorii byla Francie, Itálie, Španělsko a Spojené království. Dále bylo vynaloženo 12 % prostředků EU na činnosti provádějící prioritu 3 (podpora na inovační nástroje k řízení návratů). Nejvyšší částky v rámci této priority vynakládalo Belgie, Německo, Rakousko, Řecko a Švédsko. Pouze 4,8 milionů EUR bylo vynaloženo v rámci priority 4 (podpora na uplatňování norem Společenství a osvědčených postupů), přičemž nejvyšší částky vynakládala Francie, Lotyšsko a Slovenská republika. Pokud jde o posledně jmenované země, Francie se podílela na celkových výdajích EU vynaložených na činnosti v rámci priority 4 ze 46 %. Pouze 4 miliony EUR byly vynaloženy v rámci priority 2 (podpora na spolupráci mezi členskými státy), přičemž nejvyšší částky v rámci této priority vynakládala Itálie, Spojené království a Irsko.

Pokud je o výdaje podle kategorií akcí, nejvíce finančních prostředků bylo přiděleno na kategorii nucených návratů (38 % celkových výdajů), která byla následována kategorií dobrovolných návratů (36 % celkových výdajů). Zdaleka největší částku na dobrovolné návraty vynaložilo Spojené království (61 % celkových výdajů vynaložených na kategorii dobrovolných návratů).

Revize

Celkem 20 členských států[21] uvedlo, že alespoň jeden z jejich ročních programů vyžadoval formální revizi. Většina členských států[22] potřebovala provést u jednoho či více jejich ročních programů revize, které vyžadovaly prostředky převyšující 10 % rozpočtu. Cílem zavedení revizí bylo zajistit plné vyčerpání zbývajících finančních zdrojů a upravit prognózu výdajů v zájmu zlepšení účinnosti a efektivity. Osmnáct[23] členských států uvedlo, že považují revize za užitečné. Několik členských států uvedlo, že díky revizím přerozdělily rozpočtové prostředky z oblastí, v nichž by zůstaly nedostatečně čerpány, do oblastí, kde by případně mohly být výdaje překročeny. Další členské státy uvedly, že provedení revizí přispělo k zajištění účinného provádění projektů, čímž se zvýšila jejich celková účinnost, nebo jim umožnilo přizpůsobit původně plánované akce novým nebo měnícím se potřebám či nepředvídaným událostem. Některé členské státy však uvedly, že roční programy nebyly dostatečně flexibilní, aby bylo možné přizpůsobit cíle měnícím se potřebám.

Náklady na řízení programů

Hlavním zdrojem finanční podpory pro účely financování nákladů na řízení byla technická pomoc poskytovaná fondem. Členské státy vynaložily v rámci technické pomoci více než 12 milionů EUR z celkové částky 139 milionů EUR vynaložené na projekty v období, jež je předmětem hodnocení (přibližně 9 %). Většina členských států použila technickou pomoc především na náklady na zaměstnance v rámci odpovědného orgánu nebo pověřeného orgánu, dále na výpočetní techniku a nejméně nákladů vzniklo v souvislosti s cestováním a/nebo organizací akcí. Většina členských států uvedla, že technická pomoc byla velmi užitečná, zejména pokud jde o podporu správy fondu, čímž přispěla k účinnějšímu a účelnějšímu řízení fondu, ačkoli některé členské státy (LU, RO) se potýkaly s problémy při využívání prostředků z důvodu omezení, pokud jde o způsobilost a použití.

Celkové posouzení účinnosti

Většina členských států označila provádění programů za účinné[24]. Několik členských států považovalo provádění za neúčinné, především z důvodu potíží při zajišťování spolufinancování, složitých a administrativně náročných prováděcích mechanismů a vysokého poměru mezi administrativními náklady a celkovým objemem přidělených prostředků (AT, CZ, CY, NL).

V souvislosti s prováděním byly uvedeny následující klíčové problémy[25]:

zpoždění ve schvalování dokumentů jak ze strany členských států, tak ze strany Komise, potíže se zajištěním spolufinancování, zdlouhavé prováděcí mechanismy a postupy, které vedly ke zpoždění v provádění projektů, nedostatečně účinná komunikace a spolupráce se zástupci třetích zemí, nedostatek informací o rozsahu cílových skupin příjemců nebo potíže s jejich navracením.

Většina členských států[26] uvedla, že byla právně i finančně závislá na schválení rozhodnutí Komise, pokud jde o zahájení provádění ročních programů. Některé členské státy (FR, LU, SI, SE, UK) uvedly, že nebyly finančně závislé na schválení rozhodnutí Komise, pokud jde o zahájení ročních programů, neboť finanční prostředky byly uvolňovány z jejich vnitrostátních rozpočtů.

ÚČINNOST AKCÍ PROVEDENÝCH PROSTŘEDNICTVÍM FONDU

Tento oddíl poskytuje přehled výstupů a výsledků dosažených prostřednictvím ročních programů na období 2008 až 2010 v rámci každé ze čtyř priorit fondu[27].

Celkové výsledky a klíčové úspěchy

Dvacet tři členských států[28] vyhodnotilo celkové výsledky a úspěchy fondu jako pozitivní nebo velmi pozitivní, zatímco pouze tři členské státy hodnotily výsledky neutrálně[29]. Neutrálně tyto členské státy hodnotily fond proto, že nebylo dosaženo očekávaných výsledků, byl proveden pouze malý počet akcí (CZ), výsledků nebylo dosaženo nebo nebyly kvantifikovatelné (LU), nebo byl proveden pouze malý počet akcí, což ztížilo provedení obecného hodnocení (SE).

V níže uvedené tabulce jsou nastíněny souhrnné výstupy a výsledky fondu.

Tabulka 1: Přehled souhrnných výstupů a výsledků provedených akcí         

Kategorie akce || VÝSTUPY, kterých bylo dosaženo na úrovni EU v rámci ročních programů 2008–2010 || VÝSLEDKY, kterých bylo dosaženo na úrovni EU v rámci ročních programů 2008–2010 || Priorita

1. Více dobrovolných návratů || 51 341 žádostí o dobrovolný návrat / prohlášení o záměru uskutečnit návrat || provedeno 9 788 operací dobrovolných návratů || navráceno 39 115 lidí || 20 568 osobám byla poskytnuta podpora k opětovnému začlenění (ve vhodných případech) || Priority 1, 3 a 4

2. Více nucených návratů || uskutečněno 2 404 letů za účelem nuceného návratu na úrovni členských států || || navráceno 97 962 lidí v rámci jednostranných operací nucených návratů || || Priority 1 a 2

3. Poskytování více/kvalitnějších informací/poradenství || zorganizováno 397 informačních činností/kampaní || poskytnuto poradenství 83 235 lidem || 17 699 lidí se díky poradenství rozhodlo pro dobrovolný návrat || || Priority 1 a 3

4. Rozsáhlejší/kvalitnější pomoc zranitelným lidem || pomoc poskytnuta 10 255 zranitelným osobám || || 7 804 osob, kterým byla poskytnuta pomoc, se dobrovolně navrátilo || 232 lidí, kterým byla poskytnuta pomoc, absolvovalo nucený návrat || Priority 1 a 3

5. Rozsáhlejší/kvalitnější pomoc při opětovném začleňování || provedeno 691 činností v oblasti opětovného začlenění || poskytnuta pomoc 7 636 lidem při opětovném začleňování || 4 541 lidí navráceno po provedení činností v oblasti opětovného začleňování nebo s ohledem na očekávání, že tyto činnosti budou provedeny || || Priority 1 a 3

6. Testování či zavedení nových nástrojů/iniciativ || zavedeno 3 081 nových nástrojů/iniciativ || || 6 230 případů navracení bylo vyřešeno/ovlivněno využitím nových iniciativ || 2 041 osob bylo skutečně navráceno díky zavedení nových nástrojů/iniciativ || Priority 1 a 3

7. Zlepšení znalostní základny v členských státech || 14 112 zaměstnanců orgánů veřejné moci získalo nové znalosti || 3 091 zaměstnanců nevládních organizací / dalších zúčastněných subjektů získalo nové znalosti || navázáno 310 partnerství || revidováno nebo zavedeno 46 právních ustanovení nebo správních postupů týkajících se návratů || Priority 1 a 3

8. Intenzivnější/lepší spolupráce s ostatními členskými státy || navázáno 5 nových partnerství[30] || 41 společných operací návratu provedeno s jinými členskými státy || 820 lidí navráceno prostřednictvím společných operací návratu || předáno a uplatněno 7 postupů || Priority 2 a 4

9. Lepší uplatňování pravidel a norem EU || přijato 11 přípravných opatření pro provedení směrnice || 17 organizací uplatňujících opatření || 2 184 návratů uskutečněno po zavedení opatření || || Priorita 4

10. Intenzivnější/lepší spolupráce na vnitrostátní úrovni || navázáno 77 nových partnerství (nevládní organizace, nevládní organizace a státní orgány atd.) || připraveno a realizováno 15 společných činností || || 27 lidí se navrátilo dobrovolně díky spolupráci / společným činnostem || Priority 1 a 4

11. Intenzivnější/lepší spolupráce se třetími zeměmi || navázáno 269 nových partnerství || zdokumentováno 3 415 případů díky lepší spolupráci se třetími zeměmi || díky spolupráci bylo nuceně navráceno 25 007 osob || 39 687 lidí se navrátilo dobrovolně díky spolupráci / společným činnostem || Priorita 3

Výstupy a výsledky dosažené v rámci priority 1 (podpora na rozvoj strategického přístupu k řízení návratů)

V oblasti nucených návratů byla většina (97 %) nucených návratů spolufinancovaných fondem provedena v rámci podpory priority 1 (ostatní nucené návraty byly uskutečněny v rámci priority 2). Nejvyšší počet státních příslušníků třetích zemí navrátilo Španělsko (48 550) následované Řeckem (17 338), Itálií (8 321) a Kyprem (6 947).

V oblasti dobrovolných návratů bylo celkem 88 % všech dobrovolných návratů výsledkem akcí provedených v rámci priority 1. Největší počet státních příslušníků třetích zemí navrátilo Spojené království (14 110). Dalšími členskými státy, které navrátily velký počet státních příslušníků třetích zemí v rámci priority 1, jsou Německo (4 903), Francie (3 900), Polsko (2 616) a Nizozemsko (2 613). Spojené království poskytlo pomoc při opětovném začleňování největšímu počtu státních příslušníků třetích zemí (14 288), přičemž tento počet představuje 70 % všech lidí, kterým byla poskytnuta podpora při opětovném začlenění. Dalšími členskými státy, které poskytly pomoc při opětovném začleňování značnému počtu státních příslušníků třetích zemí, jsou Polsko (3 510), Nizozemsko (835) a Itálie (782).

V rámci priority 1 provedlo dvanáct členských států[31] informační kampaně a dvanáct států[32] provedlo akce přímo zaměřené na poskytování poradenství osobám, které se případně mohou stát vracejícími se osobami. Španělsko, Finsko a Irsko zastávaly názor, že zpracování a větší šíření informací týkajících se návratu představuje jeden z klíčových úspěchů akcí provedených v rámci této priority. Nejvíce lidí se prostřednictvím akcí v oblasti poradenství podařilo oslovit Rakousku (26 687), Nizozemsku (24 634) a Německu (10 476), zatímco Rakousko (10 144), Německo (2 705) a Portugalsko (1 871) zaznamenalo v důsledku těchto akcí nejvyšší počet navrácených osob.

Patnáct členských států[33] poskytlo pomoc zranitelným osobám s cílem umožnit jim návrat. Španělsko poskytlo pomoc největšímu počtu osob (6 178), přičemž všichni tito lidé se dobrovolně vrátili. Čtyři členské státy (BE, HU, LT, EE) uvedly, že provedly operace nuceného návratu zranitelných osob poté, co jim poskytly pomoc.

Deset členských států[34] vytvořilo v rámci priority 1 nové nástroje nebo iniciativy, od nástrojů pro zvyšování informovanosti a vytváření kapacit pro asistovaný dobrovolný návrat, zveřejnění příruček o návratu a rozvoje nástrojů řízení pro správu a finanční monitorování pomoci při návratu po shromažďování biometrických informací týkajících se žadatelů o pomoc při návratu. Některé členské státy[35] poskytly informace / odbornou přípravu orgánům veřejné moci a/nebo nevládním organizacím činným v oblasti navracení.

Pokud jde o výsledky akcí provedených v rámci priority 1, zejména akcí týkajících se poskytování informací / odborné přípravy orgánům veřejné moci a/nebo nevládním organizacím působícím v oblasti navracení, bylo uvedeno, že došlo k navázání nových partnerství pro spolupráci v Irsku, na Maltě, v Německu, v Portugalsku a Rumunsku. Kromě toho šest členských států (BE, EL, LV, MT, NL, PT) považuje zlepšení spolupráce se třetími zeměmi za výsledek akcí provedených v rámci priority 1. Tyto akce údajně přispěly k provedení dalších operací nucených návratů (428 z BE, 301 z EL) a dobrovolných návratů (120 z BE, 9 z MT, 168 z NL a 55 z SE).

Pokud jde o dlouhodobější účinky akcí financovaných v rámci této priority, členské státy uvedly následující informace:

Tři členské státy[36] uvedly, že díky financování z Evropského návratového fondu byly zahájeny činnosti v oblasti dobrovolných návratů a operace k opětovnému začlenění v jejich zemích, v nichž taková opatření dříve neexistovala.

Sedm členských států[37] uvedlo, že podporované akce vedly k systémovému zlepšení řízení návratů, což přispělo k rozvoji standardizovaných přístupů;

Osmnáct členských států[38] vyjádřilo názor, že akce provedené v rámci priority 1 významným způsobem přispěly ke zlepšení celkového řízení návratů na vnitrostátní úrovni;

Bylo rovněž vykázáno zlepšení kvality procesů dobrovolných a nucených návratů, např. vytvoření nových nástrojů[39], poskytování pomoci zranitelným osobám při nucených návratech[40], rozvoj partnerství s nevládními organizacemi a dalšími zainteresovanými subjekty[41] nebo posílení spolupráce se třetími zeměmi[42].

Výstupy a výsledky dosažené v rámci priority 2 (podpora na spolupráci mezi členskými státy)

Sedm členských států[43] provedlo společné operace za účelem návratu ve spolupráci s dalšími členskými státy. Prostřednictvím společných operací za účelem návratu provedených v rámci priority 2 bylo navráceno celkem 820 lidí.

Sedm členských států[44] uvedlo, že akce provedené v rámci priority 2 posloužily k rozvoji partnerství s ostatními členskými státy. Bylo navázáno celkem šestnáct nových partnerství. Tato partnerství umožnila výměnu zkušeností ohledně náročného procesu získávání dokladů pro vracející se osoby z určitých zemí původu, pořádání pracovních schůzek skupin s ostatními členskými státy na témata, jako je uzavírání dohod o zpětném přebírání, a rozvoj partnerství v oblasti návratů na sdílených hranicích (UK s FR).

Dvanáct[45] z patnácti členských států provádějících akce uvedlo, že výsledky akcí provedených v rámci priority 2 pozitivně přispěly ke zlepšení celkového řízení návratů na vnitrostátní úrovni. Z dlouhodobějších účinků členské státy jmenovaly:

vytváření dlouhodobých synergismů a sítí prostřednictvím společných letů za účelem navracení a dalších výměn;

pozitivní účinky podpory a uplatňování evropských norem a společných kritérií pro odbornou přípravu v oblasti společných operací za účelem návratu;

zlepšení komunikace a spolupráce se třetími zeměmi v rámci získávání zkušeností úředníků v oblasti řízení návratů.

Pouze tři členské státy[46] uvedly, že výsledky akcí provedených v rámci priority 2 přispěly ke zlepšení celkového řízení návratů na vnitrostátní úrovni pouze v omezeném rozsahu.

Výstupy a výsledky dosažené v rámci priority 3 (podpora na inovační nástroje)

Úspěchy akcí provedených v rámci priority 3 zahrnují například rozvoj a/nebo zavedení nových nástrojů a iniciativ (databáze zemí původu, telefonní linky, na nichž jsou poskytovány informace o (asistovaných) dobrovolných návratech, internetové stránky v různých jazycích atd.), nebo poskytování odborného vzdělávání nebo informací týkajících se nástrojů a iniciativ orgánům veřejné moci a nevládním organizacím. Členské státy rovněž provedly operace dobrovolných návratů, poskytly pomoc zranitelným osobám, poskytly poradenství/informace státním příslušníkům třetích zemí a dalším osobám poskytly podporu při opětovném začlenění. Dále byla vytvořena řada partnerství se třetími zeměmi, například partnerství zaměřená na projekty v oblasti opětovného začlenění (AT, MT, ES). Španělsko například uspořádalo semináře na téma spolupráce a udržitelnosti návratů pro úředníky třetích zemí. Další členské státy (BG, HU, PL, RO, SI) rozvinuly spolupráci mezi konzulárními a diplomatickými službami v oblasti dokládání totožnosti vracejících se osob.

Hodnocení výsledků těchto akcí členskými státy bylo smíšené. Třináct členských států (BE, BG, ES, FI, HU, IE, IT, LT, NL, PL, RO, SI, UK) má za to, že výsledky akcí provedených v rámci této priority jsou v souladu s původně stanovenými cíli, zatímco některé členské státy (AT, DE, EL, FR, LU, MT, SE, SK) uvedly, že výsledky neodpovídají původně stanoveným cílům, nebo jim odpovídají jen do určité míry, a to z toho důvodu, že cílů některých akcí nebylo zcela dosaženo, nebo že některé projekty nebyly provedeny.

Pokud jde o dlouhodobější účinky činností, v 17 členských státech[47] byly výsledky považovány na pozitivní a přispívající k udržitelnému řízení návratů, zatímco další státy (MT, SE) vyjádřily názor, že bylo provedeno příliš málo akcí na to, aby mohly mít významný dopad na řízení návratů nebo že období, které je předmětem hodnocení, bylo příliš krátké na to, aby bylo možné provést posouzení dopadu projektů (DE).

Výstupy a výsledky dosažené v rámci priority 4 (podpora na uplatňování norem Společenství a osvědčených postupů)

Nejčastějším úspěchem akcí provedených v rámci priority 4 bylo osvojení znalostí o normách Společenství a osvědčených postupech v oblasti řízení návratů ze strany pracovníků orgánů veřejné moci a/nebo pracovníků nevládních organizací nebo jiných zúčastněných subjektů. Čtrnáct členských států[48] uvedlo, že poskytly lidem odbornou přípravu zaměřenou na normy Společenství a osvědčené postupy v oblasti řízení návratů. Nejvíce lidem poskytla odbornou přípravu Itálie (3 390), následovaná Polskem (2 666) a Řeckem (2 234).

Pět členských států (BE, BG, HU, LT, SK) provedlo akce související s prováděním směrnice o navracení, například ve Slovenské republice byla prostřednictvím těchto akcí poskytnuta právní pomoc 273 vracejícím se osobám a zajištěna pomoc pro 647 zranitelných osob.

Výsledky byly celkově hodnoceny velmi pozitivně – jakožto odpovídající původně stanoveným cílům a současně jako zlepšující celkové řízení návratů. V případech, kdy byly výsledky hodnoceny méně pozitivně, byla obvykle důvodem takového hodnocení skutečnost, že bylo provedeno málo akcí (FI).

PŘIDANÁ HODNOTA FONDU

Přidaná hodnota fondu

Dopady na objem (dopady v praxi): míra, v níž působení fondu přispělo k celkovému objemu činností týkajících se návratu

Členské státy obecně uváděly, že podpora poskytovaná z fondu přispěla ke zvýšení rozsahu, trvání a udržitelnosti vnitrostátních návratových akcí.

Podle zpráv členských států se největší přidaná hodnota fondu patrně projevila v oblasti dobrovolných návratů. Podpora dobrovolných návratů byla v řadě členských států citována jako hlavní přidaná hodnota, zejména z těchto důvodů:

Podpora z fondu umožnila zavedení programů dobrovolného návratu ve třech členských státech, v nichž dříve neexistovala (CY, LV, SI);

Financování z návratového fondu podpořilo nebo rozšířilo přístup k programům dobrovolného návratu (CZ, EE, ES, FI, MT, PL, PT);

Financování z návratového fondu vedlo k jednoznačnému zvýšení ochoty navrátit se dobrovolně, a to díky zavedení poradenství v oblasti navracení a pomoci při opětovném začleňování, poskytování finančních pobídek pro návrat (CZ, ES, FR, MT, PT, SK), dostupnosti ucelených informací (týkajících se například poskytování pomoci v zemi původu po návratu) a propagaci možností dobrovolného návratu a zvyšování informovanosti o těchto možnostech (BE, DE, FR, HU, IE, MT, PT). Belgie v tomto ohledu uvedla: „fond významně přispěl ke zvýšení počtu dobrovolných návratů, a to nejen díky poskytování větší pomoci, ale rovněž tím, že … poskytl všem zúčastněným stranám aktuální informace o dobrovolném návratu a nástroje sloužící k debatě o možném návratu, čímž zajistil lepší informovanost o možnosti dobrovolného návratu“;

Z finančních prostředků Evropského návratového fondu bylo rovněž podporováno zapojení nevládních organizací do činností v oblasti asistovaného dobrovolného návratu (CZ, NL).

Několik členských států uvedlo, že významná přidaná hodnota fondu se projevila rovněž v oblasti nucených návratů, a to zejména s ohledem na:

účast na společných letech (BE, EL);

zlepšení spolupráce mezi členskými státy a třetími zeměmi (EE, EL, IT, MT, SI, SE, PL), konkrétně pokud jde o:

– podporu zjištění právních dokladů, což zkracuje dobu zadržení a urychluje postup navracení;

navázání kontaktů ve třetích zemích, a to v neposlední řadě ve třetích zemích, které nemají konzulární úřady ve členských státech, což vede k usnadnění a lepšímu provádění dohod o readmisi;

modernizaci policejního vybavení a zlepšení odborné přípravy policejních úředníků v oblasti norem EU, což přispělo ke zlepšení kvality policejních služeb pro vracející se osoby a lepšímu porozumění jejich právům, důvodům jejich zadržení a postupům uplatňovaným při jejich navrácení (BE, DE, EL, LT, PL, SI, SK).

Pokud jde o názory na přidanou hodnotu programů v porovnání se stávajícími vnitrostátními programy a politikami a ve vztahu k vnitrostátnímu rozpočtu, většina členských států [49] uvedla, že přidaná hodnota fondu spočívá v navýšení finančních prostředků pro účely nucených i dobrovolných návratů – zejména v období, kdy je omezováno financování z veřejných rozpočtů. Některé členské státy však konstatovaly, že přidaná hodnota fondu byla z důvodu poměrně nízké výše příspěvku vnitrostátním rozpočtům vyhrazeným na řízení návratů omezená (LU, FR).

Dopady, pokud jde o úlohu: míra, v níž fond přispěl k přípravě členských států na náležité provedení směrnice o navracení

Pokud jde o provádění směrnice o navracení, sedmnáct[50] z dvaceti čtyř[51] členských států zastávalo názor, že fond pozitivně přispěl k zavedení systémů pro nucený i dobrovolný návrat stanovených směrnicí o navracení. V Maďarsku fond významně přispěl k provedení programů asistovaného dobrovolného návratu a ke zlepšení podmínek zadržení a kvality leteckých operací nuceného vyhoštění. Pro Slovinsko spočíval nejdůležitější přínos fondu v podpoře zahájení programů dobrovolného návratu a programů opětovného začlenění poprvé v historii země. V Estonsku byl jedním z nejdůležitějších zásahů financovaných z fondu podpis dohody o spolupráci mezi estonským ministerstvem vnitra a estonským Červeným křížem za účelem splnění požadavku směrnice o navracení, který se týká monitorování operací nuceného návratu. Jiné členské státy uvedly, že jejich vnitrostátní normy pro navracení již byly v souladu se směrnicí o navracení nebo že provádění směrnice o navracení bylo během vykazovaného období podporováno ze státního rozpočtu, a nikoli z návratového fondu, nebo že směrnice o navracení byla provedena po skončení období, které je předmětem hodnocení.

Je nutno poznamenat, že Evropský parlament vytvořil politickou vazbu mezi návratovým fondem a přijetím směrnice o navracení. Ústřední myšlenkou, z níž tato politická vazba vychází, je, že finanční prostředky EU určené ke spolufinancování činností členského státu v oblasti navracení by měly být uvolněny pouze za předpokladu, že daný členský stát vyjádřil souhlas s přijetím společných norem, které zaručují humánní a důstojné zacházení s vracejícími se osobami. Tento přístup přispěl k nalezení východiska ze zablokovaných jednání v Radě a nakonec vedl k přijetí směrnice o navracení koncem roku 2008. Nicméně skutečnost, že se Spojené království dosud nerozhodlo zapojit do provádění této směrnice, ačkoli je největším příjemcem finančních prostředků z návratového fondu, je pro Komisi přetrvávajícím zdrojem znepokojení.

Dopady, pokud jde o rozsah: rozsah, v němž by činnosti spolufinancované fondem nebyly realizovány bez finanční podpory EU

Většina členských států (AT, BE, CY, CZ, DE, EL, ES, HU, IT, LV, LT, MT, PL, PT, RO, SE, SK, UK) měla za to, že některé činnosti spolufinancované fondem by mohly být bez finanční podpory EU provedeny jen v omezené míře. Uvedly, že rozsah činností, zejména činností týkajících se dobrovolného návratu (informování, finanční pobídky pro dobrovolný návrat, podpora při opětovném začleňování, poradenství) by byl omezen. Tento závěr opět podtrhuje přidanou hodnotu fondu v oblasti dobrovolného navracení. Německo v tomto ohledu uvedlo: „Bez … fondu by celá řada návratových opatření nebyla realizována, nebo by byla provedena pouze v omezeném rozsahu. Díky financování EU se uskutečnilo více intenzivních a časově náročných setkání zaměřených na poradenství v oblasti navracení, v jejichž rámci byl uplatněn individuální přístup k řešení situace, což mělo jednoznačně pozitivní dopad na ochotu navrátit se dobrovolně. Bylo tak možné nabídnout poradenská setkání pro specifické skupiny, jako jsou traumatizované ženy … Na základě přístupu spočívajícího v rozsáhlém poradenství a podpoře nyní dochází k přechodu k opatřením za účelem návratu v oblasti udržitelného opětovného začleňování.“

Některé členské státy rovněž uvedly, že by též byla poskytnuta menší podpora zranitelným vracejícím se osobám (osobám se zvláštními potřebami nebo osobám s rodinami) (EE, BE, LT).

Některé členské státy (BE, BG, CZ, EE, FI, HU, IE, LV, NL, PT, RO, SI, SK) uvedly, že některé činnosti spolufinancované fondem by bez finanční podpory EU nemohly být provedeny vůbec, což by se dotklo zejména činností v oblasti dobrovolného návratu a činnosti nevládních organizací. Estonsko například uvedlo, že by s velkou pravděpodobností nemohly být zahájeny činnosti týkající se opětovného začlenění. Česká republika uvedla, že by bez příspěvků z fondu nemohly být provedeny činnosti týkající se finančních pobídek pro návrat ani činnosti týkající se opětovného začlenění vracejících se osob. Řecko rovněž uvedlo, že by bez podpory poskytované fondem bylo velmi obtížné udržovat spolupráci s ostatními členskými státy nebo pořádat dvoustranné schůze s orgány třetích zemí.

Na druhé straně některé členské státy (EE, PT, RO, ES, BE) uvedly, že pokud by fond neexistoval, mohly by činnosti týkající se nuceného návratu být provedeny v rámci financování ze státního rozpočtu. Kupříkladu Španělsko uvedlo, že výhradně ze státního rozpočtu byly provedeny významné roční vnitrostátní investice financující pomoc pro vracející se osoby, identifikační výbory a lety za účelem navrácení osob. Některé členské státy (CZ, FI, FR, LU) uvedly, že některé činnosti spolufinancované fondem by mohly být provedeny ve významnějším rozsahu. To se z velké části týká rovněž vyhoštění, neboť ve většině členských států pro toto opatření existuje právní základ.

Osvědčené postupy a získané zkušenosti

Některé členské státy uvedly, že k účinnému řízení návratů významně přispěly následující správní postupy:

navázání dobrých vztahů s příjemci, vytvoření programových opatření, jejichž cílem je zabránit nedostatečnému vynakládání přidělených prostředků, provádění delších a víceletých projektů, dosažení vzájemného porozumění mezi různými zúčastněnými subjekty.

Pokud jde o úspěšné postupy v oblasti řízení návratů, byly uvedeny následující postupy:

programy pro dobrovolný návrat (UK), úzké kontakty se zeměmi původu (LT, NL, PL, PT), poskytování poradenství ohledně programů pro navracení osobám, které případně mohou být navráceny (DE, HU, IE, IT, MT), vytvoření integrovaného přístupu k návratům – od příprav před odjezdem po pomoc při opětovném začlenění (BE, EE, PT), spolupráce s nevládními organizacemi při provádění programů pro dobrovolný návrat a mapování komunit migrantů (IT, PT), zapojení zadržovacích či přijímacích středisek do poskytování informací o programech pro dobrovolný návrat případným příjemcům (FI, RO).

Kromě toho několik členských států uvedlo rozvoj následujících osvědčených postupů v oblasti spolupráce se zeměmi návratu:

· konference za účelem rozvoje vztahů mezi členskými státy a třetími zeměmi, po níž následovalo podepsání dohod o readmisi,

· kontakty s konzulárními úřady třetích zemí příslušnými pro potvrzování totožnosti vracejících se osob,

· spolupráce mezi vnitrostátními nevládními organizacemi a spřízněnými organizacemi v přijímajících zemích v oblasti operací dobrovolného návratu.

Konečně některé státy zdůraznily zkušenosti získané v oblasti řízení a správy fondu, jež zahrnují:

zlepšení plánování, zjednodušení řízení, účinnější postupy financování, zlepšení zadávání veřejných zakázek, rozvoj posuzování potřeb a rozvoj postupů za účelem dosažení udržitelnějších výsledků.

Poslední uvedený bod se týká pečlivého přizpůsobení pomoci při opětovném začlenění jednotlivým potřebám státních příslušníků třetích států, zajištění předávání znalostí mezi projektovými manažery, propojení činností týkajících se opětovného začleňování s politikami místního rozvoje v zemích návratu, využívání poradců pocházejících z daných zemí k informování osob, které případně mohou být navráceny, o programech pro dobrovolný návrat a provádění pravidelných návštěv v zemích původu, v nichž jsou takové programy prováděny, za účelem monitorování.

ZÁVĚRY

Po přezkoumání hodnotících zpráv členských států a s příhlédnutím k dalším informacím dochází Komise k závěru, že celkový výsledek provádění programů na období 2008 až 2010 v rámci Evropského návratového fondu je vcelku uspokojivý. Organizacím provádějícím projekty a vnitrostátním orgánům se podařilo dosáhnout dobrých výsledků, i když první rok provádění fondu představoval pro některé členské státy velkou výzvu.

Dále lze učinit závěr, že je naplňován cíl fondu, kterým je podpora uceleného řízení návratů v členských státech. Fond podpořil provádění informačních kampaní a rozsáhlé šíření informací o navracení v různých jazycích prostřednictvím cílených komunikačních kanálů, zavedením nebo rozvojem poradenství pro osoby, které případně mohou být navráceny (např. rozšíření poradenských služeb na nové kategorie migrantů, jako jsou osoby nacházející se v zadržovacích střediscích, rodiny, oběti obchodování s lidmi), zavedení nebo rozvoj pomoci při opětovném začleňování v zemích původu a rozvoj informačních databází pro jednotlivé země. Pokud jde o výsledky, členské státy uvedly, že akce spolufinancované fondem přispěly – podle některých členských států významným způsobem – k celkovému rozvoji uceleného přístupu k řízení návratů, ke zvýšení počtu vracejících se osob a zlepšení kvality postupů navracení.

Kromě toho fond přispěl ke zvýšení využívání dobrovolných návratů v porovnání s nucenými návraty, a dokonce umožnil v některých členských státech zavedení aktivit týkajících se dobrovolného návratu a opětovného začleňování. Celkově však členské státy stále navracejí více migrantů prostřednictvím operací nucených návratů než prostřednictvím operací dobrovolných návratů. V budoucnu by měl být kladen ještě větší důraz na dobrovolný návrat v souladu se zásadou přednosti dobrovolného návratu podle norem EU.

Ačkoli bylo uvedeno dosažení určitých úspěchů v oblasti spolupráce mezi členskými státy (například společné lety za účelem navrácení, výměna osvědčených postupů), skutečnost, že na tento cíl byla vyčleněna pouze malá část přidělených finančních zdrojů (méně než 3 % celkových prostředků vynaložených členskými státy během období, které je předmětem hodnocení), svědčí o potížích při vytváření sítí spolupráce nebo o upřednostňování společných letů organizovaných agenturou FRONTEX. V budoucnu by měl být kladen větší důraz na podporu praktické spolupráce s cílem omezit zdvojování úsilí, například v oblasti spolupráce se třetími zeměmi, odborného vzdělávání a shromažďování informací o situaci v zemích návratu.

Pokud jde o zásadu solidarity, která je základní zásadou fondu, Spojené království, Řecko, Francie, Španělsko a Itálie – jejichž přidělené prostředky představovaly celkem 59 % celkových příspěvků EU, které byly přiděleny v období 2008–2010 – si při řízení fondu a provádění programů vedly celkem úspěšně, s průměrnou mírou plnění 83 %. S výjimkou jednoho státu všechny tyto státy hodnotily celkové výsledky fondu jako velmi pozitivní. Řecko označilo tyto výsledky za pozitivní, a to z důvodu právních a správních obtíží doprovázejících provádění fondu.

Postupy a systémy nových fondů zřízených na období 2014–2020 reagují na kritiku členských států, které zdůraznily potřebu zjednodušit postupy a omezit administrativní zátěž. První generace financování z programu Solidarita (fondy SOLID – včetně Evropského návratového fondu) kombinuje víceletý rámec s ročními programy, v důsledku čehož je tento systém složitý, časově náročný a poněkud obtížně řiditelný. U budoucích fondů se přejde na přístup víceletého programování, jehož cílem bude nabídnout větší flexibilitu, výrazně omezit pracovní zátěž Komise, členských států a příjemců a umožnit řízení fondů více orientované na výsledky. Kromě toho, zatímco v současnosti v rámci obecného programu „Solidarita a řízení migračních toků“ existují čtyři různé fondy se čtyřmi základními právními akty, struktura dalších fondů bude zjednodušena snížením počtu programů tak, že strukturu budou tvořit dva fondy: Fond pro vnitřní bezpečnost a Azylový a migrační fond (v němž budou sloučeny současný Evropský návratový fond, Evropský uprchlický fond a Evropský fond pro integraci státních příslušníků třetích zemí).

[1]               Tato zpráva byla vypracována Komisí zejména na základě údajů poskytnutých zúčastněnými členskými státy. Navzdory přezkumu kvality provedeného Komisí nelze vyloučit výskyt nesrovnalostí či nepřesností. Komise se nicméně domnívá, že takové případné nesrovnalosti či nepřesnosti by neměly mít vliv na smysluplnost a spolehlivost závěrů uvedených v této zprávě.

[2]               Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o zřízení rámcového programu týkajícího se solidarity a řízení migračních toků pro období 2007–2013, KOM(2005) 123 v konečném znění.

[3]               Ostatními fondy obecného programu jsou: Fond pro vnější hranice, Evropský uprchlický fond a Evropský fond pro integraci státních příslušníků třetích zemí.

[4]               V souladu se svým protokolem se fondu neúčastní Dánsko.

[5]               Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 575/2007/ES ze dne 23. května 2007 o zřízení Evropského návratového fondu na období 2008 až 2013 jako součásti obecného programu „Solidarita a řízení migračních toků“, čl. 50 odst. 3.

[6]               Rozhodnutí č. 575/2007/ES, čl. 50 odst. 2.

[7]               Rozhodnutí č. 575/2007/ES, čl. 49 odst. 2.

[8]               Rozhodnutí č. 575/2007/ES, čl. 49 odst. 3.

[9]               Hodnocení přípravných akcí je dostupné na internetových stránkách http://ec.europa.eu/home-affairs/funding/2004_2007/solidarity/funding_solidarity_en.htm.

[10]             Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Směrnice platí pro všechny členské státy s výjimkou Dánska, Irska a Spojeného království. Lhůta pro provedení směrnice uplynula ke dni 24. prosince 2010.

[11]             Vnitrostátní programy celkem, včetně návratového fondu.

[12]             AT, BE, CZ, IE, LU, PL, PT, SE, UK.

[13]             BG, EE, FI, FR, DE, EL, HU, IT, LV, LT, MT, NL, RO, SK, SI, ES.

[14]             Pro Kypr údaje týkající se dobrovolného návratu nebyly poskytnuty.

[15]             Celkové národní programy, včetně návratového fondu.

[16]             Fond pro vnější hranice, Evropský uprchlický fond a Evropský fond pro integraci státních příslušníků třetích zemí.

[17]             Míra plnění měří rozsah, v němž členské státy skutečně vynaložily prostředky, které jim byly původně přiděleny.

[18]             AT, BE, DE, ES, FI, FR, HU, IE, IT, LV, MT, PL, PT, SE, SK, UK.

[19]             AT, DE, ES, FR, IT, PT.

[20]             BG, CZ, EE, LT, LU, SI.

[21]             Následující členské státy neprovedly revize u žádného ze svých ročních programů na období 2008 až 2010: AT, BG, CZ, LU, MT, SI.

[22]             DE, EE, EL, ES, FI, FR, HU, IT, LV, PL, PT, RO, SE, SK, UK.

[23]             BE, DE, EE, EL, ES, FI, FR, HU, IT, LT, LV, NL, PL, PT, RO, SE, SK, UK. Kypr neposkytl žádné hodnocení revize svého programu na rok 2009.

[24]             AT, BE, BG, EE, EL, ES, FI, FR, HU, IE, LT, LV, MT, NL, PL, PT, SE, SI, SK, UK.

[25]             AT, BG, CZ, DE, EL, ES, FI, FR, HU, IT, LV, LT, LU, MT, NL, PL, PT, SE, SI, SK, UK.

[26]             AT, BE, BG, CY, CZ, EE, EL, ES, FI, IT, LT, LV, MT, PL, PT, RO, SK.

[27]             Přehled výstupů a výsledků rozepsaných podle priorit odráží chápání těchto priorit členskými státy a následnou klasifikaci jejich projektů. Obdobné projekty byly v různých členských státech programovány v rámci různých priorit. Výsledky a výstupy každé priority se do určité míry překrývají – například dobrovolné návraty byly výsledkem akcí provedených v rámci priorit 1 a 3 nebo byla poskytnuta pomoc zranitelným osobám prostřednictvím akcí provedených v rámci priorit 1, 3 a 4.

[28]             Velmi pozitivní: AT, BE, CY, ES, FI, FR, IT, LV, LT, PL, PT, SK, UK (13). Pozitivní: BG, DE, EE, EL, HU, IE, MT, NL, RO, SI (10).

[29]             CZ, LU, SE.

[30] V souvislosti s kategoriemi akcí 10 a 11 znamená partnerství novou formu spolupráce na vnitrostátní úrovni nebo se třetími zeměmi zahájenou prostřednictvím návratového fondu, tj. rozvoj nových iniciativ spolupráce s příslušnými zúčastněnými stranami.

[31]             BG, CZ, DE, ES, FI, FR, IE, LT, PL, PT, RO, SK.

[32]             AT, BG, CZ, DE, FI, IE, LV, LT, NL, PL, PT, RO.

[33]             AT, BE, BG, DE, EE, ES, FI, FR, HU, IT, LT, NL, PL, PT, SE.

[34]             BE, CY, FI, FR, LV, LT, NL, PT, RO, SE.

[35]             DE, FI, IE, LT, MT, PT, RO.

[36]             CY, SI, LV.

[37]             EE, ES, FI, FR, IT, MT, SE.

[38]             BE, BG, CY, EE, EL, ES, FI, FR, HU, IE, IT, LT, LV, MT, PL, PT, SE, SI.

[39]             BE, CY, FI, FR, LV, LT, NL, PT, RO, SE.

[40]             BE, HU, LT, EE.

[41]             DE, IE, PT, SE.

[42]             BE, EL, LV, MT, NL, PT.

[43]             BE, CY, EL, IE, PL, RO, UK.

[44]             BG, CZ, DE, EE, EL, PL, UK.

[45]             BE, CY, CZ, EE, EL, FR, IE, IT, LV, PL, RO, UK.

[46]             BG, EE, LU.

[47]             AT, BE, BG, EL, ES, FI, HU, IE, IT, LT, LU, NL, PL, RO, SI, SK, UK.

[48]             BE, BG, CY, EE, EL, HU, IT, LT, LV, PL, RO, SE, SI, SK.

[49]             BE, CZ, ES, EE, IE, MT, NL, PL, PT, SE, UK.

[50]             BE, BG, CY, DE, EE, EL, ES, FI, HU, IT, LT, LV, MT, PL, PT, RO, SI.

[51]             Spojené království a Irsko se rozhodly směrnice o navracení nezúčastnit.